Národní shromáždění Československé socialistické republiky 1966

IV. volební období

90

Vládní návrh

Zákon

ze dne .............................. 1966

o čtvrtém pětiletém plánu rozvoje národního hospodářství Československé socialistické republiky

Vycházejíc z dosažených výsledků rozvoje národního hospodářství a z hlavních směrů hospodářské politiky vytyčených XIII. sjezdem Komunistické strany Československa,

Národní shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:

§ 1

(1) Základem řízení národního hospodářství v letech 1966 až 1970 je čtvrtý pětiletý plán rozvoje národního hospodářství Československé socialistické republiky (dále jen "čtvrtý pětiletý plán"), který vyjadřuje základní směry a cíle hospodářského rozvoje a hlavní prostředky a způsoby k jejich dosažení.

(2) Rozhodujícím úkolem čtvrtého pětiletého plánu je pokračovat v procesu konsolidace a rekonstrukce národního hospodářství urychlením tvorby zdrojů a uplatňováním principů a nástrojů nové soustavy plánovitého řízení a technického rozvoje; v optimálních proporcích a struktuře zvyšovat životní úroveň, posilovat rezervy, zabezpečovat obranyschopnost státu a vytvářet předpoklady pro ekonomickou efektivnost rozvoje národního hospodářství.

§ 2

Základní směry a cíle rozvoje národního hospodářství v období čtvrtého pětiletého plánu jsou:

1. dosáhnout ve srovnání s lety 1961 až 1965 takového zrychlení tempa růstu národního důchodu, aby jeho objem vzrostl o 22 až 24%. Přírůstku národního důchodu dosáhnout především na základě zvyšování společenské produktivity práce. Realizovat více než 75% přírůstku národního důchodu v průmyslu při zvýšení průmyslové výroby proti roku 1965 zhruba o 30%;

2. podíl fondu akumulace na užitém národním důchodu zvýšit do roku 1970 za předpokladu nejvyšší efektivnosti vynaložených prostředků zhruba na 13%, podíl akumulace do základních fondů na národním důchodu udržovat zhruba na úrovni 12% a postupně zlepšovat složení a účinnost fondu akumulace. Investiční výstavbou zakládat další strukturální změny a zvýšit objem investic ve srovnání s obdobím 1961 až 1965 zejména

a) v základním průmyslu v odvětví energetiky zhruba o 41% a v chemickém průmyslu zhruba o 45%,

b) ve zpracovatelském průmyslu v odvětví spotřebního průmyslu zhruba o 46% a v odvětví potravinářského průmyslu zhruba o 50%,

c) v dopravě zhruba o 57%;

3. zvýšit kvalifikační strukturu a technickou vybavenost výzkumné a vývojové základny a její činnost soustředit především na perspektivní směry vytvářející předpoklady pro postupné uskutečňování strukturálních změn v národním hospodářství, zavádění progresivních výrobků a technologií a zefektivnění celého reprodukčního procesu. Objem prostředků vynakládaných na rozvoj vědy a techniky spojovat s jejich racionálním a efektivním využíváním, zejména vytvářením podmínek pro urychlenou realizaci výsledků technického rozvoje;

4. k zajištění proporcionality rozvoje a rozhodujících strukturálních přeměn

a) přednostně rozvíjet chemický průmysl jako předpoklad pro postupnou chemizaci národního hospodářství tak, aby objem chemické produkce vzrostl proti roku 1965 zhruba o 50% a podíl chemického průmyslu na celkově průmyslové výrobě dosáhl zhruba 10%,

b) zvýšit podíl tekutých a plynných paliv v palivo-energetické bilanci zhruba na 21%,

c) rozvíjet strojírenskou výrobu k urychlení mechanizace a automatizace výrobních procesů v národním hospodářství, k zavádění nejpokrokovější technologie a k zvýšení efektivnosti zahraničního obchodu; objem strojírenské výroby zvýšit zhruba o 43% tak, aby se strojírenství podílelo na celkové průmyslové výrobě zhruba jednou třetinou,

d) v průmyslu stavebních hmot zintenzívnit investiční výstavbu v souladu s úkoly stavebnictví a potřebami národního hospodářství,

e) postupně rekonstruovat a modernizovat zpracovatelská odvětví, především spotřební a potravinářský průmysl, zvláště pak v oborech efektivně zpracovávajících domácí suroviny; přitom rozvinout úpravárenství domácích surovin pro keramický a sklářský průmysl;

