Národní shromáždění Československé socialistické republiky 1968
IV. volební období
220
Vládní návrh
Zákon
ze dne ...................................... 1968
o zásadách nabývání a pozbývání státního občanství České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky
Národní shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:
Část první
Státní občané České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky
§ 1
Občan, který má k počátku účinnosti tohoto zákona státní občanství Československé socialistické republiky (dále jen "československý státní občan"), je státním občanem té republiky, na jejímž území se narodil.
(2) Československý státní občan, který se narodil v cizině, je státním občanem té republiky, na jejímž území je k počátku účinnosti tohoto zákona přihlášen k trvalému pobytu. Není-li přihlášen k trvalému pobytu v jedné z republik, řídí se státní občanství podle jeho posledního trvalého pobytu, popřípadě podle posledního trvalého pobytu jeho rodičů v Československé socialistické republice.
(3) Nelze-li státní občanství republiky určit podle předchozích ustanovení, zvali si československý státní občan státní občanství jedné z republik prohlášením.
§ 2
Státní občan republiky si může zvolit státní občanství druhé republiky než té, jejíž státní občanství mu přísluší podle § 1 odst. 1 a 2. Učiní tak prohlášením nejpozději do 31. prosince 1969.
§ 3
Děti mladší 15 let sledují státní občanství rodičů, stanou-li se rodiče státními občany téže republiky podle § 1 nebo 2. Jinak učiní o státním občanství těchto dětí prohlášení jejich zákonní zástupci; žijí-li oba rodiče, vyžaduje se jejich shodné prohlášení, pokud některý z nich není zbaven rodičovských práv.
Část druhá
Nabývání a pozbývání státního občanství české socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky
§ 4
(1) Dítě, jehož rodiče jsou státními občany téže republiky, nabývá narozením státního občanství rodičů.
(2) Dítě, jehož jeden z rodičů je státním občanem České socialistické republiky a druhý státním občanem Slovenské socialistické republiky, nabývá narozením státního občanství té republiky, na jejímž území se narodilo. Dítě těchto rodičů, které se narodilo v cizině, nabývá státního občanství po matce. Rodiče se mohou dohodnout o státním občanství druhé republiky prohlášením učiněným do 6 měsíců po narození dítěte.
(3) Dítě, jehož jeden z rodičů je cizincem, nabývá nerozením státního občanství té republiky, jejímž státním občanem je druhý z rodičů.
(4) Nalezené dítě je státním občanem té republiky, na jejímž území bylo nalezeno, dokud se neprokáže, že má jiné státní občanství.
§ 5
(1) Uzavřením manželství mezi státním občanem České socialistické republiky a státním občanem Slovenské socialistické republiky se jejich státní občanství nemění.
(2) Jeden z manželů si může zvolit státní občanství té republiky, jejímž státním občanem je druhý manžel, prohlášením učiněným do 6 měsíců po uzavření manželství. Spolu s manželem nabývají státního občanství republiky i jeho děti mladší 15 let, nad nimiž vykonává výlučně rodičovská práva nebo jestliže se a tom rodiče dohodnou, a které pojme do svého prohlášení.
(3) Cizinka, která uzavřela manželství se státním občanem jedné z republik, nabývá státního občanství této republiky, vysloví-li příslušný orgán státní správy na její žádost s nabytím souhlas. Žádost musí být podána nejpozději do 6 měsíců po uzavření manželství. Spolu s cizinkou nabývají státního občanství republiky její děti mladší 15 let, které pojala do své žádosti.
§ 6
Nabytí státního občanství cizincem se pro osoby starší 15 let stává účinným teprve složením státoobčanského slibu. Ve výjimečných případech může být složení slibu prominuto.
§ 7
Pro nabývání státního občanství republik cizinci a pro pozbývání státního občanství republik platí podmínky stanovené dosavadními právními předpisy, pokud tento zákon nestanoví jinak.
Část třetí
Ustanovení společná a závěrečná
§ 8
Státní občan České socialistické republiky nebo Slovenské socialistické republiky je zároveň státním občanem Československé socialistické republiky.
§ 9
(1) Nabytím státního občanství jedné republiky pozbývá občan státního občanství druhé republiky.
(2) Pozbytím státního občanství jedné z republik pozbývá občan i státního občanství Československé socialistické republiky.
§ 10
Volbou, popřípadě dohodou podle tohoto zákona se nabývá státního občanství republiky dnem, kdy o tom bylo učiněno prohlášení.
§ 11
Prohlášení podle tohoto zákona se činí u příslušného orgánu státní správy, v cizině u diplomatické mise nebo konsulárního úřadu Československé socialistické republiky.
§ 12
Zrušují se § 1, 2, 4 a 9 zákona č. 194/1949 Sb., o nabývání a pozbývání československého státního občanství ve znění zákona č. 72/1958 Sb.
