Česká národní rada 1969 – 1971

Místopředseda dr. Jičínský: Soudruzi, navrhuji, abychom přerušili dopolední jednání. Odpolední schůze začne v 15.00 hod. Prosím o dochvilnost, protože do diskuse je zatím přihlášeno dalších 8 soudruhů. Kdo se ještě dále hlásí do diskuse, nechť podá během polední přestávky přihlášku, abychom mohli odpolední jednání rozplánovat.

/Schůze přerušena ve 13.48 hod, a opět zahájena v 15.05 hod./

Místopředseda ČNR dr. Jičínský: Zahajuji přerušenou schůzi České národní rady a prosím posl. Kaše, aby se ujal slova.

Posl. ing. Kaše: Vážení poslanci, vážení hosté, opatření vlády ČSR k zabezpečení hospodářské směrnice r. 1969 a k upevnění řízení jsou zaměřena především do podnikové sféry. Je to jistě dobře zvážené rozhodnutí. Jen vyšší výkonností výroby lze zajistit zlepšení situace na vnitřním a zahraničním trhu a docílit obratu v nedobrém vývoji vztahu produktivity a mzdových fondů, mezi výrobní spotřebou a realizovanou produkcí, investicemi a ziskem. Naše podniky se musí s tímto stavem vypořádat, i když mnohé příčiny nezavinily. Podniky předkládají nižší plány, protože nevědí, co bude zítra. Jaké budou ceny u subdodávek, jaké budou odvody, jaká bude daň z obratu na různé výrobky, jaká bude velkoobchodní cena jeho výrobků, který výrobek bude lukrativní a který nikoliv. Dnes tyto rozhodující momenty pro podnikání nemůže nikdo odhadnout pro období delší než rok; přitom koncepce podniku, investice, racionalizace, bytová výstavba a jiní činitelé, kteří zajišťují základnu podnikání, je nutno obstarávat s výhledy na několik let.

Podnik také neví, kolik pracovníků se mu do příštího roku rozuteče jinam za lepšími pracovními a mzdovými podmínkami, do přidružené výroby, do dopravy, do různých úřadů a výzkumných ústavů, tam, kde jsou preference, tam, kde není úkolová mzda. Někdy postačí jako důvod k rozvázání pracovního poměru i to, že jinde nejsou píchací hodiny.

Velmi palčivým problémem se stává odchod mladých pracovníků. Náklady na učně činí v podniku přes 20 tisíc Kčs, a to bez ubytování a stravování. Vyučený pracovník, aniž se jeho poměr k závodu ustálil, odchází na dva roky na vojnu. Příliš dlouhá vojenská služba způsobuje, že mladý člověk ztrácí vztah k závodu, ztrácí i svou odbornost a po základní vojenské službě odmítá nastoupit v závodě, najde si jiné lépe placené, třeba i méně kvalifikované zaměstnání, nejčastěji jako řidič. Podniky, které přetahují mladé pracovníky, by měly být postiženy zvláštním odvodem, který by uhradil náklady za výchovu. Podnik se brání odchodu pracovníků tím, že musí jednak také zvýšit mzdy a jednak - což je horší - postupně slevuje i z náročnosti na využití pracovní doby a na kvalitu.

Napjatá situace na trhu práce je odvozena z investičního trhu, a zde opět ze zahajování velkých nových staveb, tím se také zpožďuje dokončení rozestavěnosti. Dnes jsme v situaci, že republika je rozkopána od Aše až do Košic, všude je nedostatek pracovních sil, všude se bojuje o preference. Nedávno nám při kontrole výstavby v Tatrách řekli: dvacet ministrů se sežene snadněji než dvacet murárů. Je nadějné, že vláda si uvědomuje odpovědnost za tento stav v investicích a že jej hodlá také řešit.

