Poslanec J. Kalkus: Soudružky a soudruzi, dovolte mi krátkou poznámku k projednávaným problémům. Při čtení zprávy tří orgánů, která nám byla předložena, a pozorném vyslechnutí referátu soudruhů dr. Feješe i ing. Kasky, když jsem poslouchal právě ty statě, kde se mluví o trestné činnosti podle první hlavy, doslechl jsem se jenom, že u nás šlo o politickou nebo společenskou krizi. Mám za to, že už dnes, když jsou zde dva roky od událostí roku 1968 a částečně 1969, bychom si měli přece umět říci, jaká to byla krize, že to byl pokus o kontrarevoluci v Československu, že to byla krize vyvolaná kontrarevolučními živly a že se to nemůže ani tady u nás v parlamentě obcházet, že právě sovětská vojska nám přišla na pomoc proti této kontrarevoluci podle dohod, které byly podepsány i naší stranou v Bratislavě. To je přece jasné - a právě z toho musíme vycházet, jestliže odsuzujeme trestné činy podle hlavy první. To za prvé.

Za druhé myslím, že je naprosto správné, že v usnesení, které jsme dostali rozmnoženo, je úkol pro vládu, v němž se jí ukládá, aby vytvořila předpoklady pro to, aby mohli být potrestáni všichni kontrarevolucionáři z roku 1968 a 1969 a všechny ostatní kontrarevoluční činy. Mám však dojem, že by tato věc měla být termínována, do kdy se to má udělat, protože máme někdy také zkušenosti, že tyto choulostivé otázky se z různých, často i osobních důvodů odkládají tak dlouho, až se dostanou na pozice, kde se téměř nedají řešit.

Dále bych se chtěl obrátit na Generální prokuraturu a na ministerstvo spravedlnosti s dotazem a žádostí. Zjistil jsem, že předseda MěNV v Českých Budějovicích s. Bedřich Drajer byl velmi urážen a na cti napadán kontrarevolučními živly z organizace KAN. Tato organizace ho napadala, urážela, vláčela, psala o něm hanlivé nápisy ve svých vývěsních skříňkách v Českých Budějovicích. Soudruh Drajer tuto organizaci a konkrétní osoby žaloval, ale do dnešní doby Okresní soud v Českých Budějovicích žalobu neprojednal. Žádáme tedy, aby generální prokurátor a ministr spravedlnosti zjednali nápravu.

Předsedkyně SL MUDr. S. Pennigerová: Děkuji poslanci Kalkusovi. Dále se přihlásil o slovo poslanec Hlína.

Poslanec J. Hlína: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, domnívám se, že projednáváme-li tak závažnou věc, jakou je nárůst kriminality, přece jen bychom měli také myslet na nějakou prevenci. V minulosti bylo přece naším dobrým zvykem, že pokud jsme potřebovali upnout pozornost na nějaké úkoly, dovedli jsme také k tomu dělat řádnou propagaci. Plně souhlasím se všemi soudruhy, kteří už mluvili o tom, že je otřesné ono konstatování, ale přece jen by Federální shromáždění jako nejvyšší orgán a také vláda republiky měly vydat výzvu ke všem čestným a poctivým lidem. Chodím mezi lidi a jsem přesvědčen, že v naší společnosti nabývá postupně vrchu vědomí čestnosti a poctivosti. Tuto výzvu bych se pokusil formulovat jako výzvu "všem čestným občanům", kteří by spolu s naší bezpečností pomáhali v boji proti narušovatelům zákonů, proti korupci, spekulaci, rozkrádání společenského majetku, flákačství a příživnictví. Ve velikém nákladu bych vydal plakáty, které by měly být vyvěšeny na všech veřejných místech.

Oč mi jde? Pokud mluvím s příslušníky SNB, vždycky si stěžují na nepochopení občanů při výkonu služby. Měli bychom jim pomoci tím, že vytvoříme takové veřejné mínění, které by našim příslušníkům usnadnilo práci při zákrocích. Mohl bych uvést příklady, kdy třeba v noci v Praze někdo vyrve ženě kabelku, ona začne křičet, ale nikdo z občanů nepomáhá. Příslušník SNB je sám a honí zloděje ulicí.

