Národní shromáždění Československé socialistické republiky 1967

IV. volební období

118

Vládní návrh,

kterým se předkládá národnímu shromáždění Československé socialistické republiky

k souhlasu Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou o přátelství, spolupráci a vzájemná pomoci, podepsaná ve Varšavě dne 1. března 1967

Návrh schvalovacího unesení:

Národní shromáždění Československé socialistické republiky souhlasí se Smlouvou mezi Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci, podepsanou ve Varšavě dne 1. března 1967.

Důvodová zpráva

Dne 10. března 1967 uplynulo dvacetileté období platnosti Smlouvy o přátelství a vzájemné pomoci mezi Československou republikou a republikou Polskou, sjednané ve Varšavě dne 10. března 1947. Tato smlouva byla výrazem zásadní změny, k níž došlo ve vzájemných vztazích obou států po druhé světové válce a proklamovala zásadu, že přátelství a úzká spolupráce mezi Československou republikou a Polskou republikou odpovídá životním zájmům národů obou zemí a přispívá k jejich kulturnímu a hospodářskému rozvoji. Obě smluvní strany, vyvozujíce závěry ze zkušeností poslední války, uzavřely spojeneckou smlouvu.

V období od sjednání této smlouvy došlo k širokému a všestrannému rozvoji vzájemných styku mezi oběma státy na zásadách socialistického internacionalismu. V politické oblasti se stala běžnou praxí systematická výměna zkušeností a prováděni konzultací o všech otázkách, které se dotýkají zájmy obou států. Hospodářské vztahy již dávno přestaly být prostou výměnou zboží a stávají se vzájemně výhodnou širokou hospodářskou spoluprací. Podstatně se rozvinuly kulturní, vědecké a školské styky. V posledních letech se rozšiřuje a prohlubuje spolupráce nejen po státní linii, ale i mezi společenskými organizacemi.

Také v mezinárodních vztazích došlo v uplynulých dvaceti letech k zásadním změnám. Na území Německa, které bylo tehdy rozděleno do čtyř okupačních pásem a společně spravováno okupačními mocnostmi, se vytvořily dva samostatné státy s rázným společenským zřízením, byl vytvořen Severoatlantický pakt a uzavřena Varšavská smlouva o přátelství, spoluprácí a vzájemné pomoci.

S ohledem na vývoj vzájemných vztahů mezi Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou, na současnou mezinárodní situaci a vzhledem k tomu, že některá ustanovení smlouvy z roku 1947 jsou vývojem překonána, byla v souladu s návrhem předloženým z polské strany při příležitosti dvacátého výročí podepsání spojenecké smlouvy z roku 1947 uzavřena smlouva nová.

Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou o přátelství, spoluprácí a vzájemné pomoci byla podepsána při návštěvě stranické a státní delegace Československé socialistické republiky ve Varšavě dne 1. března 1967. Za Československou socialistickou republiku Smlouvy podepsali první tajemník Ústředního výboru Komunistické strany Československa a president republiky Antonín Novotný a předseda vlály Jozef Lenárt, za Polskou lidovou republiku první tajemník Ústředního výboru Polské sjednocené dělnické strany Władyslaw Gomulka, předseda Státní rady Polské lidové republiky Edward Ochab a předseda vlády Józef Cyrankiewicz.

Ve své preambuli se Smlouva odvolává na tradiční vztahy přátelství, spolupráce a vzájemné pomoci mezi oběma státy, jejichž další rozvoj odpovídá životním zájmům národů obou států a přispívá k upevnění celého socialistického společenství, na vůli obou stran důsledně uplatňovat politiku mírového soužití státu s různým společenským zřízením, konstatuje význam politiky Německé demokratické republiky pro bezpečnost v Evropě a nebezpečí, které představují síly západoněmeckého militarismu a revanšismu pro světový mír. Vyjadřuje úsilí obou států o upevnění míru a bezpečnosti v Evropě na základě závazků, vyplývajících z Varšavské smlouvy a v souladu s cíli a zásadami Charty Organizace spojených národů. Potvrzuje věrnost cílům a zásadám, vyjádřeným v dosud platné spojenecké smlouvě z roku 1947.

