Česká národní rada 1969 – 1971

Dosud platný zákon a hospodaření s byty č. 41/1964 Sb. vycházel ze stavu uspokojovaní bytové potřeby a cílů, kterých mělo být dosaženou v bytové výstavbě ve 3. pětiletém plánu a do r. 19170. Úprava v roce 1964 stanovila zejména vynětí družstevní bytové výstavby z působnosti zákona o hospodaření s byty, úpravu přidělování bytů z podnikové výstavby z vlastních volných prostředků podniků a některé další úpravy. Vcelku vychází tento zákon ze zásady, že je povinností státu, především národních výborů, aby řešily a uspokojovaly bytovou potřebu občanů.

Vývoj národního hospodářství v letech 1959 až 1965 ukázal, že úkol vystavět v letech 1959 až 1970 1 200 000 bytů nelze splnit. Reálné předpoklady jsou pro výstavbu cca 1 mil. bytů, poněvadž v období 1959 až 1965 se vystavělo pouze 548 535 bytů a ve 4. pětiletém plánu má být vystavěno 460 000 bytů.

Proto XIII. sjezd KSČ na základě vyhodnocení dosavadního vývoje a reálných možností pro další rozvoj bytové výstavby stanovil, aby byly v širší míře vytvářeny materiální i organizační předpoklady pro účast obyvatelstva, podniků a závodů při správě, údržbě a další výstavbě bytů a pro rozšíření přímého podílu obyvatelstva při uspokojování jeho bytových potřeb.

Tento závěr XIII. sjezdu KSČ vycházel z vyhodnocení dosavadního vývoje bytové výstavby a bytové politiky vůbec.

V období let 1961 až 1965 bylo ze 408 184 bytů vystavěno 36,7 % bytů ve státní výstavbě, 29,4 % bytů v soukromé výstavbě rodinných domků, 5,3 % bytů v podnikové výstavbě a zbytek ve výstavbě jednotných zemědělských družstev a družstevní výstavbě svépomocí.

Zkušenosti s dosavadní výstavbou a s uplatňováním bytové politiky a výsledky, jakých bylo dosaženo, ukazují, že i v oblasti bydlení je nutno uplatňovat ekonomické vztahy, tj. zvyšovat účast podniků i obyvatelstva na bytové výstavbě a dále rozvíjet zejména družstevní výstavbu. Zabezpečovat potřeby bydlení z celospolečenských zdrojů v takovém rozsahu, jak tomu bylo dosud, neodpovídá skutečnému stavu naší ekonomiky ani našim možnostem.

Podle schváleného 4. pětiletého plánu bude z celkové bytové výstavby 460 000 bytů postaveno 60 % bytů formou družstevní bytové výstavby včetně podnikové a družstevní svépomoci; formou individuální výstavby bude postaveno 26 % bytů a jen 14 % komunální bytovou výstavbou.

Jak je patrno, klesá podíl komunální bytová výstavby, zvyšuje se podstatně podíl družstevní a podnikové výstavby a nepatrně má klesnout podíl výstavby rodinných domků při stejné absolutní výši.

Splnit cíle, které si klademe v bytové výstavbě ve 4. pětiletém plánu, zejména také podnítit zájem o jednotlivé formy bytové výstavby, hlavně o výstavbu podnikovou a individuální výstavbu rodinných domků, vyžaduje komplexní opatření jak v oblasti finančních zajištění bytové výstavby, tak ve hmotném zabezpečení stavební výrobou, výrobou stavebních hmot, různých strojů a zařízení, projekčními kapacitami atd.

Nový přístup k řešení bytového problému vyžaduje vytvořit podmínky i v právní úpravě a za tím účelem provést v dosud platném zákoně o hospodaření s byty tyto nezbytné úpravy:

- vyjmout z přidělovacího práva národních výborů byty postavené z vlastních prostředků podniků nebo získané na základě dohod a smluvním převodu dosavadních podnikových bytů od národních výborů a jiných organizací;

- rozšířit dispoziční práva vlastníků rodinných domků tak, že od účinnosti tohoto zákona může místní národní výbor přidělit byt v rodinném domku jen za podmínek v něm uvedených.