Správné je to, co říkal s. Dobiáš, že totiž náš život se příliš zidealizoval. Např. na železnici bylo dobrým zvykem, že když se ve fabrice naložilo zboží a bylo vezeno do krajského skladu třeba na druhém konci republiky, byl vagón zabezpečen speciálním zámkem, který měl možnost odemknout teprve nádražák ve skladu. My jsme si ale řekli, zřejmě po nástupu nových, dobrých ministrů, že už naši lidé jsou dobří a že taková opatření nejsou potřebná. Dnes totiž nezjistíme ani kde se zboží vykradlo, poněvadž se to stane v průběhu cesty. Nedávno jsem se setkal na ministerstvu dopravy s jedním čestným komunistou z Tachova, který mi říkal: "Představ si, bojuji za tyto zámky, ale nemohu to prosadit. Prý je to už přežitek."

Proto volám po výzvě, která by měla napomoci tomu, aby všichni čestní občané skutečně pomohli dodržování zákonů a také bezpečnosti.

Předsedkyně SL MUDr. S. Pennigerová: Děkuji poslanci Hlínovi. Dále bude hovořit poslanec dr. Lukačovič.

Poslanec dr. h. c. J. Lukačovič: Vážené súdružky poslankyne a súdruhovia poslanci, súdruh Feješ nás prosil, aby sme pomohli v boji proti kriminalite. Som na rozpakoch, pretože keď čítam naše noviny a rubriky kriminality, nikdy sa v nich nedočítam celé mená. Sú tam uvedené iba skratky J. P., Š. S., atď. Pýtam sa, či existuje nejaký zákon alebo vládne nariadenie, ktoré zakazuje uverejniť meno toho, kto napríklad ukradne auto, alebo poškodí socialistický majetok. Myslím, že by bolo veľmi dobré urobiť v tomto smere nápravu a menami uvádzať osoby, ktoré opätovne páchajú trestnú činnosť. Možno by to bol účinný nástroj, ako kriminalitu potlačiť.

Předsedkyně SL MUDr. S. Pennigerová: Děkuji poslanci Lukačovičovi. Hlásí se ještě někdo o slovo? /Nikdo./

Konstatuji, že rozprava je skončena. Prosím s. gen. prokurátora dr. Feješe, zda si přeje slovo.

Generální prokurátor ČSSR JUDr. J. Feješ: Súdružky a súdruhovia, v prednesených diskusných príspevkoch bola právom kritizovaná práca všetkých troch rezortov. Ale ani my sami sme nehovorili v predloženej správe, že je u nás všetko v poriadku.

Naším najväčším nedostatkom, a to aj na úseku boja proti kriminalite je to, že pokiaľ ide o generálnu prevenciu, to znamená pri trestnom postihu zistených páchateľov trestných činov nedodržujeme dve leninské zásady, a to bezprostrednosť a neodvrátiteľnosť trestu. Dokiaľ toto poznanie neprenikne do právneho vedomia našich občanov, boli by ostatné spôsoby boja proti kriminalite, kde som prosil o spoluprácu ostatné zložky, málo účinné. A v tomto smere hlavnú ťarchu zodpovednosti musíme niesť na svojich bedrách my, to znamená tri rezorty, ktoré správu predložili. Preto sme vám tiež vďační za všetky pripomienky.

Pokiaľ tu boli kritizované konkrétne prípady, ťažko, pokiaľ sa týkajú prokuratúry, môžem na ne odpovedať. Nehnevajte sa na mňa, ale povedané nemôže byť dokázané.

V jednom, nehovorím, že v ostatnom nie, má poslanec Latner pravdu. Ide o kritiku okresného prokurátora Jelínka v Chomutove. Pokiaľ viem, bol tento prokurátor už v minulom roku z funkcie odvolaný.

I keď je pravda, že napr. prokuratúra bola skôr alebo hlavne objektom a len potom subjektom pravičiarsko-oportunistických útokov, predsa len bola aj ona zasiahnutá týmto pravičiarskym oportunizmom, liberalizmom a do určitej miery aj antisocialistickými tendenciami. A práve preto boli urobené a robia sa tie kádrové opatrenia, ktoré sme uviedli v správe i v úvodnom slove.

