Národní shromáždění Československé socialistické republiky 1967

IV. volební období

120

Vládní návrh,

kterým se předkládá Národnímu shromáždění Československé socialistické republiky

k souhlasu Smlouva o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi Československou socialistickou republikou a Německou demokratickou republikou, podepsaná v Praze dne 17. března 1967.

Návrh schvalovacího usnesení:

Národní shromáždění Československé socialistické republiky souhlasí se Smlouvou o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi Československou socialistickou republikou a Německou demokratickou republikou, podepsanou v Praze dne 17. března 1967.

Důvodová zpráva

Vznik a existence Německé demokratické republiky mají historický význam nejen pro německý lid, ale i pro další vývoj v Evropě.

Vznikem Německé demokratické republiky byly zároveň vytvořeny příznivé podmínky pro rozvoj přátelských vztahů mezi Československem a Německou demokratickou republikou. Jejich základem se stala Deklarace vlády republiky Československé a prozatímní vlády Německé demokratické republiky ze dne 23. června 1950. V Deklaraci obě vlády prohlásily, že jejich cílem je udržení a zabezpečení míru. Konstatovaly, že mezi oběma státy není sporných a otevřených otázek a že oba státy nemají žádných územních nebo hraničních nároků. Obě vlády současně zdůraznily, že provedený odsun Němců z Československé republiky je nezměnitelný, spravedlivý a definitivně vyřešený.

Zásady obsažené v Deklaraci a nástup Německé demokratické republiky k budování socialistické společnosti byly rozhodným krokem k tomu, aby se mezi lidem obou států začaly rozvíjet a prohlubovat vzájemné vztahy na zcela nových, pevných a trvalých základech ve všech oblastech.

Další zaměření vzájemných vztahů, jakož i společná hodnocení vývoje mezinárodních vztahů, byly zakotveny v řadě dokumentů, zejména ve společných prohlášeních stranických a státních delegací, naposledy v prohlášení o návštěvě stranické a státní delegace Německé demokratické republiky, vedené předsedou Státní rady a 1. tajemníkem Ústředního výboru jednotné socialistické strany Německa s. W. Ulbrichtem ze dne 20. května 1962. O šíři spolupráce obou států svědčí i to, že bylo mezi nimi již uzavřeno přes 40 vládních dohod ze všech oblastí vzájemných styku.

Rozsah a formy vzájemně hospodářské spolupráce odpovídají současným možnostem a potřebám rozvoje národního hospodářství obou států, přičemž obě strany usilují o její další rozšíření a prohloubení. V posledních letech se vzájemné styky v této oblasti vyznačují hledáním nových, účinnějších forem, které by lépe odpovídaly současným ekonomickým podmínkám obou zemí, zejména opatřením v souvislosti se zaváděním nového systému plánování a řízení národního hospodářství. Německá demokratická republika zaujímá v zahraničním obchodě Československé socialistické republiky druhé místo ze socialistických států, rovněž Československá socialistická republika je ze socialistických zemi na druhém místě v zahraničním obchodě Německé demokratické republiky. Výměna zboží se za uplynulých 15 let zvýšila přibližně osmkrát a v posledních letech se její podíl na celkovém obratu zahraničního obchodu Československé socialistické republiky udržuje stále kolem 10 až 11%.

Rovněž kulturní styky mezi oběma státy jsou velmi rozsáhlé a účastní se jich řada československých vědeckých, školských, kulturních a uměleckých institucí.

Smlouva o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi Československou socialistickou republikou a Německou demokratickou republikou, která vychází z dosaženého stavu vzájemných vztahů obou států a jejich reálných perspektiv, obsahuje - kromě preambule - 12 článků.

