Česká národní rada projednala ve své 4. schůzi dne 4. října 1968 na základě jednání svých komisí, předsednictva České národní rady a společného jednání předsednictev České a Slovenské národní rady ve dnech 2. a 3. října 1968 v Brně návrh ústavního zákona o československé federaci připravený vládní odbornou komisí.

Po tomto projednání se Česká národní rada usnesla předložit podle § 3 odst. 2 ústavního zákona č. 77/1968 Sb., o přípravě federativního uspořádání Československé socialistické republiky, Národnímu shromáždění Československé socialistické republiky iniciativní návrh ústavního zákona o československé federaci, obsažený v příloze tohoto usnesení.

Současně se předkládá podle ustanovení § 12 odst. 2 jednacího a pracovního řádu České národní rady menšinová zpráva o stanovisku 31 členů České národní rady, kteří doporučují, aby Federální shromáždění bylo jednokomorové; alternativní návrh znění hlavy třetí je rovněž připojen.

Po ukončení veřejné diskuse k zásadám ústavního řešení státoprávního uspořádání Československé socialistické republiky zpracuje Česká národní rada ve svých orgánech všechny došlé náměty a připomínky a své stanovisko k nim předloží Národnímu shromáždění Československé socialistické republiky.

 

Národní shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto ústavním zákoně:

My, národ český a slovenský, vycházejíce z poznání, že naše novodobé dějiny jsou prodchnuty oboustrannou vůlí žít ve společném státě,

oceňujíce skutečnost, že padesát let našeho společného státního života prohloubilo a upevnilo naše odvěké přátelské svazky, umožnilo rozvoj našich národů a uskutečňování jejich pokrokových demokratických a socialistických ideálů a spolehlivě dokázalo jejich bytostný zájem žít ve společném státě, zároveň však ukázalo, že náš vzájemný vztah je třeba upravit novým, spravedlivějším zákonem,

uznávajíce nezadatelnost práva na sebeurčení až do oddělení a respektujíce suverenitu každého národa a jeho právo utvářet si svobodně způsob a formu svého národního a státního života,

přesvědčeni, že dobrovolné federativní státní spojení je odpovídajícím výrazem práva na sebeurčení a rovnoprávnost, avšak též nejlepší zárukou pro náš plný vnitřní národní rozvoj i pro ochranu naší národní svébytnosti a svrchovanosti,

rozhodnuti vytvářet ve společném federativním státě v duchu humanitních ideálů socialismu a proletářského internacionalismu podmínky pro všestranný rozvoj a blahobyt občanů a zaručovat jim rovná, demokratická práva a svobody bez rozdílu národnosti,

reprezentováni svými zástupci v České národní radě a ve Slovenské národní radě, jsme se dohodli na vytvoření československé federace.

Hlava první

Základní ustanovení

Čl. 1

(1) Československá socialistická republika je federativní stát dvou rovnoprávných bratrských národů, Čechů a Slováků.

(2) Základem Československé socialistické republiky je dobrovolný svazek rovnoprávných národních států českého a slovenského národa, založený na právu na sebeurčení každého z nich.

(3) Československá federace je výrazem vůle dvou svébytných suverénních národů, Čechů a Slováků, žít ve společném federativním státě.

(4) Československou socialistickou republiku tvoří Česká socialistická republika a Slovenská socialistická republika. Obě republiky mají v Československé socialistické republice rovné postavení.

(5) Obě republiky respektují navzájem svou suverenitu i suverenitu Československé socialistické republiky; stejně Československá socialistická republika respektuje suverenitu národních států.

Čl. 2

(1) Československá socialistická republika i Česká socialistická republika a Slovenská socialistická republika jsou vybudovány na zásadách socialistické demokracie. Jejich politický systém je v zásadě stejný.

(2) Státní moc vykonává pracující lid svými zastupitelskými sbory, jimiž jsou: Federální shromáždění, Česká národní rada, Slovenská národní rada a národní výbory.

(3) Politická práva občanů a záruky jejich uskutečňování jsou na celém území Československé socialistické republiky stejná.

Čl. 3

(1) Území Československé socialistické republiky tvoří území České socialistické republiky a území Slovenské socialistické republiky.

(2) Hranice Československé socialistické republiky a hranice České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky mohou být změněny jen ústavním zákonem Federálního shromáždění.

(3) Hranice každé z obou republik se mohou změnit jen se souhlasem příslušné národní rady. Národní rada dává souhlas svým ústavním zákonem.

Čl. 4

(1) Hospodářství Československé socialistické republiky je integrovanou syntézou dvou národních ekonomik, české a slovenské, a rozvíjí se na základě socialistické hospodářské soustavy.

(2) Český a slovenský národ jsou ekonomicky svébytné. Česká socialistická republika a Slovenská socialistická republika hospodaří s vytvořeným národním důchodem s výjimkou té části, jejíž správu svěřily Československé socialistické republice k zabezpečení společných potřeb a zájmů. Hospodářství Československé socialistické republiky se rozvíjí ve vzájemné spolupráci a za pomoci obou národů.

(3) Hospodářství Československé socialistické republiky rozvíjí se podle plánu na jednotném socialistickém trhu, založeném na jedné společné měně, na volném pohybu pracovních sil, na volném pohybu peněžních fondů, na jednotné soustavě řízení a na jednotných zásadách hospodářské politiky.

(4) Úlohou federálních orgánů je především zajistit optimální zaměření hospodářského rozvoje, ovlivňovat vztahy vznikající při rozdělování národního důchodu, rozvíjet hospodářské styky se zahraničím, vytvářet jednotné podmínky pro působení ekonomického systému a pro rozvíjení hospodářské demokracie a podporovat pokrokové formy integrace podniků mezi oběma republikami. Významným úkolem Československé socialistické republiky je vyrovnávání hospodářských a sociálních rozdílů mezi oběma republikami, zejména vytvářením ekonomicky rovnocených podmínek a možností pro tvorbu a užití národního důchodu.

Čl. 5

(1) Státní občan každé z obou republik je státním občanem Československé socialistické republiky.

(2) Občan republiky má na území druhé republiky stejná práva a stejné povinnosti jako občan této republiky.

(3) Zásady nabývání a pozbývání státního občanství stanoví zákon Federálního shromáždění.

Čl. 6

(1) Český a slovenský jazyk jsou rovnoprávné.

(2) Při vyhlašování zákonů, jiných obecně závazných právních předpisů a při jednání všech orgánů Československé socialistické republiky i v jejich styku s občany se užívá obou jazyků. Totéž platí o užívání českého a slovenského jazyka při jednání státních orgánů v obou republikách.

Hlava druhá

Rozdělení kompetencí mezi federaci a republiky

Čl. 7

(1) Ve výlučné kompetenci Československé socialistické republiky jsou úseky státní činnosti, v nichž působí výlučně zákonodárné, výkonné, popřípadě soudní orgány Československé socialistické republiky.

(2) Do výlučné kompetence Československé socialistické republiky patří:

a) zahraniční politika, uzavírání mezinárodních smluv, zastupování federace a rozhodování v otázkách války a míru,

b) národní obrana,

c) federální státní hmotné rezervy,

d) federální zákonodárství a správa v rozsahu kompetence federace a kontrola činnosti federálních orgánů,

e) ochrana federální ústavnosti.

Čl. 8

(1) Ve společné kompetenci Československé socialistické republiky i České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky jsou takové úseky státní činnosti, v nichž působí v taxativně uvedených věcech orgány Československé socialistické republiky a v ostatních věcech orgány České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky.

(2) Do společné kompetence Československé socialistické republiky a obou národních republik patří:

a) finance,

b) plánování a vědecko-technický rozvoj,

c) cenové a mzdové věci,

d) práce a sociální péče,

e) zahraniční obchod,

f) doprava a spoje,

g) sociálně ekonomické informace,

h) normalizace, míry a váhy, patenty a vynálezy,

i) peněžnictví a emisní činnost,

j) vnitřní pořádek a bezpečnost státu.

Čl. 9

Věci, které nejsou taxativně svěřeny do kompetence Československé socialistické republiky, patří do výlučné kompetence České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky.

Čl. 10

(1) Hospodářství Československé socialistické republiky i hospodářství obou národních republik je v souladu se socialistickou hospodářskou soustavou hospodářstvím plánovaným.

(2) Hospodářské plány jsou:

a) plán rozvoje hospodářství Československé socialistické republiky (federální plán),

b) plány rozvoje hospodářství České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky (plány republik).

(3) Střednědobé hospodářské plány se vyhlašují zákonem. Zákon o federálním plánu přijímá Federální shromáždění, zákon o plánu republiky přijímá příslušná národní rada.

(4) Návrhy federálních plánů a plánů republik sestavují souběžně a ve vzájemné spolupráci federální plánovací orgány a plánovací orgány České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky podle směrnic svých vlád.

(5) Soustavu plánů, jejich strukturu, jakož i zásady tvorby federálního plánu upravuje zákon Federálního shromáždění.

Čl. 11

(1) Finanční hospodaření Československé socialistické republiky se řídí ročním federálním rozpočtem. Finanční hospodaření každé národní republiky se řídí jejím ročním rozpočtem. Federální roční rozpočet schvaluje Federální shromáždění zákonem; roční rozpočet každé národní republiky schvaluje národní rada zákonem.

(2) Roční rozpočet každé národní republiky zahrnuje finanční vztahy za všechny úseky hospodářství a správy s výjimkou činností financovaných z federálního rozpočtu. Součástí rozpočtu každé národní republiky jsou finanční vztahy k rozpočtům národních výborů.

(3) Příjmy ročního federálního rozpočtu tvoří taxativně vyjmenované daně, podíly na daních a další příjmy stanovené zákonem Federálního shromáždění, dále příjmy z činnosti federálních orgánů a jim podřízených organizací.

(4) Z federálního ročního rozpočtu se hradí:

a) výdaje na národní obranu, na správu zahraničních věcí, na vytváření federálních hmotných rezerv, na federální správu a na dotace pro federální organizace,

b) dotace a subvence na financování vybraných akcí, pokud si to vyžaduje jejich rozsah a důležitost pro celou Československou socialistickou republiku a vyrovnávání ekonomických rozdílů mezi Českou socialistickou republikou a Slovenskou socialistickou republikou,

c) dotace a subvence ve prospěch ročních rozpočtů obou národních republik na další rozvinutí národních ekonomik,

d) ostatní výdaje určené rozpočtovým zákonem Federálního shromáždění.

(5) Způsob zabezpečení příjmů federálního rozpočtu, vztahy mezi federálním rozpočtem a rozpočty obou národních republik, jakož i zásady rozpočtového hospodaření stanoví rozpočtový zákon Federálního shromáždění.

(6) Československá socialistická republika i obě národní republiky mohou vytvářet vlastní účelové fondy napojené na jejich rozpočty; fondy se zřizují zákonem.

(7) Stanovit rámcové zásady dotační politiky patří do kompetence Československé socialistické republiky.

Čl. 12

(1) Společnou československou měnu upravuje Federální shromáždění zákonem.

(2) Do kompetence Československé socialistické republiky patří:

a) stanovit koncepci měnové, devizové a úvěrové politiky,

b) stanovit zásady a rozsah emise a kontrolovat jejich dodržování,

c) stanovit nástroje pro uskutečňování jednotné měnové, devizové a úvěrové politiky,

d) stanovit rozsah devizových rezerv a způsob jejich správy,

e) určovat rámec zahraničních devizových operací a stanovit kurs československé měny.