Vláda v průběhu I. pololetí informovala několikrát veřejnost o stavu našeho hospodářství, o nutnosti zvýšení cen a nebezpečí rozvratu vnitřního trhu. Na toto téma zveřejnil tisk mnoho úvah o ekonomii. Je však otázkou, zda boji proti rozvratu trhu by místo meditací více neprospělo neodkládat nepopulární cenová opatření. Vedoucí obchodních podniků ze všech krajů potvrdí, že každá předběžná informace o cenách jen podnítila nákupní horečku. Kromě toho účinek některých opatření byl váhavostí velmi oslaben. To by mohla doložit statistika o převodu automobilů před zavedením daně. Na tomto systému nemohou prodělat kruhy, které jsou "obvykle dobře informovány".

Zvláštní zmínky zaslouží připojištění pracujících, a to hlavně tam, kde je placeno ze státních dotací. Zde je původní smysl pojištění - myšlenka solidarity, příspěvek k odvrácení následků nahodilé škody jednomu z účastníků - obrácen úplně naruby. Pojistné platí stát, zvyšuje své nesmírné finanční těžkosti, působí je i dalším podnikům v chozrasčotní sféře, kde zaměstnanci rovněž vyžadují tuto formu připojištění, a znehodnocuje význam poměrně jednotného důchodového pojištění. Pro pojištěnce je to vlastně nezdaněný přídavek ke mzdě. V podnicích nám není jasné, zda příslušní ministři tento způsob povolili, schválili nebo jen trpí. Není divu, že dotace už nestačí, že se musí zvyšovat tarify ČSD, což od 1. září postihne zejména vícečlenné rodiny a od 1. ledna všechny podniky.

V programových opatřeních jsou obsaženy také úspory ve státní správě a v rozpočtových organizacích. Tento bod pracující ze závodů uvítali, avšak očekávané výsledky hodnotí skepticky. Bylo by proto zapotřebí dosažené výsledky shrnout a zveřejnit.

Statistika nám v současné době předkládá chmurný obraz. Porovnává první čtvrtletí roku 1968 a 1969, přičítá další měsíce. Nejde o to, že by čísla nebyla pravdivá. Porovnání za celé pololetí dosvědčí, že výsledky v roce 1968 byly lepší, byly vyrovnanější. Ve druhém pololetí a hlavně po srpnu došlo k poklesu produktivity práce a vzrůstu mezd, k úpadku pracovní morálky a k uvolnění řídícího systému. Období deprese a politické nejistoty těžce doléhá na naše občany i celou ekonomiku.

Naše vláda ústy svého předsedy ve vstupním prohlášení jasně vyjádřila, že pochází z tohoto národa, že věnuje všechny síly prospěchu státu a jeho občanů. My vládě důvěřujeme, že se snaží nalézt přijatelná východiska ze současného stavu a budeme ji v jejím úsilí podporovat.

Místopředseda dr. Jičínský: Dávám nyní slovo posl. ing. Karáskovi.

Posl. ing. Karásek: Soudružky poslankyně, soudruzi poslanci! Již mnoho toho bylo řečeno v rozpravě k projevu předsedy vlády Rázla, který nebyl příliš radostný, ale který ukázal snahu řešit a vyřešit nynější ekonomickou situaci. Jsem zajedno s předřečníky, že přechodná regulace nemůže natrvalo vyřešit rozvoj naší ekonomiky, nýbrž že vytváří nebezpečný precedens řešit vše stále znovu přechodnými administrativními opatřeními. O tom toho tu bylo řečeno více než dost a kvalifikovaněji.

Já bych se nyní chtěl zaměřit na jiný problém, na problém telekomunikací a pošt. Soudruh premiér hovořil o nedostatcích a potížích v jednotlivých resortech, ale opět nehovořil o potížích pošt a telekomunikací. Jsem členem výboru pro obchod, dopravu, pošty a telekomunikace. Tento náš výbor zahrnuje značnou část terciární sféry, která potřebuje urychlené pomoci, protože jinak se naše národní hospodářství dostane do ještě větších problémů.

