Federální shromáždění Československé socialistické republiky 1969
I. v. o.
29
Vládní návrh,
kterým se předkládá k souhlasu Federálnímu shromáždění
Československé socialistické republiky
Konzulární úmluva mezi Československou socialistickou republikou
a Francouzskou republikou, podepsaná v Praze dne 22. ledna 1969
Návrh schvalovacího usnesení:
Federální shromáždění Československé socia-
listické republiky souhlasí s Konzulární úmluvou
mezi Československou socialistickou republikou a
Francouzskou republikou, podepsanou v Praze dne
22. ledna 1969
Důvodová zpráva
Na základě usnesení vlády ČSSR ze dne 1. čer-
vence 1968 č. 227 byla dne 22. ledna 1969 podepsá-
na v Praze Konzulární úmluva mezi Českosloven-
skou socialistickou republikou a Francouzskou re-
publikou.
Její nákladní koncepce vychází z Vídeňské
úmluvy o konzulárních stycích, jejíž smluvní stra-
nou se stalo i Československo. Podepsaná Úmluva
má celkem 52 článků a dělí se do čtyř hlav.
Hlava I (články 1-9) zahrnuje definice a vše-
obecné ustanovení. Článek I obsahuje - obdobně
jako Vídeňská úmluva - definice pojmů používa-
ných Úmluvě. Jsou to např. pojmy konzulární
úřad, konzulární obvod, vedoucí konzulárního úřa-
du a konzulární úředník. Článek 2 pojednává o zři-
zování konzulárních úřadů, které mohou být zři-
zovány na území přijímajícího státu pouze s jeho
souhlasem. Články 3-9 zakotvují postup při jme-
nování, přijetí a ukončení funkcí vedoucího konzu-
lárního úřadu, konzulárních úředníků a ostatních
členů konzulárního úřadu. Konzulární úřednici
mohou mít jen státní občanství vysílajícího státu
(článek 6).
2
Hlava II (články 10-26) obsahuje ustanoveni
o výsadách a imunitách, která zakotvují základní
obecnou povinnost přijímajícího státu usnadňovat
výkon funkcí konzulárního úřadu a konzulárních
úředníků, což je v zájmu nejen vysílajícího, ale
i přijímajícího státu. Jde o celou řadu výsad a imu-
nit, z nichž nejdůležitější jsou ustanovení o vynětí
z jurisdikce, o nedotknutelnosti konzulárního úřa-
du a jeho archívů, o svobodě spojení a svobodě
pohybu. Podle článku 13 členové konzulárního
úřadu nepodléhají jurisdikci přijímajícího státu
pokud jde o výkon jejich funkcí, s výjimkou občan-
skoprávního řízení v případech škod vzniklých při
provozu motorových vozidel, lodí nebo letadel.
Konzulární úředník může být zatčen, vzat do vaz-
by nebo do výkonu trestu odnětí svobody jen vý-
jimečně a pouze v těch případech, že se tak stane
buď na základě usnesení soudu nebo prokurátora
při závažném trestném činu, pro který zákon sta-
noví trest odnětí svobody, jehož horní hranice činí
nejméně 5 let. V případě, že se kterýkoli člen kon-
zulárního úřadu dopustí mimo výkon svých funkci
trestného činu, musí být o tom vysílající stát ne-
prodleně informován diplomatickou cestou. V otáz-
ce nedotknutelnosti budov (článek
16) jde Úmluva
dále než Vídeňská úmluva, neboť zákaz vstupu se
vztahuje i na pozemky příslušející ke konzulárnímu
úřadu a na rezidenci vedoucího konzulárního úřa-
du. Souhlas ke vstupu může být dán pouze vedou-
cím konzulárního úřadu nebo vedoucím diploma-
tické mise nebo osobami, pověřenými některým
z nich.
