Čl. 68

(1) Člen vlády Československé socialistické federativní republiky může odstoupit a podat demisi do rukou presidenta Československé socialistické federativní republiky.

(2) Sněmovna lidu nebo Sněmovna národů Federálního shromáždění mohou vyslovit nedůvěru i jednotlivým členům vlády Československé socialistické federativní republiky. V tomto případě podá člen vlády demisi do rukou presidenta Československé socialistické federativní republiky.

Čl. 69

Podá-li demisi jednotlivý člen vlády Československé socialistické federativní republiky, může president Československé socialistické federativní republiky určit, který z členů vlády povede zatímně věci dosud spravované odstoupivším členem vlády.

Čl. 70

K platnosti usnesení vlády Československé socialistické federativní republiky je třeba nadpoloviční většiny všech jejích členů.

Čl. 71

Vláda Československé socialistické federativní republiky zajištuje plnění úkolů federace v oblasti hospodářské výstavby, upevňování bezpečnosti země, rozvíjení mírové zahraniční politiky a v dalších oblastech kompetence federace. K tomuto cíli zabezpečuje plnění zákonů Federálního shromáždění, sjednocuje, řídí a kontroluje činnost federálních ministerstev a ostatních federálních orgánů státní správy.

Čl. 72

Vláda Československé socialistické federativní republiky rozhoduje ve sboru zejména:

a) o návrzích zákonů Federálního shromáždění,

b) o vládních nařízeních,

c) o věcech týkajících se realizace jejího programového prohlášení,

d) o zásadních otázkách zahraniční politiky,

e) o návrzích plánů rozvoje národního hospodářství, ročního rozpočtu a závěrečného účtu Československé socialistické federativní republiky,

f) o hospodářských opatřeních k zajištění realizace hospodářské politiky,

g) o jmenování funkcionářů v případech, kde to stanoví zákon Federálního shromáždění,

h) o tom, že podá Federálnímu shromáždění návrh, aby jí vyslovilo důvěru,

ch) o dalších otázkách, stanoví-li to zákon Federálního shromáždění.

Čl. 73

Federální vláda spolupracuje s vládami obou republik při sjednávání mezinárodních smluv, jejichž provedení patří do působnosti republik.

Čl. 74

K provedení zákona Federálního shromáždění a v jeho mezích může vláda Československé socialistické federativní republiky vydávat nařízení.

Čl. 75

Ministerstva a ostatní ústřední orgány státní správy Československé socialistické federativní republiky mohou na základě zákonů Federálního shromáždění a v jejich mezích vydávat obecně závazné právní předpisy, jsou-li k tomu zákonem zmocněny.

Čl. 76

(1) Ministerstva Československé socialistické federativní republiky se dělí na ministerstva působící v oblasti výlučné kompetence Československé socialistické federativní republiky a ministerstva působící v oblasti kompetence společné.

(2) Ministerstva působící v oblasti výlučné kompetence Československé socialistické federativní republiky jsou:

- ministerstvo zahraničních věcí,

- ministerstvo národní obrany.

(3) Ministerstva působící ve společné kompetenci Československé socialistické federativní republiky jsou:

- ministerstvo národohospodářského plánování,

- ministerstvo financí,

- ministerstvo zahraničního obchodu,

- ministerstvo práce a sociálních věcí.

Varianta:

(3) Ministerstva působící ve společné kompetenci Československé socialistické federativní republiky se zřizují zákonem Federálního shromáždění (čl. 31 odst. 1 písm. j).

Čl. 77

(1) V některých oborech společné kompetence působí federální výbory Československé socialistické federativní republiky s rozhodovací pravomocí ve věcech stanovených taxativně. Federální výbor se skládá ve stejném počtu z občanů České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky. V čele federálního výboru je ministr.

(2) Nesouhlasí-li ministr s rozhodnutím výboru, má právo předložit věc k rozhodnutí vládě Československé socialistické federativní republiky.

