Společná letošní práce na rozpočtové problematice nám už dost jasně ukázala, že projednáním federálního rozpočtu vytváříme finančně hospodářskou základnu nejen pro zdárné ústavní působení federálních orgánů. nýbrž určujeme tím také zásadní směrnice oběma národním rozpočtům i jejich nižším složkám v národních výborech.

Budujeme tímto způsobem finančně jednotné státní hospodářství v celé federaci.

Z tohoto hlediska chtěl bych se zmínit o dvou hlavních otázkách, které nás při projednávání rozpočtové problematiky zvlášť zaměstnávají.

Je to především otázka úspornosti a hospodárnosti v celém finančním hospodářství státu, a na druhém místě je to otázka protiinflačního působení státního rozpočtu.

Pokud jde o úspornost a hospodárnost ve státním hospodářství, jedná se o postuláty, které jsou základním požadavkem ve všech státech budovaných v podmínkách ústavního režimu. Státní praxe 19. a 20. století vytvořila v tomto směru už hodně obsáhlý soubor zásad a pravidel tzv. rozpočtového řádu, jejichž dodržováním se požadavek úspornosti a hospodárnosti úspěšně uplatňuje v praxi. Poukazuji tu na skutečnost, že vedle ústavních zkušeností z půldruhého století ve státech kapitalistických přichází nám k dobru i více než půlstoletá zkušenost prvního a největšího socialistického státu, tj. Sovětského svazu, takže se v tomto směru můžeme opírat o bohatý materiál obsažený ve značném počtu právních norem, různého stupně a významu a také nejrůznějšího rozsahu.

I u nás máme jeden právní předpis stejného ražení. Je to známý zákon č. 8/1959 Sb., o pravidlech a zásadách státního hospodářství, o němž je obecně známo, že daleko nestačí na zvládnutí úkolu, který zejména v podmínkách federace stal se podstatně složitějším a vyžaduje opravdu náročné řešení. Víme také z předchozích i nynějšího projevu soudruha ministra Rohlíčka, že federální ministerstvo financí připravuje osnovu nového zákona o rozpočtových pravidlech a že se tedy touto materií budeme v dohledné době zabývat. Nechci zde nijak předbíhat tomuto jednání, ale rád bych zde aspoň zdůraznil fakt, že otázka úspornosti a hospodárnosti v našem státním hospodářství měla by právě v této právní normě najít své nejadekvátnější řešení.

Zmíním se tu stručně o hlavních myšlenkách, které by měly být nosnými pilíři této zákonodárné osnovy. Podstata rozpočtu je dána jeho povahou plánu výdajů a příjmů státního hospodářství, podle něhož se má v dané časové periodě toto hospodářství vést prostřednictvím jednotlivých státních resortů a jiných státních orgánů a institucí. Hlavním předmětem normativní úpravy této materie je tu přirozeně složka výdajová, neboť jde tu o hospodaření finančními prostředky státu podle zásady hospodárnosti a maximální efektivnosti státních prostředků. Splnění tohoto požadavku se dosahuje zásadně vázaností státních orgánů na normativně určené výdajové položky, u nichž se dosahuje hospodárnosti tím větší, čím více jsou jednotlivé položky specifikovány a specializovány za současného vázání na konkrétně vymezené účely. Důsledné provedení této zásady výdajové specializace vede nutně k vytvoření zvláštních souborů podrobně specializovaných položek v tak zvaných rozpočtových kapitolách, které odpovídají ústavní a správní struktuře toho kterého státu. Souhrn kapitol ústí v přehledné rozpočtové skladbě, která je uspořádána podle ústavní a správní hierarchie státních orgánů, institucí a organizací s vlastním oborem působnosti. Tato rozpočtová skladba stává se jádrem veřejně publikovaného elaborátu, na jehož číselné sestavy navazují potom předpisy rozpočtového řádu se svými normativními důsledky, které vytvářejí režim právně závazných povinností pro subjekty, které s příslušnými položkami státních prostředků hospodaří. K těmto závazně určeným položkám se potom v případě nedodržení rozpočtových limitů ze strany odpovědných subjektů vážou případné sankce politické či právní. Rozpočtový elaborát má ovšem také i součásti evidenčního charakteru, které podávají přehledy spíše statistického rázu, týkající se nejen vlastních položek periodicky se opakujících výdajů v jednotlivých kapitolách, nýbrž i přehledů jiných majetkových forem. Tyto pak tvoří například součást státních finančních aktiv a pasiv, tj. právních nároků a závazků kapitálové povahy.