Jednotlivé články Smlouvy obsahují tyto hlavní zásady:

Další upevňování přátelství a všestranné spolupráce v souladu se zásadami socialistického internacionalismu (článek 1), rozvíjení a upevňování hospodářské spolupráce v souladu se zásadami mezinárodní socialistické dělby práce, uskutečňování koordinace a kooperace ve výrobě (článek 2), rozvíjení a upevňování vztahů v oblasti kultury, umění, vědy, školství a zdravotnictví (článek 3) a podporu spolupráce mezi společenskými organizacemi (článek 4). Smlouva vychází z důsledného uskutečňování politiky mírového soužití a v souladu s cíli a zásadami Charty Organizace spojených národů, zdůrazňuje úsilí směřující k zajištění míru a bezpečnosti, k zmírnění mezinárodního napětí a dosažení odzbrojení a odstranění kolonialismu a neokolonialismu (článek 5).

V článku 6 se konstatuje, že Mnichovské dohody ze dne 29. září 1938 bylo dosaženo hrozbou útočné války, jakož i použitím síly proti Československu, že byla součástí zločinného spiknutí vlády nacistického Německa proti míru a hrubým porušením základních pravidel soudobého mezinárodního práva a že dohoda byla proto od samého počátku neplatná, se všemi z toho vyplývajícími důsledky. V článku 7 se zdůrazňuje význam nedotknutelnosti existujících státních hranic v Evropě pro evropskou bezpečnost a úsilí obou stran o její upevňování.

Zvlášť závažné jsou články 8 a 9 návrhu smlouvy, které se týkají preventivních opatření k zabránění agrese a vzájemné pomoci v případě ozbrojeného útoku. Opatření k zabránění agrese sil západoněmeckého militarismu a revanšismu nebo kteréhokoliv státu, který by se s nimi spojil (článek 8), budou učiněna v souladu s Varšavskou smlouvou. Pokud jde o případ ozbrojeného útoku (článek 9), vzájemná pomoc by byla poskytována neprodleně bilaterálně. V podstatě byl převzat článek 3 dosud platné spojenecké smlouvy ze dne 10. března 1947. Současně mezí stranami trvají závazky podle Varšavské smlouvy.

Článek 10 obsahuje závazek vzájemných konzultací o všech důležitých mezinárodních otázkách, dotýkajících se zájmů smluvních stran.

V článku 11 jsou obsazena ustanovení o době platnosti Smlouvy, o její ratifikaci a vstupu v platnost. Smlouva se uzavírá na dobu dvaceti let s automatickým prodlužováním vždy o dalších pět let, jestliže ji žádná ze smluvních stran nevypoví dvanáct měsíců před uplynutím příslušného období platnosti Smlouvy. Smlouva podléhá ratifikaci a vstoupí v platnost dnem výměny ratifikačních listin, která bude provedena v Praze v době co nejkratší.

Vzhledem k tomu, že Smlouva mezí Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou o přátelství, spoluprácí a vzájemné pomoci, podepsaná dne 1. března 1967 ve Varšavě, je politickou smlouvou, předkládá se na základě článku 42 Ústavy Československé socialistické republiky před ratifikací Národnímu shromáždění k vyslovení souhlasu.

V Praze dne 10. března 1967.

Ministr zahraničních věcí:	Předseda vlády:
David v. r.	Lenárt v. r.

 

SMLOUVA

mezi Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci

Československá socialistická republika a Polská lidová republika,

vedeny trvalou snahou rozvíjet a upevňovat tradiční vztahy přátelství, spolupráce a vzájemné pomoci mezí oběma státy,

přesvědčeny, že další rozvoj těchto vztahů odpovídal životním zájmům národů obou států a přispívá k upevnění celého socialistického společenství,

zdůrazňujíce vůli důsledně uplatňovat politiku mírového soužití státu s různým společenským zřízením a pokračovat v úsilí o upevnění míru,

pamětlivy toho, že oba státy se staly obětmi agrese ze strany nacistického Německa, konstatujíce, že zatímco Německá demokratická republika uskutečnila zásady Postupimská dohody, provádí důslednou mírovou politiku a účinně napomáhá zajištění bezpečnosti v Evropě, síly západoněmeckého militarismu a revanšismu ohrožují mír,

usilujíce o zajištění míru a bezpečnosti v Evropě na základě závazků vyplývajících z Varšavské smlouvy o přátelství, spoluprácí a vzájemné pomoci ze dne 14. května 1955,

vedeny cíli a zásadami Charty Spojených národu,

potvrzujíce věrnost cílům i zásadám, vyjádřeným ve Smlouvě o přátelství a vzájemné pomoci, uzavřené mezi Československou republikou a republikou Polskou dne 10. března 1947, a konstatujíce, že tato smlouva sehrála významnou úlohu v rozvoji přátelských vztahů mezi oběma státy,

berouce v úvahu úspěšné výsledky československo-polské spolupráce v uplynulém dvacetiletí, jakož i změny, k nimž došlo ve světě,

rozhodly se uzavřít tuto smlouvu a za tímto účelem dohodly se takto:

Článek 1

Vysoké smluvní strany budou v souladu se zásadami socialistického internacionalismu upevňovat trvalé a nerozborné přátelství, rozvíjet všestrannou spolupráci a navzájem si pomáhat na základě zásad rovnoprávnosti, respektování svrchovanosti a nevměšování do vnitřních věcí druhé strany.

