Předseda České národní rady
Evžen Erban a místopředsedové
dr. Ambruz, Jedlička a Toman
Členové vlády České socialistické
republiky předseda vlády Josef Korčák,
místopředseda vlády RSDr. Ladislav Adamec,
CSc., místopředseda vlády a předseda
České plánovací komise ing. Stanislav
Rázl, ministr financí ing. Leopold Lér,
CSc., ministr práce a sociálních věcí
Emilián Hamerník, ministr výstavby a techniky
doc. ing. Karel Löbl, DrSc., ministr kultury dr. Miloslav
Brůžek, CSc., ministr zdravotnictví MUDr. Jaroslav
Prokopec, ministr spravedlnosti JUDr. Jan Němec, ministr
vnitra ing. Josef Jung, ministr průmyslu ing. Oldřich
Svačina, ministr zemědělství a výživy
RSDr. Václav Svoboda, ministr lesního a vodního
hospodářství ing. Ladislav Hruzík.
ministr obchodu Štěpán Horník, ministr
Antonín Pospíšil a předseda Výboru
lidové kontroly JUDr. Josef Machačka
149 poslanců České národní
rady podle prezenční listiny
Z Kanceláře České národní
rady sekretář České národní
rady dr. Vácha
Předsedající I. místopředseda
ČNR dr. Ambruz: Vážené soudružky
a soudruzi, zahajuji 11. schůzi České národní
rady. Vítám do dnešní schůze
předsedu vlády ČSR soudruha Josefa Korčáka
a další členy vlády. Vzhledem k tomu,
že se další schůze České
národní rady bude pravděpodobně konat
až na konci I. pololetí, usneslo se předsednictvo
České národní rady uspořádat
při příležitosti dnešní
schůze České národní rady její
první část jako slavnostní zasedání
k poctě 50. výročí založení
Komunistické strany Československa. Slavnostní
projev přednese předseda České národní
rady soudruh Evžen Erban. Prosím soudruha předsedu,
aby se ujal slova.
Předseda ČNR E. Erban: Vážená
Česká národní rado, soudružky
a soudruzi poslanci,
50. výročí vzniku Komunistické strany
Československa vzpomínají letos nejen českoslovenští
komunisté, ale všechen pracující lid
naší země. Pro nás, jako vrcholný
zastupitelský orgán České socialistické
republiky je to příležitost, abychom se přihlásili
manifestačně k velkému revolučnímu
národnímu dílu. které Komunistická
strana Československa vykonala, k velkému boji za
práva pracujících této země,
za jeho sociální a národní zájmy
a abychom projevili úctu všem těm, kteří
v třídních zápasech Komunistické
strany Československa bojovali, trpěli a vítězili.
V tomto období padesáti let došlo v naší
zemi, ale i v měřítku mezinárodním
a světovém k velkým společenským
bojům a otřesům, k hlubokým změnám
v životě celé lidské společnosti,
v poměru sil základních společenských
tříd. Tyto zápasy a změny se hluboce
po celá ta desetiletí dotýkaly i našich
životních zájmů a perspektiv. Dějinný
vývoj u nás a v celém světě
stál ve znamení základního třídního
konfliktu mezi silami imperialismu a socialismu. V tomto střetu
třídně antagonistických sil se v podstatě
rozhodovalo o nás, o našich nadějích
na lepší život, v míru, bez těch
strádání a obětí, které
musel náš lid podstoupit v dobách, kdy byl
bezmocným objektem imperialistických zájmů
a vykořisťování.
Dnes, při zpětném pohledu na celý
ten sled událostí a jejich důsledků
nemusíme už mluvit jen o víře v dějinné
poslání socialismu, dělnické třídy
a její revoluční avantgardy - komunistické
strany. Můžeme, komunisté i nekomunisté,
všichni opravdoví vlastenci vyvodit poučení
pro svou další politiku, která vychází
ze souladu základních principů marxismu-leninismu
a dějinné praxe, životních zkušeností,
kterých jsme nabyli.
