Národní shromáždění Československé socialistické republiky 1968
IV. volební období
171
Vládní návrh
zákon
ze dne ............................ 1968
o dávkách v mateřství a o přídavcích na děti z nemocenského pojištění
Národní shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:
Část první
Délka mateřské dovolené
§ 1
Mateřská dovolená, která pracovnici náleží podle § 157 odst. 1 zákoníku práce č. 65/196 Sb., se prodlužuje z 22 týdnů na 26 týdnů; období stanovené v zákoníku práce 18 týdny ode dne porodu, popřípadě 18 týdny věku dítěte, se prodlužuje na 22 týdnů.
Část druhá
Peněžité dávky z důvodu těhotenství, porodu a mateřství
§ 2
(1) Z důvodu těhotenství, porodu a mateřství se v nemocenském pojištění poskytují tyto dávky (dále jen "dávky v mateřství")
a) vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství,
b) peněžitá pomoc v mateřství a
c) podpora při narození dítěte.
(2) Dávky podle odstavce 1 jsou peněžitými dávkami nemocenského pojištění.
§ 3
Okruh oprávněných
(1) Dávky v mateřství podle tohoto zákona náleží
a) pracovnicím účastným nemocenského pojištění podle zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, ve znění zákonů č. 16/1959 Sb. a č. .../1968 Sb. (dále jen "zákon o nemocenském pojištění") a předpisů podle něho vydaných;
b) členkám výrobních družstev účastným nemocenského pojištění členů výrobních družstev. [Vládní nařízení č. 57/1958 Sb., o nemocenském pojištění členů výrobních družstev.]
(2) Kde se v tomto zákoně dále mluví o pracovnici, rozumí se tím pracovnice i členka výrobního družstva podle odstavce 1.
(3) Podpora při narození dítěte náleží také rodinným příslušnicím pracovníků a členů výrobních družstev, kteří jsou účastni nemocenského pojištění. [§ 41 zákona o nemocenském pojištění.]
Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství
§ 4
(1) Pracovnici, která konala práci, jež je těhotným ženám zakázána nebo jež podle lékařského posudku ohrožuje její těhotenství, a je proto v těhotenství dočasně převedena na jinou práci, při níž dosahuje bez svého zavinění nižšího výdělku než na dosavadní práci, náleží vyrovnávací příspěvek z prostředků nemocenského pojištění.
(2) Ustanovení předchozího odstavce platí obdobně o matkách do konce devátého měsíce po porodu.
§ 5
(1) Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství (dále jen "vyrovnávací příspěvek") se poskytuje ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem, kterého pracovnice dosahovala po odečtení daně ze mzdy před převedením na jinou práci, a výdělkem, kterého dosahuje po odečtení daně ze mzdy v jednotlivých kalendářních měsících po tomto převedení. K poklesu výdělku, který pracovnici vznikl tím, že s ní byl sjednán kratší pracovní úvazek, se nepřihlíží. Rovněž se nepřihlíží k té části výdělku před převedením na jinou práci, která po odečtení daně ze mzdy přesahuje 900 Kčs v průměru na týden; tato hranice se přepočte na pracovní hodinu podle délky stanovené týdenní pracovní doby, která platí pro provoz, v němž je pracovnice činná. [Částka 900 Kčs odpovídá nejvyšší hranici čisté denní mzdy pro stanovení nemocenského (§ 17 zákona o nemocenském pojištění) a peněžité pomoci v mateřství (§ 8). Při 46 hodinové týdenní pracovní době činí nejvyšší hranice čistého výdělku před převedením na jinou práci 19,60 Kčs na pracovní hodinu; tato částka se při zkrácení pracovní doby (§ 83 odst. 3 zákoníku práce) úměrně zvyšuje.]
