Dávam hlasovať. Kto je pre tento postup, nech zdvihne ruku! /Děje se./

Je niekto proti? /Nikdo./ Nikto.

Kto sa zdržal hlasovania? /Nikdo./

Jednomyseľne.

Môžeme teda tento návrh Predsedníctva Snemovne ľudu realizovať. Návrh na funkciu podpredsedu Snemovne ľudu odôvodní poslanec Josef Korčák.

Prosím ho, aby sa ujal slova.

Poslanec J. Korčák, předseda ÚV NF ČSR: Do funkce místopředsedy Sněmovny lidu předsednictvo Národní fronty vám navrhuje soudruha Jaroslava Trojana. Soudruh Trojan je členem ústředního výboru Komunistické strany Československa, za poslance našeho nejvyššího zastupitelského sboru byl zvolen v roce 1964. Nyní pracuje jako odborný referent krajského oddělení ministerstva zemědělství a výživy v Českých Budějovicích.

Je dlouholetým stranickým a veřejným funkcionářem a do loňského roku byl vedoucím tajemníkem Jihočeského krajského výboru Komunistické strany Československa.

Ve všech svých politických a veřejných funkcích se osvědčil jako svědomitý, iniciativní a ideově pevný pracovník. Jeho osobní schopnosti a dlouholeté zkušenosti z politické a veřejné činnosti vytvářejí předpoklady, že funkci místopředsedy Sněmovny lidu bude vykonávat svědomitě, v zájmu úspěšné práce Federálního shromáždění.

Předsedající, místopředseda SL J. Valo: Ďakujem.

Žiada si niekto z prítomných poslancov slovo k prednesenému návrhu? /Nikdo se nehlásil./ Nie je to tak.

Vyhlasujem rozpravu k tretiemu bodu programu za skončenú. Budeme hlasovať o návrhu, aby do funkcie podpredsedu Snemovne ľudu bol zvolený poslanec Jaroslav Trojan.

Ako sme sa už uzniesli, vykonáme všetky tajné voľby naraz.

Pristupujeme k štvrtému bodu dnešného programu

Návrh na voľbu do Predsedníctva Federálneho zhromaždenia a návrh na predsedov niektorých výborov Snemovne ľudu predložila skupina poslancov - predstaviteľov Národného frontu. Kluby poslancov zaujali stanovisko k týmto návrhom na svojich včerajších schôdzach.

Návrhy odôvodní poslanec Josef Korčák, predseda ÚV NF ČSR. Prosím ho, aby sa ujal slova.

Poslanec J. Korčák, předseda ÚV NF ČSR: Za členy předsednictva Federálního shromáždění navrhuji v souladu s uvedeným jednáním orgánů Národní fronty a schůzí poslaneckých klubů tyto poslance: MUDr. Soňu Pennigerovou, RSDr. Vasila Biľaka, Aloise Indru, Viléma Nového, Eduarda Manďáka, Oldřicha Voleníka, Josefa Korčáka a Miroslava Zavadila.

Tím bude počet členů předsednictva, volený Sněmovnou lidu, doplněn na 20, jak to odpovídá ústavnímu zákonu o československé federaci.

Všichni navrhovaní členové předsednictva Federálního shromáždění se ve svých poslaneckých funkcích osvědčili. Aktivně přispívali svými znalostmi ve všech jednáních orgánů Federálního shromáždění a budou jistě pracovat stejně svědomité i v předsednictvu Federálního shromáždění.

Soudružky a soudruzi poslanci! Dovolte mi vyjádřit názor, že svým hlasováním se ztotožníte s předloženými návrhy.

Předsedající místopředseda SL J. Valo: Ďakujem súdruhovi Korčákovi.

Pýtam sa súdruhov poslancov, či má niekto nejakú poznámku alebo sa hlási o slovo k predloženým návrhom. /Nikdo se nehlásil./

Pretože už nie sú žiadne dotazy, budeme postupovať tak ako v prvom bode.

V tejto chvíli je v sále prítomné 220 poslancov a Snemovňa ľudu je teda schopná uznášať sa.

Predsedníctvo Snemovne ľudu odporúča, aby za predsedu Branného a bezpečnostného výboru Snemovne ľudu bol namiesto poslanca Leopolda Hofmana, ktorý sa vzdal funkcie, zvolený poslanec František Pecha a za predsedu novovytvoreného Výboru pre poľnohospodárstvo a výživu Snemovne ľudu poslanec s. Ing. Jiří Burian. Má niekto k tomuto návrhu nejaké pripomienky? /Nebyly./

Prosím volebnú komisiu, aby sa postarala o vydanie hlasovacích lístkov a aby sa ujala svojich povinností.

