přijaté při projednávání vládního návrhu usnesení, jímž Federální shromáždění Československé socialistické republiky schvaluje státní závěrečný účet za rok 1968 /tisk 11/

Sněmovna lidu přijala ve 3. schůzi dne 8. července 1969 toto usnesení:

Sněmovna lidu po projednání návrhu státního závěrečného účtu ČSSR za rok 1968 a stanoviska Ústřední komise lidové kontroly

I. zjišťuje

k celkovým dosaženým výsledkům finančního hospodaření státu v roce 1968, že

1. nedostatky v národním hospodářství, projevující se v minulých letech poklesem celkové efektivnosti, trvaly v roce 1968 a trvají i nadále a mají prohloubením ekonomické nerovnováhy při současném zesílení inflačních jevů na úseku vnitřního trhu, zahraničního obchodu i trhu investic zhoršující tendenci;

- růst osobní spotřeby převýšil tempo růstu vytvořeného i užitého národního důchodu. Rovněž růst investic byl vyšší než růst národního důchodu;

- rychlejšího růstu užitého národního důchodu před jeho tvorbou bylo dosaženo značným snížením aktivního salda obchodní bilance se socialistickými zeměmi. Ve styku s kapitalistickými státy dále vzrostla naše krátkodobá zadluženost;

- nebylo dosaženo předpokládaného snížení výrobních nákladů a podle údajů státní statistiky zůstala více než polovina nově zaváděných výrobků svými technicko-ekonomickými parametry pod světovým průměrem;

- došlo k podstatnému zhoršení vztahů mezi vývojem produktivity práce a průměrných mezd:

- značná redistribuce prostředků ve prospěch obyvatelstva spolu s poklesem spořivosti a zvýšenými výběry z vkladů posílila koupěschopnou poptávku, která vedla ke snížení zásob, a zhoršuje zásobování v letošním roce: přírůstek oběživa byl největší od roku 1953:

- při rostoucích prostředcích podniků a národních výborů poklesly naopak rezervy státu z minulých let a trvá zadlužení státu u Státní banky československé:

2. stabilizační funkce státního rozpočtu a jeho vliv na obnovování ekonomické rovnováhy se v konkrétních výsledcích neprojevil. Rozpočtová politika se nedokázala vymanit z vleku neefektivního průběhu reprodukčního procesu a měla minimální možnost aktivního působení na racionalitu vývoje národního hospodářství. Omezováním rozpočtových výdajů se nepodařilo regulovat poptávku a realizovat tak úlohu státního rozpočtu jako významného protiinflačního nástroje. Naopak sám rozpočet působil jako jeden z inflačních činitelů;

- přestože bylo do rozpočtu promítnuto ve srovnání s rokem 1967 snížení neinvestičních dotací o 1,1 mld. Kčs, došlo ve skutečnosti k jejich překročení o 2,2 mld. Kčs. Udržování některých dotací s ohledem na nepříznivý dopad jejich likvidace na životní úroveň části obyvatel vytváří jiné neméně závažné disproporce. Některé účelové dotace jsou čerpány na jiné úkoly;

- přestože došlo k zpřísnění pravidel pro poskytování investičních dotací, dochází v mnoha případech k benevolentnímu postupu a vyskytují se vážné nedostatky při uvolňování dotací;

- přírůstkové prémie v zemědělství neplní zcela svou funkci. Podporují růst tržní produkce bez zřetele na nákladovost a efektivnost výroby, rušivě ovlivňují její rozmístění a dezorientují podniky při stanovení koncepce rozvoje a uplatňování specializace a koncentrace výroby:

- podobně jako v minulých letech došlo k přebytkům v hospodaření národních výborů:

II. bere na vědomí, že

1. vláda při realizaci své hospodářské politiky ne dostatečně respektovala závěry a doporučení obsažená jak v usnesení výboru Národního shromáždění pro plán a rozpočet k státnímu rozpočtu na rok 1968, tak v usnesení Národního shromáždění k státnímu závěrečnému účtu za rok 1967. Nevyužila tak možnosti plně se opřít o autoritu nejvyššího orgánu státní moci, který vyžadoval od vlády energičtější postup při řešení negativních tendencí národního hospodářství. Takový postoj vlády nelze charakterizovat jinak, než jako přežitek praxe z období deformací, kdy společenská funkce nejvyššího zastupitelského orgánu pracujících byla nedoceněna:

2. hospodářská politika vlády v roce 1968 byla v důsledku neustálého vytváření krizových politických situací poznamenána silnými prvky živelnosti a defenzívy. Vláda tak nemohla prokázat svou připravenost zvládnout náročné úkoly vyplývající z obrodného procesu;

3. v mimořádně složité politické situaci během roku 1968 byla vláda neustále odváděna od řešení zásadních otázek ekonomického vývoje. oceňuje přitom dobrou vůli vlády postavit se do čela normalizačního procesu ve společnosti;

III. doporučuje vládě

1. propracovat zásady pro poskytování půjček ze státního rozpočtu /státní pokladny/ - včetně dlouhodobých - v souvislosti s úlohou státního rozpočtu při ovlivňování dlouhodobého rozvoje:

2. stanovit únosné meze vývoje v hlavních inflačních ohniscích a posílit aktivní protiinflační úlohu státního rozpočtu, upustit od širokého státního ochranářství, přenášení finančních problémů - i v neodůvodněných případech - na stát, a to zásadními opatřeními v dotační politice, která by měla být připravena ještě do konce roku 1969 a realizována od 1. ledna 1970:

IV. důrazně upozorňuje vládu, že

1. nejsou splněny některé z úkolů vyplývajících z usnesení Národního shromáždění ke státnímu závěrečnému účtu za rok 1967 v bodech 1 a 5 a z usnesení výboru pro plán a rozpočet ke státnímu rozpočtu na rok 1968 v bodech 1, 2 a 3:

2. pokračuje praxe nedostatečného dodržování pravidel projednávání vládních návrhů ve Federálním shromáždění. Státní závěrečný účet za rok 1968 musel výbor rozpočtový projednávat před jeho schválením ve vládě;