Česká národní rada 1969 – 1971

Dovolte mi krátkou historickou reminiscenci.

KSČ se při řešení národnostní otázky v naší republice a v prvé řadě při řešení vztahů obou našich národů Čechů a Slováků řídí přísně zásadami leninské národnostní politiky.

Správný, historický pohled i na tomto úseku vývoje moderní společnosti je možný jen v třídních souvislostech. Kapitalistický společenský řád nemůže národnostní otázky řešit v souladu se životními zájmy porobených nebo utlačovaných a vůbec slabších národů. Lenin přesně formuluje jak nutnost úplného sebeurčení a rovnoprávnosti národů, tak i vyšší integraci svobodných, třídně osvobozených národů. Formuluje možnosti a úkoly socialismu v této oblasti tak, že "teprve až proletariát přebuduje kapitalismus v socialismus, vytvoří možnost úplně odstranit národnostní útlak. A na tomto základě zase prakticky dojde k absolutnímu odstranění národnostních třenic, sebemenší národnostní nedůvěry, dojde k urychlenému sblížení národů."

Buržoazní republika ovládaná třídními zájmy české buržoazie, jež byla ekonomicky nesrovnatelně silnější. než byla buržoazie slovenská, nechtěla a nemohla nikdy zajistit plně rovnoprávné postavení slovenského národa. Bránila tomu třídní podstata kapitalistického státu a jeho nerovnoměrný vývoj ekonomický a odvozeně od toho i kulturní.

Bohužel ani při budování socialismu v naší republice se nepodařilo po řadu let realizovat plně leninské principy národnostní politiky. Asymetrický model ústavního zřízení v českém lidu podporoval uchovávání tzv. čechoslovakismu jako přežitku buržoazní éry, kdy rozhodující otázky společenského vývoje byly řešeny podle zájmů české buržoazie. Naproti tomu u slovenského národa se vytvářel přímo komplex méněcennosti a z něho vyvěrající nacionální nálady. Asymetrický státní model nedokázal přes výrazný ekonomický a kulturní pokrok na Slovensku vzít těmto náladám půdu pod nohama.

Teprve ústavní zákon 143/1968 Sb. provedl v tomto směru definitivní obrat k leninskému pojetí řešení národnostní otázky v našem společném státě. Nikdy jsme si nedělali iluze, že bychom jedinou normou naráz a beze zbytku vyřešili tak složitý politický a ekonomický problém.

Již v referátě na plenárním zasedání ÚV KSČ 29. května 1969 o hlavních úkolech strany v současné situaci při formulování linie v otázce federativního uspořádání státu řekl první tajemník ÚV KSČ soudruh dr. Gustáv Husák mimo jiné: "Předpokládali jsme, že budou jistě nejasnosti i těžkosti při zavádění federativního zřízení, a proto musíme tuto otázku urychleně domýšlet a celý státní mechanismus a soustavu orgánů vyřešit tak, aby pracovaly koordinovaně bez kompetenčních nejasností.

Federativní zřízení nemůže oslabovat jednotu našeho státu a též nemůže oslabovat nevyhnutelné centrální řízení."

Novelou ústavního zákona č. 143/1968 Sb. a dalšími zákony, které ji provádějí, naplňujeme tuto základní linii KSČ.

Jak jsem již podotkl, nové řešení se nedotýká základních principů federálního státoprávního uspořádání a přináší pouze nezbytné změny a doplňky směřující k plnému uplatnění úlohy socialistického státu v řízení rozvoje hospodářství a životě společnosti, k racionálnímu uplatnění autority státních orgánů federace i obou republik a k zdokonalení společenské struktury čs. federace. Federativní uspořádání je tedy pevnou základnou uspořádání našeho státu i pro budoucnost.

Česká národní rada bude proto i v budoucnosti přispívat k prohlubování a rozvíjení celého systému federativního uspořádání ČSSR, jehož je ČSR pevnou součástí. Budeme rozvíjet soudružskou spolupráci mezi námi a vládou ČSR, mezi Českou národní radou, Federálním shromážděním a Slovenskou národní radou a přispívat tak ke zlepšování činnosti všech vrcholných státních orgánů zákonodárných i výkonných. Chceme co nejúčinněji se podílet na realizaci zásadní politické linie a směrnic Komunistické strany Československa i na tomto úseku a pomáhat tak zlepšovat formy a efektivnost ústrojí nejvyšších státních orgánů. Návrh zákona, který budeme nyní projednávat, je prvním krokem k těmto cílům.

Zpravodajem je posl. dr. Lubomír Procházka. Prosím ho, aby se ujal slova.

