8
2. Zastupování podle odstavce 1 tohoto článku
konči, jakmile zastupované osoby jmenují svého
zmocněnce nebo si samy zajistí ochranu svých
práv a zájmů.
3. Jestliže konzulární úředník zastupuje osoby
podle odstavce 1 tohoto článku, podléhá při vý-
konu této funkce zákonodárství přijímajícího státu
a jurisdikci jeho soudních a správních orgánů za
stejných podmínek a ve stejném rozsahu jako ob-
čan tohoto státu.
Článek 30
Konzulární úředníci mají právo:
a) registrovat občany vysílajícího státu;
b) vydávat cestovní pasy nebo jiné cestovní
doklady občanům vysílajícího státu a prodlužovat
jejich platnost;
c) vydávat víza a potřebné doklady osobám,
které si přejí cestovat do vysílajícího státu, a pro-
dlužovat platnost těchto dokladů.
Článek 31
1. V rozsahu stanoveném zákonodárstvím vysí-
lajícího státu je konzulární úředník oprávněn:
a) pořizovat rodně a úmrtní listy občanů vy-
sílajícího státu a pořizovat kopie těchto dokladů;
b) uzavírat manželství a vydávat o tom pří-
slušné doklady za předpokladu, že oba snoubenci
jsou občany vysílajícího státu, a s výhradou, že
o tom zpraví příslušně orgány přijímajícího státu,
Vyžaduje-li to jeho zákonodárství;
c) zapisovat nebo registrovat zrušení manžel-
ství podle zákonodárství vysílajícího státu.
2. Tato ustanovení nezbavují osoby, jichž se to
týká, povinnosti podat hlášení předepsaná zákono-
dárstvím přijímajícího státu.
3. Příslušné orgány přijímajícího státu budou
neprodleně a bezplatně zasílat konzulárnímu úřadu
opisy a výpisy matričních listin týkajících se obča-
nů vysílajícího státu a vyžadovaných k administra-
tivním účelům.
Článek 32
Konzulární úředník je oprávněn:
1. přijímat prohlášení občanů vysílajícího státu
a osvědčovat je;
2. sepisovat, osvědčovat a převzít do úschovy
závěti a jiné listiny a prohlášení občanů vysílají-
cího státu;
3. osvědčovat nebo ověřovat podpisy občanů
vysílajícího státu;
4. překládat a ověřovat veškeré listiny a do-
kumenty vydané úřady vysílajícího nebo přijímají-
cího státu a osvědčovat překlady, opisy a výpisy
z těchto dokumentů.
Článek 33
Konzulární úředníci jsou oprávněni provádět
na konzulárním úřadě, ve svém bytě, v bytě ně-
kterého ze spoluobčanů a na lodi nebo v letadle
vysílajícího státu tyto úkony:
1. sepisování a ověřování pravosti listin a
smluv, jež chtějí občané vysílajícího státu uzavřít,
pokud tyto listiny a smlouvy nejsou v rozporu se
zákonodárstvím přijímajícího státu a netýkají se
zřízení nebo převodu práv k nemovitostem nachá-
zejícím se v tomto státě;
2. sepisování listin a smluv a ověřování jejich
pravosti bez zřetele k státní příslušnosti smluvních
stran, pokud se tyto listiny a smlouvy
vztahují
pouze na majetek nebo práva existující ve vysíla-
jícím státě nebo se týkají záležitostí, jež se mají
realizovat v tomto státě za podmínky, že tyto lis-
tiny a smlouvy nejsou v rozporu se zákonodár-
stvím přijímajícího státu.
Článek 34
Konzulární úředníci jsou oprávněni přijímat od
občanů vysílajícího státu do úschovy listiny, pe-
níze, cenné předměty a jiný majetek jim náležející.
Tyto listiny, peníze, cenné předměty a majetek
mohou být vyvezeny z přijímajícího státu pouze
v souladu s jeho zákonodárstvím.
Článek 35
Listiny a dokumenty uvedené v článcích 32 a
33 mají v přijímajícím státě stejnou platnost a
průkazní moc jako dokumenty ověřeně nebo po-
tvrzeně soudními orgány nebo jinými příslušnými
orgány tohoto státu.