Dispozice s uvolněným bytem v rodinném domku je plně v rukou jeho vlastníka. Přidělit uvolněný byt v rodinném domku může národní výbor pouze, není-li byt využit do půl roku od uvolnění; přednost má však i v tomto případě uchazeč zvolený vlastníkem. Současně se vyjímají z působnosti zákona rekreační domky. Některé výhody vlastníků rodinných domků se mají vztahovat i na vlastníky menších obytných domů v soukromém vlastnictví.

Kromě těchto změn provádějí se v zákoně některé další změny, jako je úprava hospodaření s byty vojenskými.

Některá ustanovení zákona č. 41/1964 Sb. se opakují prakticky v nezměněné formě jen proto, že je třeba z jejich textu vypustit pasáže týkající se podnikových bytů (např. v § 16 z odst. 1 "do pořadníku pracovníků organizací nebo", z odst. 2 "Organizace nebo", dále "jen organizace nebo", z odst. 3 "pracovníků organizace nebo", v § 17 odst. 3 "organizace hospodařící s podnikovými byty"). Tento způsob je volen pro srozumitelnost novelizovaného znění zákona.

Dosavadní režim bytů ministerstva vnitra se rozšiřuje i na byty Sboru nápravné výchovy vzhledem k tomu, že tento sbor není již součástí ozbrojených sborů ministerstva vnitra (zákon č. 173/ 1968 Sb.).

Realizace zákona si nevyžádá nových rozpočtových prostředků.

Č. 2. - Nový text § 2 stanoví, že byty, s nimiž národní výbory hospodaří, jsou byty v obytných domech, které spravuje národní výbor nebo bytová organizace, dále byty v domech v soukromém vlastnictví a ve zcela omezeném rozsahu i v rodinných domcích, pokud vlastníci nevyužijí práva obsadit uvolněný byt pro sebe nebo pro svou nejbližší rodinu. Národní výbor přiděluje i byty z bytového fondu, který vystaví formou komunální bytové výstavby. Jde o výstavbu prováděnou národními výbory a financovanou ze státních prostředků (dotacemi) z vlastních prostředků národních výborů.

Č. 3. - Nový text § 4 diferencuje povinnost podat hlášení o volných bytech, a bytech, kterých se neužívá, nebo kterých se užívá jen občas, o bytech nadměrných a o užívání dvou nebo více bytů. Vyplývá to z působnosti, která je upravena u jednotlivých kategorií bytů v dalších ustanoveních zákona, tj. bytů, s nimiž hospodaří národní výbory, bytů ministerstva vnitra, bytů Sboru nápravné výchovy, bytů vojenských a podnikových bytů.

Poněvadž a bytech podnikových budou národní výbory rozhodovat jen v omezeném rozsahu, budou jim hlášeny jen byty podnikové, pokud budou nadměrné.

Č. 4. - V § 5 odst. 1 se omezuje povinnost národního výboru vést seznamy bytů na ty byty, s nimiž národní výbor hospodaří. Ostatní organizace vedou seznam bytů podle ustanovení § 5 odst. 2.

Č. 5. - Z nové textace § 7 odst. 1 vyplývá, že ti uchazeči, kteří bydlí v obci uvedené v ustanovení a mají v ní zdravotně závadný nebo zdravotně nevhodný byt, nemusí splňovat podmínku, že v takové obci trvale pracují. Obdobně se provádí změna textace § 10 odst. 2.

Č. 6. - Z nové textace § 8 vyplývá, že proti dosavadnímu stavu nebude třeba, aby podniky vedly seznamy uchazečů o své byty pro každou obec zvlášť.

Č. 9. - V § 12 odst. 2 se nově stanoví zásada, že při posuzování naléhavosti bytové potřeby se přihlíží i k zásluhám získaným v boji za osvobození. Uchazeč je prokazuje osvědčením vydaným podle zákona č. 255/1946 Sb., o příslušnících československé armády v zahraničí a o některých jiných účastnících národního boje za osvobození.

