Česká národní rada 1969 – 1971

Místopředseda dr. Jičínský: Dávám slovo posl. Kantorovi.

Posl. Kantor: Vážené soudružky a soudruzi poslanci. Na základě projednávaných dokumentů a materiálů, předložených dnešnímu plénu ČNR, a zprávy předsedy vlády s. ing. Rázla o ekonomickém úseku práce české vlády, budu diskutovat k problémům životního prostředí a k některým zásadním problémům ekonomického rozvoje Severomoravského kraje, podle dávno vytyčeného hesla "Za lepší socialistické životní prostředí".

V posledních letech, díky úsilí jak podniků, tak i národních výborů, se situace v životním prostředí u nás opravdu zlepšila.

Zatímco v letech 1960 - 1962 dosahovaly kupříkladu v Ostravě průměry spadu prachu hodnoty tisíc tun na 1 km² za jeden rok, dosahují tyto v posledních letech v průměru jen polovičních hodnot. To však neplatí o plynných exhalacích, jejichž emise do ovzduší není v Československu uspokojivě řešena.

Co podle mého názoru brání účinnějšímu řešení problematiky čistoty ovzduší? Je to v prvé řadě ještě stále malý ekonomický tlak na naše podniky. Severomoravský KNV v Ostravě zpracoval návrh na zpřísněnou novelizaci zákona č. 35/67 Sb., o ochraně čistoty ovzduší, kterou předložil Národnímu shromáždění a předsednictvu vlády ČSSR. Jsem toho názoru, že tato problematika by měla být řešena v souvislosti se zásadní změnou podnikových daní k 1. 1. 1970. Z toho důvodu požaduji, aby ministerstvo lesního a vodního hospodářství za použití iniciativního návrhu Severomoravského KNV a ve spolupráci s ministerstvem financí zpracovalo ještě v tomto roce návrh novelizace zákona č. 35/67 Sb., o ochraně čistoty ovzduší.

Další příčinou stále neuspokojivého řešení čistoty ovzduší je nízká účinnost odlučovacích zařízení. Nelze přece na jedné straně žádat od podniků, aby budovaly odlučovací zařízení a aby po jejich instalaci musely nadále platit poplatky za znečištění ovzduší.

Uvedu příklad: naše Elektrárna IX. sjezdu KSČ v Karviné v průběhu dvou let, 1967 a 1968, provedla rekonstrukci nového dvoustupňového mechanického odlučovacího zařízení, které mělo nahradit staré odlučovací zařízení typu Hartman z let 1948 - 1952. Tato investiční akce si vyžádala náklad celkem 20 mil. Kčs.

Výsledek je takový, že u tohoto nového zařízení nefungují první stupně a účinnost druhých stupňů je nižší než u starého odprašovacího zařízení. Obdobný příklad by se dal uvést z Elektrárny 1. máje Severomoravského kraje, jak říkáme v Třebovicích.

V tomto směru se musí podstatně zlepšit kvalita práce našich strojírenských podniků, zejména Závodů na výrobu vzduchotechnických zařízení Milevsko. Jsem toho názoru, že tyto závody by měly také převzít garanci za účinnost instalovaných odprašovacích zařízení.

V tomto směru žádám, aby ministr průmyslu ve spolupráci s ministrem vodního a lesního hospodářství tuto možnost prozkoumal a navrhl konkrétní řešení.

Největším problémem v ovzduší je síra. Problém spočívá především v technickém nedořešení způsobu odsíření a dále v nákladnosti způsobu odsíření.

Z toho důvodu jsem toho názoru, že je nezbytné hledat řešení problému odsíření ve změně používaných surovin, a to zejména v průmyslových aglomeracích, kde je svízelná situace v čistotě ovzduší.

Proto navrhuji, aby ministerstvo průmyslu ve spolupráci s ostatními centrálními orgány posoudilo současný stava výhled surovinové a palivové základny Ostravska, a to nejen z hledisek ekonomických, ale i z hlediska dopadu na životní prostředí a navrhlo příslušné opatření.

V souvislosti s životním prostředím bych chtěl upozornit na vážný stav v odstraňování škod, způsobených na Ostravsku a Karvinsku poddolováním. Posledně se znovu tento problém projevil v Orlové. Hlavním problémem je zde nedostatek stavební kapacity na účelovou výstavbu, ale i jiné faktory, jako jsou změny v postupu dobývacích prací a neujasněnost v otázkách náhrad za devastované objekty.