Zpravodaj posl. dr. Lubomír Procházka: Vážené soudružky, soudruzi poslanci,

jako zpravodaj vládního návrhu zákona o změnách v soustavě ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České socialistické republiky připadl mi úkol, abych vás s předkládanou osnovou zákona blíže seznámil, poukázal na některé s ní spojené problémy, které přináší navrhované řešení, a zároveň vyjádřil stanovisko ústavně právního výboru k tomuto návrhu.

Předkládaný návrh zákona České národní rady o změnách v soustavě ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České socialistické republiky je přímou novelou zákona České národní rady č. 2 z roku 1969, o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy ČSR. Novela zákona, kterou projednáváme, zakotvuje potřebné změny v soustavě ústředních orgánů České socialistické republiky, které jsou nezbytné vzhledem k částečným úpravám ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o československé federaci, ústavního zákona o opatřeních v soustavě federálních ústředních orgánů, a zejména vzhledem k vydání nového zákona Federálního shromáždění o působnosti federálních ministerstev, federálního zákona o národohospodářském plánování a několika dalších federálních zákonů, jejichž návrhy jsme se v ČNR podrobně zabývali v minulých dnech, a které byly na posledním zasedání Federálního shromáždění schváleny.

Skutečnost, že v předkládané novele jsou podchyceny jen změny v uspořádání a působnosti ministerstev a ústředních orgánů státní správy ČSR, které jsou nezbytné z hlediska změn prováděných na úrovni federálních orgánů, umožnila, že předkládaná novela je poměrně malá co do rozsahu. Novela také zůstává u původní koncepce zákona č. 2 České národní rady a stanoví pouze rámcovou působnost jednotlivých ústředních orgánů státní správy a nepouští se do podrobnějšího vymezení.

Tuto zásadu, z níž předkládaný návrh zákona vychází, lze považovat za správnou zejména též proto, že kompetence federálních ústředních orgánů státní správy je vymezena podrobně v samostatné federální normě, takže jakékoli vymezování kompetence republikových ústředních orgánů, pokud by mělo být prováděno právní normou, se jeví velmi obtížné. To však nikterak neznamená, že se nejeví potřeba přesnějšího vymezení působnosti a dělby práce mezi jednotlivými ministerstvy a ostatními ústředními orgány státní správy v České socialistické republice. Proto považuji za plně odůvodněné, že vláda České socialistické republiky počítá s tím, že podrobnější vymezení působnosti jednotlivých ústředních orgánů provede ve statutech.

Nyní mi dovolte, abych k některých ustanovením předkládaného vládního návrhu zákona uvedl několik poznámek.

Základní klíčová průmyslová odvětví strojírenství, hutnictví, paliv a energetiky a některá odvětví a obory dopravy, jakož i pošt a telekomunikací budou napříště řízena federálními orgány. V důsledku toho se mění působnost ministerstva průmyslu ČSR. V jeho působnosti zůstává průmysl chemický a zpracování ropy, průmysl gumárenský a plastikářský, průmysl papíru a celulózy, skla a keramiky, textilní a oděvní, kožedělný, polygrafický a dřevozpracující.

V souvislosti se změnami v podřízenosti technické základny dopravy a spojů se ruší dosavadní ministerstvo dopravy ČSR a ministerstvo pošt a telekomunikací ČSR.

Posílení integrační funkce československé federace v oblasti ekonomiky vede ke změnám i v oblasti národohospodářského plánování. Hlavní váha se zde klade na propracování soustavy národohospodářského plánu hospodářské politiky československé federace. Význam ústředního orgánu státní správy ČSR v úseku plánování je vyjádřen tím, že podle předběžného vládního návrhu se ruší dosavadní ministerstvo plánování ČSR a zřizuje se Česká plánovací komise, v jejímž čele stojí místopředseda vlády ČSR a jejíž další členy jmenuje a odvolává vláda ČSR.

Další změna, kterou přináší předkládaný návrh zákona České národní rady, souvisí s ústavním zákonem o opatřeních v soustavě federálních ústředních orgánů státní správy, v jejichž čele stojí člen vlády České socialistické republiky. Tímto ústavním zákonem se zřizuje výbor lidové kontroly ČSSR. Na rozdíl od dosavadního stavu jako ústřední orgán státní správy v oblasti kontroly. To znamená, že jeho předseda je členem vlády.

V důsledku toho předkládaný zákon počítá se zrušením dosavadního zákona č. 7/1969 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadě České socialistické republiky. Předkládaný návrh zřizuje výbor lidové kontroly České socialistické republiky v čele s členem vlády. Výbor bude ústředním orgánem státní správy na úseku kontroly v České socialistické republice. Vůči České národní radě má předseda tohoto výboru stejnou odpovědnost jako ostatní členové vlády. Z hlediska České národní rady zařazení výkonu kontroly mezi ostatní výkonné orgány státní správy zvyšuje nároky na práci poslanců při uplatňování parlamentní kontroly. Bude třeba, abychom více čerpali z poznatků a zkušeností svých pracovních obvodů a v tomto směru upevňovali již nyní své kontakty.