5. urychlit konsolidaci a rozvoj zemědělství tak, aby objem tržní produkce do státních fondů se zvyšoval ročně v průměru zhruba o 4% oproti minulému pětiletí; k dosažení tohoto cíle zejména

a) účelně specializovat zemědělskou výrobu,

b) zvyšovat hektarové výnosy a užitkovost hospodářských zvířat a snižovat vlastní náklady zemědělské výroby,

c) podstatně zkvalitnit dodávky průmyslových výrobků pro zemědělství, zlepšit jejich využití a zabezpečit účinný rozvoj služeb poskytovaných zemědělským organizacím,

d) zajistit reprodukci pracovních sil v zemědělství v potřebné věkové struktuře a zvýšit kvalifikaci zemědělských pracovníků;

6. urychlit modernizaci železniční dopravy tak, aby v roce 1970 mohla být v podstatě odstraněna parní trakce, a zahájit rekonstrukci silniční sítě a výstavbu dálnice; ve spojích pokračovat v zavádění automatické spojové techniky a urychlit rozvoj a modernizaci telekomunikační sítě;

7. v oblasti životní úrovně

a) zajišťovat růst fondu spotřeby oproti roku 1965 o 17 až 19%; přitom přednostně zabezpečovat přímé odměňování pracujících za reálné výsledky práce před uspokojováním potřeb obyvatelstva ze společenských spotřebních fondů,

b) posilovat hmotnou zainteresovanost i odpovědnost za výsledky práce jednotlivců a kolektivů prohloubením mzdové diferenciace,

c) využívat rostoucích fondů společenské spotřeby obyvatelstva, především k zajišťování zdraví a vzdělání lidu, sociálního zabezpečení a péče o ženy a rodiny s dětmi; zaměřit se přitom na zvyšování objemu a kvality služeb při nejefektivnějším využívání vynakládaných prostředků,

d) vybudovat nejméně 460 tis. bytů včetně odpovídající technické a občanské vybavenosti, z toho na Slovensku 157 tis. bytů, a zlepšit údržbu a modernizaci bytového fondu a zařízení s ním souvisejících; vytvořit předpoklady k tomu, aby se po roce 1970 vystavělo ročně 105 až 115 tis. bytů, a pro tento účel vytvořit potřebnou výrobně materiální základnu,

e) v závislosti na výsledcích hospodářského vývoje, zejména na růstu společenské produktivity práce a na využívání základních výrobních prostředků pokračovat ve zkracování pracovní doby tak, aby mohl být postupně zaveden pětidenní pracovní týden se 40 hodinami týdenní pracovní doby v hlubinných dolech a zdraví škodlivých provozech a 42 hodinami týdenní pracovní doby na ostatních pracovištích,

f) pokračovat v úsilí o zajištění dostatku vody pro rozvoj společnosti a v zlepšování pracovního a životního prostředí, zejména čistoty vod a ovzduší, především v oblastech soustředěného průmyslu;

8. v souladu s potřebami rozvoje národního hospodářství účinněji využívat přírodních a ekonomických podmínek a zdrojů všech oblastí a efektivnost rozvoje celého národního hospodářství zvyšovat optimálním rozmísťováním výrobních sil. K tomu vytvářet příznivé ekonomické podmínky i pomocí ekonomických nástrojů řízení;

9. k dalšímu upevňování jednotné československé ekonomiky zajišťovat zvýšení podílu Slovenska na tvorbě a užití národního důchodu; přitom zejména zvýšit na Slovensku objem průmyslové výroby o 58 až 59%, aby její podíl na celkové průmyslové výrobě dosáhl zhruba 25%, a objem zemědělské výroby a 22 až 24%, aby její podíl na celkové zemědělské výrobě dosáhl zhruba jedné třetiny;

10. posilovat spolupráci se socialistickými státy a zejména se Sovětským svazem jako základ vnějších ekonomických vztahů Československé socialistické republiky, dále prohlubovat zapojení československé ekonomiky do mezinárodní dělby práce, zvyšovat efektivnost výměny zboží a posilovat ekonomickou rovnováhu ve vnějších ekonomických vztazích a v platební bilanci.

