Vláda, jejímž úkolem je národ
vést, musí trpělivě a citlivě
rozvíjet dobré rysy naší národní
povahy a taktně tlumit ty nepříznivé.
Především musí trpělivě
budovat mezi občany a státem vztah naprosté
důvěry a respektovat vůli lidu, jeho majestát.
Důvěra je v politice i v ekonomice velký
kapitál. Nedá se nadekretovat, je třeba vynakládat
dlouhé, soustavné a trpělivé úsilí
o její získání. Kdo jednou důvěru
ztratil, nezíská ji mocí, ale dobrým
příkladem a dobrými skutky. Každá
vláda je svému lidu sociálním vzorem.
Jak se chová vláda, tak se chová i občan.
Vláda svými činy a postoji udává
tón morálky celé společnosti. Každé
morální zaváhání nebo dokonce
pochybení má opravdu nedozírné důsledky.
Proto je třeba, aby vláda svými morálními
postoji, svou spravedlností, laskavostí a moudrostí
lidu imponovala. Podaří-li se to, bude mít
vláda naprostou důvěru a podporu občanů
a může dokázat velké věci. Může
potom v situaci, kdy se nemůže nic rozdávat,
požadovat od lidí kázeň, pracovní
výkonnost, šetrnost a hospodárnost. Kázeň
je starý český problém. Nelze jí
docílit nařizováním, ale přesvědčováním
a dobrými příklady. Jsou-li v lidech zafixovány
jako podvědomé reflexy nedůvěra k
měně, k hospodářské prosperitě,
k dodržování zákonnosti, nezbývá
nic jiného, než každodenními činy
vlády přesvědčovat lid, že se
této nedůvěry může bez obav zbavit.
Je jistě povinností vlády lid vést,
přesvědčovat jej, ale současně
i respektovat jeho vůli. Jako členové tohoto
sněmu jsme povinni tuto vůli lidu zde tlumočit.
Je to nesnadný úkol v době tak složité,
kdy se i křiklouni vydávají za hlas lidu.
A je to o to nesnadnější, že tyto funkce
vykonáváme bez řádných voleb.
Stejná je i situace vlády, a proto je o to více
třeba bedlivě zjišťovat názory
našich občanů a snažit se je správně
pochopit.
Život nelítostně prověřuje výsledky
vlády a dějiny je nelítostně soudí.
Česká národní rada i naše česká
vláda se ujaly svých úřadů
v době, kdy je třeba řešit spoustu nahromaděných
problémů. Rozvoj národa se dá prosazovat
jednou podle jeho biologické síly, jednou podle
úrovně vzdělanosti a ekonomiky. Dvě
z těchto tří kritérií neukazují
dobrý stav, populace a ekonomika. Je to o to závažnější,
že žijeme v prostoru, kde naši sousedé mají
větší lidnatost a vyšší populaci
a rozvíjející se ekonomiku. Máme-li
se z těchto problémů dostat, musíme
vytvořit vztahy důvěry, životní
jistoty a prosperity. A pak můžeme od našich
lidí chtít kázeň, pořádek
a řádnou práci, tvrdou práci. Velmi
by tomu prospělo prohloubení opravdové samosprávy
v obcích. Budou-li lidé řešit ty složité
problémy všedního života ve svých
obcích, bude-li zde respektován jejich názor
a žádána jejich účast, budou-li
se tady moci politicky učit, získají zkušenost
s praktickou politikou, budou rozvážněji posuzovat
politiku vlády a nebudou zanášet principy obecní
samosprávy do závodů, jejichž prosperita
závisí na kázni a dodržení zásad
jednoho vedoucího. Potřebujeme pořádek
nejen v hospodářské sféře,
ale i ve státní sféře. V denní
práci mnoha úředníků přežívají
návyky administrativy unitární vlády.
V důsledku toho se v rozporu s ústavním zákonem
o federalizaci objevují pokusy zacházet i s národními
ministry jako s orgány podřízenými
federálním orgánům.
Bude třeba postupně tyto nesprávné
zásahy odmítat, upřesňovat kompetenční
oblasti a upevňovat vztahy zákonnosti mezi federálními
a národními orgány. Budiž tu popravdě
řečeno, že se tak děje zejména
vůči českým národním
orgánům a že zásahy do národní
kompetence provádějí zejména čeští
federální úředníci.
V dané situaci se v problematice českého
národního hospodářství odrážejí
všechny vážné společenské
problémy. Členové ČNR nemají
dosud zevrubnou analýzu stavu hospodářství,
i když taková analýza z hlediska ČSSR
již federálními orgány byla vypracována.