§ 13
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1968.
Důvodová zpráva
Obecná část
Státní občanství jako příslušnost osoby k určitému státu je upravováno v našem právním řádu od vzniku samostatného Československého státu na principu jediného a jednotného státního občanství.
Základní právní úpravou v současná době je zákon č. 199/1949 Sb., o nabývaní a pozbývání československého státního občanství ve znění zákona č. 72/1958 Sb. Nabývání a pozbývání československého státního občanství se řídí též řadou mezinárodních smluv a zvláštních zákonů upravujících československé státní občanství ve vztahu k některým státům, popřípadě skupinám osob (např. Úmluvy o úpravě některých otázek státního občanství se Svazem sovětských socialistických republik, Maďarskou lidovou republikou, Polskou lidovou republikou, Úmluva o naturalisaci mezi ČSR a USA z roku 1929, zákon č. 34/1953 Sb., o nabývání československého státního občanství některými osobami apod.).
Podstatnou změnu v pojetí státního občanství přinesl ústavní zákon o československé federaci č. 143/1968 Sb., který dal právní základ pro vznik Československé socialistické republiky jako federativního státu dvou rovnoprávných národních států - České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky.
Podle čl. 5 odst. 1 tohoto ústavního zákona je státní občan každé z obou republik zároveň státním občanem Československé socialistické republiky.
Přijetím ústavního zákona o československé federaci je v Československé socialistické republice dvojí státní občanství - státní občanství České socialistické republiky a státní občanství Slovenské socialistické republiky. V budoucnu se primárně bude nabývat státního občanství jedné z republik, z něhož se odvozuje státní občanství Československé socialistické republiky.
Při vypracování návrhu zákona nebylo možno se opírat a některou z právních úprav cizích států vzhledem k tomu, že pojetí státního občanství v ČSSR, jak vyplývá z ústavního zákona o československé federaci, je v současné době ojedinělé. Státní občanství, jak je patrno z dostupných materiálů, je i ve federativních a spolkových státech upraveno na principu jednotného státního občanství, z něhož se zpravidla odvazuje státní občanství republikové.
Zákon především v části prvé řeší otázku, kdo bude z dosavadních československých státních občanů k 1. lednu 169 státním občanem České socialistické republiky a kdo státním občanem Slovenské socialistické republiky.
Nové pojetí státního občanství v Českoslovanské socialistické republice se však ve svých důsledcích nutně projeví i při nabývání a pozbývání státního občanství. Proto navrhovaný zákon v souladu s požadavkem čl. 5 a odst. 3 ústavního zákona o československé federaci upravuje v části druhé zásady nabývání a pozbývání státního občanství České socialistické republiky a státního občanství Slovenské socialistické republiky.
Zákon se omezuje pouze na úpravu základních otázek. Předpokládá se, že podrobnosti upraví zákony obou republik, např. podrobnosti o volbě státního občanství, o formě a způsobu prohlášení, o registraci občanů; dále upraví nabývání státního občanství jedné republiky udělením občanu druhé republiky, znění státoobčanského slibu, věcnou a místní příslušnost v otázkách občanství apod.
Návrh zákona se omezuje pouze na základní otázky, jejichž řešení je nezbytně nutné k realizaci čl. 5 ústavního zákona a československé federaci. Předpokládá se, že ostatní otázky budou nově upraveny později po provedení řádných rozborů. Proto se ponechává bez změny dosavadní úprava podmínek nabývání státního občanství cizinci a podmínek pozbývání státního občanství; přitom se tyto podmínky prohlašují za zásady.
Navrhovaná právní úprava si nevyžádá zvýšení nároků na státní rozpočet.
Zvláštní část
Část první
K § 1
Návrh zákona stanoví právní domněnku, který z občanů Československé socialistické republiky je k 1. lednu 1969 státním občanem České socialistické republiky a který státním občanem Slovenské socialistické republiky.
Jako objektivní kritérium pro určení státního občanství republiky stanoví především místa narození občana; u občanů, kteří se narodili v cizině, je rozhodující místo posledního trvalého pobytu na území Československo socialistické republiky.
Návrh pamatuje i na případy, kdy nelze státní občanství republiky určit ani podle místa narození, ani podle místa trvalého pobytu; v těchto případech je třeba, aby si občan státní občanství některé z republik zvolil a svou volbu vyjádřil v prohlášení. Tento způsob určení státního občanství republiky bude praktický pro ty případy, kdy československý státní občan se narodil v cizině, avšak ani on ani žádný z jeho rodičů nikdy na území Československé socialistické republiky nebydleli (např. cizinka, která nabyla státního občanství sňatkem).