(3) Emisní činnost a její kontrola příslušejí soustavě emisních bank, skládající se z federální banky jako vrcholného měnového orgánu a z národních bank České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky, které jsou právnickými osobami. Vedení federální banky přísluší paritně složenému kolektivnímu orgánu v čele s guvernérem.

(4) Vztahy a postavení bank uvedených v odstavci 3 a způsob jejich zřizování a činnost upravuje zákon Federálního shromáždění.

Čl. 13

(1) Daně možno ukládat jen na základě zákona.

(2) Daňové zákony Federálního shromáždění stanoví zásady pro daňové zákony České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky v tomto rozsahu:

a) u daní, které rozhodujícím způsobem ovlivňují podmínky na trhu, a to u daně z obratu (jiných spotřebních daní), u základních podnikových daní (odvodů) a u daně ze mzdy, určují zákony Federálního shromáždění daňovou soustavu, minimální sazby, jakož i rozsah, ve kterém mohou orgány obou národních republik poskytovat zvýhodnění a slevy;

b) u zemědělské a silniční daně (popř. u jiných daní tohoto druhu) určí zákon Federálního shromáždění, kdo je poplatníkem daně, z čeho se daň platí, jakož i hlavní zásady zdaňování.

(3) Zásadami stanovenými zákony Federálního shromáždění se řídí Česká národní rada a Slovenská národní rada při přijímání svých daňových zákonů. U daní, u kterých zákony Federálního shromáždění určují jen minimální sazby, mohou zákony České národní rady a Slovenské národní rady upravit i přirážky k nim.

(4) Ukládání ostatních daní a poplatků upravují zákony České národní rady a Slovenské národní rady.

(5) Správa, výkon a kontrola veškerých daní (odvodů) a poplatků (pokut) přísluší národním orgánům, popřípadě z jejich pověření národním výborům. Federální orgány mohou kontrolovat platy pro federální rozpočet.

Čl. 14

(1) Území Československé socialistické republiky je jednotným celním územím.

(2) Do kompetence Československé socialistické republiky patří stanovit úpravu celnictví, celní politiku a celní tarify.

Čl. 15

(1) Hospodářskou činnost v Československé socialistické republice vyvíjejí především socialistické hospodářské organizace, a to na územích obou národních republik za podmínek v nich platných.

(2) Do kompetence Československé socialistické republiky patří:

a) úprava právních poměrů a způsobu zřizování státních hospodářských organizací,

b) zásady úpravy družstevního a drobného podnikání,

c) úprava hospodářských vztahů mezi socialistickými organizacemi,

d) úprava ochrany výroby a obchodu, jakož i zájmů spotřebitelů (úprava průmyslových práv, normalizace, státního zkušebnictví, státní inspekce apod.),

e) zásady ochrany a využití nerostného bohatství.

Čl. 16

V Československé socialistické republice platí jednotná soustava cen. V oblasti cenové politiky do kompetence Československé socialistické republiky patří:

a) stanovit zásady cenové politiky a regulace cen,

b) určovat ceny surovin, výrobků a služeb, majících základní význam pro jednotný trh.

Čl. 17

V oblasti zahraničního obchodu patří do kompetence Československé socialistické republiky:

a) koordinovat hospodářskou spolupráci se socialistickými státy,

b) stanovit zásady organizace zahraničně obchodní činnosti,

c) stanovit zásady tvorby ekonomických nástrojů.

Čl. 18

V oblasti dopravy patří do kompetence Československé socialistické republiky:

a) zákonodárství ve věcech železniční, letecké, námořní a vnitrozemské vodní dopravy a silniční dopravy,

b) stanovení jednotných pravidel dopravního a přepravního provozu a státních norem pro technickou způsobilost dopravních prostředků a zařízení,

c) stanovení zásad dopravní politiky, kategorizace tarifů a cen.

Čl. 18 a

V oblasti spojů patří do kompetence Československé socialistické republiky:

a) zákonodárství ve věcech spojů,

b) tvorba tarifů v poštovní a telekomunikační službě,

c) sjednávání mezinárodních smluv a zastupování Československé socialistické republiky v mezinárodních organizacích.

Čl. 19

(1) V Československé socialistické republice se uskutečňuje jednotná vědeckotechnická politika v základních otázkách.

(2) V oblasti vědeckotechnické politiky patří do kompetence Československé socialistické republiky:

a) způsob financování rozvoje vědy a techniky,

b) rozvíjet mezinárodní spolupráci včetně licenční politiky.

Čl. 20

Do kompetence Československé socialistické republiky patří stanovit jednotné zásady:

a) pracovněprávních vztahů,

b) mzdové politiky a regulace mzdového vývoje,

c) sociálního zabezpečení a nemocenského pojištění pracujících,

d) sociální péče.

Čl. 21

Do kompetence Československé socialistické republiky patří:

a) stanovit metodiku soustavy sociálně ekonomických informací, potřebnou pro posuzování rozvoje Československé socialistické republiky a pro plnění povinností poskytovat informace v rozsahu vyplývajícím z mezinárodních závazků,

b) určovat rozsah informací nutných pro sledování vývoje hospodářství, životní úrovně a vývoje společnosti,

c) stanovit způsob a lhůty pro poskytování sociálně ekonomických informací, jakož i zásady prověřování jejich správnosti,

d) poskytovat sociálně ekonomické informace mezinárodním organizacím a zabezpečovat styk s nimi.

Čl. 22

Orgány Československé socialistické republiky postupují při sjednávání mezinárodních smluv, upravujících mezinárodní spolupráci v oblasti zahraničního obchodu, výrobní a jiné hospodářské činnosti, mezinárodní vědecko-technické spolupráce, dále v oblasti ochrany práce a sociálního zabezpečení a sociálně ekonomických informací, v součinnosti s orgány obou národních republik; spolupracují s nimi též při zastupování Československé socialistické republiky v mezinárodních organizacích, působících v uvedených oblastech.

Čl. 23

V Československé socialistické republice platí jednotné zásady pro právní úpravu matrik, občanských průkazů, evidence obyvatelstva a pobytu cizinců; zásady stanoví zákon Federálního shromáždění.

Čl. 24

(1) Do kompetence Československé socialistické republiky patří upravovat poměry ozbrojených bezpečnostních sborů.

(2) Rozdělení kompetence mezi Československou socialistickou republiku a oběma národními republikami ve věcech vnitřního pořádku a bezpečnosti státu upravuje zákon Federálního shromáždění.

Hlava třetí

Federální shromáždění

Čl. 25

(1) Nejvyšším orgánem státní moci a jediným zákonodárným sborem Československé socialistické republiky je Federální shromáždění.

(2) Federální shromáždění tvoří dvě sněmovny: Sněmovna lidu a Sněmovna národů.

Čl. 25 a

Sněmovna lidu rozhoduje o všech věcech, svěřených tímto ústavním zákonem do pravomoci Federálního shromáždění.

Čl. 25 b

(1) Do působnosti Sněmcvny národů patří rozhodovat:

a) o věcech vypočtených v čl. 31, odst. 3 a v čl. 36 - 38,

b) volit a odvolávat členy Ústavního soudu Československé socialistické republiky,

c) o dalších věcech, pokud se týkají národních zájmů některé republiky.

(2) O tom, které věci se dotýkají národních zájmů některé republiky, přísluší rozhodovat většině všech poslanců zvolených v České nebo ve Slovenské socialistické republice.

Čl. 25 c

K platnému usnesení Federálního shromáždění ve věcech vypočtených ve čl. 25 b) odst. 1 je zapotřebí souhlasného usnesení obou sněmoven.

Čl. 26

(1) Sněmovna lidu má 200 poslanců.

(2) Poslanec Sněmovny lidu nemůže být zároveň poslancem Sněmovny národů.

(3) Sněmovna lidu se volí na období 4 let.

(4) Podmínky výkonu volebního práva do Sněmovny lidu a způsob výkonu voleb a odvolání poslanců stanoví zákon Federálního shromáždění.

Čl. 27

(1) Sněmovna národů reprezentuje rovné státoprávní postavení obou republik.

(2) Sněmovna národů mé celkem 150 poslanců, z nichž 75 volí ze svých poslanců Česká národní rada a 75 volí ze svých poslanců Slovenská národní rada.

(3) Volební období Sněmovny národů končí s volebním obdobím Sněmovny lidu. Podmínky volebního práva do Sněmovny národů, způsob voleb a odvolání poslanců stanoví zákon Federálního shromáždění.

(4) Skončí-li volební období národní rady dříve než volební období Sněmovny národů, zůstávají poslanci této sněmovny zvolení národní radou ve funkci poslanců Sněmovny národů, dokud nově zvolená národní rada neprovede novou volbu.

Čl. 28

(1) Federální shromáždění zasedá nejméně dvakrát do roka; jarní zasedání počíná v březnu, podzimní v říjnu.

(2) Sněmovny svolává k zasedání a jejich zasedání prohlašuje za skončené president Československé socialistické republiky. Zasedání obou sněmoven začíná a končí vždy zároveň.

(3) Jestliže president Československé socialistické republiky jarní nebo podzimní zasedání nesvolá, sejdou se obě sněmovny na výzvu předsednictva Federálního shromáždění. Zasedání obou sněmoven skončí v tomto případě usnesením předsednictva Federálního shromáždění.

Čl. 29

(1) Sněmovna musí být svolána presidentem Československé socialistické republiky na žádost alespoň jedné třetiny poslanců. President Československé socialistické republiky svolá zároveň i druhou sněmovnu.

(2) Jestliže president Československé socialistické republiky obě sněmovny nesvolá do 14 dnů nebo do další lhůty uvedené v žádosti, sejdou se sněmovny na výzvu předsednictva Federálního shromáždění. Zasedání skončí v tomto případě usnesením předsednictva Federálního shromáždění.

Čl. 30

Obě sněmovny se scházejí ke schůzím na základě usnesení předsednictva příslušné sněmovny.

Čl. 30 a

(1) Schůze obou sněmoven jsou zpravidla veřejné.

(2) Neveřejné schůze se mohou konat jen v případech stanovených jednacím řádem Federálního shromáždění.

Čl. 31

(1) Do kompetence Federálního shromáždění patří zejména:

a) usnášet se na ústavě Československé socialistické republiky a na ústavních a jiných zákonech Federálního shromáždění a sledovat, jak jsou prováděny,

b) jednat o zásadních otázkách zahraniční politiky,

c) jednat o zásadních otázkách vnitřní politiky,

d) schvalovat střednědobý plán rozvoje hospodářství Československé socialistické republiky a federální rozpočet, zkoumat, jak jsou plněny, a schvalovat státní závěrečný účet Československé socialistické republiky,

e) volit presidenta Československé socialistické republiky a jednat o jeho zprávách,

f) jednat o programovém prohlášení vlády a kontrolovat její činnost a činnost jejích členů, jakož i jednat o důvěře vládě,

g) volit a odvolávat členy Ústavního soudu Československé socialistické republiky,

h) zřizovat zákonem federální ministerstva a federální výbory a jiné federální orgány státní správy,

ch) zřídit kontrolní orgán Federálního shromáždění.

(2) Federální shromáždění se usnáší o vypovědění války, je-li Československá socialistická republika napadena, nebo je-li třeba plnit mezinárodní smluvní závazky o společné obraně proti napadení.

