Jedním z námětů, se kterými se setkáváme, je i obnovení právnické školy pracujících. Vedle tohoto návrhu je však třeba, aby soudruzi z ministerstva spravedlnosti a z nejvyšších soudů se zabývali otázkou, zda je třeba, aby soudci dělali v takovém rozsahu jako dosud práci, která souvisí s realizací vyneseného rozsudku nebo jiného soudního rozhodnutí. Myslím, že i zde by se našlo dosti rezerv a že je mnoho úkolů, které by mohly být přeneseny na kvalifikovaný administrativní aparát.

Stejně tak jako u trestního řádu, jak jsem o tom už hovořil, projevil se spěch i v novele zákona o organizaci soudů, do kterého se dostala některá ustanovení, která nepomáhají situaci řešit, ale spíše ji komplikují. Jde zejména o ta ustanovení, kterými byla prodlužována čekatelská praxe, příp. určována délka praxe, je-li právník získáván z podniků apod. Nevím, zda v současné situaci bylo nejvhodnější prodlužovat funkční období soudců z povolání na dobu 10 let.

V současné době se uvažuje také o tom, zda není nutno volby soudců odložit. Jsem toho názoru, že situace v našem soudnictví není nejlepší, což jsme slyšeli i dopoledne při odvolávání některých soudců a že je třeba tuto situaci velmi rychle a zásadně řešit.

Jak jsme byli informováni, kupř. v našem Jihočeském kraji, chybí 1/3 kandidátů na funkci soudců z povolání. Přitom je však celá řada soudců, kteří nesplňují zejména politické předpoklady pro tuto funkci a proto není počítáno s jejich kandidaturou v nadcházejících volbách. Doporučuji provést novelu zákona o organizaci soudů v tom směru, aby byl umožněn odklad voleb soudců těm krajům, kde nejsou přípravy na volby dokončeny, avšak umožnit volby soudců těm krajům, kde stav příprav pokročil tak, že je možno tyto volby provést a zajistit tak, aby od soudů odešli ti soudci, kteří pro výkon nemají předpoklady a se kterými se nepočítá.

Stejně tak je třeba zkoumat otázku, zda by nebylo vhodné rozšířit důvody odvolání ze soudcovské funkce jasně formulovaným ustanovením, že ztratí-li soudce politické předpoklady pro výkon soudcovské funkce, může být z funkce odvolán.

Doporučuji, aby bylo zkráceno funkční období soudců z povolání. Současně doporučuji, aby ministrům spravedlnosti bylo dáno zmocnění, aby mohli zkrátit, příp. prominout potřebnou praxi u těch právníků, kteří mají potřebné odborné vzdělání, mají životní zkušenosti, byť i na jiných úsecích práce, aby mohli být kandidováni do soudcovských funkcí.

Bylo by též vhodné, aby resorty spravedlnosti, prokuratury a vnitra se již v době studia na právnických fakultách zajímaly o vhodné studenty, kteří splňují podmínky pro práci v jejich resortech a kteří by projevovali ochotu do těchto resortů nastoupit. Myslím, že by se vyplatilo tyto studenty podporovat po dobu studia určitou formou stipendia a studenti by museli přijmout závazek, že nastoupí na místa do těch krajů, které by jim stipendia poskytovaly, a to na ta místa, kde je to zapotřebí, případně kde je obtížné kandidáty získat.

To je několik poznámek jako výsledek naší společné konzultace po obdržení zprávy o kriminalistice.

Předsedkyně SL MUDr. S. Pennigerová: Děkuji poslanci Bubníkovi. Dále bude hovořit poslanec Latner.

Poslanec J. Latner: Vážené soudružky a soudruzi, dovolte, abych se zmínil o některých problémech dodržování socialistické zákonnosti a veřejného pořádku v souvislosti s dnešním projednáváním tohoto problému ve Sněmovně lidu.

