Inž. Víšek: Mám faktickou poznámku. (Předs. dr. Císař: Prosím.)

Vzhledem k tomu, jaká situace se vytvořila, doporučil bych, aby návrh Ing. Kempného, aby delegace měla na sobotním zasedání právo navrhnout v určitém případě odložení jednání o zákonu, aby toto nebylo právo jenom této delegace, ale aby se o takovém návrhu jednalo zde. Domnívám se, že tu byla dostatečně dlouhá doba, abychom našli společný jazyk. Včera jsme byli ve zprávách informátorem o jednání SNR nařčeni z planého prodlužování, taktizováni a postranních úmyslů. Obávám se, že doba příliš postoupila, než abychom mohli tyto věci nechat bez povšimnutí. Nevím tedy, zda by z tohoto našeho jednání neměl vzejít návrh, aby se o federalizačním zákonu nehlasovalo 27. října.

Předseda dr. Císař: Domnívám se ovšem, že Ing. Kempný to myslel tak, že by to bylo zapracováno do návrhu usnesení. (Ing. Kempný: Ano.)

Ing. Víšek: Doporučuji však, aby se o tom jednalo zde jako o tomto návrhu.

Předs. dr. Císař: Považujete-li to za nutné, je to možné. Mluví s. Jelínek.

S. Jelínek: K této věci bych chtěl říci také poznámku.

Včera večer, když jsem odcházel ze zasedání, poslouchal jsem zprávy z jednání SNR. Tam byl úryvek z projevu předsedy státoprávní komise SNR prof. Laco. Já jsem to pouze poslouchal, nemám přesně formulace, ale obsah jeho vystoupení a doporučení plenárnímu zasedání SNR je tak závažný, že bych doporučoval, aby předsednictvo si obstaralo tuto věc a během dnešního plenárního zasedání, než skončíme, aby nás s tím seznámilo a pak k tomu zaujalo kvalifikované stanovisko. Prof. Laco totiž nemluvil za sebe. My si tady můžeme vyslovovat každý svůj názor, protože mluvíme za sebe, ovšem prof. Laco mluvil za státoprávní komisi a měl ve svém vystoupení kategorické závěry za prvé, za druhé, za třetí. Proto bych doporučoval tento postup.

A nyní, soudružky a soudruzi, mi dovolte, abych vás seznámil s průběhem diskuse k předloženému návrhu zákona, kterou jsme měli v našem kraji, kde jsme organizovali poměrně širokou diskusi na všech stupních jak národních výborů, tak i společenských a zájmových organizací NF a kde jsme hovořili o připomínkách občanů.

Měli jsme i krajský aktiv, který jsme svolali spolu s krajskou odborovou radou. Pak se tyto materiály z diskuse celého kraje shrnuly a projednali jsme je v Radě, kde jsme k tomu zaujali své stanovisko. Podobně postupovaly i stranické orgány v našem kraji, kde také bylo přijato stanovisko na základě diskusí v celém kraji. Domnívám se, že podobným způsobem proběhla diskuse i v jiných krajích, takže včera uvedený počet doc. Jičínským - 300 připomínek - nevyjadřuje dostatečně skutečný rozsah diskuse.

Nyní mi dovolte, abych vyjádřil naši základní myšlenku, že s opravdovou upřímností a pochopením vítáme praktickou realizaci nového státoprávního uspořádání, jímž bude do všech důsledků realizováno rovnoprávné postavení Čechů a Slováků. Plně souhlasíme s novou úpravou státoprávního uspořádání na základě dvoudílné federace. Na tomto našem základním stanovisku nic nemění to, že máme některé zásadní připomínky k celému postupu řešení a dále některé konkrétní připomínky k poslednímu znění navrhovaného ústavního zákona o československé federaci. Prosím proto, aby naše připomínky i další návrhy byly z tohoto pohledu chápány.

Uvedl jsem, že souhlasíme s vytvořením dvoudílné federace. Přitom jsme i nadále toho názoru, že přijetí podrobného ústavního zákona o federalizaci si vyžaduje dořešit některé otázky. Podrobné znění návrhu ústavního zákona o československé federaci není důkladně propracováno a obsahuje podle našeho názoru řadu ustanovení, která do ústavního zákona vůbec nepatří.