Současně tedy s vypracováním slušného
rozboru vývoje a současného stavu hospodářství
by se měla udělat i zahajovací bilance českého
státu, v níž by se měla řešit
i otázka majetkové správy českých
objektů používaných federací.
Předložená opatření vlády
ke stabilizaci a regulaci vývoje českého
hospodářství jsou po dlouhé době
konkrétním činem a navíc pro svou
nepopulárnost i činem velké odvahy. Jde zřejmě
o takový směr, kterému se říká
národohospodářská politika přísnosti.
Vzhledem k tomu, že není vypracován projekt
ekonomické reformy, lépe řečeno nový
ekonomický model našeho hospodářství,
ani konsolidační program, jde o opatření,
jejichž účinnost je časově omezena.
Zatím je těžké odhadnout, zda budou
fungovat jako ucelený systém a jaký bude
jejich kladný či záporný účinek.
Hlavním problémem je otázka, jak přimět
podniky ke snižování nákladů,
zvyšování produktivity práce a zvyšování
objemu výroby. V popředí stojí otázka
měny. Zřejmě události a opatření
posledních měsíců i někdy ne
dost uváženě pronášené projevy
nepřispěly k důvěře v měnu.
Pokud nezastavíme růst hospodářských
čísel, nedáme do pořádku celý
proces rozdělování, proces zásobování
podniků i obyvatelstva, pokud nevytvoříme
ovzduší důvěry k měně,
nepodaří se nám přimět podniky
i občany k hospodaření a k dlouhodobému
šetření, které jsou nezbytným
předpokladem zvýšení pracovního
úsilí a snižování nákladů.
Nutno si přiznat, že trvale nevystačíme
s tím, abychom přejímali tak zvané
šmelinářské ceny za oficiální
státní ceny, jako jsme to už několikrát
učinili, nyní opět při zvyšování
cen aut. Budeme muset hledat opatření, aby koruna
ztvrdla nejdříve na domácím trhu.
Bude třeba dát do pořádku předpisy
o kalkulacích, stanovit pojem socialistického zisku.
I tento socialistický zisk je nutno chránit občansko-právními
předpisy i ustanoveními trestního zákona.
Podaří-li se nám zastavit růst hospodářských
čísel a tedy i cen a na základě předpisů
o kalkulacích a přípustném zisku dokonce
přimět podniky, aby některé ceny musely
snížit, vytvoří to tlak na racionalizaci
výroby, na ústup od nerozumných investičních
požadavků, zejména na stavební investice
výrobní sféry. Pak budou podniky muset hledat
cesty ke zvýšení mezd v oblasti racionalizace
a nikoliv ve zvyšování cen.
Bude třeba dát do pořádku peněžnictví
a vydat zákon o povinných jistotách bank
a dlužníků. Vytvoříme-li rychle
instituci cedulové banky, která se stane strážcem
měny, položíme konečně jeden
ze základů ke stabilizaci hospodářství.
Vláda by měla udělat takové institucionální
uspořádání, aby mohla opravdu dělat
hospodářskou politiku a oprostit se od rozhodování
o jednotlivých podnikových investicích. Myslím,
že bychom měli všichni obyvatelstvu i celé
hospodářské sféře názorně
a trpělivě vysvětlovat, že naše
národní hospodářství je dosti
silné, ba dokonce bohaté, aby nikdo nemusel mít
obavy o osud svých peněz. A přitom je třeba
přijít i s proklamováním celého
souboru pravidel hospodářské etiky. Přesvědčit
podniky, že hlavním posláním jejich
činnosti je sloužit a že zisk je odměnou
za dobrou činnost, že prodat důchodkyni za
3 Kčs je právě taková služba,
jako prodat bohatému pracujícímu za 300 Kčs.
Náhlý nedostatek pracovních sil je umělý,
neskutečný. Jednak zaměstnáváme
na základě různých protekcí
lidi na zbytečných pracích, jednak politika
mzdového stropu a malé autority dobrých vedoucích
způsobuje, že si lidé leckdy práci šetří.
Zavedení moderních metod měření
pracovního času, odstranění závisti,
obnovení autority mistrů a vedoucích, skoncování
se mzdovými stropy a se zaměstnáváním
nevýkonných osob může otevřít
cestu k rychlému rozmachu národního hospodářství.
Pokud jde o mzdové preference a jejich neblahé důsledky,
myslím, že bychom si měli vytyčit zásadu
jedné preference: preferovat kvalitní pracovníky.
