Národní shromáždění Československé socialistické republiky 1966
IV. volební období
83
vládní návrh,
kterým se předkládá Národnímu shromáždění Československé socialistické republiky
k projevu souhlasu Úmluva o výsadách a imunitách mezinárodních odborných organizací, schválená Valným shromážděním Organizace spojených národů dne 21. listopadu 1947
Návrh schvalovacího usnesení:
Národní shromáždění Československé socialistické republiky souhlasí s přístupem k Úmluvě o výsadách a imunitách mezinárodních odborných organizaci, schválené Valným shromážděním Organizace spojených národů dne 21. listopadu 1947 s tím, že při přístupu bude učiněna tato výhrada:
"Československá socialistická republika se nepokládá za vázánu ustanoveními oddílů 24 a 32 Úmluvy, které předpokládají obligatorní pravomoc Mezinárodního soudního dvora pro spory vzniklé z výkladu nebo provádění Úmluvy; pokud se týče příslušnosti Mezinárodního soudního dvora pro tyto spory, zastává Československá socialistická republika stanovisko, že k tomu, aby mohl být určitý spor předložen k vyřešení Mezinárodnímu soudnímu dvoru, je v každém jednotlivém případě nezbytný souhlas všech stran ve sporu. Tato výhrada se týká rovněž ustanovení oddílu 32, podle něhož mají strany přijmout posudek Mezinárodního soudního dvora jako rozhodující."
Důvodová zpráva
Dne 13. února 1946 přijalo Valné shromáždění Organizace spojených národů rezoluci, jíž schválilo Úmluvu o výsadách a imunitách Organizace spojených národů a doporučilo, aby všechny členské státy OSN k ní přistoupily. Tato Úmluva byla presidentem ČSSR ratifikována dne 26. července 1955 s výhradou k jejímu paragrafu 30 ohledně obligatorní jurisdikce Mezinárodního soudního dvora, a nabyla pro ČSSR účinnosti dnem 7. září 1955. Později, 21. listopadu 1947, přijalo Valné shromáždění rezoluci 179/II., schvalující text Úmluvy o výsadách a imunitách mezinárodních odborných organizací a doporučující těmto organizacím, aby Úmluvu přijaly a členským státům OSN, aby k ní přistoupily. V současné době je smluvními stranami této Úmluvy již 49 států; ze socialistických zemí od roku 1951 Jugoslávie a od ledna 1966 SSSR.
Z popudu československé strany loňského roku počaly zkoumat otázku přístupu rovněž ostatní evropské socialistické státy. Ministerstvo zahraničních věcí Sovětského svazu sdělilo v září 1965, že SSSR hodlá uskutečnit přístup v nejbližší době. Podobně bude postupovat i Polská lidová republika.
Bylo by vhodné a účelné, aby k této Úmluvě přistoupila nyní i Československá socialistická republika. Její přístup k Úmluvě, jenž by odpovídal československé politice aktivní účasti na činnosti odborných organizací, jichž je členem, by usnadnil pořádání konferencí, symposií; zasedání a jiných jejich akcí v ČSSR; nyní musí být k uskutečnění každé jednotlivé akce sjednána s příslušnou odbornou organizací zvláštní úmluva. Vyjasnění statutu těchto organizací by nejen zjednodušilo jednání o podobných akcích, ale bylo by i určitým podnětem k ochotnějšímu přijímání případných československých pozvání k jejich pořádání. Navrhovaný krok by rovněž posílil prestiž ČSSR mj. i jako člena Výboru pro rok mezinárodní spolupráce, který státy vyzval (v rezoluci VS OSN 1907/XVIII.), aby k této Úmluvě přistoupily. Československá socialistická republika kromě toho v dosavadní praxi v podstatě zachovávala základní ustanovení této Úmluvy. Na druhé straně Úmluva neobsahuje žádné ustanovení, které by mohlo ohrozit zájmy Československé socialistické republiky:
Poměrně rozsáhlá Úmluva definuje odborné organizace jako právnické osoby, obsahuje ustanovení o majetku, fondech a aktivech těchto organizací, o usnadnění spojení; o statutu zástupců členských států a úředníků organisací, pojednává o zneužití výsad, o používání laissez - passer OSN a o urovnávání sporů. Zvláštní článek je pak věnován specifickým přílohám, které odborné organizace k této Úmluvě připojují a otázkám spojeným s jejich prováděním jednotlivými organizacemi:
Úmluva v článku III. předvídá imunitu majetku, fondů a aktiv odborných organizací kdekoli umístěných a kýmkoli držených vůči právním řízením kteréhokoli druhu; nedotknutelnost jejich místností vůči prohlídce, rekvizici, konfiskaci, vyvlastnění a jakémukoli jinému zásahu výkonnému, administrativnímu, soudnímu nebo zákonodárnému; nedotknutelnost archivů; výsadu držeti fondy, zlato nebo kteroukoli měnu a svobodně ji převádět nebo směňovat. Tento článek rovněž stanoví vynětí aktiv, příjmů a jiných majetků odborných organizaci z přímých daní, celních poplatků a dovozních a vývozních zákazů a omezení.