Základní devizou celé politiky strany, k
níž dospívají všichni socialisticky
uvědomělí lidé této země
je: Imperialismus, jeho zájmy a politika znamenaly a znamenají
smrtelné nebezpečí pro náš stát,
pro naše národní a sociální svobody
a práva. Socialismus naproti tomu znamená pro naše
národy zabezpečení existence našeho
státu, našich národních svobod, reálnou
naději na stále lepší život, který
bude vždy záviset na naší vlastní
práci, jednotě a aktivitě v duchu těch
zásad, jejichž realizace nám přinesla
v uplynulých desetiletích největší
vítězství a úspěchy.
Při tomto dějinném pohledu prostém
buržoazních předsudků vidíme
v půlstoleté historii naší komunistické
strany, k jejíž vedoucí úloze se uvědoměle
a pevně hlásíme, odraz a aktivní součást
velkých třídních zápasů
tohoto století. Jeho generace prožívaly a prožívají
přelom dvou věků, který je určován
nikoliv událostí jako bylo třeba objevení
Ameriky, ale hlubokými změnami v uspořádání
lidské společnosti, objevením skutečnosti,
že války, bída ani nepřátelství
mezi národy není nic neměnného, věčného,
ale jen nezbytný průvodní jev těch
dosavadních společenských systémů,
které byly budovány a uskutečňovaly
své zájmy na základě vykořisťování,
válek, třídního a nacionálního
antagonismu.
Toto naše století počínaje Velkou říjnovou
socialistickou revolucí dává pracujícím
celého světa novou naději, nové perspektivy,
opírající se o marxisticko-leninský
revoluční světový názor dělnické
třídy a první světodějné
úspěchy, kterých bylo v jejím dosavadním
zápase dosaženo. Tento náš revoluční,
realistický optimismus, odpovídající
životním zájmům naší vlasti
a pracujících lidí celého světa,
opírá se tedy nejen o vědecký názor
na základní otázky vývoje lidské
společnosti, názor ve svých perspektivách
hluboce lidský a demokratický, ale také o
dosavadní výsledky, kterých bylo v krátkém
dějinném údobí dosaženo při
výstavbě nového, socialistického společenského
řádu. Díky Říjnové revoluci,
jejím mocenským, hospodářským
a kulturním důsledkům, díky revoluční
avantgardě této země - Komunistické
straně Československa, naší dělnické
třídě a pracujícímu lidu, podílí
se také naše země v souladu se svými
zájmy na výstavbě nového společenského
řádu, v němž nebude místa ani
pro války, ani pro vykořisťování
a masová lidská utrpení.
Základy k této nově se rodící
dějinné síle, zvláště
ideové, byly položeny již v minulém století.
V této souvislosti mi dovolte, soudružky a soudruzi,
ocitovat tato Marxova stále živá a nabádavá
slova: "Jeden prvek úspěchu je v rukou dělnické
třídy - její početnost, avšak
počet padá pro nás na váhu jen tehdy,
je-li stmelen organizací a veden věděním.
Zkušenost minulosti však dokázala, že každé
zanedbání onoho bratrského svazku, jenž
by měl vázat dělníky různých
zemí a povzbuzovat je, aby ve všech svých bojích
za vlastní osvobození stáli pevně
při sobě, je nemilosrdně potrestáno
společným nezdarem všeho nesdruženého
úsilí."
V procesu přeměny staré kapitalistické
společnosti v imperialismus, v procesu příprav
revolučního boje dělnické třídy
jako osvoboditelky lidstva ze jha imperialismu vypracovává
Lenin, vycházeje z velkého díla Marxe a Engelse,
zásady, strategii a taktiku revolučního boje
proletariátu. Jako vůdce proletářské
revoluce stojí v čele těch politických
sil, které zahájily vítězný
útok na světové pozice imperialismu. V osobě
tohoto génia splývá v jedno revoluční
teorie a praxe vítězného třídního
boje. Takto se kladou za velkých obětí revolučních
bojovníků základy nového světa.
A tak jako vítězství Velké říjnové
socialistické revoluce mělo rozhodný vliv
v poměru světových třídních
sil na vznik československého státu v roce
1918, tak také vznik Komunistické strany Československa
před 50 lety byl součástí toho revolučního
nástupu, který byl předznamenán v
ideologii i strategii třídního boje leninismem
a komunistickou stranou bolševiků. Z tohoto hlediska,
jak víme z uplynulého půl století,
měl vznik revoluční dělnické
strany ve vnitřním společenském vývoji
naší země rozhodující význam.