§ 3

(1) Realizace základních směrů a cílů rozvoje národního hospodářství uvedených v § 2 bude počínaje rokem 1967 zajišťována za nových ekonomických podmínek vytvářených pro práci socialistických organizací urychleným uplatněním zdokonalené soustavy plánovitého řízení v celém národním hospodářství.

(2) K přechodu na nové ekonomické podmínky podle odstavce 1 se uskuteční zejména:

a) celková přestavba velkoobchodních cen, přímá vazba mezi velkoobchodními a maloobchodními cenami pomocí sazbové daně z obratu, užší sepětí mezi vnitřními a zahraničními cenami, jakož i opatření k pružnějšímu vývoji cen umožňujícímu vytvářet rovnováhu mezi nabídkou a poptávkou a rozvíjet soutěživost mezi hospodářskými organizacemi,

b) jednotné odvody státních hospodářských organizací do státního rozpočtu (do rozpočtu národního výboru),

c) financování investic z vlastních zdrojů hospodářské organizace a z investičních úvěrů tak, aby plná odpovědnost za efektivnost investic přešla na hospodářskou organizaci a bylo zabráněno nereálným požadavkům na investice,

d) pružný systém usměrňování vývoje mezd jako předpoklad k tomu, aby se růst mezd stal účinnějším nástrojem zvyšování efektivnosti a po-stupně byla odstraňována mzdová nivelizace.

§ 4

(1) Aby byly vytvořeny pro státní hospodářské organizace jednotné ekonomické podmínky a objektivní kritéria ekonomické efektivnosti, zavádějí se od 1. ledna 1967 tyto jednotné odvody do státního rozpočtu, popřípadě do rozpočtu národního výboru:

a) odvod z hrubého důchodu,

b) odvod ze základních prostředků,

c) odvod ze zásob,

d) stabilizační odvod.

Stabilizační odvod podle odstavce 1 provádějí též výrobní a spotřební družstevní organizace; účel ostatních odvodů podle odstavce 1 plní u těchto organizací důchodová daň družstev.

(3) U zemědělských podniků nahrazuje jednotné odvody do státního rozpočtu systém zemědělské daně.

§ 5

 

(1) Odvod z hrubého důchodu státních hospodářských organizací se stanoví ve výši

a) 18% v průmyslu a ve stavebnictví,

b) 30% ve vnitřním obchodě (pro ústředně řízené organizace mimo oborový podnik Čedok);

c) 16% v hospodářství řízeném národními výbory,

d) 16% v samostatných projektových organizacích.

Ústřední orgán může rozhodnout, že místo odvodu podle odstavce 1 písm. a) bude státní hospodářská organizace odvádět 15% z fondu pracujících a 32% ze zisku.

Vláda může zvýšit sazby stanovené v odstavcích 1 a 2 nejvýše o 1% ročně.

(4) Za podmínek stanovených vládou může oborové ředitelství, řídící národní výbor, popřípadě ústřední orgán za účelem nezbytného přerozdělení prostředků podřízených státních hospodářských organizací předem dočasně stanovit dodatkové odvody a dotace, popřípadě přirážky a slevy; přitom však musí být v oboru působnosti příslušného orgánu zachována celková výše odvodů podle odstavců 1 až 3.

§ 6

(1) Odvod ze základních prostředků státních hospodářských organisací se stanoví sazbou ze zůstatkové ceny základních prostředků ve výši

a) 6% ročně ze základních prostředků v průmyslu, stavebnictví, vnitřním obchodě, odbytu a zásobování,

b) 3% ročně ze základních prostředku pro poskytování služeb, jakož i ze základních prostředků vnitřního obchodu, pokud jde o prodejny a jejich vybavení.

