Čtvrtek 27. května 1965

vidza, kde sa ráta so značnou bytovou výstavbou v Stredoslovenskom kraji do roku 1970 pre zabezpečovanie stabilizácie pracovných síl v banskom priemysle. Veľmi dôležitou otázkou naďalej zostáva riešenie vodného zdroja pre Žilinu a Rimavskú Sobotu. V blízkom okolí týchto miest boli už vyčerpané možnosti získania vody a riešenie si vyžiada značné investičné náklady. Ide najmä o zabezpečenie a akumuláciu vody z povrchových tokov - nádrž na Tužinke, Varínke a Rimave.

Podľa plánu naďalej sústredíme pozornosť na buďovanie vodovodov v obciach nad 5 tisíc obyvateľov, ako aj v obciach, kde by mohlo dôjsť k výskytu infekčných chorôb v dôsledku používania nevyhovujúcich zdrojov vody.

Treba povedať, že celkový počet vodovodov v Stredoslovenskom kraji je priaznivý. Chcel by som však poukázať na to, že ide o vodovody vybudované v oblastiach s priaznivými hydrogeologickými pomermi, predovšetkým na Pohroní a hornom Považí. Naproti tomu v oblasti Kysúc, Oravy a celej južnej časti kraja je zásobovanie obyvateľstva pitnou vodou nedoriešené. Tu nás čaká skutočne veľká a zodpovedná práca. Časť týchto problémov okolo Kysúc, Oravy a južnej časti nášho kraja chceme riešiť v ročných plánoch štvrtej päťročnice.

V Stredoslovenskom kraji sa dosiahli dobré výsledky aj vo využívaní zveľaďovacej akcie pre riešenie zásobovania obyvateľstva pitnou vodou. Od roku 1952 sa vybudovalo 78 vodovodov s hodnotou diela za 28 miliónov 980 tisíc korún, pričom štátny príspevok bol 15 miliónov 358 tisíc korún, čo predstavuje v priemere 53 % celkovej hodnoty diela.

Vo výstavbe vodovodov v uplynutých rokoch sa utvorili pomerne priaznivé finančné a plánovacie predpoklady na dosiahnutie ešte lepších výsledkov. Stavebné organizácie však vodnému hospodárstvu v Stredoslovenskom kraji ostali v rokoch 1960-1964 dlžné viac ako za 30 miliónov korún. Pochopiteľne, že na tomto nesú vinu i samotné národné výbory. V nemalej miere k nevyčerpaniu pridelených finančných prostriedkov prispelo tiež rozptýlenie vodohospodárskej výstavby do niekoľkých dodávateľských organizácií, ktoré neboli špecializované a dostatočne vybavené na uskutočňovanie náročnej komplexnej vodohospodárskej výstavby. Treba povedať, že popri neplnení úloh trpela v mnohých prípadoch i kvalita prevádzaných prác. Tieto poznatky signalizujú potrebu vytvoriť špecializované stavebné organizácie a konkrétne zvýšiť výrobnú kapacitu, predovšetkým u Stredoslovenských vodohospodárskych stavieb v Žiline. Dovolím si poukázať na to, že technicky náročné vodohospodárske stavby nevytvárajú vždy pre dodávateľa predpoklady na dosiahnutie žiadúcej produktivity práce, a teda z podnikového hľadiska sú pre dodávateľa nevýhodné. V dôsledku takejto situácie dodávateľské podniky neboli dostatočne hmotne zainteresované na plnení a prekračovaní úloh štátneho plánu. Prosím, aby sa nad týmto problémom skutočne do budúcnosti uvažovalo.

Súdružky, súdruhovia!

V ďalšej časti môjho diskusného príspevku chcem nadviazať na úvodné slovo súdruha povereníka B o ď u v otázke čistoty tokov.