Svobodu spojení upravuje článek 25 v rozsahu
Vídeňské úmluvy. Jeho odst. 4 však výslovně sta-
noví, že po kapitánu lodi nebo letadla je možno
zasílat konzulární poštu oběma směry. Toto znění
je přesnější než ve Vídeňské úmluvě, kde se v člán-
ku 35 mluví pouze o převzetí pošty. Článek 26
o svobodě pohybu zaručuje svobodu pohybu všem
členům konzulárního úřadu, přičemž je v článku
zakotveno právo přijímajícího státu zakázat z dů-
vodů státní bezpečnosti přístup do některých ob-
lastí.
Hlava III o konzulární pravomoci a konzulár-
ních funkcích (článek 27-45) obsahuje nejvýznam-
nější ustanovení Úmluvy, která se dotýkají náplně
práce konzulárního úřadu a okruhu jeho činnosti.
Konzulární funkce jsou zde přesně vymezeny, takže
Úmluva bude dobrým vodítkem při provádění kon-
zulárních styků.
Podle článku 27 jsou konzulární úředníci
oprávněni chránit zájmy a práva vysílajícího státu
a jeho občanů, podporovat všestranný rozvoj vzá-
jemných styků, mohou získávat zprávy v oblasti
obchodní, hospodářské, kulturní a vědecké. Zprávy
však smějí být získávány pouze zákonnými pro-
středky. Podle článku 28 mohou se konzulární
úředníci obracet při výkonu svých funkcí na pří-
slušné místní orgány přijímajícího státu a na jeho
ústřední orgány. Jde o ustanovení, které bylo pře-
vzato z článku 38 Vídeňské úmluvy.
Článek 40 Úmluvy se týká důležitého závazku
přijímajícího státu k notifikaci o jakémkoli ome-
zení nebo zbavení svobody občana vysílajícího
státu místními orgány a povolování návštěv konzu-
lárních úředníků u osob, které jsou ve vazbě.
V úmluvě byla zakotvena desetidenní lhůta pro
notifikaci a patnáctidenní lhůta pro povolení ná-
vštěvy, počínaje dnem omezení osobní svobody.
Požádá-li však konzulární úředník o návštěvu po
uplynutí 10 dní od začátku zbavení nebo omezení
osobní svobody, musí být tato návštěva umožněna
ve lhůtě 5 dní od podání žádosti.
V dalších článcích hlavy III je zakotveno prá-
vo zastupovat občany, vydávání cestovních dokladů
a víz, funkce matrikáře, funkce notářské a admini-
strativní, doručování dokumentů a vyřizování vy-
žádání, právo dozoru a inspekce na lodích a leta-
dlech a poskytování pomoci v případě ztroskotání,
havárií a jiných nehod.
Hlava IV zahrnuje v článcích 46-52 závěrečná
ustanovení. Článek 46 obsahuje základní pravidla
pro jednání členů konzulárního úřadu požívajících
výsad a imunit, tj. povinnost zachovávat zákony
a předpisy přijímajícího státu a povinnost nevmě-
šovat se do jeho vnitřních věcí. Z dalších článků
této hlavy je třeba se zmínit o ustanovení článku
49, který zakotvuje běžnou praxi, podle níž vedle
konzulárních úřadů vykonávají konzulární funkce
i diplomatické mise.
Úmluva nahradí Konzulární úmluvu mezi Čes-
koslovenskem a Francii ze dne 3. června 1927.
Vzhledem k tomu, že jde o smlouvu politickou,
Úmluva se před ratifikací předkládá ve smyslu
článku 36 odst. 3 ústavního zákona č. 143/1968 Sb.
o
Československé federaci Federálnímu shromáž-
dění k vyslovení souhlasu.
Úmluva přispěje k dalšímu rozvoji vzájemných
Československo-francouzských styků.
V Praze dne 16. prosince 1969.
Předseda vlády ČSSR:
Ing. Černík v. r.
Ministr zahraničních věcí:
Ing. Marko v. r.