Vycházíme z četných připomínek z celého našeho kraje u vědomí, že jde o mimořádně závažný dokument, který nemohl být v krátkém časovém období občany uvážen a důkladně projednán. Vždyť krátké časové období od vydání stanoviska v denním tisku koncem září do daného termínu 15.10. to skutečně neumožnilo. Nebylo možno ani domyslet všechny důsledky a dopady realizace navrhovaného zákona, protože řada závěrů ze stanoviska zveřejněného v denním tisku není patrna. Tento stav a postup je kritizován na všech schůzích a jednáních občanů o federalizaci.

Proto také bylo požadováno přijetí rámcového ústavního zákona, jímž by ke dni 28. října 1968 byla vyhlášena federalizace republiky.

Přitom jsme však toho názoru, že i za tohoto stavu je nezbytné projednat všechny připomínky vzešlé z diskuse a zaujmout k nim stanovisko.

K vlastnímu řešení jednotlivých otázek máme následující připomínky:

- doporučujeme shodně s návrhem, aby se dosavadní název státu neměnil a byl ponechán název "Československá socialistická republika";

- pokud jde o výpočet záležitostí, patřících do společné kompetence federativní republiky, je nutno pamatovat na záležitosti školství a péče o zdraví, jak se o tom včera diskutovalo;

- v dalších ustanoveních se předpokládá vyrovnávání ekonomických rozdílů mezi Českou a Slovenskou socialistickou republikou, je zde řešena problematika dotací a subvencí ve prospěch ročních rozpočtů obou národních republik na další rozvinutí národních ekonomik. Jsme si vědomi toho, že tato otázka mezi oběma národy je opravdu velmi delikátní. Přesto však si myslíme, že toto ustanovení by nemělo být zakotveno do ústavního zákona. Jsme toho názoru, že v kompetenci federace by mělo být ponecháno mezioblastní ekonomické vyrovnávání při respektování zásad, že jde o dlouhodobý proces a že toto vyrovnávání bude uskutečňováno na základě oboustranných výhodných podmínek;

- pokud jde o výstavbu a činnost federálních a národních orgánů, podporujeme variantu, aby federální parlament byl dvoukomorový, při rozdílné kompetenci obou komor a Sněmovna národů aby byla volena paritně z poslanců ČNR a SNR. Současně doporučujeme uvážit délku volebního období z hlediska využití zkušeností kádrů pracujících po delší období a také z důvodů hospodárnosti tak, že by volební období mělo být 5-6 leté. Doporučujeme i maximální zjednodušení postupu hlasování o otázkách ve Federálním shromáždění tak, aby bylo maximálně umožněno pružné řešení všech problémů včetně sporných otázek. Jsme názoru, aby ústavní zákon neobsahoval podrobný výpočet federálních ministerstev a výborů a aby celá záležitost byla řešena zvláštním federálním zákonem;

- jestliže neřešíme v ústavním zákoně ostatní státní orgány, jako jsou banky, arbitráž apod., pak jsme toho názoru, neřešit zde ani otázku emisních bank. Pokud by k řešení došlo, jsme názoru, vyřešit pouze jednu federální emisní banku pro potřeby celé federace, vycházejíce ze zásady "jednotná měna - jedna emisní banka";

- pokud jde o soudnictví, doporučujeme zvážit počet členů ústavního soudu a náhradníků a zvýšit počet členů na 16 a náhradníků na 8. Při přípravě nového zákona o organizaci soudů a prokuratury ve federaci vzít v úvahu skutečnost, že s ohledem na zajištění jednotného výkladu právního řádu a zákonů na území federace by měl existovat jeden federální nejvyšší soud a jedna federální generální prokuratura.

Považujeme za správné, aby orgány ČNR vytvořily jak časově, tak i věcně všechny podmínky k důslednému posouzení a přijetí nového územně správního členění, a to na základě důkladné analýzy.

