Národní shromáždění Československé socialistické republiky 1968

IV. volební období

189

Vládní návrh,

kterým se předkládá Národnímu shromáždění Československé socialistické republiky

k souhlasu

Smlouva o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi Československou socialistickou republikou a Bulharskou lidovou republikou, podepsaná v Praze dne 26. dubna 1968

Návrh schvalovacího usnesení:

Národní shromáždění Československé socialistické republiky souhlasí se Smlouvou o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi Československou socialistickou republikou a Bulharskou lidovou republikou, podepsanou v Praze dne 26. dubna 1968.

Důvodová zpráva

Dne 23. dubna 1948 byla v Praze podepsána Smlouva a přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi Československou republikou a Lidovou republikou bulharskou, která nabyla účinnosti dnem podpisu. Tato smlouva byla uzavřena na 20 let s možností automatického prodlužování vždy o dalších 5 let.

Smlouva ze dne 23. dubna 1348 odpovídala situaci po ukončení druhé světové války. Vycházela zejména ze skutečnosti, že na území poraženého Německa neexistovaly dva státy a byla zaměřena na společnou obranu a vzájemnou pomoc proti celému Německu.

Vztahy mezi Československou socialistickou republikou a Bulharskou lidovou republikou se vyznačují ovzduším vzájemného přátelství a všestranné spolupráce, jejich těžiště se stále více přesouvá do oblasti hospodářských styků. Výměna zboží se zvýšila čtyřnásobně a změnila se i její struktura. Úspěšně se rozvíjejí a prohlubují vzájemné vztahy v oblasti vědy, školství, kultury a jiných oblastech a to zejména na základě přímé spolupráce příslušných orgánů a organizací.

V období od uzavření smlouvy došlo také k dalšímu posílení politické a hospodářské spolupráce evropských socialistických států, což nalezlo výraz zejména v uzavření Varšavské smlouvy o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci ze dne 14. května 1955 a v mnohostranné hospodářské spolupráci v rámci RVHP.

Z uvedených důvodů se obě smluvní strany dohodly, aby při příležitosti dvacátého výročí podepsání Smlouvy o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi Československou republikou a Lidovou republikou bulharskou byla uzavřena nová spojenecká smlouva, která by smlouvu ze dne 23. dubna 1948 nahradila a která by odpovídala novým skutečnostem a současným potřebám vyplývajícím z mezinárodní situace a stala se základem pro budoucí vývoj vzájemných československo-bulharských vztahů.

Nová smlouva byla podepsána v Praze dne 26. dubna 1968 na závěr oficiální návštěvy bulharské stranické a vládní delegace v ČSSR. Za československou stranu smlouvu podepsal 1. tajemník ÚV KSČ s. Alexander Dubček a předseda vlády s. Oldřich Černík. Za bulharskou stranu smlouvu podepsal 1. tajemník ÚV BKS a předseda Rady ministrů BLR s. Todor Živkov.

Smlouva je v souladu s pojetím smluv, které Československá socialistická republika již uzavřela s PLR (1. března 1967) a s NDR (17. března 1967), a přihlíží ke smlouvám, které uzavřela BLR s PLR (6. dubna 1967), s SSSR (12. května 1967) a s NDR (7. září 1967).

V preambuli nové smlouvy je vyjádřena snaha rozvíjet a upevňovat tradiční přátelské vztahy, spolupráci a vzájemnou pomoc mezi oběma státy v duchu zásad socialistického internacionalismu, je zdůrazněn význam těchto vztahů pro oba státy, a pro upevňování celého socialistického společenství a význam hospodářské spolupráce a prohlubování mezinárodní socialistické dělby práce v rámci RVHP. Dále je vyjádřeno odhodlání zabránit ohrožení míru a bezpečnosti v Evropě na základě závazků vyplývajících z Varšavské smlouvy, rozhodnutí provádět politiku mírového soužití mezi státy s různým společenským zřízením a uskutečňovat cíle a zásady Charty OSN: V preambuli je též zhodnocen význam spojenecké smlouvy z r. 1948 pro rozvoj vztahů mezi oběma státy.

Pokud jde o meritorní články smlouvy, jsou v článku uvedeny zásady, na jejichž základě se má rozvíjet přátelství a spolupráce mezi oběma státy. Jsou to zásady socialistického internacionalismu, rovnoprávnosti, vzájemného respektování státní svrchovanosti a nevměšování do vnitřních záležitostí druhé strany.

