Mpř. ČNR s. Jedlička: Dekuji.

Dříve, než předám slovo s. Šulcovi, chtě1 bych se vyjádřit k návrhu, který přednesl s. Frank, aby ČNR zvolila delegaci, která by navštívila jednání vlády, o kterém víme, že je tam přítomen zástupce ČNR dr. Marko, a že se zřejmě projednávají některé otázky, které byly předmětem diskuse a které v souvislosti s tím, že nejsou - jak je jasné z denního tisku - dodržena některá ujednání mezi ČNR a SNR, jsou zvlášť důležitá. S. Frank navrhl, aby členy této delegace byli soudruh dr. Císař, inž. Kempný a s. Miková. Má někdo nějaký jiný návrh, nebo nějaký doplněk?

S. Svoboda: Dávám návrh, aby členem delegace byl také s. dr. Jičínský.

Mpř. ČNR Jedlička: Dr. Jičínský bohužel není momentálně přitomen.

S. Hrubý: Navrhoval bych, aby tam byl soudruh Hübner, aby Národní fronta byla vyjádřena také v tomto směru.

S. Beneš: Navrhuji s. Vodičku.

Mpř. ČNR s. Jedlička: Soudruh Beneš navrhuje soudruha Vodičku.

Je ovšem otázka, zda by tato delegace měla být nějak početná, protože se domnívám, že hlavním smyslem této delegace je, aby se především urychleně odebrala do jednání vlády a informovala vládu o náladě a o situaci, která vznikla na půdě ČNR.

Dr. Pátková: Navrhovala bych, aby do delegace byla přijata také Ing. Pokorná.

S. Šulc: Soudružky a soudruzi, myslím si, že hlavní pozornost bychom měli obrátit k tomu, že ČNR je partnerem a jestliže vláda považuje za nutné vyslechnout zástupce SNR a zavolat si ho (potlesk), pak myslím, že by naše delegace měla projevit především podiv na tím, že se tam musíme vnucovat a říci, že by vláda měla delegaci ČNR sama si vyžádat.

Mpř. ČNR s. Jedlička: Slyšeli jste připomínku s. Šulce. Myslím, že v tuto chvíli tato námitka je naprosto správná, je ovšem otázka, jak se tam dr. Marko dostal, zda to bylo na požádání vlády, nebo jakým způsobem.

S. Šulc: Soudruhu předsedo, myslím, že jsi nerozuměl dobře, co jsem chtěl říci, protože není důležité zda si SNR vyžádala u vlády slyšení. Je pravda, že se jedná o věci dvou národních států a nemůže být slyšena jen jedna strana.

Mpř. ČNR s. Jedlička: Já s tím plně souhlasím a domnívám se, že naše delegace toto stanovisko zcela určitě bude tlumočit, protože vyznívá z řady připomínek, konkrétně naposled z připomínky s. Šulce.

S. Polochová: Navrhovala bych, aby tam delegace byla buď rozšířena, nebo zúžena, ale aby byl proveden výběr z návrhů, které byly dány. Doporučovala bych, aby tam byla Ing. Pokorná a Dr. Adam, který už tu svůj diskusní příspěvek měl. Domnívám se, že tito dva by tam v každém případe měli být, protože znají dokonale problematiku.

Mpř. ČNR s. Jedlička: Mám jenom obavu, abychom se sjednocováním na delegaci nedostali do situace, že bychom ztratili příliš mnoho času a přišli tam - jak se říká - s křížkem po funuse.

S. Buchta: Doporučoval bych plénu ČNR, aby pověřilo pouze s. Ing. Kempného, jemuž připadlo hájit naše zájmy již v parlamentě, aby tedy on byl jediným členem této delegace a naše zájmy i ve vládě hájil, protože má koncepci propracovánu a neobávám se, že by ji nedovedl prosadit.

S. Ing. Kempný: Prosím vás, myslím, že z našeho stanoviska tam především musí být a naše stanovisko hájit náš předseda. Domnívám se tedy, že by to měl být nutně především on.