Při hodnocení této situace za poslední dvě léta musíme chtě nechtě vycházet z událostí roku 1968. Tak jako v jiných okresech došlo i v našem okrese vlivem systematické kampaně proti mocenským orgánům státu k ochromení činnosti orgánů bezpečnosti a soudů, k jejich částečné pasivitě vůči nepřátelským a protispolečenským jevům. Vytvořeným veřejným míněním byla spolupráce s orgány bezpečnosti při odhalování trestných činů považována za činnost příčící se morálce slušného člověka. Nastal i rozklad nebo nečinnost některých jednotek Pomocné stráže Veřejné bezpečnosti, ochabla součinnost s orgány bezpečnosti. Naproti tomu pokles autority státních orgánů, pokles státní i společenské disciplíny neměl a také nezasáhl orgány prokuratury. Na některých konkrétních případech bych chtěl ale ukázat, že např. okresní prokurátor v našem okrese prakticky až do července v roce 1969 stál téměř úplně na pozicích obhajovatelů pravicového oportunismu. Tento postoj prokuratury svědčí o netřídním přístupu k řešení tak závažných problémů tohoto období.

Za poslední léta kriminálně trestná činnost v okrese doznala stoupající tendenci, hlavně v závažnosti a společenské nebezpečnosti. Příslušníci Veřejné bezpečnosti se velmi často setkávali s projevy nedůvěry a ignorace při výkonu své služby, zejména při zákrocích proti protispolečenským elementům, výtržníkům, opilcům, kdy zákroky byly nemístně kritizovány a různým způsobem ztěžovány. I když tento stav je v současné době na úseku obecné kriminality na ústupu, trvají tyto pozůstatky z roku 1968 na úseku především hospodářské kriminality, a to i u odpovědných hospodářských pracovníků.

V mnoha případech je snaha spíš trestnou činnost zakrýt, než být nápomocen k jejímu odhalení. Srovnáme-li nápad trestné činnosti v roce 1969 s rokem 1969 u nás, vidíme, že trestná činnost v okrese v roce 1969 stoupla o plných 21 %. Celý vývoj kriminality nasvědčuje tomu, že trestní politika nebyla dostatečně účinná, kriminálně závadovým osobám byl a dosud je umožňován pohyb po celém území republiky, což je pochopitelně využíváno k páchání další trestné činnosti.

Po zhodnocení vývoje trestné činnosti v okrese docházíme k nezvratnému závěru o nedostatečné práci okresní prokuratury, která nepochopila v celém rozsahu politické dopady na celou společnost.

K nedobré situaci navíc napomáhal benevolentní výklad zákona ze strany okresní prokuratury, a to především při rozhodování o vazbách a při posuzování urážek a útoků na orgány národních výborů i Veřejné bezpečnosti. Tak například všem funkcionářům na našem okrese byly známy poměry v elektrárně Tušimice a Prunéřov, která se stala baštou KANu, odkud docházelo soustavně k velikému rozmnožování a šíření nelegálních tiskovin a k protisovětským a protisocialistickým projevům, k negativnímu ovlivňování politické situace v celém okrese. Tato skutečnost byla známa velmi dobře okresní prokuratuře i okresnímu soudu.

Přesto ze strany těchto orgánů nebylo podniknuto ničeho a od září 1969 dodnes se čeká na trestní postih bývalých představitelů KANu, kteří se na této rozkladné činnosti podíleli.

V některých případech okresní prokuratura při rozhodování o vazbě velmi lehce přihlédla ke slibu osoby, že nebude páchat trestné činy nebo že nastoupí zaměstnání; takovou osobu ze zadržení prokurátor propustil bez ohledu na její charakter či prostředí, ve kterém žije.

Toto jednání svým způsobem negativně ovlivňovalo vývoj kriminality v okrese a napomáhalo ke snižování nápadu trestné činnosti a udržování veřejného pořádku.