Tak např. nemocnice v Orlové měla být podle předpokladů postupu důlních prací zachována v provozu do konce roku 1969, v důsledku devastace musela však být likvidována již počátkem roku 1968 a přemístěna do náhradních provizorních objektů. Přitom stavební podniky odmítají převzít v letošním roce zahájení nové výstavby přesto, že je projekčně i finančně zajištěna. U ostatních účelových staveb, jako jsou prodejní střediska, kina a podobně, odmítají stavební organizace vůbec náhradní výstavbu za asanované objekty přejímat. To je neudržitelný stav, který nemohou lidé pochopit. A proto navrhuji, aby byl komplexně řešen, a to ministerstvem plánování, ministerstvem průmyslu a ministerstvem stavebnictví, třeba i za použití direktivně stanovených úkolů pro stavební organizace.

Z rozvojových úkolů ekonomiky Severomoravského kraje bych chtěl upozornit jen na některé. V prvé řadě je to otázka výstavby elektrárny Dětmarovice, která je již dnes o dva roky zpožděna. Hlavní problémy spočívají v dodržení podmínek na úseku čistoty ovzduší, které stanovila rada ONV v Karviné a rada Severomoravského KNV v Ostravě a řešení zpracování odpadu z této elektrárny organizací ministerstva stavebnictví. Myslím si, že by problematika výstavby elektrárny v Dětmarovicích měla být komplexně zpracována a dořešena ministerstvem průmyslu a stavebnictví.

Pro změnu struktury našeho kraje mají velký význam jednak akce, které provádíme na základě usnesení vlády č. 397/68 a dále výstavba n. p. Tatra Kopřivnice. Jsem však toho názoru, že ministerstvo plánování spolu s ministerstvem průmyslu by mělo dořešit potřebný limit nově zahajovaných akcí pro akce, které budou zahajovány podle vládního usnesení č. 397/68 a u výstavby n. p. Tatry Kopřivnice by měly být jednotlivé akce z podnikatelského záměru n. p. Tatry Kopřivnice zakotveny do směrnic k plánu na rok 1970, případně na další pětiletý plán.

Místopředseda dr. Jičínský: Dávám slovo posl. dr. Springerovi.

Posl. dr. Springer: Vážená Česká národní rado, některými poznatky na úseku zdravotnictví chtěl bych doplnit diskusní vystoupení místopředsedy ČNR s. Jedličky. V plánu činnosti české vlády se počítá s tím, že ministerstvo zdravotnictví vypracuje koncepci rozvoje materiálně technické základny zdravotnictví. Pod tímto úkolem si představuji nejen zásobování zdravotnického terénu léčivy a zdravotnickým materiálem, ale - a to zejména - vybavením zdravotnických zařízení potřebnou technikou, a její další výstavbu.

Pokud jde o léčiva a zdravotnický materiál, je dnešní situace značně nepříznivá, neboť nedostatkový sortiment se po řadu let hromadil a narůstal. Pro náš farmaceutický průmysl je rozhodujícím momentem dovoz řady surovin pro výrobu konečných lékových forem. V současné době chybí v lékárnách zhruba 40 druhů léků, z nichž mnohé mají povahu vitální důležitosti a myslím, že nejeden z poslanců má v této oblasti své vlastní zkušenosti a může tento fakt potvrdit. Připočteme-li k tomu ještě skutečnost, že zásobování léčivy brzdí i nedostatečná výrobní kapacita farmaceutických závodů, není možno vidět tuto otázku optimisticky. Přitom je třeba počítat s cca 10% vzestupem potřeby léčiv ročně. Kromě těchto materiálových nedostatků není možné opomenout ani zastaralé vybavení lékáren a jejich nedostatečné personální obsazení, které obdobně jako lůžková zařízení jsou již někde zavírány.

S tímto stavem není možno se spokojit a považuji za nezbytně nutné urychleně řešit potíže v zásobování dovozem potřebných surovin i hotových léků, kromě zvýšení výrobní kapacity tuzemských závodů.

Nemenší problematika je ve vlastních výkonných zdravotnických zařízeních. Je dostatečně známo, že lůžková kapacita nemocnic a ústavů neodpovídá potřebě. Bylo by možno i zde uvést spoustu příkladů v každém kraji a mnohý z poslanců má jistě i v tomto směru své vlastní zkušenosti. Zdravotní péče je mnohde poskytována v objektech, které byly budovány pro jiné účely. Kritický stav je i ve stáří základních prostředků. Pro malou ilustraci uvedu několik čísel.

Stáří lůžkového fondu v ČSR je ve srovnání se SSR nepříznivé. V ČSR je nemocnic do 10 let 13,8 %, na Slovensku 46,8 %, do 25 let v ČSR 24,2 %, v SSR 30,3 %, nad 25 let v ČSR 62 %, na Slovensku 22 %. Rovněž tempu rozvoje zdravotnictví v ČSR neodpovídaly prostředky vynaložené na investiční výstavbu. Objem realizovaných investic se vyvíjel takto: Od roku 1961 do roku 1965 v ČSR přibližně ročně 200 mil. Kčs, roku 1966 396 mil. Kčs a v roce 1967 543 mil. Kčs, na Slovensku od roku 1961 - 1965 přibližně ročně 180 mil. Kčs, roku 1966 256 mil. Kčs a od r. 1967 328 mil. Kčs.