Pokud tady soudruh navrhuje mne, snad proto, že jsem byl jakýmsi mluvčím ČNR v parlamentě, a pak navrhoval soudružku Mikovou, zřejmě proto, že je nejen členkou ČNR, nýbrž i jednou z vedoucích funkcionářek parlamentu, protože je místopředsedkyní NS.

Mně je to nemilé, protože se jedná o mne, ale opravdu si myslím, že více než tříčlenná delegace by byla zbytečná. Nám je to jasné, stanoviska jsme si poznamenali, i názory těch, kteří vystupovali a svá stanoviska tlumočili.

Pokud byste si mysleli, že místo mne nebo místo s. Míkové má být někdo jiný, prosím, změňte to, ale delegace by neměla být více než tříčlenná, protože se tam stejně více než tři lidé k řeči nedostanou.

S. Matyáš: Navrhuji, aby tam nešlo celé procesí, ale tříčlenná delegace ve složení Císař, Kempný a Míková, jak bylo původně navrhováno.

S. dr. Hrabal: Mám jiný návrh. Není mi především jasné, proč by naše delegace měla jít do vlády. Národní shromáždění má projednávat návrh SNR a ČNR. Vláda vydala pomocný materiál, který není vládním návrhem. Vláda v tomto případě není žádným sjednocujícím elementem, který by tady měl působit. Máme-li za to, že je potřeba, aby obdobná delegace byla někam vyslána a aby s někým jednala, domnívám se, že je potřeba, aby taková delegace jednala se s. Smrkovským, případně aby se jednalo na půdě ÚV NF anebo přímo se SNR. Jinak vláda své stanovisko řekla, své stanovisko zakotvila do materiálu, který je nám předložen a který je určitou syntézou obou těchto stanovisek.

Inž. Rázl byl tady včera. Jeho projev znám z ústavně právního výboru z úterý, kdy se jednalo konkrétně o čl. 16 a 8. Ve vládě se jednalo jen o to, jestli čl. 16 má být rozveden tak, že by stanovil hranice společné kompetence federálních a národních orgánů. O nic jiného se ve vládě nejednalo. Nám jde momentálně o politickou otázku, o politické řešení věci. To nemůže dělat vláda. Je potřeba, aby to dělaly tyto dva orgány samy, tzn. spojit se se SNR a se s. Smrkovským.

Mpř. ČNR Jedlička: Děkuji dr. Hrabalovi za jeho připomínku. Domnívám se, že nebude na škodu, abychom navštívili jak jednání vlády, tak i nadále vyčerpali všechny naše možnosti, které se mohou projevit i v tom, že navštívíme jak předsedu NS, tak ÚV NF, tak případně ÚV KSČ.

Proto mi dovolte, abych nechal hlasovat o původním návrhu s. Franka, který navrhl, aby co nejrychleji se odebrala delegace ČNR ve složení Císař, Kempný a Míková do vlády, abychom mohli posoudit, o čem vláda jedná a jaká stanoviska zaujímá k některým sporným otázkám. Nechám hlasovat. Kdo souhlasí s tím, aby soudruzi Císař, Kempný a Míková odjeli do vlády a pokusili se navázat kontakty, případně vysondovat některé otázky a hlavně průběh jednání, nechť zvedne ruku! (Děje se.) Děkuji. To je většina. Nemusím se, myslím, ptát, kdo se zdržel hlasování a kdo je proti. Myslím, že by bylo rozumné, aby delegace urychleně odjela a pokusila se našemu jednání přinést některé další informace.

Budeme pokračovat v jednání. Dávám slovo s. Šulcovi, připraví se s. Válek.

S. Šulc: Soudružky a soudruzi, dovolte mi ještě, abych na okraj vzrušeného projednávání této otázky připomněl, že ČNR se musí postavit čím dále tím více na své vlastní nohy. Mám takový pocit, že vláda republiky je přesvědčena, že ČNR nikdy dělat potíže nebude, že svá stanoviska pevně hájit nebude a v zájmu celistvosti republiky a v zájmu toho, aby nedocházelo ke třenicím mezi Čechy a Slováky, ČNR od svých stanovisek bude postupně upouštět.

