Česká národní rada 1969 – 1971

Přitom rozpočet ČSR obsahuje ve vládní rezervě prostředky na krytí některých potřeb nad rámec rozpočtů národních výborů.

Jde zejména o výdaje na rozvoj pohraničí ve výši 850 mil. Kčs; rezerva na urychlení prací v hlavním městě Praze činí 500 mil. Kčs. Vzhledem k tomu, že rozvoj hlavního města Prahy je významnou politickou i ekonomickou otázkou celostátního charakteru, je dohodnuto s federálními orgány, že případné překročení této rezervy bude uhrazeno z federálního rozpočtu, aby finanční prostředky nebyly zábranou v účinném řešení problémů Prahy.

Ve vládní rezervě uvažujeme s částkou 220 mil. Kčs na výstavbu tělovýchovných zařízení. Chceme z ústředního rozpočtu podpořit účelný rozvoj těchto objektů, zejména zlepšení podmínek pro sport mládeže.

Na údržbu a obnovu historických jader některých měst máme mimo rozpočet rezervu 50 mil. Kčs, na lázeňství rovněž 50 mil. Kčs.

Pokud jde o údržbu silnic, mimo místní komunikace, je v rozpočtu r. 1971 zabezpečena částka 3 mld. Kčs, která odpovídá letošní skutečnosti i pohotovým kapacitám.

Jak se státní rozpočet zabezpečuje.

Ke splnění úkolů státního rozpočtu na r. 1971 byla vládou přijata nezbytná opatření. Byly také vytvořeny nutné právní předpoklady.

Česká národní rada na svém posledním zasedání schválila novelizaci zákona o podnikových daních a zákona o důchodové dani. U ostatních ekonomických nástrojů vycházíme z usnesení federální vlády č. 170/70 a usnesení vlády České socialistické republiky č. 201/70 o soustavě řízení v roce 1971.

Jedním z nejdůležitějších opatření pro příští rok je redistribuce zisku a odpisů ze základních prostředků uvnitř výrobních hospodářských jednotek a mezi nimi navzájem. Redistribuce bude prováděna formou dodatkových odvodů, které budou podnikům určovat VHJ a výrobním hospodářským jednotkám příslušná ministerstva. Dodatkové odvody budou stanoveny v ročních prováděcích finančních plánech a v průběhu roku nesmí být měněny. Z těchto prostředků budou ministerstva poskytovat prostředky výrobním hospodářským jednotkám a VHJ podnikům v souladu s plánovanou koncepcí rozvoje a na předem plánované potřeby. Základem redistribuce budou především závazné úkoly a limity. Při rozpisu státního plánu a státního rozpočtu budou muset ministerstva, zejména ministerstvo průmyslu, provést velmi náročnou operaci: podnikům, které mají nadbytek prostředků, část těchto zdrojů odčerpat a podnikům, které mají nedostatek prostředků, zdroje přidělit. To se jistě neobejde bez problémů. Navíc bude nutno postupovat tak, aby redistribucemi nebyly zastírány rozdíly mezi dobře a špatně hospodařícími podniky.

Odvody odpisů jsou pro rok 1971 v zásadě ponechány v dosavadní podobě. I u nich se zavádí redistribuce uvnitř VHJ i mezi nimi. Část odpisů plynoucích do státního rozpočtu se však snižuje, aby se odpisy více podílely na financování investic přímo.

Vláda schválila v usnesení o státním rozpočtu na rok 1971 opatření pro poskytování státních dotací na investiční výstavbu hospodářských organizací. Toto opatření znamená podstatné zpřísnění podmínek pro jejich poskytování. Při jejich nedodržení se dotace neuvolní, sníží, popřípadě odejme. Při poskytnutí dotací bude zvažována i důchodová situace investora a jeho nadřízených orgánů.

V příštím roce bude dále prohloubena činnost finanční, cenové i mzdové kontroly s cílem operativně odhalovat závady v hospodaření a přijímat účinná opatření. Upevnění finanční disciplíny ovšem nemůže spočívat jen na využívání ekonomických podnětů a přísné kontrole a revizi.