Budeme muset také ustoupit od své supercentralizace
podniků. Má-li velký průmysl získat
potřebnou pružnost, musí být doplněn
středními a menšími podniky, ty tvoří
polštář velkého průmyslu.
Chtěl bych uvést jeden příklad. Největší
francouzský výrobce řetězových
dopravníků má 560 zaměstnanců.
U nás máme pro transportní zařízení
podniky o tisících zaměstnancích a
přitom tyto podniky nejsou schopné konkurence.
Chtěl bych požádat vládu, aby v dalších
opatřeních, zejména při daňové
reformě, pečlivě zvažovala otázku,
jak tato opatření posílí naši
schopnost konkurovat na trzích v socialistických
i kapitalistických zemích a jak to upevní
měnu.
Domnívám se, že nyní je třeba
rychle vytvořit předstih energetiky, infrastruktury
a zásobování jako předpoklad pro další
rychlý rozvoj hospodářství.
Zvláštní kapitolu našeho hospodářství
tvoří otázky zásobování
obyvatelstva i podniků. Ve vládních dokumentech
i ekonomických koncepcích se o procesu zásobování
hovoří zřídka kdy a málo. A
přece je oběh zboží důležitou
součástí našeho národního
hospodářství. Dosažení vysoké
úrovně industrializace přináší
s sebou velmi komplikované obchodní vztahy. Na jejich
úrovni a kvalitě závisí efektivnost
hospodářství a morálka obyvatelstva.
Všechny vážné poruchy národního
hospodářství se tu výrazně
projevují. Ale také úroveň a kvalita
oběhu zboží ovlivňuje efektivnost národního
hospodářství. Dnes už umíme kvalitu
oběhu zboží měřit, a to pomocí
tří ukazatelů: úplnosti dodávky,
pohotovosti dodávky a nákladů na oběh
zboží. Jak vypadá současný stav?
U úplnosti dodávky nejsme na tom dobře. Abychom
si uvědomili hladinu úplnosti dodávky, uvedu
srovnání se západoevropskými zeměmi,
kam vyvážíme a kde za nízkou úplnost
dodávky platíme podstatně nižšími
exportními cenami, u nich pak ztrácíme aspoň
čtvrtinu. Například dodávky léčiv.
Z deseti léčiv je u nás k dispozici okamžitě
bez čekání a bez shánění
7, čili úplnost dodávky je 75 %, v západní
Evropě 99 %.
U potravin je u nás úplnost 85 %, v západní
Evropě 98 %.
U průmyslového zboží a materiálu
pro průmysl je úplnost dodávky u nás
65 %, v západní Evropě 94 %.
Úplnost dodávek náhradních dílů
je u nás cca 35 %, v západní Evropě
92 %.
Pohotovost dodávky z výroby je u nás cca
100 dní, v západní Evropě 30 - 60
dní.
Pohotovost dodávky z velkoobchodu je u nás 30 dní,
v západní Evropě 5 dní.
Přitom se nedá říci, že se u
nás zboží nesežene. Vše se nakonec
sežene, ale dá to mnoho shánění
a vyžaduje to dlouhé doby. Proto máme tak vysoké
zásoby. Až k nevíře je zjištění,
že u výrobních a stavebních podniků
tvoří pojistné zásoby 50 - 60 % celkových
zásob, a to v důsledku nízké úplnosti
a pohotovosti dodávky.
Dlouhá léta jsme řešili problémy
zásobování plánováním
materiálně technického zásobování
a bilancováním tržních fondů.
V nerovnovážném stavu hospodářství
jsme to zrušili a nic nového nevymysleli. Naše
podniky na to nebyly vybaveny ani morálně, ani ekonomicky.
Zatímco se v průmyslově rozvinutých
zemích používají k řízení
oběhu zboží moderní metody operačního
výzkumu, samočinné počítače,
komplexně mechanizované sklady atd., my děláme
zásobování stále metodami z doby F.
L. Věka. Podívejme se na zásobování
obyvatelstva.
V roce 1930 bylo v Československu 200 000 maloobchodních
jednotek, v době lístkového hospodářství
v roce 1950 ještě 100 000, ale nyní, po několikanásobném
vzrůstu maloobchodního obratu jen 70 000 maloobchodních
jednotek.
Lidé stojí nekonečné fronty, jednou
k výběru zboží, podruhé u pokladny
a potřetí u výdeje zboží. Běhají
od krámu ke krámu, shánějí
známé, čekají a jsou rozčíleni.