V preambuli je uveden odkaz na Deklaraci mezi vládou republiky Československé a prozatímní vládou Německé demokratické republiky ze dne 23. června 1950. Konstatuje se, že po překonání nepřátelství rozněcovaného německým militarismem a nacismem, vzniklo mezi lidem obou států trvalé přátelství a je vyjádřena snaha upevňovat dobré sousedské vztahy a všestrannou spolupráci na základě zásad socialistického internacionalismu. Dále je vysloveno přesvědčení, že vzájemné přátelství a politika obou států přispívají k zajištění míru a vytvoření účinného systému kolektivní bezpečnosti v Evropě. Jedním z nejdůležitějších míst preambule je vyjádření pevného odhodlání obou stran čelit ohrožení míru a mezinárodní bezpečnosti ze strany západoněmeckých revanšistických a militaristických sil a zajistit bezpečnost obou států a nedotknutelnost jejich hranic, na základě Varšavské smlouvy o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci ze dne 14. května 1955. V závěru preambule se konstatuje, že překonání militarismu a neonacismu je předpokladem pro mírové uspořádání německé otázky, a potvrzuje se, že vytvoření jednotného, mírumilovného a demokratického německého státu je možné jen cestou normalizace vztahů mezi oběma německými státy, jako výsledek dohod mezi Německou demokratickou republikou a Německou spolkovou republikou a za podmínek zajišťujících bezpečnost sousedních států.

V článku 1 se smluvní strany zavazují, že budou v souladu se zásadami socialistického internacionalismu prohlubovat přátelství, rozvíjet spolupráci ve všech oblastech a vzájemně si pomáhat na základě rovnoprávnosti, respektování svrchovanosti a nevměšování do vnitřních záležitostí druhé strany.

Článek 2 se týká dalšího rozvíjení a upevňování hospodářských a vědeckotechnických styků. Obě strany se zavazují, že budou uskutečňovat v souladu se zásadami Rady vzájemné hospodářské pomoci koordinaci národohospodářských plánů a kooperaci ve výzkumu, vývoji a výrobě s cílem zajistit další rozvoj a vzájemné sbližování národního hospodářství obou států.

V článku 3 je vyjádřen závazek rozvíjet vzájemné vztahy v oblasti kultury, umění, vědy, školství a zdravotnictví, jakož i tisku, rozhlasu, filmu, televize, tělesné výchovy a turistiky.

Článek 4 se týká rozvoje spolupráce mezi společenskými organizacemi obou států.

V článku 5 je vyjádřena vůle obou stran přispívat k zajištění míru a bezpečnosti v Evropě v souladu s Chartou Organizace spojených národů, dále uskutečňovat politiku mírového soužití států s různým společenským zřízením a usilovat o odzbrojení a odstranění kolonialismu a neokolonialismu ve všech jeho projevech.

V článku 6 je obsažen závazek smluvních stran radit se o všech důležitých mezinárodních otázkách dotýkajících se zájmů obou států.

V článku 7 smluvní strany konstatují, že Mnichovské dohody ze dne 29. září 1938 bylo dosaženo hrozbou útočné války, jakož i použitím síly proti Československu, že tato dohoda byla součástí zločinného spiknutí nacistického Německa proti míru a hrubým porušením základních pravidel soudobého mezinárodního práva, a že byla proto od samého počátku neplatná se všemi z toho vyplývajícími důsledky. Stejné ustanovení je obsaženo i ve spojenecké smlouvě mezi Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou. Ve spojenecké smlouvě mezi Československou socialistickou republikou a Německou demokratickou republikou je konstatování neplatnosti Mnichovské dohody od samého počátku významné i z toho hlediska, že tuto neplatnost uznává výslovně jeden německý stát.

Ustanovení článku 8, že obě strany považují západní Berlín za zvláštní politickou jednotku je shodné se zněním příslušného článku spojenecké smlouvy mezi Polskou lidovou republikou a Německou demokratickou republikou. Příslušně ustanovení spojenecké smlouvy mezi Svazem sovětských socialistických republik a Německou demokratickou republikou z roku 1964 uvádí, že obě strany budou považovat západní Berlín za samostatnou politickou jednotku.

V článku 9 je zdůrazněno, že dosažení německého mírového urovnání na základě uznání existence dvou svrchovaných německých států, jakož i normalizace vztahů mezi nimi, odpovídají potřebám evropské bezpečnosti.

