Oddíl 4
Zánik mandátu
(1) Poslanec, který přestal být volitelný, ztrácí mandát. Ztrátu mandátu vysloví na návrh svého mandátového a imunitního výboru Česká národní rada.
(2) Poslanec se může svého mandátu vzdát. Jeho rezignaci bere na vědomí předsednictvo České národní rady.
§ 48
(1) Poslanec, který zklamal důvěru voličů nebo který se dopustil činu nedůstojného funkce poslance může být kdykoliv odvolán.
(2) Návrh na odvolání poslance podává příslušný orgán Národní fronty. Oznámí návrh poslanci, o jehož odvolání jde, s uvedením důvodů. Poslanec má právo se ústně nebo písemně k návrhu vyjádřit.
(3) Návrh na odvolání předloží příslušný orgán Národní fronty předsednictvu České národní rady.
(4) Předsednictvo České národní rady zajistí, aby k projednání návrhu na odvolání poslance byly svolány veřejné schůze voličů ve volebním obvodu. O návrhu na odvolání poslance rozhodují voliči na těchto schůzích veřejným hlasováním.
ČÁST OSMÁ
Doplňovací volby
§ 49
(1) Zanikl-li z jakéhokoli důvodu mandát poslance, vyhlásí předsednictvo České národní rady doplňovací volby a stanoví den jejich konání.
(2) Doplňovací volby se konají nejpozději do 90 dnů poté, kdy zanikl mandát poslance.
(3) Pro doplňovací volby platí ustanovení tohoto zákona, přičemž lhůty mohou být přiměřeně zkráceny.
(4) Pro řízení doplňovacích voleb může ústřední výbor Národní fronty České socialistické republiky zvolit pro celé volební období České národní rady Českou volební komisi Národní fronty.
(5) Doplňovací volby není třeba konat v posledním rocepřed skončením volebního období.
ČÁST DEVÁTÁ
Závěrečná ustanovení
§ 50
Úhrada nákladů
Výdaje spojené s volbami do České národní rady se hradí ze státního rozpočtu České socialistické republiky.
§ 51
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. srpna 1971.
Důvodová zpráva
Návrh zákona ČNR o volbách do České národní rady vytváří v souladu s ústavními zákony právní podmínky k tomu, aby občané mohli demokraticky uplatnit jedno ze svých základních občanských práv - volební právo - a zvolit poslance České národní rady jako své reprezentanty v tomto nejvyšším orgánu státní moci České socialistické republiky.
Uplynulé období lze charakterizovat očistným diferenciačním a sjednocovacím procesem, jehož cílem bylo zbavit společenské organizace, složky Národní fronty, státní a hospodářské orgány, masové informační prostředky, pravicových oportunistických i přímých antisocialistických sil a v plném rozsahu za aktivní pomoci miliónů pracujících pokračovat v cestě výstavby socialistické společnosti.
XIV. sjezd Komunistické strany Československa zhodnotil a uzavřel tuto těžkou a složitou etapu v životě Komunistické strany Československa a společnosti a zahájil etapu novou. Po letech krizí a nejistot, improvizací, zápasů i vítězného nástupu marxisticko-leninských sil ve straně, udává nyní XIV. sjezd pokyn k vypracování náročného a reálného programu dalšího rozvoje socialismu.
Ve zprávě o činnosti strany na XIV. sjezdu, přednesené prvním tajemníkem dr. Gustávem Husákem, se konstatuje, že dnes státní mocenské orgány, federální i národní vlády, zastupitelské sbory i celý systém národních výborů v podstatě plní svou významnou úlohu, i když víme, že stejně jako i na jiných úsecích tento proces zdokonalování práce není a nemůže být dokončen.
Postavení České národní rady jako nejvyššího zastupitelského sboru České socialistické republiky zavazuje všechny poslance tvořící tento sbor, aby ze všech svých sil přispívali k zdokonalování práce státních orgánů, aby vytvářeli trvalé podmínky k rozvoji socialistického života v naší zemi.
Proto návrh zákona o volbách do České národní rady stanoví, že do funkce poslanců České národní rady mají být voleni občané, kteří svou oddaností věci socialismu, proletářskému internacionalismu a svými politickými i odbornými schopnostmi a znalostmi jsou s to splnit náročné úkoly, které na ně budou kladeny.
Tento požadavek vyslovený v návrhu zákona odpovídá plně i marxisticko-leninským principům učení o státě, vysloveným na XXIV. sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu. V projevu Leonida Brežněva se mluví o tom, že hlavním zaměřením činnosti strany pro zdokonalení celé politické organizace společnosti byl a zůstává další rozvoj socialistické demokracie a podtrhuje se význam kontroly Nejvyššího sovětu SSSR a nejvyšších sovětů svazových republik nad činností ministerstev a úřadů a nad situací na hlavních úsecích hospodářské i kulturní výstavby.
Návrh zákona o volbách do České národní rady respektuje a opírá se o tyto marxisticko-leninské teze o státě a přejímá osvědčené zkušenosti socialistického volebního zákonodárství v souladu s dosaženou úrovní výstavby socialistické společnosti u nás.
