/Schůze zahájena v 9.08 hod./

Předsedkyně SL MUDr. S. Pennigerová /zvoní/: Soudružky a soudruzi, zahajuji dnešní zasedání Sněmovny lidu a oznamuji, že zatím je na schůzi přítomno 182 poslanců.

Prvým bodem programu je

Návrh odůvodní státní tajemnice vlády ČSSR v ministerstvu práce a sociálních věcí s. dr. Brablcová, CSc. Prosím, aby se ujala slova.

Státní tajemnice vlády ČSSR v ministerstvu práce a sociálních věcí dr. V. Brablcová, CSc.: Vážené soudružky poslankyně a soudruzi poslanci. Vláda ČSSR vám předkládá k projednání návrh zákona, kterým se mění a doplňuje zákoník práce. Dovolte, abych vás stručně seznámila s důvody, které vedly k vypracování návrhu s jeho hlavními záměry a také s některými zásadními změnami, ke kterým přijetím tohoto zákona má dojít v našem pracovním právu.

Zákoníkem práce, který vstoupil v platnost dnem 1. ledna 1966, byla u nás dovršena kodifikace pracovního práva. Zákoník představuje v této významné právní oblasti skutečné pokrokový dokument své doby. Jeho cílem bylo nejen zaručit práva pracujících, ale také stanovit povinnosti vedoucích pracovníků i ostatních pracujících a přispět tím ve společenském pracovním procesu k rozvoji našeho národního hospodářství.

Je samozřejmé, že v každé právní normě se odráží doba jejího vzniku. Proto je nutné ve vhodné době přikročit k provedení změn těch ustanovení, která jsou vývojem překonaná a která tedy již neodpovídají potřebám naší společnosti.

Tato situace nyní nastala u zákoníku práce. Po důkladném zvážení všech příčin zaostávání naší ekonomiky za potřebami společnosti a po zvážení možností pracovního práva přispět ke konsolidaci našeho hospodářského a politického života vytýčila vláda Československé socialistické republiky základní směrnici pro novelizaci zákoníku práce svým usnesením ze dne 6. června 1969, které mělo zabezpečit úkoly vyplývající z plenárního zasedání ÚV KSČ, konaného v květnu 1969.

V souladu s touto směrnicí je novelizace zákoníku práce zaměřena především na upevnění pracovní kázně a zvýšení autority vedoucích pracovníků. Je tomu tak proto, že současný stav pracovní disciplíny je opravdu neuspokojivý a vyvolává řadu obtíží v našem hospodářském životě. Je ovšem nesporné, že upevnění pracovní kázně nemůže být dosaženo pouze právními předpisy, ale že je nutno soustavně odstraňovat všechny příčiny nepříznivě ovlivňující pracovní morálku, např. v oblasti ekonomiky a řízení.

Při tomto základním zaměření novelizace byla však věnována pozornost i úpravám zlepšujícím dosavadní pracovní podmínky a pracovněprávní postavení pracujících, ovšem v rámci možností daných naší současnou ekonomickou situací.

Pokládám za účelné stručně zdůvodnit, proč vláda ČSSR navrhuje provést novelizaci zákoníku práce zákonem Federálního shromáždění.

Základní úprava účasti občanů na společenské práci obsažená v zákoníku práce musí být nezbytně pro celé území Československé socialistické republiky jednotná. Proto je třeba považovat úpravu pracovněprávních vztahů obsaženou v zákoníku práce a její změny za jednotné zásady úpravy pracovněprávních vztahů, jejichž stanovení přísluší podle článku 22 ústavního zákona č.143/1968 Sb., o československé federaci, do působnosti Československé socialistické republiky. Z toho důvodu vláda ČSSR doporučila přijmout navrhovanou novelizaci zákoníku práce zákonem Federálního shromáždění tak, aby nový zákon měl bezprostřední obecnou právní závaznost vůči všem organizacím i občanům.

Nyní dovolte, abych přešla k nejdůležitějším navrhovaným změnám zákoníku práce.