Pokud jde o usnadnění spojení, stanoví Úmluva v článku IV., že každá odborná organizace nebude na území každého členského státu požívat nakládání méně výhodného, než jaké se poskytuje zástupcům cizích států ohledně přednostních práv, sazeb a poplatků za poštovní zásilky, kabelogramy, telegramy, radiogramy, fototelegramy, telefonické a jiné dopravování zpráv, ohledně novinářských sazeb za zprávy pro tisk a rozhlas, přičemž se předvídá, že úřední korespondence a ostatní úřední spojení odborných organizací nepodléhá cenzuře. Odborné organizace mají právo používat šifer, kurýrů a zapečetěných zavazadel s týmiž imunitami, jež jsou obvyklé u diplomatických úřadů.
Článek V. pojednává o výsadách a imunitách, které požívají zástupci členských států při výkonu svých funkcí na zasedáních svolaných odbornou organizací a cestou do místa zasedání a zpět: imunity vůči zadržení nebo zatčení, vůči zabavení osobních zavazadel, vůči právním řízením kteréhokoli druhu pro výroky ústní nebo písemné a pro všechna jednání, jež učiní jakožto zástupci; nedotknutelnosti veškerých listin a dokumentů; výsady používati šifer, kurýrů a zapečetěných zavazadel; vynětí pro sebe i své manžely z přistěhovaleckých omezení, z hlášení cizinců a z povinností plynoucích z národní služby ve státě, do kterého přijíždějí nebo kterým projíždějí při výkonu svého úřadu. Pokud jde o devizová nebo měnová omezení, požívají zástupci členských států týchž výhod jako zástupci cizích vlád s dočasným úředním posláním a pokud jde o osobní zavazadla týchž výhod a imunit jako diplomatičtí zástupci obdobné hodnosti.
Oddíl 14 téhož článku pak stanoví, že se zástupcům členských států zaručuje imunita vůči právním řízením pro výroky ústní nebo písemná a pro všechna jednání, jež učiní při plnění svých povinnosti nejen po dobu výkonu tohoto služebního poslání, ale i tehdy, kdy již funkce vykonávat nebudou. Cílem tohoto ustanovení je zajistit, aby těmto zástupcům byla zajištěna na schůzích odborných organizací plná svoboda slova a plná nezávislost při plnění jejich povinností.
Významné je rovněž ustanovení oddílu 16 článku V., v němž se praví, že výsady a imunity se zástupcům poskytují nikoli pro jejich osobní prospěch, nýbrž k zabezpečení nezávislého vykonávání jejich úkolů souvisících s odbornými organizacemi. V souvislosti s tím se dovozuje, že smluvní strana má nejen právo, ale i povinnost zříci se imunity svého zástupce v každém případě, kdy by podle mínění smluvní strany imunita překážela výkonu spravedlnosti, a kdy je možno se jí zříci bez újmy účelu, pro který se imunita poskytuje.
