Předseda ČNR Evžen Erban: Děkuji předsedovi Nejvyššího soudu ČSR dr. Josefu Ondřejovi za jeho projev. Nyní, soudružky a soudruzi, přistoupíme k rozpravě. Jako prvý je přihlášen poslanec Josef Hlavička. Dávám mu slovo.

Poslanec Josef Hlavička: Soudružky a soudruzi poslanci, soustavné posilování socialistické zákonnosti je neoddělitelně spjato s upevňováním a rozšiřováním předností socialistické společnosti, neboť se dotýká nejširší oblasti života a práce lidí. Nejde tedy o úzce resortní záležitost, ale celospolečenskou odpovědnost. To plně odpovídá závěrům XIV. sjezdu KSČ a opětovnému zdůraznění únorovým plénem ÚV v souvislosti s projednáváním naší ekonomiky.

Také řada opatření vlády na úseku řízení a kontroly národního hospodářství a v neposlední řadě i Revolučního odborového hnutí vytvářejí předpoklady ke zkvalitnění péče a pomoci řídících orgánů při vytváření podmínek pro upevňování socialistické zákonnosti.

Předložená zpráva správně považuje za naléhavý úkol prohloubit a upevnit zákonnost především v oblasti ochrany socialistické ekonomiky, v oblasti ochrany majetku v socialistickém vlastnictví, které představuje výsledky pracovního úsilí lidu a jeho tvůrčí aktivity a iniciativy.

Nedostatečnou ochranou národního majetku dochází ke značným škodám, které mají vliv na výsledky hospodaření jednotlivých organizací a ovlivňují i efektivnost celého národního hospodářství. Jenom rozkrádáním majetku v socialistickém vlastnictví byla v roce 1971, jak je uvedeno ve zprávě Nejvyššího soudu, národnímu hospodářství způsobena škoda přes 47 miliónů Kčs, a to jde pouze o případy, které byly souzeny. Ve skutečnosti je tato částka několikanásobněji vyšší, protože převážná část útoků na národní majetek zůstává neodhalena. Škody na národním majetku jsou působeny nejen úmyslně, ale i z nedbalosti. Stačí si připomenout jen požár v Automobilových závodech v Mladé Boleslavi, v Gottwaldově a další způsobené ztráty, které jdou do stamiliónů. Tyto varující příklady jsou přímo výzvou, aby se zvýšila ochrana a na každém pracovišti důsledně bojovalo proti nešetrnému zacházení a neefektivnímu využívání prostředků.

V zájmu včasného a důsledného překonávání obtíží v národním hospodářství je třeba pozvednout na vyšší úroveň státní disciplínu i v dodržování dodavatelských, odběratelských a kooperačních vztahů.

Je protisocialistickým činem, jestliže hospodářské organizace nebo jednotliví pracovníci nedodržováním technologie a porušováním zásad cenové politiky dosahují neoprávněných zisků, prémií a dalších výhod, které nejsou podloženy skutečnou prací pro společnost.

Předpokladem pro účinnou ochranu majetku v socialistickém vlastnictví svěřeného do správy jednotlivým hospodářským nebo rozpočtovým organizacím je jeho řádná evidence a soustavná ochrana před poškozením, ztrátou, zneužitím nebo zničením. Velký úkol vedle organizací samých připadá revizním a kontrolním orgánům.

Porušování zákonnosti spočívá hlavně v tom, že se neprovádí řádné vyúčtování po inventarizacích a nečiní potřebná opatření k likvidaci mank a přebytků.

Nedostatky v evidenci, kontrole, údržbě a zabezpečení majetku v socialistickém vlastnictví jsou také hlavní příčinou jeho rozkrádání. Tato tolerantnost k neplnění základních povinností jde ke škodě dalšího rozvoje tvůrčí a pracovní aktivity a na úkor společnosti.

Dalším závažným nedostatkem je nedůslednost v uplatňování majetkové odpovědnosti pracovníků. Odpovědné organizace nevytvářejí vždy podmínky pro náležitou ochranu svěřeného majetku, neprovádějí soustavnou kontrolu a neuplatňují včas nárok na náhradu škody.