Myslím, že by to nebylo zdravé, poněvadž vytváříme tradici ČNR, zatímco SNR má už dvě desítky let trvající tradici, dobrou i nedobrou. Je potřeba si říci, že my musíme zahájit tuto tradici tak, abychom se za ni nemuseli stydět.

Ve včerejší diskusi se zabývali prof. Kácl, Bláha, s. Hechtová a dnes s. Černovský také naší mládeží. Vracím se k této myšlence v souvislosti s 50. výročím naší republiky.

V těžkých a osudových dobách obrací se náš národ vždy ke své minulosti, k dějinám a kulturním statkům, aby z nich čerpal sílu pro přítomnost a odvahu do budoucnosti. A právě tu nejkrásnější a nejnadějnější budoucnost našeho národa mám v této chvíli na mysli: naše děti.

Svobodovy a Dubčekovy směny nepomáhají pouze národnímu hospodářství, ale mají hlavně hluboký mravní význam jako výraz naší jednoty a společné vůle dostat se vlastními silami k lepší budoucnosti.

Také dary, které přibývají na zlatý poklad republiky, jsou nejen obohacením hmotným, ale hlavně dokladem lásky občana k naší vlasti.

Stejně i Fond republiky vznikl v našem nadějném jaru tohoto roku a je činem, zavazujícím nás všechny. Fond republiky by měl být využit tak, aby byl důstojnou oslavou 50. výročí naší republiky a provázen souhlasem našeho lidu.

Tiskem proběhla zpráva, že částky 237 mil. Kčs má být využito "zejména na řešení bytové výstavby, výstavby škol, nemocnic, podpory mladých rodin, populace, zlepšení životního prostředí atd.".

Obávám se, že podle tohoto námětu i tak zatím nepříliš velkou částku 1/4 mld rozplýtváme na množství drobných akcí a nevybudujeme nic, co by i v budoucnosti připomínalo dobu, ve které Fond republiky vznikl. ÚV NF spolu s ministerstvem financí navrhuje vládě zřídit správní výbor Fondu republiky, který má připravit návrh na použití prostředků fondu, na který přispívali občané i po koruně, a mají tedy právo starat se o jeho využití.

Doporučuji proto navrhnout naší vládě, aby věnovala Fond republiky na péči o rodinu, děti a mládež. Bude to v této době určitě nejrentabilnější vklad, který může naše vláda učinit. Mám na mysli zařízení, která jsou dnes ve většině vyspělých zemí samozřejmostí a o kterých jsme u nás zatím ještě ani pořádně nezačali přemýšlet. Pro nás by se mohla stát experimentem a později vzorem, jak dále rozvíjet práci v tomto směru.

Považuji za nejúčelnější využití fondu republiky, kdyby byl věnován na vybudování jubilejní české a slovenské dětské vesnice pro opuštěné děti, často sirotky po živých rodičích, které citově velmi strádají.

Domnívám se, že by toto využití fondu republiky bylo přivítáno naším lidem s naprostým souhlasem. Vzpomenete si jistě na televizní inzerát a SOS dětskou vesnici. Na jejím kontu 777 přibývají denně další částky. Takové rozhodnutí vlády republiky by bylo i pro budoucnost důkazem, že při uskutečňování socialismu s lidskou tváří nám skutečně - nejen formálně a slovy - nejvíce záleží na člověku.

Jsem přesvědčen, že po takovém rozhodnutí ožije opět snaha našich občanů i podniků přispět podle svých sil dobré věci a výše účtů 2171 a 777 poroste s výší úkolů, které si usnesením vlády na tomto úseku uložíme.

Vím, že svým návrhem překračuji působnost prozatímní ČNR, ale domnívám se, že by bylo dobré spojit toto úsilí právě s oslavou 50. výročí našeho státu a s jeho novým státoprávním uspořádáním. Žádám vás o podporu tohoto návrhu. (Potlesk.)

