Původně byl zásah veden v podstatě
směrem k cenám. Takové řešení
jsme my ani Česká rada odborových svazů,
s níž jsme návrh konzultovali, nepovažovali
za dostačující. Sama vyšší
cena neznamená více zboží. Stabilizační
kroky jsou tedy založeny v podstatě ve směrech
- ke zvýšení dodávek na trh
- ke zvýšení cen
- k úsporám ve státních výdajích
- ke zpřísnění podmínek pro
výrobce při vysokém růstu mezd; jedním
z řešení je též návrh zákona
o odvodech při 5% a 7% růstu výdělků,
který jsme předsednictvu České národní
rady předložili.
Nutnost tohoto kroku lze vedle celkového abnormálně
rychlého růstu mezd zdůvodnit i extrémními
přírůstky průměrných
výdělků v některých podnicích.
V této souvislosti je nutno chápat provedené
zvýšení cen, které ovšem nedosahuje
ani 1/3 z přírůstku příjmů
obyvatelstva. Mzdová a cenová opatření
jsou v každém případě v souladu
s dohodou mezi vládou a ÚRO; růst reálných
mezd bude i tak výrazně vyšší než
jaký je popsán v Dohodě.
Aktivní zaměření stabilizačních
opatření se soustřeďuje k obnovení
rovnováhy na vnitřním trhu a vyrovnání
celkového nedostatku zboží, který se
nám na jaře jevil v rozsahu - celostátně
16 - 17 mld. Kčs. O celé řadě kroků
byla informována veřejnost a není tajemstvím,
že budeme nuceni doplnit své vnitřní
zdroje i dovozem za cenu značných hospodářských
nákladů.
Ekonomické výsledky silně ovlivňuje
zemědělství. Činnost vlády
v této oblasti byla orientována vývojem situace
ve vysoké spotřebě masa a nutností
zabezpečovat zásobování obyvatelstva.
Tlak na zajišťování maximálních
dodávek v roce 1968 i letos vedl k tomu, že došlo
k poklesu základních stád skotu a prasat.
Navíc na začátku roku se projevilo vážné
ohrožení průběhu jarních prací,
zejména ošetření chmele a výsadby
brambor.
Vláda byla nucena i nadále se zabývat otázkami
zabezpečování bezprostředních
potřeb zemědělství.
Kromě nutnosti nakoupit mimořádně
maso v kapitalistických státech, požádala
i socialistické země o pomoc při řešení
situace. Přistoupili jsme k dohodám se zemědělci
o smluvním výkrmu prasat; předpokládáme,
že se to ve druhém pololetí projeví
zvýšením dodávek o 30 tis. tun vepřového
masa. Provedli jsme zvýšení nákupních
cen brambor, abychom dosáhli alespoň nejnutnějšího
zájmu o jejich pěstování.
Přes dřívější optimistická
prohlášení v tom smyslu, že zemědělství
se obejde bez brigád, bylo nutno již na jaře
provést mimořádná opatření
k brigádnické pomoci hlavně studentů
a vojáků při ošetření
chmele a závazně zemědělcům
přislíbit brigády na sklizňové
práce, hlavně u chmele a brambor. Situace v zemědělství
vyžaduje, abychom pomoc zemědělství
požadovali jako národní povinnost. Počítáme
s pomocí všech orgánů a žádáme
politické i odborové orgány o podporu.
Výhledově stojíme před důkladnou
analýzou stavu našeho zemědělství.
Na základě toho a na základě nutnosti
řešit stabilizaci pracovních sil, připravíme
během pololetí komplexní rozbor naší
vesnice. V této době není ještě
možné vystoupit s dopracovaným řešením.
V oblasti průmyslové výroby i nadále
trvá výrazné napětí mezi zdroji
a potřebami. Má širokou a pestrou škálu
konkrétních projevů, od zajištění
surovin, paliv a energie pro vlastní chod závodů
až po zásobování celého národního
hospodářství finální průmyslovou
produkcí. Vláda se v žádném případě
nemůže spokojit se současnou nízkou
tvorbou zdrojů v průmyslu, jen s necelými
tříprocentními přírůstky
výroby.