(3) V ostatních věcech rozhoduje ministr. Jestliže s rozhodnutím ministra nesouhlasí některá národní část, může požádat vládu Československé socialistické federativní republiky, aby věc prozkoumala.

(4) Federální výbory Československé socialistické federativní republiky jsou:

- federální výbor pro ceny,

- federální výbor pro dopravu,

- federální výbor pro poštu a telekomunikace,

- federální výbor pro průmysl a vnitřní obchod,

- federální výbor pro věci vnitřní,

- federální výbor pro vědu a techniku.

Varianta I:

(4) Federální výbory se zřizují zákonem Federálního shromáždění (čl. 31 odst. 1 písm. j).

Varianta II:

Jako základní varianta bez:

- federálního výboru pro průmysl a vnitřní obchod,

- federálního výboru pro vědu a techniku.

Čl. 78

Mimo ministerstva a federální výbory vykonávají činnost v oblasti výlučné kompetence Československé socialistické federativní republiky nebo společné kompetence Československé socialistické federativní republiky a obou republik federální úřady, ústavy a zařízení, které se zřizují zákony Federálního shromáždění. Jejich vedoucí je jmenován vládou. Za činnost federálních úřadů, ústavů a nařízení odpovídá Federálnímu shromáždění vláda Československé socialistické federativní republiky, nebo stanoví-li tak zákon Federálního shromáždění, ministr.

Čl. 79

(1) Státní orgány obou republik zabezpečují dodržování a uskutečňování zákonů, právních předpisů a jiných aktů federace na svém území.

(2) Státní orgány republik provádějí federální zákony na území republik, pokud provedením federálních zákonů nejsou pověřeny výlučně příslušné federální orgány.

(3) V mezích výlučné pravomoci a příslušné části pravomoci společné je federace oprávněna svěřit republikám, aby prostřednictvím svých správních orgánů zabezpečily výkon správy v těchto věcech na území republiky. Federace je k tomu povinna republice zabezpečit potřebné rozpočtové krytí. K zabezpečení svých výlučných kompetencí je federace oprávněna též přímo zřídit orgány správy nebo jiné potřebné instituce v obou republikách.

Čl. 80

(1) Pokud je správním orgánům republik svěřen výkon působnosti v některých správních věcech spadajících do výlučné kompetence federace, jsou povinny se řídit směrnicemi orgánů federální správy. Orgány federace ve věcech výlučné kompetence federace mohou, pokud nápravu neučiní samy orgány republiky, pozastavit nebo zrušit nezákonná rozhodnutí orgánů správy republiky v těchto věcech.

(2) Ve věcech společné pravomoci postupují vlády republik a federace a správní orgány republik a federace ve vzájemné spolupráci. Jestliže jde o správní akt orgánu správy republiky, odporující zákonu federace, je orgán federace, jestliže orgán správy republiky nebo orgány nadřízené nezjednají nápravu samy, oprávněn obrátit se na federální ústavní soud s návrhem na zrušení nezákonného aktu.

(1) Ústavní soud Československé socialistické federativní republiky je soudním orgánem ochrany ústavnosti.

(2) Členové ústavního soudu jsou při rozhodování nezávislí a rozhodují jedině na základě ústavy Československé socialistické federativní republiky a zákonů Federálního shromáždění.

Čl. 82

(1) Ústavní soud Československé socialistické federativní republiky rozhoduje:

a) o souladu zákonů Federálního shromáždění a zákonných opatření jeho předsednictva s ústavou Československé socialistické federativní republiky,

b) o souladu ústavních zákonů České národní rady a Slovenské národní rady s ústavou Československé socialistické federativní republiky a o souladu zákonů národních rad s ústavou Československé socialistické federativní republiky,

c) o souladu nařízení vlády a obecně závazných právních předpisů ministerstev a ostatních ústředních orgánů státní správy Československé socialistické federativní republiky i o souladu naříženi vlád republik a obecně závazných právních předpisů ministerstev a ostatních ústředních orgánů státní správy republik s ústavou Československé socialistické federativní republiky a zákony Federálního shromáždění.

