Národní shromáždění Československé socialistické republiky 1968

IV. volební období

212

Vládní návrh,

kterým se předkládá k souhlasu Národnímu shromáždění Československé socialistické republiky

Smlouva o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi Československou socialistickou republikou a Rumunskou socialistickou republikou, podepsaná v Praze dne 16. srpna 1968

Návrh schvalovacího usnesení:

Národní shromáždění Československé socialistické republiky souhlasí se Smlouvou o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi Československou socialistickou republikou a Rumunskou socialistickou republikou, podepsanou v Praze dne 16. srpna 1968.

Důvodová zpráva

Dne 21. července 1968 uplynulo dvacetileté období platnosti Smlouvy o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi Československou republikou a Lidovou republikou Rumunskou, sjednané v Bukurešti dne 21. července 1948. Tato smlouva zakotvila zásadní změny, k nímž došlo ve vzájemných vztazích obou států a ve světě po druhé světové válce s cílem utužit přátelství a vzájemnou spolupráci a tím posilu záruky svobody, nezávislosti a rozvoje obou zemí. Proto se oba státy rovněž zavázaly, opírajíce se o zkušenosti z druhé světové války, že učiní všechna opatření, aby znemožnily hrozbu nového útoku ze strany Německa nebo jiného státu, který by se s ním spojil, a že si poskytnou vzájemnou pomoc v případě, že by některá ze smluvních stran byla zatažena do ozbrojeného konfliktu s Německem nebo jinými stály, které by se s ním spojily v jeho útočné politice.

V období od sjednání této smlouvy došlo k značnému a všestrannému rozvoji vzájemně výhodných vztahů mezi oběma státy, jakož i hlubokým změnám v jejich vnitřním vývoji. Československá socialistická republika i Rumunská socialistická republika rozvíjejí socialistickou výstavbu svých států a to se odrazilo i v jejich novém názvu.

Za dvacet let uplynulých od podpisu smlouvy došlo rovněž k významným změnám v mezinárodních vztazích v Evropě i ve světě. Úspěšně se rozvíjela politická a hospodářská spolupráce mezi evropskými socialistickými státy, což bylo vyjádřeno uzavřením Varšavské smlouvy o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci a vytvořením Rady vzájemné hospodářské pomoci.

Již z uvedeného vyplývá, že některá ustanovení Smlouvy ze dne 21. července 1948 neodpovídají dosaženému stupni vnitřního rozvoje obou zemí, ani výsledkům vzájemné spolupráce a jsou překonána současnou mezinárodní situací. S ohledem na tyto důvody a na nastoupenou praxi socialistických států novelizovat spojenecké smlouvy, byla dne 16. srpna 1968 v Praze podepsána nová Smlouva o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi Československou socialistickou republikou a Rumunskou socialistickou republikou. Smlouvu za Československou socialistickou republiku podepsal president republiky Ludvik Svoboda a za Rumunskou socialistickou republiku Nicolae Ceaušescu.

Nová smlouva lépe vyjadřuje současné podmínky, má napomáhat perspektivnímu rozvoji vzájemných československo-rumunských vztahů a zároveň zajišťovat vedle Varšavské smlouvy a ostatních spojeneckých smluv bezpečnost Československé socialistické republiky. Smlouva vychází z pojetí nových spojeneckých smluv, které Československá socialistická republika uzavřela s Polskou lidovou republikou, Německou demokratickou republikou, Bulharskou lidovou republikou a Maďarskou lidovou republikou. Rumunska socialistická republika doposud žádnou novou smlouvu neuzavřela, avšak připravuje novelizaci spojeneckých smluv se Svazem sovětských socialistických republik a s dalšími evropskými socialistickými státy.

V preambuli nové smlouvy, oceňujíce úlohu spojenecké smlouvy ze dne 21. července 1948, zdůrazňují smluvní strany, rozhodnutí neustále rozvíjet a prohlubovat vztahy bratrského přátelství a všestranné spolupráce u vědomí, že to odpovídá životním zájmům národu obou států a celého socialistického společenství a dále vyjadřují rozhodnutí upevňovat jednotu a internacionální solidaritu všech socialistických států. Zároveň s konstatováním historické úlohy Varšavská smlouvy je zde zakotveno pevné rozhodnutí jednat v souladu s touto smlouvou po dobu její platnosti. V preambuli je rovněž vyjádřena vůle obou států uplatňovat politiku mírového soužití a úsilí o upevnění míru a bezpečnosti v Evropě a zabránění agresi sil imperialismu, militarismu a revanšismu, jakož i uskutečňování cílů a zásad Charty OSN.

V článku 1 je vyjádřen závazek upevňovat přátelství a spolupráci mezi oběma státy v souladu se zásadami socialistického internacionalismu, svrchovanosti a nezávislosti, rovnoprávnosti, nevměšování do vnitřních věcí, vzájemných výhod a vzájemné soudružské pomoci.