Soudružky a soudruzi, zvyšování účinnosti ochrany majetku v socialistickém vlastnictví je nemyslitelné také bez systematické, aktivní a uvědomělé účasti pracujících. To je úkol, který vyžaduje soustředěného úsilí všech orgánů, ať již pracují ve sféře státní moci, na hospodářském úseku nebo ve společenských organizacích. Vedle soustavné agitace a propagandy k osvětlování problémů socialistické zákonnosti, máme celou řadu dobrých zkušeností, příkladného postoje a vysoké péče účastníků socialistického soutěžení, kolektivů brigád socialistické práce, hlídek hospodárnosti, pracovních skupin, které přejímají stroje a zařízení do socialistické péče. To je nutno považovat za významný přínos výchovy v pracovním procesu a bezprostředního posilování socialistické zákonnosti. Tento úkol stavíme na přední místo současné odborové činnosti, jak to prokázal i průběh výročních členských schůzí, konferencí a sjezdů odborových svazů. To jsou dobré předpoklady, aby i v odborech byl plně překonán a změněn stav, kdy pravicově oportunistické síly prosazovaly svůj záměr popřít společenské poslání i spoluzodpovědnost odborů za rozvoj ekonomiky, její ochranu a za dodržování právního řádu.

Otázkami socialistické zákonnosti jsme se zabývali před třemi týdny v předsednictvu. V našem usnesení vycházíme z toho, že ve výchově nového socialistického člověka, v upevňování socialistických vztahů ve společnosti a v boji proti záporným jevům v jednání lidí je nutno zvýšit úlohu a odpovědnost odborových orgánů a organizací.

Základ této práce musí být v našich podnicích a závodech. Zkušenosti ukazují, že se tato práce daří tam, kde všechny odborové orgány, od úsekových důvěrníků až po závodní výbory, si všímají nedostatků na pracovištích, projednávají je s kolektivy pracujících, na členských schůzích ROH a postupují společně s hospodářským vedením k odstraňování nežádoucího stavu. To není práce jednoduchá, neboť ještě u části našich lidí je zakořeněna představa o tzv. solidaritě vůči spolupracovníkovi, který si plete cizí se svým nebo se snaží získat výhody z odškodňování pracovních úrazů při úrazu, který se mu stal doma při práci na zahrádce.

Proti takovým jevům i proti dalším, jako je špatná pracovní a technologická kázeň, nevyužívání pracovní doby, neomluvená absence, musí odborové orgány vystupovat, ukazovat na ně a snažit se vytvořit na každém pracovišti ovzduší kolektivního odsuzování takového jednání. Zde je nutná úzká spolupráce se stranickou a mládežnickou organizací i s hospodářským vedením, jemuž je třeba dát plnou podporu v jeho snaze odstraňovat nedostatky na pracovištích, ale i kontrolovat, jak hospodářské vedení převzaté závazky plní.

Dodržováním právního řádu, posilováním socialistické zákonnosti a prohlubováním právního vědomí v myslích našich funkcionářů, ostatních pracujících i vedoucích hospodářských pracovníků však není jen tato důležitá činnost, o níž jsem hovořil. Jde přece také o to, aby byla dodržována zákonnost vůči pracujícím, aby byly vyřizovány jejich stížnosti a podněty, aby bylo posilováno působení právního řádu v pracovně právních vztazích. A právě v této oblasti mají odbory své významné místo. Leninské poslání odborů si vyžaduje, aby odbory dbaly na dodržování pracovního zákonodárství, napomáhaly k jeho důslednému respektování ze strany hospodářských orgánů i ze strany pracujících. Jakožto garant dodržování zákonnosti v pracovních vztazích mají odborové orgány povinnost pomáhat pracujícím při uspokojování jejich oprávněných nároků, ale naproti tomu rovněž povinnost postavit se proti jejich neodůvodněným požadavkům, které jsou v rozporu s právním řádem a se zájmy socialistické společnosti.