3
KONZULÁRNÍ ÚMLUVA
mezi
Československou socialistickou republikou a Francouzskou republikou
President Československé socialistické repub-
liky
a
president Francouzské republiky,
vedeni přáním stanovit pravidla, jež by platila
v konzulárních stycích mezi oběma státy, a rozví-
jet tyto styky v duchu přátelství a spolupráce,
se rozhodli uzavřít konzulární úmluvu a jme-
novali za tímto účelem svými zmocněnci:
president Československé socialistické
republiky
Václava Pleskota, státního tajemníka
v ministerstvu zahraničních věcí,
president Francouzské republiky
Rogera Lalouetta, mimořádného a zplno-
mocněného velvyslance Francouzské republiky
v Československé socialistické republice,
kteří si vyměnili své plné moci, jež shledali
v dobré a náležité formě, a dohodli se na těchto
ustanoveních:
HLAVA I
Definice a všeobecná ustanovení
Článek 1
Pro účely této úmluvy mají následující výrazy
tento význam:
a) výrazem "konzulární úřad" rozumí se ge-
nerální konzulát, konzulát nebo vicekonzulát;
b) výrazem "konzulární obvod" rozumí se úze-
mí určené konzulárnímu úřadu k výkonu konzu-
lárních funkcí;
c) výrazem "vedoucí konzulárního úřadu" ro-
zumí se osoba pověřená vysílajícím státem, aby
vykonávala povinnosti spojené s touto funkcí;
d) výrazem "konzulární úředník" rozumí se
každá osoba, včetně vedoucího konzulárního úřa-
du, pověřená v této funkci výkonem konzulárních
funkcí;
e) výrazem "konzulární zaměstnanec" rozumí
se každá osoba zaměstnaná v administrativních
nebo technických službách konzulárního úřadu;
f) výrazem "člen pomocného personálu" ro-
zumí se každá osoba zaměstnaná v domácích služ-
bách konzulárního úřadu;
g) výrazem "členové konzulárního úřadu, ro-
zumějí se konzulární úředníci, konzulární zaměst-
nanci a členové pomocného personálu;
h) výrazem "členové konzulárního personálu"
rozumějí se konzulární úředníci kromě vedoucího
konzulárního úřadu, konzulární zaměstnanci a čle-
nové pomocného personálu;
i) výrazem "člen soukromého personálu" ro-
zumí se každá osoba zaměstnaná výlučně v sou-
kromých službách člena konzulárního úřadu;
i) výrazem "konzulární místnosti" rozumějí se
budovy nebo části budov a pozemky k nim příslu-
šející, používané výlučně pro účely konzulárního
úřadu, bez ohledu na to, kdo je jejich vlastníkem;
k) výraz "konzulární archívy" zahrnuje všech-
ny listiny, dokumenty, korespondenci, knihy,
filmy, záznamové pásky a rejstříky konzulárního
úřadu spolu s šifrovacím materiálem, kartotékami
a zařízením určeným k jejich ochraně a uložení.
Článek 2
1. Konzulární úřad může být zřízen na území
přijímajícího státu pouze s jeho souhlasem.
2. Sídlo konzulárního úřadu, jeho třída a kon-
zulární obvod jsou určovány vysílajícím státem a
podléhají schválení přijímajícího státu.
3. Pozdější změny sídla konzulárního úřadu,
jeho třídy nebo změny konzulárního obvodu může
provést vysílající stát pouze se souhlasem přijí-
majícího státu.
4. Předchozího výslovného souhlasu přijíma-
jícího státu je zapotřebí též k zřízení úřadovny
tvořící součást konzulárního úřadu, která je však
umístěna mimo sídlo tohoto úřadu.
Článek 3
1. Vedoucí konzulárního úřadu je přijímán
k výkonu svých funkcí na základě svolení přijíma-
jícího státu, nazývaného exekvatur, které je udě-
lováno po předložení konzulského patentu.
2. Konzulský patent musí osvědčovat jméno,
příjmení a třídu vedoucího konzulárního úřadu,
konzulární obvod a sídlo konzulárního úřadu.
3. Stát, který odmítá udělit exekvatur, není
povinen sdělit vysílajícímu státu důvody svého od-
mítnutí.
4. Do té doby, než mu bude uděleno exekvatur,
může být vedoucí konzulárního úřadu přijat k vý-
4
konu svých funkcí prozatímně. V tom případe se
budou na něho vztahovat ustanovení této úmluvy.