Za nejzávaznější opatření k upevnění pracovní kázně je nutno považovat zejména nové znění § 46 odst. 1 písm. e/ a f/ a § 53. Smysl navrhovaných změn je usnadnit rozvazování pracovního poměru výpovědí a v nejzávažnějších případech i okamžitým zrušením s takovými pracovníky, kteří neplní řádně své povinnosti, takže nejsou dány důvody proto, aby jim bylo zajištěno setrvání v dosavadním zaměstnání. Má se také umožnit rozvázání pracovního poměru, aby se zlepšila kvalifikační struktura kolektivu pracovníků, závodů i jiných organizací.

Jelikož dne 31. prosince 1969 skončí platnost zákonného opatření předsednictva Federálního shromáždění č. 99/1969 Sb., o některých přechodných opatřeních nutných k upevnění a ochraně veřejného pořádku, dospělo se po zhodnocení situace k závěru, že zájmy naší společnosti vyžadují, aby některá jeho pracovněprávní ustanovení týkající se rozvázání pracovního poměru působila dále a byla proto přejata do uvedených ustanovení novely zákoníku.

Pracovník, který dostane výpověď, nebo s nímž organizace okamžitě zruší pracovní poměr, má samozřejmě jako dosud právo, nesouhlasí-li s tímto opatřením, obrátit se na soud, aby ten spor rozhodl. Tím je a bude dostatečně zajištěna právní jistota pracovníků, která je jedním ze základních principů celého systému našeho pracovního práva.

Je všeobecně známo, že k porušování disciplíny dochází také ve vedení jednotlivých organizací. Projevuje se to výrazně například v přetahování pracovníků a v uzavírání pracovního poměru s nimi, aniž tito pracovníci řádně rozvázali pracovní poměr u dosavadní organizace. Tento vysloveně škodlivý jev je jednou z nejčastějších příčin nežádoucí fluktuace. Proto se navrhuje v § 270 písm. a/ umožnit ukládání pokut organizacím za porušení povinností vyplývajících z pracovněprávních předpisů, včetně mzdových předpisů. Je samozřejmé, že vedení organizace nebo orgán nadřízený organizaci bude požadovat úhradu pokuty přímo od pracovníků, kteří porušení zákona zavinili.

Ke stabilizaci pracovních poměrů má přispět nové znění § 143 a § 227. Nová úprava dává organizaci možnost, aby na základě dohody s pracovníkem, kterému umožnila získání nebo zvýšení kvalifikace, požadovala od něho úhradu takto vzniklých nákladů, jestliže nesetrvá v organizaci v pracovním poměru po sjednanou dobu. Obdobné řešení u učňů má zabránit přetahování kvalifikovaných pracovníků jinými organizacemi tím, že budou povinny nahradit původní organizaci náklady vynaložené na výchovu v učebním poměru. K odstranění typických negativních důsledků dvojího zaměstnání, kdy často ani v jednom z nich pracovník neplní řádně své pracovní povinnosti, se navrhuje upravit § 70 odst. 2 a § 237 odst. 3 tak, aby možnost sjednání vedlejšího pracovního poměru a dohody o pracovní činnosti byla vázána na předchozí písemný souhlas organizace, u níž je již pracovník v hlavním pracovním poměru.

Zmocnění uvedené v § 26 odst.1 návrhu zákona umožní vládám obou národních republik mimo jiné uložit organizacím povinnost hlásit okresnímu národnímu výboru pracovníky, s nimiž byl rozvázán pracovní poměr pro porušování pracovní kázně a to ještě před skončením pracovního poměru, popř. takovou povinnost uložit i pracovníkům samým. Tím získají okresní národní výbory přehled o neukázněných pracovnících, měnících zaměstnání a budou mít možnost účinně ovlivňovat jejich další pracovní zapojení.

Porušování kázně na úseku odměňování má zabránit navrhované doplnění § 112 odst. 2, které rozšiřuje zákaz poskytování jiné mzdy, než odpovídá mzdovým nebo jiným předpisům, i na poskytování jakýchkoliv jiných plnění v souvislosti s výkonem práce. Tímto výslovným zákazem bude možno čelit dnes velmi častému způsobu porušování mzdové kázně. Organizace, které tento zákaz poruší, bude možno postihovat rovněž pokutami. Vedle těchto opatření k upevňování pracovní kázně přináší novelizace zákoníku práce i některá zlepšení pracovních podmínek. Chtěla bych tu upozornit zejména na tyto úpravy:

K významné změně dochází v § 195 na úseku odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání tím, že se zvyšují limity pro náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti jednotně na částku 2500 Kčs. Pracovníkům, jejichž dřívější průměrný výdělek byl vyšší než tento limit, se z rozdílu uhradí ještě 50 %.