Článek VI. obsahuje výčet výsad a imunit, které se poskytují úředníkům, jejichž seznam předloží každá odborná organizace všem smluvním stranám Úmluvy, přičemž se rovněž uvádí, že tyto výsady a imunity se úředníkům neposkytují pro jejich osobní prospěch a připouští se zřeknutí imunity daného úředníka. Tito úředníci požívají imunity vůči právním řízením pro výroky ústní nebo písemné a pro všechna jednání při výkonu svých úředních funkcí; jsou vyňati ze zdanění platů a požitků, placených jim odbornými organizacemi za týchž podmínek jako úředníci OSN; požívají se svými manžely a příbuznými na nich závislými imunity vůči přistěhovaleckým omezením a hlášením cizinců a týchž devizových výhod a týchž repatriačních výhod v době mezinárodních krizí jako diplomaté obdobných hodností; mají právo dovézt bezcelně svůj nábytek a svršky v době prvého nástupu úřadu v příslušné zemi; požívají imunity vůči povinnostem plynoucím z národní služby, přičemž v případě úředníků, neuvedených ve výše zmíněném seznamu může odborná organizace požádat příslušný stát o dočasný odklad povolání, nutný k tomu, aby bylo zabráněno přerušení důležité práce. Kromě toho, podle ustanovení oddílu 21, požívají vedoucí sekretariátu každé odborné organizace a rovněž úředníci, kteří je zastupují, se svými manžely a nezletilými dětmi takových výsad, imunit, vynětí a výhod jako diplomatický personál podle mezinárodního práva.
Oddíl 23 pak výslovně stanoví, že každá odborná organizace bude vždy spolupracovat s příslušnými úřady členských států, aby usnadnila řádný výkon práva, zabezpečila zachovávání policejních předpisů a zabránila každému zneužití výsad a imunit úředníků.
Otázkou zneužití výsad se specificky zabývá článek VII. Předvídá se konání konzultací mezi stranou Úmluvy, která se domnívá, že ke zneužití výsady došlo, a příslušnou odbornou organizaci s cílem zjistit, zda ke zneužití skutečně došlo, a v kladném případě zajistit, aby se neopakovalo. V případě, že konzultace nepovedou k uspokojivému výsledku, stanoví oddíl 24 předložení sporu Mezinárodnímu soudnímu dvoru. Oddíl 25 podrobně stanoví postup při vyhošťování zástupců členských států a úředníků odborných organizací v případě zneužití výsad.
Článek VIII. stanoví, že úředníci odborných organizací mohou používat laissez-passer OSN na základě administrativních ujednání uzavřených mezi generálním tajemníkem Organizace spojených národů a odbornými organizacemi, přičemž smluvní strany mají tyto dokumenty přijímat jako cestovní doklady. Mají se jim urychleně poskytoval víza a usnadnění rychlého cestování.
Problematikou sporů, vzniklých ze smluv nebo jiných sporů soukromoprávní povahy, jichž je odborná organizace stranou, a sporů, jichž je účasten kterýkoli úředník odborné organizace, který pro své úřední postavení požívá imunity, se zabývá článek IX., který v oddíle 32 vychází z obligatorního předkládání těchto sporů Mezinárodnímu soudnímu dvoru. Soud podle něj vydává o věci posudek, který strany mají přijmout jako rozhodující.
V souvislosti jak s oddílem 24, tak s oddílem 32 se navrhuje, aby československá strana učinila při přístupu výhradu tohoto znění:
"Československá socialistická republika se nepokládá za vázánu ustanoveními oddílů 24 a 32 Úmluvy, které předpokládají obligatorní pravomoc Mezinárodního soudního dvora pro spory vzniklé z výkladu nebo provádění Úmluvy; pokud se týče příslušnosti Mezinárodního soudního dvora pro tyto spory, zastává Československá socialistická republika stanovisko, že k tomu, aby mohl být určitý spor předložen k vyřešení Mezinárodnímu soudnímu dvoru, je v každém jednotlivém případě nezbytný souhlas všech stran ve sporu. Tato výhrada se týká rovněž ustanovení oddílu 32, podle něhož mají strany přijmout posudek Mezinárodního soudního dvora jako rozhodující."
