Národní shromáždění Československé socialistické republiky 1965

IV. volební období

57

Vládní návrh,

kterým se předkládá Národnímu shromáždění Československé socialistické republiky

k projevu souhlasu

Úmluva mezi Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou o úpravě otázek týkajících se dvojího státního občanství, podepsaná ve Varšavě dne 17. května 1965

Návrh schvalovacího usnesení:

Národní shromáždění Československé socialistické republiky souhlasí s uzavřením Úmluvy mezi Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou o úpravě otázek týkajících se dvojího státního občanství, podepsané ve Varšavě dne 17. května 1965.

Důvodová zpráva

K jednání o uzavření Úmluvy mezi Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou o úpravě otázek týkajících se dvojího státního občanství došlo z podnětu polské strany. Její sjednání je však oboustranně prospěšné, neboť jak v Polské lidové republice, tak zejména v Československé socialistické republice a to na Ostravsku a Karvinsku žije značný počet osob, které mají jak československé, tak polské státní občanství, což působí zúčastněným osobám i státním orgánům různé obtíže, např. při opatřování osobních a cestovních dokladů: Tento stav je důsledkem rozdílnosti úpravy nabývání a pozbývání státního občanství v obou státech. V Československé socialistické republice je na případy dvojího státního občanství aplikováno ustanovení 33 zák. č. 97/1963 Sb. o mezinárodním právu soukromém a procesním, podle něhož v případě, že je někdo v rozhodující době státním občanem československým a hledí-li na něho jako na svého příslušníka také jiný stát, rozhoduje státní občanství československé. S ohledem na toto zákonné ustanovení je nutno osoby s dvojím státním občanstvím z hlediska československého právního řádu pokládat za československé občany a k jejich polskému státnímu občanství nelze přihlížet. Proto je otázka dvojího státního občanství zvláště ve vztazích spřátelených států nevítaným zjevem. Prakticky může znamenat, mj. i to, že oba státy by mohly vyžadovat od takové osoby plnění určitých povinností (např. branné povinnosti), ovšem uplatniti tuto povinnost by mohl jen ten stát, v jehož dosahu se příslušná osoba zdržuje.

Přesný počet osob majících dvojí státní občanství ve vztahu k Polské lidové republice není znám, neboť československé orgány nevedou jejich evidenci. Nelze tudíž ani zjistit, kolik případů dvojího státního občanství vzniklo sňatkem, případně udělením československého státního občanství a kolik narozením ze smíšeného manželství. Podle názoru ministerstva vnitra není však případů nabytí dvojího státního občanství sňatkem příp. udělením československého státního občanství mnoho, protože se zásadně dbá na to, aby žadatelé o československé státní občanství předložili ještě před jeho udělením doklad o propuštění z polského státního občanství (§ 3 zák. č. 194/1949 Sb. ve znění zák. č. 72/1958 Sb.).

Počet osob s československým a polským občanstvím se neustále zvětšuje narozením dětí ze smíšeného manželství, neboť podle zákona o polském občanství z r. 1962 nabývají děti rodičů, z nichž aspoň jeden je polským občanem bez ohledu na to, kde se dítě narodilo, polské občanství. Dítě narozené v Československé socialistické republice, jehož jeden rodič je československým a druhý polským občanem, nabývá tedy automaticky narozením jak československé, tak polské státní občanství. Smíšených manželství je zejména v oblasti Ostravska a Karvinska značné množství a sjednaná Úmluva odstraní těžkosti vyplývající z tohoto stavu.