Článek 36
Přijímající stát musí přijmout bez ověření pod-
pisy konzulů na listinách, které konzulové vydá-
vají nebo jimiž potvrzují shodnost opisů s origi-
nálem vydaným příslušným orgánem, jestliže tyto
listiny budou opatřeny otiskem úředního razítka a
z obsahu listin bude možno posoudit jejich auten-
tičnost.
Článek 37
Konzulární úředníci jsou oprávněni doručovat
soudní a mimosoudní písemnosti a vyřizovat soudní
dožádání podle platných mezinárodních dohod ne-
bo - pokud takové dohody neexistují - jiným
způsobem, který je v souladu se zákony a předpisy
přijímajícího státu.
Článek 38
1. O úmrtí občana vysílajícího státu na území
přijímajícího státu uvědomí příslušný orgán tohoto
státu neprodleně konzulární úřad.
9
2. Obdobné se postupuje, jestliže dědic, jiný
oprávněný účastník nebo odkazovník, Jemuž má
připadnout dědictví projednávané na území přijí-
majícího státu, je příslušníkem vysílajícího státu,
nesídlí však na území přijímajícího státu a není
zákonně zastupován.
3. a) Konzulární úřad vysílajícího státu může
požádat příslušný orgán přijímajícího státu o bez-
odkladná opatření nezbytná k zajištění a správě
dědictví zanechaného v tomto státě zesnulým obča-
nem vysílajícího státu a zpravit ho o případných
opatřeních, která již byla učiněna;
b) při zajišťování opatření podle odstavce a)
může konzulární úřad poskytnout svou pomoc pří-
mo nebo prostřednictvím svého zástupce.
4. Jestliže po splnění formalit spojených s po-
zůstalostí v přijímajícím státě připadne movité
dědictví nebo výtěžek z prodeje movitostí nebo ne-
movitostí dědici, oprávněnému účastníku nebo od-
kazovníku, kteří jsou občany vysílajícího státu a
kteří nesídlí v přijímajícím státě a nejmenovali
svého zmocněnce, bude tento majetek nebo výtěžek
z Jejich prodeje předán konzulárnímu úřadu vysí-
lajícího státu za podmínky, že:
a) byla prokázána způsobilost dědiců, opráv-
něných účastníků nebo odkazovníků;
b) příslušné orgány přijímajícího státu dají
tam, kde to přichází v úvahu, souhlas s předáním
dědictví nebo výtěžku z jeho prodeje;
c) veškeré dědické dluhy ohlášené ve lhůtě
předepsané zákony přijímajícího státu jsou zapla-
ceny nebo zajištěny;
d) poplatky z dědictví jsou zaplaceny nebo
zajištěny.
5. Jestliže občan vysílajícího státu, který není
trvale usídlen v přijímajícím státě, náhle zemře
během cesty na území tohoto státu, budou věci,
peněžní částky a cennosti, které měl s sebou a kte-
ré nebyly vyžádány přítomným dědicem, proza-
tímně předány do úschovy konzulárnímu úřadu
vysílajícího státu bez dalších formalit, přičemž se
pro správní nebo soudní orgány vyhrazuje v zájmu
příslušného řízení právo na převzetí těchto věcí.
Konzulární úřad musí tyto osobní svršky a pe-
něžní částky předat kterémukoli orgánu přijímají-
cího státu pověřenému jejich správou nebo likvi-
dací. Konzulární úřad musí dbát zákonodárství
přijímajícího státu o vývozu svršků a převodu pe-
něžních částek.
B. Ve věcech dědických platí rovněž ustano-
vení článku 29 této úmluvy.
Článek 39
1. Jakmile se úřady přijímajícího státu dovědí
o případech, kdy je třeba ustanovit poručníka nebo
opatrovníka pro občana vysílajícího státu, písemně
to oznámí příslušnému konzulárnímu úřadu.
2. Ustanovení článku 29 této úmluvy platí i pro
ochranu a obranu práv a zájmů mladistvých nebo
jiných osob, které nemají plnou způsobilost k práv-
ním úkonům.
3. Konzulární úředníci mohou zasáhnout u pří-
slušných orgánů přijímajícího státu při jmenování
poručníků nebo opatrovníků zejména podáním ná-
vrhů na kandidáty pro výkon těchto funkcí za
předpokladu, že je k tomu opravňuje zákonodár-
ství přijímajícího státu.