Podobnou výhradu učinila čs. strana i při přístupu k Úmluvě o výsadách a imunitách Organizace spojených národů.
Zvláštností Úmluvy je ustanovení, že při jejím provádění každou odbornou organizací jsou v platnosti standardní ustanovení s výhradou změn, obsažených v textu přílohy každé této organizace. V těchto přílohách si jednotlivá odborné organizace též vyhrazují, že příslušné výsady a imunity, v Úmluvě uvedená, se budou vztahovat i na určité další úředníky těchto organizací a podobně. Texty těchto příloh jsou rovněž uvedeny v příloze této důvodové zprávy. Ustanovení, obsažená v přílohách těch odborných organizací, jichž je Československá socialistická republika členem, a vůči nimž se hodlá zavázat provádět ustanovení Úmluvy, neobsahují nic, co by nebylo přijatelné.
Ustanovení Úmluvy musí být ve vztahu ke každé organizaci vykládána taká ve světle funkcí, stanovených v ústavě této organizace, kterou tato organizace přijímá podle vlastní procedury. Oddíl 37 pak podrobně kvalifikuje okolnosti; nezbytné k tomu, aby Úmluva nabyla účinnosti pro každou odbornou organizaci.
Významným je rovněž ustanovení oddílu 39, ačkoli se v současné době netýká ČSSR, jež zdůrazňuje, že Úmluva neomezuje výsady a imunity, jež byly nebo mohou být poskytnuty kterýmkoli státem odborné organizaci z toho důvodu, že na území tohoto státu se nachází její sídlo nebo sídla jejích oblastních úřadoven.
K Úmluvě mohou podle oddílu 41 přistoupit pouze členské státy Organizace spojených národů nebo členské státy některé odborné organizace, i když nejsou členy OSN.
Podle oddílu 43 má každá smluvní strana Úmluvy uvést ve své listině o přístupu tu odbornou organizaci nebo organizace, vůči nimž se zavazuje provádět ustanovení této Úmluvy. Počet takovýchto organizací lze později rozšířit dodatečným písemným sdělením generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů.
Navrhuje se, aby Československá socialistická republika se zavázala provádět ustanovení Úmluvy vůči všem mezinárodním odborným organizacím, jichž je členem (s výjimkou Mezinárodní agentury pro atomovou energii - IAEA, jež má poněkud odlišné postavení a jejíž výsady i imunity jsou obsaženy v samostatné Úmluvě), a to vůči Světové poštovní unii (UPU);
Mezinárodní telekomunikační unii (ITU);
Světové meteorologické organizaci (WMO);
Mezinárodní organizaci pro civilní letectví (ICAO);
Mezivládní námořní poradní organizaci (IMCO);
Organizaci spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO);
Světové zdravotnické organizaci (WHO); a
Mezinárodní organizaci práce (ILO).
Po prozkoumání československých právních předpisů a po projednání jejich vztahu k nové mezinárodněprávní úpravě diplomatických styků a imunit bylo zjištěno, že československé zákonodárství jako celek odpovídá novému mezinárodnímu standartu v této oblasti. Vzhledem však k tomu, že přístupem k Úmluvě bude rozšířen okruh osob, jež požívají v ČSSR imunity, je třeba, aby president republiky schválil přístup k Úmluvě po vyslovení souhlasu Národního shromáždění ve smyslu československých ústavních předpisů.
V Praze dne 28. května 1966
Předseda vlády:
Lenárt v. r.
Ministr zahraničních věcí:
David v. r.