Náš výbor se v prvním pololetí zabýval dvakrát problémy pošt a telekomunikací. Na své poslední schůzi, která se konala před týdnem, bylo řečeno, že v resortu i nadále problémy rostou a že se řeší buď velmi pomalu nebo vůbec ne. Výbor konstatoval, že v socialistické společnosti stále vzrůstá význam pošt a telekomunikací. To proto, že s rozvojem socialistické ekonomiky vzrůstá potřeba výměny informací a tím i jejich přenosu jak při řízení a plánování, tak při rozvíjení služeb pro osobní potřebu obyvatelstva.

Rozvoj pošt a telekomunikací souvisí s rozvojem kapacit sítí. Zatímco rozvoj poštovních sítí a sítí pro Poštovní novinovou službu spočívá převážně v obnově a výstavbě jednotlivých objektů a v mechanizaci a automatizaci pracovních procesů, rozvoj sítě telekomunikační vyžaduje maximální soustředění prostředků nejmodernější techniky, stavebních a montážních kapacit, prostředků finančních, jakož i rovnoměrné vybudování zcela nových sítí v přísné časové návaznosti. Telekomunikace musí zajistit v předstihu síť telekomunikačních spojů pro řádný chod organismu státu a národního hospodářství, protože telekomunikace jsou jeho nervy. A tyto nervy jsou silně v nepořádku, protože je stát 20 let zanedbával a podceňoval.

Výbor zjistil, že otázkami rozvoje telekomunikací se v minulých letech již zabývala jak vláda, tak nejvyšší stranické orgány. Bylo konstatováno, že telekomunikace nebyly v minulosti rozvíjeny úměrně s tempem rozvoje národního hospodářství především pro nedostatek investičních prostředků, které by vytvářely podmínky pro vědeckotechnický pokrok jak ve spojích, tak i ve slaboproudém průmyslu a jejich důsledkem by byl rozvoj technické základny spojů na odpovídající kvalitativní úrovni.

I když po roce 1960 nastal obrat v nazírání na pošty a telekomunikace, přesto ani rychlejší rozvoj telekomunikační sítě a telekomunikací vůbec podle třetí pětiletky nestačil k odstranění disproporcí nahromaděných v uplynulém období. Také proto ne, že řada vládních usnesení pro rozvoj spojů se prostě neplnila.

Disproporce však pokračují i letos. V plánu investiční výstavby pošt a telekomunikací na rok 1969 se opět projevil kritický rozpor. Závazný limit rozpočtových nákladů staveb nad 1,5 mil. Kčs zahajovaných v roce 1969 ve výši 654 mil. Kčs byl ještě snížen o 123 mil. Kčs, tj. o částku, o kterou byl překročen zůstatek rozpočtových nákladů staveb k 31. prosinci 1968.

Na práce a dodávky na rok 1969, uvažované v plánu investiční výstavby a vyplývající ze schváleného limitu a z příznivého jednání s dodavateli - je to objem 1092,6 mil. Kčs - ministerstvo financí stanovilo finanční limit na investiční výstavbu ve výši pouze 859,3 mil. Kčs, tj. o 233,3 mil. Kčs méně. Tím se dostává resort do situace, kdy připravované stavby nebude možno zahájit pro nedostatek finančních prostředků a dodavatelé, které resort tak pracně získal, napříště už stavby nepřevezmou.

Stavby určené k zahájení v objemu cca 700 - 800 mil. Kčs je třeba přesunout na rok 1970 a z roku 1970 na další léta. Toto řešení podrývá důvěru poštovních a telekomunikačních zaměstnanců v plánované hospodářství, neboť zatímco v resortu pošt a telekomunikací závazný limit nově zahajovaných staveb není vyčerpán, v ostatních resortech národního hospodářství se tento limit vysoko překračuje.

