5. schůze ČNR

24. 10. 1968

(Přerušená schůze opět zahájena v 9.09 hod.)

Předs. dr. Císař (zvoní): Zahajuji přerušenou 5. schůzi České národní rady. Budeme pokračovat v rozpravě. Jako první je přihlášen s. Rudolf Josef, připraví se s. dr. Adam.

S. Josef Rudolf: Vážená Česká národní rado, ve svém diskusním příspěvku bych chtěl podtrhnout, že otázka federalizace a celá tato myšlenka je naprosto správná a že vcelku se nesetkáváme ani u našich občanů s tím, že by tato věc byla nějak kritizována. Naopak, každý chápe, že v socialismu má být plně dovršena demokratická forma, každý národ má mít právo na své sebeurčení, má mít své zástupce, má rozhodovat o svých věcech apod. - podotýkám to proto, že budu dále hovořit o problémech v souvislosti se zákonem o federalizaci, aby tedy tyto věci byly rozlišovány.

Mám několik vážných připomínek k celému propracování tohoto návrhu a mám částečnou obavu, že tento návrh zákona není - alespoň podle mého názoru - úplně správný.

Mám takový dojem, že celý návrh je vytvářen pod vlivem termínu 28. října a že se v něm promítá preference slovenské větve národa, slovenské menšiny a že čeští experti a Česká národní rada v zájmu vyřešení federalizace soustavně ustupují, a to až tak daleko, že dochází k některým momentům, jako je omezení práva českého národa a preference slovenské větve.

Dr. Jičínský podal včera zprávu o připomínkách občanů, občanů českých, a to k federalizaci. Dle mého názoru velká část těchto připomínek je naprosto správná, ovšem zde v České národní radě vcelku byly tyto připomínky jenom konstatovány a už se nikam nepromítají, nejsou brány v úvahu a nejsou uplatněny v návrhu zákona. Myslím, že je to hlavně z toho důvodu, že naši zástupci se snažili přistoupit na určitý kompromis se skupinou slovenských expertů, se Slovenskou národní radou, aby takto zákon o federalizaci mohl být schválen.

Naše pozice, pozice ČNR je slabší než pozice slovenská. Je tomu tak především proto - podle mého názoru - že především tu je vlastní postavení dr. Husáka, pak skutečnost, že jako místopředseda vlády vede komisi expertů a vládní komisi pro federalizaci a konečně že měl to štěstí, že na Slovensku sjezd komunistické strany schválil federalizaci a tím upevnil pozici Slováků, zatímco česká skupina, Česká národní rada, nemá ve vládě zastoupení a zejména neměla a nemá své politické vedení, dokonce ani československý ústřední výbor strany ještě nezaujal a asi už do 28. října nezaujme k federalizaci své stanovisko. Jinými slovy - Česká národní rada se nemá o koho opřít. Proto správné připomínky k federalizaci nemůže prosadit a pravdu má vždycky slovenský návrh, ať jsou z české strany připomínky jakékoliv.

A nyní k tvorbě návrhu zákona. Tady podle mého názoru dochází k převládání vůle menšiny nad vůlí většiny, přičemž toto nebezpečí hrozí i nadále, že hned od svého vzniku celá federalizace a celé uspořádání státu bude takové.

Včera zde kdosi řekl, že se nemáme na federalizaci dívat jenom z negativního hlediska, ze sám ze své zkušenosti má velmi dobré styky a spolupráci se slovenskými soudruhy apod. Plné souhlasím. Ovšem myslím si, že bychom zde v České národní radě měli hovořit naprosto otevřeně, že bychom měli vidět i případné negativní důsledky a je naší povinností i tuto varitnatu brát v úvahu a uvážit ji.

A nyní k některým věcem, které se mi nezdají správné. V prvé řadě je to otázka Federálního parlamentu. Mám na mysli Sněmovnu lidu. Podle dosavadní ústavy jedině lid má právo rozhodovat o svých věcech. Jakékoli rozhodnutí této Sněmovny lidu nebude nikdy konečné. Nebude rozhodnutím, neboť to bude vlastně jen projednaný návrh, který bude čekat na své projednání ve Sněmovně národů. Podle mého názoru, at mi to někdo vysvětlí, pravomoc lidu je okleštěna a ohrožena. Nebylo by lepší - znovu se vrátím k českému návrhu, který nebyl prosazen - upustit od Sněmovny národů a hlasovat zvláště česká a slovenská skupina poslanců? Tím by nemohlo stejně dojít k majorizaci jednoho národa druhým.