ÚMLUVA
o výsadách a imunitách mezinárodních odborných organizací, [Z technických důvodů bude v české verzi Úmluvy nadále používán výraz "odborné organizace".] schválená Valným shromážděním Organizace spojených národů dne 21. listopadu 1947
Jelikož Valné shromáždění Organizace spojených národů přijalo dne 13. února 1946 rezoluci usilující o co největší sjednocení výsad a imunit, kterých požívá Organizace spojených národů a různé odborné organizace; a
jelikož se konaly konzultace týkající se provádění uvedené rezoluce mezi Organizací spojených národů a odbornými organizacemi;
Valné shromáždění rezolucí 179 (II.) přijalo dne 21. listopadu 1947 tuto Úmluvu, která se předkládá odborným organizacím k přijetí a všem členským státům Organizace spojených národů a všem ostatním státům, které jsou členy jedné nebo více odborných organizací, k přístupu.
Článek I.
Definice a rozsah
Oddíl 1.
V této Úmluvě:
(i) Slova "standardní ustanovení" se týkají ustanovení článků II. až IX.
(ii) Slova "odborné organizace" znamenají:
a) Mezinárodní organizaci práce;
b) Organizaci spojených národů pro výživu a zemědělství;
c) Organizaci spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu;
d) Mezinárodní organizaci pro civilní letectví;
e) Mezinárodní měnový fond;
f) Mezinárodní banku pro obnovu a rozvoj;
g) Světovou zdravotnickou organizaci;
h) Světovou poštovní unii;
i) Mezinárodní telekomunikační unii; a
j) kteroukoli jinou organizaci přidruženou k Organizaci spojených národů podle ustanovení článků 57 a 63 Charty.
(iii) Slovo Úmluva znamená ve vztahu ke kterékoli odborné organizaci standardní ustanovení, jak jsou upravena konečným (nebo revidovaným) textem přílohy předané touto organizací podle ustanovení oddílů 36 a 38.
(iv) Pro účely článku III. slova "majetek a aktiva" zahrnují rovněž majetek a fondy spravované odbornou organizací při výkonu jejich ústavních funkcí.
(v) Pro účely článků V. a VII. výraz "zástupci členů" zahrnuje všechny zástupce, alternáty, poradce, technické experty a tajemníky delegací.
(vi) V oddílech 13, 14, 15 a 25 se výrazem "schůze svolaná odbornou organizací" rozumí schůze: 1. jejího shromáždění a výkonného orgánu (jakkoli označeného); 2. jakékoli komise předvídané podle její ústavy; 3. jakékoli mezinárodní konference jí svolané; a 4. jakéhokoli výboru kteréhokoli z těchto orgánů.
(vii) Výraz "vedoucí sekretariátu" znamená hlavního výkonného úředníka příslušné odborné organizace, ať je označen jako "generální ředitel" nebo jinak.
Oddíl 2.
Každá smluvní strana této Úmluvy ve vztahu ke kterékoli odborné organizaci, na niž se Úmluva vztahuje podle oddílu 37, poskytne této organizaci nebo ve vztahu k ní výsady a imunity stanovené ve standardních ustanoveních na základě podmínek v nich specifikovaných s výhradou úprav obsažených v ustanoveních konečné (nebo revidované) přílohy týkající se dané organizace a předané podle oddílů 36 nebo 38.
Článek II.
Právnická osobnost
Oddíl 3.
Odborné organizace jsou právnickými osobami. Mají způsobilost a) sjednávat smlouvy, b) nabývat nemovitého a movitého majetku a disponovat jím, c) vystupovat před soudy.
Článek III.
Majetek, fondy a aktiva
Oddíl 4.
Odborné organizace; jejich majetek a aktiva kdekoli umístěné a kýmkoli držené, požívají imunity vůči právním řízením kteréhokoliv druhu, pokud se jí v určitém případě výslovně nezřekly. Rozumí se však, že žádné zřeknutí se imunity se nemůže vztahovat na žádné opatření exekuční.
Oddíl 5.