Článek 4
1. Nemůže-li vedoucí konzulárního úřadu z ja-
kýchkoli důvodů vykonávat své funkce nebo je-li
místo vedoucího konzulárního úřadu dočasně
uprázdněno, může vysílající stát funkcí dočasného
vedoucího konzulárního úřadu pověřit konzulární-
ho úředníka tohoto úřadu nebo jiného konzulár-
ního úřadu nebo člena diplomatického personálu
diplomatické mise; jméno této osoby je třeba před-
běžně sdělit ministerstvu zahraničních věcí přijí-
majícího státu.
2. Dočasnému vedoucímu konzulárního úřadu
se poskytují práva, výsady a imunity, jakých po-
žívá podle této úmluvy vedoucí konzulárního
úřadu.
3. Pověření člena diplomatického personálu
diplomatické mlse vysílajícího státu konzulární
funkcí podle odstavce
1 tohoto článku neomezuje
výsady a imunity, jež mu jsou přiznány na základě
jeho diplomatického statusu.
Článek 5
Jakmile je vedoucí konzulem ho úřadu k vý-
konu svých funkcí přijat, byť i prozatímně nebo
ad interim, vyrozumí o tom přijímající stát ihned
příslušné orgány konzulárního obvodu a učiní pří-
slušná opatření, aby vedoucí konzulárního úřadu
mohl vykonávat povinnosti vyplývající z jeho úřadu
a požívat výhod vyplývajících z této úmluvy.
Článek 6
Konzulární úředníci mohou mít jen státní ob-
čanství vysílajícího státu.
Článek 7
1. Přijímající stát může kdykoli a bez udání
důvodů svého rozhodnutí oznámit vysílajícímu
státu, že některý konzulární úředník je persona
non grata nebo že kterýkoli jiný člen konzulárního
personálu je nepřijatelný. V takovém případě vy-
sílající stát podle povahy případu odvolá dotyčnou
osobu, ukončí její funkce na konzulárním úřadě
nebo zruší její jmenování.
2. Jestliže vysílající stát odmítne nebo opome-
ne vyhovět v rozumné době závazkům, které má
podle odstavce 1 tohoto článku, může přijímající
stát podle povahy případu odejmout příslušně oso-
bě exekvatur nebo přestat ji považovat za člena
konzulárního personálu.
Článek 8
1. Ministerstvu zahraničních věcí přijímajícího
státu bude písemně oznamováno:
a) jmenování členů konzulárního úřadu, jejich
příjezd po jmenování na konzulární úřad, jejich
konečný odjezd nebo skončení jejich funkcí a
všechny další změny mající vliv na jejich posta-
vení, které mohou nastat během jejich služby na
konzulárním úřadě;
b) příjezd a konečný odjezd rodinného pří-
slušníka člena konzulárního úřadu, který patří
k jeho domácnosti, a tam, kde to přichází v úvahu,
případy, kdy osoba se stane nebo přestane být
rodinným příslušníkem;
c) příjezd a konečný odjezd členů soukromého
personálu a tam, kde to přichází v úvahu, skončení
jejich služby v tomto postavení;
d) přijetí do zaměstnání a propuštění osob
usedlých v přijímajícím státě, pokud jde o členy
konzulárního úřadu nebo Členy soukromého per-
sonálu.
2. Kdykoli je to možné, bude příjezd a konečný
odjezd rovněž písemně oznamován předem.
Článek 9
Funkce člena konzulárního úřadu končí mimo
jiné:
a) písemným oznámením vysílajícího státu při-
jímajícímu státu o tom, že jeho funkce skončily;
b) odnětím exekvatur;
c) písemným oznámením přijímajícího státu
vysílajícímu státu, že ho přijímající stát přestal po-
važovat za člena konzulárního personálu v přípa-
dech, předvídaných článkem 7 odst. 2.
HLAVA II
Výsady a imunity
Článek 10
1. Přijímající stát plně usnadní výkon funkcí
konzulárního úřadu a konzulárních úředníků a
učiní nezbytná opatření, aby mohli požívat práv,
výsad a imunit stanovených v této úmluvě.