Toto spojení marxisticko-leninské teorie s konkrétními poznatky výstavby socialismu u nás i v ostatních socialistických zemích je vyjádřeno v návrhu zákona některými charakteristickými znaky.
Poslanci České národní rady jsou poslanci Národní fronty. Návrh zákona tím vyjadřuje, že poslanci v jednotě zastávají a prosazují v zastupitelském sboru i mezi svými voliči celospolečenské zájmy výstavby socialismu a že jsou povinni tyto zájmy spojovat se zájmy místními, se zájmy svých voličů, popř. jejich jednotlivých skupin. Proto je návrh zákona vybudován na zásadě jednomandátových volebních obvodů, neboť praxe ukázala, že takto se poslanci mohou dostat do nejbližšího styku se svými voliči. Je to tím důležitější, že i nadále trvá ústavní požadavek, aby poslanci informovali své voliče o své činnosti i o činnosti zastupitelského sboru a skládali voličům účty ze své činnosti, popř., aby je voliči mohli z funkce odvolat.
Navrhování kandidátů na funkci poslanců svěřuje návrh zákona opět Národní frontě. Tím se dostává institucionálního výrazu skutečnosti, že se politické strany i masové organizace pod vedením Komunistické strany Československa sdružují v Národní frontě, která představuje třídní svazek dělnické třídy, družstevního rolnictva, socialistické inteligence, ostatních vrstev pracujících a jejich organizací. Je to potvrzeno i tím, že návrh zákona svěřuje Národní frontě politické řízení volebního procesu cestou volebních komisí Národní fronty a to nejen při všeobecných volbách, ale i při volbách doplňovacích. Národní fronta rovněž předkládá voličům návrhy, aby poslance, který se dopustil skutku nedůstojného této funkce nebo zklamal jejich důvěru, z poslanecké funkce odvolali.
Návrh zákona je vybudován dále na obecně demokratických zásadách volebního práva obsažených v ústavě; uplatňuje proto zásady všeobecnosti, rovnosti, přímosti volebního práva a tajného hlasování.
Všeobecnost volebního práva do České národní rady chápe návrh zákona při respektování stanovených právních náležitostí aktivního i pasivního volebního práva tak, že právo volit nebo být volen do České národní rady mají všichni občané Československé socialistické republiky, kteří jsou v den voleb zapsáni do voličských seznamů na území České socialistické republiky; návrh zde uplatňuje ústavní zásadu československé federace, že politická práva občanů i záruky jejich uskutečňování jsou na celém území Československé socialistické republiky stejné.
Přímé volební právo voličů volit svého poslance bude, pokud jde o Českou národní radu, uplatněno podle předloženého návrhu zákona poprvé; dosud byli kandidáti na funkci poslanců České národní rady sice navrhováni Národní frontou ČSR, nebyli však voleni přímo voliči.
Rovnost volebního práva zaručuje návrh zákona jednak tím, že udává každému voliči jeden hlas, jednak tím, že systém jednomandátových volebních obvodů, kterých bude v České socialistické republice pro volby do České národní rady dvě stě, bude vybudován tak, aby ke zvolení poslance České národní rady bylo v každém volebním obvodě potřeba přibližně stejného počtu hlasů. K zvolení poslance bude přitom třeba, aby se k volbám dostavila nadpoloviční většina voličů zapsaných do voličských seznamů ve volebním obvodě a aby byla pro kandidáta odevzdána nadpoloviční většina odevzdaných platných hlasů ve volebním obvodě.
První lidové volby do České národní rady jsou tak významným krokem v dlouhém boji komunistické strany za uplatnění leninských zásad rovnosti a rovnoprávnosti ve vztahu mezi národy a národnostmi, který byl završen přijetím principů federativního uspořádání našeho státu. Zpráva o činnosti Komunistické strany Československa na XIV. sjezdu konstatuje, že se toto federativní uspořádání osvědčilo a stalo se pozitivním faktorem pro rozvoj našich národů i pro upevnění československého státu. Je třeba si při předkládání tohoto návrhu zákona a při přípravě voleb uvědomit velkou citlivost národnostní problematiky. Přežívá v ní, jak konstatuje zpráva XIV. sjezdu Komunistické strany Československa, mnoho nacionálních předsudků z minulosti a je jednou ze sfér, kde se nepřátelské, reakční i různé revizionistické síly snaží uchytit a oslabovat socialistickou společnost.
Přijetí návrhu zákona o volbách do České národní rady a příprava i provedení voleb musí vést k dalšímu stmelení dělnické třídy, rolnictva a inteligence obou národů i národností v Československé socialistické republice pro společný socialistický cíl na základě jednotné marxisticko-leninské ideologie a politiky.
Návrh zákona ČNR o volbách do České národní rady svým celkovým politickým zaměřením i svými jednotlivými ustanoveními vyjadřuje ústavní zásadu, že moc v České socialistické republice patří pracujícímu lidu, že tedy dělnická třída, rolnická třída a inteligence rozhodují přímo o tom, kteří představitelé mají spravovat státní záležitosti náležející ve smyslu ústavních předpisů o československé federaci do působnosti České národní rady. Volby do České národní rady tak směřují k dalšímu upevnění československé federace a rozvinutí marxisticko-leninských principů naší státnosti, jak ji svou politikou vyjadřuje vedoucí síla v našem státě a společnosti, Komunistická strana Československa.