Právom by ste sa ma mohli opýtať: Ako chcete s tak málo ľuďmi plniť povinnosti, pred ktorými stojíte? Situácia je takáto: To najnutnejšie, to znamená žalovať zistených a preukázaných páchateľov trestných činov, to dokážeme aj s tým, čo máme. Neúplne vystačíme na druhé úlohy, t. j. na všeobecný dozor, na občiansky súdny dozor, kde sa má kontrolovať dodržiavanie zákonnosti na všetkých úsekoch nášho právneho poriadku a spoločenského života. Ale aj pokiaľ ide o zlepšenie kádrovej situácie, robia sa opatrenia. Pravda, je to vec dosť ťažká. Úvahy sú rôzne, aj také aké tu boli uvedené, zriadiť zase kurzy - neviem, ako by sa menovali, či právnická škola pracujúcich - prípadne prispôsobiť výuku aj na vysokých školách, na právnických fakultách v takom zmysle, aby do prvých troch rokov bola presunutá judiciálna skúška; dosiaľ to bolo naopak, najprv bola história práva a potom ostatné. Robia sa opatrenia pre to, aby sa to riešilo.

Pravda, to všetko ešte nie je dosť. Pre konsolidáciu pomerov na prokuratúre je potrebné, aby sme vedeli urobiť naše povolanie príťažlivým, aby mladí ľudia z fakúlt k nám nielen prišli, ale aby u nás potom aj zostali. Bohužiaľ, nie sú pre to ešte vytvorené podmienky, jednak preto, že samotné povolanie bolo aj v minulosti a ešte dnes je dosť odiózne, hoci je spoločensky potrebné. A potom hlavne tí mladí vravia, že aj keď sa platové pomery na prokuratúre zlepšili v r. 1968, predsa len nie sú dosť dobre zaplatení. To všetko sa chystáme zhrnúť do dokumentu a nájsť do jesene nejaké riešenie.

Pokiaľ tu súdružka Dohnalová vo všeobecnej rovine položila otázky, či platí ustanovenie prvej hlavy trestného zákona, a kto a čo bráni tomu, aby boli u nás postihnutí - to znamená z našej strany žalovaní - páchatelia protištátnych činov, odpovedám jej zase vo všeobecnej rovine: Platí. Pri uplatňovaní trestnej politiky vychádzame zo zásady, že právny poriadok u nás platil po celý rok 1968 a 1969 a platí dodnes. Nič nebráni tomu, aby boli tí, čo spáchali protištátne činy v roku 1968 a 1969, potrestaní. Nikto a nič tomu nebráni. Otázka bola vo všeobecnej rovine, vo všeobecnej rovine aj na ňu odpovedám.

Trestné činy na úseku ekonomickom - špekulácia, fluktuácia. O tom hovoril súdruh poslanec Procházka. Je pravda, aj my máme k tomu čo povedať. Samozrejme, keď kontrola alebo orgány Ministerstva vnútra vec vyhľadajú, vyšetria a nám ju dajú. To je pravda. Ale pravda je aj to, že najmä v týchto veciach hlavnú úlohu v boji proti kriminalite musia zohrať ostatné orgány, t. j. kontrola, národné výbory, musí byť poriadok v podnikoch, v závodoch. Keď hovorím kontrola, to znamená aj riadenie, v prvom rade riaditelia podnikov, závodov a národné výbory, ani my sa z toho nevynímame, ale tu je pomer obrátený. V generálnej prevencii spočíva hlavná ťarcha na nás, v tomto smere je hlavná ťarcha na ostatných orgánoch.

