Prosím, abyste vyslechli odůvodnění k tisku č. 19 o kárné odpovědnosti soudců.

Přijetím návrhu zákona o změnách a doplnění dosavadního zákona č. 36/64 o organizaci soudů a volbách soudců vzniká nutnost přijmout i tento vládní návrh, kterým se mění a doplňuje zákon o kárné odpovědnosti soudců z povolání. Je to dosavadní zákon č. 142/61 Sb. To proto, že tento zákon v podstatě provádí jedno z ustanovení tehdy platného organizačního zákona. Ani na tomto úseku nedochází ke změně koncepce. Nebudou zřizovány tzv. soudcovské rady, jak bylo původně uvažováno. V navrhované osnově se jen upravují organizační ustanovení tak, aby odpovídala nové struktuře soudů ve federativní republice. Nově budou tedy vytvořeny kárné senáty nejvyšších soudů obou našich republik a kárné senáty Nejvyššího soudu ČSSR. Přitom čl. 2 vládního návrhu pamatuje na to, aby po přechodnou dobu, než budou tři zmíněné nejvyšší soudy zřízeny, vykonával dosavadní Nejvyšší soud působnost v kárných věcech podle dosavadních předpisů. Z federativního charakteru státu plyne, aby pro kárné řízení proti soudcům krajských a nejvyšších republikových soudů byl příslušný kárný senát NS ČSR nebo NS SSR. Jen v kárných věcech proti soudcům federálního Nejvyššího soudu bude příslušný kárný senát Nejvyššího soudu ČSSR.

Nově se upravuje právo na podání návrhu na zahájení kárného řízení v § 6 odst. 1 návrhu. Toto se svěřuje v nejširším rozsahu ministru spravedlnosti příslušné republiky, a to tak, že může navrhnout zahájení řízení kárného proti kterémukoli soudci z povolání v republice. Dále pak podání návrhu je svěřeno předsedovi soudu - na každém stupni - a to proti soudci příslušného toho kterého soudu. Dále je promítnuta v osnově zásada, že proti rozhodnutí kárného senátu krajského soudu je odvolání ke kárnému senátu Nejvyššího soudu republiky. Opravný prostředek je vyloučen proti rozhodnutí kárného senátu kteréhokoliv z nejvyšších soudů.

Konečně nově je upraveno v navrhovaném § 18 a/ osnovy, aby pro kárné řízení bylo použito přiměřeně ustanovení trestního řádu, pokud tento zákon č. 142/1961 Sb., nestanoví jinak než trestní řád.

Další navrhovaná ustanovení upravují, který orgán bude vyrozuměn o kárném řízení /§ 9/ a kterým orgánům se doručuje rozhodnutí. Aby bylo zabráněno dvojímu potrestání upravuje se nově § 17 b/, když již bylo uloženo opatření pro přestupek a rovněž budou respektována opatření uložená podle zákona č. 38/1961 Sb. Je to stanoveno v čl. 2, odst. 2. Zákon se nevztahuje na soudce z povolání - vojáky a pochopitelně se nevztahuje na soudce z lidu. Zejména u vojenských soudů je zvláštní kárná odpovědnost.

V zásadě se nemění dosavadní disciplinární právo, neboť toto přijetí odpovídá postavení nezávislého soudce, který se řídí právním řádem socialistického státu. Proto jménem ústavně právního výboru Sněmovny lidu si vám dovoluji navrhnout, aby byl schválen návrh /tisk č. 19/ ve znění s doplňky, jak vyplývá ze zprávy, kterou jste rovněž dostali.

Predseda SN Mihálik: Ďakujem spravodajcovi poslancovi dr. Srbovi.

Hlási sa niekto do diskusie? /Nikto sa nehlási./

Želá si súdruh podpredseda vlády prof. dr. Laco zaujať stanovisko? /Podpredseda vlády dr. Laco: Nie./

Spravodajca poslanec dr. Srb z poverenia ústavnoprávneho výboru odporúča schváliť návrh vlády ČSSR na novelizáciu zákona č. 142/1961 Zb., o disciplinárnej zodpovednosti sudcov z povolania v znení výborovej správy označenej ako tlač 17/SN.

Kto súhlasí s týmto návrhom, nech zdvihne ruku. /Deje sa./

Ďakujem. Kto je proti? /Nikto./

Zdržal sa niekto hlasovania? /Nikto./

Návrh bol jednomyseľne schválený.

Na programe je ďalej bod

Spravodajcom je poslanec dr. Srb. Prosím, aby predniesol svoju správu.

Zpravodaj poslanec dr. Srb: Soudruzi a soudružky poslankyně, ústavní zákon č. 143/68 Sb., o čs. federaci nezrušil v čl. 143 odst. 1 hlavu osmou "Soudy a prokuratura" Ústavy z r. 1960. Teprve ústavním zákonem přijatým na tomto našem zasedání Federálního shromáždění se zmíněná hlava Ústavy mění a doplňuje, aby důsledně na všech úsecích se uplatňovaly zásady federativního uspořádání státu. Tak bylo stanoveno i v čl. 145 úst. zákona o čs. federaci.

Také podle čl. 37 odst. 2 citovaného úst. zákona příjme Federální shromáždění zákony, u nichž výkon patří v plném rozsahu orgánům republik. Takovými zákony jsou m.j. i trestní zákon a trestní řád.

Proto je předkládána osnova zmíněného tisku 21 zákona, kterým se mění a doplňuje trestní řád, tj. zákon o trestním řízení soudním.

Vládní návrh zákona však nejen navazuje na naznačené ústavní změny, ale i obsahuje změny, kterými by byly zakotveny dobré zkušenosti získané při uplatňování zákonného opatření předsednictva Federálního shromáždění z 22. srpna 1969 č. 99/1969 Sb., o některých přechodných opatřeních nutných pro upevnění a ochranu veřejného pořádku. Již proto, že účinnost tohoto opatření končí dnem 31. prosince 1969. Tak je např. přijímána instituce samosoudce /soudce jediný/ v navrhovaných změnách. Tento soudce rozhoduje ovšem - stejně jako předseda senátu - jen v případech, kdy to tento zákon výslovně stanoví. V souvislosti s touto úpravou § 2 odst. 1 tr. řádu je nutno hodnotit i nový § 314 a/ tr. řádu obsahující výpočet přečinů a trestních činů, u nichž koná řízení samosoudce. Zde je patrna návaznost na opatření č. 99/69 Sb., a nutno zdůraznit, že navrhovatelé byli vedeni snahou při stanovení okruhu podstat, o nichž bude rozhodovat samosoudce, aby zatím byly svěřovány samosoudci k projednání věci, kde podle zkušeností bývají skutkové okolnosti jednoduché. Při posuzování takové věci a rozhodování o vině a trestu jsou v těchto případech obvykle náročnější aspekty právní. Toto je třeba mít na mysli při hodnocení, proč bude rozhodovat samosoudce o tr. činu podle § 221 odst. 1 tr. zákona /úmyslné ublížení na zdraví/ a nikoliv už o trestném činu podle § 223, odst. 1 tr. zákona /nedbalostní ublížení na zdraví/. Vždyť v tomto případě je kvalitativně nižší vina. Ovšem jde téměř vždy o dopravní nehody, kde skutková zjištění, okolnosti případu i míra viny bývá výsledkem rozsáhlejšího zkoumání, často za přibrání znalce. Je tedy vhodné, aby zde zůstalo zachováno senátní rozhodování a soudci z lidu budou zde přispívati v budoucnu svými bohatými životními zkušenostmi i ke správnému posuzování věcí.

Analogicky vhodné je i ustanovení, že samosoudce nebude konat řízení o trestném činu mladistvého, uprchlého, recidivisty, osoby omezené ve způsobilosti k právním úkonům nebo zcela jí zbavené apod.

Na druhé straně je třeba chápat, že praxe musí prověřit, do jaké míry se institut samosoudce osvědčí. Pracuje se na rozsáhlé přestavbě tr. řízení, takže v budoucnosti bude možno okruh působnosti samosoudce rozšířit, event. jinak vymezit.

Dále se nově upravuje v navrhovaném znění § 17 odst. 1 tr. řádu - okruh trestních činů, o nichž bude v prvním stupni řízení rozhodovat krajský soud. Vedle kontrarevolučních tr. činů má napříště krajský soud rozhodovat o nejtěžších kriminálních deliktech. To je o těch, na něž je v dolní hranici trestní sazby stanoven trest 5 let odnětí svobody, nebo za které je možno uložit trest smrti.

K této úpravě jsou opodstatněné výhrady, totiž v tom smyslu, že vždy by měl v prvním stupni rozhodovat okresní soud. Senáty těchto soudů by vždy měly být na té úrovni, aby zvládly často velmi složitou problematiku nejtěžších trestných činů, ať skutkovou nebo právní.

Navrhovatelé však vycházejí z toho, že u krajských soudů jsou v naprosté většině zkušení, osvědčení, vzdělaní soudci. Bude proto za současného kádrového obsazení vyloučeno, aby event. o nejtěžším deliktu rozhodoval mladý 25letý soudce jako předseda senátu, jak by tomu mnohde bylo u okresního soudu. Přitom právě přijatý novelizovaný § 18 zákona o organizaci soudů a volbách soudců stanoví, že senáty krajských soudů. pokud budou rozhodovat v tr. věcech, jako soudy prvého stupně, se skládají ze dvou soudců z povolání a tří soudců z lidu. Takové obsazení by mnohdy u okresních soudů nebylo možno zajistit.

Významnou změnou oproti dosavadnímu stavu je zavedení objasňování přečinů. Cílem je po vzoru zákonného opatření č. 99/69 Sb., umožnit co nejrychlejší postih pachatele. Objasňování zavádí pružnější postup ve stádiu, které předchází soudnímu řízení. To u přečinů s ohledem na jejich menší závadnost a obvykle jednoduchou skutkovou podstatu. U přečinů bude přípravné řízení jen výjimečné. Osnova stanoví přesně úkony, které lze v rámci objasňování konat / § 179 písm. b/ tr. řádu/. Odpadá usnesení o zahájení stíhání, odpadá obvinění, odpadá seznamování s výsledky objasňování, ale také není možná účast obhájce. Údaje vyslýchaných osob se zachytí ve zprávě výsledku o objasňování /§ 179 písm b/ odst. 2, písm. a/. Ukáže-li se však potřeba provést výslech svědka, postupuje orgán podle dosud platných předpisů. /Oddělení 2 hlavy páté tr. řádu./ Objasňování má být skončeno do 1 měsíce a nedojde-li k odložení věci nebo postoupení národnímu výboru event. jinému orgánu, předloží orgán konající objasňování věc prokurátorovi. Ten pak nepodává obžalobu, ale návrh na potrestání. Podklad pro jednání soudů tvoří zpráva o výsledku objasňování. Prokurátor může ovšem věc vyřídit i jinak /odložením či přerušením - § 179 písm. d/odst. 5 a § 179 písm. e/./

Opět bude po přijetí zákona nutno prověřovat, do jaké míry se osvědčí zavedení zpráv shrnujících výsledek objasňování. Dále, aby snaha po maximálním urychlení postihu nevedla k méně kvalitnímu výsledku, neboť tím by se objasňování další přeneslo do řízení před soudem, a tedy účel /urychlení postihu pachatele/ by byl oddálen. To i v souvislosti s tím, že prokurátor na straně jedné a event. obhájce na druhé straně se zúčastní řízení až po vypracování zprávy o objasňování. Dále bude třeba sledovat, zda se osvědčí, aby samosoudce k důkazu na hlavním líčení četl zprávu o výsledku objasňování / § 314 písm, h/ odst. 5 tr. řádu/. l když je nutno připustit, že již rakouský tr. řád z r. 1873. platný v českých zemích do r. 1950, podobný institut znal a při jeho provádění nedocházelo k potížím.

Další podstatnou změnou v tr. řízení bude, že namísto předsedy Nejvyššího soudu má podle § 226 odst. 1 tr. řádu navrhovaného znění právo podávat stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti.

Ještě je třeba zdůraznit, že novela trestního zákona v § 57 zavádí trest zákazu pobytu, takže § zákona je nutno upravit, a sice je to v § 350 a/, výkon tohoto trestu.

Konečně je třeba připomenout, že vládní návrh zákona, pokud jde o rozhodování o vazbě, na požadavek článku 9 mezinárodního paktu o občanských a politických právech umožňuje, aby osoba, která je ve vazbě, cestou stížnosti, a to v řízení před soudem uplatnila své námitky proti zákroku prokurátora. Promítá se to v ustanovení §§ 72, 146, 172 a 314 trestního řádu.

V dalších ustanoveních osnova převážně se neuchyluje od dosavadních principů trestního řízení. Přihlíží sice ke skutečnosti, že nebudou místní lidové soudy, že není možnost atrakce na Nejvyšší soud apod., ale jinak jen provádí, jak na počátku bylo již zmíněno, princip federalizace našeho státu. Počítá se s úpravou celého trestního řízení jako zjednodušeného a zrychleného postupu. Legislativní příprava k těmto úpravám však bude náročná, a proto v dnešní etapě je plně vyhovující navrhovaná úprava dílčí.

Proto navrhuji a žádám, abyste přijali návrh tisku č. 21, jak je doporučováno i společnou zprávou výboru ústavně právního a branného a bezpečnostního výboru Sněmovny národů. Děkuji.

Predseda SN Mihálik: Ďakujem poslancovi Srbovi za prednesenie správy. Hlási sa niekto do diskusie? Prosím, súdruh podpredseda vlády Laco.

Podpredseda vlády ČSSR prof. dr. Laco, DrSc.: Ďakujem, súdruh predseda. Vážené súdružky poslankyne, vážení súdruhovia poslanci, súdruh poslanec Eduard Frank dal k návrhu zákona, ktorým sa mení a doplňuje trestný poriadok, zákon č. 141/61 Zb., písomne niekoľko pripomienok. Rád by som ich uviedol a zaujal k nim stanovisko.

Súdruh poslanec Frank píše, že je toho názoru. že zavádzaná nová forma odhaľovania prečinov objasňovaním by mala byť uplatnená i pre odhaľovanie menej závažných trestných činov, ktoré dosiaľ boli vyhľadávané. Ďalšie trestné činy by bolo vhodné vyšetrovať. Tým by mohli byť úplne vypustené ustanovenia trestného poriadku, upravujúce vyhľadávanie, znovu upravený § 168 trestného poriadku s tým, že by bolo stanovené, ktoré trestné činy okrem prečinov by boli objasňované a ktoré vyšetrované.

Ako meradlo pre použitie objasňovania alebo vyšetrovania trestných činov by bolo vhodné použiť novo navrhovaného ustanovenia § 314 a/ o pokračovaní pred samosudcom. Prijatím takej zákonnej úpravy bolo by docielené zrýchlenie pokračovania u orgánov Verejnej bezpečnosti, kde sa robí vyhľadávanie, odpadli by formálne prekážky, ktoré sťažujú rešpektovanie zásady trestného zákona, zakotvené v § 2 ods. 4 trestného poriadku o urýchlenom prerokovávaní trestnej veci.

Súdruh poslanec má svojou pripomienkou pravdu. Je to vec, ktorou sa legislatívna rada vlády ČSSR už zapodievala. Došlo k bohatej a vecne veľmi významnej výmene názorov, ale i k záverom, že zatiaľ v tomto štádiu by sme nemali ešte prijať návrh podobného obsahu, ako to uplatňuje súdruh poslanec Frank. A to z dvoch hlavných dôvodov: Za prvé preto, že sa nám veľmi hodí a potrebujeme získať skúsenosti s uplatňovaním tejto zmeny, ktorú navrhujeme už teraz. To je jeden dôvod. A druhý dôvod je, že ešte nemáme domyslené, pokiaľ ide o dopady, všetky dôsledky takéhoto návrhu. Teda jednak získanie skúseností a jednak domyslieť tieto dopady, to boli príčiny, ktoré viedli legislatívnu radu a potom i vládu ČSSR k tomu, že tento návrh sa ešte neodporúča realizovať.

Chcel by som k tomu však poznamenať, že je predmetom úvah a pri tzv. veľkej novele, ktorú legislatívna rada a vláda ČSSR chystajú, k nemu zrejme dôjde. I podľa mojej osobnej mienky pre budúcnosť s realizáciou takéhoto návrhu je možné počítať, pravdepodobne sa i bude realizovať.

Za druhé má súdruh poslanec Frank k vládnemu návrhu č. 21, o ktorom teraz rokujeme, takúto pripomienku: Novela trestného poriadku by mala tiež počítať s ustanovením o spôsobe formy pokračovania v prípadoch, keď v priebehu objasňovania prečinu bude zistené, že ide o trestný čin a naopak. Táto otázka by mala byť vyriešená tak do doby podania návrhu na potrestanie, ako i v priebehu jeho prerokovávania pred súdom. Napríklad bude objasňované konanie ako prečin proti majetku v socialistickom a osobnom vlastníctve a nakoniec sa zistí, že ide o trestný čin, pričom o veci dosiaľ rozhodoval samosudca, ktorý však nebude môcť rozhodovať o trestnom čine. Javí sa vhodné po procesnej stránke upraviť v takýchto prípadoch formálny postup. Novela trestného poriadku na tieto prípady nepamätá.

Je to síce pravda, ale myslím, že len formálne. Znenie navrhovanej novely trestného poriadku sa totiž výslovne touto otázkou nezaoberá, ale platný trestný poriadok umožňuje takú vec odovzdať príslušnému orgánu, vykonávajúcemu vyhľadávanie alebo vyšetrovanie. To isté je možné aj v konaní pred súdom. Teda vlastne platný právny predpis v svojom celku nielen v týchto veciach, ktoré sú novelizované, takýto postup, takúto procesnú procedúru, ako súdruh poslanec Frank navrhuje, umožňuje.

To je, súdruh predseda, všetko, pokiaľ ide o pripomienky súdruha poslanca Franka. K spravodajskej správe žiadne pripomienky nemám.

Predseda SN Mihálik: Ďakujem súdruhovi podpredsedovi vlády. Hlási sa ešte niekto o slovo? Nikto. Súdruh poslanec Frank je spokojný s týmto vysvetlením? /Poslanec Frank: To stačí, děkuji./

Želá si ešte záverečné slovo súdruh spravodajca? /Spravodajca poslanec dr. Srb: Děkuji, soudruhu předsedo./

Navrhuje sa teda schváliť vládny návrh novelizácie trestného poriadku v znení spoločnej správy výborov. Kto, prosím, súhlasí s týmto návrhom, nech zdvihne ruku. /Deje sa./ Kto je proti, zdržal sa hlasovania? Nikto. Novelizáciu trestného poriadku Snemovňa národov schválila jednomyseľne.