Tyto evidenční elaboráty mají rozpočtově právní význam potud, že k jednotlivým položkám aktiv a pasiv se vážou úrokové náležitosti, které se časově opakují a patří tudíž svým číselným obsahem do vlastního rozpočtového elaborátu, v němž se zpravidla zařazují do kapitoly Všeobecné pokladní zprávy.

Takový evidenční doplněk rozpočtového schématu obsahuje i naše rozpočtová osnova, která ji uvádí pod názvem státní pokladna. Hodnotím velmi kladně toto rozšíření našeho rozpočtového materiálu o tento elaborát, který obsahuje soustavný přehled všech známých finančních aktiv a pasiv státu s uvedením jejich právní povahy a s vytčením jejich úrokové náležitosti, která je potom zařazena do kapitoly všeobecné pokladní zprávy jako příslušná výdajová nebo příjmová položka.

Vážená sněmovno, omezuji se na tyto poznámky o způsobu formulace některých rozpočtových zásad v rozpočtovém řádu a uzavírám je konstatováním, že jejich důsledné propracování by mělo za následek jak značnou změnu naší dosavadní rozpočtové skladby, tak ve svých normativních důsledcích i zavedení poměrně rigorózního režimu při realizování jednotlivých výdajových položek. Tím by se docílilo současně i vysokého stupně hospodárnosti u všech výdajových položek dostatečně specifikovaných a specializovaných. S touto rozsáhlou problematikou se seznámíme podrobně při projednávání osnovy o rozpočtových pravidlech, do níž skládám velké naděje, pokud jde o docílení režimu hospodárnosti na všech stupních hospodaření státními prostředky, bude-li tato osnova zákona vypracována s potřebnou znalostí odborné právní materie.

Vážená sněmovno, zmíním se ještě o některých aspektech druhé problematiky našeho rozpočtu, o níž jsem mluvil úvodem, a to o jeho protiinflačním působení.

Všichni jsme si vědomi složitosti celého komplexu národohospodářských souvislostí, které jsou zde ve hře, a proto mně dovolte soustředit tu pozornost jen na ony kategorie rozpočtových položek, které jsou ve svých důsledcích velmi citlivým indikátorem inflačního nebo protiinflačního působení v rozpočtu. Poukazuji zde především na výdajovou kategorii dotací a intervencí k cenám, která ve třech našich rozpočtových sestavách figuruje v celkové výši 9 mld Kčs /přesně 9,030 mil. Kčs/. Nejbližší národohospodářskou paralelou k této výdajové kategorii je onen druh výdajů, které se vyskytují v našich rozpočtových elaborátech pod označením "Ostatní neinvestiční dotace hospodářským organizacím". Tyto výdaje figurují výdajovým úhrnem 10 mld 710 mil. Kčs. Součet obou výdajových kategorií činí částku kolem 20 mld Kčs a představuje z rozpočtového úhrnu 170 mld Kčs kompaktní a národohospodářsky velmi významnou složku.