Pri spriemyselňovaní Stredoslovenského kraja dochádzalo zvlášť od roku 1958 k postupnému zhoršovaniu kvality vody v tokoch. Dnes z celkovej dĺžky 2445 kilometrov je znečistených 421 kilometrov, čo je viac ako 17 % nad prípustné hranice, a voda sa tak stáva neupotrebiteľnou na ďalšie používanie. Celulózky v Ružomberku, Žiline a Martine ako hlavní znečisťovatelia v povodí Váhu, ale i ďalší nedostatočne zabezpečujú výstavbu čistiacich zariadení. Tento stav do istej miery vyplýva i z neujasnenosti ďalšieho rozvoja a technológie výroby v týchto závodoch. Snahou vodného hospodárstva je riešiť ekonomicky výhodné spoločné čistenie priemyslových i mestských odpadových vôd, avšak priemysel nie je schopný poskytnúť včas záväzné podklady k správnemu vyprojektovaniu čistiarenských zariadení. Podklady, ktoré priemysel poskytuje, sa často menia, čím sa z roka na rok odkladá výstavba čistiarenských zariadení. Veľmi málo pozornosti venujú závody tiež využívaniu odpadových vôd na získanie surovín, krmív a podobne. Tak napríklad sa stalo, že Harmanecké papierne, kde sa odpadové vody mali použiť pri výrobe cementu v Banskej Bystrici, nerealizovali vyprojektované zariadenie práve z neujasnenosti ďalšieho rozvoja závodu. Typickým prípadom odďaľovania výstavby čistiarenského zariadenia z titulu technologických zmien vo výrobe je neujasnenosť perspektívy závodov v Ružomberku. V roku 1960, keď sa začala pripravovať výstavba mestskej čistiacej stanice v Ružomberku, hľadali vodohospodárske orgány možnosť spoločného čistenia mestských a priemyslových odpadových vôd z Celulózok a Bavlnárskych závodov. V tom čase neboli dostatočné podklady, na základe ktorých by bolo možné zodpovedne posúdiť a vyprojektovať spoločné čistiarenské zariadenia. V dôsledku toho uvažovalo sa o samostatnom čistení odpadových vôd celulózových i mestských. V nadväznosti na to bol vypracovaný projekt a zabezpečená výstavba mestskej čistiacej stanice. Po odstupe času sa ukázalo, že existujú reálne predpoklady na zabezpečenie čistenia všetkých odpadových vôd, mimo sulfitových výluhov v spoločnom zariadení. To, pravda, znamená, že celá realizácia sa musí odsunúť do ďalších rokov, čím vznikajú vážne národohospodárske škody.

Komplikovaná situácia je tiež v povodí hornej Nitry, kde priemyselný uzol Prievidza-Nováky produkuje značné množstvá vysoko znečistených odpadových vôd, čo má nepriaznivý vplyv na celé Ponitrie. O tom čiastočne hovoril i v diskusii aj súdruh poslanec M a c h a t a. Situácia sa stala ešte vážnejšou, keď po nedávnej deštrukcii hrádze odkaliska v Zemianskych Kostolanoch dochádza k priamemu vypúšťaniu odpadových vôd z Elektrárne a Chemických závodov do rieky Nitry. V dôsledku toho sa voda z rieky Nitry stáva nepoužiteľnou a je ohrozené zdravie obyvateľstva i prevádzka priemyslu v údolí tejto rieky. Taktiež cirkulačná voda, získavaná pre časť prevádzky Elektrárne z odkaliska, musí byť nahradená dodávkou čistej vody, čím vznikajú ďalšie národohospodárske škody. Ide o haváriu, ktorej riešenie presahuje rámec a možnosti Stredoslovenského kraja a problémy sa riešia za pomoci vyšších orgánov, najmä za pomoci súdruhov z Ústredného výboru Komunistickej strany Slovenska, Slovenskej národnej rady, kde je v súčasnom období ustanovená osobitná komisia. Tam aktívne pracuje, najmä pomáha s. Barbírek, tajomník, povereník Slovenskej národnej rady s. Š t e n c l i ďalší súdruhovia.

Treba povedať, že včera akosi pri ďalšej tej havárii vznikli ďalšie národohospodárske škody a boli ohrození na životoch ľudia, kde, pochopiteľne, celkom prišli štyria o život a niekoľkí ležia v nemocnici.