Tato činnost odborových orgánů je velmi významná. Setkáváme se přece stále ještě s případy, kdy hospodářské vedení mnohdy z neznalosti zákoníku práce, mnohdy v domnění, že hájí zájem podniku, porušuje práva pracujících. A to je nepochybně v rozporu se zájmy společnosti.

Proto požadujeme od odborových orgánů všech stupňů, aby věnovaly svoji rovnocennou pozornost i této problematice a v tomto směru rozvíjely politickoorganizátorskou práci přímo v podnicích a závodech.

Společenské organizace mohou svou dobrou prací, zejména politickovýchovnou, zlepšit stav socialistické zákonnosti, ale zdaleka nemohou všechno. Proto klademe tak velkou váhu a důraz na koordinování činnosti všech odborových orgánů a organizací s hospodářskými a státními orgány a organizacemi.

Jen takovým frontálním nástupem proti porušování socialistické zákonnosti lze zabránit a předejít škodám materiálním i škodám morálním ve vědomí občanů našeho socialistického státu. /Potlesk./

Předseda ČNR Evžen Erban: Dávám slovo poslankyni Zdeňce Hanzlové.

Poslankyně Zdeňka Hanzlová: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté, dovolte mi, abych vás seznámila s některými dalšími poznatky, získanými při průzkumech poslanců zdravotního a sociálního výboru České národní rady, dotýkajícími se projednávané problematiky.

Jedním ze závažných úkolů, které máme v současné době řešit, je upevňování pracovní kázně a pracovní morálky. Skupina poslanců našeho výboru provedla průzkumy na závodech, v JZD a ve svých volebních obvodech za účelem získání poznatků o tom, jak se projevuje v praxi novelizovaný zákoník práce a jak jsou realizována doporučení zdravotního a sociálního výboru, přijatá a intimovaná příslušným resortům v roce 1971.

Je třeba konstatovat, že získané poznatky ukazují, že novelizovaný zákoník práce se v praxi v podstatě uplatňuje. Nadále však trvají nedostatky zjištěné při dřívějších průzkumech, spočívající především v tom, že jak vedoucí hospodářští pracovníci, tak i samotní pracující, nemají dostatečné znalosti o jednotlivých ustanoveních zákoníku práce. Dokladem toho je - podle našeho názoru - stále vysoký počet soudně projednávaných případů nedodržování ustanovení zákoníku práce, tak, jak uvádí podkladové materiály pro dnešní jednání.

Trvalý tlak na získávání pracovních sil vede v mnoha případech k tomu, že ze strany vedení podniků není vůči pracovníkům uplatňován postup odpovídající ustanovením zákoníku práce, což v mnoha případech vede k oslabování vlivu podniků na upevňování pracovní disciplíny, pořádku a zvyšování efektivnosti výroby. Vedení podniků v mnoha případech volí benevolentní přístup při rozvazování pracovního poměru, rozvázání pracovního poměru se děje velmi často na základě dohody a ne na základě jiné formy, která by odpovídala důvodům pro skutečné rozvázání pracovního poměru.

Na druhé straně se ukazuje, že podniky nevytvářejí dostatečné podmínky pro stabilizaci pracovních sil. Nevytvářejí všechny potřebné předpoklady k tomu, aby pracovníci měli co největší zájem na setrvání v pracovním poměru a snaží se využívat pouze těch ustanovení zákoníku práce, která působí na co nejdelší prodloužení pracovní smlouvy.

Neuspokojivá situace trvá i v oblasti dodržování předpisů souvisejících s bezpečností práce. Je sice možno konstatovat - jak vyplynulo při prováděných průzkumech, že situace na tomto úseku se zlepšila a že se zvyšuje úroveň znalostí pracovníků o bezpečnostních předpisech. Naproti tomu se však projevuje v mnoha případech snaha pracovníků podceňovat dodržování předpisů, neřídit se platnými předpisy o používání ochranných pomůcek apod., přičemž i podniky jsou málo důsledné v tomto směru.