U cenových dotací a intervencí jde o národohospodářsky jasný případ, při němž finanční dotace z rozpočtu nahrazuje výrobci určitého produktu hospodářskou ztrátu z ceny, která mu nekryje výrobní náklady. Náprava tu může být zjednána buď normativním zvýšením ceny o příslušnou nákladovou položku, čímž by se její dopad přesunul z výrobce na spotřebitele. Ve státním hospodářství by přitom odpadla rozpočtová částka vyžadovaná onou intervencí do ceny příslušného produktu. Národohospodářsky je zřejmé, že takový postup nemůže mít žádný inflační účinek, protože jde o číselně se vyrovnávající posuny stejných hospodářských veličin. Důsledek tohoto vyrovnávání dopadne tíživě jen na spotřebitele onoho produktu; národohospodářskou analýzou bylo by přitom třeba přezkoumat, zda tím ve známém "spotřebním koši" nedochází k podstatnému zhoršení životní míry některých kategorií obyvatelstva při daném stavu důchodů. Omezíme-li se na částku cenových intervencí v úhrnné výši zmíněných 9 mld Kčs při maloobchodním obratu 160-170 mld Kčs a při národním důchodu asi 180 mld Kčs, je zřejmé, že by se ona částka vstřebala bez vážnějších důsledků pro spotřebitele během asi dvou let, a to i kdyby v těchto letech bylo provedeno zmrazení mezd a platů. Vždyť nově narůstající důchody mladých pracovníků, kteří nově vstupují do pracovního poměru, vyvážily by zhruba zmíněný cenový vzestup. Úspěšnému řešení celé této rozpočtové kategorie výdajů by dále napomáhalo, kdyby cenový posun byl případně ještě snížen o části, které se ve výrobních nákladech podařilo snížit, např. racionalizací některé nákladové komponenty.

Vážená sněmovno, přestávám na těchto poznámkách, které chtěly poukázat na to, že soustavná pozornost věnovaná cenovým dotacím a intervencím by přivodila v našem rozpočtovém hospodaření významné výdajové úspory, které by nejblíže následující rozpočtové periodě uvolnily případně i rozpočtový prostor pro národohospodářsky efektivní použití nových finančních prostředků státu a které by byly věnovány především na podporu technických inovací v průmyslové výrobě, která pracuje dosud se zaostávajícím strojním nebo technologickým vybavením.

Vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, uzavírám své poznámky zjištěním, že předložený federální rozpočet plní svou finančně hospodářskou podstatou velmi důležitý úkol v naší národohospodářské struktuře a že svým národohospodářským zaměřením určuje závazné směrnice i oběma národním rozpočtům a jejich podřízeným složkám. Svou konstrukcí otvírá federální rozpočet i rozsáhlé další možnosti protiinflačního působení, zejména v obou směrech, které jsme naznačili.

Budu proto hlasovat i se svými kolegy z Čs. strany lidové pro schválení tohoto rozpočtu.

Poslanec Ing. Píš: Vážená Snemovňa národov, vážené súdružky poslankyne, vážení súdruhovia poslanci, aby vládny návrh o štátnom rozpočte československej federácie na rok 1970 mohol byť naplnený, treba odstrániť nedostatky v riadení národného hospodárstva a najmä zabrániť snahe niektorých podnikov rozvíjať extenzívny smer výroby, a tým prehlbovať inflačné tendencie. Ďalej treba obmedziť zvýšené nároky na neoprávnenú investičnú výstavbu, na mzdové fondy, pracovné sily a treba zaručiť, aby podniky plnili zvýšené dodávky pre vnútorný a zahraničný trh.

Chcel by som najmä uvítať tú časť prejavu súdruha ministra Rohlíčka, kde vraví, že i federálna vláda bude podporovať dotáciami najmä náš spotrebný, potravinársky a stavebný priemysel, že sa budú dávať dotácie do tých výrob, ktoré okamžite budú pomáhať zabezpečovať každodennými potrebami náš vnútorný a zahraničný trh. Určite je v našej československej republike mnoho podnikov, ktoré už i v tomto roku prišli s iniciatívou, ako zabezpečiť niektoré výrobky, ktorých nedostatok každý deň pociťujeme.