4. V případě, kdy není zajištěna správa majet-
ku nezletilých nebo jiných osob nemajících plnou
způsobilost k právním úkonům, může se konzulární
úředník postarat o jmenování správce tohoto ma-
jetku nebo požádat příslušné orgány přijímajícího
státu o provedení příslušných opatření.
Článek 40
1. Za účelem usnadnění výkonu konzulských
funkcí týkajících se občanů vysílajícího státu:
a) konzulární úředníci mají volnost spojení
s občany vysílajícího státu a přístupu k nim. Obča-
né vysílajícího státu mají stejnou volnost spojení
a přístupu ke konzulárním úředníkům;
b) příslušné orgány přijímajícího státu musí
bez prodlení a v každém případě do deseti dnů
informovat konzulární úřad vysílajícího státu o pří-
padech, kdy v jeho konzulárním obvodě je občan
vysílajícího státu vzat do vazby nebo kdy je jeho
osobní svoboda jakoukoli jinou formou omezena.
Každá zpráva určená konzulárnímu úřadu osobou,
která je vzata do vazby nebo jejíž osobní svoboda
je jinak omezena, musí být těmito orgány rovněž
doručena nejpozději do deseti dnů.
Tyto orgány musí bez prodlení informovat
osobu, které se to týká, o jejích právech, která má
podle tohoto pododstavce;
c) konzulární úředníci mají právo tohoto ob-
čana navštěvovat, hovořit a dopisovat si s ním a
zajistit jeho právní zastoupení. Výkon těchto práv
nemůže být odložen na dobu delší patnácti dnů, po-
čínaje vzetím do vazby nebo omezením jeho osobní
svobody; požádá-li však konzulární úředník o ná-
vštěvu obrana po uplynutí deseti dnů od začátku
zbavení nebo omezení osobní svobody tohoto ob-
čana, musí být návštěva umožněna ve lhůtě pěti
dnů od podání žádosti;
d) jestliže jsou tito občané po odsouzení ve
výkonu trestu odnětí svobody nebo je-li jejich svo-
boda omezena, mají konzulární úředníci právo je
několikrát navštívit. Při každé návštěvě tohoto
druhu je nutné umožnit konzulárnímu úředníku
rozhovor s vězněm.
10
2. Práva uvedená v odstavci 1 tohoto Článku
budou vykonána pouze v souladu se zákony a před-
pisy přijímajícího státu za předpokladu, že však
tyto zákony a předpisy uvedená práva neruší.
Článek 41
1. Konzulární úředník může ve svém konzulár-
ním obvodu poskytnout pomoc námořním a říčním
lodím majícím příslušnost vysílajícího státu, které
připlouvají do přístavu nebo do jiného místa, kde
mohou zakotvit, nebo se tam již nacházejí. Jak-
mile je vstup na lodě povolen, mohou konzulární
úředníci vstoupit na palubu těchto lodí a spojit
se s kapitánem, členy posádky a cestujícími, kteří
jsou občany vysílajícího státu.
2. Kapitán nebo kterýkoli člen posádky může
svobodně přijít na konzulární úřad, má-li tento
úřad sídlo v přístavu, kde loď kotví. Není-li kon-
zulární úřad v přístavu, je toto spojení vázáno
na souhlas příslušného vnitrostátního orgánu.
3. Aniž by tím byla dotčena pravomoc orgánů
přijímajícího státu, mohou konzulární úředníci vy-
šetřovat všechny nehody, k nimž došlo v průběhu
plavby lodi vysílajícího státu, vyslechnout kapitána
a každého člena posádky, kontrolovat palubní do-
kumenty, přijímat prohlášení o cestě a m stě ur-
čení, a pokud je to zákonodárstvím vysílajícího
státu povoleno, řešit spory všeho druhu mezi kapi-
tánem, důstojníky a námořníky, učinit opatření
k přijetí kapitána nebo kteréhokoli člena posádky
do nemocničního léčení nebo k návratu do vlasti,
usnadnit příjezd lodi, její odjezd a pobyt v pří-
stavu.