/Probíhá volba./

Súdružky a súdruhovia poslanci, pýtam sa vás, či ste všetci obdržali hlasovacie lístky a či ste odvolili. Chce ešte niekto vykonať volebný akt? /Nikdo se nehlásil./

Vyhlasujem voľbu podpredsedu Snemovne ľudu, voľbu členov Snemovne ľudu do Predsedníctva Federálneho zhromaždenia a voľbu predsedov výborov Snemovne ľudu za ukončenú a prosím volebnú komisiu, aby sčítala hlasy, a to jednak hlasy pre voľbu predsedu Snemovne ľudu, pre voľbu podpredsedu Snemovne ľudu, členov Predsedníctva Federálneho zhromaždenia a predsedov výborov Snemovne ľudu. Než sa sčítajú hlasy, prerušujem schôdzu asi na jednu hodinu.

/Schůze přerušena v 10.07 hodin./

/Zahájení po přestávce v 11.05 hodin./

Předsedající místopředseda SL J. Valo: Vážené súdružky a súdruhovia poslanci, otváram prerušenú schôdzu. Volebná komisia skončila sčítanie hlasov a podpísala zápis o voľbe. Prosím predsedníčku volebnej komisie poslankyňu dr. Petrusovú, aby prečítala zápis o výsledku voľby predsedu Snemovne ľudu.

Poslankyně MUDr. A. Petrusová: Zápis o voľbe predsedu Snemovne ľudu dňa 15. októbra 1969. Komisia poslancov Snemovne ľudu v zložení: František Bubník, Jan Červinka, Rudolf Géryk, Emil Holáň, Magdaléna Lapárová, dr. h. c. Jozef Lukačovič, MUDr. Antónia Petrusová a Ferdinand Tomášik, ktorú zvolila Snemovňa ľudu pre voľbu funkcionárov Federálneho zhromaždenia, oznamuje, že pri voľbe predsedu Snemovne ľudu bolo poslancom vydané 243 hlasovacích lístkov. Hlasovania sa zúčastnilo 237 poslancov, po skončení hlasovania komisia zistila, že bolo odovzdané dovedna 237 platných hlasov. Z toho pre navrhovanú kandidátku MUDr. Soňu Pennigerovú 230 hlasov, proti 7 hlasov, ani jeden neplatný hlasovací lístok. Hlasovania sa zdržalo 6 poslancov. /Potlesk./ Pre navrhnutú kandidátku bola odovzdaná nadpolovičná väčšina hlasov z počtu prítomných Poslancov Snemovne ľudu. V Prahe dňa 15. októbra 1969. Podpísali 8 členovia volebnej komisie.

Předsedající místopředseda SL J. Valo: Ďakujem predsedníčke volebnej komisie za podanú správu.

Konštatujem, že Snemovňa ľudu zvolila do funkcie predsedníčky Snemovne ľudu poslankyňu MUDr. Soňu Pennigerovú. Prosím ju, aby zaujala svoje miesto za predsedníckym stolom. /Potlesk./

Dovoľte mi, aby som novozvolenej predsedníčke Snemovne ľudu súdružke Pennigerovej úprimne blahoželal k jej zvoleniu tak v mojom, ako aj vo vašom mene a vyslovil pevné presvedčenie, že pod jej vedením bude Snemovňa ľudu a všetky jej orgány zabezpečovať úlohy, vyplývajúce z uznesení Ústredného výboru Komunistickej strany Československa, a tým prispievať ku konsolidácii nášho národného hospodárstva a celej našej spoločnosti.

Prosím súdružku predsedníčku Snemovne ľudu MUDr. Pennigerovú, ktorá požiadala o slovo, aby sa ho ujala.

Poslankyně Čubová: Vážené súdružky a súdruhovia poslanci, dovoľte mi, aby som vo vašom mene blahoželala novozvolenej predsedníčke Snemovne ľudu všetko najlepšie. Dúfam, ako sme sa dohodli, že jej budeme všetci pomáhať, aby sa naša republika dožila krásnych úspechov. /Poslankyně Čubová a poslanec ing. Perkovič předávají předsedkyni Sněmovny lidu MUDr. Pennigerové kytici./

Předsedkyně Sněmovny lidu MUDr. S. Pennigerová: Vážená Sněmovno lidu, soudružky a soudruzi, děkuji vám za důvěru, kterou jste mi projevili volbou za předsedkyni Sněmovny lidu. Vím, že výkon mé funkce bude velmi složitý, a že by bez vás, bez vašeho kolektivního úsilí, nepřinesl žádné výsledky.

