Důvodová zpráva

I. Všeobecná část

Instituce soudních poplatků není institucí novou. Vybírání soudních poplatků je nyní upraveno zákonem č. 173/1950 Sb., o soudních poplatcích, ve znění zákona č. 10/1959 Sb., a nařízením ministra financí č. 22/1959 Sb.

Soudní poplatky se vybírají za činnost soudu v občanském soudním řízení, za úkony prováděné v oboru státní správy soudů a za některé úkony prokuratury. Soudní poplatky mají částečně krýt náklady, které vznikají státu výkonem soudnictví v občanskoprávních věcech. Jejich vybíráním se mimo to, zejména vhodnou úpravou sazeb, sleduje omezit neuvážené podávání návrhů a výchovně působit na občany, aby dobrovolně plnili své povinnosti vůči spoluobčanům, organizacím a společnosti.

Výkon soudnictví v občanskoprávních věcech je sice v zájmu společnosti, ale zároveň v zájmu jednotlivých občanů a organizací domáhajících se ochrany svých práv. Je proto spravedlivé, jestliže společnost na organizacích a občanech požaduje, aby formou soudního poplatku přispěli státu k úhradě jeho nákladů spojených s výkonem tohoto soudnictví. Tam, kde zájem společnosti zvlášť převažuje nebo tam, kde jsou jiné důvody, zejména sociálně politické, aby všechny náklady nesl stát, soudní poplatky se nevybírají nebo se poskytuje od nich osvobození.

Dosažený stupeň vývoje naší společnosti nedovoluje ještě, aby od vybírání soudních poplatků mohlo být vůbec upuštěno.

Na základě průzkumu prováděného v rámci kodifikačních prací se zjistilo, že dosavadní úprava není zcela vyhovující. Po vydání nových kodexů (občanského zákoníku., zákona o rodině, občanského soudního řádu, notářského řádu, zákoníku mezinárodního obchoduj, s nimiž předpisy o soudních poplatcích úzce souvisí, vyskytují se obtíže při provádění těchto předpisů: Příčin je několik. Nové kodexy zavedly jak v oboru hmotného, tak i procesního právo řadu nových institucí, některé instituce změnily nebo zrušily a používají některých jiných termínů. Došlo též ke změně vymezení pravomoci mezi soudy a státními notářstvími. Ježto platné předpisy o soudních poplatcích se přimykají nejenom věcně, nýbrž i terminologicky ke zrušeným předpisům, ba v mnohých případech přímo na určitá ustanovení těchto předpisů odkazují, působí jejich provádění, a to i zkušeným pracovníkům, obtíže. Pro neodborníka stávají se přímo nesrozumitelnými.

Mimo to nutno poznamenat, že ještě před vydáním nových kodexů vyskytovaly se při provádění předpisů o soudních poplatcích určité nedostatky, popř. mezery, které nutily k úvahám o potřebě revize těchto předpisů.

Dosavadní zkušenosti též ukazují, že je třeba podrobit revizi i úpravu osvobození od soudních poplatků z hlediska nynějších hospodářských a sociálně politických podmínek; k revizi platných sazeb soudních poplatků není v současné době vhodné přistoupit.

Odstranit uvedené nedostatky dosavadní úpravy nelze jinak než nahrazením dosavadních předpisů o soudních poplatcích novými předpisy.

II. Zvláštní část

K § 1:

Předmětem poplatku jsou jen ty poplatné úkony, které jsou výslovně stanoveny v sazebníku. Z předmětu poplatku vylučují se poplatné úkony prováděné bez návrhu (tedy z úřední moci). Přitom se, přihlíží k nové soustavě soudnictví, zavedené zákonem o organizaci soudů a volbách soudců.

K § 2:

Rozlišení poplatků na procentní a pevné neznamená změnu proti dosavadnímu stavu.

Podle platného občanského soudního řádu tvoří občanské soudní řízení v prvém a druhém stupni celek; tato zásada však nebrání tomu, aby byla zpoplatněno soudní řízení v každém stupni zvlášť (odstavec 2).