(3) Mezinárodní smlouvy politické a mezinárodní hospodářské smlouvy obecné povahy, jakož i mezinárodní smlouvy, k jejichž provedení je třeba zákona Federálního shromáždění, vyžadují před ratifikací souhlasu Federálního shromáždění.

Čl. 32

(1) Federální shromáždění má zákonodárnou pravomoc ve věcech:

a) svěřených tímto ústavním zákonem do výlučné kompetence Československé socialistické republiky (čl. 7),

b) patřících do společné kompetence (čl. 10-24), a to v části svěřené Československé socialistické republice.

(2) Federální shromáždění přijímá dále zákony, u nichž výkon patří orgánům republik, a to zákon o rodině, občanský zákoník, zákoník mezinárodního obchodu, občanský soudní řád, zákon o mezinárodním právu soukromém, trestní zákon, trestní řád, zákony ve věcech tiskových, spolčování a shromažďování, zákon upravující obecné řízení před správními orgány, vysokoškolský zákon, zákon o zbraních a střelivu, zákon o cestovních dokladech, zákon o geodézii a kartografii.

(3) Pokud to vyžaduje jednota právního řádu, uskutečňuje Federální shromáždění zásadní zákonodárnou úpravu ve věcech lesního a vodního hospodářství, o soustavě základních a středních všeobecně vzdělávacích i odborných škol, ve věcech rozhlasu a televize, národností, autorského práva, poměrů církví a náboženských společností.

Čl. 33

(1) Zákon Federálního shromáždění může svěřit úpravu otázek uvedených v čl. 32 odst. 1, písm. b) a v čl. 32, odst. 2 zákonodárství republik.

(2) Pokud federální zákonodárství neupraví v celém rozsahu věci uvedené v čl. 32, odst. 1, písm. b) a v čl. 32, odst. 2, mohou je národní rady upravit vlastním zákonodárstvím.

(3) Pokud Federální shromáždění nevydá zásadní zákonodárnou úpravu věcí uvedených v čl. 32, odst. 3, přísluší celá úprava národním radám.

Čl. 34

Výkon ve věcech uvedených v čl. 32, odst. 1, písm. b) se dělí mezi federální orgány a orgány republik podle příslušných ustanovení tohoto zákona (čl. 10 až 24).

Čl. 35

(1) Sněmovna lidu je schopna se usnášet, jestliže je přítomna nadpoloviční většina jejích poslanců.

(2) Sněmovna národů je schopna se usnášet, jestliže je přítomna nadpoloviční většina jejích poslanců zvolených v České socialistické republice i nadpoloviční většina poslanců zvolených v Slovenské socialistické republice.

(3) K platnému usnesení v každé sněmovně je třeba nadpoloviční většiny přítomných poslanců, pokud tento ústavní zákon nestanoví něco jiného (čl. 36 až 38).

Čl. 36

K přijetí federální ústavy, federálního ústavního zákona a k jejich změně, k volbě presidenta Československé socialistické republiky a k usnesení o vypovědění války je třeba souhlasu třípětinové většiny všech poslanců Sněmovny lidu, jakož i souhlasu třípětinové většiny všech poslanců Sněmovny národů zvolených v České socialistické republice a třípětinové většiny všech poslanců Sněmovny národů zvolených v Slovenské socialistické republice.

Čl. 37

(1) V případě, že podle tohoto ústavního zákona platí zákaz majorizace, hlasují ve Sněmovně národů odděleně poslanci zvolení v České socialistické republice a poslanci zvolení ve Slovenské socialistické republice. Usnesení je přijato, hlasuje-li pro ně většina všech poslanců zvolených v České socialistické republice a většina všech poslanců zvolených ve Slovenské socialistické republice, nevyžaduje-li tento ústavní zákon většinu kvalifikovanou (čl. 36).

(2) Zákaz majorizace platí při schvalování:

a) federálních střednědobých hospodářských plánů,

b) návrhů zákonů, jimiž se stanoví soustava hospodářských plánů, jejich struktura, jakož i zásady tvorby federálního hospodářského plánu,

c) návrhů zákona, jimiž se stanoví způsob zabezpečení příjmů federálního rozpočtu, vztahy mezi federálním rozpočtem a rozpočty České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky, jakož i zásady rozpočtového hospodaření.

d) ročních rozpočtů a závěrečných účtů Československé socialistické republiky,

e) návrhů zákonů, jimiž se upravují jednotná československá měna, vztahy a postavení emisní banky Československé socialistické republiky a emisních bank obou národních republik, jakož i způsob jejich řízení a činnost, dále návrhy zákonných úprav v otázkách uvedených v ustanoveních čl. 12, odst. 2 a 4,

f) návrhů zákonů, jimiž se stanoví zásady daňových zákonů,

g) návrhů zákonů, jimiž se zřizují účelové fondy Československé socialistické republiky,

h) návrhů zákonných úprav v otázkách uvedených v čl. 14,

ch) návrhů zákonů, jimiž se zřizují ministerstva, federální výbory a jiné federální orgány státní správy,

i) návrhů zákonů, jimiž se upravuje zřizování, právní poměry a způsob řízení státních hospodářských organizací,

j) návrhů zákonů, jimiž se stanoví zásady tvorby ekonomických nástrojů v oblasti zahraničního obchodu,

k) návrhů zákonů ve věcech uvedených v čl. 20,

l) návrhu zákona vydaného podle čl. 24 odst. 2.

(3) Zákaz majorizace platí též při schvalování programového prohlášení vlády Československé socialistické republiky a při hlasování o návrhu na vyslovení důvěry vládě.

(4) Zákaz majorizace platí též při schvalování zákonů o volbě poslanců obou sněmoven a zákona o jednání Federálního shromáždění.

Čl. 38

(1) Vláda Československé socialistické republiky může položit kterékoliv sněmovně otázku důvěry. Návrh na vyslovení nedůvěry vládě Československé socialistické republiky může podat alespoň jedna pětina poslanců kterékoliv sněmovny.

(2) K vyslovení nedůvěry vládě Československé socialistické republiky je třeba souhlasu nadpoloviční většiny přítomných poslanců Sněmovny lidu nebo souhlasu nadpoloviční většiny všech poslanců Sněmovny národů zvolených v České socialistické republice nebo souhlasu nadpoloviční většiny všech poslanců Sněmovny národů zvolených ve Slovenské socialistické republice. Ve Sněmovně národů se hlasuje podle jmen.

(3) Ustanovení odstavců 2 a 3 platí i pro vyslovení nedůvěry jednotlivému členu vlády Československé socialistické republiky.

Čl. 39

(1) Každá sněmovna se musí usnést o návrhu přijatém druhou sněmovnou nejpozději do 6 týdnů. Nedojde-li v této době k shodnému usnesení, návrh není přijat.

(2) Jestliže nedojde k shodnému usnesení obou sněmoven, mohou se obě sněmovny usnést na dohodovacím řízení. V takovémto případě zvolí každá sněmovna po 10 zástupcích ze svých poslanců, nedohodne-li se na jiném počtu, do společného výboru pro dohodovací řízení.

(3) Jestliže obě sněmovny ani na doporučení tohoto výboru ani jinak nepřijmou shodné usnesení o návrhu zákona do 5 měsíců od prvního hlasování, lze podat tentýž návrh nejdříve po uplynutí jednoho roku od jeho zamítnutí.

(4) Jestliže nedojde k shodnému usnesení obou sněmoven o ročním federálním rozpočtu, je dohodovací řízení podle odstavce 2 povinné. Nedojde-li k dohodě o rozpočtu do začátku rozpočtového roku, hospodaří se podle pravidel stanovených pro rozpočtové provizorium.

(5) Jestliže dohodovací řízení nevedlo k shodnému usnesení obou sněmoven, může dojít k rozpuštění Federálního shromáždění. Volby vyhlásí předsednictvo Federálního shromáždění do 60 dnů.

Čl. 40

(1) Návrhy zákonů mohou podávat poslanci Federálního shromáždění, výbory Federálního shromáždění, president Československé socialistické republiky, vláda Československé socialistické republiky, Česká národní rada a Slovenská národní rada.

(2) Federální zákony podepisuje president Československé socialistické republiky, předseda Federálního shromáždění a předseda vlády Československé socialistické republiky.

(3) K tomu, aby zákon Federálního shromáždění nabyl platnosti, musí být vyhlášen způsobem, který stanoví zákon Federálního shromáždění. Zákony Federálního shromáždění vyhlašuje předsednictvo Federálního shromáždění do 14 dnů po jejich schválení.

Čl. 41

Platnost volby poslanců ověřuje příslušná sněmovna. Činí tak na návrh mandátového a imunitního výboru.

Čl. 41 a

Zásady jednání Federálního shromáždění, styky obou sněmoven mezi sebou, jakož i s vládou a navenek vůbec upravují se zvláštním zákonem Federálního shromáždění. Své vnitřní poměry upravuje každá sněmovna jednacím řádem, který vydá ve vlastní působnosti.

Čl. 42

(1) Poslanec Federálního shromáždění skládá na schůzi své sněmovny, které se poprvé účastní, tento slib: "Slibuji na svou čest a svědomí, že budu věren Československé socialistické republice a věci socialismu. Budu dbát vůle a zájmů lidu, řídit se ústavou a ostatními zákony a pracovat k tomu, aby byly uváděny v život".

(2) Odmítnutí slibu nebo slib s výhradou má za následek ztrátu mandátu.

Čl. 43

(1) Sněmovna lidu a Sněmovna národů, jakož i jednotliví poslanci mají právo interpelovat vládu Československé socialistické republiky a její členy a klást jim otázky ve věcech jejich působnosti.

(2) Interpelace a otázky mohou být vznášeny písemně nebo ústně. Musí být zodpovězeny do 30 dnů.

Čl. 44

Poslance Sněmovny lidu nebo Sněmovny národů nelze trestně ani kárně stíhat ani je vzít do vazby bez souhlasu sněmovny, jejímž je členem. Odepře-li sněmovna souhlas, je stíhání navždy vyloučeno.

Čl. 45

Poslance Sněmovny lidu nebo Sněmovny národů nelze vůbec stíhat pro hlasování ve sněmovně nebo v jejích orgánech. Za výroky při výkonu funkce poslance, učiněné v některé sněmovně nebo v jejím orgánu nebo v předsednictvu Federálního shromáždění, podléhá poslanec jen disciplinární pravomoci své sněmovny.

Čl. 46

Byl-li poslanec některé sněmovny přistižen a zadržen při trestném činu, je příslušný orgán povinen to ihned oznámit předsednictvu Federálního shromáždění. Nedá-li předsednictvo Federálního shromáždění k zadržení souhlas, musí být poslanec ihned propuštěn.

Čl. 47

Poslanec každé sněmovny může odepřít svědectví o věcech, o kterých se dověděl při výkonu své funkce, a to i když přestal být poslancem.

Čl. 48

Každá sněmovna volí své předsednictvo, které se skládá ze 3 až 6 poslanců.

Čl. 49

(1) Každá sněmovna zřizuje výbory jako své iniciativní a kontrolní orgány a volí jejich předsedy a ostatní členy.

(2) Každá sněmovna si zřizuje zejména tyto výbory: mandátový a imunitní výbor, ústavně právní výbor, výbor pro zahraniční věci, výbor branný a bezpečnostní a výbor pro plán a rozpočet.

Čl. 50

(1) Obě sněmovny Federálního shromáždění volí ze svého středu předsednictvo Federálního shromáždění.