Při výkonu těchto funkcí mohou konzulární
úředníci požádat orgány přijímajícího státu
o pomoc.
4. Orgány přijímajícího státu se nevměšují do
událostí na palubě lodi, s výjimkou nepokojů, kte-
ré by mohly porušit klid a veřejný pořádek na
zemi nebo v přístavu, způsobit újmu na zdraví nebo
ohrozit veřejný pořádek, a nepokojů, jichž se
zúčastnily osoby, které nejsou členy posádky.
5. V případě, že by příslušné orgány přijímají-
cího státu měly v úmyslu provést prohlídky, vyše-
třování nebo donucovací opatření na palubě lodi
vysílajícího státu, jež se nalézá ve vodách přijí-
majícího státu, vyrozumí před jejich provedením
konzulární úřad, aby se provedení mohli zúčastnit
konzulární úředníci. V oznámení učiněném v tomto
směru bude uveden přesný termín. Nezúčastní-li se
konzulární úředníci nebo jejich zástupci podnik-
nutých opatření, mohou požádat tyto orgány o pře-
dání všech informací o jejich průběhu.
Ustanovení předchozího pododstavce platí rov-
něž v případě, kdy kapitán nebo kterýkoli člen
posádky má být vyslýchán orgány přijímajícího
státu.
6. V případe, že jde o neodkladné opatření,
nebo je-li vyšetřování prováděno na žádost kapi-
tána, musí o tom být konzulární úředník informo-
ván v průběhu vyšetřování, a to co možná nej-
dříve.
Na požádání bude konzulární úředník v tako-
vém případě rovněž zpraven o průběhu vyšetřování
konaného za jeho nepřítomnosti.
7. Ustanovení odstavců 5 a 6 tohoto článku
nemohou být použita proti orgánům přijímajícího
státu tehdy, jde-li o uplatnění celních zákonných
opatření a předpisů a dalších kontrolních opatření
vztahujících se na zdravotnictví, přístavní policii,
zabezpečení zboží a přístup cizinců.
8. Ustanovení tohoto článku se nevztahují na
válečné lodě.
Článek 42
1. Jestliže loď vysílajícího státu ztroskotá,
uvízne nebo je jinak poškozena v hraničním pásmu
přijímajícího státu, podají o tom příslušně orgány
tohoto státu bez prodlení zprávu konzulárnímu
úřadu a seznámí ho s učiněnými nebo zamýšlený-
mi opatřeními k záchraně cestujících, lodi a ná-
kladu.
Konzulární úředník může poskytnout veškerou
pomoc lodi, členům posádky a cestujícím a učinit
veškerá opatření k zabezpečení nákladu a k opra-
vě lodi. Může se rovněž obrátit na orgány přijíma-
jícího státu se Žádostí o taková opatření.
2. Jestliže provozovatel lodi, kapitán nebo
jakákoli oprávněná osoba není s to, aby učinila
nezbytná opatření k udržování a správě lodi nebo
jejího nákladu, může konzulární úředník učinit
jménem provozovatele lodi opatření, která by
v tomto směru mohl provozovatel lodi učinit.
3. Ustanovení odstavce 2 tohoto článku se rov-
něž vztahují na jakýkoli předmět, který patří ob-
čanu vysílajícího státu a pochází z nákladu lodi
vysílajícího státu nebo třetího státu, který by byl
nalezen na pobřeží nebo v blízkosti pobřeží přijí-
majícího státu nebo dopraven do přístavu konzu-
lárního obvodu.
4. Příslušné orgány přijímajícího státu poskyt-
nou konzulárnímu úředníku nezbytnou pomoc při
všech opatřeních, jež je třeba učinit při poško-
zení lodi.
5. Loď, která utrpěla poškození, její náklad
a palubní zásoby nepodléhají na území přijímají-
cího státu celním poplatkům, pokud nejsou vydány
k použití nebo spotřebě v tomto státě.
Článek 43
Konzulární úředníci mohou vykonávat dozorčí
a Inspekční funkce stanovené zákonodárstvím vy-
11
sílajícího státu a týkající se letadel tohoto státu
a jejich posádek. Jsou rovněž oprávněni poskyto-
vat těmto letadlům a posádkám pomoc.