K § 3:

Zde se stanoví, jak se u procentního poplatku určuje jeho základ vůbec, popřípadě ve zvláštních případech. Ustanovením odstavce 6 se má působit, aby cena předmětu poplatného úkonu byla určována odpovědně.

Navržená úprava zaokrouhlování má přispět k zjednodušení výpočtu poplatku.

K § 4:

Proti dosavadnímu stavu určuje se přesněji osoba poplatníka, kdy a v jakém rozsahu se přenáší poplatková povinnost na odpůrce a kdy poplatníci, a kteří z nich, jsou povinni zaplatit poplatek společně a nerozdílně.

Nová instituce bezpodílového spoluvlastnictví manželů vyžaduje pro řízení o vypořádání tohoto spoluvlastnictví vzhledem k jeho zvláštní povaze, aby soudu byla dána možnost určit, který z účastníků řízení, popřípadě v jakém poměru oba jsou povinni poplatek zaplatit.

K § 5:

Otázka vzniku poplatkové pohledávky není dosud výslovně upravena a je třeba okamžik jejího vzniku v některých případech vyvozovat z jiných ustanovení, zejména z ustanovení o splatnosti. Přitom někdy dochází k různým výkladům. Tento nedostatek osnova odstraňuje.

V zájmu administrativního zjednodušení zaokrouhluje se poplatek jako dosud na celé koruny.

K § 6:

Zjednodušuje se úprava splatnosti poplatkové pohledávky; místo dosavadních osmi rozhodujících skutečností pro splatnost pohledávky stanoví se jen dvě.

K § 7:

Toto ustanovení neznamená změnu proti dosavadnímu stavu. Volí se osvědčená zásada, podle které se nižší částky platí v zájmu jednoduchosti kolkovými známkami. Tam, kde jde o vyšší částky nebo kde poplatek je předmětem vymáhání, je nutno v zájmu přesnější evidence volit placení na účet soudu.

K § 8 a 9:

V podstatě jde o dosavadní úpravu, přizpůsobenou novému občanskému soudnímu řádu, který nezná odmítnutí návrhu, nýbrž zastavení řízení. Dosavadní přísná úprava se zároveň zmírňuje ustanovením, podle něhož může soud tam, kde by bez viny poplatníka byl ohrožen jeho důležitý zájem, v řízení pokračovat, i když poplatek nebyl zaplacen. V těch případech, kdo pro nezaplacení poplatku nebude mít místo sankce ani podle § 8, ani podle § 9, řízení se nezastaví (úkon se provede), avšak poplatek bude zároveň vymáhán.

K § 10:

Ustanovením § 10 se dosavadní instituce vrácení poplatku a opravy vyměření poplatku spojují a zároveň zjednodušují.

Odstavec 3 je jedním z ustanovení, kterým má být působeno, aby i po zahájení sporu docházelo mezi účastníky k mimosoudnímu narovnání. To platí i v řízení o rozvod manželství; mimoto se umožňuje vrátit část zaplaceného poplatku, dojde-li k vzetí návrhu zpět později, avšak před vydáním rozsudku o rozvodu. Tím má být působeno též na omezení rozvodovosti.

K § 11:

V tomto ustanovení se upravují jednak, věcná osvobození celého řízení v některých věcech, jednak osobní osvobození některých účastníků řízení.

Proti dosavadnímu stavu nedochází k zúžení věcných osvobození, nýbrž naopak k jejich rozšíření o osvobození ve věcech týkajících se vyživovací povinnosti mezi rodiči a dětmi a určení nároků neprovdané matky; účelem osvobození je usnadnit nejen uplatnění práva, nýbrž i usnadnit zavázanému plnění jeho povinnosti.

Odvolání proti rozhodnutí státních notářství znamená věcně návrh na přezkoumání rozhodnutí jiného orgánu než soudu; po stránce formální nejde však o přezkoumání (písm. 1), a proto je třeba osvobození výslovně stanovit.