Velmi významná jsou ustanovení článku 10, která se týkají preventivních opatření k zabránění agrese a poskytnutí pomoci v případě ozbrojeného útoku na jednu z vysokých smluvních stran. Opatření k zabránění agrese a poskytnutí pomoci v případě ozbrojeného útoku jsou vázány na Varšavskou smlouvu. Takovéto pojetí je i ve spojenecké smlouvě mezi Svazem sovětských socialistických republik a Německou demokratickou republikou. V souladu s přáním německé strany byla do tohoto článku zařazená výslovná zmínka o státních hranicích mezi oběma německými státy.

Článek 11 obsahuje ustanovení o platnosti smlouvy. S ohledem na specifičnost německé otázky se smlouva uzavírá na dvacet let s možností prodloužení o dalších deset let, tj. bez automatického prodlužování, jak je tomu u ostatních spojeneckých smluv mezi socialistickými státy. Druhý odstavec tohoto článku pak obsahuje ustanovení, že další platnost smlouvy bude posouzena v případě vytvoření jednotného německého státu.

V článku 12 je obsaženo ustanovení o ratifikaci smlouvy a její registraci.

Smlouva o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi Československou socialistickou republikou a Německou demokratickou republikou byla podepsána v Praze dne 17. března 1967 u příležitosti návštěvy stranické a státní delegace Německé demokratické republiky v Československu. Za československou stranu smlouvu podepsal president republiky a I. tajemník Ústředního výboru Komunistické strany Československa s. Antonín Novotný a předseda vlády s. Jozef Lenárt. Za německou stranu ji podepsal předseda Státní rady a I. tajemník Ústředního výboru jednotné socialistické strany Německa s. Walter Ulbricht a předseda Rady ministrů s. Willy Stoph. K výměně ratifikačních listin dojde v Berlíně.

Vzhledem k tomu, že se jedná o smlouvu politickou, předkládá se ve smyslu článku 42 Ústavy Československé socialistické republiky před ratifikací k vyslovení souhlasu Národním shromážděním.

V Praze dne 20. března 1967

Předseda vlády:

Lenárt v. r.

Ministr zahraničních věcí:

David v. r.

 

SMLOUVA

o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi

Československou socialistickou republikou a Německou demokratickou republikou

Československá socialistická republika a Německá demokratická republika,

potvrzujíce cíle a zásady vyjádřené v Deklaraci vlády republiky Československé a prozatímní vlády Německé demokratické republiky ze dne 23. června 1950,

konstatujíce, že po překonání nepřátelství rozněcovaného německým militarismem a nacismem vzniklo mezi lidem obou států trvalé přátelství,

vedeny snahou dále upevňovat dobré sousedské vztahy a všestrannou spolupráci mezi oběma státy na základě zásad socialistického internacionalismu a přispívat k posílení jednoty socialistického společenství,

přesvědčeny, že přátelství mezi Československou socialistickou republikou a Německou demokratickou republikou, která uskutečnila zásady Postupimské dohody, a politika obou států přispívají k zajištění míru a vytvoření účinného systému kolektivní bezpečnosti v Evropě,

pevně odhodlány účinně čelit ohrožení míru a mezinárodní bezpečnosti ze strany západoněmeckých revanšistických a militaristických sil a zajistit - opřeny o Varšavskou smlouvu o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci ze dne 14. května 1955 - bezpečnost obou států a nedotknutelnost jejich hranic před jakýmkoliv útokem,

konstatujíce, že překonání militarismu a neonacismu je předpokladem pro mírové uspořádání německé otázky, a potvrzujíce, že vytvoření jednotného, mírumilovného a demokratického německého státu je možné jen cestou normalizace vztahů mezi oběma německými státy, jako výsledek dohod mezi Německou demokratickou republikou a Německou spolkovou republikou a za podmínek zajišťujících bezpečnost sousedních států,

řídíce se cíli a zásadami Charty Organizace spojených národů,

rozhodly se uzavřít tuto smlouvu a za tímto účelem se dohodly na tomto:

Článek 1

Vysoké smluvní strany budou v souladu se zásadami socialistického internacionalismu prohlubovat přátelství, rozvíjet spolupráci ve všech oblastech a vzájemně si pomáhat na základě rovnoprávnosti, respektování svrchovanosti a nevměšování do vnitřních záležitostí druhé strany.