Současně chci zdůraznit a podtrhnout náš požadavek dále podstatně posílit postavení MNV a MěNV vůbec a též rozšíření jejich finanční základny převedením některých centralizovaných zdrojů do jejich rozpočtů přímo, čímž by došlo k omezení neúnosného přerozdělování národního důchodu u centrálních orgánů.

Návrh vlády, který jsme včera obdrželi, neřeší všechny tyto připomínky. Domnívám se však, že je přesto jako určitý kompromis přijatelný v zásadních věcech. Není v něm obsažen výčet federálních orgánů, poslanci do Sněmovny národů mají být voleni nepřímo, zůstává nynější název státu. V těchto bodech odpovídá tedy našemu stanovisku. Myslím, že je přijatelné i ustanovení o rovnoprávnosti obou sněmoven, protože se současně ve třetím odst. čl. 27 stanoví, že k platnému usnesení Federálního shromáždění je třeba souhlasného usnesení obou sněmoven, nestanoví-li tento ústavni zákon něco jiného. Je zde tedy platforma pro nynější nebo budoucí uspořádání kompetencí sněmoven.

Nyní některé připomínky a poznámky k otázkám uspořádání výkonných orgánů ČSSR.

Návrh na uspořádání federálních a národních výkonných orgánů a zásady v něm obsažené považujeme ve své podstatě za naprosto správné a souhlasíme zde se stanoviskem, které k předloženému návrhu přijala organizační komise České národní rady.

Pokud jde o otázky dotýkající se ekonomické oblasti, jde o rámcová ustanovení, s nimiž souhlasíme, protože nevybočují ze směrů daných ekonomickou reformou a byly potvrzeny lednovým a dubnovým plénem ÚV KSČ. Jsme však toho názoru, že při konkretizaci bude nutno tyto otázky řešit podrobněji a jednoznačně upravit vztahy i dělbu práce mezi federálními a národními orgány a také vztahy mezi těmito orgány a nejvyšším stupněm národních výborů. Konkrétně jde o vztahy v ekonomické oblasti, i když obecně potvrzené zásady nepřímého ekonomického řízení se plně týkají i hospodářství dosud řízeného národními výbory. Budou zde jistě některé výjimky, které vyplývají z úlohy národních výborů, např. v péči o některé služby, životní prostředí a zabezpečování dalších potřeb obyvatelstva v daném území.

Z dílčích připomínek považujeme za nutné upřesnit dosavadní návrh v oblasti ekonomiky o úloze střednědobého (pětiletého) plánu a roční směrnice vlády. Domníváme se, že bude správné, aby již v této době byly upřesněny vazby mezi pětiletým plánem a roční hospodářskou směrnicí vlády a aby hospodářská směrnice vlády obsahovala i směry sestavení státního i národního rozpočtu a finanční otázky národních výborů.

Další nesmírně závažnou otázkou při výstavbě federálních a národních orgánů jsou zásady jejich výstavby uvedené již v úvodu návrhu, tj. že bude zvolena maximálně jednoduchá struktura, že bude zabezpečena maximální pružnost fungování celé jejich soustavy a že nebude připuštěn celkový růst administrativního aparátu a nákladů na státní správu. S tím plně souhlasíme a dokonce myslím, že to musíme důsledně vyžadovat. Situace je totiž taková, že při vytváření určitých orgánů se tyto zásady vždy proklamovaly, ale později se porušovaly. Jakmile nově zřízený orgán začne fungovat, pak teprve se dopracovává obsah jeho činnosti v celé jeho šíři, řada agend a úkolů se nově vymýšlí a dochází ke zvyšování počtu pracovníků i správních nákladů. Doporučujeme, aby byl vypracován celý projekt a předložen ČNR s tím, že bude neustále sledováno jeho plnění.

Tak zabezpečit zásadu, že nebude zvýšen počet pracovníků ani nákladů na správní aparát federálních a národních orgánů oproti dosavadnímu stavu v ústředních a slovenských národních orgánech.