S.akad. Wichterle: Prosím, aby s. předseda vyzval všechny diskutující, aby se soustředili na otázky, které je třeba rozhodnout hned. Připomínky jiného druhu jsou významné, ale vybočují z naší současné kompetence. Měli bychom se soustředit na konfliktní situaci a k ní diskutovat, abychom se z ní dostali.

S. dr. Václavík: Myslím také, že dnes jsme v situaci, kdy musíme stručně a rázně jednat o zásadních otázkách, které na poslední chvíli naše event. rozhodnutí mohou ovlivnit. Dovolte, abych navázal na předřečníka v tom, že se naše ČNR musí postavit na vlastní nohy a abych vám dal k vyjádření první závažnou věc.

Myslím, že jsme dnes v takové fázi jednání, kdy je naší povinností počítat i s nejobtížnější alternativou a být na ni připraveni. Po tom, co jsem zde včera vyslechl, a po tom, co jsem si mohl přečíst dnes v Rudém právu o zasedání SNR, předkládám k úvaze ČNR tuto věc: Plénum naší rady se 18. září usneslo, že 28. října má být vyhlášen rámcový ústavní zákon o čs. federaci. Pak proběhla další jednání a výsledkem bylo, že 5. října jsme zde schválili paragrafovaný podrobný ustavní zákon s alternativami v některých zásadních otázkách. Předpokládali jsme, že v touze přijít k dohodě o alternativách půjdou obě strany.

Za dnešní nové situace - jinak to sotva lze charakterizovat - zde byl přednesen návrh s. Kempného na zmocnění naší delegace k jinému postupu v NS. Já s tím souhlasím a předkládám návrh na doplňující zmocnění této naší delegace. Protože 28. října zřejmě nemůže být návrh zákona o čs. federaci neschválen, že nelze odložit celou problematiku, myslím, že je na místě, abychom se ještě dnes vrátili a vytvořili všechno pro to, abychom dnes schválili text rámcového ústavního zákona, který by naše delegace mohla v krajní eventualitě předložit.

Budu upřímně rád, jestliže k takové krajní eventualitě nedojde a dojde naopak k dohodě, která bude přijatelná pro obě národní rady o tom návrhu podrobného paragrafovaného znění. Ale je dnes naším právem a naší povinností, abychom opětovali ještě tuto práci, i kdybychom tu dnes měli zůstat déle, abychom připravili krajní alternativu, aby nám byl předložen text rámcového ústavního zákona, abychom takový text pro každý případ schválili. Je to naše svatá povinnost. (Potlesk.)

Předsedající s. Jedlička: Děkuji s. dr. Václavíkovi za připomínku. Budeme pokračovat v diskusi. Máme opravdu množství připomínek. Každý má možnost se přihlásit do diskuse. Bude správné, abychom tak pokračovali.

S. Válek: Chtěl bych se nejprve vrátit k diskusnímu příspěvku s. Rudolfa z dnešního rána. Zabýval se článkem návrhu ústavního zákona, který ve variantě předložené ústavně právním výborem NS hovoří o přímých volbách do Sněmovny národů. Nedomnívám se na rozdíl od s. Václavíka, že bychom byli nuceni jít do té krajnosti, že bychom museli návrh ústavního zákona přepracovávat pro rámcovou formulaci. Proto dovolte, abych zdůvodnil těm, kteří čas od času i z ČNR vystupují s názorem, že by Sněmovna národů měla být volena přímými volbami, alespoň několika slovy naše usnesení ze 4. října. Toto usnesení postavilo Sněmovnu národů do úlohy národně politického protějšku Sněmovny lidu. Nejde jen o jakési postavení konkurenční sněmovny. Ale když už otázka dvoukomorového parlamentu přišla vážně na jednání, měli bychom se s ní také seriozně vypořádat. My jsme proto zdůrazňovali nutnou návaznost práce Sněmovny národů na ČNR a SNR. Nám jde přece především o to, aby zástupci ČNR a SNR v parlamentě měli možnost hovořit jménem této reprezentace, aby nevznikaly dvě národní reprezentace, jedna ve Sněmovně národů a druhá v ČNR a SNR. Jde nám o to, aby naši zástupci v parlamentě hovořili jménem ČNR a SNR, a budou-li hovořit jejím jménem, aby zároveň jako poslanci ČNR a SNR hovořili jménem voličů.