Jednání o uzavření Úmluvy mezi Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou o úpravě otázek týkajících se dvojího státního občanství probíhalo ve Varšavě ve dnech 10. až 17. května 1965 a byla zakončeno jejím podpisem. Úmluva vyjadřuje preambuli přání obou smluvních stran odstranit dvojí státní občanství ve vztahu mezi Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou dobrovolným rozhodnutím osob s dvojím státní občanstvím a zabránit vzniku dvojího státního občanství i v budoucnosti. Jednotlivá ustanovení Úmluvy odpovídají v podstatě zásadám obdobné úmluvy uzavřené již s SSSR a Maďarskou lidovou republikou. Úmluva umožňuje dotčeným osobám žijícím na území smluvních stran anebo na území třetího státu, aby si dobrovolně ve lhůtě jednoho roku ode dne vstupu Úmluvy v platnost zvolily jedno ze státních občanství, které až dosud mají (čl. 1 a 2). Článek 4 řeší otázku volby státního občanství nezletilých dětí a to tak, aby jednotlivými ustanoveními tohoto článku byl zachycen maximální počet možných případů a to jak s ohledem na různost vnitrostátních předpisů z oblasti nabývání a pozbývání státního občanství a z oblasti rodinného práva v obou státech, tak i s ohledem na možné faktické situace. Otázku státního občanství osob, které nepodaly ve lhůtě stanovené čl. 2 Úmluvy prohlášení o volbě státního občanství, řeší čl. 6 Úmluvy. Postavení osob žijících na území jedné smluvní strany, které se rozhodly pro státní občanství druhé smluvní strany, je upraveno čl. 7. Takovéto osoby mohou přirozeně zůstat ve svém dosavadním bydlišti, ovšem v postavení cizinců. Účelem čl. 9 Úmluvy je zabránit vzniku dvojího státního občanství i v budoucnosti; umožňuje se rodičům, z nichž jeden je státním občanem jedné a druhý státním občanem druhé smluvní strany určit děcku narozenému po dni, kdy tato Úmluva vstoupí v platnost, státní občanství jedné smluvní strany. Článek řeší též otázku státního občanství nezletilého děcka, jestliže rodiče nepředloží shodné prohlášení o volbě jeho státního občanství. V článku 11 Úmluvy se smluvní strany zavazují činit po dni, kdy Úmluva vstoupí v platnost, nabytí státního občanství jedné ze smluvních stran závislým na předložení dokladu druhé smluvní strany o tom, že nejsou překážky ke změně občanství.

Úmluva byla uzavřena na dobu pěti let s tím, že její platnost bude automaticky prodlužována vždy o dalších pět let pokud ji jedna ze smluvních stran nevypoví. Úmluva podléhá ratifikaci a vstoupí v platnost třicátého dne po výměně ratifikačních listin, která bude provedena v Praze.

V Praze dne 4. října 1965

Předseda vlády:

Lenárt v. r.

 

ÚMLUVA

mezi Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou o úpravě otázek týkajících se dvojího státního občanství

President Československé socialistické republiky a Státní rada Polské lidové republiky,

majíce na zřeteli, že se vyskytuje určitý počet osob, které obě Smluvní strany podle svého zákonodárství považují za své občany,

a vedeni přáním odstranit dvojí státní občanství těchto osob na základě jejich dobrovolného rozhodnutí a zabránit vzniku dvojího státního občanství,

rozhodli se uzavřít tuto Úmluvu a jmenovali za tím účelem svými zmocněnci:

president Československé socialistické republiky

Oskara Jeleňa,

mimořádného a zplnomocněného velvyslance Československé socialistické republiky v Polské lidové republice;

Státní rada Polské lidové republiky

Mariana Naszkowského,

státního podtajemníka v ministerstvu zahraničních věcí Polské lidové republiky,

kteří po výměně svých plných mocí, jež byly shledány v dobré a náležité formě, se dohodli takto:

Článek 1

Osoby, které v den, kdy tato Úmluva vstoupí v platnost, mají současně státní občanství obou Smluvních stran, mohou si zvolit státní občanství té Smluvní strany, které si přejí zachovat.

Článek 2

1. Osoby uvedené v článku 1, které žijí na území jedné ze Smluvních stran a zvolí si státní občanství druhé Smluvní strany, podají o tom písemné prohlášení diplomatické misi nebo příslušnému konzulárnímu úřadu druhé Smluvní strany.

2: Osoby uvedené v článku 1, které žijí na území třetího státu, podají písemné prohlášení o volbě státního občanství diplomatické misi nebo příslušnému konzulárnímu úřadu té Smluvní strany, jejíž státní občanství si volí.