Značné problémy spôsobuje znečisťovanie vody rieky Slanej a Rimavy. Slaná je vplyvom odpadových vôd z celulózky v Gemerskej Hôrke vysoko znečistená. Stav sa zhorší v najbližších mesiacoch zvýšením znečistenia už aj tak znečistenej rieky Rimavy vplyvom odpadových vôd z nového Potravinárskeho kombinátu v Rimavskej Sobote. Postup prác na spoločnej čistiacej stanici sa v roku 1965 síce zlepšil, avšak manko zaznamenané v roku 1964 stále trvá a termín ukončenia je naďalej ohrozený. To bude znamenať, že Potravinársky kombinát po uvedení do prevádzky spôsobí svojimi odpadovými vodami nielen nám, ale i vodohospodárskym orgánom v Maďarskej ľudovej republike vážne starosti.

V súvislosti s riešením odtokových pomerov na Ipli sa v uplynutých rokoch dosiahli pekné výsledky. Prevažná časť toku okrem úseku, kde tvorí tok súčasne štátnu hranicu, sa upravila a posledný úsek medzi obcami Holiša a Boľkovce je pre výstavbu pripravený. V tomto smere treba kladne hodnotiť aktívny prístup orgánov Slovenskej národnej rady k riešeniu problémov Ipľa. Vláda republiky dňa 19. mája t. r. dala zásadný súhlas k zmene štátnych hraníc v záujme riešenia vodohospodárskych úprav v hraničnom úseku.

Z hľadiska rozvoja poľnohospodárskej výroby pokladáme za nevyhnutné postupne uskutočniť ešte účinnejšie a komplexnejšie vodohospodárske zásahy v údolí Ipľa, Slanej a Rimavy. Mám na mysli vybudovanie nádrží v Ružinej, ďalej Brezničke, na Rimavici i Slanej a veľkoplošné závlahy v týchto povodiach.

Všeobecne, súdružky a súdruhovia, sú známe problémy spojené s výstavbou vodného diela Liptovská Mara, okres Liptovský Mikuláš. Na základe uznesenia vlády investovali sa už do prípravných prác i na vysídlenie obcí značné finančné prostriedky okolo výstavby tohoto vodného diela. Pokladám preto za potrebné, aby sa za pomoci Slovenskej národnej rady a jej orgánov otázka výstavby vodného diela Liptovská Mara doriešila.

Treba otvorene povedať, že odďaľovaním tejto vodohospodárskej stavby a jej nevyjasnením - vznikajú vážne - podčiarkujem, vážne politické a národohospodárske škody, najmä preto, že je tam viac ako 10 rokov, prakticky 15 rokov, stavebná uzávera. Ľudia sú politicky presvedčení o správnosti tohto diela a po druhé - ako som sa už zmienil - značné prostriedky boli už na toto dielo zo strany štátu vynaložené.

Odporúčam urýchlene zvážiť, súdružky a súdruhovia, efektívnosť a návratnosť týchto investícií z hľadiska tejto vodohospodárskej stavby a na základe tohto rozhodnúť v najvyšších štátnych orgánoch. Dovolím si poznamenať, že k tomuto problému som diskutoval i na poslednom plenárnom zasadnutí vlády, kde som tiež žiadal, aby sa tento problém riešil v spojitosti s úlohami 4. päťročného plánu.

V rámci zavádzania nových zásad plánovitého riadenia národného hospodárstva sa má zaviesť odborové riadenie aj vo vodnom hospodárstve. Treba pripomenúť, že ide o správnu politickú a ekonomickú líniu a opatrenia v tomto smere iste prispejú k lepšiemu plneniu úloh vo vodnom hospodárstve.

Záverom, vážené súdružky a súdruhovia, dovoľte mi ubezpečiť Slovenskú národnú radu, že orgány, poslanci a funkcionári národných výborov Stredoslovenského kraja, urobia všetko, aby sa závery dnešného významného rokovania Slovenskej národnej rady v Stredoslovenskom kraji v plnom rozsahu realizovali, na čo vytvárame aj priaznivé podmienky v pláne na 4. päťročnicu. Ďakujem za pozornosť.

Podpredseda Kríž:

Ďakujem poslancovi Belovickému. Oznamujem, že teraz nasleduje krátka, 10-minútová prestávka.

(Prestávka. ) (Po prestávke):

Predseda Chudík:

Pokračujeme v rozprave.