(2) Vyrovnávací příspěvek se poskytuje za dobu, za kterou pracovnice měla po převedení na jinou práci nárok na mzdu nebo na náhradu mzdy. V těhotenství se poskytuje nejdéle do nástupu mateřské dovolené a po ukončení mateřské dovolené nejdéle do konce devátého měsíce po porodu.
Peněžitá pomoc v mateřství
§ 6
Podmínky nároku
(1) Peněžitá pomoc v mateřství náleží pracovnici, jestliže byla v posledních dvou letech před porodem účastna aspoň 270 dnů nemocenského pojištění (§ 3 odst. 1).
(2) Do doby 270 dnů se započítávají také dřívější období, v nichž pracovnice v posledních dvou letech před porodem
a) byla účastna nemocenské péče v ozbrojených silách,
b) byla účastna zabezpečení důchodců v nemoci,
c) byla účastna zabezpečení umělců nebo družstevních rolníků podle předpisů o jejich sociálním zabezpečení anebo důchodového pojištění jednotlivě hospodařících rolníků a jiných osob samostatně hospodařících,
d) pobírala po zániku pojištění, popřípadě jiného zabezpečení (péče) nemocenské nebo peněžitou pomoc v mateřství,
e) studovala po skončení povinné školní docházky na škole poskytující střední, vyšší nebo vysokoškolské vzdělání,
f) byla po skončení zaměstnání, členství ve výrobním družstvu, školní docházky nebo studia vedena v evidenci národního výboru jako uchazečka o zaměstnání.
(3) Pokud se doby uvedené v předchozích odstavcích navzájem časově kryjí, započtou se jen jednou.
(4) Peněžitá pomoc v mateřství náleží také ženě, která byla v posledních dvou letech před porodem účastna aspoň 270 dnů pojištění (péče, zabezpečení) podle předchozích odstavců, jestliže jí trvá ochranná lhůta z jejího dřívějšího nemocenského pojištění [§ 42 odst. 2 a 3 zákona o nemocenském pojištění a § 71 až 74 vyhlášky č. 143/1965 Sb., o poskytování peněžitých dávek v nemocenském pojištění.] ještě počátkem čtvrtého týdne před očekávaným nebo skutečným dnem porodu, nebo jestliže až do počátku tohoto týdne pobírá nemocenské z dřívějšího nemocenského pojištění.
§ 7
Doba poskytování peněžité pomoci v mateřství
(1) Peněžitá pomoc v mateřství se poskytuje místo mzdy, popřípadě místo nemocenského. Pokud se dále nestanoví jinak, poskytuje se po dobu 26 týdnů mateřské dovolené; zpravidla se poskytuje od počátku čtvrtého týdne před očekávaným dnem porodu, nejdříve však od počátku osmého týdne před tímto dnem.
(2) Vyčerpá-li pracovnice z mateřské dovolené před porodem méně než 4 týdny, protože porod nastal dříve, než lékař určil, nebo protože jí lékař povolil se zřetelem k jejímu zdravotnímu stavu a pracovním podmínkám dále pracovat, poskytuje se peněžitá pomoc v mateřství až do uplynutí 26 týdnů mateřské dovolené.
(3) Vyčerpá-li však pracovnice z mateřské dovolené před porodem méně než 4 týdny z jiných důvodů, poskytuje se jí peněžitá pomoc v mateřství jen do uplynutí 22 týdnů ode dne porodu.
(4) Poskytuje-li se pracovnici, která má nárok na peněžitou pomoc v mateřství, nemocenské až do počátku čtvrtého týdne před očekávaným dnem porodu, náleží jí od počátku tohoto týdne místo nemocenského peněžitá pomoc v mateřství.
(5) V případech uvedených v § 6 odst. 4 se peněžitá pomoc v mateřství poskytuje od počátku čtvrtého týdne před porodem.