Čl. 83

Ústavní soud Československé socialistické federativní republiky řeší kompetenční spory:

a) mezi orgány Československé socialistické federativní republiky a orgány jedné nebo obou republik,

b) mezi orgány obou republik.

Čl. 84

Ustavní soud Československé socialistické federativní republiky může dávat podněty ke zdokonalení zákonodárství Československé socialistické federativní republiky, jakož i zákonodárství republik.

Čl. 85

(1) Jestliže Ústavní soud Československé socialistické federativní republiky zjistí, že je nesoulad mezi předpisy ve smyslu čl. 82, vysloví, že dotčené předpisy, jejich část, popř. některá ustanovení pozbývají účinnosti; příslušné orgány jsou povinny do 5 měsíců od zveřejnění nálezu Ústavního soudu Československé socialistické federativní republiky dát dotčené předpisy do souladu s Ústavou Československé socialistické federativní republiky, popř. s jinými zákony Federálního shromáždění. Neučiní-li tak, ztrácejí dotčené předpisy, jejich části nebo ustanovení platnost po 6 měsících od zveřejnění nálezu.

(2) Nález ústavního soudu se zveřejní v úřední sbírce určené k vyhlašování zákonů Federálního shromáždění.

Čl. 86

Ústavní soud Československé socialistické federativní republiky rozhoduje o stížnostech proti neověření mandátu poslancie Federálního shromáždění a proti výroku, že došlo k odvolání poslance, jakož i o odmítnutí registrace kandidáta.

Čl. 87

Ústavní soud Československé socialistické federativní republiky rozhoduje o ochraně ústavou zaručených práv a svobod, jsou-li porušeny rozhodnutím nebo jinými zásahy federálních orgánů, neposkytuje-li zákon jinou soudní ochranu.

Čl. 88

(1) Ústavní soud zahajuje řízení vždy, podá-li podnět:

a) sněmovna Federálního shromáždění, její ústavně právní výbor, federální vláda nebo jiný federální orgán;

b) Česká národní rada, její ústavně právní výbor, Slovenská národní rada, její ústavně právní výbor nebo vláda republiky;

c) soud,

d) generální prokurátor.

(2) Ústavní soud Československé socialistické federativní republiky může započít řízení na základě vlastního rozhodnutí.

(3) Ústavní soud československé socialistické federativní republiky může zahájit řízení též z podnětu občanů a organizací.

(4) Podnět musí být podán do 6 měsíců ode dne počátku účinnosti napadeného předpisu, ve věcech volebních do 2 měsíců od rozhodnutí.

Varianta:

Bez odstavce 4

Čl. 89

(1) Ústavní soud Československé socialistické federativní republiky se skládá z 12 členů, z nichž je 8 soudců a 4 náhradníci.

(2) Za člena Ústavního soudu Československé socialistické federativní republiky může být zvolen občan, který je volitelný do Federálního shromáídění, dosáhl věku 35 let, má vysokoškolské právnické vzdělání a je nejméně 10 let činný v právnickém povolání.

(3) Soudce a náhradníky Ústavního soudu Československé socialistické federativní republiky volí Federální shromáždění na dobu 7 let. Soudce Ústavního soudu může být zvolen nejvíce na 2 volební období za sebou.

(4) Čtyři soudcové a 2 náhradníci jsou voleni z občanů České socialistické republiky a 4 soudcové a 2 náhradníci jsou voleni z občanů Slovenské socialistické republiky.

Čl. 90

(1) Předsedu a místopředsedu Ústavního soudu Československé socialistické federativní republiky volí ústavní soud na svém plenárním zasedání.

(2) Jestliže předseda Ústavního soudu Československé socialistické federativní republiky je občan České socialistické republiky, zvolí za místopředsedu občana Slovenské socialistické republiky nebo naopak.