Prehovorí minister poľnohospodárstva, lesného a vodného hospodárstva súdruh inž. B u r i a n.

Minister poľnohospodárstva, lesného a vodného hospodárstva inž. Burian:

Vážená Slovenská národní rado, soudružky a soudruzi!

Dovolte, abych jménem delegace vlády naší republiky pozdravil vaše plenární zasedání a vyslovil jeho jednání plného úspěchu a zdaru.

Závažným bodem vašeho dnešního jednání jsou problémy a hlavní úkoly vodního hospodářství na Slovensku. Jde o velmi závažnou problematiku, která se prakticky týká teměř všech odvětví národního hospodářství a každého z nás. Proto také prostředky, které věnuje naše společnost na rozvoj vodního hospodářství, se neustále zvyšují. Např. na čtvrtou pětiletku je to o 14, 3 % více než na období 1961-1965. Je však si třeba otevřeně říci, že přesto nelze naráz vyřešit a pokrýt všechny, i oprávněné požadavky, které se tu během nejenom poválečné doby nahromadily v důsledku zvýšených požadavků rozvoje národního hospodářství a růstu životní úrovně, ale mnohé z nich už pocházejí z období předmnichovské republiky nebo ještě starších období.

Základním rysem rozvoje vodního hospodářství je postupný přechod od dosud převažně extenzivního způsobu na intenzivní hospodaření s vodou. To znamená, že musíme velmi pečlivě zvážit jak zaměření investic ve vodním hospodářství, tak i zavedení ekonomických opatření u jednotlivých uživatelů vody s cílem, aby co nejlépe hospodářili s vodou a co nejefektivněji využívali vodní zdroje.

Tato situace je dána tím, že Československo je odkázáno s vyjímkou Dunaje - prakticky pouze na vlastní zdroje vody ze zražek, které nejsou bohaté. Zásoby v našich tocích se v suchých obdobích odhadují na 14 miliard m3 vody ročně, které jsou nerovnoměrně rozděleny v jednotlivých povodích na území státu i během roku. Z tohoto množství již v roce 1970 použijeme zhruba 5 miliard m3, a potřeba k roku 1980 dosáhne asi 10 miliard m3 vody ročně, to jest plných 70 % objemu našich využitelných vodních zásob.

Voda tak stále zřetelněji nabývá charakteru velmi cenné suroviny, jejíž bilancování se především v oblastech hospodářsky exponovaných stále častěji setkáva s velmi vážnými potížemi. Rozvojem industrializace neustále roste počet vodohospodářsky pasivních oblastí. Například stačí připomenout Hornonitriansko, které je konkrétním příkladem, kde nedostatek vody se může v krajním případě stát i limitujícím faktorem, určujícím hranici dalšího rozvoje hospodářství, a tedy i životní úrovně celých oblastí.

Soudružky a soudruzi,

současný stav a problémy rozvoje vodního hospodářství na Slovensku jsou vcelku výstižně rozebrány ve zprávě pověřence pro zemědělství soudruha Kolomana B o d i, kterou jste obdrželi jako podklad pro dnešní vaše jednání. Ve svém diskusním příspěvku chci proto pohovořit o těch, které se zřetelem na současný stav vodního hospodářství a na možnosti národního hospodářství považujeme za nejnaléhavější řešit.

Směrnice k plánu čtvrté pětiletky, které byly projednávány na plénu Ústředního výboru KSČ v minulém měsíci, určují, že rozvoj vodního hospodářství do roku 1970 nutno orientovat především na řešení nejnaléhavejších problémů, to znamená

-  na prvém místě na zabezpečení obyvatelstva pitnou vodou a

-  na vybavení měst kanalizacemi a čistírnami odpadních vod, zvláště v případech soustředěné bytové výstavby;

-  teprv v třetím pořadí je to pak rozšíření hlavních zdrojů vody pro průmysl a zemědělství.

Dvěma cílům je nutno podřídit rozdělení prostředků. Ne snad proto, že by byl přebytek zdrojů pro průmysl a zemědělství, ale proto, že budování vodovodů a kanalizací je mnohem důležitější a na všechno při nejlepší vůli zřejmě nestačíme.