(2) Předsednictvo Federálního shromáždění má 40 členů, z nichž 20 volí Sněmovna lidu a 20 Sněmovna národů. Sněmovna národů volí 10 členů z poslanců zvolených v České socialistické republice a 10 členů z poslanců zvolených v Slovenské socialistické republice.

(3) Předsednictvo Federálního shromáždění zůstává ve své funkci i po uplynutí volebního období, dokud si nově zvolené Federální shromáždění nezvolí své předsednictvo.

(4) Členové předsednictva Federálního shromáždění jsou odpovědni sněmovně Federálního shromáždění, která je zvolila. Sněmovna je může kdykoliv odvolat.

(5) Předsedu a místopředsedy Federálního shromáždění volí Sněmovna lidu a Sněmovna národů z členů předsednictva Federálního shromáždění na společné schůzi. Stane-li se předsedou Federálního shromáždění poslanec zvolený v České socialistické republice, zvolí se prvním místopředsedou poslanec zvolený v Slovenské socialistické republice anebo naopak.

Čl. 51

(1) Předsednictvo Federálního shromáždění se usnáší nadpoloviční většinou všech svých členů.

(2) Ustanovení článku 37 o zákazu majorizace platí i pro usnášení předsednictva Federálního shromáždění.

Čl. 52

(1) V době, kdy Federální shromáždění nezasedá buď proto, že zasedání je skončeno, nebo proto, že uplynulo volební období, přecházejí kompetence Federálního shromáždění na předsednictvo Federálního shromáždění. Nepřísluší mu však volit presidenta Československé socialistické republiky, přijímat a měnit ústavní zákony, usnášet se na federálním rozpočtu, vypovídat válku a vyslovovat nedůvěru vládě Československé socialistické republiky.

(2) V době, kdy Federální shromáždění nezasedá v důsledku mimořádných příčin, přecházejí na předsednictvo Federálního shromáždění veškeré jeho kompetence s výjimkou práva měnit ústavu Československé socialistické republiky a volit jejího presidenta.

(3) Neodkladná opatření, ke kterým by bylo třeba zákona, činí předsednictvo Federálního shromáždění na návrh vlády ve formě zákonných opatření, která podepisuje president Československé socialistické republiky, předseda vlády Československé socialistické republiky a předseda Federálního shromáždění. Zákonná opatření se vyhlašují stejně jako zákony.

(4) Opatření předsednictva Federálního shromáždění podle odstavců 1 až 3 musí být schválena na nejbližším zasedání Sněmovny lidu a Sněmovny národů; jinak pozbývají další platnosti.

(5) O vypovědění války se může předsednictvo Federálního shromáždění usnášet, jen je-li zasedání Federálního shromáždění znemožněno v důsledku mimořádných příčin. K platnosti usnesení je zapotřebí souhlasu tří pětin všech členů předsednictva Federálního shromáždění zvolených za poslance v České socialistické republice a souhlasu tří pětin všech členů předsednictva Federálního shromáždění zvolených za poslance v Slovenské socialistické republice.

(6) Předsednictvu Federálního shromáždění přísluší v době, kdy vláda Československé socialistické republiky vykonává funkci presidenta Československé socialistické republiky, jmenovat a odvolávat vládu Československé socialistické republiky a její členy a pověřovat je řízením ministerstev a jiných federálních ústředních orgánů.

Čl. 53

Předsednictvo Federálního shromáždění vyhlašuje volby do Federálního shromáždění.

Hlava čtvrtá

President Československé socialistické republiky

Čl. 54

(1) V čele Československé socialistické republiky je president. Volí ho Federální shromáždění.

(2) President Československé socialistické republiky je za výkon své funkce odpovědný Federálnímu shromáždění.

Čl. 55

(1) President Československé socialistické republiky:

a) zastupuje Československou socialistickou republiku navenek, sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy; sjednávání mezinárodních smluv a dohod, ke kterým není třeba souhlasu Federálního shromáždění, může president přenést na vládu Československé socialistické republiky anebo s jejím souhlasem na její jednotlivé členy;

b) přijímá a pověřuje vyslance;

c) svolává zasedání Federálního shromáždění a prohlašuje jeho zasedání za skončené;

d) může rozpustit Federální shromáždění, jde-li o případ uvedený v čl. 39 odst. 5;

e) podepisuje zákony Federálního shromáždění a zákonná opatření jeho předsednictva;

f) má právo podávat Federálnímu shromáždění zprávy o stavu Československé socialistické republiky a o závažných politických otázkách, předkládat mu návrhy potřebných opatření a být přítomen schůzím sněmoven Federálního shromáždění;

g) jmenuje a odvolává předsedu a ostatní členy vlády Československé socialistické republiky a pověřuje je řízením federálních ministerstev a federálních ústředních orgánů a státním tajemníkům určuje, v kterém federálním ministerstvu působí;

h) má právo být přítomen při schůzích vlády Československé socialistické republiky a předsedat jí, vyžadovat si od vlády a od jejích jednotlivých členů zprávy a projednávat s vládou nebo s jejími členy otázky, které je třeba řešit;

ch) jmenuje vyšší státní funkcionáře Československé socialistické republiky v případech, ve kterých to stanoví zákon; jmenuje a povyšuje generály, jmenuje na návrh příslušných orgánů národní republiky profesory a rektory vysokých škol;

i) propůjčuje vyznamenání, nezmocní-li k tomu jiný orgán;

j) má právo udělovat amnestii, promíjet a zmírňovat tresty uložené trestními soudy a nařizovat, aby se soudní trestní řízení nezahajovalo nebo aby se v něm nepokračovalo, a zahlazovat odsouzení;

k) je vrchním velitelem ozbrojených sil;

l) vyhlašuje na návrh vlády Československé socialistické republiky válečný stav a na základě rozhodnutí Federálního shromáždění vypovídá válku, je-li Československá socialistická republika napadena, nebo je-li třeba plnit mezinárodní smluvní závazky o společné obraně proti napadení.

(2) Presidentu Československé socialistické republiky přísluší vykonávat i pravomoci, které nejsou výslovně v tomto ústavním zákonu uvedeny, stanoví-li tak zákon Federálního shromáždění.

Čl. 56

(1) Presidentem Československé socialistické republiky může být zvolen každý občan volitelný za poslance Federálního shromáždění.

(2) President je volen na období pěti let. Ujímá se výkonu své funkce složením slibu.

(3) Volba presidenta Československé socialistické republiky se koná v posledních 14 dnech funkčního období presidenta. Uvolní-li se úřad presidenta před skončením volebního období, koná se volba nejpozději do 14 dnů.

(4) President Československé socialistické republiky nemůže být zároveň poslancem žádného zastupitelského sboru, členem vlády ani ústavního soudu ani soudcem.

(5) Bude-li presidentem Československé socialistické republiky zvolen poslanec, člen vlády nebo ústavního soudu nebo soudce, přestane ode dne svého zvolení vykonávat dosavadní funkci. Dnem složení slibu zaniká jeho mandát, členství ve vládě nebo v ústavním soudu nebo funkce soudce.

Čl. 57

President Československé socialistické republiky skládá před Federálním shromážděním tento slib: "Slibuji na svou čest a svědomí věrnost Československé socialistické republice a věci socialismu. Své povinnosti budu konat podle vůle lidu a v zájmu lidu, budu dbát blaha Československé socialistické republiky a zachovávat ústavu a ostatní zákony socialistického státu".

Čl. 58

Uvolní-li se úřad presidenta Československé socialistické republiky a nový president ještě není zvolen a nesložil slib, rovněž nemůže-li president svůj úřad ze závažných důvodů vykonávat, přísluší výkon jeho funkce vládě. Vláda Československé socialistické republiky může v takovém případě pověřit svého předsedu výkonem některých pravomocí presidenta Československé socialistické republiky; na předsedu vlády Československé socialistické republiky přechází v té době vrchní velení nad ozbrojenými silami.

Čl. 59

Presidenta Československé socialistické republiky nelze soudně stíhat pro jednání spojené s výkonem jeho funkce.

Hlava pátá

Vláda Československé socialistické republiky

Čl. 60

Vláda Československé socialistické republiky je nejvyšším výkonným orgánem státní moci Československé socialistické republiky.

Čl. 61

(1) Vláda Československé socialistické republiky se skládá z předsedy, místopředsedů, ministrů a státních tajemníků.

(2) Státní tajemníci působí ve všech federálních ministerstvech. Je-li ministrem občan České socialistické republiky, je státním tajemníkem občan Slovenské socialistické republiky a naopak.

(3) Funkce člena vlády Československé socialistické republiky je neslučitelná s funkcí presidenta, člena předsednictva Federálního shromáždění, člena ústavního soudu a s funkcí soudce.

Čl. 62

Členové vlády Československé socialistické republiky skládají do rukou presidenta Československé socialistické republiky tento slib: "Slibuji na svou čest a svědomí, že budu věren Československé socialistické republice a věci socialismu. Své povinnosti budu plnit podle vůle lidu a v zájmu lidu. Budu zachovávat ústavu Československé socialistické republiky a ostatní zákony a pracovat k tomu, aby byly uváděny v život".

Čl. 63

Vláda Československé socialistické republiky je povinna po svém jmenování předstoupit před Federální shromáždění na jeho nejbližší schůzi, předložit mu svůj program a požádat je o vyslovení důvěry.

Čl. 64

(1) Vláda Československé socialistické republiky je z výkonu své funkce odpovědna oběma sněmovnám Federálního shromáždění; každá z nich jí může vyslovit nedůvěru.

(2) Vláda Československé socialistické republiky může kdykoliv podat ve Federálním shromáždění návrh na vyslovení důvěry.

Čl. 65

(1) Vláda Československé socialistické republiky může odstoupit a podat demisi do rukou presidenta Československé socialistické republiky.

(2) Vysloví-li sněmovna Federálního shromáždění nedůvěru vládě Československé socialistické republiky, anebo zamítne-li její návrh na vyslovení důvěry, podá vláda demisi do rukou presidenta Československé socialistické republiky.

(3) Vláda Československé socialistické republiky podá demisi vždy po ustavující schůzi nově zvoleného Federálního shromáždění.

(4) Dojde-li k demisi vlády Československé socialistické republiky v době, kdy vláda vykonává funkci presidenta Československé socialistické republiky, přijímá demisi vlády předsednictvo Federálního shromáždění.

Čl. 66

Vláda Československé socialistické republiky, která podá demisi, vede věci vládní prozatímně dále až do jmenování nové vlády.

Čl. 67

(1) Člen vlády Československé socialistické republiky může odstoupit a podat demisi do rukou presidenta Československé socialistické republiky.

(2) Sněmovna lidu nebo Sněmovna národů Federálního shromáždění mohou vyslovit nedůvěru i jednotlivým členům vlády Československé socialistické republiky. V tomto případě podá člen vlády demisi do rukou presidenta Československé socialistické republiky.

Čl. 68

Podá-li demisi jednotlivý člen vlády Československé socialistické republiky, může president Československé socialistické republiky určit, který z členů vlády povede zatímně věci dosud spravované odstoupivším členem vlády.

Čl. 69

Vláda Československé socialistické republiky rozhoduje ve sboru, který je schopen se usnášet, je-li přítomna nadpoloviční většina členů vlády. K platnosti usnesení je třeba nadpoloviční většiny členů vlády.