Některé z těchto na první pohled všedních
a dílčích rozporů hrozily přerůst
ve vážné poruchy, a to nejen v průmyslu,
takže si vyžadovaly a dosud vyžadují bezprostřední
pozornost. Proto se v činnosti vlády vyskytovaly
vedle problémů koncepčního charakteru
i otázky vysloveně operativního rázu.
Pro ilustraci uvedu jednu z nejznámějších
a také z nejzávažnějších
věcí, která se přímo či
nepřímo dotýká doslova každého
našeho občana - zásobování uhlím.
Příčiny jsou známy a nevznikly včera.
Faktem je, že nyní zachraňujeme, co se zachránit
dá. Při všem úsilí horníků,
dopraváků i pracovníků v průmyslu
budeme mít hodně starostí, aby zásobování
uhlím v zimě proběhlo bez vážnějších
poruch.
Kalamita v uplynulém období je typickým příkladem
rozpadu řídících soustav. Výsledkem
toho je úpadek disciplíny a odpovědnosti
centra i ostatních orgánů. Lze to dobře
charakterizovat na úseku energetiky, kde se již 8
měsíců neprovádí optimalizace
práce energetických děl, nikdo se, soudruzi,
nepodivoval nad stavem, kdy výroba v průmyslu ČSSR
roste o necelá 4 %, spotřeba energie však o
8 %. Když si uvědomíme, že 65 % energie
se vyrábí na bázi hnědého uhlí,
dostaneme odpověď na otázku, kde jsou 2 mil.
tun uhlí, které vytěžili naši horníci
za 5 měsíců letošního roku navíc
proti stejnému období minulého roku a přitom
nejsme schopni pokrýt oprávněné požadavky
spotřebitelů - občanů.
Vláda proto přijala některá energická
opatření. Předně v tom, že jasně
zdůraznila odpovědnost ministra průmyslu
za tvorbu zdrojů paliv ve výši 99,5 mil. tun,
ministra dopravy za zabezpečení jejich přepravy
a ministra obchodu za hospodárné zabezpečování
vnitřního trhu v rámci určených
zdrojů.
Zároveň jsme stanovili priority užití
uhlí - energetiku, obyvatelstvo a potravinářské
závody a přijali řadu dalších
opatření.
Otevřeně říkám, že bez
účinné regulace rozdělování
zdrojů, bez nastoupení cesty maximálních
úspor na všech úsecích spotřeby
- spodní hranice 4 - 5 % proti požadavkům ve
II. pololetí a bez využití volných sobot
a nedělí jak v hornictví, tak i v dopravě
situaci neumíme řešit.
V této souvislosti musíme také obnovit i
společenské uznání práce horníků,
kterým touto cestou vláda znovu děkuje za
pochopení.
Otevřeně informujeme o tíživé
situaci v zásobování tuhými palivy
i o rozhodnutí provádět regulační
opatření v těžbě, dopravě
i dodávkách jako způsobu k překlenutí
krajně nepříznivé situace.
Úzkým článkem ekonomiky zůstává
doprava. Přestože do dopravy, zejména železniční,
byly v posledních letech investovány značné
prostředky na modernizaci parku i zabezpečovacího
zařízení, neplní doprava spolehlivě
potřeby národního hospodářství.
Zlepšila se situace v pracovních silách a ve
mzdách. Vláda vytváří podmínky
také pro ekonomickou rovnováhu podniku ČSD.
Mimo již provedenou úpravu nákladních
tarifů, připravuje úpravu tarifů osobních
na podzim letošního roku. Přes všechna
dosud přijatá opatření se provozní
situace na železnici podstatně nezlepšila. Vláda
připravuje proto další energické kroky
pro zajištění rytmičnosti, a to nejen
v dopravě, ale i u přepravců. Soustavně
není zabezpečována plynulost nakládky
a vykládky železničních vozů
po celou dobu týdne včetně sobot, nedělí
a svátků. To narušuje oběh dopravních
prostředků, což se pak nepříznivě
projevuje v zabezpečování přepravy
uhlí a ostatních produktů výroby.