Místnosti odborných organizací jsou nedotknutelné. Majetek a aktiva odborných organizací, kdekoli umístěné a kýmkoli držené požívají imunity vůči prohlídce, rekvisici, konfiskaci, vyvlastnění a jakémkoli jinému zásahu výkonnému, administrativnímu, soudnímu nebo zákonodárnému.
Oddíl 6.
Archívy odborných organizací a vůbec všechny listiny, které jim náleží nebo jsou v jejich držení, jsou nedotknutelné, ať jsou kdekoli umístěny:
Oddíl 7.
Aniž by byly omezeny finanční kontrolou, předpisy nebo příročími kteréhokoliv druhu,
a) odborné organizace mohou držet fondy, zlato nebo kteroukoli měnu a mít účty v kterékoli měně;
b) odborné organizace mohou svobodně převádět své fondy, zlato nebo měnu z jedné země do druhé nebo uvnitř kterékoli země a směňovat kteroukoli měnu, jíž drží, za kteroukoli jinou měnu.
Oddíl 8.
Při výkonu svých práv podle výše uvedeného oddílu 7 bude každá odborná organizace brát náležitý zřetel na všechny připomínky vlády kterékoli smluvní strany, pokud shledá, že jim může vyhovět bez újmy svých zájmů.
Oddíl 9.
Odborné organizace, jejich aktiva, příjmy a jiný majetek jsou
a) osvobozeny ode všech přímých daní; rozumí se však, že se odborné organizace nebudou domáhat osvobození od dní, které jsou ve skutečnosti pouhou úhradou za služby obecně užitečné;
b) osvobozeny od celních poplatků a dovozních a vývozních zákazů a omezení, pokud jde předměty dovážené nebo vyvážené odbornými organizacemi pro jejich úřední potřebu. Rozumí se však, že předměty s tímto osvobozením dovezené nebudou prodány v zemi, do níž byly dovezeny, leč za podmínek, dohodnutých s vládou svá země;
c) osvobozeny od celních poplatků a dovozních i vývozních zákazů a omezení pokud jde o jejich publikaci.
Oddíl 10.
Ačkoli odborné organizace se zpravidla nebudou domáhat osvobození od spotřebních dávek a od daní z prodeje movitého a nemovitého majetku, tvořících součást ceny, jež má být zaplacena, smluvní strany přesto učiní, kdykoli to bude možné, vhodné správní opatření za účelem prominutí nebo omezení dávky nebo daně, když odborné organizace budou činit pro úřední potřebu důležité nákupy, na které takové dívky a daně byly nebo mají být uvaleny.
Článek IV.
Usnadnění spojení
Oddíl 11.
Každá odborná organizace nebude na území každého státu, který je stranou této Úmluvy vůči uvedené organizaci požívat pro dopravování úředních zpráv nakládání méně výhodného, než je nakládání poskytované vládou uvedeného státu kterékoli jiné vládě čítaje v to její diplomatický zastupitelský úřad, pokud jde o přednostní práva, sazby a poplatky za poštovní zásilky, kabelogramy, telegramy, radiogramy, fototelegramy, telefonické a jiné dopravování zpráv, jakož i pokud jde o novinářské sazby za zprávy pro tisk a rozhlas.
Oddíl 12.
Úřední korespondence a ostatní úřední spojení odborných organizací nepodléhají censuře.
Odborné organizace mají právo používat šifer a odesílat a přijímat korespondenci prostřednictvím kurýrů nebo zapečetěných zavazadel, požívajících týchž imunit a výsad jako diplomatičtí kurýři a diplomatická zavazadla.
Nic v tomto oddíle nebude vykládáno tak, že by vylučovalo přijetí vhodných bezpečnostních opatření, stanovených dohodou mezi smluvní stranou této Úmluvy a odbornou organizací.
Článek V.
Zástupci členských států
Oddíl 13.