Súdruhovi posl. Dobiášovi: Je to smutná pravda, že kriminalita u nás má teraz prudko stúpajúci trend a mala by v našom socialistickom zriadení klesať. To, pravda, neznamená, že je zlá teória. Ale Lenin predsa hovoril, že pretvorenie vedomia ľudí i po prevzatí moci robotníckou triedou potrvá niekoľko desaťročí. A my - ako nám je všetkým známe - sme, pokiaľ ide o funkciu štátu, zidealizovali ľudí v socializme. Mnohé funkcie štátu sme prenášali na spoločenské organizácie. Tvrdilo sa, že už máme všeľudový štát. Kriminalita bude klesať vtedy, až vedomie ľudí v socializme bude na potrebnej úrovni. Nikto netvrdil, ani ja netvrdím, že potom ľudia prestanú byť ľuďmi, že prestanú hrať určitú úlohu napr. emócie. Pravdepodobne budú i potom vraždy, ľudia budú i kradnúť, ale zrejme nebude toho toľko ako dnes, a tieto prípady sa budú riešiť inak.

Veď sme tu dnes počuli, že napr. u recidivistov je polovica týchto páchateľov nie celkom normálna. Je otázka, či táto polovica z nich nepatrí skôr do liečebného ústavu než do kriminálu.

Súdruh poslanec Bubník hovoril o potrebe racionalizácie trestného konania a hlavne prípravného konania. Je to pravda, súdružky a súdruhovia. V mnohom sme ťažkopádni. Možno, že značná časť drobnej kriminality ide cez formalistické, ťažkopádne pokračovanie trestného poriadku. To všetko sa uváži hlavne pri príprave veľkej novely trestného poriadku.

Pravda, aby sme sa dostali o krok ďalej, je potrebné, aby sa všeobecne dostala na potrebnú úroveň pracovná, štátno-občianska disciplína a poriadok, aby u nás bolo samozrejmé, že keď niekto urobí krivý krok, že za to musí niesť i zodpovednosť. Na to sú potrebné dve veci. Jednak dobré zákony a jednak dobré orgány, ktoré vedia vynucovať dodržiavanie platných zákonov. To platí napr. aj o spomínanej situácii v našej cestnej doprave. Vládne nariadenie o cestnej doprave môže byť akokoľvek dobré, všetko bude márne, pokiaľ bude v podvedomí vodičov motorových vozidiel zakotvené, že si na ceste môžu robiť, čo chcú, že môžu byť pirátmi a že ich nikto nepoženie na zodpovednosť. Musíme vynútiť autoritu zákona predstavovaného značkou na ceste. Verím, že keď všetky uvedené orgány a organizácie dajú hlavy dohromady a keď bude dosť dobrej vôle, že sa nám podarí kriminalitu podstatne obmedziť. Ďakujem vám za pozornosť.

Předsedkyně SL MUDr. S. Pennigerová: Děkuji s. prokurátoru Feješovi a prosím ministra vnitra s. ing. Kasku, jestli nechce říci několik slov.

Ministr vnitra ČSSR ing. R. Kaska: Vážené soudružky a soudruzi, chtěl bych říci několik poznámek k některým otázkám, které v diskusi byly řečeny na naši adresu.

Předně k otázce o urychlení zákona o Sboru národní bezpečnosti a služebních poměrech. Je pravda, že zákon byl připravován již delší dobu, prakticky dva a půl až tři roky a že měl být projednáván již v minulém roce. Když jsme poslední variantu tohoto zákona posuzovali nyní ve vedení ministerstva, uvědomili jsme si, že v této formě ji předložit nemůžeme. Co je potřeba ještě dopracovat? V době, kdy se zákon rodil, byly nevyjasněné ještě otázky a vlastně dodnes nemáme plně vyhodnoceny zkušenosti z řízení ministerstva vnitra v podmínkách federace a prakticky řízení třech ministerstev vnitra. Je jasné, že tento vztah a tyto zkušenosti musí být do zákona zakotveny. V té době nebyla dořešena otázka, zda má být jednotný sbor nebo zda má dojít k oddělení státní bezpečnosti na jedné straně a veřejné bezpečnosti na straně druhé.

V době, kdy se zákon zpracovával, visela ve vzduchu i otázka existence krajů. To má také samozřejmě dopad na tento zákon.

Zákon o služebních poměrech má také velký dopad i na finanční zdroje. Nebylo dost dobře projednáno s odpovědnými orgány, s jakými finančními zdroji můžeme skutečně po přijetí zákona počítat. Jedním z hlavních důvodů bylo však to, že zákon vznikal v době, kdy lidé, kteří pracovali na tomto návrhu zákona, byli buď v zajetí pravicových vlivů nebo je přímo v tomto zákoně prosazovali. Pravicové jevy se tam projevovaly v tom, že na jedné straně se silně akcentovala práva příslušníků SNB, povinnosti státu vůči příslušníkům SNB, ale méně byly zpracovány ty části, kde se vyžaduje plnění povinností příslušníků SNB vůči státu.