Jak chceme zvyšovat produktivitu práce, jak chceme
koncentrovat pozornost pracujících na práci,
když při vysokém počtu zaměstnaných
žen nejsme s to zařídit, aby se běžné
zboží hladce nakoupilo, když jednou určité
zboží je a podruhé není? Kolik žen
se může ráno rozhodnout, co bude večer
vařit a spolehnout se na to, že potřebný
nákup dokáží po pracovní době
obstarat? A přitom rozsah našeho sortimentu je asi
1/6 sortimentu v jiných průmyslově vyspělých
zemích, takže záměna je nepoměrně
nižší. Můžeme se pak divit tomu,
že lidé utíkají v pracovní době
nakupovat? Přitom jsou zaměstnanci naší
obchodní sítě skutečně přetíženi
a jejich stav na daný maloobchodní obrat je asi
40 %. Jsou tu většinou ženy, vdané ženy.
Práce v obchodě, to je u nás dřina,
zkuste si tahat bedničky s pivem, konve s mlékem,
pytle s cukrem a moukou.
Je třeba uvítat sdělení vlády,
že bude upravena prodejní doba, upraveno obchodní
rozpětí, které je nejnižší
na světě a představuje 1/3 rozpětí
obvyklého v jiných zemích. Důležitým
krokem vpřed bude takové radikální
zlepšení materiální základny
obchodu budováním a rozšiřováním
sítě maloobchodních prodejen a velkoobchodních
skladů.
Pokud jde o nový model ekonomického řízení
obchodu, předpokládáme, že poslanci
ČNR ve výboru pro obchod, dopravu, pošty a
telekomunikace se s ním budou moci seznámit ještě
před schválením. Ale současně
je nutno zpracovat model ekonomického řízení
celého oběhu zboží, včetně
zásobování podniků, neboť oběh
zboží je jen jeden a je nedělitelný.
Nebude-li totiž kvalitní oběh zboží
v tuzemsku, nebude ani náš obchod se zahraničím
úspěšný. Musíme si uvědomit,
že i naši socialističtí partneři
si zvykají při dovozu na vysokou úplnost
a pohotovost dodávek a požadují ji i od nás.
Vhodnými cenovými nástroji v obchodních
vztazích můžeme současně působit
i na přirozenou plánovitost. Znamená to poskytovat
tím větší slevy, na čím
delší dobu a dodací lhůtu se objednává.
Prosím současně, aby vláda při
řešení otázek našeho socialistického
oběhu zboží pamatovala i na ochranu spotřebitele
před neodpovědným a libovolným zavíráním
obchodů, které se masově děje bez
zajištění náhradních obchodních
kapacit. A pomoci při náboru mužů do
obchodní činnosti, kde bychom jinak nemohli dodržovat
pracovní režim žen, zejména dodržení
váhových limitů.
Celá rekonstrukce našeho oběhu zboží
bude náročným a obtížným
úkolem. Znamená to pečlivě vážit
ekonomické i správní nástroje řízení,
vydat nové zákonné předpisy, přesvědčovat
podniky o moderních koncepcích obchodu a pomáhat
lidem v úsilí o ovládnutí moderního
obchodu, který v podstatě rozhoduje o tom, zda užitné
hodnoty vyrobené našimi dělníky a zemědělci
budou realizovány se ziskem či se ztrátou.
Jsem přesvědčen, že poslanci ČNR
úsilí o modernizaci oběhu zboží
ochotně podpoří.
Vážená Česká národní
rado, domnívám se, že z prohlášení
předsedy vlády ing. Rázla je zřejmé,
že vláda vážně a poctivě
plní na hospodářském úseku
svůj program, na jehož základě jsme
jí dali svou důvěru. Chtěl bych tu
ocenit, jak hospodářští ministři
neúnavně a obětavě pracují
na řešení naléhavých otázek.
Samozřejmě ani při poctivém úsilí
není možno vyloučit eventuální
opomenutí a omyly. Proto otevřená a věcná
rozprava poslanců ČNR je kladným přínosem
k úsilí vlády. Vláda jako celek prokazuje
svou schopnost a náš lid nepovažuje za vhodné
provádět její rekonstrukci. Její setrvání
jako celku je stabilizačním faktorem.
Dovolte, abych shrnul své vývody takto: prvořadým
úkolem je nyní vytvořit ovzduší
důvěry a dát lidem životní a
právní jistotu a životní perspektivu.
Musíme upevnit měnu, vytvořit zákonné
záruky a jistoty v práci, peněžnictví
i při poskytování úvěrů.
Musíme zajistit předstih energetiky a infrastruktury,
musíme dát do pořádku zásobování
a tedy celý oběh zboží. Velkým
úkolem je uvést proces rozdělování
do souladu s možnostmi národního hospodářství.