Pro Českou národní radu a její poslance budou přitom pevným vodítkem dokumenty XIV. sjezdu Komunistické strany Československa, které určují další cíle našeho politického, společenského i hospodářského rozvoje a cesty k jejich dosažení.
K části první:
Základní ustanovení zákona vyjadřují požadavky kladené na kandidáty na poslance České národní rady, dále ústavní principy a další podmínky aktivního a pasivního volebního práva občanů.
K části druhé:
Voličské seznamy, které se upravují v této části, jsou důležitým institutem jak pro zaručení volebního práva občanů, tak i pro samotnou technickou přípravu voleb. Zápis do seznamu voličů podle místa bydliště umožňuje voličům výkon jejich volebního práva a současně zabraňuje vícenásobné účasti některého voliče na volbách. Zákon ukládá sestavování voličských seznamů místním národním výborům; tím stanoví stupeň národních výborů, jimž tato povinnost přísluší, nikoli druh; např. ve městech budou voličské seznamy sestavovat městské národní výbory.
S voličskými seznamy úzce souvisí institut voličských průkazů, kterými se zabezpečuje, aby občan nebyl zkrácen o svoje právo volit ani tehdy, když v době těsně před volbami se přestěhuje anebo ze závažných důvodů nemůže volit v místě svého bydliště, kde je zapsán ve voličském seznamu.
K části třetí:
V této části se stanoví způsob tvorby volebních obvodů. V souladu se zásadou rovnosti volebního práva se pro tvorbu volebních obvodů stanoví požadavek, aby na každého poslance České národní rady připadal přibližně stejný počet obyvatel.
K části čtvrté:
Ustanovení čtvrté části zákona upravují na základě osvědčených zkušeností vytváření volebních okrsků pro přijímání hlasovacích lístků a pro sčítání hlasů.
K části páté:
Zákon zachovává dosavadní systém volebních komisí. Řízení voleb do České národní rady je svěřeno České volební komisi Národní fronty a krajským volebním komisím Národní fronty. Zákon dále stanoví zejména úkoly obvodních a okrskových volebních komisí, přičemž pro přezkoumání zákonnosti a správnosti jejich postupu zakotvuje vertikální princip.
K části šesté:
Ustanovení této části o kandidátech pro volby do České národní rady ve spojení s ustanovením § 1, který vymezuje požadavky na politicko-morální profil a politickou i odbornou vyspělost kandidátů, jsou klíčovými pro kvalitu zastupitelského sboru, který vzejde z voleb. Zákon stanoví, které organizace mají právo navrhovat kandidáty, přičemž v § 23 vyzdvihuje významné postavení Národní fronty tím, že příslušný orgán Národní fronty provede ze všech navrhovaných kandidátů výběr a vybrané kandidáty též přihlásí u příslušné obvodní volební komise k registraci. Nikdo přitom nemůže být kandidován ve více než jednom volebním obvodě pro volbu do téhož zastupitelského sboru. Všichni takto navržení kandidáti jsou kandidáty Národní fronty.
K části sedmé:
V § 27 se oproti dosud uplatňované praxi konání voleb v jednom dni umožňuje, aby se volby konaly případně i ve dvou dnech, a to v takovém časovém rozpětí, aby všichni pracující mohli bez obtíží uplatnit svoje volební právo.
V posledním oddílu sedmé části se upravují otázky některých způsobů zániku poslaneckého mandátu. Odvolání poslance z poslaneckého mandátu se chápe jako právo voličů vyplývající z toho, že poslanec je voličům z výkonu svého mandátu odpověden. O odvolání poslance rozhodují voliči na veřejných schůzích.
Návrh zákona dává poslanci též právo poslaneckého mandátu se vzdát. V zájmu přesného určení, kdy v takovém případě mandát zaniká, obsahuje návrh zákona ustanovení, že poslancovu rezignaci bere předsednictvo České národní rady na vědomí. To také umožňuje případná jednání, která s rezignací souvisejí.
K části osmé:
Pro konání doplňovacích voleb, které jsou jedinou problematikou této části, platí ostatní ustanovení zákona s tím, že se připouští přiměřené zkrácení příslušných lhůt, např. pro sestavení seznamu voličů a pro registraci kandidáta apod. Zákon umožňuje nekonat doplňovací volby v posledním roce před skončením volebního období.
K části deváté:
Jde o běžné závěrečné ustanovení. Prostředky k provedení voleb do České národní rady jsou zabezpečeny v státním rozpočtu České socialistické republiky na rok 1971.
V Praze dne 10. června 1971
prof. ing. Kempný, CSc., Erban, dr. Ambruz, Jedlička, František Toman, Himl, Kaplanová, Kolaříková, Koutný, Suchopárek, prof. dr. Vaněček, DrSc.