Myslím, že toto pojetí není nijak v rozporu s pojetím postavení Sněmovny národů, tak jak se formuluje v novém vládním návrhu, který jsme dostali k dispozici.

Domnívám, se, že nejde o žádné "superposlance", jak jsem slyšel, že někteří poslanci NS se o nich vyjadřovali při projednávání návrhu ústavního zákona, ale že jde právě o velmi seriozní nejtěsnější kontakt této národní reprezentace, která bude hájit národní zájmy v parlamentě s prací České a Slovenské národní rady.

Ze zásadních důvodů se brání ČNR vzniku těchto dvou národních reprezentací českého národa. Kdybychom to totiž propočítali, pak bychom zjistili, že podle návrhu, který byl předložen v původní verzi bychom měli: 200 poslanců ve Sněmovně lidu, 150 poslanců ve Sněmovně národů, 200 poslanců v ČNR a 150 poslanců v SNR. Měli bychom tedy 700 poslanců pro ČSSR, a to je další z praktických důvodů, proč jsme 4. října přijímali stanovisko, že ČNR požaduje, aby poslanci do Sněmovny národů byli delegováni Českou a Slovenskou národní radou. Nedopouštíme se podle mého mínění žádného prohřešku proti demokratickým zásadám vývoje naší společnosti, protože jako poslanci ČNR nebo SNR jsou tito, kdo budou zmocněni zastupovat ČNR a SNR ve Sněmovně národů, stejně přímo odpovědní svým voličům, ale zároveň je zde zajištěna ta vazba, o které jsem hovořil.

Dovolte pár poznámek k včerejšímu vystoupení soudružky prof. Hechtové. Nebudu se zabývat širokou problematikou terciární sféry a institucionálním uspořádáním, zajištěním této terciární sféry ve federální úrovni, jak o ní včera soudružka hovořila. Chtěl bych se ale vrátit k jednomu usnesení kulturní komise, která projednávala návrh ústavního zákona, protože toto usnesení kulturní komise nebylo do posledního znění vůbec zamontováno a domnívám se, že bylo "složeno pod stůl". Podle mého mínění je celá řada takovýchto problémů a mnozí diskutující dnes poukazovali na to, že i když komise přijaly určité závěry, i formulační změny, řada z nich bez jakéhokoliv vysvětlení nebyla do návrhu ústavního zákona vůbec vmontována. Připomínka, o které budu hovořit, je jednou z nich.

V článku 35, odst. 3 se říká: "pokud to vyžaduje jednota právního řádu, uskutečňuje Federální shromáždění zákonodárnou úpravu v řadě věcí, které výlučně patří do kompetence národních celků". Domníváme se, a to bylo stanovisko kulturní komise, že právě v tomto článku 35, odst. 3 by měly být za věcmi soustavy základních a středních všeobecně vzdělávacích a odborných škol, za věcmi spolčování a shromaždování, zařazeny také věci celospolečenské péče o kulturu a osvětu. Zde nejde totiž o polemiku na téma, zda kulturní život a národní kultura se mohou vyvíjet v rámci národních celků beze zbytku, ale jde tady o jednu ze zásadních otázek celospolečenského zájmu, která zvlášť v moderním vývoji každé společnosti musí zaujímat své stanovisko. Máme dosud - uvedu jenom namátkově - zákon o jednotné soustavě čs. knihoven, máme jednotný osvětový zákon, zákon o státní památkové péči a ochraně přírody, a domnívám se, že už tyto tři příklady samy o sobě stojí za úvahu, zda by Federální shromáždění v případech, kdy to bude vyžadovat jednota právního řádu právě v těchto oblastech, čili v oblastech celospolečenské péče o kulturu a osvětu, a to podtrhuji, nemělo tyto základní zákonodárné úpravy přijímat. Nejde zde o žádné nebezpečí, že by kterákoliv ze stran měla zájem okanžitě zřizovat jakousi instituci, ministerstvo kultury s federální působností, ale jde skutečně o to, aby věci, které nesporně musí zajímat každého občana, at už ekonoma či vědce nebo dělníka a zemědělce, byly u nás jednotně řešeny zákonnou úpravou.