Proto i výsledky voleb chápu především jako projev důvěry Sněmovny lidu k politice nového vedení Komunistické strany Československa a k závěrům zářijového zasedání ústředního výboru Komunistické strany Československa, které jsou plně závazné pro mou činnost i pro činnost Sněmovny lidu.

Posledních 20 měsíců nám přineslo mnoho nadějí i mnoho zklamání a také mnoho zkoušek. Bylo to 20 měsíců prověrky hodnot nás jako poslanců i jako zákonodárného orgánu socialistického státu.

Před 21 lety mělo Národní shromáždění dostatek sil, odvahy a vůle rázně se vypořádat s pokusem o kontrarevoluční puč, odmítnout útoky antisocialistických sil a legalizovat únorové vítězství lidu, ústavně dotvrdit porážku v Československu, zvolit prvního dělnického presidenta soudruha Klementa Gottwalda a přijmout i novou socialistickou ústavu. Tato tradice je i pro nás, Sněmovnu lidu, v roce 1969 určitým závazkem.

Bylo i naší povinností v loňském roce nepřipustit, aby jakýmkoli způsobem byly ohroženy výsledky a vymoženosti Února 1948. Myslím si, že z tohoto hlediska nemůžeme být se svou činností zcela spokojeni, přestože mnoho čestných poslanců upozorňovalo na nebezpečí, které nám všem hrozí. O to více úsilí budeme muset věnovat ve zbývající části funkčního období tomu, aby se upevnilo socialistické zřízení v Československu, abychom důsledně v naší zákonodárné i kontrolní činnosti vyjadřovali politiku Národní fronty, abychom jako Sněmovna lidu i jako jednotlivci udělali maximum k zabezpečení politické linie Komunistické strany Československa. Abychom v duchu tradic Února 1948 dovedli nejen slovně, ale i svou konkrétní činností jednoznačně odmítnout jakékoli tendence vnášet do obsahu naší práce pravicové, oportunistické, nesocialistické názory a zásady, které by nám svazovaly ruce a brzdily naši práci, jak tomu bylo v posledním období.

Před rokem a půl jsme, myslím, všichni přivítali základní myšlenky a závěry lednového pléna ústředního výboru Komunistické strany Československa. I pro tehdejší Národní shromáždění byl leden příležitostí odstranit ze své práce všechny známé a tolik kritizované nedostatky, které vytvářely z Národního shromáždění víceméně formální orgán a snižovaly autoritu jeho i nás jako poslanců. Měli jsme tehdy velkou příležitost uplatnit v praxi linii XIII. sjezdu Komunistické strany Československa, která dávala významné místo Národnímu shromáždění v celém politickém systému společnosti.

Je třeba upřímně říci, že tato příležitost nebyla využita. Ne že bychom přijali málo zákonů, ne že bychom absolvovali málo vzrušených diskusí, ne že by slovně nebyla úloha Národního shromáždění zvýrazňována. Dobré iniciativy poslanců bylo však často využito ve zcela obráceném směru. Mimo jiné neměli možnost seriózně a z hlediska dlouhodobých zájmů společnosti posuzovat navrhované zákony. Často pracovníci sdělovacích prostředků měli větší vliv na osudy zákonů a jednání Národního shromáždění než odborná analýza, vědečtí experti a politické potřeby země. Jednotlivé skupiny s možností široké publicity vedly útoky proti některým poslancům, používaly často lží a demagogie a braly v pochybnost i samotné právo existence Národního shromáždění. Nikým nevolení a lidu neodpovědní jednotlivci určovali často už předem, jaké závěry musí přijmout nejvyšší zákonodárný orgán v tomto státě. A tak zatímco nám například byla neseriózně a politicky nesprávně vnucena novela tiskového zákona, nejednalo Národní shromáždění o jednom z důležitých zákonů socialistického státu, o zákonu o Národní frontě. Přesněji řečeno, jednalo o něm pozdě.

Tyto chyby vedly k diskreditaci funkce poslance i funkce sněmovny vůbec, snížily naši autoritu ve veřejnosti i zájem a aktivitu poslanců. A máme-li splnit po všech stránkách náročné a složité úkoly v příštím období, je nezbytné, abychom především obnovili autoritu a důvěru ke Sněmovně lidu, autoritu a důvěru k poslancům, abychom zajistili cílevědomý a promyšlený chod práce všech výborů v jejich denní činnosti.