Vycházíme z toho, že v rozvoji socialistického hospodářství musí sehrát významnou úlohu socialistické uvědomění všech pracujících.

Proto také počítáme při zabezpečování a realizaci státního plánu a státního rozpočtu s větším působením morálních faktorů a s rozvojem pracovní iniciativy pracujících. S postupující konsolidací celého našeho veřejného života se začalo slibně rozvíjet i hnutí závazků a socialistické soutěže. Z podnětu byra ÚV KSČ pro řízení stranické práce v českých zemích se v říjnu letošního roku konal společný aktiv vlády ČSR a České rady odborových svazů, jehož úkolem bylo podchytit rozvíjející se iniciativu pracujících, vyměnit si zkušenosti a stanovit hlavní směry zaměření této iniciativy, zbavené dřívější formálnosti. Ukazuje se, že aktiv našel odezvu mezi pracujícími jak ve výrobní, tak i nevýrobní sféře, zejména v širokém závazkovém hnutí k 50. výročí KSČ a toto hnutí již přináší první výsledky.

Soudružky a soudruzi, předložené vládní návrhy státního prováděcího plánu a státního rozpočtu na r. 1971 mají působit k optimálnímu proporcionálnímu rozvoji národního hospodářství České socialistické republiky i celé Československé socialistické republiky tak, aby byl zabezpečen další růst životní úrovně a posílena ekonomická základna naší společnosti.

Ujišťuji vás, že při sestavování návrhu státního rozpočtu na r. 1971 a při jeho projednávání s jednotlivými resorty a ústředními orgány byly vzaty v úvahu připomínky jednotlivých výborů České národní rady.

Jménem vlády České socialistické republiky navrhuji, aby Česká národní rada schválila předložený návrh zákona.

Předseda ČNR E. Erban: Děkuji soudruhu ministrovi financí za jeho projev. Máme ještě do přestávky na večeři několik minut času. K tomuto bodu programu je přihlášeno 9 řečníků, a to soudruzi Hechtová, Springer, Zíka, Brabec, Latner, Vodička, Michele, Vybral a Příhoda.

Doporučuji, abychom do 30minutové pauzy vyslechli ještě diskusní příspěvek soudružky prof. Hechtové. Prosím, aby se ujala slova.

Posl. prof. Hechtová: Soudružky a soudruzi poslanci, kulturní a školský výbor na své schůzi dne 26. a 27. 11. projednal 6 kapitol rozpočtu ČSR, které jsou mu přiděleny. Je to školství, kultura, Akademie věd, rozhlas, televize a úřad pro tisk a informace. Kulturní a školský výbor konstatoval, že při projednávání rozpočtu docházelo jen k menším rozporům mezi resorty a ministerstvem financí a že všechny tyto rozpory byly v předběžných jednáních vysvětleny a vyřešeny. Proto také členové kulturního a školského výboru souhlasili s návrhem rozpočtu jednotlivých kapitol a také doporučují dnešnímu plenárnímu zasedání, aby návrh těchto kapitol rozpočtu schválilo.

Vycházeli jsme přitom z dané reality a ekonomických možností, ale bylo by neodpovědné, kdybychom neukázali na některé vážné problémy, které návrh státního rozpočtu ČSR na rok 1971 neřeší a zatím řešit nemůže. Proto kromě usnesení k jednotlivým rozpočtovým kapitolám přijal kulturní a školský výbor návrh usnesení k celé oblasti, kterou obhospodařujeme. V tomto usnesení se konstatuje: že doporučení, obsažená v usneseních výboru při projednávání návrhu rozpočtu na r. 1970 nebyla plně vzata v úvahu při přípravě návrhu rozpočtu na r. 1971. To se týká zvláště rozpočtových kapitol Čs. televize, ČSAV, Čs. rozhlasu, vydavatelské činnosti a některých částí rozpočtu kapitol školství a kultura. Výbor je si přitom plně vědom hospodářské situace našeho státu a nutnosti postupného řešení problémů nahromaděných za poslední léta.

