Místopředseda ČNR Oldřich Voleník: Děkuji. Přerušuji nyní naše jednání. Sejdeme se opět ve 13.30 hodin.

/Jednání opět zahájeno ve 13.30 hod./

Předseda ČNR Evžen Erban: Soudružky a soudruzi, pokračujeme v rozpravě. Slovo má poslanec plk. dr. Emil Liška.

Poslanec plk. dr. Emil Liška: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, zpráva Nejvyššího soudu České socialistické republiky o stavu socialistické zákonnosti ukázala mj. též pohled na činnost soudů, zejména z toho hlediska, jak svými specifickými prostředky se podílejí na dodržování zákonnosti na úseku trestním i občanskoprávním. Jejich správné rozhodování má významný vliv na upevňování socialistické zákonnosti, státní a občanské kázně, přispívá k rozvoji socialistického právního vědomí občanů, úcty k právu a podílí se na právní výchově celé naší společnosti.

To však je jen jedna stránka věci. Dodržovat a dále upevňovat socialistickou zákonnost, státní a občanskou kázeň, není záležitostí jen orgánů činných v trestním řízení, ale úcta k právu a pořádku musí být záležitostí všech státních a hospodářských orgánů, národních výborů, společenských organizací i všech občanů. Tak tento úkol formuluje rezoluce XIV. sjezdu KSČ. Proto přetvoření morálně politického smýšlení lidí, boj s buržoazními a maloburžoazními přežitky, otázky právní výchovy patří mezi nejzávažnější a také nejtěžší úkoly současnosti.

Sebelepší zákony a právní předpisy samy o sobě nemohou při odstraňování protispolečenských jevů stačit, jestliže se nezaktivizuje takové veřejné mínění, které vytvoří ovzduší nesmiřitelnosti k jakýmkoliv projevům nekázně a narušování zásad socialistické zákonnosti. Vytvoření takového ovzduší nesmiřitelnosti k protispolečenským projevům se musí stát věcí uvědomělého a koordinovaného úsilí všech státních orgánů, společenských organizací a uvědomělých občanů.

V současné době vystupuje tento požadavek do popředí např. v oblasti pracovně právních vztahů. Řada ustanovení zákoníku práce a navazujících právních předpisů se týká dodržování pracovní kázně. Mám na mysli pracovní kázeň v tom nejširším slova smyslu, ať jde o vlastní pracovní úkoly, jejich hospodárné a kvalitní úkoly, o vztahy mezi nadřízenými a podřízenými pracovníky, o soudružské vztahy mezi spolupracovníky, o ochranu socialistického vlastnictví apod. Pokles pracovní kázně na některých úsecích je závažným společenským jevem. Ve svých důsledcích se projevuje ve špatné pracovní morálce, nehospodárnosti, neodůvodněném zvyšování výrobních nákladů, v nedodržování zásad mzdové politiky, ve stoupající úrazovosti apod. Přiživovat se nejrůznějším způsobem na nedostatcích, brát větší odměnu než odpovídá vykonané práci, se stalo zlozvykem některých našich občanů, který je pro naši společnost zvláště nebezpečný, protože narušuje kritéria hodnocení občanské cti a morálky.

Právě na převýchově občanů v tomto směru by se měla podílet koordinovaná opatření státních orgánů a společenských organizací, včetně opatření státního aparátu donucující povahy, ruku v ruce s organizátorskou a výchovnou prací řídících pracovníků a řídících organizací. Většina lidí pracuje poctivě. Je však na čase skončit s lajdáctvím, nedbalostí a neodpovědností, tak jak na to upozornilo únorové plénum ÚV KSČ. Nastoupit ostrý kurs proti zahalečům, fluktuantům a vyvozovat přísné důsledky z nedodržování pracovní kázně.

Využití možností, které k tomu účelu poskytuje zákoník práce - od kárného opatření, odvolání z funkce, až po skončení pracovního poměru - je nepochybně jedním z nejúčelnějších a také nejúčinnějších prostředků. Působí totiž bezprostředně na odstranění již nastalého protispolečenského chování pracovníka, ale současně působí také preventivně, protože další pracovníci si z takového případu vyvodí poučení a nedovolí si pracovní kázeň narušovat.

Je však současně povinností vedoucích pracovníků, aby zjišťovali a také odstraňovali příčiny, které vedou k pracovní nekázni a popřípadě k fluktuaci pracovníků. Ve většině případů totiž právě zjištění a odstranění příčiny je tou nejlepší prevencí proti porušování pracovní kázně. Společným jmenovatelem projevů pracovní nekázně a špatné pracovní morálky bývají nedostatky v organizaci práce. Je těžké vyžadovat od řadových pracovníků dobrou pracovní morálku v podmínkách takového pracoviště, kde se mnoho hodin prozahálí, protože není zajištěna plynulá práce, kde není dostatečně zajištěn přísun materiálu, kde se vyrábí z materiálu nekvalitního, kde se plánované úkoly plní šturmováním ke konci měsíce apod. Příliš jsme si zvykli omlouvat tyto nedostatky objektivními příčinami, méně se pak orientujeme na to, aby se vynaložením veškerého úsilí tyto nedostatky skutečně odstranily.