Článek 44
1. Konzulární úřad může za konzulární úkony
vybírat na území přijímajícího státu poplatky a
dávky stanovené zákony a předpisy vysílajícího
státu
2. Částky vybrané ve formě poplatků a dávek
uvedených v odstavci 1 tohoto článku a stvrzenky
o jejich zaplacení jsou osvobozeny od všech daní
a dávek v přijímajícím státě
Článek 45
Kromě funkci stanovených touto úmluvou mo-
hou konzulární úřednici vykonávat jiné konzulární
funkce, které nejsou v rozporu se zákonodárstvím
přijímajícího státu
HLAVA IV
Závěrečná ustanovení
Článek 16
1. Bez újmy na svých výsadách a imunitách
mají všechny osoby požívající těchto výsad a imu-
nit dbát zákonů a předpisů přijímajícího státu.
Jsou rovněž povinny nevměšovat se do vnitřních
věcí tohoto státu.
2. Konzulární místnosti nebudou používány
způsobem, který by byl v rozporu s výkonem kon-
zulárních funkcí.
Článek 47
Členové konzulárního úřadu se podřídí všem
závazkům uloženým zákony a předpisy přijímají-
cího státu a týkajícím se občanskoprávní odpověd-
nosti -a škody způsobené třetím osobám při pro-
vozu vozidla, lodi nebo letadla.
Článek 48
1. Členové konzulárního úřadu, kteří jsou ob-
čany přijímajícího státu nebo jsou v něm trvale
usedlí nebo vykonávají soukromou výdělečnou čin-
nost v tomto státě, požívají jen imunit uvedených
v článku 13 odstavec
1 a v článku 14 odstavec 3
této úmluvy.
2. Ustanovení hlavy II této úmluvy, s výjim-
kou článku 14 odstavec 3, se nevztahují na:
a) rodinné příslušníky osob podle odstavce 1
tohoto článku;
b) rodinné příslušníky člena konzulárního
úřadu, kteří jsou občany přijímajícího státu nebo
jsou v něm trvale usedlí nebo vykonávají soukro-
mou výdělečnou činnost v tomto státe,
c) členy soukromého personálu, kteří jsou ob
čany přijímajícího státu nebo jsou v něm trvale
usedli nebo kteří vykonávají soukromou výděleč-
nou činnost v tomto státě.
3. Přijímající stát musí vykonávat svoji juris-
dikci nad osobami uvedenými v odstavcích
1 a 2
tohoto článku takovým způsobem, aby neodůvod-
něně neomezoval výkon funkcí konzulárního úřadu
Článek 49
1. Ustanovení této úmluvy se vztahuji, pokud
to souvislosti dovolují, rovněž na výkon konzulár-
ních funkcí uskutečňovaný diplomatickým mi-
semi.
2. Jména členů diplomatické mise pověřených
prací v konzulárním oddělení nebo jinak pověře-
ných výkonem konzulárních funkcí mise jsou pí-
semně oznamována ministerstvu zahraničních věcí
přijímajícího státu.
3. Výsady a imunity členů diplomatické mise
uvedených v odstavci 2 tohoto článku jsou i na-
dále upravovány pravidly mezinárodního práva
o diplomatických stycích.
Článek 50
Tato úmluva nahrazuje a ruší Konzulární
úmluvu mezi Československem a Francií podepsa-
nou v Paříži dne 3. června 1927.
Článek 51
Tato úmluva podléhá ratifikaci. Výměna rati-
fikačních listin bude provedena v Paříži
Článek 52
Tato úmluva vstoupí v platnost třicátého dne
po dni výměny ratifikačních listin a zůstane
v platnosti, dokud ji jedna z vysokých smluvních
stran nevypoví s šestiměsíční výpovědní lhůtou.
Na důkaz toho zmocněnci vysokých smluvních
stran tuto úmluvu podepsali a opatřili ji pečetěmi.
Dáno v Praze dne 22. ledna 1969 ve dvou vy-
hotoveních, každé v jazyce českém a francouz-
ském, přičemž obě znění mají stejnou platnost.
Z plné moci presidenta
Československé socialistické republiky
V. Pleskot v. r.
Z plné moci presidenta
Francouzské republiky
R. Lalouette v. r.
StT l - 35658-80