Č. 14. - V § 21 odst. 2 se stanoví, že u podnikových bytů bude národní výbor přidělovat náhradní byt ze svého bytového fondu, jestliže národní výbor zruší právo užívat byt z důvodu obecného zájmu. Jinak místní národní výbor přidělí náhradní byt podnikový nebo vojenský za byt podnikový nebo vojenský, který má být vyklizen z jiného důvodu, jestliže takový byt mu navrhne příslušná organizace nebo orgán vojenské správy.

Č. 15. - V § 23 se rozšiřují práva vlastníků rodinných domků, jež jsou v jejich osobním vlastnictví. Podle tohoto ustanovení může místní národní výbor byt v rodinném domku přidělit jen za podmínek v něm uvedených. Nenavrhuje se změna v režimu užívání bytů v rodinných domcích, pokud jejich uživatelům byl byt přidělen před účinností navrhované úpravy.

Č. 16. - Ustanovení § 24 a obytných domech v soukromém vlastnictví, charakterizovaných v § 60a, kterým se přiznávají vlastníkům a dalším osobám určité výhody vlastníků rodinných domků, sleduje cíl, aby vlastníci byli více zainteresováni na údržbě tohoto bytového majetku, který je v mnohých případech ve zchátralém stavu. Místní národní výbory nebudou mít samozřejmě povinnost stanovenou v § 23 odst. 1 přidělovat náhradní byty a ani povinnost stanovenou v § 40 rušit užívací práva uživatelům bytů na návrh vlastníka.

Č. 17. - § 25 má zcela nové znění převzaté z původního § 24 se změnami, které vyplývají z nové právní úpravy podnikových bytů.

Č. 19. - Dosavadní ustanovení § 28 odst. 1 a 2 se vypouštějí, poněvadž přezkoumávání rozhodnutí správních orgánů v odvolacím řízení je nyní obsaženo v zákoně č. 71/1967 Sb., a jednotlivé odstavce jsou přečíslovány.

Č. 20. - V § 30 odst. 1 se upravuje působnost při schvalování výměny bytů podle toho, které organizace, respektive orgány hospodaří s bytovým fondem. Plyne z něho zejména, že k výměně bytů, s nimiž hospodaří místní národní výbor, je třeba schválení místního národního výboru.

Č. 22. - V § 32 odst. 1 jde o udělení souhlasu organizace, nikoliv schválení ve smyslu rozhodnutí orgánu statní správy.

Č. 23. - Nové znění § 34 upravuje působnost orgánů a organizací při přenechání části bytu k užívání jinému občanu obdobné podle působnosti stanovené při přidělování, resp. přenechání užívání bytu dohodou. Působnost vojenských orgánů při přenechání části vojenského bytu občanovi k užívání je upravena v § 36.

Č. 24. - § 35 se zrušuje, poněvadž dočasné užívání je upraveno § 397 občanského zákoníku a toto ustanovení pokrývá i případy uvedené v dosavadním § 35 zákona č. 41/1964 Sb., o hospodaření s byty.

Č. 25. - Ustanovení § 38 odst. 3 omezuje práva místního národního výboru zrušit osobní užívání bytů vlastníků v domech v soukromém vlastnictví z důvodů nadměrnosti (§ 60a). U bytů vojenských je zrušení užívacího práva pro nadměrnost vázána na návrh orgánu vojenské správy obdobně jako je tomu u bytů podnikových. Místní národní výbor nebude moci též zrušit práva užívat byt pro nadměrnost účastníkům národního boje za osvobození a pozůstalým po nich; i zde je průkazem osvědčení vydané podle § 8 zákona č. 255/1946 Sb.

Č. 26. - Nové znění § 40 přináší další výhody vlastníkům rodinných domků, protože jako předpoklad pro zrušení užívacího práva v jejich prospěch postačí jejich vůle se do rodinného domku nastěhovat a není třeba zkoumat další skutečnost. Zrušit užívací právo je možno i ve prospěch rodičů vlastníka a zletilých dětí.