2. Přijímající stát bude jednat se členy konzu-
lárního úřadu s náležitou úctou a učiní všechna
příslušná opatření, aby byla zajištěna jejich ochra-
na, svoboda a důstojnost.
Článek 11
1. Vysílající stát má právo používat v přijíma-
jícím státě svou státní vlajku a státní znak podle
ustanovení tohoto článku.
2. Státní vlajka vysílajícího státu může být vy-
věšena a státní znak umístěn na budově konzu-
lárního úřadu a na jeho vchodu, na rezidenci ve-
doucího konzulárního úřadu a na jeho dopravních
prostředcích, jestliže se jich používá ke služebním
účelům.
5
3. Při výkonu práva daného tímto článkem bu-
de se přihlížet k zákonům, předpisům a zvyklostem
přijímajícího státu.
Článek 12
1. Přijímající stát bud usnadní na svém území
v rámci svých zákonů a předpisů vysílajícímu
státu získání místností nutných pro konzulární
úřad, nebo mu pomůže opatřit místnosti jiným způ-
sobem.
2. V případě potřeby rovněž pomůže konzulár-
nímu úřadu při získání vhodného ubytování pro
jeho členy.
Článek 13
1. Členové konzulárního úřadu nepodléhají ju-
risdikci přijímajícího státu, pokud jde o výkon
jejich funkcí.
2. Ustanovení předchozího odstavce tohoto
článku se však nevztahuje na občanskoprávní ří-
zení, zahájené třetí stranou v případě škody vzniklé
v přijímajícím státě z nehody způsobené vozidlem,
lodí nebo letadlem.
3. V případě, že se člen konzulárního úřadu,
který je občanem vysílajícího státu, dopustí na
území přijímajícího státu mimo výkon svých funkcí
trestného činu podle zákonů tohoto státu, bude
o tom vysílající stát neprodleně zpraven diploma-
tickou cestou.
4. Konzulární úředník nemůže být zatčen, vzat
do vazby nebo do výkonu trestu odnětí svobody ani
podroben jakýmkoli jiným omezením osobní svo-
body s výjimkou případů, že se tak stane bud na
základě usnesení soudu nebo prokurátora pro zá-
važný trestný čin, na který zákonodárství přijíma-
jícího státu stanoví trest odnětí svobody, jehož
horní hranice činí nejméně pět let, nebo na zákla-
dě pravomocného rozsudku soudu.
Článek 14
1. Členové konzulárního úřadu mohou být vy-
zváni, aby se dostavili jako svědci k soudnímu
nebo správnímu řízení. Konzulární zaměstnanci a
členové pomocného personálu nemohou, s výjim-
kou případů uvedených v odstavci 3 tohoto článku,
odmítnout podat svědectví. Odmítne-li konzulární
úředník podat svědectví, nesmí vůči němu být
uplatněno žádné donucovací opatření nebo jiné
sankce.
2. Orgán požadující svědectví musí přitom
dbát, aby neomezoval konzulárního úředníka při
výkonu jeho funkcí. Kdykoli je to možné, může při-
jmout svědectví v jeho rezidenci nebo na konzulár-
ním úřadě nebo přijmout od něho svědectví v pí-
semné formě.
3. Členové konzulárního úřadu a jejich rodinní
příslušnici nemají povinnost podávat svědectví
o skutečnostech spojených s výkonem jejich funkcí
nebo předkládat úřední korespondenci a doku-
menty týkající se těchto skutečností. Jsou rovněž
oprávněni odmítnout podat posudek jako znalci
vnitrostátního práva vysílajícího státu.
Článek 15
1. Vysílající stát se může u člena konzulárního
úřadu vzdát výsad a imunit uvedených v článcích
13 a 14.
2. Vzdání se výsad a imunit musí být, s výjim-
kou ustanovení odstavce 3 tohoto článku, ve všech
případech výslovné a musí být sděleno přijíma-
jícímu státu písemně.
3. Jestliže konzulární úředník nebo konzulární
zaměstnanec zahájí řízení ve věci, v níž by požíval
vynětí z jurisdikce podle článku 13, nemůže se do-
volávat vynětí z jurisdikce, pokud jde o žaloby
navzájem souvisící přímo s hlavní žalobou.