(2) Vláda může stanovit, které další základní prostředky, popřípadě která investice neuvedené do provozu podléhají odvodu podle odstavce 2 a které ze základních prostředků odvodu nepodléhají. Vláda též upraví sazby odvodil ze základních prostředků sloužících obraně, bezpečnosti, dopravě a státním hmotným rezervám.

§ 7

(1) Odvod ze zásob státních hospodářských organizaci se stanoví ve výši 2%.

(2) Vláda může stanovit, v kterých případech se odvody ze zásob neprovádějí.

§ 8

(1) Stabilizační odvod se stanoví hospodářským organizacím (§ 4) ve výši 30% z té částky objemu vyplacených mezd, která převyšuje součin 90% průměrné roční mzdy plánovaná podniky v roce 1065, a počtu pracovníků v roce, za který se provádí výpočet odvodu.

(2) Odvod podle odstavce 1 se zvyšuje za každé 1% ročního přírůstku počtu pracovníků o 1% objemu vyplacených mezd. Vláda stanoví případy, na něž se toto zvýšení nevztahuje nebo kde se zmírňuje.

(3) Za podmínek stanovených vládou může krajský národní výbor stanovit přirážku k stabilizačnímu odvodu až do výše 2% z celkového objemu vyplacených mezd.

(4) Vláda může pro jednotlivá odvětví nebo organizace upravit stabilizační odvod odchylně od ustanovení odstavců 1 a 2.

§ 9

(1) Podrobnosti k provedení ustanovení § 3 až 5 stanoví vláda.

(2) Vláda též stanoví

a) způsob, jakým se na odvodech státních hospodářských organizací podílejí městské a místní národní výbory,

b) v kterých případech a v jaké výši se provádějí odvody z odpisů ze základních prostředků,

c) sazby a pravidla odvodů z hrubého důchodu nebo ze zisku a z fondu pracujících státních hospodářských organizací neuvedených v § 5,

d) v kterých případech a za jakých podmínek mohou být ukládány dodatkové odvody,

e) za jakých podmínek mohou být poskytovány dotace ze státního rozpočtu.

(3) K zajištění potřebného rozmístění výrobních sil a oblastní proporcionality může vláda

a) stanovit způsob poskytování a výši účelových dotací na stavby státních hospodářských organizací a stavby výrobních družstev v okresech a místech, které předem určí,

b) snížit procento odvodů ze základních prostředků státních hospodářských organizací (§ 6) k vyrovnání zvýšených provozních nákladů nových závodů v okresech a místech, které předem určí, a to nejdéle na dobu 5 let.

§ 10

(1) Závazné úkoly, závazné limity a orientační ukazatele čtvrtého pětiletého plánu k zajištění základních směrů a cílů rozvoje národního hospodářství podle § 2 stanoví v nezbytném rozsahu vláda.

(2) Vláda může v zájmu proporcionálního rozvoje národního hospodářství, využívajíc především operativních ekonomických nástrojů řízení, též zpřesnit a konkretizovat v prováděcích státních plánech rozvoje národního hospodářství závazné úkoly, závazné limity a orientační ukazatele čtvrtého pětiletého plánu, popřípadě stanovit další závazné úkoly a závazné limity.

(3) Státní plán rozvoje národního hospodářství na rok 1966 stanovený na základě zákona č. 137/1965 Sb., o státním plánu rozvoje národního hospodářství a státním rozpočtu na rok 1966, je prováděcím státním plánem podle tohoto zákona.

§ 11

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Důvodová zprava

Výchozí základna pro čtvrtý pětiletý plán se utvářela v době, kdy došlo k značnému poklesu efektivnosti tvorby i užití národního důchodu a kdy v důsledku postupně se vytvářejících disproporcí vznikl stav nesoucí v souhrnu znaky ekonomické nerovnováhy. Relativně příznivější vývoj v letech 1964 a 1965 však nebyl s to přivodit základní zlepšení rozvoje československé ekonomiky. Jde o proces rozložený do více let. Proto při uskutečňování programu postupné konsolidace a rekonstrukce národního hospodářství připadá rozhodující úkol čtvrtému pětiletému plánu, který je povolán prosadit takové ekonomické vztahy a národohospodářské proporce, jež by umožnily další vzestupný hospodářský vývoj.