Pro nárok na prodloužení dovolené na zotavenou bude napříště rozhodující každá doba odpracovaná v pracovním poměru po 18. roce věku, úpravou § 104 dojde totiž k odstranění rozdílů vzniklých zápočtem pouze tzv. stopnároků ke dni 1 . ledna 1966, kdy zákoník práce vstoupil v účinnost. Toto opatření má nesporně značný význam, i když u části pracujících organizace již tento zápočet provedly na podkladě zmocnění umožňujícího výjimečně provést takový zápočet.

Pro délku dovolené se ovšem nebudou započítávat doby zaměstnání v cizině, jestliže se pracovník zdržoval mimo republiku bez povolení příslušných státních orgánů.

V § 157 odst. 2 se pracujícím matkám dává právo žádat o prodloužení neplacené mateřské dovolené místo do jednoho roku věku dítěte až do věku dvou let: organizace bude povinna této žádosti vyhovět.

Účastníkům odboje se v § 50 zajišťuje zvýšená ochrana jejich pracovního poměru tím, že k jeho rozvázání ze strany organizace bude nutný předchozí souhlas okresního národního výboru.

Ke zvýšení právní jistoty pracujících přispěje ustanovení § 32, podle něhož bude organizace povinna uzavřít pracovní smlouvu písemně, půjde-li o pracovní poměr delší než jeden měsíc. To však nebude platit pro pracovní smlouvy uzavřené před 1. lednem 1970.

V § 207 a dalších se upravuje nově postup při rozhodování pracovních sporů. Na žádost odborů se upouští od rozhodčího řízení a zavádí se smírčí řízení, které budou provádět komise pro pracovní spory v závodech. Ustavení těchto smírčích orgánů bude upraveno zvláštní vyhláškou.

Celkové finanční náklady spojené s realizací navrhovaných opatření se odhadují asi na 170 miliónů Kčs ročně. Toto zvýšení nákladů je však spojeno s takovými opatřeními, jejichž přijetí i v současné ekonomické situaci je vzhledem k jejich závažnosti plně odůvodněné.

Závěrem mi dovolte, vážené soudružky a soudruzi poslanci, abych vám poděkovala za vaše podnětné a cenné připomínky, které nesporně přispěly k tomu, aby navrhovaný zákon ještě lépe mohl plnit cíle jím sledované.

Jménem vlády Československé socialistické republiky navrhuji proto, aby Federální shromáždění schválilo předložené změny a podporovalo tak úsilí vlády o konsolidaci hospodářského života naší země.

Předsedkyně SL MUDr. S. Pennigerová: Děkuji státní tajemnici soudružce dr. Brablcové. Zpravodajskou zprávu k tomuto bodu přednese poslanec Jan Červinka; prosím, aby se ujal slova.

Zpravodaj poslanec J. Červinka: Vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, vážení hosté, projednáváme dnes vládní návrh zákona, kterým se mění a doplňuje zákoník práce, jeden z našich nejdůležitějších kodexů. Slyšeli jste obšírné vysvětlení navrhovaných změn a doplňků, které přednesla státní tajemnice vlády ČSSR v ministerstvu práce a sociálních věcí, s. dr. Brablcová.

Rád bych úvodem upozornil na několik okolností z minulosti, z historie zákoníku práce. Nejprve tedy několik slov k původnímu jednání o osnově zákoníku práce, které proběhlo v roce 1965, tedy před více než čtyřmi lety, v bývalém zdravotním výboru Národního shromáždění. Záměrně jsem se vrátil do těchto materiálů, když jsme projednávali zákoník práce, a srovnával jsem toto naše jednání se současnou novelou. Zjistil jsem, že již tehdy poslanci zdravotního výboru se dožadovali některých úprav, které nebyly realizovány proto, že směřovaly hlavně k upevnění pracovní kázně. Většina tehdejších připomínek je tedy dnes se značným časovým odstupem realizována.