Čl. 91

(1) Předseda Ústavního soudu Československé socialistické federativní republiky povolává náhradníky do funkce soudce v případě onemocnění, zaneprázdnění nebo při ztrátě soudcovské funkce některého soudce Ústavního soudu Československé socialistické federativní republiky.

(2) Při ztrátě soudcovské funkce některého soudce Ústavního soudu Československé socialistické federativní republiky se náhradník stane trvale soudcem až do skončení volebního období Ústavního soudu Československé socialistické federativní republiky.

Čl. 92

(1) Soudcové a náhradníci Ústavního soudu Československé socialistické federativní republiky mají imunitu obdobně jako poslanci Federálního shromáždění. Člen Ústavního soudu Československé socialistické federativní republiky bez souhlasu Ústavního soudu Československé socialistické federativní republiky nemůže být trestně stíhán.

(2) Disciplinární řízení uskutečňuje Ústavní soud Československé socialistické federativní republiky pro porušení zákona Federálního shromáždění; nemůže být zahájeno pro výkon funkce.

Čl. 93

(1) Funkce člena Ústavního soudu Československé socialistické federativní republiky je neslučitelná s funkcí poslance Federálního shromáždění, České národní rady, Slovenské národní rady, členstvím ve vládě Československé socialistické federativní republiky a vládách republik nebo s funkcí ve správním nebo hospodářském aparátu.

(2) Zákon Federálního shromáždění může stanovit neslučitelnost funkce člena Ústavního soudu Československé socialistické federativní republiky s dalšími funkcemi.

Čl. 94

Člen Ústavního soudu Československé socialistické federativní republiky se může své funkce vzdát. Federální shromáždění může soudce odvolat na základě disciplinárního řízení nebo na základě rozsudku v trestní věci. Federální shromáždění může soudce odvolat i v případě, jestliže se nezúčastňuje rokovaní soudu více než 1 rok, jestliže to konstatovalo plénum Ústavního soudu Československé socialistické federativní republiky.

Čl. 95

Organizaci Ústavního soudu Československé socialistické federativní republiky a způsob řízení před ním upraví zákon Federálního shromáždění.

Čl. 96

V České socialistické republice a v Slovenské socialistické republice působí ústavní soudy republik. Jejich kompetenci a zásady organizace stanoví ústavní zákony národních rad.

(1) Představitelem národní svrchovanosti a svébytnosti českého národa a nejvyšším orgánem státní moci v české socialistické republice je Česká národní rada.

(2) Představitelem národní svrchovanosti a svébytnosti slovenského národa a nejvyšším orgánem státní moci ve Slovenské socialistické republice je Slovenská národní rada.

(3) Národní ráda je nejvyšším zastupitelským sborem republiky a jejím jediným zákonodárným orgánem.

Čl. 98

(1) Česká národní rada má 200 poslanců. Slovenská národní rada má 150 poslanců.

(2) Národní rada se volí na období 4 let.

(3) Podmínky výkonu volebního práva do národní rady a způsob výkonu voleb a odvolání poslanců stanoví zákon národní rady.

Čl. 99

(1) Národní rada zasedá nejméně dvakrát do roka; jarní zasedání počíná v březnu, podzimní v říjnu.

(2) Národní radu svolává k zasedání a její zasedání prohlašuje za skončené předsednictvo národní rady.

(3) Národní rada musí být svolána svým předsednictvem na žádost alespoň jedné třetiny poslanců. Předsednictvo národní rady svolá zasedání do 14 dnů nebo do další lhůty uvedené v žádosti.

Čl. 100

V průběhu zasedání Národní rady svolává jednotlivé schůze předseda národní rady.

Čl. 101

(1) Do kompetence národní rady patří všechny věci, které nejsou tímto ústavním zákonem svěřeny do kompetence Federálního shromáždění.