I když přírůstek investic za období od r. 1961 do roku 1967 v ČSR i SSR nedoznával podstatných rozdílů, zhoršovala se přesto situace v ČSR s přihlédnutím k značně rozdílnému stáří základních fondů mezi těmito dvěma národně politickými oblastmi. V důsledku investičního podcenění zdravotnictví zejména v ČSR, je materiálně technická základna tohoto odvětví velmi zaostalá.

Všechny fakultní nemocnice jako zařízení špičkové léčebné péče byly vybudovány před tímto stoletím. Fakultní nemocnice v Brně je umístěna v původním klášteře a nemocnice hlavního města je v budově z Jozefínské doby a dokonce v Praze - snad je to evropská rarita - je jedna nemocnice lokalizována v objektu z 15. století. Situaci ovšem nezlepší preference z hlediska vkladu nových finančních prostředků, nebude-li současně řešena i ožehavá otázka zajištění zdravotnických staveb dostatečnou kapacitou. Považuji za nutné i pro zdravotnictví uplatnit zásadu, podle níž by některé důležité stavby, jako např. fakultní nemocnice a nemocnice vyšších typů, byly zařazeny do akcí sledovaných vládou.

Považuji za naprosto správné, že se konečně dostávají do popředí zájmů i otázky zdravotní péče o člověka. Budu plně podporovat zdravé úsilí ministerstva zdravotnictví a naší vlády k posílení oprávněných potřeb na úseku materiálně technické vybavenosti, které by odpovídalo významu i funkci socialistického zdravotnictví.

Místopředseda dr. Jičínský: Dávám slovo posl. Kolaříkové.

Posl. Kolaříková: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, myslím, že nebudu přehánět, když řeknu, že česká vláda jako celek za nedlouhou dobu svého trvání získala důvěru u všech našich občanů, i když v mnoha oblastech budou nutné nepopulární věci, které se nahromadily z minulých let.

Přesto, že ČNR projednává opatření ke stabilizaci národního hospodářství teprve dnes, máme zprávu, že většina hospodářských organizací se stanovenými úkoly již zabývala a že jsou přijímána opatření k jejich zajištění.

Předseda vlády ing. Rázl požádal nás, poslance ČNR o podporu při zajišťování usnesení vlády ke stabilizaci národního hospodářství. Je možno říci, že převážná většina nejen poslanců, ale i dalších občanů naší země je ochotna přispívat svou prací k lepším výsledkům našeho hospodářství. Je však stále ještě obava - a to musíme mít na paměti - zda také vláda bude slyšet kritické připomínky pracujících, které v minulých letech - ač dobře myšleny - nebyly brány vůbec v úvahu.

V minulých dnech probíhaly koordinační porady pracovníků obchodu a ve všech byla vyslovena podpora vládě při zajišťování opatření, která byla usnesena. Pracovníci na úseku vnitřního obchodu chtějí udělat všechno pro to, aby úkoly, které jim budou uloženy, splnili, i když při zajišťování úkolů a fondů pro vnitřní trh je situace stále složitější, o čemž svědčí také ta skutečnost, že podle našich zkušeností je prakticky úplný rozklad v oblasti odběratelsko-dodavatelských vztahů, o čemž svědčí nejlépe např. neúčast některých výrobních podniků na kontraktačních jednáních u příležitosti brněnského veletrhu v květnu t. r. Zbývající výrobní podniky, které se zúčastnily kontraktů, pak prosazovaly, aby do hospodářských smluv na rok 1970 přišlo minimální množství dodávek pro vnitřní trh, které v některých případech nedosahují ani objemu dodávek z let 1967 - 1968. Ostatní dodávky chtějí některé výrobní podniky uskutečňovat pouze v rámci nadplánu. S takovým postupem v žádném případě nelze souhlasit.

Pracovníci obchodu i přes veškerou diskriminaci minulých let plnili své úkoly s velkými obtížemi, přičemž je nutno poznamenat, že v uplynulém krizovém období se nenašel ani jeden obchodní podnik, který by vládě kladl nějaká ultimata, maximalistické požadavky apod. A v nejtěžších chvílích národa plnili pracovníci obchodu své úkoly s největším vypětím.

Přesto, že poslanec dr. Adam hovořil o potížích a diskriminacích v obchodě, dovolte, vážené soudružky a soudruzi, abych několik slov a připomínek řekla k problémům, které nás, pracovníky v obchodě, tíží při rozpracovávání opatření a na něž považujeme za svou povinnost v těchto souvislostech upozornit.