Výše peněžité pomoci v mateřství a způsob jejího stanovení a poskytování
§ 8
(1) Peněžitá pomoc v mateřství se stanoví z průměrné čisté mzdy pracovnice připadající na pracovní den (dále jen "čistá denní mzda"), nejvýše však z částky 150 Kčs při šestidenním pracovním týdnu. Tato částka se úměrně zvýší, je-li pracovní doba rozvržena na méně než šest pracovních dnů v průměru na týden (§ 85 zákoníku práce); při pětidenním pracovním týdnu činí 180 Kčs.
(2) Základem pro zjištění čisté denní mzdy je výdělek, kterého pracovnice dosáhla po odečtení daně ze mzdy v zaměstnání zakládajícím její nemocenské pojištění nebo v souvislosti s tamto zaměstnáním před vznikem nároku na peněžitou pomoc v mateřství za období stanovené prováděcími předpisy. [§ 4 vyhlášky č. 143/1965 Sb.]
(3) Výše peněžité pomoci v mateřství za pracovní den činí 90% z čisté denní mzdy pracovnice.
§ 9
Peněžitá pomoc v mateřství náleží za pracovní dny. [§ 23 vyhlášky č. 143/1965 Sb.] Pracovním dnům se kladou na roveň svátky, za něž se poskytuje náhrada mzdy.
Peněžitá pomoc v mateřství v některých zvláštních případech
§ 10
Porodila-li pracovnice zároveň dvě nebo více dětí, poskytuje se jí peněžitá pomoc v mateřství i po vyčerpání doby určené v § 7, pokud se dále stará aspoň o dvě z novorozených dětí, nejdéle však do dne, kdy uplyne 35 týdnů od počátku poskytování této dávky.
§ 11
(1) Peněžitá pomoc v mateřství náleží také pracovnici, která do své trvalé péče nahrazující mateřskou péči převzala dítě, jež jí bylo svěřeno rozhodnutím příslušných orgánů k pozdějšímu osvojení, nebo dítě, jehož matka zemřela. Peněžitá pomoc v mateřství se jí poskytuje po dobu, po kterou se o dítě stará, nejdéle však po dobu 22 týdnů a nikoliv déle než do dne, kdy dítě dosáhne sedmi měsíců života.
(2) Podmínky pro nárok na peněžitou pomoc v mateřství a způsob jejího stanovení, které se jinak zjišťují ke dni nástupu mateřské dovolené nebo ke dni porodu, se u pracovnice uvedené v předchozím odstavci posuzují podle stavu ke dni, kdy pracovnice převzala dítě do trvalé péče.
§ 12
(1) Jestliže dítě bylo převzato ze zdravotních důvodů do péče kojeneckého ústavu nebo jiného lůžkového zařízení léčebně preventivní péče a pracovnice zatím nastoupila do práce, přeruší se tímto nástupem poskytování peněžité pomoci v mateřství podle předchozích ustanovení. Ode dne, kdy pracovnice převzala dítě z ústavu opět do své péče a přestala proto pracovat, pokračuje se v poskytování peněžité pomoci v mateřství až do vyčerpání celkového nároku, ne však déle než do dne, kdy dítě dosáhne věku jednoho roku. Poskytování peněžité pomoci v mateřství lze se souhlasem okresního orgánu správy nemocenského pojištění přerušit s týmiž účinky také tehdy, jestliže pracovnice nemůže nebo nesmí podle lékařského posudku o dítě pečovat pro závažné dlouhodobé onemocnění, pro něž je neschopna práce, a muselo-li dítě být z tohoto důvodu převzato do péče kojeneckého ústavu nebo jiného lůžkového zařízení léčební: preventivní péče.
(2) Pracovnici, která se přestala starat o narozené dítě, a toto dítě bylo proto svěřeno do rodinné nebo ústavní péče nahrazující péči rodičů, jakož pracovnici, jejíž dítě je v ústavní péči z jiných důvodů, než které jsou uvedeny v předchozím odstavci, nenáleží peněžitá pomoc v mateřství za dobu, po kterou o dítě nepečuje; tato doba se však započítává do celkové doby, po kterou by jí peněžitá pomoc v mateřství jinak náležela.