Pokud jde o zřízení národního ministerstva výstavby, podporujeme stanovisko organizační komise ČNR, aby ministerstvo takto či jinak označené působilo v oblasti tvorby životního prostředí, územního plánování a investiční výstavby, aby však rozhodně nevyřizovalo záležitosti výroby stavebních hmot a stavebně montážních prací, které patří do ministerstva průmyslu. Na úrovni federace by bylo potřebné do příslušného paragrafu ústavního zákona o čs. federaci zakotvit kompetenci federace při vydávání základních zákonných úprav v oblasti územního plánování a stavebního řádu.

Soudružky a soudruzi, to jsou některé naše zásadní připomínky k řešení všech otázek souvisejících se státoprávním uspořádáním. Jsme si vědomi, že jde o věci nesmírně složité a náročné na nová řešení. Vzhledem k tomu a protože není dostatečných zkušeností z fungování federace u nás, doporučuji, aby všechny návrhy a připomínky byly opravdu důkladně zváženy a aby v cílovém řešení nebyl okruh všech otázek považován za uzavřený, ale za vývojové řešení, které si vyžaduje neustálé sledování a hodnocení a provádění úprav tak, aby orgány co nejlépe fungovaly a plnily své poslání ve prospěch celé společnosti a našeho lidu.

Návrh ústavního zákona o federalizaci pak považujeme za rámcový podklad, po jehož ověření a ohodnocení bude moci trvalejší pružnější řešení přinést teprve nová ústava. Současně očekáváme, že v tomto smyslu zaujme k připomínkám své stanovisko i dnešní plénum ČNR. Na toto naše stanovisko čeká celá naše veřejnost.

S. Černovský: Vážená Česká národní rado, problematikou mládeže se v posledních letech v Československu zabývala řada stranických i státních orgánů, z jejichž diskusí vzešlo mnoho obecných i konkrétních připomínek i požadavků dotýkajících se různých dílčích problémů. Teprve analýza kritického stavu organizovaného hnutí mládeže obrátila pozornost k širším aspektům problematiky - ke zkoumání institucionálního řešení vztahů mezi mládeží a společností vůbec. Téměř spontánně, což svědčí o naléhavosti problému a o jednoznačnosti jeho řešení, se objevily různé požadavky na vytvoření státního orgánu, který by koordinoval dosud roztříštěné působení různých institucí v otázkách dětí a mládeže, zabezpečil komplexní přístup a efektivní využití všech dostupných společenských zdrojů. Tento požadavek podporovaný teoretickými pracovišti, vedením organizací mládeže a drtivou většinou mladých lidí, pak prošel v tomto roce stadiem určité konkretizace, kde bylo zpracováno několik návrhů na pojetí autoritativní státní instituce s celonárodní či celostátní působností, z nichž značná část počítala s vytvořením ministerstva pro řešení problémů dětí a mládeže.

Až dosud se otázky mládeže a dětí řešily pouze v jednotlivých resortech, institucích a organizacích. Ačkoliv bylo na těchto různých úsecích, tzn. na úseku školství, kultury, práce a soc. péče, vnitra, obrany, i na úsecích hospodářských ministerstev dosaženo nemalých úspěchů, již delší dobu je pociťována potřeba komplexního přístupu k analýze a řešení otázek mládeže. Dokazují to význačná stranická usnesení o mládeži z posledních let, dokazuje to i vládní usnesení k otázkám mládeže z 1. srpna t. r. V poslední době i vedení ÚV ČSM spolu s ostatními dětskými a mládežnickými organizacemi projednalo některé konkrétní návrhy na řešení tohoto komplexního problému. Dnes, kdy jednáme v ČNR o institucionálním uspořádání budoucích federálních, ale i republikových orgánů, znovu zjišťujeme a máme obavy, že tak jako tomu bylo v uplynulých obdobích před lednem t. r., se stále nedostáváme dál než za hranice obecních deklarativních uznání a poznání o postavení a důležitosti mladé generace. Tato oblast dosud nikdy z nejrůznějších objektivních příčin nebyla uznána za tak důležitou, aby byla řešena konkrétními opatřeními a v určitém institucionálním vyjádření byly řešeny tyto problémy do důsledků.