Dalším problémem při realizaci investiční výstavby resortu pošt a telekomunikací je zajišťování prací u stavebních dodavatelských organizací. Stává se dokonce, že dodavatelé stavebních prací v důsledku preference bytové výstavby odstupují už od daných příslibů, čímž dochází k dalším odsouváním a zpožďování staveb pošt a telekomunikací.

Zmíněné potíže v rozvoji pošt a telekomunikací a nedostatky z let dávno minulých, kdy spoje trpěly nedostatkem investičních prostředků, protože byla preferována průmyslová odvětví a později, kdy došlo ke zvýšení těchto prostředků ve prospěch technologie, způsobily, že všechny volné prostory v poštovních a telekomunikačních budovách byly postupně plně využity zabudováním technologických zařízení.

Výslednicí těchto vlivů je to, že stav poštovní a telekomunikační sítě neodpovídá skutečným potřebám. V telefonních ústřednách a sítích jsou již zcela vyčerpány rezervy pro zřizování a překládky telefonních stanic. Bylo proto ke konci roku 1968 v ČSR nevyřízeno 121 tisíc žádostí o telefon, z toho 58 tisíc na území NVP. Uvedená čísla však nevyjadřují skutečný zájem o telefon, jelikož řada zájemců za těchto okolností žádost o telefon vůbec nepodala.

Havarijní stav telekomunikační sítě se projevuje nejen v místním, ale zejména v meziměstském telefonním styku, kde mnohá spojení lze uskutečnit až po několikahodinovém čekání. Myslím, soudružky a soudruzi, že máte dostatek vlastních zkušeností. Pražská meziměstská ústředna je v tomto smyslu jedním z nejslabších článků celé telekomunikační sítě v ČSSR vůbec. Kritický stav vzniká zejména v nově budovaných sídlištích, kde resort pošt a telekomunikací není v současné době schopen zajistit připojení na celostátní telekomunikační síť a vyhovět tak žadatelům o telefon. Přesto je však nezbytně nutné dimenzovat v sídlištích telefonní síť tak, aby v budoucnu mohl být zřízen telefon do každého bytu. Zcela logické by bylo, aby zařízení pošt a telekomunikací bylo budováno současně se zařízením sídlišť. Aby to byla komplexní bytová výstavba.

Hlavní důraz rozvoje pošt a telekomunikací je kladen na zabezpečení kvalitativního zvratu, který spočívá v automatizaci meziměstského telefonního provozu. Automatizace, která je značně investičně náročná zejména z počátku, přinese nejen podstatné zvýšení kapacit, ale sníží i potřebu živé práce v telekomunikačním provozu. Nejdůležitějším efektem automatizace meziměstského telefonního provozu je však nesmírná úspora času v rozsahu celého národního hospodářství, podstatné zvýšení operativnosti řízení, celkové zkvalitnění telefonního styku a zvýšení možnosti poskytovat více služeb i v mezinárodním styku.

Nejvýznamnějšími stavbami nutnými pro rozvoj telekomunikací a jejich automatizaci je výstavba souboru staveb ústřední telekomunikační budovy v Praze a Brně. Jejich realizace je nezbytnou podmínkou, bez níž nemůže být provedena automatizace meziměstského telefonního, telegrafního a dálnopisného styku. Současně je však základní podmínkou k dosažení proporcionálního rozvoje mezinárodního telekomunikačního styku.

V r. 1963 bylo rozhodnuto na jednání CCITT v Římě, že mezinárodní telefonní ústředna v Praze bude ústřednou v mezikontinentální síti, tj. tranzitní ústřednou mezinárodní i interkontinentální sítě za předpokladu, že mezinárodní telefonní ústředna v Praze bude automatizována a že umožní uskutečňování tranzitního styku jak na přímých tranzitních okruzích přes ČSSR, tak i v obchodních cestách při automatickém tranzitu přes Prahu. Tuto podmínku pro ČSSR velmi výhodnou naše strana akceptovala. Bez vybudování ústřední telekomunikační budovy nebude však možno splnění této podmínky zajistit. Tak by Československo pozbylo významu v mezinárodní telekomunikační síti a jeho funkce by převzala některá z nejbližších evropských, pravděpodobně západních ústředen. Tím by vznikly našemu hospodářství nejen vážné devizové ztráty, ale také politické fiasko.