(3) Jestliže se dítě narodilo mrtvé, poskytuje se pracovnici peněžitá pomoc v mateřství po dobu 12 týdnů.
(4) Jestliže dítě zemřelo v době, kdy pracovnici náleží peněžitá pomoc v mateřství, poskytuje se jí tato pomoc ještě po dobu dvou týdnů ode dne úmrtí dítěte, ne však déle než do vyčerpání celkového nároku.
(5) Doba poskytování peněžité pomoci v mateřství pracovnici, která dítě porodila, nemůže být kratší než 12 týdnů a nemůže skončit před uplynutím šesti týdnů ode dne porodu.
§ 13
Podpora při narození dítěte
Porodí-li pracovnice nebo pracovníkova rodinná příslušnice, naleží jí na každé narozené dítě podpora ve výši 1000 Kčs. Podpora náleží manželce nebo družce pracovníkově také tehdy, jestliže porod nastal v době 300 dnů od úmrtí pracovníka.
Část třetí
Přídavky na děti
§ 14
Obecné ustanovení
Přídavky na děti jsou základní formou společenské pomoci rodinám při péči o nezaopatřené děti; jsou určeny výlučně k péči o tyto děti.
§ 15
Přídavky na děti podle tohoto zákona jsou dávkou nemocenského pojištění.
§ 16
Okruh oprávněných
(1) Přídavky na děti náleží
a) pracovníkům účastným nemocenského pojištění podle zákona o nemocenském pojištění a předpisů podle něho vydaných,
b) členům výrobních družstev účastným nemocenského pojištění členů výrobních družstev.
(2) Kde se v tomto zákoně dále mluví o pracovníku, rozumí se tím pracovník i člen výrobního družstva podle odstavce 1.
Podmínky nároku a výše přídavků na děti
§ 17
(1) Přídavky na děti náleží pracovníku, jestliže
a) má nezaopatřené děti, u nichž jsou splněny stanovené podmínky (§ 18, 19 a 20),
b) má ve svém zaměstnání předepsaný pracovní úvazek (§ 21) a
c) odpracoval v kalendářním měsíci stanovenou dobu (§ 22 a 23).
(2) Pracovníku povolanému ke službě v ozbrojených silách, s výjimkou služby z povolání, náleží na nezaopatřené děti přídavky, jestliže jeho zaměstnání trvalo v době nástupu služby nebo v doby, kdy byl povolán k výkonu služby, anebo jestliže v době, kdy byl povolán k výkonu služby, měl zachovány nároky z nemocenského pojištění.
(3) Přídavky na děti náleží pracovníku také po zániku jeho nemocenského pojištění, pokud se poskytuje z důvodu tohoto pojištění ještě nemocenské nebo peněžitá pomoc v mateřství; předpokladem je, že měl ve skončeném zaměstnání nebo členství ve výrobním družstvu předepsaný pracovní úvazek.
Nezaopatřené děti
§ 18
(1) Za nezaopatřené se považuje vlastní i osvojené dítě pracovníka nebo jeho manžela až do skončení povinné školní docházky.
(2) Po skončení povinné školní docházky se dítě považuje za nezaopatřené, nejdéle však do dosažení 26 let, jestliže nemá vlastní hrubý příjem vyšší než 500 Kčs za kalendářní měsíc a
a) jestliže se soustavně připravuje na budoucí povolání studiem nebo předepsaným výcvikem, nebo
b) jestliže se nemůže připravovat na budoucí povolání nebo být zaměstnáno pro nemoc anebo je pro tělesnou nebo duševní vadu trvale neschopno k práci a jestliže z těchto důvodů nepobírá invalidní důchod.
(3) Za nezaopatřené dítě se uznává také vnuk nebo sourozenec pracovníka nebo jeho manžela, jestliže je v přímém zaopatření pracovníka, nelze na něj přiznat přídavky nebo výchovné z jiného důvodu a jinak jsou u něho splněny podmínky požadované u vlastních dětí.