Druhý problém je Sněmovna národů. V jediném bodě se přikláním k slovenskému návrhu, když bude muset být Sněmovna národů, tak aby byla volena přímo a ne ze zástupců ČNR a SNR. Bude-li tato Sněmovna národů jmenována ze zástupců ČNR a SNR, může dojít k tomu, že z české i ze slovenské strany mohou být do ní jmenovány třeba jen reprezentanti určité části národa, třeba jen z Prahy nebo z Bratislavy a některé části národa nebudou zastoupeny vůbec, jako je tomu třeba dnes v ČNR, kdy některé okresy nemají vůbec své zastoupení. Proto se přikláním k přímým volbám, bude-li muset tato Sněmovna vůbec být.

S. ministr Rázl včera zde hovořil přesvědčivě o institucionálním řešení nové federace a prosazoval mimo jiné i vládní návrh na doplnění kompetencí federálních orgánů o pravomoc v průmyslu a zemědělství. Plně s jeho názory souhlasím a pokládám je za naprosto správné. Nedovedu si vůbec představit, že by se dala otázka řešit jiným způsobem. Řekl také, že se shoduje se slovenskými experty na nutnosti tohoto řešení, nebo tak podobně se vyjádřil. Jaké však bylo moje překvapeni, když jsem včera večer v hotelu z rozhlasu slyšel zprávu o zasedáni ČNR a SNR. Ze zasedáni SNR vyznělo podle komentátora asi to stanovisko, že SNR odmítá veškeré tyto návrhy, odmítá veškeré kompromisní řešeni a trvá na svých požadavcích na dosavadních sporných věcech celého návrhu federace. K jednání byli dokonce přizváni všichni poslanci NS ze Slovenska. Celá relace vyzněla v tom, že slovenská skupina v žádném případě neustoupí.

Ptám se proto, zda-li tedy bude muset ustoupit český návrh nebo návrh vlády, české většiny národa? Není to tedy také otázka majorizace většiny národa menšinou? Nebude se toto opakovat po federalizaci, např. při jednání o státním rozpočtu nebo ve Federálním parlamentu?

Přežije vůbec pevnost federalizace jednání o jednom nebo o dvou rozpočtech? Jaká bude stabilita vlády, jak federální vlády, tak české vlády, bude-li muset česká vláda si postavit zásadní otázku dotací na Slovensku k vyrovnání ekonomik? Jak federalizace pomůže celkové ekonomice ČSSR? Tyto otázky mi přicházejí na mysl a jsou to otázky aktuální u našich občanů, u našich voličů. Mám určité pochybnosti o správnosti věci.

Další problém: Ve federální vládě, pokud ministr je Čech, generální tajemník bude Slovák. Ve federálních výborech bude rovnoprávné zastoupení Čechů a Slováků, tedy stejně Čechů jako Slováků. Je tedy preferována menšina na úkor většiny, nebo ne? Nechci hovořit ani o problému Moravy, který při řešení nikdo nebral v úvahu.

Jsem si vědom pesimismu, se kterým zde hovořím. Nechtěl jsem vystoupit s tímto tématem, ale včerejší relace v rozhlase o tom rozhodla. Jsem si vědom politických důsledků, kdybychom 28. října federaci neschválili. Asi ji budeme muset schválit se všemi nedostatky, které přináší. Máme však ještě dnes čas. Nevím ale, jestli máme sílu některé negativní jevy změnit, i když času je opravdu málo, rozhodně však by nebylo vhodné dále ustupovat.

Jen za tu cenu, aby zákon byl schválen? To by určitě ČNR našim občanům nepomohla. Budu velmi rád, když v budoucnu optimismus, který dosud převládá, zvítězí. Budu mít z toho daleko větší radost, než mám dnes obavy. Děkuji vám. (Potlesk.)