Jako důkaz mého tvrzení chtěl bych uvést několik případů. Tak v obci Údlice došlo v roce 1968 ve večerních hodinách k útoku na předsedu MNV, a to tím, že bylo po něm dvakrát střeleno malorážkou do rozsvíceného okna jeho bytu. Vzápětí byl týž útok spáchán na praporčíka Veřejné bezpečnosti s. Cermana rovněž v Údlicích. Jen náhodou nedošlo k vážnému zranění. Jako pachatel byl zjištěn František Gösnitzer, který rovněž bydlí v Údlicích. Orgány Veřejné bezpečnosti bylo proti němu vzneseno obvinění pro trestný čin útoku na veřejného činitele podle § 155 trestního zákona a podán návrh na uvalení vazby.

Při výslechu na okresní prokuratuře byl Gösnitzer ze zadržení propuštěn. V daném případě šlo o osobu již sedmkrát řešenou orgány Veřejné bezpečnosti a národním výborem pro trestný čin krádeže, ublížení na zdraví a pro rušení občanského soužití a dokonce o pokus překročení hranic.

Jmenovaný je náchylný k pití alkoholu a pod jeho vlivem je z něho násilník. Tyto okolnosti byly prokurátorovi známy a přesto pouze na slib, že již nebude pít, ho ze zadržení propustil.

Údlice, které sehrály i svou neblahou roli v srpnových dnech roku 1968, kdy došlo k demolování pomníku padlých Rudoarmějců, k zpustošení hřbitova bandou chuligánů, po stránce politické tímto rozhodnutím okresního prokurátora byly silně narušeny, oba případy způsobily pobouření ve veřejnosti, poslanci MNV odmítali pracovat z obavy, aby jim nebylo činěno příkoří od podobných osob.

Další příklad: Juraj Krivej byl vyšetřován pro trestný čin loupeže a znásilnění. Trestného činu se dopustil na Zdence Čížkové, kterou přitom ohrožoval otevřeným nožem, tuto znásilnil a odcizil jí peněženku s obnosem 60,- Kčs a náramkové hodinky v hodnotě 390,- Kčs. Návrh na vzetí do vazby byl podán z uvedených důvodů. Okresní prokurátor však neshledal vazební důvody a jmenovaný byl ze zadržení propuštěn.

Vyšetřovatelem VB byl zadržen mladistvý Antonín Makuňa pro opakované trestné činy rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví a krádeže. Okresní prokurátor jmenovaného propustil na základě toho, že jeho otec se za něho zaručil. Přitom ve spise z vyšetřování rodinných poměrů okresním oddělením péče o děti bylo zřejmé, že jeho výchova není v rodině dostatečně zajištěna. Teprve po spáchání dalšího trestného činu byl pak znovu zadržen a teprve v tomto případě byla vazba uvalena.

Ještě jeden případ bych chtěl uvést. Dne 23.9.1968 ve 22.50 hod. se dostavil na Obvodní oddělení Veřejné bezpečnosti v Klášterci v silně podnapilém stavu Josef Němec z Klášterce a uvedl, že byl přepaden a zbit. V průběhu vyšetřování počal orgány Veřejné bezpečnosti urážet, pokoušel se vůči nim o násilí a vyhrožoval jim. Byt odvezen na zkoušku alkoholu v krvi a bylo zjištěno, že měl 2,03 promile alkoholu v krvi. Případ byl předán okresní prokuratuře s návrhem na trestní postih pro urážku veřejného činitele. Okresní prokurátor rozhodl věc odevzdat náčelníku obvodního oddělení s tím, že jde o přestupek proti socialistickému soužití, aby věc vyřešili blokovou pokutou.

Podobný případ neujasněného výkladu veřejný činitel: Adam Šuchal, bytem v Širokých Třebčicích, napadl předsedu MNV, když ho napomínal v hostinci, aby se choval slušně jako řádný občan. Ten vyvolal v hostinci hádku s předsedou MNV, útočil na něho, udeřil ho do obličeje, hanobil skupinu občanů tím, že pronášel výroky např. "špinaví komunisté" apod.