To byly hlavní důvody, proč jsme návrh, jak byl u nás a v kolektivech zpracován, vrátili ještě k dopracování. Podle plánu, který máme, dokončíme práce do poloviny tohoto roku. Potom projednáme v předsednictvu strany a předložíme Federálnímu shromáždění.

Několik poznámek k otázce růstu kriminality v letech 1968/1969. Je potřeba konstatovat, že růst kriminality v ČSSR byl trvale zaznamenáván od roku 1962. Údaje, které jsou uvedeny, ukazují, že kriminalita od roku 1962 do roku 1969 stoupla na 149,3 %. Ukazuje se, že zde působil jednak velmi silně rozpad společenského systému v letech 1968/1969, ale působily zde i dlouhodobě chyby, které spočívají v šedesátých letech, kdy se vyhlásil všelidový stát, kdy se opustily třídní přístupy k řadě otázek. Výchova našich občanů, členů strany na principech marxismu-leninismu byla opomíjena. Přitom se otevřely hranice pro turistický ruch a na druhé straně ochabovala naše ideologická práce. Konfrontovali jsme naše výsledky s vývojem kriminality např. v SSSR a NDR. Tam se ukazuje opačný vývoj. Ve srovnávaných letech dochází ke stálému poklesu kriminality. Musíme si tedy uvědomit, že kromě vlivů, které nám kontrarevoluční živly v letech 1968/69 způsobily, byly zde i vlivy dlouhodobějšího charakteru, které také vyžadují solidnějšího a dlouhodobějšího řešení.

Chtěl bych reagovat na otázku soudružky Dohnalové, kdy dojde k postihu antisocialistických nebo kontrarevolučních sil. Pracuji na ministerstvu vnitra krátkou dobu, prakticky od února. Budu tedy mluvit za těch několik měsíců, co na ministerstvu vnitra jsem. Mohu říci, že nám nikdo v odhalování kontrarevolučních živlů nebrání. Mohu říci, že nám snad bránili pravičáci, kteří na různých místech byli a kteří měli zájem doklady ničit a nevydávat. Co nám brání, je to, že za řadu let orgány bezpečnosti otupily svou činnost nejen po lednu 1968, ale i předtím: postupně byla zastavena práce v oblasti hospodářské kriminality, ustupovalo se od činnosti a postupně se přestávala provádět činnost v oblasti ideologické diverze a psychologické války. Je třeba říci, že schopnost bezpečnostních orgánů dokázat a prokázat tuto činnost tak, abychom mohli kvalifikovaně přistoupit k trestnímu stíhání je nedostatečná. Dá nám mnoho práce sehnat průkazné podklady, abychom mohli kvalifikovaně tyto otázky řešit. Něco jiného je politicky odsoudit, odstranit tyto lidi z politiky, nedopustit, aby ovlivňovali politický vývoj v naší zemi. Něco jiného je ale trestní stíhání.

Čím si např. lámeme hlavu. Máme 60 000 emigrantů, kteří se různým způsobem dostali za hranice. Většina legálně na československé pasy. V té době nebyl pořádek, nevíme tedy ani přesně, kolik lidí je ilegálně za hranicemi. Dopustili se tedy přestupku proti našemu trestnímu řádu, měli bychom tedy zahájit 60 000 soudních procesů v nepřítomnosti těchto lidí. Z druhé strany je zřejmé, že všichni, co odešli, nebyli nepřáteli socialismu. Máme je tedy nyní všechny nahnat do rukou nepřátelských rozvědek, aby s nimi manévrovaly tak, jak chtějí, nebo máme k těmto případům přistupovat diferencovaně? Odsoudit ty, kteří se angažují proti republice, pracují proti naší společnosti? Podle trestního řádu tyto možnosti rozlišeny nejsou. Opustil jsi území nelegálně, máš být potrestán.