Byly vytvořeny organizačně politické
podmínky boje proti oportunismu, proti cizím třídním
vlivům v dělnické třídě,
ideologické předpoklady toho, aby československá
dělnická třída v období vstupu
do rozhodujících třídních zápasů
správně pochopila své dějinné
poslání, načerpala z marxisticko-leninské
teorie sílu k revolučnímu optimismu a viděla
v souvislosti se svým dějinným úkolem
rozhodující význam proletářského
internacionalismu, zvlášť ve vztahu k Sovětskému
svazu.
Celé dějiny Komunistické strany Československa
jsou dějinami bojů o mobilizaci dělnické
třídy do revolučních zápasů,
za porážku buržoazie, za naše státní
a národní práva, za nový socialistický
řád. Část tohoto zápasu vedla
strana jako vedoucí revoluční třída
vykořisťovaného proletariátu, část
jako vedoucí síla boje našeho lidu proti fašismu.
A po velkých vítězstvích v těchto
třídních a národních bojích
stanula Komunistická strana Československa na prahu
socialismu v čele naší společnosti a
začala v jiných podmínkách a tedy
jinými prostředky plnit úkoly vedoucí
síly. Přitom věrna principům marxismu-leninismu
dosáhla, v krátkém historickém období,
opřena o revoluční jednotu dělnické
třídy a její svazek s ostatními pracujícími,
jakož i sílu a pomoc Sovětského svazu,
rozhodu jících úspěchů při
obnovování našeho státu na základech
lidové demokracie. V průběhu vítězného
třídního konfliktu, vrcholícího
v únoru 1948, díky své jednotě, schopnosti
a pevnosti svého vedení dovedla proti kontrarevolučnímu
pokusu postavit ohromnou, uvědomělou politickou
sílu, která byla tehdy v revoluční
jednotě dělnické třídy a v
její tvůrčí politické úloze
vůči ostatním pracujícím vrstvám.
Celá dosavadní historie zápasů naší
Komunistické strany Československa dává
nám a všem pokrokovým silám na světě
mnoho cenných zkušeností. Obdobně i
při studiu celého období rozhodujících
zápasů mezi silami imperialismu a socialismu dospíváme
k cenným poučením, která mají
zákonitý charakter. Ta společenská
síla, která je reakční, která
se dostává do rozporů s potřebami
dalšího vývoje lidské společnosti,
ať vystupuje sebeagresivněji a bezohledněji,
je odsouzena, je-li podrobena zkouškám v měření
základních společenských sil, k rozpadu
a nakonec k zániku. Naproti tomu síla pokroková,
která odpovídá zájmům pracujících
a potřebám dalšího společenského
rozvoje, uprostřed i těch nejtěžších
zkoušek, kterým je vystavena, sílí,
upevňuje se a kráčí vítězně
kupředu. Přitom tato zákonitost se neuplatňuje
přímočaře, automaticky, ale za podmínek
dobré organizace, aktivity a obětavosti pokrokových
sil. Tam, kde nejsou tyto podmínky splněny, kde
se dělají chyby a nejsou včas rozpoznávány
a odstraňovány, tam, kde se zrazují vlastní
principy revolučního boje a vyklizuje pole třídně
nepřátelským silám, tam dochází
ke komplikacím a zbytečným prohrám.
Nejvážnější ve svých důsledcích
je ztráta třídního pohledu v chápání
událostí a úkolů dělnické
třídy a její revoluční strany.
To neplatí jen o našem vlastním nejposlednějším
vývoji, ale o všech velkých společenských
událostech domácích i mezinárodních,
které vyplňovaly vývoj řady desetiletí.
V celém našem století až do současné
doby probíhají ve světě, a my jsme
jeho neoddělitelnou součástí, závažné
konflikty, války a sociální otřesy,
spojené s ohromnými oběťmi a mimořádným
vypětím energie, a to na přelomu můžeme
říci dvou sociálních věků,
kdy proti sobě stojí základní společenské
síly s protichůdnými zájmy a cíli.
Jestliže nebudeme vidět a nebudeme to učit
i druhé, zvláště mládež,
že lze pochopit celý dějinný vývoj,
zájmy našich národů a vlastní
země ve světle konfliktů antagonistických
tříd, nepochopíme správně nic
z toho, co jsme prožívali a co ještě prožijeme.
