ze dne ..................... 1968,

Národní shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:

Článek I.

Zákon ze dne 17. června 1965, č. 59 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, se mění a doplňuje takto:

1. § 61 zní:

§ 61

(1) Úkoly nápravně výchovné činnosti podle tohoto zákona, jakož i ostrahu a správu v nápravně výchovných ústavech a v ústavech, kde se vykonává vazba, provádí Sbor nápravné výchovy.

(2) Sbor nápravné výchovy je ozbrojený a podle vojenských zásad organizovaný sbor, podřízený ministru spravedlnosti; podrobnosti a jeho organizaci stanoví a předpisy upravující jeho činnost v souladu s jeho posláním vydává ministr spravedlnosti.

(3) Ministr spravedlnosti je přímým nadřízeným všech příslušníků Sboru nápravné výchovy a vykonává nad nimi kázeňskou pravomoc.

(4) Příslušníci Sboru nápravné výchovy jsou povinni řídit se rozkazy ministra spravedlnosti a příslušných velitelů a náčelníků.

<v tištěné předloze chybí strany 2 a 3>

8. Za § 63 se zařazuje 63 a ve znění:

§ 63 a

(1) Příslušníci Sboru nápravné výchovy podléhají pravomoci vojenských soudů a Ustanovením o trestných činech vojenských; jejich hodnosti odpovídají stejným vojenským hodnostem.

(2) Příslušníci Sboru nápravné výchovy, kteří vykonali vojenskou základní službu, jsou po dobu činné služby v tomto sboru osvobozeni od služební povinnosti podle branného zákona, kterou by jinak byli povinní.

(3) Na služební poměry příslušníků Sboru nápravné výchovy, na jejich materiální a finanční zabezpečení, na nemocenskou péči a sociální zabezpečení se vztahují dosavadní předpisy; zmocnění upravovat tyto otázky podrobnějšími předpisy, svěřená dříve vydanými zákony ministru vnitra, se, pokud jde o Sbor nápravné výchovy, přenášejí na ministra spravedlnosti, který při tom bude dbát, aby úprava služebních poměrů a zabezpečení příslušníků Sboru nápravné výchovy odpovídala společenská funkci Sboru a obdobným úpravám v jiných ozbrojených sborech. [Jde o zmocnění, obsažené v těchto zákonech:

7. Dosavadní § 66 se zrušuje.

8. Pokud se v ustanoveních § 3 odst. 1 a 2, § 11 odst. 3, § 18 odst. 1, § 29 odst. 2, 4 a 5, § 65, § 67 a § 72 mluví o ministru (ministerstvu) vnitra a tento se zmocňuje k provedení určitých opatření, nebo se mu svěřují určité pravomoci, rozumí se tím ministr (ministerstvo) spravedlnosti, na něhož se uvedená zmocnění a pravomoci přenášejí.

Článek II.

Působnost a zmocnění ministra (ministerstva) vnitra v otázkách výkonu vazby, výkonu trestu odnětí svobody a Sboru nápravné výchovy, obsažená v jiných dříve vydaných zákonech a právních předpisech, přecházejí na ministra (ministerstvo) spravedlnosti.

Článek III.

Předsednictvo Národního shromáždění se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásilo úplné znění zákona o výkonu trestu odnětí svobody, jak vyplývá ze změn a doplnění provedených tímto zákonem.

Článek IV.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. 1. 1969.

Účelem předkládaného návrhu novely zákona čís. 59/1965 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody je vytvořit zákonné podmínky pro převedení nápravně výchovných ústavů, v nichž se vykonává trest odnětí svobody, věznic, v nichž se vykonává vazba, a Sboru nápravné výchovy z resortu ministerstva vnitra do resortu ministerstva spravedlnosti.

Jde o jedno za základních opatření, prohlubujících institucionální záruky důsledného dodržování socialistické zákonností v oblasti výkonu rozhodnutí trestních soudů, o realizaci aktuálního požadavku, aby výkon vazby a trestu odnětí svobody byl - jak je tento požadavek vyjádřen v programovém prohlášení vlády - oddělen od činnosti orgánů bezpečnosti.

Jeho hlavním důvodem je politický požadavek na omezení rozsáhlé, předimenzovaná kompetence a koncentrace moci a z toho plynoucího dominantního postavení, které na úseku trestního řízení až dosud ministerstvo vnitra fakticky má.