Okresní prokuratura sice vzala za prokázáno, že Šuchal jednal v podnapilém stavu, avšak že není možné ho brát k trestní odpovědnosti pro trestný čin útoku na veřejného činitele, poněvadž Ladislav Kouba, i když je jinak předsedou národního výboru, v tomto směru nemůže požívat ochrany zákona jako veřejný činitel, poněvadž v tomto konkrétním případě neplnil úkoly svěřené mu zákonem o národních výborech čís. 69/1967 Sb. a že na této zábavě vystupoval jako každý jiný občan, který se jde do hostince pobavit. Rozhodnutí, které jsem citoval, bylo vydáno dne 1. dubna letošního roku.

Šuchalovi podle odůvodnění prokuratury - cituji dále - i kdyby byla na něho podána žaloba - by soud další trest již neuložil, poněvadž byl dne 24. února 1969 právoplatně odsouzen Okresním soudem v Levici pro trestný čin ublížení na zdraví a odnětí svobody v trvání jednoho roku nepodmíněně: tento trest nebyl dosud vykonán. Z toho důvodu bylo trestní stíhání zastaveno.

Další případ pravicového, oportunistického výkladu právních norem: V srpnových dnech 1968 vyšel na dole Nástup v závodním časopise článek bývalého náměstka ředitele dr. Stárka, který velmi jasně naváděl k páchání teroru. V článku dr. Stárek mj. uvádí, že "se již našla první garnitura zrádců kolaborantů: Říha, Šilemberg, Šebek a nějaký pan Jiří Podaný - dejte si na ně, občané, dobrý pozor! Což abychom pro ně udělali exkurzi," píše dále pan dr. Stárek, "v některých z našich hlubinných provozů, kde by se mohli projít a odkud bychom jim ukázali cestu jedině tehdy, když odpřísáhnou, že zanechají kolaborace." Žádná, ani preventivní opatření, okresní prokuratura v tomto případě ještě do dneška neprovedla. Neprovedla také žádná opatření proti stávkovým výborům, i když byla velmi dobře informována.

Soudružky a soudruzi, přes tyto skutečnosti dnes orgány Veřejné bezpečnosti po provedení některých kádrových změn u soudů a na prokuratuře na úseku potírání obecné kriminality a udržení socialistické zákonnosti obětavě už plní své úkoly, a to bez ohledu na čas, osobní obětavostí nahrazují nedostatečné stavy pracovníků a ve spolupráci se stranickými a státními orgány objasňují případy, takže dnes mohu potvrdit, že jen 20 % případů zůstává neobjasněno proti 25 - 35 % případů v nedávné minulosti.

Závěry ke zprávě o stavu kriminality a záměrech ministerstva vnitra ČSSR, Generální prokuratury a Nejvyššího soudu ke zvýšení účinnosti boje proti kriminalitě mají plnou platnost i pro náš chomutovský okres.

Předsedkyně SL MUDr. S. Pennigerová: Děkuji poslanci Latnerovi. Dále bude hovořit poslanec Mockovčiak.

Poslanec J. Mockovčiak: Vážené súdružky a súdruhovia poslanci, materiál, ktorý prerokovávame, o stave a vývoji kriminality, vrátane zhodnotenia práce orgánov činných v trestnom konaní za uplynulé obdobie, nás upozorňuje na veľmi vážnu situáciu. Nielen na veľké národohospodárske škody, vzniklé páchaním trestných činov rôznymi živlami, priamym rozkrádaním spoločenského majetku, ale aj rôznymi formami podvodov, fingovaním účtov, výplatných listín a pod., teda rozkrádaním rôzneho druhu tovarov vo veľkom. Zarážajúce je i to, že tento stav kriminality veľmi stúpol za posledné dva roky, hlavne zásluhou kontrarevolučných živlov, ktorým taký stav vyhovoval k ich činnosti, smerujúcej k príprave uchopenia moci. Boj proti kriminálnym živlom bol v roku 1968 znemožňovaný samým Ministerstvom vnútra, čo viedlo k ďalšiemu páchaniu trestných činov i ku korumpovaniu ľudí. Naše bezpečnostné orgány boli osočované, miesto toho, aby boli usmerňované na boj s rôznymi elementami, recidivistami, násilníkmi, výtržníkmi, príživníkmi a pod. Aký stav bol v tomto období v orgánoch prokuratúry, o tom nás informoval s. dr. Feješ, generálny prokurátor.