Čl. 70

Vláda Československé socialistické republiky zajišťuje plnění úkolů federace v oblasti národní obrany, upevňování bezpečnosti země, rozvíjení mírové zahraniční politiky, v oblasti hospodářské výstavby a v dalších oblastech kompetence federace. K tomuto cíli zabezpečuje plnění zákonů Federálního shromážděni, sjednocuje, řídí a kontroluje činnost federálních ministerstev a ostatních federálních orgánů státní správy.

Čl. 71

Vláda Československé socialistické republiky rozhoduje ve sboru zejména:

a) o návrzích zákonů Federálního shromáždění,

b) o vládních nařízeních,

c) o věcech týkajících se realizace jejího programového prohlášení,

d) o zásadních otázkách zahraniční politiky,

e) o návrzích plánů rozvoje národního hospodářství, ročního rozpočtu a závěrečného účtu Československé socialistické republiky,

f) o hospodářských opatřeních k zajištění realizace hospodářské politiky,

g) o jmenování funkcionářů v případech, kde to stanoví zákon Federálního shromáždění,

h) o tom, že podá Federálnímu shromáždění návrh, aby jí vyslovilo důvěru,

ch) o dalších otázkách, stanoví-li to zákon Federálního shromáždění.

Čl. 72

Vláda Československé socialistické republiky spolupracuje s vládami obou republik při sjednávání mezinárodních smluv, jejichž provedení patří do působnosti republik.

Čl. 73

K provedení zákona Federálního shromáždění a v mezích kompetence Československé socialistické republiky může vláda vydávat nařízení.

Čl. 74

Ministerstva a ostatní ústřední orgány státní správy Československé socialistické republiky mohou na základě základě zákonů Federálního shromáždění a v jejich mezích vydávat obecně závazné právní předpisy, jsou-li k tomu zákonem zmocněny.

Čl. 75

(1) Ministerstva Československé socialistické republiky se dělí na ministerstva působící v oblasti výlučné kompetence Československé socialistické republiky a ministerstva působící v oblasti kompetence společné.

(2) Ministerstva působící v oblasti výlučné kompetence Československé socialistické republiky jsou:

- ministerstvo zahraničních věcí,

- ministerstvo národní obrany.

(3) Ministerstva působící ve společné kompetenci Československé socialistické republiky se zřizují zákonem Federálního shromáždění (čl. 31 odst. 1 písm. h).

Čl. 76

(1) V některých oborech společné kompetence působí federální výbory Československé socialistické republiky s rozhodovací pravomocí ve věcech stanovených taxativně. Federální výbor se skládá ve stejném počtu z občanů České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky. V čele federálního výboru je ministr.

(2) Nesouhlasí-li ministr s rozhodnutím výboru, má právo předložit věc k rozhodnutí vládě Československé socialistické republiky.

(3) V ostatních věcech rozhoduje ministr. Jestliže s rozhodnutím ministra nesouhlasí některá národní část, může požádat vládu Československé socialistické republiky, aby věc rozhodla.

(4) Federální výbory se zřizují zákonem Federálního shromáždění (čl. 31 odst. 1 písm. h).

Čl. 77

Mimo ministerstva a federální výbory vykonávají činnost v oblasti výlučné kompetence Československé socialistické republiky nebo společné kompetence Československé socialistické republiky a obou republik ostatní federální úřady, které se zřizují zákony Federálního shromáždění. Za činnost federálních úřadů odpovídá Federálnímu shromáždění vláda Československé socialistické republiky, nebo ministr, stanoví-li tak zákon Federálního shromáždění.

Čl. 78

(1) Státní orgány obou republik zabezpečují dodržování a uskutečňování zákonů, právních předpisů a jiných aktů federace na svém území.

(2) Státní orgány republik provádějí federální zákony na území republik, pokud provedením federálních zákonů nejsou pověřeny příslušné federální orgány.

(3) V mezích výlučné pravomoci a příslušné části pravomoci společné je federace oprávněna svěřit republikám, aby prostřednictvím svých správních orgánů zabezpečily výkon správy v těchto věcech na území republiky. Federace je k tomu povinna republice zabezpečit potřebné rozpočtové krytí. K zabezpečení svých výlučných kompetencí je federace oprávněna též přímo zřídit orgány správy nebo jiné potřebné instituce v obou republikách.

Čl. 79

(1) Pokud je správním orgánům republik svěřen výkon působnosti v některých správních věcech spadajících do výlučné kompetence federace, jsou povinny se řídit směrnicemi orgánů federální správy. Orgány federace ve věcech výlučné kompetence federace mohou, pokud nápravu neučiní samy orgány republiky, pozastavit nebo zrušit nezákonná rozhodnutí orgánů správy republiky v těchto věcech.

(2) Ve věcech společné pravomoci postupují vlády republik a federace a správní orgány republik a federace ve vzájemné spolupráci. Jestliže jde o správní akt orgánu správy republiky, odporující zákonu federace, je orgán federace oprávněn obrátit se na federální ústavní soud s návrhem na zrušení nezákonného aktu, jestliže orgán správy republiky nebo orgány nadřízené nezjednají nápravu samy.

Hlava šestá

Ústavní soud Československé socialistické republiky

Čl. 80

(1) Ústavní soud Československé socialistické republiky je soudním orgánem ochrany ústavnosti.

(2) Členové ústavního soudu jsou při rozhodování nezávislí a rozhodují jedině na základě ústavy Československé socialistické republiky a zákonů Federálního shromáždění.

Čl. 81

Ústavní soud Československé socialistické republiky rozhoduje:

a) o souladu zákonů Federálního shromáždění a zákonných opatření jeho předsednictva s ústavou Československé socialistické republiky,

b) o souladu ústavních zákonů České národní rady a Slovenské národní rady s ústavou Československé socialistické republiky a o souladu zákonů národních rad s ústavou Československé socialistické republiky,

c) o souladu nařízení vlády a obecně závazných právních předpisů ministerstev a ostatních ústředních orgánů státní správy Československé socialistické republiky i o souladu nařízení vlád republik a obecně závazných právních předpisů ministerstev a ostatních ústředních orgánů státní správy republik s ústavou Československé socialistické republiky a zákony Federálního shromáždění.

Čl. 82

Ústavní soud Československé socialistické republiky řeší kompetenční spory

a) mezi orgány Československé socialistické republiky a orgány jedné nebo obou republik,

b) mezi orgány obou republik.

Čl. 83

Ústavní soud Československé socialistické republiky může dávat podněty ke zdokonalení zákonodárství Československé socialistické republiky, jakož i zákonodárství republik.

Čl. 84

(1) Jestliže Ústavní soud Československé socialistické republiky zjistí, že je nesoulad mezi předpisy ve smyslu čl. 81, vysloví, že dotčené předpisy, jejich část, popř. některá ustanovení pozbývají účinnosti; příslušné orgány jsou povinny do 6 měsíců od zveřejnění nálezu Ústavního soudu Československé socialistické republiky dát dotčené předpisy do souladu s Ústavou Československé socialistické republiky, popř. s jinými zákony Federálního shromáždění. Neučiní-li tak, ztrácejí dotčené předpisy, jejich části nebo ustanovení platnost po 6 měsících od zveřejnění nálezu.

(2) Nález ústavního soudu se zveřejní v úřední sbírce určené k vyhlašování zákonů Federálního shromáždění.

Čl. 85

Ústavní soud Československé socialistické republiky rozhoduje o stížnostech proti neověření mandátu poslance Federálního shromáždění a proti výroku, že došlo k odvolání poslance, jakož i o odmítnutí registrace kandidáta.

Čl. 86

Ústavní soud Československé socialistické republiky rozhoduje o ochraně ústavou zaručených práv a svobod, jsou-li porušeny rozhodnutím nebo jinými zásahy federálních orgánů, neposkytuje-li zákon jinou soudní ochranu.

Čl. 87

(1) Ústavní soud zahajuje řízení vždy, podá-li podnět:

a) sněmovna Federálního shromáždění, její ústavně právní výbor, federální vláda nebo jiný federální orgán;

b) Česká národní rada, její ústavně právní výbor, Slovenské národní rada, její ústavně právní výbor nebo vláda republiky;

c) soud;

d) generální prokurátor.

(2) Ústavní soud Československé socialistické republiky může započít řízení na základě vlastního rozhodnutí.

(3) Ústavní soud Československé socialistické republiky může zahájit řízení podle čl. 86 též z podnětu občanů a organizací.

(4) Podnět musí být podán do 6 měsíců ode dne počátku účinnosti napadeného předpisu, ve věcech volebních do 2 měsíců od rozhodnutí.

Čl. 88

(1) Ústavní soud Československé socialistické republiky se skládá z 12 členů, z nichž je 8 soudců a 4 náhradníci.

(2) Za člena Ústavního soudu Československé socialistické republiky může být zvolen občan, který je volitelný do Federálního shromáždění, dosáhl věku 35 let, má vysokoškolské právnické vzdělání a je nejméně 10 let činný v právnickém povolání.

(3) Soudce a náhradníky Ústavního soudu Československé socialistické republiky volí Federální shromáždění na dobu 7 let. Soudce Ústavního soudu může být zvolen nejvíce na 2 volební období za sebou.

(4) Čtyři soudcové a 2 náhradníci jsou voleni z občanů České socialistické republiky a 4 soudcové a 2 náhradníci jsou voleni z občanů Slovenské socialistické republiky.

Čl. 89

(1) Předsedu a místopředsedu Ústavního soudu Československé socialistické republiky volí ústavní soud na svém plenárním zasedání.

(2) Jestliže je předsedou Ústavního soudu Československé socialistické republiky zvolen občan České socialistické republiky, bude zvolen za místopředsedu občan Slovenské socialistické republiky nebo naopak.

Čl. 90

(1) Předseda Ústavního soudu Československé socialistické republiky povolává náhradníky do funkce soudce v případě onemocnění, zaneprázdnění nebo při ztrátě soudcovské funkce některého soudce Ústavního soudu Československé socialistické republiky.

(2) Při ztrátě soudcovské funkce některého soudce Ústavního soudu Československé socialistické republiky se náhradník stane trvale soudcem až do skončení volebního období Ústavního soudu Československé socialistické republiky.

Čl. 91

(1) Členové Ústavního soudu Československé socialistické republiky mají imunitu obdobně jako poslanci Federálního shromáždění. Člen Ústavního soudu Československé socialistické republiky nemůže být trestně stíhán bez souhlasu Ústavního soudu Československé socialistické republiky.

(2) Disciplinární řízení uskutečňuje Ústavní soud Československé socialistické republiky pro porušení zákona Federálního shromáždění; nemůže být zahájeno pro výkon funkce.

Čl. 92

(1) Funkce člena Ústavního soudu Československé socialistické republiky je neslučitelná s funkcí poslance Federálního shromáždění, České národní rady, Slovenské národní rady, členstvím ve vládě Československé socialistické republiky a vládách republik nebo s funkcí ve správním nebo hospodářském aparátu.

(2) Zákon Federálního shromáždění může stanovit neslučitelnost funkce člena Ústavního soudu Československé socialistické republiky s dalšími funkcemi.

Čl. 93

Člen Ústavního soudu Československé socialistické republiky se může své funkce vzdát. Federální shromáždění ho může na základě disciplinárního řízení nebo na základě rozsudku v trestní věci odvolat. Federální shromáždění může soudce odvolat i v případě, nezúčastňuje-li se rokování soudu více než 1 rok a jestliže to konstatovalo plénum Ústavního soudu Československé socialistické republiky.

Čl. 94

Organizaci Ústavního soudu Československé socialistické republiky a způsob řízení před ním upraví zákon Federálního shromáždění.