Nejen nepochopíme, ale nebudeme se moci ani politicky orientovat
podle vlastních zájmů. Proto Komunistická
strana Československa, po všech těch minulých
politických událostech doma i ve světě,
jimiž byl a je určován vývoj v naší
zemi, věnuje nyní velké úsilí,
aby vědeckou, marxisticko-leninskou analýzou celého
tohoto vývoje a na to navazující ideově
politickou výchovou přispěla k obnovení
a prohloubení socialistického uvědomění
našeho lidu a upevnění socialistického
svazku základních společenských tříd
a vrstev naší společnosti.
Žijeme v období, kdy imperialistická buržoazie
nepřestává v části světa
vést svůj protilidový boj otevřenou
agresí, násilnými, krvavými prostředky
válek. V těch částech světa,
kde už nemá sílu používat tyto
své staré metody agresívních, imperialistických
a kolonialistických válek, vede tento svůj
reakční zápas zarputile a rafinovaně
ideologickými prostředky.
Žijeme na politicky i strategicky velmi exponovaném
místě, ve středu Evropy, na rozhraní
dvou světových společenských systémů
třídně antagonistických. Musíme
proto v tomto boji všichni stoupenci socialismu a opravdoví
vlastenci vyvinout pod vedením strany velké úsilí,
abychom nejen odrazili nedávný kontrarevoluční
ideologický a politický nápor na základy
našeho společenského řádu, ale
neustávali ani na okamžik v důsledném
a vědecky podloženém objasňování
smyslu celé současné etapy vývoje
společnosti a životních zájmů
naší socialistické země.
Zkušenosti Sovětského svazu, ostatních
socialistických zemí i národů, které
jsou nuceny bojovat proti brutální imperialistické
agresi o základní práva za národní
svobodu a lidský život, dokazují, že pokud
bude existovat na světě imperialismus jako vojenská,
politická a ekonomická síla, potud musíme
reálně počítat kdekoli ve světě
s nebezpečím válečné agrese
a různých pokusů kontrarevoluce, jejích
mocenských a ideologických náporů
na ty pozice, kterých dosáhla od vítězství
Velké říjnové revoluce dělnická
třída v čele se svou revoluční
komunistickou avantgardou.
Všechny tyto skutečnosti novodobých dějin
se hluboce v tomto věku odrazily právě v
naší vlastní historii a kladly mimořádné
nároky na naši vedoucí sílu, Komunistickou
stranu Československa. V těžkých bojích,
v obraně i v útoku byla naše strana nucena
mobilizovat všechny revoluční, opravdu národní
síly této země, probojovávat sama
v sobě i v celé naší společnosti
základní principy marxismu-leninismu, uplatňované
v našich vlastních podmínkách, principy
platné jak pro revoluční boj proti vlastní
buržoazii a imperialismu, tak i při výstavbě
socialistického řádu, při mobilizaci
pracujících na jeho obranu a k jeho rozvoji.
Někdy právě nejtragičtější
události jsou zdrojem cenných poučení.
Při hlubším historickém pohledu možno
konstatovat, že Mnichov byl začátek konce politiky
buržoazie jako vládnoucí třídy
naší země a začátek mobilizace
dělnické třídy a všech lidových
sil naší společnosti k vyvrcholení zápasu
nejen proti důsledkům politiky imperialismu a buržoazie,
ale současně neoddělitelně od toho
bojem za skoncování s takovou politikou, která
přinášela našemu lidu po celé generace
jen vykořisťování, sociální
nejistotu, národní ohrožení a nebezpečí
stále strašnějších válek.
Komunistická strana Československa jako avantgarda
dělnické třídy plnila tu svým
programem, hrdinstvím a úzkým sepětím
s lidovými masami dvojjediný historický úkol:
stala se úspěšnou vedoucí silou boje
za náš národní život, proti silám,
které ho v celé předcházející
dějinné etapě ohrožovaly a současně
vedla náš pracující lid po porážce
fašismu na cestu socialismu. Přitom poučena
revoluční teorií, významem proletářského
internacionalismu v boji dělnické třídy,
klade ještě v průběhu boje na život
a na smrt s našimi nepřáteli základy
nového spojenectví Československa, třídního,
bratrského svazku našich národů s národy
Sovětského svazu.