S. dr. Adam: Vážená Česká národní rado, zbývá jen několik hodin do okamžiku, kdy musí ČNR úplně uzavřít veškeré své návrhy a připomínky k návrhu dvou ústavních základních zákonů zcela mimořádného dějinného významu. Musí to učinit tak, aby mohla úspěšně složit účet ze své činnosti celému českému národu. Za tři měsíce své činnosti nemohla mnoho udělat. Vznikla z volby českých a slovenských poslanců NS. Nepřinesla si tedy od voličů žádný program své činnosti. Vznikla v době, kdy o koncepci federace a schválení ústavního federalizačního zákona bylo již v SNR v podstatě rozhodnuto. Vznikla a pracovala v mimořádně těžké době prakticky bez aparátu. Toto vše můžeme před dějinami svého národa uplatnit na vysvětlení, v žádném případě na omluvu.

Můžeme uplatnit i to, že jsme v těchto dějinně osudových záležitostech obvykle jednali bez možnosti řádně prostudovat a analyzovat podkladový materiál, který jsme dostávali těsně před zahájením zasedání.

Máme dnes ještě poslední možnost sestavit odpovědné stanovisko českého národa a můžeme to učinit právě tak kategoricky, jako to činí SNR.

Pravděpodobně už se nedá napravit uspěchanost, nevyváženost a proto i určitá nedomyšlenost projednávaných návrhů ústavních zákonů. Ale je nutné pokusit se odstranit nedostatky, které jsme studiem materiálu včera v noci mohli odkrýt. Dovolte i mně, abych uvedl ty, které jsem objevil a abych navrhl příslušnou úpravu a potřebné doplnění.

Nejprve k zákonu o postavení menšinových národností. Považuji ustanovení čl. 2 odst. 1 za prakticky neproveditelné, a proto navrhuji z odstavce 2 učinit odstavec 1 a doplnit ho takto: "a to tak, aby pokud možno byly národnosti poměrně ke svému statisticky zjištěnému počtu zastoupeny ve veřejném životě, ve volených i výkonných státních a samosprávných orgánech."

V článku 3 doporučuji doplnit 6. řádku takto: "právo používat svůj jazyk v úředním styku se státními orgány, soudy a národními výbory všude tam, kde příslušníci dotyčné národnosti podle zjištění při sčítání lidu činí aspoň 30 % obyvatelstva". Když toto neuděláme, kterýkoliv příslušník kterékoliv národnosti může přijít na národní výbor kdekoliv v republice, udělá podání a oni mu nebudou moci vyřídit věc v jeho rodném jazyce. Jinak by to znamenalo, že by všichni úředníci museli ovládat jazyky všech menšin, aniž by museli ovládat jazyk druhého státotvorného národa.

V článku 5 doporučuji vyškrtnout slova "federálními a".

Nyní k vlastnímu návrhu federalizačního ústavního zákona. Především je nutno vytknout, že návrh kromě rozsáhlého zákazu majorizace obsahuje další omezení tím, že pro příliš mnoho věcí ukládá povinnost řešení ústavním zákonem.

Kdyby se naše ústavní zákony usnášely lidovým hlasováním, tak bychom chodili každou neděli k volbě.

Nadto se tu předepisuje obligatorní funkce státních tajemníků ve federálních ministerstvech, aniž by se řešila otázka jejich podřízenosti, povinností a práv. Není jasné, jestli tajemník bude kolegou ministrovým nebo jeho podřízeným. To z toho není zřejmé. Je jasné, že federální ministři budou trávit většinu času dohadováním se svými tajemníky a národními ministry, než řízením svého resortu.

To je jaksi laický matematický propočet. Jestli takhle si představujeme účinnou vládu, tak nevím, kam bychom to dovedli.

Vůbec se neřeší otázka řízení soudnictví a otázka jednoty právního řádu. Přísahy poslanců Federálního shromáždění a národních rad jsou ve zřejmém rozporu s preambulí proklamující právo na sebeurčení až do oddělení. Co tím sledujeme? Jak to máme vysvětlit občanům? Přitom současně zavazujeme poslance národních rad i shromáždění "být věren Československé socialistické republice". Tak v jakém je to poměru právo až na oddělení?