4. Vzdát se vynětí z jurisdikce ve věcech ob-
čanských nebo správních neznamená vzdát se tím
též imunity, pokud jde o exekuční výkon rozsudku;
této imunity je nutno se vzdát zvlášť.
Článek 16
1. Budovy nebo části budov a pozemky k nim
příslušející, které jsou používány výlučně pro kon-
zulární účely, a rezidence vedouc ho konzulárního
úřadu jsou nedotknutelné. Orgány přijímajícího
státu nesmějí do nich vstoupit bez souhlasu vedou-
cího konzulárního úřadu, vedoucího diplomatické
mise vysílajícího státu nebo osoby pověřené ně-
kterým z nich.
2. S výhradou ustanovení odstavce 1 tohoto
článku má přijímající stát zvláštní povinnost pod-
niknout všechna přiměřená opatření k ochraně
konzulárních místností proti každému napadení
nebo poškození a k zabránění rušení klidu konzu-
lárního úřadu nebo újmy na jeho důstojnosti.
3. Konzulární místnosti, jejich zařízení, maje-
tek konzulárního úřadu a jeho dopravní prostředky
nepodléhají v žádné formě rekvizici k účelům ná-
rodní obrany nebo veřejné potřeby. Je-li nutno
provést vyvlastnění pro uvedené účely, bude pro-
vedeno tak, aby nebyla porušena pravidla meziná-
rodního práva, a budou podniknuta všechna pří-
slušná opatření, aby bylo zabráněno narušení vý-
konu konzulárních funkci.
Článek 17
Konzulární archivy a dokumenty jsou vždy ne-
dotknutelné, ať se nalézají kdekoli.
6
Článek 18
Přijímající stát osvobodí členy konzulárního
úřadu a jejich rodinné příslušníky žijící s nimi ve
společně domácnosti od všech osobních služeb, ve-
řejných služeb jakéhokoli druhu a od vojenských
povinností, jako jsou rekvizice, vojenské kontri-
buce a ubytování vojska.
Článek 19
1. Konzulární úředníci, konzulární zaměstnanci
a členové jejich rodin žijící s nimi ve společné
domácnosti jsou vyňati ze všech povinností ulo-
žených zákony a předpisy přijímajícího státu, po-
kud jde o registraci cizinců, povolení k pobytu,
pracovní povolení a jiné formality, které se obecně
vztahují na cizince.
2. Ustanovení odstavce 1 tohoto článku se však
nevztahují na konzulární zaměstnance, kteří nejsou
stálými zaměstnanci vysílajícího státu nebo kteří
vykonávají soukromou výdělečnou činnost v přijí-
majícím státě, ani na jejich rodinné příslušníky.
Článek 20
1. S výhradou ustanovení odstavce 3 tohoto
článku jsou členové konzulárního úřadu, pokud jde
o služby, které vykonávají pro vysílající stát, a je-
jich rodinní příslušníci žijící s nimi ve společné
domácnosti vyňati z ustanovení o sociálním zabez-
pečení, která popřípadě platí v přijímajícím státě.
2. Vynětí uvedené v odstavci 1 tohoto článku
se vztahuje také na členy soukromého personálu,
kteří jsou výlučně zaměstnáni u členů konzulár-
ního úřadu, a to za podmínky:
a) že nejsou občany přijímajícího státu nebo
nejsou v něm trvale usedlí,
b) že se na ně vztahují předpisy o sociálním
zabezpečení platné ve vysílajícím nebo ve třetím
státě.
3. Členově konzulárního úřadu zaměstnávající
osoby, na které se nevztahuje vynětí uvedené v od-
stavci 2 tohoto článku, musí plnit povinnosti, které
ukládají zaměstnavatelům ustanovení o sociálním
zabezpečení přijímajícího státu.
4. Vynětí stanovené v odstavci 1 a 2 tohoto
článku nebraní dobrovolné účasti na systému so-
ciálního zabezpečení přijímajícího státu za předpo-
kladu, že účast na něm je přijímajícím státem do-
volena.