Je zde ještě další pojistka v návrhu ústavního zákona. V článku 36, odst. 3 se říká: "Pokud Federální shromáždění nevydá zásadní zákonodárnou úpravu věcí uvedených v článku 35, odst. 3, přísluší celá úprava národním radám. Za těchto okolností trvám na tom, aby stanovisko kulturní komise ČNR bylo zamontováno do znění návrhu ústavního zákona.

Dovolte mi závěrem ještě malou poznámku, která se týká předloženého návrhu zákona o postavení národností v Československu, který dostala ČNR k vyjádření. Vycházím ze zkušeností několika schůzí a také z oficiálního stanoviska OV KSČ a jeho předsednictva ve Frýdku-Místku. Tlumočím doporučení, aby článek 3 o návrhu zákona o postavení národností v Československu byl doplněn o myšlenku, že občané jiných národností jsou povinni aktivně ovládat český nebo slovenský jazyk. Frýdecko-Místecký okres je jedním z okresů, který právě řeší dosti složité vztahy národnostně smíšeného obyvatelstva okresu a domníváme se, že tato poznámka je zcela na místě. Pro mladou generací musí již základní školství národnostních menšin v Československu zajistit základní vzdělání v jednom z těchto jazyků, českém nebo slovenském. Pro starší generaci, domníváme se, že vzhledem k praktické potřebě v úředním styku zde nepůjde o žádnou postupnou asimilaci kterékoliv národnosti v Československu, ale pouze o praktickou otázku, která umožní lepší naplnění zákona co do rovnoprávného postavení těchto národností s ostatními občany.

Předsedající: Děkuji, hovořit bude soudruh Sluka a připraví se s. ing. Tůma.

S. Sluka: Vážená Česká národní rado, z dosavadního průběhu diskuse mám dojem, že se zde opakuje několik připomínek, které byly již několikrát vysloveny jednak na našem plénu, jednak v komisích, z čehož by pro mne vyplývalo, že byly - a promiňte mi tento výraz - buď hozeny pod stůl nebo se jimi nikdo nezabývá a nebere je v úvahu.

Ve svém krátkém vystoupení bych chtěl tlumočit především stanovisko stranické skupiny členů ČNR a nakonec i správní komise, která posuzovala mj. postavení a funkci národních výborů v návrhu ústavního zákona v soustavě zastupitelských orgánů naší republiky. Jsme toho názoru, a spolu s námi celá řada dlouholetých funkcionářů a pracovníků národních výborů, že článek 134 v návrhu ústavního zákona by se měl vyškrtnout a tedy z návrhu vypustit, nebo by se měl upravit tak, aby odpovídal realitě.

Jestliže se argumentuje v souvislosti s upřesněním kompetence postavení úkolů a funkce národních výborů v soustavě zastupitelských orgánů jednotlivých národních republik tím, že se poukazuje na příslušný článek dosud platné ústavy ČSSR, pak je nutno zvážit, zda by v důsledku kritických připomínek k nedostatečným formulacím citovaného článku nemělo být uvedeno, že podrobnosti budou řešeny zákonem o národních výborech, případně místo formulace "vláda republiky řídí a kontroluje činnost národních výborů", což je z našeho hlediska naprosto nesprávná formulace, by mělo být uvedeno, že "vláda republiky řídí a kontroluje činnost výkonných orgánů národních výborů v oblasti státní správy".

Nám se jedná o zásadu podřízenosti zastupitelských orgánů jako volených orgánů, které nemohou být řízeny výkonným orgánem, to znamená že příslušné plénum NV je podřízeno členům vyššího orgánu a nakonec plénu ČNR.