Ústava nevytváří účinné zábrany proti vzniku režimů osobní moci. Otázkou vzájemných vztahů mezi národy jsme se tak zaujali, že poučení, která jsme získali za 20 let, jsme do této ústavy nepromítli. Navrhuji, aby bylo do ústavy přijato ustanovení, které omezí možnost, aby někdo byl zvolen presidentem republiky po více než 2 funkční období.

Dále navrhuji, aby formule slibů poslanců obou národních rad byla sjednocena. Proč se mají poslanci ČNR zavazovat vykonávat svůj mandát ku prospěchu lidu obou národů a národností a poslanci SNR nikoliv.

Z ustanovení čl. 14 je zřejmé, že u federální emisní banky vůbec o banku nejde. Ta nedostává kompetenci k bankovním operacím. Jde zřejmě o metodický orgán. Navrhuji proto nahradit slova "federální banka" slovy "federální měnový výbor" a ustanovit, že předseda a místopředseda měnového výboru jsou členy federální vlády.

V článku 16 písmeno c) navrhuji vypustit slova "především se socialistickými státy", neboť slovo "především" se dá vykládat tak, že právo koordinace hospodářské spolupráce se zahraničím se vztahuje prakticky jen na socialistické státy. To jistě není účelem věci.

V nově navrženém článku 16 a) navrhuji v odstavci "b" za slovo "specializace" udělat čárku a pokračovat slovy "výzkumu a vývoje". Protože pojem výzkumu je trochu užší než pojem vývoje a ve stycích se zahraničím jde také o vývoj.

Prosím zpravodaje obou výborů aby vysvětlili, zda lze vyložit ustanovení o federální pravomoci tak, že podniky letecké a námořní dopravy, železnice a pošty budou federální, anebo zda bude Česká plavba námořní a Slovenská plavba námořní a české a slovenské aerolinie atd.

Dále navrhuji, aby volby do Sněmovny národů byly provedeny tak, aby se funkční období této sněmovny krylo s funkčním obdobím Sněmovny lidu, přičemž i nadále považuji jednokomorový federální parlament za optimální řešení.

Navrhuji také, aby president republiky buď měl právo vrátit Federálnímu shromáždění zákony, s nimiž nesouhlasí, protože on je zavázán svou přísahou dodržovat ústavu republiky, anebo, jestliže mu uložíme, že musí podepsat všechno, co si Federální shromáždění usnese, pak mu dát právo podávat návrhy ústavnímu soudu tehdy, když se domnívá, že podepsal něco, co není v souladu s ústavou.

Prosím zpravodaje o vysvětlení, proč se na příště nepočítá s povinností kontrasignace alespoň u některých aktů presidenta republiky předsedou vlády nebo příslušným ministrem.

Kladu otázku, zda by pro volitelnost presidenta republiky neměl být předepsán vyšší věk odlišný od věku rozhodného pro volitelnost poslance Federálního shromáždění.

V článku 69, odst. 2 doporučuji doplnit slova "kterákoliv sněmovna".

Považuji za zbytečně těžkopádné, aby se federální ministerstva určovala ústavním zákonem. Bude to světová specialita. Obohatíme učebnice ústavního práva o čs. specialitu. Proč se má bránit pružnému řešení vládních orgánů, je-li federální agenda již v ústavním zákonu taxativně vypočtena? Proč máme bránit předsedovi vlády, aby určité agendy slučoval nebo rozlučoval? Vždyť jste viděli, že to není jenom otázka Československa, kde se tak často měnily resorty, děje se to i v jiných státech. Totéž platí i o federálních výborech.

Kladu dále otázku, zda je správné ustanovení odstavce 4, článku 91, které zavádí institut promlčení neústavnosti zákona nebo nařízení. To znamená, že když do 6ti měsíců se nepřijde na to, že je to neústavní, tak se to stane ústavní, a to je nesprávné.