V roce 1967, tedy po dvou letech od počátku účinnosti zákoníku práce, provedl bývalý zdravotní výbor spolu s ústavně právním výborem první průzkum působení tohoto zákona; zdravotní výbor hlavně se zaměřením na působení těch ustanovení, která se hlavně týkala práce žen, mladistvých, těhotných žen atd. Již tehdy zdravotní výbor zjistil značné nedostatky působení zákoníku práce a doporučil řadu opatření, jak tyto nedostatky odstranit. Většinou se jednalo o nedostatky rázu organizačního, např. nepřipravenost pro dodržování zákoníku práce nebo i nevůle vytvářet podmínky pro práci žen cestou ekonomickou a pod. Bohužel jen málo z těchto doporučení bylo respektováno.

V květnu 1969, tedy v tomto roce, jsme provedli ve spolupráci s odborovou organizací a federálními národními ministerstvy práce a sociálních věcí, jakož i s výborem pro sociální politiku Sněmovny národů a sociálně zdravotními výbory České a Slovenské národní rady průzkumy v závodech a organizacích nejrůznějších oborů a získali jsme velké množství cenných připomínek. Je pravda, že jsme do těchto závodů šli s návrhy, které nám tehdy předalo ministerstvo práce a sociálních věcí a s nimiž souhlasili také odboráři, které byly většinou zaměřeny jiným směrem než dnešní novelizace. V podnicích a organizacích nám řekli otevřeně své stanovisko k těmto návrhům, které nebylo vždy souhlasné. I v průzkumu se již objevovaly náměty, které požadovaly sankce při porušení povinností ze strany organizace i jednotlivce na úseku pracovně právních předpisů, tak jak se nyní objevují v novém paragrafu 270 a. Některé závody navrhovaly např. finanční sankci v případech, kdy organizace zaměstnává pracovníka bez ukončení pracovního poměru u dřívějšího zaměstnavatele.

V předloženém návrhu novelizace zákoníku práce je využita celá řada připomínek, které vznikly v závodech a které byly získány naším průzkumem v květnu t.r. Jejich výpočet by byl velmi zdlouhavý, proto bych se omezil jen na konstatování, že se jedná asi o 20 paragrafů, v nichž se promítají již v této novelizaci připomínky z průzkumu poslanců z letošního roku.

Novela zákoníku směřuje tedy především k provedení takových úprav, které umožní, aby se zákoník práce stal účinnějším nástrojem k upevnění pracovní kázně a socialistického společenského řádu. Zároveň však respektuje také celou řadu připomínek, které vznikly v podnicích v rámci průzkumu a které směřují i k určitým zlepšením pracovních podmínek a pracovněprávního postavení pracovníků podle získaných zkušeností k lepšímu uplatnění zákoníku práce.

Při projednávání této novely ve výborech znovu vyvstalo, jak naléhavě je potřeba vydat již konečně zákon o působnosti federálních orgánů a vymezit kompetenci mezi federálními a národními orgány.

V průzkumu, který jsme prováděli v květnu, se objevil také návrh na zavedení pracovních knížek, resp. tzv. "Záznamníku o zaměstnání", což by nebylo v rozporu se zásadou uplatňovanou v návrhu novelizace § 60 odst.1, že při skončení pracovního poměru je organizace povinna vydat pracovníku potvrzení o zaměstnání a uvést v něm dobu trvání.

Argument proti zavedení těchto záznamníků, uváděných v odpovědi ministerstva práce a sociálních věcí ČSSR, je ten, že by to byl zejména z počátku nápor na administrativu, tj. například vytištění knížek, které, jak ukazuje minulá praxe, neskýtají zcela záruku věrohodnosti.

Výbor pro sociální politiku Sněmovny lidu projednával předložený vládní návrh novelizace zákoníku práce a dodatek federálního ministerstva práce a sociálních věcí k němu ve společné schůzi s výborem pro sociální politiku Sněmovny národů a dospěl - po poradě s experty - k řadě připomínek, které v průběhu dalšího projednávání uplatnil v ústavně právních výborech obou sněmoven. Většina těchto připomínek byla vtělena do společné zprávy výborů, která vám byla rozdána. Cílem těchto připomínek je jednak zpřesnit navrhovanou novelizaci, jednak zpřísnit pracovněprávní podmínky zavedením sankcí, jak pro jednotlivce, tak i pro organizace, to jest zvýšit nejen odpovědnost organizace vůči pracovníku, ale i odpovědnost pracovníka vůči socialistické společnosti.