Vedle těchto nedostatků subjektivního rázu pokládám za potřebné upozornit i na to, že zejména do zemědělských závodů a JZD jsou dodávány stroje a zařízení, ať již tuzemskými dodavateli nebo z dovozu, u nichž není dostatečně respektován požadavek bezpečnosti práce podle platných československých norem. Výbor se tímto stavem zabýval a doporučil ministerstvu průmyslu a ministerstvu zahraničního obchodu ČSSR nevyrábět a nedovážet přístroje a zařízení, která neodpovídají těmto požadavkům a nepříznivě ovlivňují pracovní prostředí mnoha pracovníků.

Ukazuje se, že důslednější uplatňování regresních opatření přispívá k zvýšení péče o dodržování bezpečnosti při práci. Dosud však nejsou uplatňována opatření k ukládání osobních sankcí v takovém rozsahu, aby účinně přispívala ke zlepšování stavu na tomto úseku.

Nedostatky, na které jsem se snažila poukázat, nasvědčují tomu, že důsledné prosazování socialistické zákonnosti bude vyžadovat, aby nejen naši vedoucí hospodářští pracovníci, ale i všichni pracující byli důsledně obeznámeni se základními ustanoveními platných zákonných předpisů, s jejich smyslem, obsahem a nutností jejich dodržování v každodenním praktickém životě.

Pokládám nejen za účelné, ale za společensky potřebné, abychom se v souladu s usnesením XIV. sjezdu KSČ nad otázkami popularizace základních zákonů, jejich významu a potřeby dodržování hlouběji zamysleli a hledali cesty k tomu, jak je dostat do širokého povědomí našich občanů.

My, poslanci zdravotního a sociálního výboru, budeme těmto otázkám ve své další činnosti věnovat zvýšenou pozornost a při dalších předpokládaných průzkumech, zejména dodržování zákona č. 20/66 Sb., o péči o zdraví lidu, posuzovat a zkoumat, jakými cestami a opatřeními přispět k tomu, aby socialistická zákonnost dosáhla všude plného uplatnění. /Potlesk./

Místopředseda ČNR Oldřich Voleník: Děkuji poslankyni Zdeňce Hanzlové. Jako poslední před polední přestávkou vystoupí generální prokurátor ČSR dr. Oldřich Dolejší.

Generální prokurátor ČSR dr. Oldřich Dolejší: Vážené soudružky a vážení soudruzi poslanci, k projednávané zprávě předsedy Nejvyššího soudu České socialistické republiky o stavu socialistické zákonnosti chci říci několik poznámek z hlediska činnosti prokuratury.

Především považuji za nutné konstatovat, že zjištění v projednávané zprávě obsažená se shodují i s poznatky Generální prokuratury ČSR. To se týká nejen celkového stavu kriminality a jejich vývojových trendů na nejdůležitějších a trestnou činností nejvíce ohrožovaných a poškozovaných úsecích, ale i celé široké oblasti občanskoprávní. Proto chci ve svém diskusním příspěvku na přednesenou zprávu navázat a seznámit vás s tím, jaká opatření přijala a postupně realizuje prokuratura v České socialistické republice ke splnění svého základního úkolu, kterým je prosazování a upevňování socialistické zákonnosti, zajišťování její jednoty, prohlubování socialistického právního vědomí a upevňování socialistických společenských vztahů.

Účinný boj s kriminalitou jako vážným společenským problémem nezbytně vyžaduje prohloubit vědecké zkoumání problematiky zločinnosti v socialistické společnosti. Vědecké poznání by mělo určit hlavní vlivy, které působí na dynamiku zločinnosti, a tak poskytnout spolehlivější podklady pro další opatření k jejímu omezování.

Federální generální prokuratura vypracovala ve spolupráci s generálními prokuraturami obou národních republik koncepci činnosti československé prokuratury po XIV. sjezdu Komunistické strany Československa. Hlavní pozornost zaměřila zejména na hospodářské trestné činy, zajištění veřejného pořádku, kriminalitu mládeže a na trestné činy v dopravě. Systém opatření proti kriminalitě musí být komplexní, musí zasahovat všechny hlavní faktory podmiňující zločinnost a musí zabezpečit, aby se na předcházení trestné činnosti podílely jak orgány trestního řízení, tak všechny ostatní orgány státní správy, národní výbory, hospodářské a jiné organizace, zejména dobrovolné společenské organizace.