V souladu s hlavními směry hospodářské politiky vytyčenými XIII. sjezdem Komunistické strany Československa je rozhodujícím úkolem čtvrtého pětiletého plánu (§ 1 odst. 2) pokračovat na základě urychlené tvorby zdrojů a uplatňování principů a nástrojů nové soustavy plánovitého řízení a technického rozvoje v procesu konsolidace a rekonstrukce národního hospodářství a v optimálních proporcích a struktuře zvyšovat životní úroveň, posilovat rezervy, zabezpečovat obranyschopnost státu a vytvářet předpoklady pro ekonomickou efektivnost rozvoje národního hospodářství.

Základní směry a cíle čtvrtého pětiletého plánu obsažené v § 2 zákona rozpracovávají rozhodující úkol a zaměření plánu do rámcové směrnice, která se v letech 1966 až 1970 stane závazným základem plánovací činnosti všech státních orgánů a hospodářských organizací.

Zákon o čtvrtém pětiletém plánu vymezuje rámcově vedle základních směrů a cílů rozvoje národního hospodářství též způsob realizace plánu: zakotvuje proces vytváření nových ekonomických podmínek pro práci socialistických organizací, zejména na základě urychleného uplatňování zdokonalené soustavy plánovitého řízení k 1. lednu 1967. Podstatu programu urychlené realizace nové soustavy řízení tvoří zejména

- celková přestavba cen k 1. lednu 1967, jejíž provedení vytvoří předpoklady pro urychlení procesu zdokonalení plánovitého řízení národního hospodářství,

- opatření k pružnějšímu vývoji cen umožňujícímu vytvářet rovnováhu mezi nabídkou a poptávkou a rozvíjet soutěživost mezi hospodářskými organizacemi, zajištění přímé vazby mezi velkoobchodními a maloobchodními cenami pomocí sazbové daně z obratu, jakož i užší sepětí mezi vnitřními a zahraničními cenami; přitom vývoj úrovně cen v odvětvích a oborech národního hospodářství bude usměrňován tak, aby sazbová daň z obratu byla postupně sjednocována s výjimkou výrobku, u nichž rozdílná sazba má zvláštní společenské odůvodnění, a cenové relace směřovaly k relacím cen dochovaných na světovém trhu,

- zavedení jednotných odvodu státních hospodářských organizací do státního rozpočtu, popřípadě do rozpočtu národních výborů,

- financování investic z vlastních zdrojů hospodářské organizace a z investičních úvěrů,

- zavedení pružného způsobu usměrňování vývoje mezd.

V zásadních rysech upravuje zákon systém jednotných odvodů podniků (§ 4 až 9), jak byly vládou vyhlášeny v rámcových podmínkách hospodaření podniků platných od 1. ledna 1967. Tím se utvrzují jednotné ekonomické podmínky pro hospodářské organizace a objektivní kritéria ekonomické efektivnosti. Odvody jsou stanoveny dlouhodobě, což odpovídá požadavku, aby byly nástrojem efektivnosti v každém podniku i v celém národním hospodářství. Jednotnost odvodů umožňuje, aby plnila ty funkce, které jsou nezbytnou součástí fungování ekonomická soustavy řízení.

- Odvody jsou nástrojem pro základní (rámcové) rozdělení důchodů na část, která je soustřeďována do centrálních fondů, a na část, která zůstává k dispozici podnikům, a tím vytvářejí základní proporce i hybné síly ekonomické soustavy řízení.

- Soustava odvodů vychází z racionálních podmínek hospodaření podniků a tím s logikou trhu vymezuje prostor, v němž mohou podniky rozhodovat; pro toto rozhodování vytváří objektivní ekonomická kritéria, vede je k optimální záměně výrobních činitelů a tím k urychlenému technickému rozvoji. Konstrukce a výše sazeb odvodů sice ovlivňuje rozhodování podniků, ale odvody samy nemohou přímo regulovat, jak podnik rozdělí své zdroje a mzdy, investice a jiné podnikové potřeby. Zejména vývoj mezd je nutné regulovat jinými nástroji.