V článku 2 je stanoven závazek obou států rozvíjet a upevňovat hospodářské a vědeckotechnické styky na zásadách přátelské spolupráce a vzájemných výhod a v souladu se zásadami mezinárodní socialistické dělby práce přispívat k dalšímu rozvíjení spolupráce v rámci RVHP a tím zajišťovat rozvoj národního hospodářství obou států.

Znění obou těchto článků v podstatě odpovídají ustanovením čs. spojeneckých smluv s PLR a s NDR, podobně jako článek 3, který upravuje oblast vzájemné kulturní spolupráce.

V článku 4 je zakotvena politika posílení světového socialistického společenství a s odvoláním na zásady Charty OSN vyjádřeny zásady zahraniční politiky obou států.

V článku 5 se konstatuje neplatnost Mnichovské dohody od samého začátku.

V článku 6 se prohlašuje, že obě strany, uskutečňujíce politiku mírového soužití, budou usilovat o zajištění míru v Evropě a o vytvoření účinného systému evropské bezpečnosti a nedotknutelnosti existujících hranic v Evropě jakožto důležitého činitele evropské bezpečnosti.

K nejvýznamnějším článkům smlouvy patři články 7 a 8, týkající se nedotknutelnosti hranic obou států, opatření k odvrácení agrese sil imperialismu a revanšismu a pomoci v případě ozbrojeného útoku. Všechna tato opatření jsou vázána na Varšavskou smlouvu a přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci ze dne 14. května 1955. Uvedená opatření nejsou spojována jen se západoněmeckým militarismem a revanšismem, ale jsou zaměřena proti agresi sil imperialismu a revanšismu vůbec a proti ozbrojenému útoku ze strany kteréhokoliv státu nebo skupiny států. Tato širší formulace je odůvodněna zeměpisnou polohou BLR.

V článku 9 je vyjádřen závazek obou stran navzájem se radit o všech důležitých otázkách dotýkajících se jejich zájmu.

Článek 10 obsahuje ustanovení týkající se doby platnosti a ratifikace smlouvy. Smlouva byla uzavřena na 20 let s tím, že se bude automaticky prodlužovat vždy o dalších pět let; jestliže nebude vypovězena 12 měsíců před uplynutím příslušného období platnosti. Vstoupí v platnost dnem výměny ratifikačních listin.

Vzhledem k tomu, že se jedná o smlouvu politickou; předkládá se ve smyslu článku 42 Ústavy ČSSR před ratifikací presidentem republiky Národnímu shromáždění k vyslovení souhlasu.

V Praze dne 21. června 1968

Ministr zahraničních věcí:	Předseda vlády:
v z. dr. Pudlák v. r.	Ing. Černík v. r.
I. nám. ministra

 

SMLOUVA

o přátelství, spolupráci a vzájemně pomoci mezi Československou socialistickou republikou

a Bulharskou lidovou republikou

Československá socialistická republika a Bulharská lidová republika,

vedeny trvalou snahou rozvíjet a upevňovat tradiční přátelské vztahy, spolupráci a vzájemnou pomoc mezi oběma státy, spočívající na zásadách socialistického internacionalismu,

hluboce přesvědčeny, že přátelství, spolupráce a vzájemná pomoc mezi oběma státy odpovídá životním zájmům československého a bulharského lidu a slouží upevňování celého socialistického společenství,

konstatujíce, že hospodářská spolupráce mezi oběma státy přispívá k jejich rozvoji a k dalšímu prohlubování mezinárodní socialistické dělby práce v rámci Rady vzájemná hospodářské pomoci,

pamětlivy zkušeností z druhé světové války, vyvolané nacistickým Německem, a pevně odhodlány zabránit tomu, aby síly imperialismu neohrožovaly mír a bezpečnost v Evropě;

konstatujíce; že zatímco Německá demokratická republika uskutečnila zásady Postupimské dohody, provádí důslednou mírovou politiku a je důležitým činitelem bezpečnosti v Evropě, síly západoněmeckého militarismu a revanšismu ohrožují mír,

usilujíce o zajištění míru a bezpečnosti v Evropě na základě závazků vyplývajících z Varšavské smlouvy o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci ze dne 14. května 1955,

vyjadřujíce své rozhodnutí vést důslednou politiku mírového soužití mezi státy s různým společenským zřízením a pokračovat v úsilí o upevňování míru a bezpečnosti v Evropě a ve světě,

vedeny cíli a zásadami Charty Organizace spojených národů,

konstatujíce, že Smlouva a přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci, uzavřená mezi Československou republikou a Lidovou republikou bulharskou dne 23. dubna 1948, sehrála svou příznivou úlohu v rozvoji přátelských vztahů mezi oběma státy,

berouce v úvahu úspěchy československo-bulharské spolupráce v uplynulých letech a změny, které nastaly v Evropě a ve světě,

rozhodly se uzavřít tuto smlouvu a dohodly se na tomto:

Článek 1

Vysoké smluvní strany budou i nadále v souladu se zásadami socialistického internacionalismu upevňovat trvalé a nerozborné přátelství mezi národy obou států, rozvíjet všestrannou spolupráci a poskytovat si pomoc na zásadách rovnoprávnosti, vzájemného respektování státní svrchovanosti a nevměšování do vnitřních záležitostí druhé strany.