I dnes se znovu přesvědčujeme a vidíme paralelu s minulými obdobími, která je dokumentována řadou objektivních skutečností, které konečné řešení problematiky mládeže a dětí opět odsunuly do pozadí. Současná politická realita přináší do řad mládeže i vedení jednotlivých organizací oprávněné obavy, že problémy mladé generace a jejich řešení budou opět řešeny později.

Snahou každé organizace i budoucího uspořádání dětských a mládežnických organizací v Čechách a na Slovensku, ale i v celostátním měřítku, je snaha každé z těchto organizací rehabilitovat své postavení, zajistit si postavení odpovídající jejímu programu. Prakticky denodenně na besedách, schůzích a shromážděních mládeže se setkáváme se značným tlakem a s konkrétními požadavky na odpovědi, jak bude tato otázka v souvislosti s novým státoprávním uspořádáním s konečnou platností řešena. Upozorňujeme proto na tyto naše návrhy, které jsme předložili státním orgánům, vládě, ale i ČNR na základě tlaku mladých lidí na kompexní řešení této problematiky.

Vedení ÚV ČSM i řada organizací vidí toto řešení jako jeden z rozhodujících kroků, že to naše společnost a stát i příslušné orgány myslí s mladou generací upřímně. V minulých dvaceti letech zůstala společnost a stát mladé generaci přes nesporné výsledky mnohé dlužna. Proto se domníváme, že je třeba začít s konkrétním řešením a toto řešení neoddalovat. Jinak i my, mladí poslanci, ztrácíme důvěru a naději, že je možno dosáhnout řešení, a nepochybně i mladí lidé z celého kontextu společenské a politické reality v současné době ztratí důvěru v nás, kteří je v těchto orgánech zastupujeme.

Předkládáme všechny tyto návrhy v zájmu mladé generace této republiky a stejně tak upřímně věříme, že ČNR, ale i vláda k řešení této problematiky bude přistupovat. Snad naše jednání a konkrétní návrhy vyplynou v jiném světle, konstatujeme-li, že všichni jsme dost mladí na to, abychom se mohli stát ministry.

Závěrem chci zdůraznit, že od počátku řešení federálního uspořádání podporovali mladí poslanci všechna stanoviska ČNR. Současně jsme vsak důrazně upozorňovali na některé politické problémy vyplývající z existence dvou variant řešení. Jestliže má být stejným a odpovídajícím způsobem vyjádřena vůle dvou národů, není možné, aby ještě v těchto posledních hodinách byla vyslovována pochybnost o serióznosti návrhů a práce ČNR. Domníváme se proto, že tak, jak se od počátku přesvědčujeme o tom, že chceme dělat českou národní politiku, je třeba, abychom i za této situace a především z povinnosti a odpovědnosti k vlastnímu svému národu tak učinili.

Posl. inž. Pokorná: Soudružky a soudruzi, všichni jsme včera dostali návrh ústavního zákona o čs. federaci, který byl předložen jako materiál odborné vládní komise. Mne zaráží jedno rozhodnutí technického rázu. Tento návrh jsem já dostala před dvěma dny při jednání v ústavně právním výboru NS, kde za přítomnosti s. ministra Rázla byla udělána řada doplňků, které změnily podstatně některé paragrafy tohoto navrhovaného ústavního zákona. Znamená to, že se zde dohadujeme o věci, která v mnoha případech dnes má jiné znění.

Mne zaráží taková neplodnost naší práce. Bohužel jedná se právě o věcech, na které se řada poslanců dnes odvolávala a vyjadřovala s nimi souhlas nebo nesouhlas. Ve skutečnosti některé paragrafy zní dnes jinak po usnesení ústavně právního výboru.

Kladu tedy takovéto tři dotazy: Zdali předsednictvo České národní rady vůbec dostalo seznam těchto změn, jestliže ano, proč nás s tím neseznámilo jako plénum, nebo proč nevyjádřilo stanovisko ke změnám a neodvažuji se už domnívávat, že je vůbec nedostalo. Pak vyjadřuji značný podiv nad nekoordinovaností naší společné práce. (Potlesk.)