Článek 21
1. Konzulární úředníci a konzulární zaměst-
nanci a jejich rodinní příslušníci žijící s nimi ve
společné domácnosti jsou osvobozeni ode všech
daní a poplatků, ať osobních nebo věcných, celo-
státních, oblastních a místních, s výjimkou:
a) nepřímých dani, jež bývají obvykle zahrnuty
v ceně zboží nebo služeb;
b) dani a poplatků ze soukromých nemovitostí
na území přijímajícího státu s výhradou ustanovení
článku 24;
c) dědických poplatků a poplatků z převodu
majetku vybíraných přijímajícím státem, s výhra-
dou ustanovení odstavce b) článku 23;
d) daní a poplatků ze soukromých příjmů vše-
ho druhu, které pocházejí z přijímajícího státu
včetně zisků pocházejících z převodu majetkových
hodnot;
e) daní a poplatků vybíraných za poskytováni
zvláštních služeb;
f) registračních, soudních, hypotečních a kol-
kových poplatků, s výhradou ustanovení článku 24.
2. Členové pomocného personálu jsou osvobo-
zení od daní a poplatků ze mzdy, kterou dostávají
za své služby.
3. Členové konzulárního úřadu, kteří zaměst-
návají osoby, jejichž platy nebo mzdy jsou podro-
beny daní z příjmů v přijímajícím státě, musí plnit
povinnosti, které zákony a předpisy tohoto státu
ukládají, pokud jde o vybírání daně z příjmů.
Článek 22
1. Přijímající stát v souladu se zákony a před-
pisy, které může vydat, povolí dovoz a poskytne
osvobození ode všech celních dávek, daní a ostat-
ních poplatků kromě poplatků za skladování, pře-
pravu a podobné služby:
a) u předmětů, včetně automobilů, určených
pro úřední potřebu konzulárního úřadu;
b) u předmětů určených pro osobní potřebu
konzulárních úředníků a jejich rodinných přísluš-
níků žijících s nimi ve společně domácnosti, včetně
předmětů určených pro jejich počáteční zařízení.
Spotřební předměty nesmějí přesáhnout množství
nutně pro přímou spotřebu příslušných osob.
2. Konzulární zaměstnanci požívají výsad a
osvobození uvedených v odstavci 1 tohoto článku,
jde-li o předměty dovezené při jejich nástupu do
úřadu.
3. Osobni zavazadla konzulárních úředníků a
jejich rodinných příslušníků žijících s nimi ve
společné domácnosti jsou osvobozena od celní pro-
hlídky. Mohou být prohlédnuta pouze v případě,
že jsou vážné důvody k domněnce, že obsahují jiné
předměty než uvedené v pododstavci b) odstavce 1
tohoto článku nebo předměty, jejichž dovoz nebo
vývoz je zakázán zákony a předpisy přijímajícího
státu, nebo na které se vztahuji jeho zákony a
předpisy o karanténě. Tato prohlídka může být
provedena pouze v přítomnosti konzulárního úřed-
níka nebo jeho rodinného příslušníka.
Článek 23
V případe úmrtí člena konzulárního úřadu
nebo člena jeho rodiny žijícího s ním ve společné
domácnosti přijímající stát:
a) povolí vývoz movitého majetku zesnulého
s výjimkou majetku, který byl získán v přijímají-
cím státě a jehož vývoz je zakázán v době jeho
úmrtí;
b) nebude vybírat celostátní, oblastní nebo
místní dědické poplatky ani poplatky z převodu
majetku, jde-li o movitý majetek, který byl na
území přijímajícího státu pouze v důsledku po-
bytu zesnulého v tomto státě jako člena konzulár-
ního úřadu nebo rodinného příslušníka člena kon-
zulárního úřadu.
Článek 24
1. Konzulární místnosti a rezidence vedoucího
konzulárního úřadu, jejichž vlastníkem nebo ná-
jemcem je vysílající stát nebo kterákoli osoba jed-
nající jeho jménem, jsou osvobozeny od všech
celostátních, oblastních nebo místních daní a po-
platku, s výjimkou poplatků vybíraných za posky-
tování zvláštních služeb.