Předseda vlády ing. Rázl hovořil ve svém referátu o pomoci, která bude obchodu poskytnuta. Jak znám pracovníky obchodu za ta léta, co tam pracuji, vím, že pro uskutečnění těchto úkolů udělají vše, co bude v jejich silách. To, co říkám, není žádná nadsázka.

Osobně jsem velmi přivítala slova předsedy vlády o tom, že se pro obchod bude připravovat nový ekonomický model. Je to jistě nejvýš nutné, chtěla bych však připomenout, že je to také naprosto nutné, aby se tento model nedělal odtrženě od obchodních pracovníků, kteří jsou přímo v praxi. Jak známe ze zkušeností, pouze teoretická příprava ekonomického modelu by obchodu a jeho službám mohla škodit a mohla by ho dostat tam, kde byl před rokem 1968.

Kooperační porady ve vnitřním obchodě vyslovily podporu všem opatřením, které vláda vyhlásila. Na mzdovém úseku byla dělána opatření - při každém zvýšení cen, a to již od listopadu m. r., byly o procento zvýšení cen zpevněny i sazby z 1000 Kčs obratu. Přesto se při stanovení stejných podmínek pro obchod jako pro výrobu dostáváme do situace, že při stanovení odvodu z přírůstku mezd jsme na 105 %. Při plnění obratu na 130 - 150 % se tak ocitají některé podniky při stanoveném přepočtu v potížích při čerpání fondu pracujících, při čemž mnohdy není ani na výplaty. A to je právě to, co pracující v obchodě považují za počátek další diskriminace v obchodě.

Direktivně stanovený plán pracovníků měl vliv na služby obchodu; to znáte všichni ze své zkušenosti. Produktivita práce téměř výhradně narůstala na úkor manuální práce, přičemž mzda byla podstatně pod celostátním průměrem. Teprve v posledních letech byla dána obchodu možnost, aby částečně naplnil potřebný stav pracovníků a současně i zavedením procentního odměňování v závislosti na tržbách mělo za následek, že se částečně upravila i mzda pracovníků. Obecně však narůstala průměrná mzda menším tempem než v ostatních odvětvích národního hospodářství, a tak stále v důsledku dělené pracovní směny zůstává zajištění dostatečného počtu pracovníků a zajištění služeb v obchodě problémem.

Vzhledem ke kupní síle obyvatelstva a k nákupní horečce, které jsme svědky, vzrostla za poslední dva roky produktivita práce v mnohých obchodních podnicích až o 50 %. I když nemůžeme pominout skutečnost, jak jsem uvedla, že část této produktivity ovlivnil růst cen, přesto podstatná část tohoto přírůstku šla na úkor lidské práce. Dříve bývaly v obchodě maximálně dvě prodejní sezóny, dnes tento nápor kupujících trvá po celý rok. Je pochopitelné, že při takovém nárůstu produktivity práce není možné při procentním odměňování dodržet stanovený index průměrné mzdy 105 %.

Tuto skutečnost zkresluje ještě ten faktor, že jako výchozí základna není brán průměr minulého roku, ale základna stanovená nadřízenou jednotkou.

Obchod je tedy dnes v takové situaci, že by musel během každého čtvrtletí provádět změny sazeb, aby při narůstající produktivitě mohl dodržet předepsanou relaci mezd. A tak zde dochází k paradoxu, kdy při narůstající produktivitě jsme narazili v mnoha podnicích již na stanovené mzdové stropy, aby podnik mohl udržet stanovenou relaci a současně si zajistit i minimální prostředky na prostou reprodukci základních fondů.

Uvítala jsem proto slova předsedy vlády Rázla o novém ekonomickém modelu pro obchod, který bude řešit i tuto otázku, protože není možné, aby obchod měl stejná kritéria jako výroba. Je nám jasné, že je nutné s okamžitou platností řešit naléhavé ekonomické problémy a zejména zajišťovat předstih produktivity práce před růstem průměrných mezd a nepodložený růst mezd tvrdě postihovat. S tím všichni souhlasíme. Slova předsedy vlády ing. Rázla o diferencovaném přístupu ke mzdovým postihům a o spravedlivém zdanění pracovní síly přivítá jistě mnoho pracovníků nejen na úseku služeb, ale všude tam, kde růst produktivity práce před růstem průměrných mezd je zajišťován.

Závěrem bych chtěla, soudružky a soudruzi poslanci, říci, že jen spravedlivé určení kritérií v hospodářské politice získá naší vládě další důvěru občanů, ale nejen důvěru, které je tolik třeba, ale také pomoc při zajišťování vytyčených úkolů, i když jsou a budou někde nepopulární. /Potlesk./