Jsem si plně vědom, že přitom nebudou moci být zajištěny mnohé velmi naléhavé problémy. Jsou vám však známy potíže, se kterými jsme se v posledních letech setkali a které znamenaly krácení především investičních prostředků, abychom nemuseli provádět opatření, která by znamenala snížení životní úrovně. Tím horší je ovšem skutečnost, že vydělených prostředků se plně nevyužívá. I situace ve čtvrté pětiletce je taková, že musíme opravdu velmi pečlivě vážit, na co investice co neúčelněji a nejefektivněji vynaložíme. Zpráva a diskuse konkretně potvrzují, že dát přednost vodovodům a kanalizacím je správné. Bude nutné struktuální změnu vodovodního hospodáření ve 4. pětiletce přehodnotit ve prospěch vodovodů a kanalizací, jinak po letech bychom znovu museli konstatovat, že u nás výstavba vodovodů a kanalizací zaostává.

Proto podle směrnic Ústředního výboru přidělujeme v celostátním měřítku na jmenovité akce tyto podíly prostředků:

-  na vodovody, kanalizace, městské čistírny odpadních vod..........65, 3 %

-  na úpravu vodních toků a budování nádrží bez energetického využití.......25, 6 % a

-  na dobudování vodních nádrží s energetickým využitím...........9, 1 %.

Nejdůležitějším úsekem je tedy zlepšení vodohospodářské péče o obyvatelstvo, to znamená výstavba vodovodů, kanalizací a městských čistíren odpadních vod.

Znám z osobních poznatků z návštěv řady obcí zde na Slovensku, zejména na Nitransku, jak je to závažný problém. Za sebe hovoří skutečnost, že koncem loňského roku na Slovensku

používalo vodu z vodovodu jen.... 31, 7 % obyvatel

a na kanalizaci bylo zapojeno dokonce pouze 21, 2 % obyvatel.

V souvislosti s tímto stavem a dalším rozvojem je zajímavé porovnat dosavadní vývoj.

Tak např. na výstavbu vodovodů bylo věnováno v létech 1951-1955 285 mil. Kčs, a vezmeme-li to za 100 %, pak v roce 1956-1960 394 mil. Kčs, to je o 38 % víc, v roce 19611965 634 mil. Kčs, to je proti roku 1951-1955 223 % a v roce 1966-1970 má být věnováno 809 mil. Kčs, to je 284 %.

Znamená to, že na výstavbu vodovodů bude na Slovensku ve čtvrté pětiletce dáno více jak za 11 let v období 1950-1961.

Ještě výraznější vzestup se jeví u kanalizací, kde bylo vynaloženo v létech 1951-1955 216 mil. Kčs, vezmeme-li to za 100 %, pak v létech 1956-1960 256 mil. Kčs, to je 119 %, v létech 1961-1965 697 mil. Kčs - 323 % a v létech 1966-1970 se plánuje 990 mil. Kčs, to je 459 mil. Kčs.

Znamená to, že v příští pětiletce bude vynaloženo více jak čtyriapůlkrát více než v období 1951-1955 a že je to více než dvojnásobek částky, která byla vynaložena v desetiletí 1951-1960.

A přes tento výrazný vzestup prostředků nedochází k takovému zlepšení, jaké by odpovídalo našim požadavkům. Vždyť v roce 1970 to bude stále ještě 60 % obyvatel, kteří nebudou zásobováni vodou z vodovodů a bude to přes 70 % obyvatel, kteří nebudou používat výhod veřejné kanalizace.

Z toho je patrno, že napravovat závažné chyby minulosti, zvláště z předmnichovské republiky, není snadný úkol a je to úkol velmi náročný na finanční i materiálové prostředky a na stavební a montážní kapacity.