Prohlášení podle § 1 odst. 3 návrhu zákona se neváže žádnou lhůtou, vzhledem k tomu, že jde o případy výjimečné a občanovi se dává tímto možnost, aby se přihlásil ke státnímu občanství republiky prohlášením bez časového omezení. Volbu státního občanství může občan provést pouze jednou.
K § 2
Nabytí státního občanství jedné z republik podle obecných kritérií stanovených v § 1 nebude vždy v souladu se subjektivním vztahem tohoto občana k republice, jejíž státního občanství nabyl. Proto návrh umožňuje, aby si zvolil státní občanství druhé republiky ve stanovené prekluzívní lhůtě. Volbu lze provést rovněž pouze jednou.
K § 3
Pokud dojde k volbě státního občanství dětí prohlášením, respektuje návrh stejnou měrou vůli obou rodičů tím, že stanoví podmínku shodného prohlášení obou rodičů při volbě státního občanství dětí mladších 15 let. Dojde-li mezi rodiči ke sporu, rozhodne soud podle zákona a rodině.
Část druhá
K § 4
Toto ustanovení upravuje nabývání státního občanství republik narozením, a to jak uvnitř československé federace, tak i vůči cizině.
Základní změnou proti dosavadnímu stavu je nová úprava nabytí státního občanství dítěte, jehož jeden z rodičů je cizincem, ať se narodila kdekoliv. Takové dítě nabývá narozením státního občanství té republiky, jejímž státním občanem je druhý z rodičů. Návrh zde značně zjednodušuje dosavadní praxi tím, že odstraňuje souhlas okresního národního výboru, který se k nabytí státního občanství v tomto případě podle dosud platných předpisů vyžadoval, a upravuje tuto otázku obdobným způsobem jako v právních úpravách jiných socialistických států, např. v Maďarské lidové republice, Německé demokratické republice.
Pokud se návrh zmiňuje o cizinci, rozumí se tím i bezdomovec (zákon č. 68/1565 Sb., a pobytu cizinců na území Československé socialistické republiky).
K § 5
Návrh zákona plně respektuje ustanovení "Úmluvy o státním občanství vdaných žen" z roku 1957, podle něhož uzavření nebo zrušení manželství nemohou mít samy o sobě vliv na státní občanství ženy. K této úmluvě přistoupilo kromě řady členských států OSN i Československo. Proto zákon výslovně stanoví, že uzavření manželství mezi státními občany obou republik nemá vliv na jejich státní občanství; zároveň se však umožňuje, aby si jeden z manželů ve stanované prekluzívní lhůtě zvolil státní občanství druhého manžela.
Tuto úmluvu návrh respektuje i při nabývání státního občanství republiky cizinkou v souvislosti s uzavřením manželství se státním občanem; k nabytí státního občanství cizinkou se v tomto případě vyžaduje souhlasu příslušného orgánu státní správy.
K § 6
Složení státoobčanského slibu se podle návrhu vyžaduje toliko při nabývání státního občanství cizinci; cizinec nabývá státního občanství republiky dnem složení slibu.
Znění státoobčanského slibu upraví zákony republik.
K § 7
Vzhledem k tomu, že tento zákon neupravuje podmínky udělení státního občanství cizincům, propuštění ze státního svazku a odnětí československého státního občanství, je nutno jejich dosavadní právní úpravu ponechat v platnosti. Vzhledem k tomu, že i tyto podmínky musí být stejné v obou republikách, prohlašují se za zásady nabývání a pozbývání státního občanství obou republik a bude je možno měnit pouze federálním zákonem.
Pokud jde o udělování státního občanství jedné republiky občanům druhé republiky, upraví podmínky zákony republik.
Část třetí
K § 8
V tomto ustanovení se zdůrazňuje zásada stanovená v čl. 5. odst. 1 ústavního zákona o československé federaci, že státní občan každé z obou republik je zároveň státním občanem Československé socialistické republiky.
K § 9
K nabytí státního občanství republiky občanem druhé republiky se nevyžaduje jeho propuštění z dřívějšího státního svazku; občan pozbývá dřívějšího státního občanství přímo ze zákona. S pozbytím státního občanství republiky spojuje zákon i ztrátu státního občanství Československé socialistické republiky.
K § 10
Návrh zákona vychází z předpokladu, že občan nabývá státního občanství republiky v první řadě podle obecných kritérií. Rozhodne-li se státní občan jinak (volbou, dohodou), považuje se to za změnu státního občanství již nabytého; návrh zákona proto stonaví počátek účinnosti této změny dnem, kdy občan o změně učinil prohlášení.
K § 11
Návrh zákona ponechává úpravu věcné příslušnosti orgánů a státní správy v otázkách státního občanství zákonům republik. Tyto zákony rovněž upraví místní příslušnost.
V Praze dne 25. listopadu 1968
Předseda vlády:
Ing. Černík v. r.