3. Pro podání prohlášení o volbě státního občanství, které se podává ve dvou vyhotoveních, se stanoví lhůta jednoho roku ode dne, kdy tato Úmluva vstoupí v platnost.

Článek 3

1. Prohlášení o volbě státního občanství jsou oprávněny podat jen zletilé osoby.

2. Za zletilé podle této Úmluvy se považují osoby, které dovršily 18 rok věku, nebo osoby mladší, které uzavřely manželství.

Článek 4

1. Nezletilé děti, které v den, kdy tato Úmluva vstoupí v platnost, mají současně státní občanství obou Smluvních stran, budou mít výlučně státní občanství rodičů, jestliže rodiče mají nebo podle této Úmluvy budou mít totéž státní občanství.

2. Má-li nebo zvolí-li si jeden z rodičů státní občanství jedné Smluvní strany, a druhý má nebo si zvolí státní občanství druhé Smluvní strany, určuje se státní občanství jejich nezletilých dětí, které mají dvojí státní občanství; dohodou rodičů. Dohodu rodičů je nutno vyjádřit v prohlášení podaném Bodle ustanovení článku 2.

3. Nedojde-li k dohodě rodičů, podrží nezletilé děti výlučně státní občanství té Smluvní strany, na jejímž území mají trvalé bydliště v poslední den lhůty uvedené v článku 2 odstavec 3. Mají-li děti v tento den trvalé bydliště na území třetího státu, podrží výlučně státní občanství té Smluvní strany, na jejímž území se narodily; jestliže se narodily na území třetího státu podrží výlučně státní občanství té Smluvní strany, na jejímž území měli rodiče trvalé bydliště bezprostředně před odjezdem do třetího státu, a neměli-li rodiče takové bydliště, státní občanství matky.

4. Jestliže jeden z rodičů zemřel nebo pozbyl rodičovských práv, podrží nezletilé děti, které mají dvojí státní občanství, státní občanství druhého rodiče.

5. Jestliže rodiče nezletilých dětí, které mají dvojí státní občanství, neuzavřeli manželství nebo jejich manželství bylo rozvedeno nebo prohlášeno za neplatné nebo rodiče zůstávají v manželském svazku, avšak žijí odděleně, a soud svěřil výkon rodičovských práv zejména výchovu dětí jednomu z rodičů; podrží děti výlučně státní občanství tohoto rodiče; pokud se rodiče nedohodnou jinak. Dohodu rodičů je nutno vyjádřit v prohlášení podaném podle ustanovení článku 2.

6. Nezletilé děti, které mají dvojí státní občanství a jejichž oba rodiče zemřeli nebo jsou neznámého pobytu, jakož i děti, jimž byl ustanoven opatrovník, protože rodiče byli zbaveni rodičovských práv nebo jejich rodičovská práva jsou v klidu, budou mít výlučně státní občanství jedné ze Smluvních stran v souladu s ustanovením odstavce 3.

Článek 5

Zjistí-li Smluvní strana, které bylo prohlášení o volbě státního občanství podáno, že osoba, která učinila prohlášení, nebo nezletilé dítě, jehož se prohlášení týká, není podle právního řádu této Smluvní strany jejím státním občanem, má se zato, že prohlášení nebylo podáno.

Článek 6

Osoby, které ve lhůtě jednoho roku ode dne, kdy tato Úmluva vstoupí v platnost, nepodají prohlášení o volbě státního občanství, podrží výlučně státní občanství té Smluvní strany, na jejímž území mají trvalé bydliště v poslední den uvedené Lhůty. Mají-li v tento den trvalé bydliště na území třetího státu, podrží výlučně státní občanství té Smluvní strany, na jejímž území měly trvalé bydliště bezprostředně před odjezdem za hranice; jestliže tyto osoby neměly takové bydliště, podrží výlučně státní občanství té Smluvní strany, které nabyly později.

Článek 7

Osoby, žijící na území jedné ze Smluvních stran, které si zvolí státní občanství druhé Smluvní strany, budou moci zůstat nadále v dosavadním bydlišti.