Článek 2

Vysoké smluvní strany budou na základě přátelské spolupráce a vzájemných výhod rozvíjet a upevňovat hospodářské a vědeckotechnické styky, uskutečňovat v souladu se zásadami Rady vzájemné hospodářské pomoci koordinaci národohospodářských plánů a kooperaci ve výzkumu, vývoji a výrobě a tím zajišťovat další rozvoj a vzájemné sbližování národního hospodářství obou států.

Článek 3

Vysoké smluvní strany budou rozvíjet své vztahy v oblasti kultury, umění, vědy, školství a zdravotnictví, jakož i tisku, rozhlasu, filmu, televize, tělesné výchovy a turistiky.

Článek 4

Vysoké smluvní strany budou podporovat všestrannou spolupráci mezi společenskými organizacemi za účelem hlubšího vzájemného poznání a dalšího sblížení národů obou států.

Článek 5

Vysoké smluvní strany budou nadále přispívat v souladu s Chartou Organizace spojených národů k zajištění míru a bezpečnosti v Evropě a na celém světě. Budou dále uskutečňovat politiku mírového soužití států s různým společenským zřízením a usilovat o dosažení odzbrojení, jakož i definitivního odstranění kolonialismu a neokolonialismu ve všech jeho projevech.

Článek 6

Vysoké smluvní strany se budou vzájemně radit o všech důležitých mezinárodních otázkách dotýkajících se zájmů obou států.

Článek 7

Vysoké smluvní strany konstatují, že Mnichovské dohody ze dne 29. září 1938 bylo dosaženo hrozbou útočné války, jakož i použitím síly proti Československu, že byla součástí zločinného spiknutí nacistického Německa proti míru a hrubým porušením základních pravidel soudobého mezinárodního práva, a že tato Dohoda byla proto od samého počátku neplatná, se všemi z toho vyplývajícími důsledky.

Článek 8

Vysoké smluvní strany považují západní Berlín za zvláštní politickou jednotku.

Článek 9

Vysoké smluvní strany jsou toho názoru, že dosažení německého mírového urovnání na základě uznání existence dvou svrchovaných německých států a normalizace vztahů mezi nimi odpovídají potřebám evropské bezpečnosti.

Článek 10

Vysoké smluvní strany budou v souladu s Varšavskou smlouvou o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci ze dne 14. května 1955 účinně hájit nedotknutelnost státních hranic obou států včetně státních hranic mezi oběma německými státy a učiní všechna nutná opatření, aby zabránily agresi sil západoněmeckého militarismu a revanšismu, jež usilují o revizi výsledků druhé světové války.

V případě ozbrojeného útoku na jednu z Vysokých smluvních stran ze strany jakéhokoli státu nebo skupiny států poskytne jí druhá smluvní strana neprodleně vojenskou i jinou pomoc v souladu s ustanoveními Varšavské smlouvy o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci ze dne 14. května 1955.

Vysoké smluvní strany budou přitom jednat podle příslušných ustanovení Charty Organizace spojených národů a budou ihned informovat Radu bezpečnosti o učiněných opatřeních.

Článek 11

Tato smlouva se uzavírá na dobu dvaceti let. Jestliže ji jedna z Vysokých smluvních stran nevypoví dvanáct měsíců před uplynutím této lhůty, smlouva zůstane v platnosti dalších deset let.

V případě vytvoření jednotného, mírumilovného a demokratického německého státu bude posouzena další platnost této smlouvy.

Článek 12

Tato smlouva podléhá ratifikaci a vstoupí v platnost dnem výměny ratifikačních listin, která bude provedena co nejdříve v Berlíně.

Tato smlouva bude registrována podle článku 102 odst. 1 Charty Organizace spojených národů u sekretariátu Organizace spojených národů.

Dáno v Praze dne 17. března 1967 ve dvou vyhotoveních, každé v jazyce českém a německém, přičemž obě znění mají stejnou platnost.

 

Za Československou socialistickou republiku	Za Německou demokratickou republiku
A. Novotný v. r.	W. Ulbricht v. r.
J. Lenárt v. r.	W. Stoph v. r.