Předsedající: Požádám doc. Jičínského, aby po přestávce na dotazy odpověděl. Nyní přerušuji schůzi na 20 minut. Po přestávce diskutuje jako první soudružka Hašplová.

(Po přerušení schůze zahájena v 10.48 hod.)

Předsedající mpř. ČNR s. Jedlička: Soudružky a soudruzi, zahajuji přerušenou schůzi. Budeme pokračovat v diskusi. Jako první po přestávce bude diskutovat s. Hašplová.

S. Hašplová: Vážené shromáždění, k vystoupení mě vyprokovalo včerejší vyčíslení s. Hechtlové, která říkala, že budeme státem s 57 ministry. Jak víme, ani toto číslo není konečné, protože jsou některé resorty, které ještě čekají na řešení.

Sami jsme byli svědky toho, že při našem dosavadním zasedání jednotliví členové rady zdůvodňovali nutnost vytvoření federálního orgánu resortu, ve kterém sami pracují. Není to možno nazvat vždy jen nezdravým patriotismem, ale spise starostlivostí lidí, kteří v těchto resortech pracují, znají je a zavčas se snaží upozornit na úskalí a možné nedostatky.

Na druhé straně všichni cítíme odpovědnost za to, aby se státní správa nerozrostla. O tom jsme se mohli přesvědčit i na besedách, kterých jsme se při diskusi o federaci zúčastnili. Trápí to i naše občany.

Jak tedy z toho? Myslím, že funkce orgánů není závislá ani tak na kvantitě pracovníků, jako spíše na kvalitě. Naše dosavadní zkušenosti nejsou vždy nejlepší. Přimlouvám se za to, aby již nyní jednotliví ministři pomohli odpovědně připravit návrhy svých pracovníků pro budoucí federální a národní orgán, aby se přitom nebáli nenavrhovat ty, kteří na plnění úkolů nestačí. Nejsem si ovšem jista, zda je možno důvěřovat v takovýto kvalitní výběr. Zatím každá změna státní správy byla nejen dražší, ale ani zlepšení nepřinesla.

Podaří-li se nám zkvalitnit státní orgány, možná, že se potom vejdeme i do dosavadního limitu, jak o tom včera hovořil s. min. Rázl. A co tedy s odborníky - podtrhuji odborníky - kteří by již v centrálních orgánech nenašli uplatnění? S. Kempný nás na posledním zasedání upozorňoval na to, že po vyřešení problémů státoprávního uspořádání budou muset oba národní orgány se zabývat územně správním členěním a řízením. Budeme-li realizovat záměr, dát maximální pravomoc nejvyšším orgánům, tj. národním výborům, a budou-li ONV poslední odvolací instancí při dvoustupňovém řízení, budou i tyto orgány vyžadovat kádrové posílení a tam by právě tito "odborníci" mohli pomoci.

Tím současně začneme realizovat tu část akčního programu, která ukládá řídit kádrovou politiku z hlediska kvality lidí. Tento úkol čeká i oblast hospodářskou. Myslím, že by právě centrální orgány mohly být dobrým příkladem.

S. Vítězslav Frank: Faktickou poznámku. Soudružky a soudruzi, vzhledem k tomu, že zde byly vysloveny námitky a nastal rozpor mezi stanovisky ČNR a SNR, a vzhledem k tomu, že právě v tomto okamžiku zasedá naše vláda, doporučuji, abychom ihned zvolili delegaci ČNR ve složení: předs. s. dr. Císař, s. ing. Kempný a s. Miková a tuto delegaci vyslali do zasedání vlády, kde by tlumočila naše stanovisko, které zde již bylo předneseno. Navrhuji, aby o tomto návrhu se ihned hlasovalo a delegace byla do vlády vyslána.