V souhrnu lze konstatovat, že úpravy, které návrh sleduje, tvoří skloubený celek s úpravami a zpřesněními ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o čs. federaci a že jejich záměr směřuje k upevnění jednoty a autority všech orgánů státní správy, a to nejen federálních, ale i národních.

Poznamenávám, že ústavně právní výbor při svém včerejším večerním jednání předložený návrh zákona podrobně projednal. Dospěl přitom k závěru, který vám písemně předkládá a v němž doporučuje dvě změny.

Jednu drobnou úpravu týkající se Výboru lidové kontroly. Zde doporučujeme na straně 2 ve třetím řádku zhora škrtnout slova "a vrcholný orgán v soustavě lidových kontrol". Důvodem této změny je, abychom nepředcházeli tímto zákonem připravované zákonné úpravě lidové kontroly a výraz vrcholný orgán v soustavě lidových kontrol abychom ponechali pro federální výbor lidové kontroly. Dále na téže stránce doporučujeme škrtnout číslo 3, které zní "§ 2, odst. 1 se doplňuje takto: "Česká správa dopravy".

Ústavně právní výbor dospěl po diskusi a konzultaci s představiteli české vlády k závěru, že otázky řízení dopravy, které zůstávají v pravomoci republik, nejsou dosud všestranně propracovány a ujasněny. Většina těchto věcí také náleží do pravomoci národních výborů, tudíž pokládáme za účelné vyjasnit tyto otázky v souvislosti s připravovaným komplexním řešením působnosti a pravomoci národních výborů. V neposlední řadě jsme vedeni zásadou, aby každé nové institucionální řešení směřovalo ke zjednodušení, zefektivnění a zlevnění státní správy. Z těchto důvodů se domníváme, že bude lépe nezapracovávat věci týkající se dopravy do tohoto návrhu zákona. Přitom pokládáme za správné, že nezbytné vrcholné řídící funkce v této oblasti bude vykonávat vláda. Až budou věci natolik vyjasněny. jistě vláda přijde s komplexním řešením této problematiky. K tomu ještě dodávám, že s touto navrhovanou změnou souvisí i škrt celého článku III návrhu zákona a přečíslování dalších článků.

Obě změny jsou v předložené písemné zprávě zachyceny a prosím vás, abyste si jich povšimli.

I když předložená novela je malá co do rozsahu, uvědomujeme si, že předložený vládní návrh zákona představuje spolu s dosavadním zákonem o organizaci ministerstev ČSR základní rámec, v němž se bude rozvíjet působnost ústřední státní správy České socialistické republiky.

Z tohoto hlediska zákon, jehož změny dnes projednáváme, má svůj základní význam v tom, že směřuje k upevnění socialistického státu a podporuje souladné působení všech jeho orgánů. Vychází tedy vstříc zákonu Federálního shromáždění o působnosti federálních ministerstev a v tomto smyslu přispívá k vytvoření harmonického celku státního ústrojí při důsledném uplatňování leninských principů federativního uspořádání života obou našich bratrských národů, národností žijící ve svém jednotném, společném státě.

Zákon vytváří politicko-právní předpoklady k racionální dělbě práce a funkcí mezi orgány federace a České socialistické republiky a vymezuje dělbu působnosti mezi jednotlivými orgány státní správy ČSR navzájem.

Jistě budete se mnou souhlasit. že smyslem přijetí zákona není pouze organizační adaptace struktury nejvyšších výkonných orgánů ČSR v důsledku změn státoprávního uspořádání ČSSR, ale spatřujeme v něm především zákonný předpoklad ke zvyšování celkové úrovně práce, kvality rozhodování a tím dosažení racionálního a účinného výkonu všech orgánů státní správy republiky. Jde o to. aby ústřední orgány státní správy republiky tvořily politicky a odborně kvalifikovanou součást státního mechanismu celé federace.

Lenin. když charakterizoval úlohu orgánů socialistické státní správy, hovořil v tom smyslu, že má být výkonná, pružná a maximálně srozumitelná, aby dokázala sloužit lidu, zabezpečovat jeho potřeby. V souladu s touto tezí je povinností i nás všech zamýšlet se nad posláním a úlohou ústředních orgánů státní správy republik, o nichž dnes jednáme v souvislosti s předloženým návrhem zákona a cílevědomě napomáhat rozvíjet a zdokonalovat jejich úlohu ve všech funkcích a metodách aktivního výkonu státní správy v socialistickém pojetí, vycházeje důsledně z obsahu cílů politické linie dané ústředním výborem Komunistické strany Československa.