- Odvody podniků současně vytvářejí jeden ze základních zdrojů příjmů státního rozpočtu v té míře, jak podněcují podniky k urychlenému rozvoji, čímž se zvyšují i prostředky centra.

- Soustava odvodů vytváří základ pro hodnocení efektivního hospodaření podniků. Jestliže je odvod jednotný a ceny směřují k rovnovážnosti, jasně a objektivně se odlišují dobře a špatně hospodařící podniky. Dobré podniky nabývají zdroje pro lepší odměňování a pro vlastní rozvoj, špatné podniky se dostávají do postavení, které si vynucuje řešení jejich situace.

Tuto funkci nemohou plnit diferencované odvody (ať už diferencované podle plánu nebo podle výchozích rozdílů v produktivitě práce).

- Soustava odvodů musí vytvářet podmínky, při kterých je pro podniky správně vyvážena výhodnost jednotlivých typů jejich rozvoje, tj. např. rozvoje na bázi investic a bez investic, rozvoje na bázi růstu, stagnace či úspor pracovní síly apod. Jen tak je možno zajistit, že podnik zvolí ten typ rozvoje, pro nějž má nejvýhodnější podmínky a který je pro něj i pro národní hospodářství optimální.

Systém odvodů tvoří

a) jednotný procentní odvod ze základních prostředků (bez ohledu na to, z jakých zdrojů byly pořízeny), který vytváří spolu s dalšími odvody a úrokovou mírou minimální mez efektivnosti investiční výstavby a působí na ekonomické využívání základních fondů; přitom se nadále počítá s tím, že obdobně jako dosud budou některé základní prostředky (např. sociální povahy) z odvodů vyloučeny, popř. že v některých odvětvích (např. v službách) bude stanoven odvod nižší. Okruh těchto výjimek však musí být striktně omezen;

b) odvod ze zásob;

c) jednotný procentní odvod z hrubého důchodu;

d) odvod z mezd stanovený podle jednotných pravidel tak, aby sehrál stabilizační funkci v rozvoji ekonomiky a ovlivňoval rozdělení hrubého důchodu ve prospěch fondů pro další rozvoj podniků.

Kromě těchto odvodů mohou být popřípadě uplatněny dodatkové odvody, např. při nežádoucím růstu cen.

Sazby jednotných odvodů mají povahu daní a proto jejich stabilita je vyjádřena zákonnou úpravou. V rámci zákonem stanovených podmínek a ve vymezeném rozsahu je pak vláda zmocněna k úpravám.

Zároveň zákon právně vymezuje i rámec věcných rozhodnutí na úrovni centra, potřebných zejména k stanovení dalších nástrojů plánu a ekonomických nástrojů, k zpřesňování základních směrů a cílů v prováděcích plánech, k pružnému ovlivňování a usměrňování hospodářského rozvoje na základě postupně vznikajících nových ekonomických podmínek, k rychlému obnovování ekonomické rovnováhy a k vytváření nezbytných rezerv apod.

Příslušná zmocnění pro vládu jsou obsažena zejména v § a 10 osnovy zákona. K zajištění realizace základních směrů a cílů rozvoje národního hospodářství vytyčených v § 2 stanoví vláda v nezbytném rozsahu závazné úkoly, závazné limity a orientační ukazatele čtvrtého pětiletého plánu, přičemž v procesu jejich realizace bude v zájmu proporcionálního rozvoje národního hospodářství především využívat operativních ekonomických nástrojů řízení, a to podle právními předpisy vymezené působnosti buď sama, nebo prostřednictvím ústředních orgánů, a jestliže by nebylo účelu tímto způsobem dosaženo, může vláda též uplatnit potřebná opatření v prováděcích státních plánech rozvoje národního hospodářství (zpřesnit a konkretizovat závazné úkoly, závazné limity a orientační ukazatele čtvrtého pětiletého plánu, jakož i stanovit další závazné úkoly a závazné limity).