(2) Národní rada zejména:

a) usnáší se na ústavě republiky a na ústavních a jiných zákonech republiky a sleduje, jak je orgány republiky provádějí.

b) dává souhlas k ratifikaci mezinárodních smluv, jejichž provádění je v kompetenci republiky,

c) jedná o zásadních otázkách vnitřní politiky,

d) schvaluje střednědobý plán rozvoje hospodářství republiky a rozpočet republiky, zkoumá, jak jsou plněny, a schvaluje státní závěrečný účet republiky,

e) volí a odvolává předsedu národní rady, předsednictvo národní rady a jeho členy,

f) jedná o programovém prohlášení vlády republiky a kontroluje její činnost a činnost jejích členů, dále jedná o důvěře vládě,

g) zřizuje svým zákonem ministerstva a jiné ústřední orgány státní správy republiky,

h) volí a odvolává členy ústavního soudu republiky.

Čl. 102

Úlohu a postavení kontrolního orgánu republiky upravuje zvláštní ústavní zákon národní rady.

Varianta:

(1) Národní rada si zřizuje kontrolní orgán republiky, který plní své funkce nezávisle na vládních a výkonných orgánech republiky.

(2) Kontrolnímu orgánu republiky přísluší kontrola tvorby a užití prostředků rozpočtu republiky, vyjadřuje se též k závěrečnému účtu republiky a kontroluje hospodaření s hmotnými, finančními a ostatními prostředky republiky.

(3) Kontrolní orgán republiky plní další obdobné kontrolní úkoly podle požadavků národní rady v mezích její kompetence.

(4) Způsob vytváření, organizaci a působnost kontrolního orgánu republiky upraví zákon národní rady.

Čl. 103

Národní rada jako nejvyšší zastupitelský orgán republiky se zabývá podněty národních výborů, jedná o jejich činnosti a usnáší se na opatřeních týkajících se jejich výstavby.

Čl. 104

(1) Národní rada je schopna se usnášet, jestliže je přítomna nadpoloviční většina všech jejích poslanců.

(2) K platnému usnesení je třeba nadpoloviční většiny přítomných poslanců, pokud tento ústavní zákon nestanoví něco jiného (čl. 105).

Čl. 105

K přijetí ústavy republiky, ústavního zákona a k jejich změně je třeba souhlasu třípětinové většiny všech poslanců národní rady.

Čl. 106

(1) Vláda republiky může položit národní radě otázku důvěry. Návrh na vyslovení nedůvěry vládě může podat alespoň jedna pětina poslanců národní rady.

(2) K vyslovení nedůvěry vládě republiky je třeba souhlasu nadpoloviční většiny přítomných poslanců.

(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 platí i pro vyslovení nedůvěry jednotlivému členu vlády republiky.

Čl. 107

(1) Návrhy zákonů mohou podávat poslanci národní rady, výbory národní rady a vláda republiky.

(2) Zákony národní rady podepisuje předseda národní rady a předseda vlády republiky.

(3) Aby zákon národní rady nabyl platnosti, musí být vyhlášen způsobem, který stanoví zákon národní rady. Zákony národní rady vyhlašuje předsednictvo národní rady do 14 dnů po jejich schválení.

(4) Jestliže zákon národní rady nestanoví jinak, nabývá účinnosti 15. dnem ode dne vyhlášení.

Čl. 108

Platnost volby poslanců ověřuje národní rada. Činí tak na návrh svého mandátového a imunitního výboru.

Čl. 109

(1) Poslanec skládá na schůzi národní rady, které se poprvé účastní, slib.

(2) Poslanec České národní rady skládá tento slib: ...

(3) Poslanec Slovenské národní rady skládá tento slib: ...

(4) Odmítnutí slibu nebo slib s výhradou má za následek ztrátu mandátu.

Čl. 110

(1) Národní rada i jednotliví poslanci mají právo interpelovat vládu republiky a její členy a klást jim otázky ve věcech jejich působnosti.

(2) Interpelace a otázky mohou být vznášeny písemně nebo ústně. Musí být zodpověděny do 30 dnů.

Čl. 111

(1) Poslance nelze trestně ani kárně stíhat ani ho vzít do vazby bez souhlasu národní rady. Odepře-li národní rada souhlas, je stíhání navždy vyloučeno.