V této souvislosti se chci zmínit o institutu náhrady škody, jak je upraven v pracovně právních vztazích zákoníkem práce. Dojde-li při plnění pracovních úkolů ke škodě, zákon zásadně předpokládá, že škoda bude uhrazena tím, kdo škodu způsobil svým jednáním nebo opomenutím. Ze zprávy Nejvyššího soudu ČSR vyplývá, že jen velmi malá část takových škod prochází soudním řízením. Nejsem přesvědčen o tom, že je tomu tak proto, že většina těch, kteří škodu způsobí tuto uzná a dobrovolně neuplatňuje nárok na náhradu škody vůči tomu, kdo ji způsobil, tím méně pak proti nadřízeným pracovníkům, kteří sice škodu přímo nezpůsobili, ale kteří nedostatečným, nebo někdy dokonce neodpovědným plněním svých povinností vytvořili předpoklady pro vznik škody.

Tato nedůslednost má svoje negativní důsledky nejen v tom, že společnosti se nedostane náhrady škody ani zčásti, ale současně institut náhrady škody neplní svůj výchovný účel, ani účel prevence. Nelze přehlížet, že hmotný postih pracovníka společně s dobře promyšleným a provedeným výchovným nařízením, patří k nejúčinnější složce preventivní činnosti v oblasti pracovně právních vztahů a upevňování pracovní kázně.

Ovzduší nesmiřitelnosti vůči všem protispolečenským jevům musí být doprovázeno všestrannou podporou úsilí těch, kteří se chtějí zásadově svými skutky se zlozvyky a přežitky ve vědomí lidí vypořádat. Nelze zapomínat na to, že upevnění pracovní kázně vystupuje do popředí právě v přítomné době, kdy zdroje pracovních sil jsou v podstatě vyčerpány a kdy je třeba v zájmu dalšího úspěšného rozvoje národního hospodářství zajistit, aby každý pracovník plně využíval pracovní doby. Bude i naším úkolem, abychom jako poslanci České národní rady na svých pracovištích, ve svých volebních obvodech, společně s vedoucími hospodářskými pracovníky, stranickými a odborovými funkcionáři usilovali o to, abychom se vypořádali se všemi uvedenými nešvary a působili ke zvyšování pracovní kázně.

S otázkami pracovní kázně velmi úzce souvisí rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví, které je podle zprávy Nejvyššího soudu ČSR nejrozšířenějším druhem trestné činnosti. Tato trestná činnost je umožňována trvajícími nedostatky v evidenci, správě a ochraně majetkových hodnot, jakož i nedostatečnou činností systému vnitřní kontroly. Mezi příčinami však vidím i nedostatečnost sankcí vůči pachatelům těchto trestných činů. Jsem názoru, že jejich postih by měl být nejen trestní, ale i finanční, až po propadnutí majetku. Větší místo musí v této činnosti zaujmout prevence, zejména vytváření ovzduší nesmiřitelnosti k těmto jevům. Zatím však existuje přílišná tolerantnost a falešná solidarita s pachateli těchto trestných činů a přečinů.

Cílevědomého společenského působení vyžaduje i oblast rodinných vztahů. Zde se ukazuje potřeba se zaměřit na konkrétně zjištěné příčiny, které působí negativně na manželství a na vztahy mezi rodiči a dětmi. Zejména tato oblast vyžaduje citlivé zásahy, protože někdy může i dobře míněná snaha naopak rozvrat mezi manžely prohloubit. Jde v podstatě o to vytvářet předpoklady pro rodinný život, zejména mladých manželů, tj. výstavbou bytů, zajišťováním vhodných pracovních podmínek matkám malých dětí, poskytováním hmotné pomoci ve formě půjček apod. To může být současně i určitým stimulem proti fluktuaci, může napomáhat zájmu o práci a podporovat dobrou pracovní morálku. Patří sem i účinná prevence proti alkoholismu. Je známo, že řada kriminálně závadných osob pochází z narušeného rodinného prostředí, a proto musíme všichni preventivně působit k tomu, aby ani zdánlivé maličkosti - mnohdy zcela zbytečné - nenarušovaly příznivý vývoj rodinných vztahů, zejména mladých manželství, která zakládají rodinu.

Na těchto několika příkladech jsem chtěl ukázat, že v naší socialistické společnosti jsou příčiny protispolečenské činnosti odstranitelné. Měli bychom si ovšem současně být vědomi toho, že zásadní změny v ekonomice a struktuře naší společnosti nemohou samy o sobě vést k poklesu protispolečenských jevů. Velkou úlohu zde má stupeň uvědomělosti občanů, jejich vztah k socialistické společnosti. Podmínky a příčiny, které protispolečenskou činnost vyvolávají, mohou být odstraněny dobrou řídící, organizátorskou a výchovnou činností všech státních orgánů, hospodářských a společenských organizací. To je také jeden ze závěrů, který jsem si učinil po prostudování zprávy Nejvyššího soudu ČSR o stavu socialistické zákonnosti. /Potlesk./

Předseda ČNR Evžen Erban: Do rozpravy se přihlásil ing. Josef Jung, ministr vnitra ČSR. Dávám mu slovo.