V souvislosti se setkáním předsedů KNV s vedením ČNR v uplynulém týdnu naše správní komise navrhla a předložila státoprávní komisi stanovisko, aby v návrhu zákona bylo vyjádřeno, že jde o demokratický a samosprávný princip budování NV jako zastupitelských orgánů občanů na vymezeném území a měla by tam být vyjádřena vertikální podřízenost NV jako zastupitelských orgánů vyšším zastupitelským sborům. (Potlesk.)

S. Tůma: Vážená ČNR, vyslechli jsme včera návrh a stanovisko vlády republiky k některým sporným otázkám federativního uspořádání naší republiky. Mám za to, že tato stanoviska a návrhy jsou velmi rozumné a plně zdůvodnitelné. Ukazují východisko, jak racionálně a přitom vzhledem k časové tísni, která s ohledem na blížící se zasedání NS na nás všechny doléhá, urychleně řešit některé dosud otevřené otázky.

Tím více musí každého z nás překvapit stanovisko plenárního zasedání SNR, které se konalo včerejšího dne v Bratislavě. Toto stanovisko nejen že je v rozporu s vládním stanoviskem, ale ve svých důsledcích může být vykládáno jako nedůvěra v tento nejvyšší výkonný orgán. Nemohu se také zbavit dojmu, že toto usnesení má sehrát i úlohu nástroje určitého nátlaku na rozhodování dnešního našeho pléna.

Nechci zde z tohoto místa znovu opakovat důvody, které uváděl včera s. min. Rázl ve svém vystoupení, ani velmi podrobné zdůvodnění, které jsem např. k otázce federativního orgánu pro zemědělství a výživu zde uvedl sám při jednom z prvních projednávání federativního uspořádání našeho státu v ČNR.

Chtěl bych znovu poukázat na to, že veškeré analýzy, a to nejen našeho národohospodárství, ale i z jiných států a státních seskupení, ukazují, že v oblasti ekonomiky nelze posuzovat pouze a jenom národní hledisko, jako je tomu u oblasti kultury apod.

Národohospodářská odvětví, která tvoří více než 70 % národního důchodu, která zaměstnávají drtivou většinu produktivního obyvatelstva našeho státu a která mají v našem hospodářském životě zásadní význam, nelze podle mého názoru spatřovat pouze v kompetenci národních orgánů, aniž by federální orgány mohly účinným způsobem do řízení těchto základních odvětví průmyslu, zemědělství a výživy v zájmu rozvoje naší republiky zasahovat.

Navrhuji proto, aby ČNR trvala na stanovisku předloženém vládou a vládu republiky plně podpořila v jejím úsilí o rozumné a konstruktivní řešení. Připojuji se k návrhu, aby naše delegace v NS ve shodě s vládními návrhy a s usnesením tohoto pléna hájila naše stanoviska. Mám za to, že je to nejen v zájmu českého, ale i v zájmu slovenského národního státu. (Potlesk.)

S. dr. Sobotníková: Soudružky a soudruzi, dovolte mi, abych to, co jsem chtěla říci jako faktickou připomínku, přednesla od řečnického stolku.

Plně souhlasím se všemi předřečníky, kteří říkali, že se dnes musíme soustředit na zásadní otázky. Jsem plně pro to, abychom přijali jasné, ale pevné stanovisko ČNR k tomu, co má za tři dny projednávat NS.

Věnovali jsme tu chvilku času iniciativnímu návrhu s. Šulce na využití Fondu republiky. Mám za to, že jsme věnovali čas k vyslechnutí návrhu a neměli bychom se zdráhat věnovat dvě minuty pro to, abychom o tomto návrhu hlasovali. Veřejnost bude chtít vědět, co se stalo s penězi, které věnovala s nadšením na Fond republiky a k jejich využití na zřízení dětských vesnic, které mají být pokusem o zlepšení péče o opuštěné děti, neboť systém této péče již řadu let kritizujeme. Jestliže zde máme možnost experimentu, který by obohatil citovou výchovu těchto dětí, neměla by se od tohoto návrhu ČNR odvracet jenom s odůvodněním, že nemáme dostatek času. Tento náš čin česká i slovenská veřejnost by přijala s pochopením a uznáním, že jsme se k oslavám vzniku republiky připojili právě tímto činem. (Potlesk.)