Převedení vězeňství do pravomoci ministerstva spravedlnosti odpovídá nejen samotné povaze jeho problematiky, která úzce navazuje na činnost soudů na trestně právním úseku, ale i našim i zahraničním současným zkušenostem i požadavkům, vyslovovaným u nás již delší dobu právní vědou.

Podřízení vězeňství jinému orgánu by sotva byla společensky účelné a racionální. Ministerstvo spravedlnosti je justičním ministerstvem a má svým posláním blízko k problematice výkonu trestu; přitom u něho nehrozí nebezpečí vzniku nové nežádoucí kumulace moci, neboť není a ani v budoucnu nebude orgánem řídícím soudy po stránce jejich nejvlastnější činnosti, tj. na úseku rozhodování, ale je a zůstane toliko orgánem výkonu státní správy na úseku justice.

Konečným smyslem převodu nápravně výchovných ústavů, věznic a Sboru nápravné výchovy do resortu ministerstva spravedlnosti ovšem nemůže být jen pouhá změna v podřízenosti těchto složek. Na toto nezbytné, ale jen základní opatření budou navazovat opatření další, která důsledně odstraní příčiny dnes právem kritizovaných deformací, zabrání jejich opakování a ve svém souhrnu povedou postupně ke zvyšování účinnosti výchovy v zájmu resocializace odsouzených.

Přitom půjde nejen o zlepšování současného stavu na základě platných norem, a v jejich rámci, zejména v oblasti zvyšování účinnosti výchovy, zdůraznění psychologických a pedagogických prvků nápravně výchovné činnosti, prohlubování demokratické kontroly výkonu trestu odnětí svobody orgány veřejnosti a o zdokonalování postpenitenciární péče, ale ruku v ruce s tím o vypracování a postupnou realizaci perspektiv vybudování opravdu moderního systému vězeňství, odpovídajícího po všech stránkách socialistickým, demokratickým a humanistickým základům naší společnosti.

Zásadní změny nelze ovšem provádět bez náležité přípravy, bez ověření si kladů i slabých míst všech nabízejících se řešení, bez důkladného hodnocení zkušeností, bez předběžných průzkumů a experimentů, bez odborné i veřejné diskuse, nehledě na to, že zákonná úprava výkonu trestu odnětí svobody tvoří jen jednu část z celého komplexu norem upravujících trestně právní vztahy. Základní principy výkonu trestu úzce navazují na řadu dalších zákonů (trestní zákon, trestní řád, zákon o organizaci soudů, zákon o prokuratuře apod.), které, jak je již dnes zřejmo, bude nutno v dohledné době podrobit zásadní revizi. Bude správné a účelná, jestliže tyto zásadní změny budou provedeny až po nutných přípravných studijních pracích komplexně s novou úpravou trestního zákonodárství jako celku v průběhu několika příštích let. V tomto rámci bude také na místě zvláštním samostatným zákonem komplexně upravit postavení Sboru nápravné výchovy a jeho příslušníků.

Z tohoto základního pohledu vychází pojetí novely. Novela si neklade za cíl provádět změnu zákona po věcná stránce a omezuje se jen na nejnutnější změny a doplňky, nezbytné pro realizaci přechodu, pro rozvázání vazeb, které spojují vězeňství s ministerstvem vnitra a Sborem národní bezpečnosti, a pro zabezpečení toho, aby v úvahu přicházející ustanovení dříve vydaných zákonů mohla být aplikována na nově vzniklý stav.

Novela má tedy omezený, vysloveně organizační a také přechodný charakter; je však v této fázi nezbytným prvým krokem v příští zásadní a komplexní úpravě celého trestního zákonodárství, jehož je zákon o výkonu trestu odnětí svobody součástí.

K článku I.

Pokud jde o poslání a úkoly Sboru nápravné výchovy, o jeho charakter jako ozbrojeného sboru a o postavení, práva a povinnosti a zabezpečení jeho příslušníků, zachovává novela i za podřízenosti Sboru ministerstvu spravedlnosti dosavadní stav; ministru spravedlnosti při tom svěřuje vůči příslušníkům Sboru postavení a pravomoc, které až dosud náležely ministru vnitra.

Ze samotné povahy věci plyne, že Sbor nápravné výchovy bude jako vojensky organizovaný ozbrojený sbor tvořit v ministerstvu spravedlnosti samostatný útvar, oddělený v souladu s potřebami,

<v tištěné předloze chybí zbytek tisku>