Zástupci členských států požívají na schůzích svolaných odbornou organizací při výkonu svých funkcí a cestou do místa schůze a z tohoto místa těchto výsad a imunit:
a) imunity vůči zatčení nebo vazbě a vůči zabavení osobních zavazadel a imunity vůči právním řízením kteréhokoliv druhu pro výroky ústní nebo písemné a pro všechna jednání, jež učiní jakožto zástupci;
b) nedotknutelnosti veškerých listin a dokumentů;
c) právo užívat šifry a přijímat listiny a korespondenci kurýrem nebo v zapečetěných zavazadlech;
d) pro sebe i své manžely vynětí z přistěhovaleckých omezení, z hlášení cizinců a z povinností plynoucích z národní služby ve státě, do kterého přijíždějí nebo kterým projíždějí při výkonu svého úřadu;
e) pokud jde o omezení devizová nebo měnová týchž výhod, které se poskytují zástupcům cizích vlád s dočasným úředním posláním;
f) pokud jde o osobní zavazadla týchž imunit a výhod, které se poskytují diplomatickým zástupcům obdobné hodnosti.
Oddíl 14.
Aby byla zástupcům členských států v odborných organizacích na schůzích jimi svolaných zajištěna plná svoboda slova a plná nezávislost při plnění jejich povinností, imunita vůči právním řízením pro výroky ústní nebo písemné a pro všechna jednání, jež učiní při plnění svých povinností, se bude i nadále poskytovat, bez ohledu na to, že tyto osoby již nebudou vykonávat tyto funkce.
Oddíl 15.
Tam, kde daňová povinnost kteréhokoli druhu závisí od pobytu, se za dobu pobytu nepovažují ta období, po které se zástupci smluvních stran v odborných organizacích a na schůzích svolaných těmito odbornými organizacemi zdržují v některém státě, který je smluvní stranou, pro plnění svých povinností.
Oddíl 16.
Výsady a imunity se zástupcům smluvních stran poskytují nikoli pro jejich osobní prospěch, nýbrž k zabezpečení nezávislého vykonávání jejich úkolů souvisících s odbornými organizacemi. Proto má smluvní strana nejen právo, nýbrž povinnost zříci se imunity svého zástupce v každém případě, kdy by podle mínění smluvní strany imunita překážela výkonu spravedlnosti a kdy je možno sej jí zříci bez újmy účelu, pro který se imunita poskytuje.
Oddíl 17.
Ustanovení oddílu 13, 14 a 15 nelze aplikovat na vztah mezi zástupcem a úřady státu, jehož je příslušníkem anebo jehož je nebo byl zástupcem.
Článek VI.
Úředníci
Oddíl 18.
Každá odborná organizace určí kategorie úředníků, na něž se vztahují ustanovení tohoto článku a článku VIII. Předloží jejich seznam všem smluvním stranám této Úmluvy v případě každé odborné organizace a generálnímu tajemníkovi Organizace Spojených národů. Jména úředníků zahrnutých do těchto kategorií oznámí čas od času výše uvedeným vládám.
Oddíl 19.
Úředníci odborných organizací:
a) požívají imunity vůči právním řízením pro výroky ústní nebo písemné a pro všechna jednání při výkonu svých úředních funkcí;
b) jsou vyňati ze zdanění platů a požitků, placených jim odbornými organizacemi za týchž podmínek, jako úředníci Organizace spojených národů;
c) budou spolu se svými manžely a s příbuznými na nich závislými požívat imunity vůči přistěhovaleckým omezením a vůči hlášení cizinců;
d) budou požívat stejných výsad pokud jde o devizové výhody, jako úředníci diplomatických zastupitelských úřadů obdobných hodností;
e) budou spolu se svými manžely a s příbuznými na nich závislými v době mezinárodních krizí požívat týchž repatriačních výhod jako úředníci diplomatických zastupitelských úřadů obdobných hodnosti;
f) budou mít právo dovézt bezcelně svůj nábytek a svršky v době prvého nástupu úřadu v příslušné zemi.
Oddíl 20.