Dále mi není jasné, proč podle čl. 91 mají mít ústavně právní výbory národních rad zvláštní oprávnění, obejít plénum národní rady v otázkách ústavnosti a proč mají mít legitimaci k tomu, podávat návrhy ústavnímu soudu přímo bez projednání národní rady?

V čl. 105 písm. a) navrhuji nahradit slovo "přijímat" slovem "ustanovovat".

V čl. 112 odst. 3 slovo "spravovat" slovem "řídit se".

Domnívám se, že je v zájmu českého státu i obou státotvorných národů, aby federalizační zákon byl po uvedených změnách přijat a aby byla neprodleně učiněna opatření ke vzniku výkonných orgánů ČNR, která je jinak dosud bezmocným sborem. Doplnění ČNR by se mělo dít stejně jako v SNR, tzn. ČNR by měla členy pro rozšíření ČNR si zvolit sama. Jinak bude porušena zásada rovnosti obou národů.

Doporučuji, aby byla zvážena otázka kumulace funkce člena ČNR a člena NS.

Dále doporučuji doplnit čl. 139 odst. 1 ustanovením, že statut Prahy, dnes hlavního města ČSSR, upravuje federální zákon vydaný na základě návrhu ČNR.

Navrhuji dále, aby ČNR přijela usnesení, v němž bude zdůrazněno přesvědčení, že obě národní rady budou při zpracování nové federální ústavy upravovat ustanovení zákona o federaci na podkladě získaných zkušeností tak, aby federální orgány mohly operativně a účinně řešit otázky svěřené do jejich působnosti. Zatím mám o této možnosti pochybnosti.

Pokud jde o stanovisko organizační komise ČNR, nemohu souhlasit s jeho bodem VIII. V otázce cenového úřadu, agendy vědy a techniky, stavebnictví a investiční výstavby. Je nutno si položit otázku, proč nebylo rozdáno také stanovisko ekonomické komise, které je v těchto otázkách odlišné. Navrhuji, aby ČNR uložila všem svým komisím, projednat a náležitě zdůvodnit své návrhy na uspořádání orgánů výkonné moci ČNR a jejich vztahy k orgánům federálním s tím, že konečný návrh předloží společně komise ekonomická i organizační po svém projednání.

Považuji za nutné vyslovit politování nad tím, ře předsednictvo ČNR nepovažovalo za vhodné uspořádat slavnostní schůzi k oslavě 50. výročí obnovení české nezávislosti a při příležitosti schválení zákona o čs. federaci.

Navrhuji, aby předsednictvo ČNR pozvalo na některé z příštích zasedání presidenta republiky arm. gen. Ludvíka Svobodu a aby ČNR vyslovila ocenění jeho celoživotních zásluh o český národ a čs. stát.

Navrhuji dále, aby se ČNR usnesla, že na příště žádný materiál nebude projednáván dříve než 24 hodin po tom, co byl spolehlivě doručen všem členům ČNR.

Vážená ČNR, naše usnesení mají osudný a dějinný význam. Příští generace českého národa budou naše dnešní činy i naše opomenutí kriticky hodnotit. Jestliže se nám zatím nepodařilo jménem téměř deseti milionů Čechů vyvinout při řešení návrhu ústavního zákona o federaci takovou iniciativu, jakou by si tato historická chvíle právem vyžadovala, formulujeme své poslední stanovisko k oběma projednávaným návrhům ústavních zákonů důkladně, pečlivě a odpovědně. Současně se však pusťme do intenzívní a pilné práce na řešení otázek českého výkonného aparátu, abychom opět nemuseli čekat na slovenské návrhy v této oblasti.

V příští práci budeme muset hledět nejen na zachování výkonného a účinného správního a řídícího federálního aparátu, nýbrž i na rychlé uskutečňování řešení, která jsou bytostním zájmem českého národa, budeme muset soustředit své úsilí mnohem více na řešení základních otázek českého národa.

Předseda ČNR. s. dr. Císař: Děkuji. Prosím s. dr. Adama, aby se ještě dohodl s návrhovou komisí, jak mohou být jeho požadavky zapracovány, protože do soboty nám příliš času nezbývá. Nyní hovoří s. ing. Kempný.