Výbor dále upozorňuje na neustálé zhoršování materiálního, zejména investičního zabezpečení rozvoje školství, vědy, Čs. televize a některých úseků kultury, což ve svých důsledcích může mít negativní vliv na ideologicko-politickou konsolidaci této oblasti, která ve srovnání se stavem existujícím ve většině socialistických zemí vážně zaostává za naléhavými potřebami počínající vědeckotechnické revoluce v naší zemi.

Dovolte mi několik málo příkladů, kterými bych konstatování kulturního a školského výboru konkretizovala. V oblasti školství se počítá v návrhu pětiletého plánu s 2,4 mld. Kčs na havarijní stav 174 škol. Upozorňujeme, že havarijní školy neustále narůstají, poněvadž současná úroveň údržby představuje jen asi 2,5 % hodnoty základních fondů.

V charakteristice státního rozpočtu, kterou jsme dnes dostali - to je ta růžová knížka - se konstatuje, že celkové výdaje min. školství jsou proti dřívějším letům vyšší. Ale na druhé straně je třeba vidět zvyšování cen, zejména stavebních prací. V r. 1965 byly náklady na vybudování jedné učebny v průměru 300 tis. Kčs, zatímco v r. 1970 činí více než 1 mil. Kčs.

Neřešenou otázkou jsou platy učitelů. Návrh rozpočtu na platy učitelů stačí pouze na provedení zákonných postupů a mimořádných odměn. Chtěla bych jen konstatovat, že v třiceti letech má učitel, který dnes podle našich zákonů musí mít vysokoškolské vzdělání, zhruba 1500 brutto platu měsíčně. Po dvaceti až třiceti letech služby nejvyšší částka, které může učitel dosáhnout, činí měsíčně 2300 brutto. Srovnáme-li to s jinými kategoriemi vysokoškoláků, vidíme, že učitelské povolání nemůže být atraktivní pro muže a tak docházíme k nezdravé feminizaci, která stále více narůstá. Přitom je jasné, že na mateřských školách a na I. stupni škol je přirozené, aby tam byly učitelky. Ale máme vyšší stupně, kde poměr by měl být takový. jako je v rodině, tj. 50 %, a to zatím není.

Další oblast, která není zajištěna, je modernizace školství - tím nemíním jen magnetofony a jiné přístroje, míním tím metodickou modernizaci. Domníváme se, že zlepšení úrovně základního školství by přinesla např. diferenciace volitelnými předměty. Ministerstvo školství vychází však vždy z toho, že doporučuje národním výborům, aby realizovaly různá opatření v rámci schváleného plánu pracovníků a rozpočtu. Kdyby se tyto věci měly skutečně realizovat, znamenalo by to 150-160 mil. Kčs ze státního rozpočtu.

Roste tlak, aby se zvyšoval počet hodin věnovaných občanské výchově. Jenom zvýšení výuky tomuto předmětu o 1 hodinu týdně by představovalo náklad 20 mil. Kčs.

Na straně 15 materiálu Nejvyššího kontrolního úřadu se říká: "Nároky na státní rozpočet ovlivňuje po několik let též vývoj průměrných nákladů na výuku 1 žáka v souvislosti s časovým zpožděným prováděním organizačních opatření vzhledem k trvalému poklesu žáků ve vyšších ročnících 9letých škol."

I když jsme v doporučení našeho kulturního a školského výboru navrhovali ministerstvu školství, aby této otázce věnoval pozornost, přesto je třeba konstatovat, že nemůžeme od toho mnoho očekávat. Máme velký počet škol, asi 43 %, které nemají pobočné, paralelní třídy. To znamená, že tam počet žáků nehraje vůbec žádnou roli. Ať je žáků 40 nebo jen 20, třída musí existovat. Pokud jde o velká města, kde by snad bylo možno očekávat úspory na sídlištích, tam jsou budovány stavby, jejichž učebny mohou pojmout maximálně 34 žáků. A tak jestliže máme dvě třídy, které mají třeba 42 žáků dohromady, musíme nechat existovat dvě třídy po 21 žácích, protože všichni by se do jedné učebny nevešli.