Přitom bude však velmi účelné případně při podrobném vypracování návrhu plánu na čtvrtou pětiletku v jednotlivých okresech a krajích tak, aby byl ještě dále zvýšen podíl prostředků pro vodovody a kanalizace. Z celkového globálu investičních prostředků je na Slovensku vydělováno pro vodovody a kanalizace 54, 5 % prostředků, zatím co v českých krajích byla preference tohoto úseku výrazněji vyjadřena tím, že z celkového globálu pro české kraje je na výstavbu vodovodů a kanalizací přidělováno 72, 3 %. Jsem toho názoru, že jesliže byl úkol budování vodovodů a kanalizací včetně městských čistíren vod označen za hlavní článek problémů vodního hospodářství do roku 1970, že je na něj potřeba důsledněji soustředit prostředky.

Nemusí přitom vždy jít o rozsáhlé akce, neboť v řadě míst je možné zásobování obyvatel pitnou vodou řešit i cestou výstavby místních vodovodů, úpravou místních zdrojů vody, využíváním společných studní a pod., tak jak to i zde v diskusi bylo hovořeno. Při této příležitosti bych chtěl připomenout, že zejména otázce studní, na něž je zatím odkázáno na Slovensku téměř 70 % obyvatel, musíme věnovat zvýšenou pozornost. Podle prověrek hygienicko-epidemiologické služby zhruba 70 % studní nevyhovuje požadavkům hygieny a situace se zhoršuje přesto, že byl vybudován značný počet nových studní. Příčiny vidíme především v tom, že nové studně jsou prováděny nekvalitně, přičemž často chybí prostředky na rekonstrukci a údržbu studní starších; národnímu hospodářství chybí odborní pracovníci, zejména studnaři. Ostraňování těchto nedostatků musí být proto řešeno mnohem užší spoluprací vodohospodářských organizací a národních výborů.

Z větších investičních akcí uvažují směrnice ústředního výboru, že již v roce 1966 bude zahájena výstavba vodovodů v Bratislavě, Štúrově, Galantě, Skalici, Prievidzi a dalších místech, v roce 1967 v Seredi, Trnavě, Kolárově, Žilině a jinde. Kanalizace a čistírny budou postupně vybudovány v Bratislavě, Liptovském Mikuláši, Trenčíně, Topolčanech, Banské Bystrici a dalších místech. V nezbytném, i když omezeném rozsahu bude pokračovat i výstavba vodních nádrží a úprav toků. Bude nyní záležet na vodohospodářských organizacích, aby zajistily včas potřebnou přípravu a hledaly další cesty k efektivnímu využití plánovaných investičních prostředků.

Dalším důležitým úkolem našeho vodního hospodářství je podstatné zlepšení péče o čistění odpadních vod, zvláště průmyslových. Od roku 1957 do roku 1964 bylo při výstavbě čistíren odpadních vod investováno necelé dvě miliardy korun. Uvedli jsme do provozu celkem 407 čistíren. Dalších 160 čistíren je rozestavěno. Rada z nich má být v letošním roce uvedena do zkušebního, nebo trvalého provozu, jako například městské čistírny v Praze a v dalších městech.

Situace pro řešení problému čistoty vod není ani pro nejbližší léta uspokojivá, i když se do roku 1970 počítá s výstavbou čistíren asi za 2, 5 miliardy Kčs, z toho na Slovensku asi za 1 miliardu Kčs.

Situace je taková, že celkové znečistění toků zhruba způsobuje z poloviny asi 60 průmyslových závodů a z druhé poloviny dalších 640 menších zdrojů znečistění.

Mezi rozhodující zdroje znečistění patří i závody, které jsou výběhové, to znamená u kterých čistírny již budovány nebudou. Jsou to hlavně celulózky, jejichž odpady ničí jen na Slovensku několik set kilometrů nejkrásnějších řek. Teprve s likvidací závodů Gemerská Hôrka, Harmanec, Martin a rekonstrukci dalších, a zabezpečením dodávek technologického zařízení pro čistírnu vod může nastat zásadní obrat v čistotě slovenských řek.

Další velké úlohy čekají naše vodní hospodářství i na úseku investiční výstavby. Ve čtvrté pětiletce bude z celkového objemu 9, 1 mil. Kčs použito na zajištění rozvoje vodního hospodářství na Slovensku 3, 3 mil. Kčs.