Ustanovením pod písm. j) rozšiřuje se osvobození na všechny případy přezkoumání rozhodnutí jiných orgánů soudy.

Osobní osvobození:

a) Podle dosavadní úpravy je osvobozen čs. stát, zastoupený orgány národních výborů a jinými orgány státní správy. Vzhledem k tomu, že bylo nejasné, zda orgány státní správy se rozumějí jen orgány s rozhodovací pravomocí, či orgány státní správy bez rozhodovací pravomoci, formuluje se osvobození v souladu s dosavadní praxí šíře. Omezení rozsahu osvobození na poplatky převyšující 50 Kčs je stanoveno tak jako dosud proto, že se tím zjednodušuje u drobných poplatků postup při vymáhání. Poplatek se totiž vymáhá v nákladech řízení současně s přiznanou pohledávkou a odpadá samostatné řízení k vymožení poplatku orgány justiční správy.

b) Tímto osvobozením nahrazuje se dosavadní osvobození "státních ústavů a fondu". Taká toto osvobození bylo předmětem různých pochybností a různých výkladů v praxi, které navržená formulace odstraňuje. Podle navržené úpravy přísluší i nadále osvobození Státní bance československé ve stejném rozsahů jako rozpočtovým organizacím, neboť jde o odborný orgán vlády.

c) Dosavadní osvobození navrhovatelů, jde-li o řízení ve věcech jejich nároků z pracovního poměru, se rozšiřuje i na osvobození navrhovatelů, jde-li o řízení ve věcech jejich nároků z poměru obdobného pracovnímu poměru (členové družstev, pracovníci advokacie spod.).

f) Dosavadní osvobození týkající se nároků z původcovských práv se rozšiřuje v souladu s praxí na návrhy týkající se nároků z vynálezů, objevů, zlepšovacích návrhů a průmyslových vzorů a za vyřešení tematických úkolů; sleduje se tím zejména podpora iniciativy pracujících.

i), j) Tato osvobození nutno přiznat, ježto podáním návrhu prokuraturou nebo národním výborem nestávají se tyto orgány účastníky řízení; mimo to půjde vesměs o případy, kdy podání návrhu bude vyžadovat zájem společnosti.

k) Osvobození občana v těchto případech je odůvodněno tím, že k zahájení řízení došlo bez jeho vůle (není navrhovatelem), i když návrh se opírá o jeho hmotné právo.

l) Osnova počítá s budoucí úpravou náhrad škod způsobených nezákonnými rozhodnutími.

m) Zvlášť je třeba přiznat osvobození navrhovateli v řízení o odškodnění za vazbu a trest, neboť ke škodě může dojít i jinak než rozhodnutím nezákonným.

Osnova nezná - na rozdíl od ustanovení § 12 platného zákona - osvobození ze zvláštních důvodů, poskytované ministerstvem financí. Avšak taková osvobození včetně jiných poplatkových úlev mohou být poskytována v rámci zmocnění obsaženého v § 20 odst. 2 osnovy.

K § 12:

Tímto ustanovením se všeobecně a výslovně stanoví, že orgán (soud popř. prokuratura), který poplatný úkon provedl, je příslušný k rozhodování ve věcech poplatků.

K § 13:

Přejímá se dosavadní úprava, podle níž je poplatník povinen uvést cenu předmětu řízení, která je obvyklá v době, kdy návrh je podáván, a v místě, kde věc v té době je.

K § 14:

Úprava trvání práva vyměřit a vymáhat soudní poplatky přizpůsobuje se úpravě v oboru notářských poplatků s tou odchylkou, že - jak to vyžaduje potřeba praxe - běh nové lhůty způsobuje i dohoda o splácení dlužné částky.

K § 15:

Tímto ustanovením stanoví se podpůrná platnost těch předpisů o řízení, jehož předmětem je úkon podléhající poplatku.