Článek 2

Vysoké smluvní strany budou na základě přátelské spolupráce a vzájemných výhod rozvíjet a upevňovat hospodářské a vědeckotechnické styky a v souladu se zásadami mezinárodní socialistické dělby práce uskutečňovat koordinaci národohospodářských plánů a kooperaci ve výrobě a tím zajišťovat další rozvoj a vzájemné sbližování národního hospodářství obou státu.

Článek 3

Vysoké smluvní strany budou rozvíjet a upevňovat své vztahy v oblasti kultury, umění, vědy, školství a zdravotnictví, jakož i tisku, rozhlasu, televize, filmu, tělesné výchovy a turistiky.

Článek 4

Vysoké smluvní strany budou podporovat všestrannou spolupráci mezi společenskými organizacemi za účelem hlubšího vzájemného poznání a dalšího sblížení národu obou státu.

Článek 5

Vysoké smluvní strany budou dále důsledně uskutečňovat politiku mírového soužití států s různým společenským zřízením a v souladu s cíli a zásadami Charty Spojených národu pokračovat v úsilí o zajištění míru a bezpečnosti, o zmírnění mezinárodního napětí, o zastavení závodů ve zbrojení a o dosažení odzbrojení, jakož i nadále usilovat o odstranění kolonialismu a neokolonialismu ve všech jeho projevech.

Článek 6

Vysoké smluvní strany konstatují, že Mnichovské dohody ze dne 29. září 1938 bylo dosaženo hrozbou útočné války, jakož i použitím síly proti Československu, že byla součástí zločinného spiknutí vlády nacistického Německa proti míru a hrubým porušením základních pravidel soudobého mezinárodního práva, a že dohoda byla proto od samého počátku neplatná, se všemi z toho vyplývajícími důsledky.

Článek 7

Vysoké smluvní strany budou neustále usilovat o zajištění evropské bezpečnosti, jejímž důležitým činitelem je nedotknutelnost existujících státních hranic v Evropě.

Článek 8

Vysoké smluvní strany učiní v souladu s Varšavskou smlouvou o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci ze dne 14. května 1955 všechna nezbytná opatření, aby zabránily agresi sil západoněmeckého militarismu a revanšismu nebo kteréhokoliv jiného státu nebo skupiny států, které by se s nimi spojily.

Článek 9

V případě ozbrojeného útoku na jednu z Vysokých smluvních stran ze strany kteréhokoli státu nebo skupiny států, o kterých se hovoří v článku 8, druhá Vysoká smluvní strana při výkonu práva na individuální nebo kolektivní sebeobranu, podle článku 51 Charty Spojených národů, jí neprodleně poskytne veškerou pomoc včetně vojenské a podporu všemi prostředky, kterými disponuje.

O opatřeních podniknutých podle ustanovení tohoto článku Vysoké smluvní strany uvědomí ihned Radu bezpečnosti a budou postupovat podle příslušných ustanovení Charty Spojených národů.

Článek 10

Vysoké smluvní strany se budou radit o všech důležitých mezinárodních otázkách dotýkajících se jejich zájmů.

Článek 11

Tato smlouva se uzavírá na dobu dvaceti let a bude se prodlužovat vždy na další pětileté období, jestliže ji žádná z Vysokých smluvních stran nevypoví dvanáct měsíců před uplynutím příslušného období.

Tato smlouva podléhá ratifikaci a vstoupí v platnost dnem výměny ratifikačních listin, která bude provedena v Praze v době co nejkratší.

Dáno ve Varšavě dne 1. března 1967 ve dvou vyhotoveních, každé v jazyce českém a polském, přičemž obě znění mají stejnou platnost.

 

Za Československou socialistickou republiku	Za Polskou lidovou republiku
A. Novotný v. r.	W. Gomulka v. r.
	E. Ochab v. r.
J. Lenárt v. r.	J. Cyrankiewicz v. r.