Jedním z nejcitlivějších míst politického života minulého roku bylo rozpoutání nacionalistické a protisovětské hysterie v souvislosti, jak dnes jasně víme, nevyhnutelného příchodu spojeneckých vojsk. Jasná a jednoznačná stanoviska k tomu přijalo zářijové zasedání ústředního výboru Komunistické strany Československa. Zůstává ovšem smutnou pravdou, že i v naší činnosti, ještě jako Národního shromáždění, došlo k nepochopení základních principů zajištění bezpečnosti a svobody našeho státu. Pevné spojenectví se Sovětským svazem a ostatními socialistickými státy není jenom ústavní zásadou, ale je i věcí rozumu, srdce a života našich národů. /Potlesk./ Je současně i výrazem proletářského internacionalismu a třídních svazků s těmito státy. Naše západní hranice je hranicí s kapitalismem. Na západ od ní jsou státy, které odmítají uznat neplatnost mnichovských dohod. Jsou to válečné základny a vojska, jejichž posláním je válka proti socialismu, a tedy také proti naší zemi. Je proto naší politickou, ústavní povinností, za kterou odpovídáme, udělat vše pro upevnění této hranice. A k tomu není jiné cesty, než skutečně pevné a věrné spojenectví se všemi státy Varšavské smlouvy, zvláště se Sovětským svazem. V uplynulém roce jsme tomuto svazku zůstali dost dlužni. A to všechno budeme muset mít na paměti jako poslanci, až budeme vážit správnost či nesprávnost závěrů, které jsme přijali v loňském srpnu, a najít odvahu i k nápravě nesprávných závěrů.

V minulém období došlo k výrazné devalvaci mnoha společenských i lidských hodnot, k destrukci mnoha vznešených pojmů, k narušení některých základních principů, které jsou charakteristické pro socialistickou společnost. Je to socialismus, vlastenectví, národ, lid, svoboda, suverenita. Celá škála vznešených slov se mnohdy ozývala v projevech a zaplavila vědomí lidí, byly jich plné noviny, televize a rozhlas. A o vlastenectví mluvili nejvíce ti, kterým šlo o něco zcela jiného. Národ a lid skloňovali ve všech pádech zvláště ti, kterým šlo především o jejich osobní zájmy a cíle. Svobodu a suverenitu zdůrazňovali především ti, kteří ji nejvíce ohrožovali. Záplava hesel a frází dala lidem mnoho nadějí, které při tvrdé prověrce v praxi praskly jako mýdlové bubliny.

Mnoho událostí minulého roku a půl bylo nepochopitelných řadě dospělých lidí, často i politicky zkušeným občanům. Není proto divu, že ještě více byla postižena naše mládež. Je to o to trpčí, že se dostala na politickou arénu v naprosté většině s upřímnými úmysly a čistým srdcem. Dnes mají mnozí pocit, že byli oklamáni. Avšak nevidí ještě dosud skutečné viníky, a to ty, kteří s nimi kalkulovali a v období vypjatých politických situací je měli připravené jako želízka v ohni. Politická dezinformace je u mládeže zvlášť silná. Je u ní i silná deziluze. Chybí jí dnes vzory, ideály, někdo nebo něco, za čím by mohla jít a čemu by mohla věřit. Není pro mladého člověka jistě jednoduché, jestliže jedna a táž ústa mu vychvalovala Pionýra a potom jej zostouzela. Vykládala mu o úspěších Sovětského svazu a potom o okupantech. Učila jej lásce k Sovětskému svazu a potom označovala 20 uplynulých let za období temna. Nebude lehké a snadné, aby naše mladá generace získala znovu nadšení a elán, víru a ideály nezbytné k tomu, aby mohla budovat socialismus v naší zemi.

Budeme muset vrátit smysl jednomu ze základních pojmů, a to je láska k vlasti. Vlastenectví si nelze připnout jako vlaječku na klopu nebo pověsit na okno v autě. Vlastenectví je především hluboký vnitřní vztah, o kterém sice mnoho nehovořím, ale který se tím více projevuje v mých činech. A není proto náhodné, že jedním z hlavních závěrů zářijového pléna ústředního výboru Komunistické strany Československa je výzva k budovatelským činům na počest 25. výročí osvobození naší vlasti Rudou armádou. Jestliže v roce 1946 bylo výrazem vlastenectví heslo "Republice více práce, to je naše agitace", pak je třeba na takto racionálně chápané vlastenectví činů navázat i dnes.