Čl. 95

V České socialistické republice a v Slovenské socialistické republice působí ústavní soudy republik. Jejich kompetenci a zásady organizace stanoví ústavní zákony národních rad.

Hlava sedmá

Státní orgány České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky

Oddíl první

Česká národní rada a Slovenská národní rada

Čl. 96

(1) Představitelem národní svrchovanosti a svébytnosti českého národa a nejvyšším orgánem státní moci v České socialistické republice je Česká národní rada.

(2) Představitelem národní svrchovanosti a svébytnosti slovenského národa a nejvyšším orgánem státní moci ve Slovenské socialistické republice je Slovenská národní rada.

(3) Národní rada je nejvyšším zastupitelským sborem republiky a jejím jediným zákonodárným orgánem.

Čl. 97

(1) Česká národní rada má 200 poslanců. Slovenská národní rada má 150 poslanců.

(2) Národní rada se volí na období 4 let.

(3) Podmínky výkonu volebního práva do národní rady a způsob výkonu voleb a odvolání poslanců stanoví zákon národní rady.

Čl. 98

(1) Národní rada zasedá nejméně dvakrát do roka; jarní zasedání počíná v březnu, podzimní v říjnu.

(2) Národní radu svolává k zasedání a její zasedání prohlašuje za skončené předsednictvo národní rady.

(3) Národní rada musí být svolána svým předsednictvem na žádost alespoň jedné třetiny poslanců. Předsednictvo národní rady svolá zasedání do 14 dnů nebo do další lhůty uvedené v žádosti.

Čl. 99

V průběhu zasedání národní rady svolává jednotlivé schůze předseda národní rady.

Čl. 99 a

(1) Schůze národní rady jsou zpravidla veřejné.

(2) Neveřejné schůze se mohou konat jen za podmínek stanovených jednacím řádem národní rady.

Čl. 100

(1) Do kompetence národní rady patří všechny věci, které nejsou tímto ústavním zákonem svěřeny do kompetence Federálního shromáždění.

(2) Národní rada zejména:

a) usnáší se na ústavě republiky a na ústavních a jiných zákonech republiky a sleduje, jak je orgány republiky provádějí,

b) dává souhlas k ratifikaci mezinárodních smluv, jejichž provádění je v kompetenci republiky,

c) jedná o zásadních otázkách vnitřní politiky,

d) schvaluje střednědobý plán rozvoje hospodářství republiky a rozpočet republiky, zkoumá, jak jsou plněny, a schvaluje státní závěrečný účet republiky,

e) volí a odvolává předsedu národní rady, předsednictvo národní rady a jeho členy,

f) jedná o programovém prohlášení vlády republiky a kontroluje její činnost a činnost jejích členů, dále jedná o důvěře vládě,

g) zřizuje svým zákonem ministerstva a jiné ústřední orgány státní správy republiky,

h) volí a odvolává členy Ústavního soudu republiky,

ch) zřizuje svůj kontrolní orgán.

Čl. 101

Národní rada jako nejvyšší zastupitelský orgán republiky se zabývá podněty národních výborů, jedná o jejich činnosti a usnáší se na opatřeních týkajících se jejich výstavby.

Čl. 102

(1) Národní rada je schopna se usnášet, jestliže je přítomna nadpoloviční většina všech jejích poslanců.

(2) K platnému usnesení je třeba nadpoloviční většiny přítomných poslanců.

Čl. 103

(1) Vláda republiky může položit národní radě otázku důvěry. Návrh na vyslovení nedůvěry vládě může podat alespoň jedna pětina poslanců národní rady.

(2) K vyslovení nedůvěry vládě republiky je třeba souhlasu nadpoloviční většiny přítomných poslanců.

(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 platí i pro vyslovení nedůvěry jednotlivému členu vlády republiky.

Čl. 104

(1) Návrhy zákonů mohou podávat poslanci národní rady, výbory národní rady a vláda republiky.

(2) Zákony národní rady podpisuje předseda národní rady a předseda vlády republiky.

(3) Aby zákon národní rady nabyl platnosti, musí být vyhlášen způsobem, který stanoví zákon národní rady. Zákony národní rady vyhlašuje předsednictvo národní rady do 14 dnů po jejich schválení.

Čl. 105

Platnost volby poslanců ověřuje národní rada. Činí tak na návrh svého mandátového a imunitního výboru.

Čl. 106

(1) Poslanec skládá na schůzi národní rady, které se poprvé účastní, slib.

(2) Poslanec České národní rady skládá tento slib: ...

(3) Poslanec Slovenské národní rady skládá tento slib: ...

(4) Odmítnutí slibu nebo slib s výhradou má za následek ztrátu mandátu.

Čl. 107

(1) Národní rada i jednotliví poslanci mají právo interpelovat vládu republiky a její členy a klást jim otázky ve věcech jejich působnosti.

(2) Interpelace a otázky mohou být vznášeny písemně nebo ústně. Musí být zodpovězeny do 30 dnů.

Čl. 108

(1) Poslance nelze trestně ani kárně stíhat, ani ho vzít do vazby bez souhlasu národní rady. Odepře-li národní rada souhlas, je stíhání navždy vyloučeno.

(2) Poslance národní rady nelze vůbec stíhat pro hlasování v národní radě nebo v jejích orgánech. Za výroky při výkonu funkce poslance, učiněné v národní radě nebo v jejím orgánu, podléhá poslanec jen disciplinární pravomoci národní rady.

(3) Byl-li poslanec přistižen a zadržen při trestném činu, je příslušný orgán povinen to ihned oznámit předsednictvu národní rady. Nedá-li předsednictvo národní rady souhlas, je třeba poslance ihned propustit.

Čl. 109

Poslanec národní rady může odepřít svědectví ve věcech, o kterých se dověděl při výkonu své funkce, a to i když přestal být poslancem.

Čl. 110

(1) Národní rada si zřizuje výbory jako své iniciativní a kontrolní orgány a volí jejich předsedy a ostatní členy.

(2) Národní rada si zřizuje zejména tyto výbory: mandátový a imunitní výbor, ústavně právní výbor, výbor pro plán a rozpočet a výbor pro národnosti.

Čl. 111

Pravidla jednání národní rady, její styky s vládou upravuje zákon o jednacím řádu národní rady.

Čl. 112

(1) Národní rada volí ze svého středu předsednictvo národní rady.

(2) Předsednictvo národní rady se skládá z předsedy, místopředsedů, jakož i dalších členů. Počet členů předsednictva stanoví národní rada.

(3) Předsednictvo národní rady zůstává ve své funkci i po uplynutí volebního období, dokud si nově zvolená národní rada nezvolí své předsednictvo.

(4) Členové předsednictva národní rady jsou odpovědni národní radě. Národní rada je může kdykoliv odvolat.

Čl. 113

Předsednictvo národní rady se usnáší nadpoloviční většinou svých členů.

Čl. 114

(1) V době, kdy národní rada nezasedá buď proto, že zasedání je skončeno, anebo proto, že uplynulo volební období, přechází působnost národní rady na předsednictvo národní rady. Nepřísluší mu však přijímat a měnit ústavní zákony a usnášet se na ročním rozpočtu republiky, ani vyslovovat nedůvěru vládě republiky.

(2) V době, kdy národní rada nezasedá v důsledku mimořádných příčin, přejímá předsednictvo národní rady veškerou její kompetenci s výjimkou práva měnit ústavu republiky.

(3) Neodkladná opatření, ke kterým by bylo třeba zákona, činí předsednictvo národní rady na návrh vlády ve formě zákonných opatření, která podpisuje předseda národní rady a předseda vlády republiky. Zákonná opatření se vyhlašují stejně jako zákony.

(4) Opatření předsednictva národní rady podle odstavců 1 až 3 musí být schválena na nejbližším zasedání národní rady, jinak pozbývají další platnosti.

Čl. 115

(1) Do kompetence předsednictva národní rady patří dále

a) jmenovat a odvolávat předsedu a ostatní členy vlády republiky a pověřovat je řízením ministerstev,

b) jmenovat státní funkcionáře v případech, jestliže je mu to svěřeno zákonem,

c) udělovat ceny a vyznamenání podle zákonů republiky.

(2) Předsednictvo národní rady vyhlašuje volby do národní rady a do národních výborů.

Čl. 116

Předseda národní rady:

a) zastupuje národní radu navenek,

b) podepisuje zákony a zákonná opatření předsednictva národní rady,

c) přijímá slib od členů vlády republiky,

d) svolává a řidí schůze národní rady.

Oddíl druhý

Vláda České socialistické republiky a vláda Slovenské socialistické republiky

Čl. 117

Vláda republiky je nejvyšším výkonným orgánem státní moci republiky.

Čl. 118

(1) Vláda republiky se skládá z předsedy, místopředsedů a ministrů.

(2) Funkce člena vlády je neslučitelná s funkcí člena předsednictva národní rady, s funkcí člena ústavního soudu a s funkcí soudce.

Čl. 119

Členové vlády republiky skládají do rukou předsedy národní rady tento slib: .....

Čl. 120

Vláda republiky je povinna po svém jmenování předstoupit před národní radu na její nejbližší schůzi, předložit jí svůj program a požádat ji o vyslovení důvěry.

Čl. 121

(1) Vláda republiky je z výkonu své funkce odpovědna národní radě, která jí může vyslovit nedůvěru.

(2) Vláda republiky může kdykoliv podat národní radě návrh na vyslovení důvěry.

Čl. 122

(1) Vláda republiky může odstoupit a podat předsednictvu národní rady demisi.

(2) Vysloví-li národní rada vládě republiky nedůvěru anebo zamítne-li její návrh na vyslovení důvěry, podá vláda demisi.

(3) Vláda republiky podá demisi vždy po ustavující schůzi nově zvolené národní rady.

Čl. 123

Vláda republiky, která podá demisi, vede věci vládní prozatímně dále až do jmenování nové vlády.

Čl. 124

(1) Člen vlády republiky může odstoupit a podat předsednictvu národní rady demisi.

(2) Národní rada může vyslovit nedůvěru jednotlivým členům vlády republiky. V tomto případě podá člen vlády předsednictvu národní rady demisi.

Čl. 125

Podá-li demisi jednotlivý člen vlády republiky, může předsednictvo národní rady určit, který z členů vlády povede zatímně věci dosud spravované odstoupivším členem vlády.

Čl. 126

Vláda republiky rozhoduje ve sboru, který je schopen se usnášet, je-li přítomna nadpoloviční většina jejích členů. K platnosti usnesení je třeba nadpoloviční většiny přítomných členů vlády.

Čl. 127

Vláda republiky organizuje a zajišťuje plnění úkolů v oblasti hospodářské, kulturní a sociální výstavby republiky, jakož i v dalších oblastech příslušejících podle tohoto ústavního zákona republice. K tomu cíli vláda republiky zabezpečuje plnění zákonů národní rady, sjednocuje, řídí a kontroluje činnost ministerstev a ostatních orgánů státní správy republiky, sleduje a zajišťuje plnění svých nařízení a usnesení.

Čl. 128

(1) Vládě republiky přísluší veškerá vládní a výkonná pravomoc, vyplývající ze zákonodárné kompetence národní rady.

(2) Do kompetence vlády republiky patří věci, které podle tohoto ústavního zákona upravuje federální zákonodárství, avšak výkon se svěřuje vládám republik (čl. 30, odst. 2).

(3) Do kompetence vlády republiky patří dále věci vymezené v rámci společných věcí vládám republik podle článků 10 až 24 tohoto ústavního zákona.