Ústřední orgány státní správy ČSR dostávají předloženým návrhem zákona zpřesněný rámec působnosti. Bude zapotřebí, aby se důkladně zabývaly těmito problémy, zpřesňovaly dále svou působnost v konkrétních činnostech a uváděly ji do ústavní praxe i do metod a stylu své práce. Nově se formuje jejich politická i odborná odpovědnost a proto také metody práce, přístupy k řešení problémů budou muset být výrazně přizpůsobeny novým požadavkům politického i odborného vedení státu.

ÚV KSČ na svém prosincovém zasedání zbilancoval nedávno uplynulé období. Období těžké, složité, dotýkající se každého poctivého občana, celé naší společnosti. Vyvodil zásadní poučení a v hlavních směrech dal správnou, jasnou orientaci dalšího rozvoje socialistické společnosti, vyjádřenou ve zprávě předsednictva ÚV KSČ, kterou přednesl první tajemník ÚV KSČ soudruh Husák a jež byla jednomyslně schválena plénem ústředního výboru KSČ. Významná a nezastupitelná úloha při uvádění dané politické linie do života připadá právě ústředním orgánům socialistické státní správy. Z jejich postavení a poslání vyplývají náročné požadavky na činnost každého jejího funkcionáře a pracovníka, na jejich politickou a odbornou angažovanost. Zvláště bych chtěl zvýraznit podíl ústředních orgánů při odstraňování pozůstatků pravicově oportunistických a revizionistických teorií v myšlení a vědomí lidí, zejména mladé generace. Z druhé strany ideově výchovná práce by měla kvalifikovaně pomáhat výchově čestných, pracovitých, socialisticky a internacionálně uvědomělých občanů naší socialistické vlasti. Každé opatření, všestranná denní činnost by měla přispívat k dalšímu prohlubování spojenectví a přátelství se socialistickými zeměmi, zejména se Sovětským svazem, hlavní zárukou naší bezpečnosti, suverenity a klidu pro tvořivou práci a spokojený život každého pracujícího občana republiky.

Rozvoj národního hospodářství plným právem považujeme za alfu i omegu našeho úsilí. Uvědomujeme si, že národní hospodářství, jeho plynulost, rytmičnost a efektivní výsledky rozhodující měrou ovlivňují politickou a společenskou atmosféru, jsou prubířským kamenem důvěry pracujících v politiku KSČ.

Proto také ministerstva budou muset mimo jiné podstatně zkvalitnit svou účast na přípravě zákonů, kterými je komplexně ovlivňováno životní a pracovní prostředí a stanovovány podmínky rozvoje v daném odvětví nebo území. Velmi vážná kritika v nedávné minulosti směřovala k pasívnímu používání ekonomických i administrativních regulačních nástrojů.

Odpovědnost ústředních orgánů státní správy České socialistické republiky za svěřená odvětví nutno chápat z hlediska jejich aktivního vztahu k průmyslu, zemědělství, školství, zdravotnictví, kultuře a dalším úsekům dynamicky. Jejich činnost se proto nemůže omezovat jen na pasívní sledování vývoje podnikové a rozpočtové sféry, nýbrž na iniciativní vytváření hmotných, osobních a organizačních podmínek potřebných k plnění hlavních úkolů plánu. Předložený zákon předpokládá vypracování statutů ústředních orgánů státní správy. Domnívám se, že statuty by měly právě tyto úkoly centrálního státního aparátu rozvíjet, upřesňovat a měly by být zpracovány v době co nejkratší.

Autorita ústředních orgánů, která je pro takovou jejich úlohu naprosto nezbytná, musí být založena v prvé řadě na znalostech faktů a na věcných argumentech, více než na administrativních příkazech. V souvislosti s tím se bude nutně těžiště práce jednotlivých pracovníků aparátu centrální státní správy přenášet do pracovních týmů. Požadavky kladené na ústřední orgány vyžadují od jejich pracovníků nikoliv jen odpovědnost za bezvadné vykonávání administrativních agend, ale především odpovědnost za dokonalou znalost oblasti, v níž jsou osobně specialisty, a současně za dodržování a postižení všech souvislostí spojených s řešením daných úkolů a konkrétní politicko-organizační činnost spojenou s jejich plněním.

Politická a odborná náročnost na tvůrčí činnost pracovníků centrálních orgánů republikové správy je neslučitelná s tendencemi spokojovat se s dosaženou, popřípadě formálně předepsanou kvalifikací a úrovní práce, jak jsme toho v některých případech svědky. Požadavky kladené na státní správu nezbytně vyžadují od všech funkcionářů a pracovníků osobní tvůrčí aktivitu, usilující o zvyšování racionálnosti práce, jejich aktivní vysoce odpovědný politický a odborný přístup.