Další otázkou, o které jsme velmi dlouze diskutovali v kulturním a školském výboru, je otázka kulturních památek. Myslím, že na toto téma se hovořilo na velmi četných plenárních zasedáních České národní rady. Vítáme sice vládní rezervu 50 mil. Kčs na tyto památky, ale přesto naše stálá komise pro památky se bude touto otázkou dále zabývat a předloží vládě ČSR ještě určité návrhy.

Chtěli bychom upozornit i na některé další neřešené problémy. Je to otázka výstavby nového rozhlasového studia na Kavčích horách a konečně velmi ožehavá otázka výstavby televizního studia. rovněž na Kavčích horách. Poslanci kulturního a školského výboru si prohlédli všechna dosavadní pracoviště Čs. televize v bývalé Měšťanské besedě a já mohu jen konstatovat, že jsme byli velice udiveni, že televize může vůbec vysílat, po tom všem, co jsme tam viděli.

Když nám bylo řečeno, že v těchto prostorách se bude pracovat až do roku 1980 a televizní noviny mají být odtamtud vysílány dokonce až do roku 1985, pak mi dovolte vyslovit jenom tuto úvahu: Ostankino se stavělo 5 let a jeho výstavba byla prováděna takovým způsobem, že toto studio není stavěno pouze na dnešní stav rozvoje televize, ale již současně na období, jak bude televize vypadat za 30 let a i po těchto 30 letech bude to televizní zařízení zcela moderní a vyhovující.

Závěrem bych chtěla říci toto: Chápeme, že nebylo možné v návrhu rozpočtu na rok 1971 zajistit některé tyto otázky. Avšak jménem kulturního a školského výboru bych žádala vládu České socialistické republiky, aby se pokusila o řešení některých těchto palčivých problémů při dopracování návrhu pětiletého plánu.

Předseda ČNR E. Erban: Děkuji soudružce posl. Hechtové. Nyní přerušuji schůzi na 30 minut.

/Jednání pléna České národní rady přerušeno v 18.34 hod. a opět zahájeno v 19.15 hod./

Předseda ČNR E. Erban /po přestávce zvoní/: Pokračujeme v jednání. O slovo v diskusi se dále přihlásil poslanec dr. Springer.

Posl. dr. Springer: Vážená Česká národní rado, vážení soudruzi a soudružky poslanci, dovolte mi několik poznámek k návrhu státního rozpočtu na rok 1971 jménem zdravotního a sociálního výboru ČNR. Kapitoly, které tentokrát projednával, představují včetně národních výborů asi 40 % celkového rozpočtu ČSR. Jsou to kapitoly zdravotnictví, práce a sociálních věcí a nemocenské pojištění pracovníků a členů výrobních družstev. Přírůstek výdajů na společenskou spotřebu, kam patří zdravotnictví a zdravotní péče, kryje zákonné nároky obyvatelstva a pouze částečně řeší nejnaléhavější problémy této sféry.

Jak zde bylo již konstatováno, rozpočet na rok 1971 při rozpočtování střízlivém a reálném odpovídá intencím prosincového pléna ÚV KSČ. Představuje záměrné zpomalení rozvoje společenské spotřeby tak, aby tempo rozvoje společenské spotřeby bylo úměrné růstu národního důchodu. Kdybychom nepodporovali tento záměr vlády, prodlužovali bychom stav, který u nás vládne již celá léta a který by vedl k neustálému prohlubování a nikoliv řešení našich hospodářských problémů.

Pro sféru, za kterou jako výbor odpovídáme, to není nijak radostné konstatování. Je to tvrdá skutečnost, s níž je třeba dnes při vstupu do páté pětiletky počítat. Čím dříve se nám podaří vyřešit problémy naší výrobní základny, tím dříve budeme moci přistoupit k řešení společenské spotřeby, a tedy i zdravotnictví, a dořešit některé problémy sociální.