Mpř. ČNR s. Jedlička: Děkuji s. Frankovi. Prosil bych, že o tomto návrhu hned nenecháme hlasovat, protože se musíme poradit s předsedou České národní rady, který pracuje na nějakém stanovisku. Necháme tedy diskutovat soudružku Šikolovou a hned po jejím diskusním příspěvku se k tomu vrátíme. Po soudružce Šikolové se připraví soudruh Šulc.

S. Šikolová: Vážená Česká národní rado! V návrhu zásad uspořádání výkonných orgánů, o kterých v současné době jednáme a kde jsou různé názory, je zdůrazňována především ekonomická stránka řízení s tím, že cílem je vytvořit dostatek místa pro rozvinutí a dokončení ekonomické reformy. Tedy záměry, na jejichž realizaci čeká beze sporu celý národ.

Je třeba konstatovat, že návrh je zpracován odpovědně a svým obsahem odpovídá výše uvedeným záměrům, až na to, že v koncepci hospodářské politiky ve statích střednědobého plánu a roční hospodářské směrnice je věta, že budou v potřebném rozsahu určovány závazné úkoly a limity.

Je skutečností, že za současného stavu našeho národního hospodářství bez těchto limitů a závazných úkolů se neobejdeme. Co je to však za termín potřebný rozsah? Uvedeno touto formou je možno hovořit o otevřených dveřích pro tak nechvalně známé direktivní plánování. Určit rozsah je možno pouze na základě analýzy současného stavu a tuto formu pro budoucnost by měla vláda použít v minimální míře a jako záležitost mimořádnou a jako takovou by ji navíc měl schvalovat parlament.

Uplatňováni těchto forem v praxi ve větším měřítku by mohlo učinit očekávanou reformu bezzubou.

Soudruh ministr Rázl zde vysvětlil záměry vlády v řízení, zásahy vlády do nižších článků i budoucí nutnost státu coby podnikatele. S tím však je nutno souhlasit, protože zajistit dynamický rozvoj národního hospodářství bude vyžadovat různá opatření vlády.

Je nutná i integrace, pokud bude dělána na základě ekonomických potřeb, ne pouze organizačních. Ovšem právě s takovým důrazem je nutno hovořit o posílení samostatnosti a podnikatelské sféry výrobních jednotek, protože nelze zapomínat na skutečnost, že každý přímý zásah centra má své důsledky, a o to se budou muset zřejmě více starat parlamenty.

V zahraničí, v socialistických zemích se množí hlasy ekonomů, které jednoznačně konstatují, že stav čs. ekonomiky není špatný a že není tudíž nutné provádět zásadní změny ani v čs. ekonomice ani v řízení. My však známe fakta naší ekonomiky. Souhlasím s řadou kladných výsledků našeho dvacetiletého budování, jak je uvedl doc. Rusek. Jsou však i vážné nedostatky. Několikaletá stagnace růstu, chronická podvýroba žádaných výrobků, technologické zaostávání, zastaralý strojní park, nízká odbornost řízení. Nejsme tudíž takovou avantgardní zemí, jak je uváděna. Tato chvála má zřejmě svůj cíl, musíme si uvědomit, že skutečně stojíme na osudové křižovatce a nepůjdeme-li v ekonomice kupředu, můžeme si na prstech spočítat, mezi kterou kategorií zemí se budeme moci zařadit.

Jestliže v politice lze někdy používat diplomacie a slov, pak v ekonomice to nejde, ekonomické zákonitosti jsou neúprosné.

Z úst řady poslanců na této půdě bylo hovořeno o tom, že naším hlavním úkolem je zlepšovat život našich občanů a že do popředí má vstoupit člověk. Pak ale k tomu musíme vytvořit podmínky, a ty neuskutečníme bez zdrojů. Stojí tedy za to svést tuto ekonomickou bitvu, aby pohár trpělivost našich občanů nepřetekl a orientovat československou ekonomiku vědecky vysoce kvalifikovaným způsobem v souladu s možnostmi k obnovení růstu čs. hospodářství. Je to naší životní nutností a v zájmu občanů obou našich národů.

Nepovažuji proto za tak důležité, bude-li 55 nebo 57 ministerstev, ale považuji za důležité, jak tato ministerstva budou řídit. (Potlesk.)