Vláda použije v případě, že
se to ukáže nezbytně nutné, sankce proti
přepravcům i osobám, které tento nepříznivý
stav vyvolávají.
Z hlediska koncepčního rozvoje bude vláda
zabezpečovat dopravu jako jednotný dopravní
systém státu, kde jednotlivé dopravní
obory mají svá specifika, avšak vzájemně
se podmiňují a navazují na sebe. Vláda
proto bude i nadále prosazovat jednotnou dopravní
politiku v rámci celé federace. Bude klást
především důraz na technické
modernizování dopravy, na racionalizaci jejího
provozu a na zlepšování kultury cestování.
Vláda ve smyslu svého programového prohlášení
věnuje plnou pozornost oblastním problémům.
Zabývala se otázkami neodkladných opatření
v pohraničí, zejména problematikou dalšího
rozvoje Severočeského kraje a hlavně Severočeské
hnědouhelné pánve. Byla přijata opatření
ke zlepšení životního prostředí,
k zajištění nutné bytové výstavby
a vymezeny úkoly, které budou dále konkretizovány
při zpracování pětiletého plánu.
Dále byl řešen rozvoj Kutné Hory a některé
otázky související s výstavbou Prahy.
Pro nejbližší období považujeme za
prioritní dvě oblasti, na které je nutno
obrátit celonárodní pozornost. Jde především
o zajištění pomoci při výstavbě
Prahy a pomoc při rozvoji extrémních pohraničních
oblastí. Rozvoj hlavního města naší
republiky byl ve srovnání s jinými městy
a s evropskými metropolemi tak podceněn, že
současný stav je v mnoha směrech - například
v bytové výstavbě a v dopravě - havarijní.
S dosavadním vývojem nejsme a nemůžeme
být spokojeni. V nejbližších týdnech
budeme podrobně řešit otázku výstavby
Prahy v letech 1969 - 1975 a rovněž zajištění
komplexní bytové výstavby.
Vláda hodlá provést při maximálním
využití pomoci ze Sovětského svazu opatření
k zabezpečení výstavby metra. Jde o vyjasnění
řady organizačních a kompetenčních
opatření tak, aby v roce 1970 se konečně
výstavba metra v hlavním městě rozvinula
v plném rozsahu.
Druhým nejvážnějším problémem
je rozvoj extrémních oblastí pohraničí,
a to především z hlediska životní
úrovně a životních podmínek,
které ve srovnání s celonárodním
průměrem jsou hluboce pod průměrem.
V nynější složité a obtížné
situaci není možno zásadně řešit
řadu dalších oblastních problémů,
přestože ve většině případů
není o jejich oprávněnosti žádných
pochyb.
Na úseku mzdové a sociální politiky
vidíme základní článek v soustavě
odměňování v podnikové sféře.
Usilujeme o to, aby mzdě byla vrácena její
ekonomická funkce, a aby byla znovu prosazena v odměňování
kritéria ekvivalence práce. V odměňování
práce musíme za každou cenu obnovit zásadu
závislosti odměny na výkonu, kvalifikovanosti
a odpovědnosti práce a odpovědnost řídících
pracovníků za tento vztah. Tomuto racionalizačnímu
hledisku je nutné podřídit přípravu
mzdových a tarifních soustav.
Tato problematika se úzce dotýká též
pracovní kázně a využívání
pracovní doby. V této souvislosti otevřeně
prohlašujeme, že zkracování pracovní
doby nebude v nejbližších letech dále
rozšiřováno. V současné době
musíme především upevnit systém
pracovních režimů a překonat nepříznivé
ekonomické a společenské důsledky
zkrácení pracovní doby a zavedení
pětidenního pracovního týdne. Zkracování
pracovní doby nemůže být chápáno
jednostranně jenom jako sociální vymoženost,
ale musí vést k intenzifikaci výrobních
procesů, k racionalizaci a lepší organizaci
výroby a práce.