Článek 2 obsahuje ustanovení o rozvíjení oboustranně výhodné hospodářské spolupráce a podpoře spolupráce v rámci RVHP a s ostatními socialistickými zeměmi.

Článek 3 upravuje vzájemnou spolupráci v oblasti kulturního života obou států a na úseku společenských organizací.

V článku 4 je vyjádřeno společné úsilí přispívat k posílení jednoty socialistických států.

V článku 5 jsou zakotveny zásadní zásady zahraniční politiky obou států a zdůrazněna otázka respektování práva národů rozhodovat o svém osudu.

Článek 6 obsahuje prohlášení o neplatnosti mnichovské dohody od samého počátku.

Článek 7 se týká základních otázek bezpečnosti v Evropě a nedotknutelnosti existujících státních hranic.

V článku 8 je přijat závazek poskytnout neprodleně pomoc druhé smluvní straně v případě ozbrojeného útoku v souladu s článkem 51 Charty OSN. Závazek k této vzájemné pomoci je přímý, bez odvolání na Varšavskou smlouvu.

V článku 9 se obě smluvní strany zavazují vzájemně se informovat a radit o všech důležitých otázkách dotýkajících se jejich zájmů.

Článek 10 obsahuje prohlášení smluvních stran, že jejich závazky, vyplývající z jiných platných mezinárodních smluv, nejsou v rozporu s ustanoveními sjednané smlouvy.

Článek 11 obsahuje ustanovení o platnosti a ratifikací smlouvy. Smlouva se uzavírá na dvacet let s tím, že bude automaticky prodlužována o dalších pět let, jestliže pobude vypovězena dvanáct měsíců před uplynutím příslušného období. Vstoupí v platnost dnem výměny ratifikačních listin, která má být provedena v Bukurešti v době co nejkratší.

Smlouva o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi Československou socialistickou republikou a Rumunskou socialistickou republikou ze dne 16. srpna 1968 se od ostatních čs. spojeneckých smluv, které se od sebe v detailech také liší, zásadněji odchyluje zejména v tom, že se výslovně zmiňuje o časové platnosti Varšavské smlouvy a v tom, že na žádném místě nehovoří o Německé demokratické republice a ani přímo o západoněmeckém revanšismu, ale používá širších formulací (síly imperialismu, militarismu a revanšismu). Smlouva s Rumunskou socialistickou republikou rovněž více zdůrazňuje upevnění jednoty a internacionální solidarity socialistických států a respektování práva národu rozhodovat o svém osudu.

Vzhledem k tomu, že Smlouva o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi Československou socialistickou republikou a Rumunskou socialistickou republikou ze dne 16. srpna 1968 je smlouvou politickou, předkládá se v souladu s článkem 42 Ústavy Československu socialistické republiky před ratifikací presidentem republiky Národnímu shromáždění k vyslovení souhlasu.

V Praze dne 20. listopadu 1968

Předseda vlády:

Ing. Černík v. r.

 

SMLOUVA

o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi Československou socialistickou republikou a Rumunskou socialistickou republikou.

Československá socialisticky republika a Rumunská socialistická republika,

rozhodnuty neustále rozvíjet a prohlubovat vztahy bratrského přátelství a všestranné spolupráce mezi oběma státy,

hluboce přesvědčeny, že rozvoj přátelských styků, spolupráce a vzájemné pomoci mezi Československou socialistickou republikou a Rumunskou socialistickou republikou odpovídá životním zájmům národů obou států a celého socialistického společenství,

rozhodnuty upevňovat jednotu a internacionální solidaritu všech zemí socialistického společenství, spočívající na totožnosti společenského zřízení, na jednotě základních cílů a tužeb a vzájemné podpoře v boji proti imperialismu,

konstatujíce, že Varšavská smlouva o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci ze dne 14. května 1955 byla uzavřena jako odpověď na hrozby vojenského seskupení NATO a pevně rozhodnuty jednat v souladu s Varšavskou smlouvou po dobu její platnosti,

důsledně uplatňujíce politiku mírového soužití států s různým společenským zřízením,

usilujíce o upevnění míru a bezpečnosti v Evropě a o zabránění agrese sil imperialismu, militarismu a revanšismu,

vedeny cíli a zásadami Charty Organizace spojených národů,

vysoce oceňujíce úlohu Smlouvy o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi Československou republikou a Lidovou republikou rumunskou ze dne 21. července 1948 v rozvoji přátelských vztahů a spolupráce mezi oběma státy,

berouce v úvahu zkušenosti a výsledky, kterých obě země dosáhly při budování socialismu, současný stav a možnosti dalšího rozvoje politické, hospodářské a kulturní spolupráce, jakož i změny, které nastaly v Evropě a ve světě,

se rozhodly uzavřít tuto Smlouvu a za tím účelem se dohodly takto:

Článek 1

Vysoké smluvní strany budou v souladu se zásadami socialistického internacionalismu, svrchovanosti a nezávislosti, rovnoprávnosti, nevměšování do vnitřních věcí, vzájemných výhod a vzájemné soudružské pomoci upevňovat vztahy tradičního přátelství a všestranné spolupráce mezi oběma státy.