Prokuratura již v dřívějších letech poukazovala na to, že boj s kriminalitou nemůže být výhradně záležitostí orgánů činných v trestním řízení, ale že trestní postih je vyvrcholením činnosti všech orgánů odpovědných za dodržování zákonů a oprávněných postihnout jejich porušení disciplinárně, kázeňsky nebo finančně uvnitř ekonomické sféry. Těžiště boje za dodržování socialistické zákonnosti by mělo být, zejména na úseku hospodářské kriminality, v činnosti hospodářských orgánů a organizací. V tom směru už bylo dosaženo určitých příznivých výsledků, přičemž významnou roli zde mělo usnesení předsednictva ÚV KSČ z 8. října 1971 o zvýšení účinnosti boje proti kriminalitě, z něj vycházející usnesení federální vlády z loňského roku a usnesení vlády ČSR číslo 1 z počátku ledna tohoto roku.

Smyslem posledně uvedeného vládního usnesení je zajistit koordinované působení na úseku boje proti kriminalitě, zainteresovat na něm všechny orgány uskutečňující hospodářskou, sociální a kulturní výstavbu země a vytvářet tak postupně stav, kdy boj proti porušování zákonnosti a páchání trestné činnosti by se stal záležitostí celé společnosti. Plnění vládního usnesení zajistila Generální prokuratura ČSR jeho rozpracováním do plánu úkolů na rok 1972 a do harmonogramu, který je jeho součástí. Krajským a okresním prokurátorům bylo uloženo, aby se ujali úlohy koordinačního orgánu a zajistili, aby součástí opatření ke zvýšení účinnosti boje proti kriminalitě byly plánem koordinovaných opatření k účinnějšímu odstraňování příčin a podmínek trestné činnosti a plány koordinované preventivní činnosti k upevňování právního vědomí občanů a k veřejnému odsouzení protispolečenských jednání.

Opatření přijatá k meziresortní součinnosti prokuratury, bezpečnosti a justice jsou základem pro vytýčení konkrétních úkolů v boji proti kriminalitě a jejím příčinám ohrožujícím socialistickou ekonomiku po XIV. sjezdu Komunistické strany Československa. Na jejich rozpracování v podmínkách krajů a okresů se pak podílejí jak hospodářské organizace, tak i národní výbory.

Orgány prokuratury při plnění těchto úkolů nalezly plné pochopení u stranických orgánů. Například v Severomoravském kraji jsou svolávány aktivy ředitelů a vedoucích pracovníků podniků a závodů, na nichž jsou zavazováni k zařazení těchto otázek do vlastních plánů práce.

Soudružky a soudruzi, chci nyní dále hovořit k problému kriminality mládeže.

Komunistická strana Československa pokládala vždy výchovu mladé generace za nejzávažnější společenský úkol. XIV. sjezd strany proto zdůraznil ve své rezoluci nutnost řešení závažných problémů a potřeb mladé generace. Strana si vytyčila úkol usměrňovat a sjednocovat výchovné působení a péči všech složek společnosti o rozvoj ideových, morálních a fyzických vlastností mládeže.

Zvláštní pozornost boji proti kriminalitě mládeže a jejím příčinám věnují i orgány prokuratury v České socialistické republice. Trestnost mladistvých se nevyvíjí příznivě. Dosud provedená opatření v boji proti kriminalitě mládeže nebyla natolik účinná, aby se podařilo zastavit proces narušenosti části mládeže.

I když základní skladba kriminality mladistvých v České socialistické republice zůstává v podstatě konstantní a řadu let se nemění, zvyšuje se její společenská nebezpečnost, roste její rozsah a většinou bývá prováděna ve skupinách.

Generální prokuratura České socialistické republiky proto v současné době realizuje dlouhodobý plán, zaměřený především na vypracování celkové koncepce boje proti této kriminalitě. Jde o komplexní opatření, tedy nejen o trestní postih v užším slova smyslu, ale i o odhalování a postihování příčin delikvence mladistvých a jejich řešení v součinnosti s dalšími orgány a společenskými organizacemi.