A na závěr dovolte ocitovat slova V. I. Lenina,
které by měla být devizou těchto rozprav
v ČNR i pocitu odpovědnosti poslanců ČNR:
"Názvu politicky svobodného občana nezasluhuje
ten, kdo neumí žádat a vymáhat na svých
pověřencích, aby plnili své povinnosti
vůči těm, kdo je pověřili."
/Potlesk./
Místopředseda dr. Jičínský:
Dávám slovo posl. Valáškové.
Posl. Valášková: Vážená
Česká národní rado, soudružky
poslankyně, soudruzi poslanci, pracovníci textilního,
oděvního a kožedělného průmyslu
jsou si vědomi tíživé ekonomické
situace našeho národního hospodářství,
mají tu nejlepší vůli všemi silami
přispět k překonání nepříznivého
současného stavu, ovšem bez vzájemné
spolupráce s vládou není východisko
možné.
Dnešní stav strojního vybavení našich
továren neodpovídá modernímu, rychlému
růstu požadavků výrobků ve světovém
měřítku, těmto kapacitám. Je
proto velmi naléhavé a nezbytné, aby stroje,
dnes již v havarijním stavu opotřebovanosti
a zastaralosti, byly nahrazeny stroji s vysokokapacitní
kvalitní produktivitou, neb jedině tímto
způsobem je možné řešení
krizového stavu, ve kterém se náš průmysl
v současné době nachází. Dostatečně
známe nepříznivou ekonomickou situaci, víme,
že devizových prostředků není
nazbyt, nechceme-li však nadále zaostávat za
světovým tempem výroby, musíme bezodkladně
ustoupit od krátkozraké politiky nemístné
ekonomiky. Vynaložené prostředky na modernizaci
vybavenosti továrních kapacit jsou rychle návratné
a přinesou do budoucna nejen spokojenost našim spotřebitelům,
ale mnohonásobné zisky našemu hospodářství.
Není nadále možno zvyšovat výrobu
tak zvanou šturmovštinou, která, jak minulá
praxe ukázala, stala se národnímu hospodářství
neprospěšnou, nejenže nevede k efektivnosti výroby,
ale stává se přímo brzdou v produkci
kvality. Zvyšovat tempo výroby na zastaralém
zařízení vysokými normami výkonu,
které již v některých případech
hraničí s normálními možnostmi
člověka, vede k výrobě sice kvantitativní,
ale zákonitě méně kvalitní.
Je nutno, aby vládní činitelé si uvědomili,
že zvláště v textilním průmyslu,
kde pracuje převážné procento žen
- přetěžováním, horní
hranicí norem, přesčasy, dosahuje se výsledků
značně problematických, jak ve výrobní
sféře, tak na zdraví pracujících,
což se snad v některých případech
neprojeví hned, ale jak je známo v žebříčku
nemocnosti, je vzrůst chorob přetížených
nervů stoupající. Takto se potom momentální
zisk mění ve státní ekonomické
břemeno ve financování dlouhodobých
absencí nemocných, rekonvalescentů a nakonec
invalidů.
Dále není možné přehlédnout
klesající tendenci pracovních sil v průmyslu,
náboru mládeže, o které jsme se přesvědčili
v akci prověrek umisťování patnáctiletého
dorostu, konaném zdravotníma sociálním
výborem ČNR. Další rezervy pracovních
sil - žen z domácnosti - jsou vyčerpány,
proto i z těchto důvodů je nutno počítat
s modernizací vybavenosti našich zastaralých
továren.
Tyto a další problémy byly na programu plenárního
zasedání Českého odborového
svazu pracujících textilního, oděvního
a kožedělného průmyslu v Třebíči,
konaném ve dnech 20. a 21. května t. r. Sál
přeplněný generálními, podnikovými
řediteli, předsedy závodních výborů
a rad z celé České republiky, marně
čekal, připraven řešit své naléhavé
problémy, na předsedu vlády ing. Stanislava
Rázla, ministra průmyslu ing. Čiháka
a ministra dr. Jašku, kteří byli k účasti
pozváni jak osobní formou předsednictvem
odborového svazu, tak písemnými pozvánkami,
a přislíbili účast. Z vlády
se nedostavil nikdo, ani kompetentní zástupce, nedošel
ani telegram. Takto celé zasedání vyznělo
naprázdno, nebyly zodpovězeny otázky položené
vládě v písemných materiálech,
ani přímé otázky delegátů
na spolupráci vlády s pracujícími
průmyslu, na postupu k řešení východiska
z nepříznivé ekonomické situace.