Článek 2

Vysoké smluvní strany, vycházejíce ze základních zásad vztahů mezi socialistickými státy, budou rozvíjet a prohlubovat oboustranně výhodnou hospodářskou a vědecko-technickou spolupráci a podporovat spolupráci v rámci Rady vzájemné hospodářské pomoci, jakož i s ostatními socialistickými zeměmi.

Článek 3

Vysoké smluvní strany budou napomáhat rozvoji spolupráce v oblasti kultury, umění, vědy, školství, zdravotnictví, tisku, rozhlasu a televize, filmu, tělesné výchovy, turistiky, jakož i všestranných styků společenských organizací.

Článek 4

Vysoké smluvní strany budou i nadále usilovat o rozvoj přátelských vztahů mezi všemi socialistickými státy a o upevnění jejich jednoty v zájmu socialismu a míru.

Článek 5

Vysoké smluvní strany budou důsledně uskutečňovat politiku mírového soužití států s různým společenským zřízením a pokračovat v úsilí o zajištění míru a bezpečnosti, o řešení mezinárodních sporů mírovými prostředky, o zmírnění mezinárodního napětí, o dosažení všeobecného a úplného odzbrojení, o úplnou likvidaci kolonialismu a neokolonialismu, rasové diskriminace ve všech formách, jakož i o respektování práva národů rozhodovat o svém osudu.

Článek 6

Vysoké smluvní strany konstatují, že Mnichovské dohody ze dne 29. září 1938 bylo dosaženo hrozbou útočné války, jakož i použitím síly proti Československu, že byla součástí zločinného spiknutí vlády nacistického Německa proti míru a hrubým porušením základních pravidel soudobého mezinárodního práva a že byla proto od samého počátku neplatná se všemi z toho vyplývajícími důsledky.

Článek 7

Vysoké smluvní strany budou usilovat o dosažení bezpečnosti a trvalého míru v Evropě, jakož i o rozvoj spolupráce a vztahů mezi evropskými státy na základě zásad svrchovanosti a nezávislosti, rovnoprávnosti, vzájemných výhod a nevměšování do vnitřních věcí.

Smluvní strany prohlašují, že jedním z hlavních předpokladů bezpečnosti v Evropě je nedotknutelnost existujících hranic mezi evropskými státy a že v souladu s Varšavskou smlouvou o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci ze dne 1. května 1955 učiní všechna nezbytná opatření proti úkladům a agresi imperialistických, militaristických a revanšistických sil.

Článek 8

V případě ozbrojeného útoku ze strany kteréhokoli státu nebo skupiny států proti jedné z Vysokých smluvních stran, druhá Vysoká smluvní strana, uplatňujíc své nezadatelné právo na individuální nebo kolektivní sebeobranu podle článku 51 Charty Organizace spojených národů, jí neprodleně poskytne veškerou pomoc včetně vojenské k odražení ozbrojeného útoku.

O opatřeních učiněných na základě tohoto článku uvědomí Vysoké smluvní strany ihned Radu bezpečnosti a budou postupovat podle příslušných ustanovení Charty Organizace spojených národů.

Článek 9

Vysoké smluvní strany se budou vzájemná informovat a radit o všech důležitých otázkách dotýkajících se jejich zájmů.

Článek 10

Vysoké smluvní strany prohlašují, že jejich závazky, vyplývající z platných mezinárodních smluv, nejsou v rozporu s ustanoveními této smlouvy.

Článek 11

Tato smlouva podléhá ratifikaci a vstoupí v platnost dnem výměny ratifikačních listin, která bude provedena v Bukurešti v době co nejkratší.

Smlouva se uzavírá na dobu dvaceti let ode dne, kdy vstoupí v platnost, a bude se prodlužovat vždy o dalších pět let, pokud ji žádná z Vysokých smluvních stran písemně nevypoví dvanáct měsíců před uplynutím příslušného období.

Dáno v Praze dne 16. srpna 1968 ve dvou původních vyhotoveních, každé v jazyce českém a rumunském, přičemž obě znění mafií stejnou platnost.

Za Československou socialistickou	Za Rumunskou socialistickou
republiku	republiku
Ludvík Svoboda v. r.	Nicolae Ceaušescu v. r.