Těmito problémy se náš výbor zabýval již v březnu a po projednání v předsednictvu ČNR byly závěry předány vládě. Zjišťujeme však, že tyto otázky řešeny dosud nebyly. Jde především o výstavbu ústřední telekomunikační budovy v Praze a zabezpečení výstavby poštovních a telekomunikačních sítí v sídlištích Přitom nás ministryně pošt a telekomunikací ČSR s. Urbánková ujistila, že resort je schopen si finanční zdroje opatřit.

Vláda SSR, i když tam je situace v základních prostředcích pošt a telekomunikací podstatně lepší, učinila již vážné kroky pro zajištění rozvoje spojů svým nedávným usnesením a tak si již dnes zajišťuje pohotové a rychlé spojení na celém Slovensku. U nás stále vládne určité nepochopení, o čemž svědčí tento výpisek z plánu 4. pětiletky: "Předpokládaný rozsah investiční výstavby pošta telekomunikací zajišťuje pouze dokončení rozestavěných staveb ve 4. pětiletce a některé stavby na území Prahy. Vede k nutnosti vyloučit z předpokládaného rozvoje pošt a telekomunikací automatizace meziměstského telefonního provozu a výstavbu druhého televizního programu a ke snížení tempa zvyšování hustoty telefonních stanic." Zakotvení tohoto návrhu do 4. pětiletky bude znamenat umrtvení spojů a v r. 1975 se pošty a telekomunikace stanou neřešitelnou brzdou celého národního hospodářství a řízení státu vůbec a povedou i ke snížení obranyschopnosti země.

Soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, to je jen stručný výčet nejdůležitějších problémů pošt a telekomunikací, kterými se náš výbor v I. pololetí zabýval. Nechci zde vypočítávat, k jakým disproporcím by docházelo, kdyby se tento obtížný stav dále prohluboval. I když víme, v jaké obtížné situaci vláda je a jaké ekonomické problémy musí řešit, má výbor pro obchod, dopravu, pošty a telekomunikace za to, že by neměla odkládat řešení problémů v poštách a telekomunikacích a také co nejdříve projednat závěry našeho výboru z března.

Bezvadně fungující nervy představované dobře fungujícími poštovními a telekomunikačními spoji budou pak zárukou rychlého rozvoje národního hospodářství.

Soudružky a soudruzi, nyní mi ještě dovolte několik otázek k referátu s. Rázla. Mne by zajímalo, kdo zavinil prakticky stagnaci výroby stavebních hmot. Pořád se mluví o tom, že je to jedna z limitujících bariér pro rozvoj stavebnictví, přičemž se o této brzdě muselo vědět a muselo se vědět, jaká je bytová situace dávno před rokem 1969.

Dále s. předseda vlády Rázl hovořil o tom, že je nutné dopracovat novou ekonomickou soustavu. Mne by zajímalo, jak vypadá stav prací na dopracování této ekonomické soustavy.

Mluví se zde stále o tom, že mnoho peněz věnujeme investiční výstavbě a že je nutné tuto investiční výstavbu zbrzdit. Víme z minulosti, že toto není věc nová, že jsme proinvestovali obrovské částky v různých resortech a že ani jeden resort u nás prakticky není spokojen s tím, kolik je mu přidělováno investic. Mne by zajímalo, kam byla zaměřena investiční výstavba a s jakými výsledky. Proč tedy alespoň proinvestované částky nám teď nepřinášejí nějaké výsledky.