Úředníci odborných organizací požívají imunity vůči povinnostem plynoucím z národní služby, přičemž ve vztahu ke státům, jejichž jsou občany, se tato imunita týká pouze těch úředníků odborných organizací, jejichž jména byla v souvislosti s jejich posláním zanesena do seznamu sestaveného vedoucím sekretariátu odborné organizace a schváleného příslušným státem.
Jestliže by jiní úředníci odborných organizací měli být povoláni k výkonu národní služby, příslušný stát poskytne na žádost příslušné odborné organizace takový dočasný odklad povolání uvedených úředníků, jaký je třeba k tomu, aby se zabránilo přerušení důležité práce:
Oddíl 21.
Kromě výsad a imunit uvedených v oddílech 19 a 20 vedoucí sekretariátu každé odborné organizace a rovněž úředník jednající jeho jménem v době jeho nepřítomnosti, požívají spolu se svými manžely a nezletilými dětmi takových výsad a imunit, vynětí a výhod, jež jsou poskytovány diplomatickému personálu podle mezinárodního práva.
Oddíl 22.
Výsady a imunity se poskytují úředníkům pouze v zájmu odborných organizací a nikoli pro jejich osobní prospěch. Každá odborná organizace má právo a povinnost zříci se imunity kteréhokoli úředníka v každém případě, kdy by podle jejího mínění překážela výkonu spravedlnosti a kdy je možno se jí zříci bez újmy zájmů této odborné organizace.
Oddíl 23.
Každá odborná organizace bude vždy spolupracovat s příslušnými úřady členských států, aby usnadnila řádný výkon práva, zabezpečila zachovávání policejních předpisů a zabránila každému zneužití výsad, imunit a výhod, uvedených v tomto článku.
Článek VII.
Zneužití výsady
Oddíl 24.
Jestliže kterákoli smluvní strana této Úmluvy má za to, že došlo k zneužití výsady nebo imunity uvedené v této Úmluvě, budou se konat konzultace mezi touto stranou a příslušnou odbornou organizací s cílem zjistit, zda k němu došlo, a v kladném případě zajistit, aby se neopakovalo. Jestliže konzultace nepovedou k uspokojivému výsledku pro tuto stranu a pro tuto odbornou organizaci, bude otázka, zda došlo k zneužití výsady nebo imunity, předložena Mezinárodnímu soudnímu dvoru podle ustanovení oddílu 32. Jestliže Mezinárodní soudní dvůr dospěje k závěru, že ke zneužití došlo, bude mít smluvní strana této Úmluvy, která byla tímto zneužitím poškozena, právo odejmout příslušné odborné organizaci po jejím uvědomění výhody plynoucí z výsady nebo imunity, jíž bylo zneužito.
Oddíl 25.
1. Zástupci smluvních stran na shromážděních svolaných odbornými organizacemi, při výkonu svých funkcí a během své cesty do místa a z místa shromáždění, a úředníci kategorie, stanovené v oddílu 18, nesmí být požádáni místními orgány, aby opustili stát, v němž vykonávají své funkce v souvislosti s jakoukoli úřední činností. Avšak v případě zneužití výsad spojených s pobytem, jehož se taková osoba dopustila v určitém státě mimo rámec svých úředních funkcí, může vláda tohoto státu požádat, aby tento stát opustil za těchto podmínek:
2. I. Od nástupců smluvních stran nebo osob, které mají podle oddílu 21. nárok na diplomatické imunity, se nebude žádat, aby opustili stát jiným způsobem, než podle procedury uplatňované v tomto státě vůči diplomatickým zástupcům.
II. V případě úředníka, na něhož se nevztahuje oddíl 21., nebude vydán příkaz, aby opustil příslušný stát, leč se souhlasem ministra zahraničních věcí tohoto státu, který může být vysloven jen po konzultaci s výkonným vedoucím příslušné odborné organizace; a jestliže proti úředníkovi probíhá řízení o vyhoštění, vedoucí sekretariátu odborné organizace má právo zúčastnit se takového řízení jménem osoby, proti níž bylo zavedeno.