I když celková úroveň přípravného řízení trestního proti mladistvým je poměrně dobrá, přesto konečný cíl, to jest převýchova mladistvých, je oslabován především značnou délkou trestního řízení. Ne ve všech případech jsou důsledně zajišťovány a postihovány příčiny trestní činnosti a ne vždy je náležitá pozornost věnována zkoumání osobnostních faktorů důležitých pro volbu vhodných prostředků k převýchově mladistvých. K tomu nepochybně přispívá i praxe orgánů péče o děti, které v řadě případů nevyužívají všech oprávnění daným jim trestním řádem.

Významnou úlohu by zde měl sehrát i vládní výbor pro mládež zřízený usnesením vlády ČSR č.166 z července minulého roku, který zatím nerozvinul svou činnost. Mezi jeho hlavní úkoly patří na základě rozboru příčin negativních společenských a civilizačních vlivů na mladou generaci, navrhovat vhodná a účinná opatření, která by těmto vlivům čelila a předcházela jejich nepříznivému působení na mládež.

Pozitivní úlohu zde může sehrát i zmíněné již usnesení české vlády č. 1 z ledna tohoto roku, které ukládá i ministru školství České socialistické republiky zabezpečit, aby ve vyučovacím a výchovném procesu vyšších tříd základních devítiletých a středních škol byla zařazena problematika společenské odpovědnosti občanů socialistického státu, dodržování socialistického právního řádu, úcty k zákonům a boje proti kriminalitě. Prokurátoři pomohou školským orgánům při popularizaci právního řádu a vytváření právního vědomí mladých lidí. Lze předpokládat, že důslednou koordinací této výchovné činnosti ve spolupráci s orgány a komisemi péče o děti se docílí kladných výsledků při výchově mladé generace.

Zpráva předsedy Nejvyššího soudu České socialistické republiky o stavu socialistické zákonnosti postihuje oblast soudcovského rozhodování, to jest problematiku trestní a občanskoprávní. Nemohla proto věnovat pozornost důslednému provádění a zachování zákonů a ostatních předpisů ministerstvy a jinými orgány státní správy, národními výbory a hospodářskými a jinými organizacemi. V tomto směru bych tedy chtěl, soudružky a soudruzi poslanci, vás co nejstručněji informovat o poznatcích orgánů prokuratury.

Především ochrana veřejného pořádku není jen záležitostí orgánů činných v trestním řízení, ale i orgánů národních výborů. Právě této činnosti věnovala Česká národní rada v minulém roce zvláštní pozornost. Tato činnost je i předmětem soustavné pozornosti prokuratury. Koncem roku 1970 a počátkem roku 1971 provedli prokurátoři prověrky, jak národní výbory plní své úkoly, vyplývající pro ně ze zákona č. 60 z roku 1961 o zajištění socialistického pořádku. Některých prověrek se zúčastnili i poslanci České národní rady. Česká národní rada pak byla informována o tom, že stagnace z let 1968 a 1969 byla překonána a že komise ochrany veřejného pořádku národních výborů všech stupňů opět plní své úkoly.

Nejnovější poznatky prokuratury však svědčí o tom, že tato aktivita nebyla trvalá. Ve druhé polovině minulého roku v předvolebním období činnost těchto komisí u mnohých národních výborů téměř ustala. Po volbách došlo v těchto komisích ke značným změnám a noví poslanci se zatím s touto problematikou teprve postupně seznamují. Bylo by proto třeba, aby všichni členové komisí ochrany veřejného pořádku byli řádně seznámeni s předpisy, které mají uvádět v život. Nemělo by jít jen o úkol jednorázový a jeho plnění by nemělo zůstat jen na aparátu okresních národních výborů, ale měly by se jím zabývat i ústřední orgány státní správy.