Sám Mnichov ukázal neoddělitelnost zájmů
československého a sovětského lidu.
V kritickém okamžiku spojenectví československého
státu se Západem se stalo pouty, kterými
byly svázány naše ruce. Ale přitom nešlo
jen o rozbití československého státu
a jeho krvavou nacistickou okupaci. Byl to současně
významný stupeň k přípravě
třídní, kontrarevoluční války
nejagresívnějších sil imperialismu proti
Sovětskému svazu. A obdobně vítězné
ukončení tohoto strašného měření
sil s imperialismem vyznělo jako historický argument
pro nerozborné, věčné spojenectví
a přátelství mezi naší socialistickou
republikou a Sovětským svazem.
Jeho vítězství nad fašismem znamenalo
ve svých důsledcích hlubokou změnu
v poměru třídních sil v celém
světě. A právě díky této
změně bylo možné nastoupit u nás
budování nové, lidové demokracie,
jejíž rozhodující silou se stává
dělnická třída a její svazek
s ostatními pracujícími. Strana jako avantgarda
nového, socialistického světa v naší
zemi vstupuje do nové etapy své politiky. Byla to
etapa, v níž hnací silou vývoje a rozhodujícím
politickým faktorem zůstává třídní
boj, i když prostředky a metody politiky se mění,
tak jak se změnila v náš prospěch situace.
Vyvrcholením tohoto prvního období po pádu
fašismu je Únor 1948. Byla to další velká
zkouška ideově politické zásadovosti
a pevnosti Komunistické strany Československa, její
vnitřní revoluční jednoty, její
připravenosti vést vítězně
další boj s třídně a ve svých
důsledcích i národně nepřátelskými
silami. Díky těmto svým vlastnostem strana
dovede opětovně mobilizovat dělnickou třídu
a všechny socialismu oddané síly naší
vlasti a odrazit soustředěný útok
protirevolučních sil na vedoucí úlohu
strany, na její politiku rozvíjení lidové
demokracie jako přípravy k budování
nového, socialistického společenského
řádu. My, komunisté a všichni socialisticky
uvědomělí občané se hrdě
hlásíme k únorovému vítězství
nad silami a záměry buržoazie domácí
i zahraniční.
Vysoce oceňujeme rozhodující podíl
pevného vedení tohoto boje Komunistickou stranou
Československa a její úspěšnou
snahu, aby tento historicky rozhodující třídní
konflikt byl probojován bez zbytečných ztrát
a obětí. Současně však musíme
vidět nespornou dějinnou skutečnost, že
v těchto zápasech i v počátečním
budovatelském úsilí pracujícího
lidu naší vlasti od května 1945 až do
úplné politické porážky buržoazie
v únoru 1948 se hluboce odrážel ten poměr
třídních sil, který byl na našem
kontinentě vytvořen v náš prospěch
porážkou nacismu socialistickou velmocí, Sovětským
svazem. V tomto smyslu dospíváme k závěru,
který znovu potvrzuje hlubokou platnost socialistického
internacionalismu, že velké třídní
zápasy dělnické třídy - osvoboditelky
lidstva od válek a sociálního utrpení
- jsou ve své podstatě nedělitelné
a plní v různých částech světa,
v různých zemích společný cíl,
kterým je vítězství socialismu. Náš
slavný Únor byl velký vítězný
zápas našeho pracujícího lidu, velký
triumf jeho revoluční avantgardy. Nezapomínejme
však, že v tomto našem vítězství
byly, možno-li to tak říci, přítomny
všechny ty krvavé oběti, velká vítězství
národů Sovětského svazu nad fašismem,
který měl zachránit imperialismus před
nástupem revolučních sil tohoto století,
opírajících se o stále rostoucí
morálně politickou, ekonomickou a brannou sílu
Sovětského svazu. Bez předcházejících
vítězství Sovětského svazu
ve Velké vlastenecké válce, plné hrdinství
a obětí nebylo by dosaženo socialistického
vítězství u nás v tak příznivých
podmínkách.
Po Únoru 1948 se národy naší země
pod vedením komunistické strany provždy staly
součástí socialistického světa.