S. ing. Kempný: Pověřením předsednictva ČNR mi bylo uloženo, abych na společném zasedání výborů NS za našeho předsedu s. dr. Císaře uvedl iniciativní návrh ČNR na federativní uspořádání našeho státu. Stejně tak to učinili slovenští soudruzi.

K našim úvodním slovům byla vyslovena celá řada připomínek ze strany poslanců NS. Největší část těchto připomínek byla kritika toho, že předkládáme dva iniciativní návrhy, že jsme nebyli schopni se dohodnout a že jsme NS nepředložili návrh společný.

Já i soudruh profesor Laco, kteří jsme odpovídali na připomínky poslanců, jsme se snažili vysvětlit tuto situaci shodně tak, že nejde o dva návrhy, že jde v podstatě o návrh jeden, který v několika málo bodech předkládá variantní řešení, a tím, že jsme toho názoru, že už dávno minuly doby, kdy se předloží návrh jediný a dává se k odsouhlasování. Že rozhodování znamená víc, než jenom zvednout ruku. Že tedy ty alternativy - a v podstatě se jednalo o 4 základní problémy - je třeba, aby posoudili poslanci Národního shromáždění, aby znali stanovisko jedné i druhé strany a správně v zájmu společné federativní Československé republiky, v zájmu lidu obou našich republik rozhodli.

Poslední týden byl věnován usilovné práci ve výborech Národního shromáždění za účasti našich soudruhů, členů ČNR, v našich komisích, ve vládě, aby se jednotlivé otázky právě ve variantních řešeních vyjasnily a stanoviska sjednocovala. Došlo i k projednání v politických orgánech.

Z těch všech jednání vzešel návrh jakéhosi jednoho konečného znění, který nám byl včera předložen. Naše předsednictvo se k němu před zasedáním pléna, tj. dopoledne, vyjadřovalo, a v podstatě velmi pečlivě posoudilo právě ty otázky, které byly alternativně předkládány, a zaujalo k nim zásadní stanovisko s tím, že toto bylo v podstatě obsaženo v úvodních slovech obou soudruhů, jak doc. Jičínského, tak doc. Ruska včera v úvodu našeho jednání.

V podstatě jsme byli toho názoru v předsednictvu, že lze přijmout a podporovat návrh vlády ze 17. října, že je třeba souhlasit s doplněním článku 8 stanoviska vlády o body týkající se průmyslu, zemědělství a výživy a současně přiměřeně přeformulovat článek 16, aniž bychom tím současně založili prejudici pro institucionální uspořádání budoucích výkonných orgánů. Vycházeli jsme z toho, že právě v těchto předběžných sjednocovacích jednáních došlo k jednomu ze zásadních rozhodnutí nebo dohod, jak jsme předpokládali, totiž o tom, že v ústavním zákoně o federalizaci našeho státu bude vyjmenován pouze obsah pravomocí a činností federálních orgánů a nikoli už konkrétně a jmenovitě institucionální uspořádání jednotlivých vlád, jednotlivých ministerstev federativních, příp. i národních.

Vycházeli jsme z toho, že právě v tomto směru můžeme napravit celou řadu připomínek z řad našich občanů i našich poslanců, že práce na zákonu byla uspěchaná, že nebylo dost času si věci důkladně promyslet a že často se tedy přejímaly návrhy těch, kteří měli více času návrh připravit. Tím jsme získali nebo získáváme potřebných asi 3 nebo 4 týdny, ve kterých můžeme to, nač nebylo dost času, pečlivěji a zodpovědněji posoudit i připravit.

Zaujali jsme stanovisko, pokud se týká úprav obsažených v článku 29 stanoviska vlády, týkajícím se vzniku Sněmovny národů volbou národními radami. Přitom jsme doporučili, a bylo o tom hovořeno, aby nebyl měněn článek 144 odst. 2 stanoviska vlády, podle něhož Česká národní rada rozšíří počet svých členů na 200, protože ČNR to považuje za významné zvláště proto, aby v přechodném období nevznikala asymetrie mezi způsobem doplnění ČNR a SNR.