V sobotu 13. decembra som sa zúčastnil celozávodnej schôdzky v Bavlnárskych závodoch V. I. Lenina v Zlatovciach pri Trenčíne. Títo súdruhovia súčasne oslavovali udelenie vysokého štátneho vyznamenania - Radu republiky - ich národnému podniku v Rybárpoli a súčasne 25 rokov vzniku svojho malého závodu v Zlatovciach v okrese Trenčín. Pri debate s jednotlivými pracujúcimi sa rozprávalo o tom, ako došlo k tomu záväzku, aká to bola úmorná práca a presvedčovanie, kým sa im podarilo presvedčiť celý kolektív tohto národného podniku, aby na strojoch, ktoré už boli akosi odovzdané do šrotu, opäť začal kolektív s výrobou a obohatil náš vnútorný trh, samozrejme, že v tom budú pokračovať i v roku 1970. Súčasne mali na mňa prosbu, že by to vedeli ešte zvýšiť, keby napríklad dostali prvotriedne zahraničné stroje, ktoré sú niekde v severných Čechách, a tým by pomohli rozšíriť tento sortiment.

Preto by som prosil súdruha ministra, či by mohol zistiť, ktorý je to národný podnik. Bližšie informácie by podal podnikový riaditeľ Mydla, Bavlnárske závody V. I. Lenina, Rybárpole pri Ružomberoku. Boli by veľmi vďační, keby mohli dostať tkáčsky stroj, aby tak mohli obohatiť vnútorný trh potrebnými výrobkami.

Vážené súdružky a súdruhovia, myslím, že by podniky mali konsolidovať ekonomiku, čím by vyjadrili protiinflačné zámery hospodárskej politiky vlády, a tak pomohli upevniť ekonomickú rovnováhu. Myslím, že veľkú úlohu by sme mohli zohrať i my, poslanci Českej národnej rady, Slovenskej národnej rady i Snemovne národov tým, že by sme v každom závode, na každom JRD i štátnom statku, v stavebníctve atd. pomáhali zamedziť inflačným zámerom, aby skutočne štátny rozpočet československej federácie bol hneď v prvých mesiacoch roku 1970 plnený.

Tak v roku 1969, ako aj v roku 1970 by sme mali konkrétnymi činmi na pracoviskách naplniť výzvu ÚV KSČ k rozvoju iniciatívy pracujúcich, i socialistické záväzky k 25. výročiu oslobodenia ČSSR Sovietskou armádou. Viem, že už existuje celý rad takých záväzkov. Bolo by treba tieto záväzky na konci roku vyhodnotiť a na základe zistených nedostatkov ich spresniť, doplniť a vyhlásiť pre rok 1970.

Za veľmi dôležité považujem zvýšiť autoritu vedúcich pracovníkov, neustále zvyšovať pracovnú disciplínu, a to na každom hospodárskom úseku, v priemysle, stavebníctve a v poľnohospodárstve.

Bolo by však treba, ako som sa dozvedel na mnohých závodoch, na MNV a JRD, uskutočniť racionalizáciu a zhospodárnenie štátnej správy. Súčasný stav je poznamenaný veľkou duplicitou centrálnych orgánov, čo sa určite odrazí vo zvýšenom počte pracovníkov i v rozpočtových výdavkoch.

Mal by som dotaz, prečo sa dosiaľ neurobil komplexný projekt riadenia činnosti štátneho a hospodárskeho aparátu.

Myslím, že štátny rozpočet československej federácie môže byť splnený len za aktívnej účasti všetkých pracujúcich, ktorí pracujú na všetkých úsekoch, teda aj nás poslancov, a to dobrým stykom s našimi voličmi vo volebných obvodoch.

V tomto roku sme mali hodne práce v Českej národnej rade, v Slovenskej národnej rade, ale i v Snemovni národov, v jednotlivých výboroch i na plénach. V roku 1970 budeme mať viacej času navštíviť naše závody, JRD a volebné obvody vôbec, aby sme tak spolu s pracujúcimi dokázali, že štátny rozpočet československej federácie sa bude dôsledne plniť.