Významnou vodohospodářskou investicí, která má zajistit energetické a plavební využití Dunaje a současně komplexně řešit problematiku Podunajské nížiny, je připravovaná společná československo-maďarská soustava vodních děl na Dunaji pod Bratislavou. V současné době se zpracovávají v úzké spolupráci s maďarskou stranou variantní investiční úkoly s cílem najít nejvhodnější technické řešení.

Značná pozornost je na Slovensku věnována meliorační výstavbě, zejména rozvoji závlah, a to jak závlah čistou vodou, tak zejména závlah hnojivých v horských a podhorských oblastech. Z celostátního objemu investičních prostředků 766, 1 mil. Kčs, vynakládaných na meliorace v roce 1965, připadá na Slovensko 350, 4 mil. Kčs, t. j. 45, 7 %.

Bylo by ovšem málo platné, kdybychom v plánu dávali prostředky a plán nebyl plněn. Jsme si vědomí, že letošní mimořádně nepříznivé počasí v prvním čtvrtletí nepříznivě ovlivnilo nízké plnění plánu. Celkový objem melioračních prací byl totiž splněn je na 12 % ročního objemu. Je nutné, aby výrobní zemědělské správy spolu s dodavateli učinili opatření, aby výpadek plánu za první čtvrtletí byl co nejryhleji vyrovnán.

Důležitým úkolem letošního roku je budování malých vodních nádrží a závlah. Výrobní zemědělské správy a zemědělské závody na Slovensku se zavázaly provést výstavbu a rekonstrukci 299 zařízení k zadržení vody. Celková rozpočtová hodnota těchto zařízení činí přes 45 mil. Kčs. Plnění těchto závazků je však velmi neuspokojivé. K 30. dubnu t. r. bylo rozpracováno pouze 37 akcí, t. j. 16 % celkového úkolu. Značně v plnění závazku zaostáva Východoslovenský a Západoslovenský kraj. Zatímco kraj Středoslovenský má rozpracováno již 38 % z celkového úkolu, kraj Východoslovenský má zahájeny pouze 2 akce z plánovaných 74. Uložili jsme proto krajským výrobním zemědělským správám provést taková opatření, aby byly úkoly splněny. Zde žádné výmluvy nepomohou, neboť potřebné finanční prostředky a materiálové fondy pro výstavbu těchto nádrží byly v požadované hodnotě poskytnuty. Proto je třeba, aby byly také výrobními správami a zemědělskými závody plně využity. Z našeho ministerstva jsme rovněž rozepsali přímou pomoc na výstavbu těchto nádrží v hodnotě přes 20 mil. Kčs na podporu této akce.

Ve čtvrté pětiletce bude na Slovensku věnována na meliorační výstavbu plná polovina celostátních prostředků. V kapacitách je to dokonce mnohem více. Vždyť v příštích pěti letech má být např. vybudováno 120 000 ha závlah, t. j. více než je dnešní stav v celé ČSSR.

Značná pozornosť je věnována rozvoji hnojivých závlah v horských a podhorských oblastech Středoslovenského a Východoslovenského kraje. Výstavba závlah čistou vodou je koncentrována především do úrodných oblastí Považí, Malého Dunaje a Žitného ostrova a Východoslovenské nížiny.

Z celkového rozsahu 126 000 ha nové výstavby závlah mají činit velkoplošné závlahy 54 000 ha. Dosavadní zkušenosti i závěry z jednání odborníků ukazují, že zvláště u velkoplošných závlah je nutno mnohem důsledněji řešit v prvé řadě problémy samotné zemědělské výroby, to znamená, zajistit v plném rozsahu připravenost zemědělského závodu na závlahový provoz. Po vyřešení těchto otázek je možno přistoupit k vlastnímu technickému řešení závlah.

Ukazuje se, že je bezpodmínečně nutno si předem důkladně rozvážit a propracovat zaměření rostlinné a živočišné výroby, zabezpečit proškolení kádrů a vytvořit přednostně takové materiálně-technické podmínky pro výrobu a bytové a pracovní podmínky pro kvalifikované pracovníky, aby byly co nejefektivněji pro další růst zemědělské výroby podmínky, vytvořené závlahovou soustavou.

Soudružky a soudruzi,

závěrem bych chtěl poděkovat předsednictvu Slovenské národní rady, že věnovalo otázkám a problémům rozvoje vodního hospodářství na Slovensku takovou pozornost. Materiál a průběh diskuse ukazuje, že jde o velmi závažné problémy.