§ 19
Přídavky podle tohoto zákona nenáleží na dítě, na které náleží výchovné k důchodu podle předpisů o sociálním zabezpečení.
§ 20
(1) Přídavky se poskytují, pokud nezaopatřené dítě žije v Československé socialistické republice.
(2) Na nezaopatřené dítě, které se zdržuje v zahraničí, se přídavky poskytuji jen
a) jde-li o přechodný pobyt dítěte mimo území Československé socialistické republiky z důvodu léčení, rekreace nebo studia,
b) doprovází-li dítě svého rodiče, který je vyslán k dočasnému výkonu pracovní činnosti pro československou organizaci v zahraničí, nebo
c) je-li poskytování přídavků na děti sjednáno mezistátní úmluvou.
Pracovní úvazek a odpracovaná data
§ 21
(1) K přiznání přídavků na děti se vyžaduje, aby pracovník měl ve svém zaměstnání pracovní úvazek odpovídající stanovené týdenní pracovní době, která je v souladu s pracovněprávními předpisy v organizaci obecně zavedena pro provoz, v němž je činný.
(2) Jde-li o pracovníka se změněnou pracovní schopností nebo o pracovnici, která pečuje aspoň o jedno nezaopatřené dítě a má z tohoto důvodu kratší pracovní úvazek, vyžaduje se pro přiznání přídavků na děti pracovní úvazek odpovídající nejméně polovině pracovní doby uvedené v odstavci 1.
§ 22
(1) K přiznání přídavků na děti za jednotlivý kalendářní měsíc se vyžaduje, aby pracovník v tomto měsíci odpracoval všechny pracovní dny (směny), které pro něj vyplývají ze stanoveného rozvržení pracovní doby.
(2) Odpracované době se klade na roveň
a) doba, za kterou se poskytují peněžité dávky nemocenského pojištění nahrazující mzdu,
b) doba, za kterou se poskytuje náhrada mzdy, popřípadě mzda,
c) doba výkonu veřejných funkcí, občanských povinností a jiných úkonů v obecném zájmu, služby v ozbrojených silách včetně potřebného pracovního volna poskytovaného v souvislosti s touto službou,
d) doba, po kterou pracovník prokazatelně nemohl pracovat pro nepříznivé povětrnostní vlivy, popřípadě pro překážku na straně organizace,
e) doba pracovního volna poskytovaného podle předpisů o studiu při zaměstnání nebo podle předpisů o externí aspirantuře,
f) doba náhradního volna za práci přesčas nebo ve svátek,
g) doba lázeňské péče,
h) doba nepřítomnosti v práci z důvodu péče o dítě ve věku do 10 let nebo ošetřovaní nemocného člena rodiny (§ 25 zákona o nemocenském pojištění) po uplynutí doby, po kterou se poskytuje podpora při ošetřování člena rodiny,
i) doba pracovního volna omluveného organizací z jiného důvodu, nejvýše však do tří pracovních dnů v kalendářním měsíci.
§ 23
U domáckých pracovníků, u jiných skupin pracovníků, kterým organizace nestanoví dobu výkonu práce a u pracovníků činných na základě dohody o pracovní činnosti se považují podmínky pracovního úvazku a odpracované doby za splněné v kalendářních měsících, v nichž takový pracovník dosáhl hrubého výdělku nejméně 700 Kčs. Jde-li o pracovníka se změněnou pracovní schopností nebo o pracovnici, která pečuje aspoň o jedno nezaopatřené dítě, vyžaduje se, aby hrubý výdělek v kalendářním měsíci činil nejméně 400 Kčs. Částky 700 Kčs, popřípadě 400 Kčs se úměrně sníží v kalendářním měsíci, v němž pracovník nemohl konat práci z vážných důvodů; za vážný důvod se považuje uznaná dočasná pracovní neschopnost pro nemoc nebo úraz, karanténa, placená mateřská dovolená, lázeňská péče, výkon veřejné funkce, občanských povinností a jiných úkonů v obecném zájmu a služba v ozbrojených silách.