2. Daňové osvobození uvedené v odstavci 1 to-
hoto článku se nevztahuje na daně a poplatky,
které mají podle zákonů a předpisů přijímajícího
státu platit osoby vstupující do smluvního poměru
s vysílajícím státem nebo s osobou jednající jeho
jménem.
Článek 25
1. Přijímající stát povolí a bude chránit svo-
bodu spojení konzulárního úřadu pro všechny
úřední účely. Při spojení s vládou, diplomatickými
misemi a ostatními konzulárními úřady vysílajícího
státu, ať jsou kdekoli, může konzulární úřad po-
užívat všech vhodných spojovacích prostředků,
včetně diplomatických kurýrů, diplomatických nebo
konzulárních zavazadel a kódovaných nebo šifro-
vaných zpráv.
2. Úřední korespondence konzulárního úřadu
je nedotknutelná. Výrazem "úřední korespondence"
se rozumí veškerá korespondence vztahující se ke
konzulárnímu úřadu a k jeho funkcím.
3. Konzulární zavazadlo nesmí být otevřeno ani
zadrženo. Jestliže však příslušné orgány přijímají-
cího státu mají vážné důvody se domnívat, že za-
vazadlo obsahuje něco jiného než úřední kores-
pondenci nebo dokumenty nebo předměty určené
výlučně k úřednímu použití, mohou žádat, aby za-
vazadlo bylo otevřeno v jejich přítomnosti odpo-
vědným zástupcem vysílajícího státu. Jestliže or-
gány vysílajícího státu takovou žádost odmítnou,
bude zavazadlo vráceno na místo, odkud pochází.
4. Konzulární zavazadlo může být svěřeno ka-
pitánu lodi nebo civilního letadla, které má přistát
na povoleném vstupním miste. Kapitán musí být
vybaven úřední listinou označující počet zásilek
tvořících konzulární zavazadlo, nebude však pova-
žován za konzulárního kurýra. Po projednání s pří-
slušnými místními orgány může konzulární úřad
pověřit některého ze svých členů, aby převzal uve-
dené zavazadlo přímo a volně od kapitána lodi
nebo letadla nebo mu je předal.
Článek 26
S výhradou zákonů a předpisů o oblastech, do
nichž je přístup zakázán nebo upraven z důvodů
státní bezpečnosti, zajistí přijímající stát všem
členům konzulárního úřadu svobodu pohybu a ces-
tování na svém území.
HLAVA III
Konzulární pravomoc a konzulární funkce
Článek 27
Konzulární úředníci jsou oprávnění:
a) chránit práva a zájmy vysílajícího státu a
jeho občanů, včetně právnických osob, v přijíma-
jícím státě;
b) podporovat rozvoj obchodních, hospodář-
ských, kulturních a vědeckých styků mezi vysoký-
mi smluvními stranami a rozvíjet mezi nimi přátel-
ské styky;
c) zjišťovat všemi zákonnými prostředky stav
a vývoj obchodního, hospodářského, kulturního a
vědeckého života přijímajícího státu; podávat
o nich zprávy vládě vysílajícího státu a poskytovat
informace zúčastněným osobám.
Článek 28
Konzulární úředníci se mohou při výkonu
svých funkcí obracet na:
a) příslušné místní orgány svého konzulárního
obvodu;
b) příslušné ústřední orgány přijímajícího stá-
tu, je-li to dovoleno zákony, předpisy a zvyklostmi
přijímajícího státu nebo mezinárodními dohodami
upravujícími tuto otázku.
Článek 29
1. V souladu se zákony a předpisy přijímají-
cího státu má konzulární úředník právo zastupovat
nebo činit opatření k zajištění vhodného zastou-
pení občanů vysílajícího státu před soudy a jinými
orgány přijímajícího státu v případech, kdy pro
nepřítomnost nebo z jiných důvodů nejsou s to
včas hájit svá práva a zájmy. Totéž platí i pro
právnické osoby vysílajícího státu.
7