Č. 28. - Doplnění § 44 spočívá v tom, že lhůta k vyklizení se počítá ode dne vykonatelnosti rozhodnutí o přidělení bytu dosud užívaného vlastníkem rodinného domku nebo pracovníkem organizace. Jde o ty případy, kdy je jako byt náhradní přidělen byt dosud užívaný vlastníkem rodinného domku, popř. pracovníkem organizace a dosavadní ustanovení zákona nebyla dostatečně pružná.

Č. 31. - V § 50 odst. 1 jde o důraznější postup proti osobám, které získaly byt podnikový nebo služební a po získání bytu přestanou pro organizaci bez vážných důvodů pracovat. Místní národní výbor může jako náhradní byt přidělit i byt menší popř. méně vybavený než je byt vyklizovaný. To se týká zejména bytů domovnických, kde poměrně často dochází k nastěhování do bytu s úmyslem získat byt a nevykonávat domovnické práce. Podobně, je možno postupovat i proti těm, kteří neplní základní povinnosti uživatele bytu nebo hrubě porušují zásady občanského soužití. Jde o případy, kdy se hrubě ničí domovní majetek a pro jiné asociální chování.

Ustanovení odstavce 3 § 50 zpřísňuje zákonem stanovené náležitosti náhradního bytu pro uživatele bytu v rodinném domku, kteří si mohou prokazatelně uspokojit bytovou potřebu z vlastních zdrojů. I zde jde o ustanovení, která vycházejí ze zkušeností praxe a která umožní rychlejší nastěhování vlastníků rodinných domků do nich.

Č. 32. - V doplňku § 51 odst. 3 se umožňuje přidělování náhradního bytu v jiné obci též při zrušení užívacího práva k bytu v rodinném domku nebo podle § 184 písm. a) a b) občanského zákoníku ovšem za předpokladu, že tato obec územně souvisí s obcí, v níž je vyklizovaný byt, tvoří s ní jednotnou hospodářskou oblast a je s ní spojena veřejnými dopravními prostředky.

Č. 33. - Doplnění § 53 novelizovaného zákona rozšiřuje rozsah případů, kdy místní národní výbor nebude povinen přidělit náhradní byt, popř. náhradní ubytování dosavadnímu uživateli bytu, jehož užívací právo zaniklo. Za prvé (písm. e) je to těm, jež ze spekulativních důvodů by převedli rodinný domek na jiného s tím, že se z něho vystěhují a po převodu by odmítli vyklidit dosud užívaný byt. Za druhé (písm. f) těm, jejichž užívací právo zaniklo a oni sami nechtějí byt vyklidit, ač mohou uspokojit svou potřebu bydlení jiným způsobem; v tomto případě však příslušníkům jejich domácnosti místní národní výbor náhradní byt přidělí, pokud jsou splněny podmínky uvedené v tomto ustanovení. Za třetí (písm. g) těm, kteří se nastěhovali bez právního nároku do rodinného domku, do podnikového nebo služebního bytu. Za čtvrté (písm. h) těm, kteří se smluvně dohodnou s vlastníkem rodinného domku, že byt vyklidí k určitému datu nebo za určité jiné podmínky, ale odpírají takový byt vyklidit s poukazem na to, že jim nebyl přidělen náhradní byt.

Č. 34. - Z nového ustanovení § 60a vyplývá, že se přiznávají určitá práva, která mají vlastníci rodinných domků, některým vlastníkům domů v soukromém vlastnictví. Těm vlastníkům, jejichž obytné domy jsou svým charakterem, výměrou a funkcí blízké domkům rodinným, se umožňuje v domech bydlet a řádně je udržovat. O přiznání tohoto výhodnějšího postavení musí v každém konkrétním případě rozhodnout místní národní výbor. Rozhodnutí místního národního výboru ve prospěch vlastníka bude se vztahovat také na domy získané z konfiskovaného majetku, které byly přiděleny účastníkům národního boje za osvobození jako rodinné domky ve smyslu dříve platných předpisů.

Výhodnější postavení mají rovněž vlastníci domů v soukromém vlastnictví, u nichž počet spoluvlastníků převyšuje nebo se shoduje s počtem bytů a místní národní výbor rozhodne v takovém případě, že obytný dům plní účel rodinného domku. V tomto případě může mít obytný dům větší počet bytů než čtyři.