Článek 2

Vysoké smluvní strany budou na základě přátelské spolupráce a vzájemných výhod všestranně rozvíjet a upevňovat hospodářské a vědeckotechnické styky, uskutečňovat podle zásad mezinárodní socialistické dělby práce koordinaci národohospodářských plánů, specializaci a kooperaci ve výrobě, přispívat k dalšímu rozvíjení spolupráce v rámci Rady vzájemné hospodářské pomoci a tím zajišťovat rozvoj národního hospodářství obou států.

Článek 3

Vysoké smluvní strany, ve snaze napomáhat dalšímu vzájemnému poznání a sblížení národů obou států, budou rozvíjet a upevňovat své vztahy v oblasti kultury, umění, vědy, školství a zdravotnictví, jakož i tisku, rozhlasu, televize, filmu, tělesné výchovy a turistiky a v jiných oblastech. Budou podporovat všestrannou spolupráci mezi společenskými organizacemi obou států.

Článek 4

Vysoké smluvní strany budou i nadále provádět opatření za účelem posílení světového socialistického: společenství a v souladu se zásadami Charty Organizace spojených národů pokračovat v úsilí o zajištění světového míru a bezpečnosti národů, o zmírňování mezinárodního napětí, o zastavení horečného zbrojení a dosažení všeobecného a úplného odzbrojení, jakož i o konečnou likvidaci kolonialismu a neokolonialismu v jakékoliv formě a podobě.

Článek 5

Vysoké smluvní strany konstatují, že Mnichovské dohody ze dne 29. září 1938 bylo dosaženo hrozbou útočné války, jakož i použitím síly proti Československu, že byla součástí zločinného spiknutí vlády nacistického Německa proti míru a hrubým porušením základních pravidel soudobého mezinárodního práva, a že byla proto od samého počátku neplatná se všemi z toho vyplývajícími důsledky.

Článek 6

Vysoké smluvní strany, uskutečňujíce důsledně politiku mírového soužití mezi státy s různým společenským zřízením, budou společně usilovat o zajištění míru v Evropě a o vytvoření účinného systému evropské bezpečnosti, jejímž důležitým činitelem je nedotknutelnost existujících státních hranic v Evropě.

Článek 7

Vysoké smluvní strany vyslovují své pevné odhodlání v souladu s Varšavskou smlouvou o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci ze dne 14. května 1955 zabezpečovat nedotknutelnost hranic obou států a podnikat všechna nutná opatření k odvrácení agrese sil imperialismu a revanšismu.

Článek 8

V případě ozbrojeného útoku ze strany kteréhokoliv státu nebo skupiny států proti jedné z Vysokých smluvních stran druhá Vysoká smluvní strana jí neprodleně poskytne v souladu s Varšavskou smlouvou a přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci ze dne 14. května 1955 a podle článku 51 Charty Organizace spojených národů veškerou pomoc, včetně vojenské, a podporu všemi prostředky, kterými disponuje.

O opatřeních učiněných na základě tohoto článku uvědomí Vysoké smluvní strany ihned Radu bezpečnosti a budou postupovat podle příslušných ustanovení Charty Organizace spojených národů.

Článek 9

Vysoké smluvní strany se budou navzájem radit o všech důležitých otázkách dotýkajících se jejich zájmů.

Článek 10

Tato smlouva se uzavírá na dobu dvaceti let a bude se prodlužovat vždy na další pětileté období, jestliže ji žádná z Vysokých smluvních stran nevypoví dvanáct měsíců před uplynutím příslušného období.

Tato smlouva podléhá ratifikaci a vstoupí v platnost dnem výměny ratifikačních listin, která bude provedena v Sofii v době co nejkratší.

Dáno v Praze dne 26. dubna 1968 ve dvou vyhotoveních, každé v jazyce českém a bulharském, přičemž obě znění mají stejnou platnost.

Za Československou socialistickou republiku
A. Dubček v. r.	Za Bulharskou lidovou republiku
O. Černík v. r.	T. Živkov v. r.