§ 24
Výše přídavků na děti
(1) Přídavky na děti činí měsíčně
|
na jedno dítě |
90 Kčs |
|
na dvě děti |
330 Kčs |
|
na tři děti |
680 Kčs |
|
na čtyři děti |
1030 Kčs |
a zvyšují se o 240 Kčs na každé další dítě.
(2) Jde-li o nezaopatřené dítě, které je podle posudku orgánů sociálního zabezpečení invalidní a které vyžaduje stálé péče, poskytuje se k přídavkům na ně příplatek ve výši 150 Kčs měsíčně; podmínkou přitom je, že dítě není umístěno v ústavu pro takové děti a že se mu neposkytuje invalidní důchod.
Společná ustanovení o přídavcích na děti
§ 25
(1) Přídavky na děti se poskytují za celé kalendářní měsíce, ve kterých byly splněny předepsané podmínky.
(2) Přídavky se poskytnou za celý kalendářní měsíc také tehdy, měl-li pracovník nezaopatřené dítě jen po část měsíce; vlastní příjem dítěte se však sleduje i zde podle celého kalendářního měsíce.
§ 26
(1) Přídavky na totéž dítě náleží jen jednou, a to i tehdy, jestliže podmínky jsou splněny u více pracovníků. Je-li tomu tak, poskytnou se přídavky z nemocenského pojištění pracovníka, který má dítě v přímém zaopatření. Je-li i tato podmínka splněna u několika pracovníků a nedohodnou-li se o tom, komu z nich mají být přídavky poskytovány, náleží přednostně matce.
(2) Ustanovení odstavce 1 platí také při souběhu přídavků na děti podle tohoto zákona a přídavků na děti z jiných soustav zabezpečení.
§ 27
(1) Přídavky na děti se vyplácejí tomu, z jehož nemocenského pojištění byly přiznány. Má-li však dítě v přímém zaopatření jiný občan, vyplácejí se jemu.
(2) Přídavky na dítě, které je v plném přímém zaopatření ústavu (zařízení) pro péči o děti nebo o mládež z jiných důvodů než z důvodů léčení, se vyplácejí tomuto ústavu. Částečná úhrada nákladů na zaopatření dítěte v ústavu se povinným osobám stanoví s přihlédnutím k tomu, do jaké míry jsou potřeby dítěte uhrazovány přídavky vyplácenými ústavu.
(3) Každý příjemce přídavků na děti je povinen zabezpečit, aby se jich používalo výlučně ve prospěch a v zájmu dětí, pro něž jsou určeny.
§ 28
(1) Mají-li se přídavky na více dětí téhož oprávněného vyplácet různým příjemcům, rozdělí se celková částka připadající na všechny děti stejnou poměrnou částí na každé dítě; přitom se haléřové částky zaokrouhlují na celé koruny směrem nahoru.
(2) Přídavky na děti se vyplácejí pozadu po uplynutí kalendářního měsíce.
§ 29
(1) Zemře-li pracovník, poskytnou se přídavky na děti, které náležely z jeho nemocenského pojištění a nebyly do dne jeho smrti vyplaceny, tomu, kdo má v přímém zaopatření děti, na něž náležely; tyto přídavky nejsou předmětem dědictví.
(2) Nárok na přídavky na děti ani pohledávky z nich nelze platně postoupit; přídavky na děti nelze také postihnout výkonem rozhodnutí nařízených soudem nebo správním orgánem.
§ 30
Při urgování výživného na dítě přihlíží soud také k tomu, do jaké míry jsou potřeby dítěte uhrazovány přídavky na děti, které se na ně poskytují; do určeného výživného se přídavky na děti nezapočítávají.
Část čtvrtá
Úpravy pro některé další skupiny oprávněných
§ 31
(1) Výše peněžité pomoci v mateřství, která je v předpisech o nemocenském pojištění studentů stanovena pro studenty a žákyně pojištěné z důvodu studia a pobírající stipendium z důvodu sociální potřebnosti, a způsob jejího poskytování zůstávají nedotčeny. [Vyhláška č. 102/1957 Ú l., o nemocenském pojištění studentů a vědeckých aspirantů.]
(2) Pevné denní částky, kterými je stanovena peněžitá pomoc v mateřství v nemocenském pojištění některých občan; činných při poskytování služeb, [§ 7 vyhlášky č. 21/1965 Sb., o důchodovém zabezpečení, nemocenském pojištění a preventivní léčebné péči některých občanů činných při poskytování služeb, a příloha k této vyhlášce.] se upraví úměrně k výši stanovené tímto zákonem; tabulku pro určování těchto částek vydá Ústřední rada odborů.
§ 32
(1) Dávky v mateřství s výjimkou vyrovnávacího příspěvku a přídavky na děti náleží také občanům, kteří jsou po skončení zaměstnání, členství ve výrobním družstvu, školní docházky nebo studia v evidenci národního výboru jako uchazeči o zaměstnání.
(2) Doba, po kterou občan uvedený v odstavci 1 je v evidenci národního výboru jako uchazeč o zaměstnání, se klade na roveň době, ve které jsou splněny podmínky pracovního úvazku a odpracované doby (§ 21 a 22).
(3) Dávky podle předchozích odstavců poskytuje orgán příslušný k poskytování podpor před nástupem do práce a k usnadnění takového nástupu z prostředků určených pro poskytování těchto podpor.
(4) Podrobnosti upraví ministerstvo práce a sociálních věcí.
§ 33
(1) Ustanovení tohoto zákona o dávkách v mateřství platí obdobně pro vojákyně z povolání a příslušnice Sboru národní bezpečnosti zabezpečené nemocenskou péčí v ozbrojených silách. [Zákon č. 32/1957 Sb., o nemocenské péči v ozbrojených silách.]
(2) Pro výchovné poskytované příslušníkům ozbrojených sil a Sboru národní bezpečnosti podle předpisů o jejich materiálním zabezpečení [Zákon č. 88/1952 Sb., o materiálním zabezpečení příslušníků ozbrojených sil z povolání.] na nezaopatřené děti platí obdobně ustanovení tohoto zákona o přídavcích na děti. Toto výchovné se ve vztahu k přídavkům na děti posuzuje stejně jako přídavky na děti poskytované pracovníkům.
(3) Podrobnosti o dávkách uvedených v předchozích odstavcích a potřebné odchylky pro rozhodování o nich a o způsobu jejich stanovení a výplatě upraví ministr národní obrany a ministr vnitra; upraví též poskytování dávek v mateřství pro vojákyně, které nejsou vojákyněmi z povolání, a pro žákyně vojenských škol.
Část pátá
Ustanovení společná, přechodná a závěrečná
§ 34
(1) Kde se v jiných předpisech platných pro pracovníky mluví o vyrovnávacím příspěvku, peněžité pomoci v mateřství, podpoře při narození dítěte nebo o přídavcích na děti, rozumějí se tím stejnojmenné dávky podle tohoto zákona.
(2) Pokud z tohoto zákona nevyplývá něco jiného, platí pro dávky v mateřství a přídavky na děti podle tohoto zákona ustanovení zákona o nemocenském pojištění a předpisů podle něho vydaných.
§ 35
Vláda může v souladu s dlouhodobým programem společenské pomoci rodinám s dětmi
a) zvyšovat částku podpory při narození dítěte uvedenou v § 13, zejména jestliže je to odůvodněno vývojem cen potřeb pro novorozené děti,
b) zvyšovat částku nejvyšší přípustné hranice vlastního příjmu nezaopatřeného dítěte uvedenou v § 18 odst. 2 pro nárok na přídavky na děti,
c) zvyšovat sazby přídavků na děti, popřípadě příplatek k nim (§ 24) a přiznávat k nim jednorázovou výpomoc.
§ 36
(1) Ústřední rada odborů vydává prováděcí předpisy, v nichž stanoví bližší podrobnosti o vyrovnávacím příspěvku v těhotenství a mateřství, zejména o tom, jak se zjišťuje a vypočítává výdělek, podle kterého se vyrovnávací příspěvek stanoví. [§ 47 až 55 vyhlášky č. 143/1965 Sb.]
(2) Ústřední rada odborů vydává prováděcí předpisy, v nichž stanoví bližší podrobnosti o přídavcích na děti; v těchto prováděcích předpisech může také stanovit, které další děti se považují za nezaopatřené, co se rozumí soustavnou přípravou na budoucí povolání, které příjmy se zahrnují do vlastního přijmu dítěte, v kterých dalších případech se poskytují přídavky na děti zdržující se v zahraničí a které další doby se kladou na roveň odpracované době.
§ 37
Podle tohoto zákona se ode dne 1. července 1968 posuzuje také nárok na vyrovnávací příspěvek a na peněžitou pomoc v mateřství u pracovnice, které dne 30. června 1968 náležela některá z těchto dávek podle dosavadních předpisů. Do celkové stanovené doby poskytování peněžité pomoci v mateřství se této pracovnici započte i doba, po kterou jí byla poskytována před 1. červencem 1968.
§ 38
Přídavky na děti podle tohoto zákona se poskytnou poprvé za měsíc červenec 1968. Za dřívější měsíce se poskytují podle dosavadních předpisů, i když se o nich rozhoduje po 30. červnu 1968. Ústřední rada odborů upraví v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady a orgány bližší podrobnosti; přitom může zejména stanovit dobu, do které budou poskytovány přídavky na děti, na něž od 1. července 1968 náleží výchovné k důchodům, jako záloha na toto výchovné, a jak se navzájem vyrovnají přeplatky nebo nedoplatky přitom vzniklé.
§ 39
Zrušují se:
1. ustanovení § 28 a § 30 až 39 zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, ve znění zákona č. 16/1959 Sb.;
2. ustanovení § 11 vyhlášky Ústřední rady odborů a Státního úřadu sociálního zabezpečení č. 61/1957 Ú. l., o nemocenském pojištění a o důchodovém zabezpečení domáckých dělníků;
3. ustanovení § 19 odst. 1 vyhlášky Ústřední rady odborů a Státního úřadu sociálního zabezpečení č. 7/1958 Ú. l., o nemocenském pojištění a o důchodovém zabezpečení sezónních zaměstnanců a pracovníků na nepravidelnou výpomoc;
4. ustanovení § 8 odst. 2 a § 9 odst. 2 a 3 vyhlášky Ústřední rady odborů a Státního úřadu sociálního zabezpečení č. 141/1958 Ú. l., o nemocenském pojištění a o důchodovém zabezpečení odsouzených;
5. vyhláška Ústřední rady odborů č. 74/1959 Ú. l., o poskytování přídavků na děti v nemocenském pojištění zaměstnanců;
6. zákon č. 58/1964 Sb., o zvýšení péče o těhotné ženy a matky;
7. ustanovení § 8 vyhlášky Státního úřadu sociálního zabezpečení, Ústřední rady odborů a ministerstva zdravotnictví č. 21/1965 Sb., o důchodovém zabezpečení, nemocenském pojištění a preventivní a léčebné péči některých občanů činných při poskytování služeb;
8. ustanovení § 44 písm. c) a § 56 vyhlášky Ústřední rady odborů č. 143/1965 Sb., o poskytování peněžitých dávek v nemocenském pojištění; v § 44 písm. f) této vyhlášky se zároveň vypouští citace § 23.
§ 40
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 1968.