Chtěl bych vás proto ujistit, že ústřední výbor strany, vláda republiky a ministerstvo zemědělství, lesního a vodního hospodářství věnují těmto problémům zvláště v poslední době mimořádnou pozornost. Jsem přesvedčen, že vzájomnou spoluprací se nám podaří tyto problémy úspěšně řešit.

Predseda Chudík:

Ďakujem súdruhovi ministrovi Burianovi a dávam slovo súdruhovi poslancovi Františkovi Faragovi.

Poslanec Faraga:

Vážená Slovenská národná rada, súdružky a súdruhovia poslanci!

Je veľmi správne, že Slovenská národná rada na dnešnom rokovaní zaoberá sa tak vážnym problémom, ako je súčasný stav vo vodnom hospodárstve na Slovensku.

Dovoľte mi, aby som vo svojom diskusnom príspevku zaoberal sa aspoň jedným z dnes nastolených problémov v našom kraji, hlavne v okresoch Lučenec a Rimavská Sobota, a to je otázka nedostatku vody v poľnohospodárstve.

XII. sjazd KSČ vytýčil úlohu pozdvihnúť poľnohospodársku výrobu na úroveň priemyslu, t. j. zvýšiť objem produkcie tak, aby poľnohospodárstvo v podstate krylo narastajúce prírastky spotreby našej spoločnosti v hlavných produktoch. Splniť túto úlohu, to značí, dôsledne využiť všetky zdroje a prostriedky, najmä zveľaďovať pôdny fond, rýchlejšie zavádzať v poľnohospodárskej výrobe komplexnú mechanizáciu, chemizáciu, koncentráciu a špecializáciu.

Úprava vodného režimu v pôde je jednou z hlavných podmienok sústavného a trvalého zvyšovania úrodnosti pôdy. Meliorácie, závlahy a odvodnenie priamo podmieňujú ďalší vzostup intenzity poľnohospodárskej výroby. Cieľavedomým realizovaním týchto opatrení dosahujeme najvyšší stupeň intenzity využitia pôdy.

Jedna z oblastí, kde máme veľké rezervy pre zvyšovanie poľnohospodárskej výroby v Stredoslovenskom kraji, pochopiteľne po efektívnom uplatnení investícií do poľnohospodárskej pôdy, hlavne na vodohospodárske úpravy a potom na zúrodňovacie práce pri správnom uplatnení špecializácií v rastlinnej a v živočíšnej výrobe, je okres Lučenec a Rimavská Sobota.

Na celkovej výmere poľnohospodárskej pôdy kraja podieľajú sa okresy Lučenec a Rimavská Sobota 28, 5 %. Ešte väčší podiel je pri ornej pôde, kde z celkovej výmery kraja je v týchto okresoch 34 %.

Južné okresy, ktoré sú z poľnohospodárskeho hľadiska najprodukčnejšie, vykazujú veľkú rozkolísanosť vodného režimu. V povodí rieky Ipľa sa prejavuje extrémny charakter prírodných pomerov, ktorý veľmi nepriaznivo pôsobí na rozvoj poľnohospodárskej výroby v okrese, a tým i v kraji. Neupravenosť tokov zapríčiňuje záplavy najúrodnejších plôch na výmere 15 470 ha poľnohospodárskej pôdy. Doba trvania záplav je priemerne 27 dní na jar a v lete 10 dní. Napríklad i v tomto období v povodí Ipľa je voda v trávnych porastoch a potrvá ešte mesiac, najmä v oblasti Veľkej Čalomie, kde bude veľmi ťažko vôbec zobrať úrodu. Ročné straty spôsobené záplavami predstavujú len v poľnohospodárstve škodu asi 1240 korún na jeden ha, čo je okolo 16 miliónov škôd spôsobených vylievaním Ipľa.

Naproti tomu vo vegetačnom období sa javí veľký nedostatok vody hlavne v pôde a zrážky v suchých rokoch dosahujú počas vegetačného obdobia iba 150 mm. V dôsledku toho sú nízke hektá-


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP