Teraz súdruh poslanec dr. Srb podá tiež správu k ďalšiemu bodu programu. Je to bod č. 12

Dávam slovo spravodajcovi.

Zpravodaj poslanec dr.Srb: Vážená Sněmovno národů, další v řadě justičních novel, která má vstoupit v platnost dnem 1.1. 1970 po dnešním našem přijetí, je osnova zákona tisk 22. kterým se mění a doplňuje trestní zákon. Také tento návrh je veden snahou přizpůsobit trestní právo hmotné stavu, který z ústavního zákonu vyplyne k 1.1.1970. Proto se ruší ustanovení § 26. neboť dále místní lidové soudy nebudou.

Hlavně však osnova přejímá některá osvědčená ustanovení zákonného opatření č. 99/69 Sb. Je to trest zákazu pobytu - § 57 a/. Tento trest může být uložen jako samostatný, neboť vedle jiného trestu, pokud to trestní zákon připouští.

Je třeba upozornit na ustanovení § 57a odst. 3 a bude nutno po projednání s příslušnými vládními činiteli dopodrobna rozvést pojem doporučeného oboru a zařazení do pracovního poměru v takovém oboru na dobu trestu.

Důvodová zpráva vysvětluje, že účelem tohoto trestu je ochrana společnosti před antisociálními a sociálními živly, jako recidivisty, výtržníky, příživníky a zloději. Tento trest však nelze uložit mladistvému vzhledem k ustanovení § 78 trestního zákona.

Pokud jde o obecnou část trestního zákona, zavádí se vzhledem k tomu, že naše republika přistoupila k Úmluvě o nepromlčitelnosti válečných zločinů a zločinů proti lidskosti, nové ustanovení § 67 a a 68 a. Stanoví, že nezaniká trestnost uplynutím promlčecí doby u všech trestných činů proti lidskosti, až na trestný čin podle § 261, který je menší nebezpečnosti, u jiných nejzávažnějších i kriminálních deliktů, zejména proti životu, zdraví a svobodě člověka, pokud by byly spáchány za okolností, že dle mezinárodního práva zakládají válečný zločin nebo zločin proti lidskosti. Nezaniká ani trestnost činu dle § 1 zákona na ochranu míru, který zní: "Kdo se pokusí rozrušovat mírové soužití národů tím, že jakýmkoliv způsobem podněcuje k válce, válku propaguje nebo válečnou propagandu jinak podporuje..."

Druhá norma pak stanoví, že se nepromlčuje ani výkon trestu uloženého pro tyto trestné činy.

Dále v této části trestního zákona je přijímáno nové - jistě oprávněné ustanovení o ambulantním ochranném léčení podle § 72 odst. 4.

Zrušením § 89 odst. 1 trestního zákona bude jen uskutečněn soulad s předpisy o nové organizaci soudů.

Stejně ve zvláštní části trestního zákona nové znění § 102 - hanobení republiky a jejího představitele - je nutné pro nové státoprávní uspořádání ČSSR a ustanovení nových nejvyšších orgánů.

Konečně návrh zákona zavádí novou podstatu v § 209 a neoprávněné používání cizího motorového vozidla. Na celém světě se stávají problémem při rychlém rozvoji automobilismu krádeže motorových vozidel všeho druhu. Přitom vznikají nenahraditelné škody na životě a značné škody materiálové. I v našem zákoně je třeba proto zachytit přísnější sankcí množící se trestnou činnost proti tomuto majetku. Dosavadní zákon ani neumožňuje postihnout všechny formy útoků - paragrafy 133 a 249 trestního zákona. Nová podstata - § 209 a - je speciální zákonná úprava a zná i ochranu socialistického majetku i ochranu majetku osobního, tedy pravděpodobně i soukromého majetku, pokud analogie z hlediska trestního zákona je možná. Otázka bude tam, kde soukromník vlastní nákladní vozidlo nebo autotaxi. které je výrobním prostředkem.

Úprava postihuje nejen přímého pachatele, ale i podílníka, nejen toho, kdo se zmocní vozidla, ale i toho, kdo užívá neoprávněně vozidla svěřeného, což se týká tzv. černých jízd. Zákon postihuje zvýšenou sazbou recidivisty, toho, kdo činem získá ve větším rozsahu neoprávněný majetkový prospěch apod.

Toto opatření zvláštní části trestního zákona je jistě velmi nutné. Stejně jako v předchozích případech, žádám, vážená Sněmovno, abyste tuto osnovu novely trestního zákona podle tisku 22 a podle společné zprávy výborů ústavně právního a branného a bezpečnostního, přijali.

Predseda SN Mihálik: Ďakujem spravodajcovi. Hlási sa niekto o slovo k tomuto návrhu? /Nikto./

U tohto návrhu zákona odporučil spravodajca, aby bol schválený s úpravami, ktoré sú formulované v spoločnej správe výborov Ústavnoprávneho a Branného a bezpečnostného. Kto teda súhlasí s týmto návrhom, nech zdvihne ruku. /Deje sa./ Je niekto proti? /Nikto./ Zdržal sa niekto hlasovania? /Nikto./ Ďakujem. Konštatujem, že novela trestného zákona č. 140/61 Zb., bola schválená Snemovňou národov jednomyseľne.

Predsedníctvu došiel návrh, aby sme urobili prestávku. Dávam vám túto vec na úvahu. Vzhľadom na to, že máme len dva vládne návrhy, pýtam sa vás, či máme urobiť prestávku, alebo pokračovať v rokovaní? /Prejavy pre i proti./

Prerušujem teda rokovanie na 10 minút.

/Schůze přerušena v 10.08 hod./

/Schůze opět zahájena v 10.20 hod./

Predseda SN Mihálik: Vážená Snemovňa národov, pokračujeme v prerušenom rokovaní.

Chcel by som upozorniť členov Predsedníctva Federálneho zhromaždenia, že schôdzka Predsedníctva Federálneho zhromaždenia, ktorá bola plánovaná na zajtra, bude sa konať dnes, t.j. 18. decembra 1969, v obrazárni vedľa Španielskej sály, a to 30 minút po skončení schôdzky Snemovne ľudu. Prosím vás preto, aby ste si veci usporiadali tak, aby ste sa mohli účastniť tejto schôdzky.

Teraz prerokujeme 13. bod nášho programu, a to je

Prosím poslanca dr. Srba, aby ako spravodajca podal Snemovni národov správu o prerokovaní tohto vládneho návrhu.

Zpravodaj poslanec dr. Srb: Vážená Sněmovno národů! Bylo řečeno, že ústavní zákon, kterým se mění a doplňuje Hlava osmá Ústavy o soudech a prokuraturách nezná dosavadní místní lidové soudy a že již opatření předsednictva Federálního shromáždění č.99/69 zavedlo institut samosoudce. Tyto dvě koncepce nejsou samoúčelné, ale jsou v dané úpravě nutné. Místní lidové soudy vykonaly velký kus práce, často přes obětavost dobrovolných pracovníků nebylo dosaženo žádoucích výsledků.

Zákon č. 38/61 o místních lidových soudech nedával možnost uložit odpovídající opatření - trest, často za závažná provinění, která se k místním lidovým soudům dostala. Vycházel ze zásady, že občan má být spíše přesvědčován, že na něho má mít vliv morální působení kolektivu, ať už preventivně nebo po spáchaném provinění. Někdy ovšem i místní lidové soudy neměly dostačující personální vybavení. Tyto momenty zdaleka nebyly jedinými, které způsobily pokles občanské kázně a nepříznivě ovlivnily situaci hospodářskou i na úseku veřejného pořádku.

Jsme svědky. že někteří spoluobčané zbytečně skupují věci na trhu, neberou vážně ani pracovní morálku ani nerespektují socialistické soužití a nemají úctu k socialistickému vlastnictví. Řídí se starou zásadou, že z cizího krev neteče. Jiní melouchaří, další se živí prodejem cizích valut, prostitucí atd.

Uvedená jednání, pokud jsou závažná, jsou postižitelná jako soudní trestní čin. Jednání menšího rozsahu zatím nebylo lze přísně postihnout. Přece ale tyto útoky jsou v současné době značně společensky nebezpečné, zejména pro své množství. Přijetím zákona o přečinech bude podstatný úsek tohoto trestního práva překlenut.

Je však treba mít na zřeteli, že ani do rukou komisí pro ochranu veřejného pořádku není zatím zákonem č. 60/61 Sb., o úkolech národních výborů při zajišťování socialistického pořádku dán dnes už dostatečný nástroj. Domnívám se, že i tam, na úseku narušování soužití v domě, rozvracení rodin, neplnění ohlašovací povinnosti, černé stavby, porušování protipožárních předpisů apod., je třeba zasáhnout novelou hmotného práva a upřesnit proces zákonem o trestním řízení správním.

Nepochybně však zákon o přečinech naší společnosti pomůže. Zákon zavádí řadu podstat přečinů, které lze shrnout do přečinů proti socialistickému hospodářství § 2, proti majetku v socialistickém a osobním vlastnictví § 3, a proti zájmům společnosti v oblasti styku s cizinou, § 4, a proti pytláctví § 4, což je nové, přečin maření výkonu úředního rozhodnutí § 6, proti pracovní kázni § 7, proti socialistickému soužití § 9, podílnictví § 10, nadržování § 11, jsou formulovány jako samostatné podstaty.

Tyto přečiny projednávají soudy, § 13. jde o zaviněná, převážně úmyslná jednání. Nedbalostní přečin je obsažen v § 3, odst. 2 návrhu, proti majetku v socialistickém vlastnictví, je-li škoda způsobena do výše Kčs 5000,-. Vyžaduje se však po subjektivní stránce kvalifikovaná nedbalost, svědčící o neodpovědném postoji k socialistickému vlastnictví. Avšak i toto ustanovení má opodstatnění, například manka, nezodpovědný postoj k svěřenému majetku v podniku apod. Je si třeba uvědomit, jak často bude obtížné dokazování zejména u přečinů d1e § 2 písm. b a g, zvláště kdyby měla být postižena pro přečin jen jedna strana. Stejně obtížné bude dokazování přečinů podle § 2 písm. c. Ovšem tuto podstatu znal již zákon č. 15/47 Sb., o stíhání černého obchodu a podobných pletichách. Přečin dle § 3 přesně zachycuje všechny možné formy útoku, krádež, zpronevěru, podvody i poškozování věcí. Ustanovení § 5 je převzato z opatření předsednictva Federálního shromáždění c. 99/69 Sb., je samozřejmé a správné. Třeba zdůraznit, že musí jít o účast aktivní, aby naplňovala i znaky § 1 zák., tj. zaviněného a pro společnost nebezpečného činu. Zákon zavádí přečin nedovoleného vyzbrojování. Stačí vyrobit či přechovávat nebo si opatřit jedinou zbraň, více zhraní a střelivo. je již kryto trestním činem. Z nových, právě přijatých norem vyplývá podstata a sankce za přečiny, tj. § 6. maření výkonu úředního rozhodnutí. Důležitým je ustanovení § 7 proti pracovní kázni. Tato problematika bude jistě účinným nástrojem ke konsolidaci na poli hospodářském. Zákon vede novou hranici mezi trestním činem. mezi přečinem a přestupkem.

Dovolte, abych se ještě zmínil o zmíněné změně, že totiž bylo přijato ustanovení v § 4, kde je kvalifikován nový přečin, a to je pytláctví. Při jednání ústavně právního výboru byl totiž uplatněn z podnětů dvou dobrovolných společenských organizací, a to Československého mysliveckého svazu a Svazu rybářů požadavek, aby navrhovaný zákon o přečinech pamatoval i na náležitý postup pytláctví, a to jak pokud jde o neoprávněné zásahy do práva myslivosti, tak i do výkonu rybářského práva. Ukazuje se, že dosavadní prostředky k tomuto postihu, které byly zákonem č. 60/1961 Sb., svěřeny národním výborům, nejsou dostatečné a že nepůsobí preventivně zejména vůči občanům, kteří nejsou organizovanými myslivci nebo rybáři. Škody, které pytláctví působí, každoročně stoupají a maří výsledky obětavé práce, kterou dobrovolní hospodáři z řad členů jmenovaných společenských organizací věnují pro zachování naší přírody a zvěře, která je důležitým faktorem nejen v přírodě, nýbrž i v hospodářství.

Ústavně právní výbor proto doporučuje, aby bylo doplněno v návrhu zákona ustanovení o postihu přečinu pytláctví, jak je formulován ve zprávě ústavně právního výboru k tomuto zákonu. V zákoně je tedy na jedné straně stanovena nová hranice mezi přečinem a soudně trestaným činem a na druhé straně přestupkem. Tato hranice je odlišná od původní úpravy přečinů a odlišná od úpravy provinění. Jak ji znal zákon č.160/1961 Sb., zákon o místních lidových soudech a další.

Důvodová zpráva, kterou jsme obdrželi, velmi citlivě poukazuje na hlediska rozlišování, to je na kvalifikaci přečinů a soudně trestného činu i přestupků. Bude to jistě velmi důležitá hranice a praxe ukáže, jak se tyto hranice ustálí a upřesní.

V závěru prosím, aby i tento vládní návrh zákona /tisk č. 24/ byl schválen s doplněním, jak vyplývá ze společné zprávy výborů ústavně právního, branného a bezpečnostního Sněmovny národů. Děkuji vám.