Článek 8

Smluvní strany si budou po dobu 18 měsíců ode dne, kdy tato Úmluva vstoupí v platnost, zasílat diplomatickou cestou jednou měsíčně seznamy osob, které ve lhůtě stanovené v článku 2 podaly prohlášení o volbě státního občanství. Spolu se seznamy zašlou jedno vyhotovení prohlášení osob uvedených v seznamu.

Článek 9

1. Rodiče, z nichž jeden je státním občanem jedné a druhý státním občanem druhé Smluvní strany, mohou dítěti, narozenému po dni, kdy tato Úmluva vstoupí v platnost, zvolit státní občanství jedné ze Smluvních stran.

2. Rodiče, kteří dítěti narozenému na území jedné Smluvní strany zvolí státní občanství druhé Smluvní strany, musí do tří měsíců po narození dítěte předložit dvojmo souhlasné prohlášení o volbě státního občanství, a to v Československé socialistické republice národnímu výboru, v jehož matrice je narození dítěte zapsáno, v Polské lidové republice orgánu pro vnitřní záležitosti presidia okresního, městského nebo obvodního národního výhoru. Prohlášení musí předem potvrdit diplomatická mise nebo příslušný konzulární úřad druhé Smluvní strany:

3. Narodí-li se dítě na území třetího státu, musí rodiče předložit do tří měsíců po narození dítěte dvojmo souhlasné prohlášení o volbě jeho státního občanství diplomatické misi nebo příslušnému konzulárnímu úřadu té Smluvní strany, jejíž státní občanství dítěti zvolili.

4. Nepředloží-li rodiče shodné prohlášení o volbě státního občanství dítěte, bude mít dítě výlučně státní občanství té Smluvní strany, na jejímž území se narodilo. Dítě narozené na území třetího státu bude mít státní občanství té Smluvní strany, na jejímž území měli jeho rodiče trvalé bydliště bezprostředně před odjezdem za hranice; neměli-li rodiče takové bydliště, bude mít dítě státní občanství matky.

5. Smluvní strany si budou zasílat diplomatickou cestou zprávy o volbě státního občanství dětí, provedené podle ustanovení odstavců 2 a 3. Zprávy spolu s jedním vyhotovením prohlášení rodičů budou zasílány do šesti měsíců ode dne narození dítěte.

Článek 10

Došlo-li na základě této Úmluvy k volbě státního občanství jedné ze Smluvních stran, bude mít dotčená osoba ode dne podání prohlášení výlučně státní občanství, které bylo zvoleno.

Článek 11

Ode dne, kdy tato Úmluva vstoupí v platnost, budou příslušné orgány obou Smluvních stran činit nabytí státního občanství jedné ze Smluvních stran závislým na tom, že občan předloží doklad druhé Smluvní strany, potvrzující, že nejsou překážky ke změně občanství.

Článek 12

Prohlášení o volbě státního občanství á potvrzení o jeho podání nepodléhají poplatkům.

Článek 13

Všechny sporné záležitosti týkající se výkladu a provádění této Úmluvy budou řešeny diplomatickou cestou.

Článek 14

1. Tato Úmluva podléhá ratifikaci a vstoupí v platnost třicátého dne po výměně ratifikačních listin, která bude provedena v Praze.

2. Tato Úmluva zůstane v platnosti pět let. Její platnost se bude prodlužovat vždy o dalších pět let, pokud ji jedna ze Smluvních stran nevypoví nejméně šest měsíců před uplynutím její platnosti.

Tato Úmluva byla sepsána ve Varšavě dne 17. května 1965, ve dvou vyhotoveních, každé v jazyce českém a polském, přičemž obě znění mají stejnou platnost.

Na důkaz toho uvedení zmocněnci tuto Úmluvu podepsali a opatřili ji pečetěmi.

Z plné moci	Z plné moci
presidenta	Státní rady Polské lidové republiky
Československé socialistické republiky
O. Jeleň v. r.	M. Naszkowski v. r.