Na záver svojho krátkeho diskusného príspevku odporúčam Snemovni národov vládny návrh zákona o štátnom rozpočte československej federácie na rok 1970 na schválenie.

Poslanec Pešek: Vážená sněmovno! Nepřihlásil jsem se k diskusi proto, abych rozebíral některé finanční otázky, ale abych řekl několik poznatků, které jsem získal mezi lidmi a které sám pociťuji.

Projednávání a schvalování státního rozpočtu je jistě vážná záležitost. Naši pracující netrpělivě očekávají, jaká opatření učiní naše vláda ke konsolidaci naší finanční politiky.

Ve zprávě ministra financí a jiných orgánů se poukazuje na vysoký růst příjmů našeho obyvatelstva. Jsou však tyto vyšší příjmy ve všech vrstvách našeho obyvatelstva? Proč naše vládní orgány neuvádějí konkrétně o kolik stouply mzdy třeba v hutích nebo v lehkém průmyslu, a to zvláště mzdy dělnické, mzdy technických pracovníků, jaké byly příjmy v některých komunálních službách atd. Jak jsem měl možnosti získat údaje z určitých materiálů, dosahoval měsíční příjem až 40 000 Kčs, jinak okolo 10 000 Kčs. Mohlo by se také hovořit o konkrétních příjmech pracovníků různých orgánů i kulturní fronty, a to vše ze státní pokladny. Tedy ne u všech dělníků jsou zvýšené příjmy. A to je předmětem oprávněné kritiky dělníků a prostých pracujících. Za tím globálem se vždycky něco nedobrého skrývá. Řekne-li se našim pracujícím lidem pravda o naši situaci, tak to přijmou a budou se snažit dělat více, třeba i v neděli. Uskrovnit se, ale i na jiných místech.

Silně se kritizuje, že se podíly vyplácejí tím způsobem, že dělník dostane v průměru 400 - 800 Kčs, a mnozí ředitelé mají odměny od 40 do 120 tisíc. Kdo to navrhuje?

Naši pracující říkají: zaplaťte dobře lékaře, aby dobře léčili, zaplaťte učitele, aby dobře učili, zaplaťte chirurgy, kteří zachraňují lidské životy, zaplaťte dobře výrobní techniky, kteří se podílejí na výrobě, kteří dávají do výroby nové metody, zaplaťte dobře naše ředitele - kapitány průmyslu, protože na nich velmi záleží. To se nám všechno vyplatí.

Myslím si, a říkají to všichni pracující: zrušme všechny papírové instituce, ty různé mezičlánky, které ztrpčují náš život, které ztěžují rychlejší rozvoj výroby, vědy a techniky a tím také celé naší ekonomiky. Hovořilo se nedávno o tom, že by se naše vědecké ústavy měly přestěhovat do závodů, do zemědělství atd. Moc se toho neudělalo. Nevím, jestli se na Václaváku něco vypěstuje. Myslím, že ne.

Zaveďme systém odměny podle množství a kvality práce. Doposud to tak není. Mohl bych to prokázat na příkladech. Některé kolektivy se dohadovaly, že by mohly snížit počet pracovníků, že by některá funkce nebyla potřebná, a ten rozdíl by dostaly. Ten pracovník by šel do výroby a vytvářel by určité hodnoty. Ale to nejde, bojíme se, aby dělníci nezbohatli. Tím by naše národní hospodářství určitě získalo.

Stále není možno prosadit větší pravomoc našich mistrů. Zodpovědnosti jim dáváme tolik, že to nemohou někdy nervově snést, utíkají. Mnozí navrhovaní pracovníci, s potřebným vzděláním nechtějí mistra dělat a raději zůstávají v manuální sféře. Opět bych to mohl dokázat na příkladech. Dejme mistrům také větší pravomoc i na úseku finančním. Je to nutné.