Predseda SN Mihálik: Ďakujem súdruhovi spravodajcovi. Do diskusie k tomuto bodu sa prihlásili poslanci: Vratislav Příhoda a Felix Vašečka. Dávam slovo poslancovi Vratislavovi Příhodovi.

Poslanec Příhoda: Vážené soudružky a soudruzi, v pořadu jednání nám byl předložen návrh zákona o přečinech. Nemusíme si jistě navzájem zdůrazňovat, že ne všichni občané naší republiky jej přijmou ze stejnými pocity a názory. Ale právě proto považuji za nutné se zmínit o příčinách, které vedou některé naše občany k činům, proti nimž je tento zákon naprosto správně zaměřen.

Předně se domnívám, že naprostá většina našich občanů jej bude chápat jako nezbytné opatření pro odstranění různých nešvarů naší společnosti, proti drobným podvůdkům, chytračení, získávání neoprávněných nebo i bezpracných zisků nebo i jen neoprávněných výhod. Dle stávajících zákonů nebylo možné proti původcům těchto přestupků v dostatečné míře zakročit a proto se také stále a stále vyskytovaly. Tato naprostá většina našich občanů bude si jistě vědoma, že se jich tento zákon netýká a že jím nebudou v žádném případě nijak postiženi.

Ale druhá skupina, hrozně malá, ale o to více se ozývající, bude křičet, že znovu legalizujeme jinou formou známé zákony opatření Federálního shromáždění č. 99/1969 Sb., ze srpna t.r., jehož platnost končí 31.12.1969. Ale ani před touto skupinou lidí nesmíme zavírat oči a nechtít si je připustit. Jsou to lidé, pro které je dobrá každá příležitost, aby přece trochu pošpinili naše socialistické zřízení, aby vyvolali obtíže, aby bránili klidu a pořádku nebo prosadili své úzké sobecké zájmy. V této skupině nejsou totiž jen ti, jejichž jednání bude v každé době a za každé situace v rozporu se zákonem.

Dostávají se tam totiž ti, kteří jen využívají momentální hospodářské situace, nedostatku toho nebo onoho druhu zboží, nedostatku pracovních sil i neukojené poptávce po provedení různých prací. Tito lidé by často ani nemohli se dostat do rozporu se zákonem, kdyby neměli pro své jednání vhodné ekonomické podmínky, kdyby nežili v době, která jim prostě nahrává, v době, kdy vlastně svým způsobem vyplňují mezery v uspokojování nároků a požadavků svých spoluobčanů.

Jestliže dnes podomní prodavač koupí ve státním obchodě přikrývku typu Larisa za 150 Kčs, rozstříhá ji na pruhy a tyto prodává po 35 Kčs jako moderní, velmi hledané a poměrně levné šály, pak tím získá neoprávněný a neopodstatněný zisk, a odebere z obchodu jinak rovněž hledané přikrývky. Když se zamyslíme, není vina také někde jinde?

Kupř. v tom, že se nenajde nápaditý výrobce, ať již ze státního nebo družstevního sektoru, který by sice nastříhal přikrývky, ale balíky této přikrývkové látky dodané již přímo z tkalcovny by přímo upravoval na levné a vkusné a tak žádané šály? A který by je nemusel ani prodávat za takovou cenu, jako onen obchodníček, který to stříhá doma na stole ručními nůžkami, ale s použitím současné techniky by je dával přece levněji a možná i lépe ustřižené? Měl by pak onen obchodníček tolik zájemců o své výrobky?

Jestliže my dnes budeme trestat právem občana, který si opatří nebo hromadí předměty denní potřeby v úmyslu se ziskem je prodat, pak si jistě jsme vědomi, že by jej od něj nikdo nekupoval, kdyby je mohl koupit přímo sám a v dostatečném množství v obchodní síti k tomu určené.

Jestliže se dnes rozmnožila pokoutní soukromá výrobní činnost, pak jistě musíme vidět také příčinu v tom, že nám asi někde něco neklape, že lidé asi těžko shání na drobnou údržbu, opravu nebo rekonstrukci řemeslníka vůbec. Není přece tajemstvím, že řada komunálních podniků některé drobné práce nechce vůbec provádět a také je neprovádí jenom proto, že se jim jeví nerentabilní, že pro ně nemá pracovní síly, nebo prostě že nemá tak rozšířenou a širokou opravárenskou síť. Často jde o maličkosti, drobné opravy, ale i ty někdo musí dělat, pokud nemá to štěstí a šikovné ruce, že je sám pro sebe a svoji rodinu všeumělcem.