V nevýrobní sféře vláda ve
spolupráci s národními výbory připraví
ve II. pololetí návrh řešení
vážných problémů ve zdravotnictví:
poměry platové, zlepšení stavu zdravotnických
zařízení, technické vybavení
apod.
Soudružky a soudruzi,
dovolte mi nyní, abych přešel k práci
vlády v druhé polovině roku. Těžiště
vidíme v důsledné realizaci souboru opatření
k upevnění řízení a k realizaci
hospodářské směrnice pro tento rok.
Jelikož jste návrh souboru všichni obdrželi,
dovolte, abych hovořil spíše o přístupu
a cílech a neprováděl detailní jejich
výklad.
Hovořil jsem již v úvodu o krajní situaci,
v které se naše ekonomika nachází. Situací
jsme se ve vládě velmi podrobně zabývali.
Hodnocení nám ukázala, že dosavadní
nepříznivý vývoj, dosavadní
zaostávání tvorby zdrojů, předstih
mezd před produktivitou a další disproporce
nejsou nahodilým výsledkem. Jsou již založeny
v podnikových plánech, které počítají
proti hospodářské směrnici s nižší
tvorbou společenského produktu o 3,2 mld. Kčs,
se zhoršením v tvorbě hrubého důchodu
o 6,6 mld. Kčs a u zisku o 8 mld. Kčs. Nároky
na financování investic naopak převyšují
směrnici o 9,4 mld., růst zaměstnanosti a
mezd je uvažován vyšší o 4 %, ale
produktivita práce o 4 % nižší.
V žádném případě, soudružky
a soudruzi, nelze nechat vývoj probíhat v dosavadních
tendencích. Dospěli jsme k závěru,
že jednu z prvořadých příčin
představuje uvolnění, resp. rozpad řídícího
systému. Potvrdily se naše obavy, které jsme
vyslovili při přípravě stanoviska
k zákonu o podniku, tj., že dochází
k rozpadu řízení. Podniky si sestavily plány
podle svých představ a začaly se chovat tak,
jak jim nerovnovážné podmínky umožňovaly.
Tuto situaci zhoršovalo dále pokračování
v nesprávném, loni formulovaném pojetí
funkce státu v hospodářství, pojetí
jež chápalo stát jako pasívního
pozorovatele, maximálně určovatele ekonomických
pravidel. Podobně, téměř na nulu,
byla redukována funkce národohospodářského
plánu. Je nutné dosáhnout obratu, a to vhodným,
mnohem účinnějším vstupem státu
do ekonomiky. Toto považujeme v této etapě
za prvořadou povinnost vlády a za naplnění
realizační směrnice květnového
pléna ÚV KSČ.
Smyslem komplexu připravených opatření
není tedy jen tlak na mzdy, ale zvýšení
náročnosti pro výrobce, postavení
bariér neefektivnosti a lajdácké práci
a vytvoření tlaku na větší výkonnost
hospodářství.
Předpokládáme, že souborem regulačních
opatření upevníme systém, pracovní
vztahy, zvýšíme tlak na tvorbu a realizaci
zdrojů, na vývoz a zpřísníme
finanční a úvěrové podmínky.
Celý soubor představuje příspěvek
vlády ČSR k řešení ekonomických
problémů.
Věcným cílem komplexu bude v prvé
řadě přiblížení hospodářského
vývoje směrnici vlády a realizaci stabilizačních
opatření.
Vláda ČSR považuje za nejdůležitější
opatření, kroky ke zlepšení a upevnění
řídícího systému; považuje
je vůbec za jádro problému naší
ekonomiky. Proto okamžitá opatření prováděná
na základě platného právního
řádu a stávajících institucí
a organizací směřují k upevnění
řídících a regulačních
funkcí všech stupňů řízení.
Na základě těchto opatření
musí být vytvořeny náročnější
podmínky pro výrobu a první předpoklady
nástupu k zásadním hospodářskopolitickým
opatřením, zejména ke konsolidačnímu
programu.
Na základě toho zamýšlí vláda
připravit zásadní hospodářská
a politická opatření trvalého charakteru,
která by se opírala o analýzu vývoje
současného stavu národního hospodářství,
o konsolidační program a o plán do roku 1975.
