Národní shromáždění Československé socialistické republiky souhlasí se Všeobecnými podmínkami pro dodávky zboží mezi organizacemi členských států Rady vzájemné hospodářské pomoci (Všeobecné podmínky RVHP 1968) s tím, že nabývají účinnosti dnem 1. ledna 1969.

Dodávky zboží mezi socialistickými státy se uskutečňují podle mezistátně sjednaných Všeobecných podmínek, které určují obsah smluv a stanoví práva a povinnosti mezi prodávajícím a kupujícím.

Na základě doporučení Rady vzájemné hospodářské pomoci z roku 1951 uzavíraly socialistické státy dvoustranné všeobecné podmínky pro dodávky zboží. Podle usnesení vlády ze dne 24. října 1956 č. 2509 dala československá delegace ve stálé komisi Rady vzájemné hospodářské pomoci pro zahraniční obchod podnět ke sjednání jednotných všeobecných podmínek, kterými se řídí dodávky zboží mezi všemi členskými státy Rady vzájemné hospodářské pomoci. Stálá komise Rady vzájemné hospodářské pomoci pro zahraniční obchod na svém 11. zasedání dne 13. prosince 1957 schválili text jednotných Všeobecných podmínek Rady vzájemné hospodářské pomoci 1958 a usnesla se na doporučení, aby těchto podmínek bylo používáno pro všechny smlouvy na dodávku zboží, které budou uzavírány mezi organizacemi zahraničního obchodu členských států Rady vzájemné hospodářské pomoci po dni 1. ledna 1956.

Na základě tohoto doporučení uvedly v roce 1958 všechny členské státy Všeobecné podmínky v platnost. V Československu se tak stala výnosem ministra zahraničního obchodu, který uložil organizacím zahraničního obchodu, aby veškeré smlouvy na dodávky zboží s podniky zahraničního obchodu členských států Rady vzájemné hospodářské pomoci uzavíraly podle Všeobecných podmínek Rady vzájemné hospodářské pomoci 1958.

Zkušenosti s používáním Všeobecných podmínek vedly stálou komisi Rady vzájemné hospodářské pomoci pro zahraniční obchod v roce 1963 k zahájení prací na novelizaci jejich textu. Jako výsledek jednání se stálá komise Rady vzájemné hospodářské pomoci pro zahraniční obchod usnesla na svém 22. zasedání dne 1. června 1968 na doporučení, kterým se schvaluje text novelizovaných Všeobecných podmínek, a uvádí se v platnost od 7. ledna 1969. Zároveň se stanoví, že nových všeobecných podmínek se musí používat při všech dodávkách zboží mezi organizacemi členských států u smluv uzavíraných počínaje dnem 1. ledna 1969.

Doporučení stalé komise pro zahraniční obchod přijaly delegace Bulharska, Československa, Maďarska, Mongolska, Německé demokratické republiky, Polska, Rumunska a Sovětského svazu.

Přijaté doporučení bylo ve smyslu čl. IV. Statutu Rady vzájemné hospodářské pomoci (vyhl. č. 115/1960 Sb.) sděleno členským státům k projednání. V doporučení je uloženo členským státům, aby oznámily do 1. prosince 1968 sekretariátu Rady vzájemné hospodářské pomoci a sobě navzájem výsledek projednání přijatého doporučení příslušnými orgány státu.

Z hlediska právního je nutno doporučení přijaté orgánem Rady vzájemné hospodářské pomoci a vnitrostátně projednané považovat za mezinárodní smlouvu, kterou každá země uvádí v platnost podle svých předpisů.

V Československé socialistické republice je k uvedení Všeobecných podmínek v platnost třeba souhlasu Národního shromáždění, a to z těchto důvodů:

a) Po obsahové stránce Všeobecné podmínky sice v naprosté většině svých ustanovení upravují otázky, u nichž je dispozitivními předpisy zákoníku mezinárodního obchodu (zákon č. 101/1963 Sb.) dovoleno sjednávat odchylnou úpravu, avšak ustanovení § 98 Všeobecných podmínek upravuje odlišným způsobem otázku stanovení promlčecí lhůty, než jak předvídá kogentní ustanovení § 92 československého zákoníku mezinárodního obchodu.

b) V novelizovaném textu zůstávají zachovány základní zásady Všeobecných podmínek Rady vzájemné hospodářské pomoci 1958, zejména jejich závaznost a univerzálnost. Závaznost vyplývá z preambule Všeobecných podmínek, která stanoví, že veškeré dodávky zboží se uskutečňují podle těchto podmínek, a z doporučení Rady vzájemné hospodářská pomoci, které ukládá členským státům zařídit, aby organizace pověřené činností v zahraničním obchodě při všech svých dodávkách uzavíraly kontrakty na základě těchto podmínek. Tato závaznost Všeobecných podmínek pro subjekty vstupující do smluvních vztahů s partnery z členských států Rady vzájemné hospodářské pomoci rovněž odůvodňuje nutnost jejich ústavního projednání, neboť k uložení takové povinnosti československým organizacím nepostačí rozhodnutí vlády nebo ministra zahraničního obchodu, protože administrativním příkazem nelze za nové soustavy řízení omezit smluvní volnost přiznanou československým subjektům československými zákony.

V rámci obligatorních Všeobecných podmínek však mají strany právo odchýlit se od jejich jednotlivých ustanovení, jestliže to vyžaduje zvláštnost dodávky nebo specifičnost zboží. O úpravě vztahů odchylující se od Všeobecných podmínek se strany mohou dohodnout podle své vůle ve svých kontraktech. Novelizovaný text na mnoha místech právě více zdůrazňuje rozhodující roli stran při úpravě smluvních poměrů, čímž se umožňuje řešit vniklé otázky podle konkrétní situace v obchodním případu. Nová úprava byla v řadě ustanovení přizpůsobena též praxi obvyklé ve světovém obchodu.

Všeobecné podmínky upravují vztahy mezi prodávajícími a kupujícími a týkají se bezprostředně organizací a podniků, které jsou pověřeny činností v zahraničním obchodě. Svým dosahem však ovlivňují i právní poměry, které vznikají při dodávkách a odběru zboží mezi organizacemi zahraničního obchodu a jejich tuzemskými dodavateli a odběrateli.

Závazné Všeobecné podmínky sice do určité míry omezují svobodnou úpravu smluvních vztahů, obdobně jako jiné mezistátní dohody, avšak na druhé straně jsou Všeobecné podmínky ujednáním, které sjednocuje obchodní praxi mezi členskými státy a je proto značným ulehčením kontraktace a praktickou pomůckou pro práci všech obchodních pracovníků.

Všeobecné podmínky pro dodávky zboží mezi organizacemi členských států Rady vzájemné hospodářské pomoci se předkládají v souladu s článkem 42 Ústavy Československé socialistické republiky před ratifikací presidentem republiky Národnímu shromáždění k vyslovení souhlasu.

V Praze dne 25. listopadu 1968

Předseda vlády:

Ing. Černík v. r.