Č. 35. - V doplňku § 63 odst. 1 se umožňuje započítávat u experimentální výstavby do úhrnu podlahové plochy obytných místností i plochu ložnic a dětských pokojíků a výměře alespoň 7 m². Proto se zrušuje dosavadní ustanovení § 4 vyhlášky č. 177/1964 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 41/1964 Sb., o hospodaření s byty a které tento postup umožňovalo.

Č. 36. - V § 66 se vymezuje nově pojem podnikových bytů. Za podniková byty sej považují byty trvale určené pro ubytování pracovníků organizace, které jsou v budovách, jež mají organizace ve vlastnictví nebo správě, zpravidla získané výstavbou z vlastních prostředků nebo převodem do vlastnictví nebo právy od jiných organizací nebo z bytového fondu národních výborů, popřípadě i byty v budovách, které byly získány sdružením prostředků organizací. Důležitou podmínkou pro stanovení charakteru podnikových bytů je skutečnost, že jsou v budovách, které podniky spravují a udržují. Zda jde o současný stav nebo k němu dojde v budoucnosti, není z hlediska tohoto pojmu rozhodující. Pro převod obytných domů do správy organizace je rozhodující, že slouží trvale zcela nebo převážně pracovníkům organizace, na niž mají být převedeny. Pro uskutečnění převodu vlastnictví nebo správy platí ustanovení hospodářského zákoníku a předpisy o správě národního majetku.

Poněvadž nelze vyloučit, že v převedených domech budou uživatelé bytů, jimž nebyly tyto přiděleny jako podnikové, zajišťuje se těmto uživatelům nerušené užívání bytů s tím omezením, že s budoucími dispozicemi s těmito byty (např. výměnami) musí organizace projevit souhlas. Jakmile přestane uživatel takový byt užívat, disponuje s bytem organizace jako s podnikovým. Podnikavými byty jsou též byty v budovách, například v areálech škol, sloužící k ubytování pedagogických pracovníků škol; národní výbor je povinen dbát, aby tyto byty byly zachovány svému účelu a obsazovány po projednání s orgány školské správy výlučně školskými pracovníky.

Č. 41. - Z doplňku § 75 vyplývá, že působnost zákona se nevztahuje na rekreační domky, jimž byl tento charakter trvale přiznán rozhodnutím místního národního výboru. Místní národní výbor přizná charakter rekreačního domku takovému obytnému domu, jehož se užívá k rekreacím a jehož vlastník, popř. předchůdce ve vlastnictví se postaral adaptacemi, údržbou a záchranu domu před zchátráním. Může jít o domky z bývalého konfiskovaného majetku a o jiné domky, a nichž místní národní výbor takto rozhodne. Rozhodnutí místního národního výboru má trvalý charakter, to znamená, že domek neztrácí tento charakter převodem na nového nabyvatele. Toto ustanovení má dát právní jistotu těm, kteří získali do vlastnictví rekreační domky a jejichž užívací právo by případně mohlo být zrušeno podle zákona o hospodaření s byty z důvodů užívání dvou bytů.

Č. 42. - V § 76 jsou uvedena přechodná ustanovení platná do 31. prosince 1970 a týkající se podnikových bytů.

Smyslem přechodného ustanovení o podnikových bytech je zajistit, aby po dobu jednoho roku dosavadní podnikové byty neztratily svůj charakter, i když ještě nebudou ve správě organizací. Do 31. prosince 1970 mají být uskutečněny převody obytných domů přicházejících v úvahu. Tam, kde nedojde k převodu do této lhůty, stanou se z podnikových bytů byty, s nimiž bude hospodařit národní výbor bez vlivu podniků.

Č. 43. - Ustanovení § 4 vykl. č. 177/1964 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 41/1964 Sb., o hospodaření s byty se zrušuje a je nově zakotveno v doplňku ustanovení § 63 odst. 1 zákona.

prof. ing. A. Červinka, CSc., v. r.