Čl. 129

Vláda republiky řídí a kontroluje činnost národních výborů.

Čl. 130

Vláda republiky rozhoduje ve sboru zejména:

a) o návrzích zákonů,

b) o vládních nařízeních,

c) o věcech týkajících se realizace programového prohlášení vlády,

d) o sjednávání úmluv a dohod, jimiž se provádějí mezinárodní smlouvy v oblastech náležejících do výlučné kompetence republiky,

e) o návrzích plánu rozvoje národního hospodářství republiky, rozpočtu republiky a závěrečného účtu republiky,

f) o hospodářských opatřeních k zajištění realizace hospodářské politiky,

g) o jmenování funkcionářů v případech, kde to stanoví zákon národní rady,

h) o tom, že podá národní radě návrh, aby jí vyslovila důvěru,

ch) o dalších otázkách, stanoví-li to zákon národní rady.

Čl. 131

K provedení zákona národní rady a v jeho mezích může vláda republiky vydávat nařízení.

Čl. 132

Ministerstva a ostatní ústřední orgány státní správy republiky mohou na základě zákonů národní rady a v jejich mezích vydávat obecně závazné právní předpisy, jsou-li k tomu zákonem zmocněny.

Hlava osmá

Ustanovení obecná, přechodná a závěrečná. x)

[x) Ustanovení této hlavy budou ještě rozpracována a doplněna.]

Čl. 133

(1) Území České socialistické republiky tvoří území dosavadních českých krajů.

(2) Území Slovenské socialistické republiky tvoří dosavadní území Slovenska.

(3) Územní členění republik stanoví zákony národních rad.

Čl. 134

(1) Hlavním městem Československé socialistické republiky a pravidelným sídlem jejích orgánů je Praha.

(2) Hlavním městem České socialistické republiky a pravidelným sídlem jejích orgánů je Praha.

(3) Hlavním městem Slovenské socialistické republiky a pravidelným sídlem jejích orgánů je Bratislava.

Čl. 135

(1) Ústava Československé socialistické republiky může být změněna pouze ústavním zákonem Federálního shromáždění.

(2) Spolu s přijetím ústavy Československé socialistické republiky přijmou obě republiky vlastní ústavy.

(3) Zákony Federálního shromáždění, zákony národních rad ani jiné právní předpisy federálních orgánů a orgánů republik nesmějí odporovat ústavě a ústavním zákonům Československé socialistické republiky. Výklad a používání všech právních předpisů musí být v souladu s ústavou a s ústavními zákony federace.

(4) Zákony ani jiné právní předpisy republik nesmějí odporovat ústavě ani ústavním zákonům republiky. Výklad a používání všech právních předpisů republiky musí být v souladu s ústavou a s ústavními zákony republiky.

Čl. 136

(1) Zrušují se ustanovení hlavy třetí, čtvrté, páté a šesté (čl. 39 až 85), jakož i ustanovení článků 107 až 109 a článku 111 ústavy.

(2) Kde se ostatní ustanovení ústavy zmiňují o Československé socialistické republice, o Národním shromáždění nebo o presidentu republiky, rozumí se tím Československá socialistická republika, Federální shromáždění nebo president Československé socialistické republiky podle tohoto ústavního zákona.

(3) President republiky zvolený podle ustanovení čl. 63 ústavy zůstává ve funkci jako president Československé socialistické republiky podle tohoto ústavního zákona; jeho volební období se počítá ode dne jeho zvolení.

(4) Předsednictvo Národního shromáždění zůstává ve své funkci až do zvolení předsednictva Federálního shromáždění.

(5) Vláda Československé socialistické republiky vykonává funkci vlády Československé socialistické republiky až do jmenování vlády Československé socialistické republiky podle tohoto ústavního zákona.

Čl. 137

(1) Zákony a jiné právní předpisy platné v den, kdy tento ústavní zákon nabývá účinnosti, jsou nadále součástí právního řádu Československé socialistické republiky, pokud upravují věci spadající do působnosti federace podle tohoto ústavního zákona.

(2) Ostatní zákony a jiné právní předpisy platné v den, kdy tento ústavní zákon nabývá účinnosti, se považují za součást právních řádů České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky.

Čl. 138

Zákon o volbách do Federálního shromáždění vydá Národní shromáždění Československé socialistické republiky.

Čl. 139

(1) Zákon o volbách do Slovenské národní rady vydá Slovenská národní rada.

(2) Zákon o volbách do České národní rady vydá Česká národní rada.

Čl. 140

(1) Organizaci soudů a prokuratury v Československé socialistické republice upraví ústavní zákon Federálního shromáždění; do dne, než právě uvedený ústavní zákon nabude účinnosti, přísluší Federálnímu shromáždění volit a odvolávat soudce Nejvyššího soudu, navrhovat presidentu Československé socialistické republiky, aby odvolal z funkce generálního prokurátora, jakož i jednat o zprávách Nejvyššího soudu a generálního prokurátora o stavu socialistické zákonnosti.

(2) Do dne, kdy nabude účinnosti ústavní zákon o organizaci soudů a prokuratury v Československé socialistické republice, vykonávají v České socialistické republice a ve Slovenské socialistické republice státní správu soudů, s výjimkou vojenských soudů, jakož i působnost v oboru státního notářství orgány státní správy republik, které určí zákon příslušné národní rady. Státní správu soudů, pokud jde o Nejvyšší soud, o vojenské soudy, jakož i další působnost v oboru soudnictví, připadající do kompetence Československé socialistické republiky, vykonává přechodně předseda Nejvyššího soudu.

Čl. 141

Tento ústavní zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1969; ustanovení čl. 139 odst. 2 nabývá účinnosti dnem 29. října 1968.

 

(1) Nejvyšším orgánem státní moci a jediným zákonodárným sborem Československé socialistické republiky je Federální shromáždění.

(2) Federální shromáždění má 300 poslanců, kteří jsou lidem voleni, lidu odpovědni a mohou být lidem odvoláni.

(3) Federální shromáždění se volí na dobu 4 let.

(4) Podmínky výkonu volebního práva do Federálního shromáždění i způsob provádění voleb a odvolávání poslanců stanoví zákon Federálního shromáždění.

Čl. 2

(1) Federální shromáždění zasedá nejméně dvakrát do roka; jarní zasedání začíná v březnu, podzimní v říjnu.

(2) Zasedání Federálního shromáždění svolává a jeho zasedání prohlašuje za skončené president Československé socialistické republiky.

(3) Jestliže president Československé socialistické republiky jarní nebo podzimní zasedání nesvolá, sejde se Federální shromáždění na výzvu předsednictva Federálního shromáždění. Zasedání v tomto případě skončí usnesením předsednictva Federálního shromáždění.

Čl. 3

(1) President Československé socialistické republiky musí svolat Federální shromáždění, jestliže o to požádá alespoň jedna třetina poslanců.

(2) Jestliže president Československé socialistické republiky Federální shromáždění do 14 dnů nebo do další lhůty uvedené v žádosti nesvolá, sejde se Federální shromáždění na výzvu svého předsednictva. Zasedání skončí v tomto případě usnesením předsednictva Federálního shromáždění.

Čl. 4

Federální shromáždění se schází ke svým schůzím na základě usnesení svého předsednictva.

Čl. 5

(1) Schůze Federálního shromáždění jsou zpravidla veřejné.

(2) Neveřejné schůze se mohou konat jen za podmínek stanovených jednacím řádem Federálního shromáždění.

Čl. 6

(1) Federální shromáždění je způsobilé se usnášet, je-li přítomna nadpoloviční většina všech poslanců. Ve věcech, u nichž je stanoven zákaz majorizace, je Federální shromáždění způsobilé se usnášet, je-li přítomna jak nadpoloviční většina poslanců zvolených v České socialistické republice, tak i nadpoloviční většina poslanců zvolených ve Slovenské socialistické republice.

(2) K platnosti usnesení Federálního shromáždějí je třeba souhlasu nadpoloviční většiny přítomných poslanců.

(3) O usneseních, pro která podle tohoto ústavního zákona platí zákaz majorizace, hlasují odděleně poslanci zvolení v České socialistické republice a poslanci zvolení ve Slovenské socialistické republice. Usnesení je přijato, hlasuje-li pro ně většina poslanců zvolených v České socialistické republice a většina poslanců zvolených ve Slovenské socialistické republice.

(4) K přijetí federální ústavy, federálního ústavního zákona a k jejich změně, k volbě presidenta Československé socialistické republiky a k usnesení o vypovědění války je třeba souhlasu třípětinové většiny všech poslanců zvolených v České socialistické republice a třípětinové většiny všech poslanců zvolených ve Slovenské socialistické republice.

Čl. 7

(1) Do kompetence Federálního shromáždění patří zejména:

a) usnášet se na ústavě Československé socialistické republiky a na ústavních a jiných zákonech Federálního shromáždění a sledovat, jak jsou prováděny,

b) jednat o zásadních otázkách zahraniční politiky,

c) jednat o zásadních otázkách vnitřní politiky,

d) schvalovat střednědobý plán rozvoje hospodářství Československé socialistické republiky a federální rozpočet, zkoumat, jak jsou plněny, a schvalovat státní závěrečný účet Československé socialistické republiky,

e) volit presidenta Československé socialistické republiky a jednat o jeho zprávách,

f) jednat o programovém prohlášení vlády a kontrolovat její činnost a činnost jejích členů, jakož i jednat o důvěře vládě,

g) volit a odvolávat soudce Nejvyššího soudu; může navrhnout presidentu Československé socialistické republiky, aby odvolal z funkce generálního prokurátora,

h) jednat o zprávách Nejvyššího soudu a generálního prokurátora o stavu socialistické zákonnosti,

ch) zřizovat zákonem federální ministerstva a federální výbory a jiné federální orgány státní správy,

(2) Federální shromáždění se usnáší o vypovědění války, je-li Československá socialistická republika napadena nebo je-li třeba plnit mezinárodní smluvní závazky o společné obraně proti napadení.

(3) Mezinárodní smlouvy politické a mezinárodní hospodářské smlouvy obecné povahy, jakož i mezinárodní smlouvy, k jejichž provedení je třeba federálního zákona, vyžadují před ratifikací souhlasu Federálního shromáždění.

Čl. 8

(1) Federální shromáždění má zákonodárnou pravomoc ve věcech:

a) svěřených tímto ústavním zákonem do výlučné kompetence Československé socialistické republiky (čl. 7),

b) patřících do společné kompetence (čl. 10 - 24), a to v části svěřené Československé socialistické republice,

c) svěřených tímto ústavním zákonem Federálnímu shromáždění.

(2) Federální shromáždění přijímá dále zákony, u nichž výkon patří, pokud federální zákon nesvěří výkon též federálním orgánům, orgánům republik, a to zákoník práce, zákon o rodině, občanský zákoník, občanský soudní řád, zákon o mezinárodním právu soukromém, trestní zákon, trestní řád, zákony ve věcech tiskových, spolčování a shromažďování, zákon upravující obecné řízení před správními orgány, vysokoškolský zákon, zákon o zbraních a střelivu, zákon o cestovních dokladech, zákon o geodézii a kartografii.

(3) Pokud to vyžaduje jednota právního řádu, uskutečňuje Federální shromáždění zásadní zákonodárnou úpravu ve věcech lesního a vodního hospodářství, soustavy základních a středních všeobecně vzdělávacích i odborných škol, ve věcech rozhlasu a televize, národností, autorského práva a poměrů církví a náboženských společností.