Z toho pohledu jsme přistupovali k projednávání příslušných kapitol návrhu rozpočtu na rok 1971. Při hodnocení výsledků dosažených v roce 1970 můžeme konstatovat, že na základě prováděných konsolidačních opatření se již podstatně zlepšila situace zásobování obyvatelstva spotřebním zbožím. Na úseku zdravotnictví však nemůžeme obdobně hodnotit situaci, zejména pokud se týká zásobování obyvatelstva léky a zdravotnickým materiálem. Přesto, že objem výroby farmaceutického průmyslu neustále vzrůstá, prohlubuje se rozpor mezi potřebou a možnostmi výrobního zajištění. Při tom je třeba vzít v úvahu, že i v budoucnu musíme počítat se stoupáním spotřeby léků, což je zjev celosvětový. Souvisí to s rozvojem lékařské vědy a farmakoterapie a s dalšími faktory, jako je stárnutí populace a podobně.

Zdravotní a sociální výbory České národní rady a Slovenské národní rady se v nedávné době podrobně zabývaly situací ve výrobě léků a zdravotnického materiálu. Oba výbory konstatovaly, že se nepříznivou situací v zásobování léků zatím nepodařilo zlepšit. Je to způsobeno jednak strukturálním rozdělením farmaceutické výroby, kde roste podíl výroby pro vnitřní trh a zemědělství na úkor léčebně preventivní péče. Dále je to způsobeno nedostatkem surovin jak z tuzemska, tak i z dovozu a nedostatkem vhodných obalů. Ke zhoršení situace v zásobování obyvatelstva léky v uplynulých letech přispěla bezpochyby také celková situace našeho národního hospodářství, uvolnění plánování a malá účinnost řízení a koordinace jak na úrovni centrálních orgánů, tak i na úrovni podniků. Problém nedostatku léčiv však nelze řešit obecně a trvale dovozem. Dovoz je nutný především při nákupu surovin, k doplnění sortimentu, nebo pro řešení mimořádných situací, jako je současný stav, kdy federální vláda byla nucena uvolnit značné množství devizových prostředků mimo plán pro nákup léků.

Zásadní řešení problematiky farmaceutického průmyslu je nutné hledat ve zvyšování naší vlastní výroby léků. To znamená vyřešit odstranění nedostatků v našem farmaceutickém průmyslu, zkvalitněním jeho řízení, plným využitím existujících výrobních kapacit, pěstováním a sběrem léčivých rostlin a živočišných substrátů, jakož i realizací investičních akcí plánovaných v 5. pětiletce počínaje rokem 1971. Samozřejmě přitom zároveň i sledovat úspornost ve spotřebě léků.

V současné době politické i společenské konsolidace se stává nedostatek léků na tuzemském trhu a dostupnost léků pro občana otázkou vysoce politickou, která zasluhuje naší pozornosti. Nemocný člověk trvá na zajištění indikovaného léku, je na něj koncentrován jako na záchranu svého zdraví. Považuje právem dodání léku za zákonnou povinnost státu. Na nedostatek léků reagují ti, kteří jej potřebují, daleko ostřeji než na event. jiné zásobovací potíže.

Zajištění dostatečné výroby léků a zdravotnického materiálu je zároveň i jedním ze základních předpokladů ke snížení neúměrně vysokého procenta pracovní neschopnosti pro nemoc a úraz. Samozřejmě mimo další předpoklady, jako je automatizace některých vyšetřovacích metod, vybavení moderní zdravotnickou technikou apod. Dovedeme si snadno vypočítat, kolik ztrácí národní hospodářství touto vysokou pracovní neschopností, víme-li, že každý zlomek procenta pracovní neschopnosti znamená milióny ze státního rozpočtu, nehledě na ztráty ve výrobě. Státní zdravotní správa ve spolupráci s dalšími orgány a organizacemi činí opatření ke snížení výdajů a docílení úspor, jichž by bylo možno použít ke zlepšení vybavenosti našeho zdravotnictví. Přitom jsme si vědomi, že jakákoliv, ale opodstatněná úspora, v našem případě vyléčený a zdravý člověk, je přínosem pro národní hospodářství.