(2) Poslance národní rady nelze vůbec stíhat pro hlasování v národní radě nebo v jejích orgánech. Za výroky při výkonu funkce poslance, učiněné v národní radě nebo v jejím orgánu, podléhá poslanec jen disciplinární pravomoci národní rady.

(3) Byl-li poslanec přistižen a zadržen při trestném činu, je příslušný orgán povinen to ihned oznámit předsednictvu národní rady. Nedá-li národní rada souhlas, je třeba poslance ihned propustit.

Čl. 112

Poslanec národní rady může odepřít svědectví ve věcech, o kterých se dověděl při výkonu své funkce, a to i když přestal být poslancem.

Čl. 113

(1) Národní rada zřizuje si výbory jako své iniciativní a kontrolní orgány a volí jejich předsedy a ostatní členy.

(2) Národní rada si zřizuje zejména tyto výbory: mandátový a imunitní výbor, ústavně právní výbor, výbor pro plán a rozpočet a výbor pro národnosti.

Čl. 114

(1) Národní rada volí ze svého středu předsednictvo národní rady, a to na celé funkční období.

(2) Předsednictvo národní rady se skládá z předsedy, místopředsedů, jakož i dalších členů. Počet členů předsednictva stanoví národní rada.

(3) Předsednictvo národní rady zůstává ve své funkci i po uplynutí volebního období, dokud si nově zvolená národní rada nezvolí své předsednictvo.

(4) Členové předsednictva národní rady jsou odpovědni národní radě. Národní rada je může kdykoliv odvolat.

Čl. 115

Předsednictvo národní rady se usnáší nadpoloviční většinou všech svých členů.

Čl. 116

(1) V době, kdy národní rada nezasedá buď proto, že zasedání je skončeno, anebo proto, že uplynulo volební období, přechází působnost národní rady na předsednictvo národní rady. Nepřísluší mu však přijímat a měnit ústavní zákony a usnášet se na ročním rozpočtu republiky ani vyslovovat nedůvěru vládě republiky.

(2) V době, kdy národní rada nezasedá v důsledku mimořádných příčin, přejímá předsednictvo národní rady veškerou její kompetenci s výjimkou práva měnit ústavu republiky,

(3) Opatření, ke kterým by bylo třeba zákona, činí předsednictvo národní rady ve formě zákonných opatření, která podepisuje předseda národní rady a předseda vlády republiky. Zákonná opatření se vyhlašují stejně jako zákony.

(4) Opatření předsednictva národní rady podle odstavců 1 až 3 musí být schválena na nejbližším zasedání národní rady, jinak pozbývají platnosti.

Čl. 117

(1) Do kompetence předsednictva národní rady patří dále

a) jmenovat a odvolávat předsedu a ostatní členy vlády republiky a pověřovat je řízením ministerstev,

b) jmenovat státní funkcionáře v případech, jestliže je mu to svěřeno zákonem,

c) udělovat ceny a vyznamenání podle zákonů republiky.

(2) Předsednictvo národní rady vyhlašuje volby do národní rady a do národních výborů.

Čl. 118

Předseda národní rady:

a) zastupuje národní radu navenek,

b) podepisuje zákony a zákonná opatření předsednictva národní rady,

c) přijimá slib od členů vlády republiky,

d) svolává a řídí schůze národní rady.

Vláda republiky je nejvyšším výkonným orgánem státní moci republiky.

Čl. 120

(1) Vláda republiky se skládá z předsedy, místopředsedů a ministrů.

(2) Funkce člena vlády je neslučitelná s funkcí člena předsednictva národní rady, s funkcí člena ústavního soudu a s funkcí soudce.

Čl. 121

Členové vlády republiky skládají do rukou předsedy národní rady tento slib: ...

Čl. 122

Vláda republiky je povinna po svém jmenování předstoupit před národní radu na její nejbližší schůzi, předložit jí svůj program a podat návrh na vyslovení důvěry.