Čl. 9

(1) Zákon Federálního shromáždění může svěřit úpravu otázek uvedených v čl. 32 odst. 1, písm. b) a v čl. 32 odst. 2 zákonodárství republik.

(2) Pokud federální zákonodárství neupraví v celém rozsahu věci uvedené v čl. 32 odst. 1 písm. b) a v čl. 32 odst. 2, mohou je národní rady upravit vlastním zákonodárstvím.

(3) Pokud Federální shromáždění nevydá zásadní zákonodárnou úpravu věcí uvedených v čl. 32 odst. 3, přísluší celá úprava národním radám.

Čl. 10

Výkon ve věcech uvedených v čl. 32 odst. 1 písm. b se dělí mezi federální orgány a orgány republik podle příslušných ustanovení tohoto zákona (čl. 10 až 24).

Čl. 11

(1) Federální shromáždění si zřizuje federální kontrolní orgán, který plní své funkce nezávisle na vládních a výkonných orgánech federace.

(2) Federálnímu kontrolnímu orgánu přísluší výkon kontroly tvorby a užití prostředků federálního rozpočtu, jakož i závěrečného účtu federace, jakož i výkon kontroly hospodaření s hmotnými, finančními a ostatními prostředky federace.

(3) Federální kontrolní orgán plní další odborné kontrolní úkoly podle požadavků Federálního shromáždění v mezích jeho kompetence.

(4) Způsob vytváření, organizaci a působnost federálního kontrolního orgánu upraví zákon Federálního shromáždění.

Čl. 12

(1) Zákaz majorizace platí při schvalování:

a) federálních střednědobých hospodářských plánů,

b) návrhů zákonů, jimiž se stanoví soustava hospodářských plánů, jejich struktura, jakož i zásady tvorby federálního hospodářského plánu,

c) návrhů zákonů, jimiž se stanoví způsob zabezpečení příjmů federálního rozpočtu, vztahy mezi federálním rozpočtem a rozpočty národních republik, jakož i zásady rozpočtového hospodaření,

d) ročních rozpočtů a závěrečných účtů Československé socialistické republiky,

e) návrhů zákonů, jimiž se upravují jednotná československá měna, vztahy a postavení emisní banky Československé socialistické republiky a emisních bank národních republik, jakož i způsob jejich řízení a činnost, dále návrhy zákonných úprav v otázkách uvedených v ustanoveních čl. 12 odst. 2,

f) návrhů daňových zákonů a zákonů, jimiž se stanoví zásady daňových zákonů,

g) návrhů zákonů, jimiž se zřizují účelové fondy Československé socialistické republiky,

h) návrhů zákonných úprav v otázkách uvedených v čl. 14 odst. 1,

ch) návrhů zákonů, jimiž se zřizují ministerstva, federální výbory a jiné federální orgány státní správy,

i) návrhů zákonů, jimiž se upravuje zřizování, právní poměry a způsob řízení státních hospodářských organizací,

j) návrhů zákonů, jimiž se stanoví zásady ekonomických nástrojů v oblasti zahraničního obchodu,

k) návrhů zákonů ve věcech uvedených v čl. 20,

l) návrhu zákona vydaného podle čl. 24 odst. 2.

(2) Zákaz majorizace platí též při schvalování programového prohlášení vlády Československé socialistické republiky a při hlasování o návrhu na vyslovení důvěry vládě.

Čl. 13

(1) Vláda Československé socialistické republiky může kdykoliv podat ve Federálním shromáždění návrh na vyslovení důvěry. Návrh na vyslovení nedůvěry vládě Československé socialistické republiky může podat nejméně jedna pětina poslanců Federálního shromáždění.

(2) K vyslovení nedůvěry vládě Československé socialistické republiky stačí souhlas nadpoloviční většiny všech poslanců zvolených v České socialistické republice nebo souhlas nadpoloviční většiny všech poslanců zvolených ve Slovenské socialistické republice.

(3) Ustanovení odstavců 2 a 3 platí i pro vyslovení nedůvěry jednotlivému členu vlády Československé socialistické republiky.

Čl. 14

(1) Většina všech poslanců zvolených v České socialistické republice nebo většina všech poslanců zvolených ve Slovenské socialistické republice se může usnést na tom, že věc podléhající zákazu majorizace bude projednána odděleně poslanci zvolenými v České socialistické republice a poslanci zvolenými ve Slovenské socialistické republice. Podrobnosti stanoví jednací řád Federálního shromáždění.

(2) Jestliže ve věcech, u nichž platí zákaz majorizace, nedojde ke shodnému usnesení poslanců zvolených v České socialistické republice a poslanců zvolených ve Slovenské socialistické republice, zvolí poslanci po deseti zástupcích z poslanců zvolených v České socialistické republice i poslanců zvolených ve Slovenské socialistické republice do společného výboru pro dohodovací řízení.

(3) Jestliže Federální shromáždění ani na základě doporučení výboru pro dohodovací řízení nedospěje ke shodnému usnesení o návrhu zákona nebo o souhlasu s mezinárodní smlouvou do 5 měsíců od uplynutí prvého hlasování, lze podat tentýž návrh nejdříve po uplynutí jednoho roku od jeho zamítnutí.

(4) Jestliže nedojde ke shodnému usnesení poslanců zvolených v České socialistické republice a poslanců zvolených ve Slovenské socialistické republice o federálním rozpočtu je dohodovací řízení podle odstavce 2 povinné. Nedojde-li k dohodě o rozpočtu do začátku rozpočtového roku, hospodaří se podle pravidel stanovených pro rozpočtové provizorium. Jestliže ani dohodovací řízení nevedlo k shodnému usnesení poslanců zvolených v České socialistické republice a poslanců zvolených ve Slovenské socialistické republice, může president republiky Federální shromáždění rozpustit. Předsednictvo Federálního shromáždění pak vyhlásí volby do 60 dnů.

Čl. 15

(1) Návrhy zákonů mohou podávat poslanci Federálního shromáždění, výbory Federálního shromáždění, president Československé socialistické republiky, vláda Československé socialistické republiky, Česká národní rada a Slovenská národní rada.

(2) Federální zákony podepisuje president Československé socialistické republiky, předseda Federálního shromáždění a předseda vlády Československé socialistické republiky.

(3) K tomu, aby zákon Federálního shromáždění nabyl platnosti, musí být vyhlášen způsobem, který stanoví zákon Federálního shromáždění. Zákony Federálního shromáždění vyhlašuje předsednictvo Federálního shromáždění do 14 dnů po jejich schválení.

Čl. 16

Platnost volby poslanců ověřuje Federální shromáždění na návrh mandátového a imunitního výboru.

Čl. 17

(1) Poslanec Federálního shromáždění skládá na schůzi, které se poprvé účastní, tento slib:

"Slibuji na svou čest a svědomí, že budu věren Československé socialistické republice a věci socialismu. Budu dbát vůle a zájmů lidu, řídit se ústavou a ostatními zákony a pracovat k tomu, aby byly uváděny v život".

(2) Odmítnutí slibu nebo slib s výhradou má za následek ztrátu mandátu.

Čl. 18

(1) Výbory Federálního shromáždění a poslanci mají právo interpelovat vládu Československé socialistické republiky a její členy a klást jim otázky ve věcech jejich působnosti.

(2) Interpelace a otázky mohou být vznášeny písemně nebo ústně. Musí být zodpověděny do 30 dnů.

Čl. 19

Poslance Federálního shromáždění nelze trestně ani kárně stíhat ani je vzít do vazby bez souhlasu Federálního shromáždění. Odepře-li Federální shromáždění souhlas, je stíhání navždy vyloučeno.

Čl. 20

Poslance nelze vůbec stíhat pro hlasování ve sněmovně nebo v jejích orgánech. Za výroky při výkonu funkce poslance, učiněné ve sněmovně nebo v jejím orgánu nebo v předsednictvu Federálního shromáždění, podléhá poslanec jen disciplinární pravomoci Federálního shromáždění.

Čl. 21

Byl-li poslanec Federálního shromáždění přistižen a zadržen při trestném činu, je příslušný orgán povinen to ihned oznámit předsednictvu Federálního shromáždění. Nedá-li předsednictvo Federálního shromáždění k zadržení souhlas, musí být poslanec ihned propuštěn.

Čl. 22

Poslanec Federálního shromážděni může odepřít svědectví o věcech, o kterých se dověděl při výkonu své funkce, a to i když přestal být poslancem.

Čl. 23

Federální shromáždění zřizuje výbory jako své iniciativní a kontrolní orgány a volí jejich předsedy a ostatní členy.

Čl. 24

(1) Federální shromáždění volí ze svého středu předsednictvo Federálního shromáždění o 30 členech, složené poměrně podle počtu poslanců zvolených v obou národních republikách.

(2) Předsednictvo Federálního shromáždění zůstává ve své funkci i po uplynutí volebního období, dokud si nově zvolené Federální shromáždění nezvolí své předsednictvo.

(3) Členové předsednictva Federálního shromáždění jsou odpovědni Federálnímu shromáždění, které je může kdykoliv odvolat.

Čl. 25

(1) Předsednictvo Federálního shromáždění se usnáší nadpoloviční většinou všech svých členů.

(2) Ustanovení článku 37 o zákazu majorizace platí i pro usnášení předsednictva Federálního shromáždění.

Čl. 26

(1) V době, kdy Federální shromáždění nezasedá buď proto, že zasedání je skončeno, nebo proto, že uplynulo volební období, přecházejí kompetence Federálního shromáždění na předsednictvo Federálního shromáždění. Nepřísluší mu však volit presidenta Československé socialistické republiky, přijímat a měnit ústavní zákony, usnášet se na federálním rozpočtu, vypovídat válku a vyslovovat nedůvěru vládě Československé socialistické republiky.

(2) V době, kdy Federální shromáždění nezasedá v důsledku mimořádných příčin, přecházejí na předsednictvo Federálního shromáždění veškeré jeho kompetence s výjimkou práva měnit ústavu Československé socialistické republiky a volit jejího presidenta.

(3) Neodkladná opatření, ke kterým by bylo třeba zákona, činí předsednictvo Federálního shromáždění na návrh vlády ve formě zákonných opatření, která podepisuje president Československé socialistické republiky, předseda vlády Československé socialistické republiky a předseda Federálního shromáždění. Zákonná opatření se vyhlašují stejně jako zákony.

(4) Opatření předsednictva Federálního shromáždění podle odstavců 1 až 3 musí být schválena na nejbližším zasedání Federálního shromáždění; jinak pozbývají další platnosti.

(5) O vypovědění války se může předsednictvo Federálního shromáždění usnášet, jen je-li zasedání Federálního shromáždění znemožněno v důsledku mimořádných příčin. K platnosti usnesení je zapotřebí souhlasu tří pětin všech Členů předsednictva Federálního shromáždění zvolených za poslance v České socialistické republice a souhlasu tří pětin všech členů předsednictva Federálního shromáždění zvolených za poslance ve Slovenské socialistické republice.

(6) Předsednictvu Federálního shromáždění přísluší v době, kdy vláda Československé socialistické republiky vykonává funkci presidenta Československé socialistické republiky, jmenovat a odvolávat vládu Československé socialistické republiky a její členy a pověřovat je řízením ministerstev a jiných federálních ústředních orgánů.

Čl. 27

Předsednictvo Federálního shromáždění vyhlašuje volby do Federálního shromáždění.