Na úseku bytového hospodářství řeší soudy jen menší část této problematiky, její větší část, včetně základního úkolu, tj. péče o spravedlivé rozdělení bytového fondu, přísluší národním výborům. I zde je po volbách situace obdobná jako u komisí ochrany veřejného pořádku. Také tady povětšině pracují noví funkcionáři, kteří pro tuto náročnou agendu nemají dosud potřebné znalosti. V jednotlivých okresech sice již probíhá školení předsedů bytových komisí, bylo by však třeba, aby se s předpisy o hospodaření s byty seznámili všichni členové těchto komisí. Ani zde nejde o úkol jednorázový a jeho plnění nelze ponechat jen na aparátu okresních národních výborů.

O porušování předpisů k ochraně života a zdraví pracujících se soudy dovídají jen tam, kde šlo o trestný čin, kde pracovní úraz měl za následek větší poškození zdraví nebo smrt nebo kde se poškozený domáhá odškodnění pracovního úrazu. Předpisy vydané k ochraně zdraví a bezpečnosti při práci však především směřují k tomu, aby pracovním úrazům bylo předcházeno. O neplnění této základní povinnosti se však soud nedoví tam, kde došlo k méně závažným úrazům a kde organizace, vědoma si své viny, se s pracovníkem dohodne o odškodnění. To je většina případů. Prokurátoři pak při prověrkách zjišťují, že mnohé organizace úrazy ani neoznamují, záznamy o nich sepisují opožděně a neúplně a nečiní ani potřebná opatření k tomu, aby se zabránilo opakování úrazů. Zde by měla sehrát svou úlohu především společenská kontrola orgánů Revolučního odborového hnutí na všech stupních.

Je rovněž pravda, že neblahý jev z let 1968 a 1969 - prodej pracovní síly - byl prakticky zlikvidován. Dosud však se ve značné míře vyskytují vedlejší pracovní poměry uzavírané bez souhlasu organizace, u níž je pracovník v hlavním pracovním poměru. Jen málo okresních národních výborů se zatím zabývalo kontrolou vedlejších pracovních poměrů. Zjišťujeme to při svých prověrkách a teprve po upozornění přistupují okresní národní výbory k příslušným opatřením. Bylo by tedy žádoucí, aby okresní národní výbory zvýšily na tomto úseku svou kontrolní činnost.

Jednou z hlavních příčin nedostatků v jednotných zemědělských družstvech je skutečnost, že zde neplní dostatečně svoji funkci kontrolní komise. Pravidelná činnost těchto komisí je zatím jen výjimkou. Důraz na zvýšení této kontroly klade i poslední usnesení ústředního výboru Komunistické strany Československa z 13. dubna t. r. Také činnost místních a okresních národních výborů na tomto úseku byla až dosud minimální. Dubnové usnesení ústředního výboru strany proto správně ukládá, aby nejpozději do 1. září 1972 byly ustaveny krajské a okresní zemědělské správy, jako orgány státní správy.

Usnesení ústředního výboru Komunistické strany Československa z 13. dubna t. r. také znovu zdůraznilo nutnost ochrany půdního fondu. Je třeba konstatovat, že ministerstvo zemědělství a výživy České socialistické republiky v souladu se směrnicemi XIV. sjezdu strany k 5. pětiletce učinilo již příslušné opatření, aby na tomto úseku došlo k nápravě. Ministerstvo zemědělství a výživy se také oprávněně postavilo proti ne dosti zdůvodněným požadavkům na další vyjímání pozemků z půdního fondu pro investiční výstavbu. Poznatky prokuratury však svědčí o tom, že ani dnes není ještě ve všech případech důsledně zkoumáno, zda jsou dány všechny zákonem stanovené podmínky pro vyslovení souhlasu k vynětí pozemků z půdního fondu.

Soudružky a soudruzi, závěrem chci vyjádřit přesvědčení, že společným úsilím soudů všech stupňů a všech složek prokuratury v České socialistické republice za účinné pomoci ostatních státních orgánů a v neposlední řadě i vás, soudruzi poslanci České národní rady, se nám podaří splnit náročné úkoly, které před nás postavil XIV. sjezd Komunistické strany Československa.