Vzhledem k povaze a účelu soudních poplatků nebude vždy možno použít předpisů upravujících řízení o úkonu, za který se poplatek vybírá; je proto nutno umožnit, aby se mohlo podpůrná použít předpisu o řízení ve věcech daní a poplatků.

K § 16:

Dosavadní poučovaní povinnost se formuluje tak, aby se vztahovala též na poskytování pomoci organizacím. Na rozdíl od dosavadního stavu neukládá se však tato povinnost národním výborům, ježto u nich nejsou pro poskytnutí takové pomoci předpoklady.

K § 17:

Nedochází k věcné změně proti dosavadnímu stavu.

K § 19:

Vymezuje se poměr navrženého zákona k dosavadním předpisům o soudních poplatcích. Podle osnovy zákona vybere se poplatek za jednotlivý úkon, popř. za řízení, jestliže návrh na provedení bude podán za účinnosti nového zákona. Aby ustanovení o zrušení dosavadních předpisů nebránilo vybrat poplatky za úkony navržené (zahájené) před účinnosti nového zákona, i když se nestaly splatnými před jeho účinností, je třeba dát pro to druhou větou § 19 právní podklad.

K § 20:

Podle osnovy budou agendu soudních poplatků obstarávat jiné orgány než orgány finanční správy. Není také všeobecné právní normy, která by upravovala působnost ministerstva financí vůbec, popřípadě jeho působnost ve věcech soudních poplatků. Je proto třeba výslovně vymezit působnost ministerstva financí, a ta nejen ve věcech dohledu (§ 17 osnovy), nýbrž i ve věcech vydávání právních předpisů.

Vzhledem k tomu, že poplatkovou agendu budou provádět justiční orgány, a že tato agenda úzce souvisí s předpisy občanskoprávními, je třeba vydávání právních předpisů v oboru soudních poplatků svěřit ministerstvu financí v dohodě s ministerstvem spravedlnosti. Nejde tedy o zmocnění, neboť potřebné zmocnění k vydávání prováděcích právních předpisů je obsaženo v článku 72 ústavy, nýbrž o ustanovení kompetenční.

Na osvobození (§ 11 osnovy) je za stanovených podmínek právní nárok. Aby bylo možno povolit podobné úlevy (v zájmu společnosti apod.) i v jiných případech, je třeba poskytnout k tomu v zákoně potřebné zmocnění. Zároveň je třeba platnost podobných úlev - které dosavadní předpisy označují jako osvobození - zachovat.

Rovněž je třeba výslovného zmocnění k odstranění tvrdosti nebo nesrovnalostí, jež by prováděním zákona vznikly.

III. Finanční dosah

Navrhovaná úprava nebude znamenat podstatnou změnu ve výnosu soudních poplatků, neboť se sice zavádějí některé nové poplatné úkony, naproti tomu však některá osvobození se rozšiřují. Na výši výnosu nebude mít výraznější vliv ani nově zavedená sazba poplatku za sepsání návrhů podávaných do protokolu (pol. 17). Zavedení poplatků z těchto úkonů ve výši odpovídající odměně za obdobný úkon provedený advokátní poradnou má se dosáhnout toho, že účastníci se budou obracet větší měrou na advokátní poradny, a že soudy budou v podstatě oproštěny od této činnosti, která je zatěžuje pracemi náležejícími svou podstatou do oboru činnosti advokátních poraden.

Dosavadní výnos soudních poplatků placených v hotovosti na účet soudů činil:

v roce 1962	9,9 mil. Kčs,
v roce 1963	8,9 mil. Kčs,
v roce 1964	8,1 mil. Kčs,
v roce 1965	8,0 mil. Kčs.

 

K tomu přistupuje výnos soudních poplatků placených kolkovými známkami, který není zvlášť evidován.

V Praze dne 23. září 1966.

Předseda vlády:

v z. Ing. Šimůnek v. r.

Ministr financí:

v z. Ing. Lér v. r.

I. náměstek ministra