Pokiaľ ide o národohospodárske škody, rozkrádanie národného majetku, tie sú ešte väčšie, než ich mohla zachytiť štatistika orgánov bezpečnosti. Ďalšie veľmi vážne poškodzovanie nášho národného hospodárstva spôsobujú rôzne požiare a iné "náhodné" nehody v našich závodoch i v poľnohospodárskych objektoch. Táto možnosť poškodzovania spoločenského majetku je podľa môjho názoru spôsobená nedostatočnou starostlivosťou vedúcich hospodárskych pracovníkov o bezpečnosť v závodoch a v rôznych priestoroch, kde môžu ľahko vzniknúť škody požiarom a inými spôsobmi. Myslím, že často sa tzv. šetrí na protipožiarnych a bezpečnostných opatreniach v závodoch a radšej sa rozšíri administratívny aparát, než by sa vybudovala dobrá závodná stráž, prípadne požiarna jednotka. Pamätám sa veľmi dobre, akú dobrú ochranu v tomto smere mali zabezpečenú kapitalisti napr. v Škodovke v Dubnici, kde som kedysi pracoval. Protipožiarny zbor bol vybudovaný tak, že za 5 - 6 minút bol schopný zasiahnuť na hociktorom mieste v závode. A závodná stráž celé dni a noci obchádzala objekty v pracovnom i mimopracovnom čase. A vieme dobre, že kapitalisti len tak ľahko za niečo neplatili.

Spomeňme si len letmo na požiar v Mladej Boleslavi, v Ostrave, v rôznych drevárskych podnikoch, vyhorenie historickej pamiatky - veže v Košiciach. Sú to strašné škody spôsobené požiarmi a vždy sa všetko odôvodní. Ráz nebolo to, druhý ráz ono, ale škody zostávajú.

Otrasné a nenahraditeľné sú škody spôsobené dopravnými nehodami. Veď za roky 1968-69, ako to uvádza správa o kriminalite, prišlo o život 4857 ľudí. Z pracovného procesu bolo na dlhý čas vyradené 23 380 ľudí, a to ťažko ranených, a kto vie, koľko ich ostane invalidom do konca života. Materiálne škody z týchto nehôd predstavujú viac ako 660 miliónov korún. Tie sú oveľa väčšie, keby sme počítali straty pracovného času i tých, čo zahynuli alebo boli ľahko či ťažko zranení a na dlhý čas vyradení z pracovného procesu.

Pokiaľ ide o automobilizmus, treba urobiť všetko, aby sa tieto straty nezvyšovali, aby osobné autá neprinášali namiesto radosti žalosť do našich rodín.

I v tomto boji proti dopravnej nehodovosti treba viacej ľudí v dopravnej bezpečnosti na cestách, treba viac stíhať všetkých narušovateľov cestnej premávky. Myslím, že na predchádzanie nehodovosti malo určitý vplyv vystavovanie havárie na rôznych miestach s príslušnými komentármi, ako k havárii došlo, kto tam bol ranený a podobne.

Boj proti týmto nedostatkom a z toho vzniklým škodám na socialistickom majetku i osobnom majetku sa musí stať bojom širokej verejnosti, záujmom rôznych orgánov mimo orgánov činných v trestnom konaní, mám na mysli orgány národných výborov, ROH, mládežnícke organizácie, ako aj podnikové kontroly v závodoch a pod. Tento boj sa jednoducho musí stať bojom celospoločenským. Musia sa pri ňom využiť aj naše oznamovacie prostriedky, ale nie tak, ako to bývalo v minulých obdobiach, keď v rozhlase bolo školenie kriminálnych elementov, ako sa majú chovať pri výsluchu, na súde, ako nemajú nič povedať a podobne. Tým samozrejme nechcem nijako znížiť povinnosti orgánov činných v trestnom konaní.