Zákon o čtvrtém pětiletém plánu se tak svou legislativní koncepcí v maximální míře podílí na zakotvení nového pojetí dlouhodobého národohospodářského plánu, který spočívá v tom, že plán závazně stanoví pouze rámec hospodářské politiky státu tak, aby byla plně zajištěna vedoucí úloha centra v ovlivňování základních směrů a proporcí rozvoje národního hospodářství při plném využití nových ekonomických nástrojů řízení. Čtvrtý pětiletý plán se v tomto pojetí stává dynamickým plánem umožňujícím zejména výrobním hospodářským jednotkám, aby pod tlakem nových ekonomických podmínek postupně konkretizovaly ukazatele plánu s dostatečnou pružností v mikroekonomických vztazích, v záměně výrobních činitelů apod.

Dlouhodobý plán rozvoje národního hospodářství nemůže být v nových podmínkách řízení neměnným utvrzením úkolů, jejichž rozpisem by bylo plně podmíněno budoucí jednání podniků. Účinnost plánu jako základu hospodářského řízení může být zajištěna jen tehdy, jestliže plán současně s vymezením základních směrů a cílů rozvoje národního hospodářství poskytne dostatečný prostor zejména k plnému rozvinutí všech postupně se uvolňujících přirozených zbožně peněžních funkcí socialistického trhu na základě dlouhodobých ekonomických pravidel a k účinnému operativnímu rozhodování a řízení z centra podle vývoje ekonomické situace a k pružnému utváření potřebných operativních ekonomických nástrojů. Zákon o čtvrtém pětiletém plánu je povolán vymezit tento prostor i právně.

V souladu se zásadami a potřebami urychlené realizace zdokonalené soustavy plánovitého řízení je tak i v legislativní koncepci zákona promítnuto novo pojetí obsahu, funkce i zajišťování dlouhodobého plánu jako závazné ekonomické směrnice, jíž se nahrazuje již zcela překonané pojetí direktivní. Přitom je plně respektován rámec, který pro vyhlášení dlouhodobého plánu zákonem poskytuje Ústava ČSSR. Ústava charakterizuje zákon o dlouhodobém plánu rozvoje národního hospodářství jako "závazný základ plánování jednotlivých státních orgánů a hospodářských organizací" (čl. 12 odst. 2), tzn. základ pro plánovací činnost těchto orgánů a organizací v souladu s jejich zákonnou kompetencí v plánovacím procesu.

Zákon a čtvrtém pětiletém plánu rozvoje národního hospodářství plní svým obsahem i legislativním vyjádřením v souladu s ústavou funkci závazné ekonomické směrnice, vymezující základní směry a cíle hospodářského rozvoje i dostatečný prostor pro rozvinutí nových způsobů plánovitého řízení. Ekonomická náplň základních směrů a cílů rozvoje národního hospodářství obsažených v § 2 zákona vychází z hlavních směrů hospodářské politiky vytyčených XIII. sjezdem Komunistické strany Československa; jejím odpovídajícím právním protějškem je obsah § 3 a následujících ustanovení, zejména pokud jde o zakotvení direktivy sjezdu o urychleném zavádění nové soustavy plánovitého řízení a z toho vyplývající potřebu vymezit dostatečný operační prostor pro vládu k uskutečňování zákonem stanovené ekonomické direktivy v nových podmínkách hospodářského rozvoje.

Číselné údaje a vztahy obsažené v § 2 osnovy zákona vyplývají z cen platných v roce 1966. Po celkové přestavbě velkoobchodních cen zjistí vláda její vliv na tyto údaje a vztahy, provede jejich převod na novou úroveň cen a podle zmocnění uvedeného v § 10 osnovy zákona zpřesní závazné úkoly, závazné limity a orientační ukazatele čtvrtého pětiletého plánu.

V Praze dne 6. září 1966.

Předseda vlády:

Lenárt v. r.

Místopředseda vlády

a předseda Státní plánovací komise:

Černík v. r.