Zaujali jsme stanovisko, aby v článku 146 bylo doplněno znění týkající se článku 28 odst. 2, aby nabytí účinnosti tohoto článku vzniklo až po provedení všeobecných voleb do Sněmovny lidu a do České i Slovenské národní rady vzhledem k tomu, že by asi 27 poslanců Národního shromáždění prakticky přestalo být členy naší Národní rady a velmi by se komplikovala situace při doplňování na těch 200 členů.

Vycházeli jsme i z toho, že je třeba sjednotit slib poslanců České i Slovenské národní rady; doporučili jsme přijetí slovenského znění tak, jak tu konec konců doporučoval soudruh předřečník.

Snažili jsme se tedy v předsednictvu skutečně hledat a najít seriozní řešení, takové, které bude odpovídat zájmu obou našich národů a které nebude postaveno na justamentních stanoviscích, ale naopak na snaze zákon schválit s tím, že budeme mít možnost jeho fungování, jeho přednosti i chyby ověřit v praxi a vyjít pak ze zkušeností při přípravě jak federativní ústavy, tak ústav národních.

Velmi nás proto překvapilo - a bylo to tu už prvním řečníkem řečeno - stanovisko SNR, které cituji z Rudého práva, kde se říká, že v podstatě se odlišuje od dohody, ke které dospěli představitelé obou národních rad na společné schůzce počátkem října v Brně, že poslanci SNR znovu odmítli dohody o rozdělení kompetencí mezi federálními a národními orgány, zejména v oblasti daní, ačkoliv o těchto otázkách bylo dosaženo dohod již dávno před společným projednáváním v obou předsednictvech národních rad, v zahraničně politických vztazích atd.

Já zdaleka nemám v úmyslu dramatizovat tuto skutečnost ani nejsem z toho příliš nervózní. Poněkud mne to překvapilo a přece jen si myslím, že je ještě čas, abychom v těchto otázkách našli společnou řeč. V sobotu má totiž zasednout znovu společné zasedání všech výborů NS, které vlastně nebude ničím jiným, než jakýmsi pracovním plenárním zasedáním nebo pseudoplenárním zasedáním NS tak, aby to zasedání, které bude schvalovat konečné znění zákona 27. října, mělo připravený návrh jediný, návrh takový, aby opravdu charakter tohoto zasedání odpovídal i dnům, ve kterých k tomuto zásadnímu rozhodování dochází.

My jsme v předsednictvu schválili delegaci předsednictva resp. ČNR, která by měla zastupovat ČNR na tomto jednání výborů NS s tím, že by jejím úkolem bylo hájit nebo vysvětlovat či prosazovat závěry a návrhy, které přijme dnešní plenární zasedání, že by úkolem této delegace bylo snažit se za každou cenu najít společné řešení, společný jazyk a vytvořit prostě spolu s poslanci NS seriózní podklad pro jednání 27. října. Doporučuji, abychom v návrhu, který budeme dnes přijímat, tuto delegaci zmocnili, aby hájila názory nebo návrhy, které zde předložíme, aby pomohla řešit a najít cestu ke skutečně seriózní přípravě jednoho návrhu pro konečné zasedání, ovšem vzhledem k dané situaci doporučuji, aby ČNR zmocnila tuto delegaci, aby v připadě, že by nedošlo k dodržení dohod mezi oběma našimi národními radami i politických dohod, které vyjasnily nebo vyjasňovaly těch posledních málo rozporů, tato naše delegace doporučila v daném případě odložit projednání zákona v parlamentu až do vyjasnění těchto otázek, které se ukazují po zprávách ze včerejšího zasedání SNR jako sporné. Jsem si vědom toho, že by to jistě byl politicky velmi problematický krok, ale v zájmu věci, v zájmu toho, abychom nevytvořili prejudic, že paritní řešení některých základních otázek nebo vylučování majorizace jednoho národa nebo reprezentace národem druhým by mohlo v budoucnu založit takový stav, že bychom prakticky nebyli schopni přijmout žádný z těchto zákonů, které jsou - podle mého názoru - neméně zásadní a závažné jako tento první, který k nim klade základ, doporučuji toto řešení.

Dekuji vám. (Potlesk.)