Předsedající mpř. ČNR s. Jedlička: Děkuji s. Sobotníkové. Než dám slovo s. Neumanovi, musím říci to, že máme návrhovou komisi, která pracuje již několik hodin a dostává stále všechny náměty a podněty z dnešní diskuse. Přece nebudeme separátně hlasovat o každém návrhu, který zde někdo z diskutujících vysloví. Věříme, že návrhová komise ke třem námětům zaujme své stanovisko a přijde s návrhem, o čem dnešní plénum bude hlasovat. Navíc máme jednací řád, který upravuje všechny formality, jež souvisí nejen s diskusí, ale zejména s přijímáním různých návrhů, podnětů apod. Snad se na mne nebude s. Sobotníková zlobit, když to zde říkám. Jinak bychom jednali neúčelně, což by se projevovalo v tom, že bychom hlasovali neustále o každém námětu a připomínce.

Slovo má s. Neuman.

S. dr. Neuman: Vážené shromáždění ČNR, všichni jsme si vědomi historického rozhodnutí, před kterým dnes stojíme jako politická reprezentace českého národa. Osud tohoto národa je tedy v našich rukou. Mnoho kritiky bylo již ze strany občanů adresováno na náš orgán, který byl zvolen nepřímými volbami. Všichni si musíme uvědomit, že dnes stojíme před poslední možností, abychom se mohli odpovědně vyjádřit k návrhu zákona o čs. federaci, abychom zaujali jasné a nekompromisní stanovisko.

Bylo zde již poukazováno na včerejší výsledky jednání a stanoviska SNR. Ve stanovisku SNR jsou takové požadavky, které nelze z naší strany akceptovat. Mám na mysli kupř. název republiky, rozdělení kompetence ve federálních orgánech a ostatní otázky, které jsou mezi ČNR a SNR sporné.

Za této situace - prakticky již v hodině dvanácté - musíme si všichni uvědomit, jaká tíha odpovědnosti na nás všech spočívá. Nemůžeme jinak, než neustoupit a trvat na našich návrzích, o kterých jsme již na čtvrtém zasedání ČNR rozhodli. Znamená to kupř. hájit zásadu neměnit název ČSSR, trvat při zřízení dvoukomorového parlamentu na rozdílné pravomoci a trvat na rozdělení kompetence mezi federální a národní orgány tak, jak to bylo v ČNR doporučeno.

Všechna naše dosavadní rozhodnutí byla poznamenána z pohledu dnešní techniky atomovou rychlostí. To však neznamená pro nás, členy České národní rady, nějakou obhajobu před naším národem. Český národ by měl plné opodstatnění stát se naším soudcem již v nejbližší budoucnosti za to, že jsme nedovedli obhájit jeho zájem jako národa početně většího proti národu menšímu.

Apeluji na všechny členy České národní rady, aby zejména dnešní stanoviska byla naprosto jasná a nekompromisní. Jen tak obstojíme čestně před naším vlastním svědomím. (Potlesk.)

Předsedající s. Jedlička: Děkuji soudruhu Neumanovi, hlásí se ještě jednou soudružka dr. Sobotníková.

S. dr. Sobotníková: Nehodlám polemizovat, chci plně podpořit závěry tohoto orgánu.

Jestliže předsednictvo ČNR neuznalo za vhodné, abychom nějak důstojně oslavili 50. výročí vzniku republiky, pak mám za to, že návrh soudruha Šulce nám dává možnost, abychom se alespoň nějak projevili. Mimo to mám za to, že jsme ztratili tady daleko více času diskusemi o tom, jestli máme nebo nemáme autoritu. Přitom někteří diskutující soudruzi se tvářili, že autoritu nemáme proto, že jsme byli jen delegováni, že jsme nebyli přímo voleni. Na mne to dělá občas dojem, že všichni předpokládáme, že vždycky byly zachovávány všechny demokratické principy při volbách. Jestliže někdo tedy navrhne počin, kterým bychom mohli svou autoritu aspoň poněkud podpořit, tak ho hodíme pod stůl, že se to příčí jednacímu řádu.