Nedílnou součástí těchto dlouhodobých
opatření musí být i základní
principy vývoje soustavy ekonomického řízení,
na kterých současně pracuje i federální
vláda.
Za současné situace vycházíme především
z toho, že metody řízení je nutné
podřídit stanoveným cílům.
Bylo by nepochopením vykládat adresná regulační
opatření jako odklon od ekonomické soustavy
řízení. Regulační opatření
jsou v zásadě opatřeními ekonomického
typu, která si kladou za cíl zvýšení
tvorby zdrojů a náročnosti na hospodárnost
výroby. Vláda bude i nadále pokračovat
ve smyslu svého prohlášení v politice
tlaku na neprogresívní výrobní programy
a poskytovat větší šance podnikům,
které rozvíjejí efektivní výrobní
programy a zvyšují tak produkci, produktivitu, kvalitu
a hospodárnost. Vláda si uvědomuje, že
realizace této její politiky nebude snadnou záležitostí,
neboť se bude dotýkat velké řady našich
podniků, mnohdy i velkých, a pravděpodobně
vyvolá i velké sociální tlaky.
Chceme-li konsolidovat ekonomiku během tří
let, což je cílem vlády, nemůžeme
si dovolit ztratit ani jeden rok pouhým přihlížením
k takovému vývoji v národním hospodářství,
který by ještě více zostřoval
podmínky tohoto programu. Nelze si již dále
dovolit ignorovat prvky živelnosti, nelze nečinně
přehlížet negativní důsledky
tlaku investičních a mzdových požadavků,
ale frontálně nastoupit cestu rozumné jejich
regulace, cestu skutečného aktivního ovlivňování
ekonomických procesů.
Bez tohoto pevného řídícího
a organizačního systému, bez upevnění
pracovní a technologické kázně, bez
zvýšení vážnosti dodavatelských
a odběratelských dohod se neobejde žádný
ekonomický model. Spoléhání na automatické
působení ekonomických nástrojů
je nebezpečnou iluzí, která by mohla vést
k nedozírným škodám v národním
hospodářství. V současné době
je třeba zvýšit výkonnost našeho
hospodářství. Možnosti k tomu ve stávajícím
potenciálu jsou, jen je skutečně využívat.
Cesta k tomu není přes návrat k direktivnímu
rozpisu stovek naturálních ukazatelů, ať
již jakoukoliv formou, ale především v
dopracování a rozvinutí ekonomické
reformy, která tvoří přísná
kritéria pro posouzení činnosti podnikové
sféry a vytvoří tak předpoklad pro
hodnocení úrovně a odpovědnosti řízení
na všech stupních a zejména v oblasti bezprostředně
související s tvorbou hodnot.
Bylo velkou chybou, že při likvidaci přímého
naturálně pojatého řízení
národního hospodářství jsme
opouštěli i adresné a přímé
vnitropodnikové řízení. To je naprosto
jednoznačně nutno upevnit. Vláda zdůrazňuje
odpovědnost generálních ředitelů
za řízení integračních seskupení,
odpovědnost ředitelů podniků za řízení
podniků a odpovědnost mistrů a dílovedoucích
za přípravu práce a řízení
výroby. Celý inženýrsko-technický
a ekonomický personál v předvýrobních,
výrobních a obchodně technických službách
musí vytvářet podmínky pro to, aby
dělníci mohli plynule a racionálně
pracovat.
Upevnění řídícího systému
je, soudružky a soudruzi, podmíněno i pevnou
pozicí integračních seskupení. Bylo
by velkou škodou, kdybychom federální uspořádání
promítli jako likvidaci účelných integrací.
Nechceme vracet vývoj zpět k administrativnímu
upevnění pozice generálních ředitelství;
chceme zachovat moderní prvky v jejich činnosti,
které se v minulém vývoji nesporně
projevily. Musíme ale také na druhé straně
zabezpečit účinné řízení,
to znamená rozhodování v těch oblastech,
kde je to jak z celospolečenského hlediska, tak
z hlediska funkce integrace samotné nevyhnutelně
zapotřebí.