Ministr vnitra ČSR ing. Josef Jung: Vážené soudružky, vážení soudruzi poslanci, dovolte mi, abych ke zprávě Nejvyššího soudu České socialistické republiky o stavu socialistické zákonnosti na trestním úseku, tedy na úseku, který souvisí se stavem a vývojem kriminality, uvedl z pohledů ministerstva vnitra několik poznámek.

Především mohu konstatovat, že údaje zjištěné a závěry ve zprávě obsažené plně odpovídají našim zkušenostem, poznatkům, statistickým údajům i našim analyzám. Podle nich v roce 1971 pokračoval stoupající trend kriminality. Orgány Veřejné bezpečnosti bylo zjištěno 185 218 trestných činů. Touto trestnou činností způsobená škoda - jen hmotná škoda - představuje podle našich zjištění částku 367 miliónů Kčs. Těžko říci, zda rok 1971 představuje ve vývoji kriminality kulminační bod. Některé náznaky a poznatky z letošního roku tomu nasvědčují. Bylo by však předčasné činit v tomto směru některé definitivní závěry již dnes na podkladě dílčích a neúplných podkladů. Stejně tak, chceme-li být objektivní, nemáme dostatek podkladů pro určení, zda v roce 1971 šlo ve výskytu kriminality o nárůst absolutní, nebo relativní vyvolaný zejména tím, že činnost Veřejné bezpečnosti byla důrazněji zaměřena na zjišťování určitých druhů trestné činnosti, na ty oblasti kriminality, jejichž společenská nebezpečnost úzce souvisí s konsolidačním úsilím celé naší společnosti. Některé poznatky spíše svědčí ve prospěch této druhé možnosti. Ať tak či onak nepokládáme a nemůžeme pokládat vykazovaný stav kriminality za úplný.

Ukazuje se, že naprosto zanedbatelná není ani tzv. latentní, skrytá kriminalita, trestná činnost, která zůstává neodhalena. Máme dostatečné důvody k tomu se domnívat, že tvoří značné procento celkové kriminality, podle našich dohadů z celkové kriminality asi 15 %, v jednotlivých druzích trestné činnosti pak toto procento představuje daleko větší kvantum. Svědčí o tom výsledky některých mimořádných pátracích akcí Veřejné bezpečnosti, které byly prováděny v minulém roce při různých příležitostech a jejichž účelem bylo pátrání po hledaných pachatelích trestné činnosti, zjišťování prostředí, v němž se pohybují a žijí, pátrání po zdrojích jejich obživy, po zbraních apod. Tyto akce jsou vysoce efektivní a nesporně prokazují, že delikvenci je možno účinně předcházet a také ji zamezovat.

V uplynulém i v letošním roce patřila prvořadá pozornost bezpečnostních orgánů ochraně rozhodujících úseků národního hospodářství, především investiční výstavby, zemědělství, potravinářství a obchodu. Na území ČSR bylo na tomto úseku odhaleno téměř 38 000 trestných činů a přečinů se škodou kolem 160 miliónů Kčs. Důvodně se domníváme, že právě na úseku skryté a neodhalené trestné činnosti zdaleka ještě skutečnost přesahuje zjištěný stav.

Souhlasíme se zprávou Nejvyššího soudu ČSR v tom, že ochrana ekonomiky nemůže být napříště jen záležitostí orgánů činných v trestném řízení, orgánů bezpečnosti, prokuratury a justice. Svou zákonnou povinnost zde musí plnit všechny orgány a organizace spravující majetek v socialistickém vlastnictví, přičemž prvořadým úkolem v boji za jeho ochranu je zlepšení, zkvalitnění a zintenzivnění kontroly ze strany hospodářských a jiných orgánů. O národních výborech a jejich úkolech zde byla již řeč a nechci jejich úlohu v tomto směru zde ještě opakovat.

V uvedených souvislostech je zarážející, že dosud jen 5 % veškeré hospodářské trestní činnosti je příslušným orgánům oznamováno hospodářskými pracovníky nebo organizacemi. Počet příslušníků Veřejné bezpečnosti na okresech pověřených ochranou ekonomiky zdaleka nemůže dosáhnout a nedosahuje ani počtu podniků, závodů, orgánů a organizací v okrese, v nichž je třeba ochranu ekonomiky zajišťovat a zabezpečovat. Proto chápeme zainteresování dalších orgánů a organizací do společného boje za ochranu naší ekonomiky jako nezbytnou nutnost a jediné východisko i na ostatních úsecích spojených s kriminalitou. Přikročili jsme například k tomu, že v současné době uzavíráme dohodu o vzájemné spolupráci a součinnosti s Výborem lidové kontroly ČSR, která vychází ze společného úkolu orgánů ministerstva vnitra a orgánů lidové kontroly při budování vyspělé socialistické společnosti o řádnou ochranu majetku v socialistickém vlastnictví a z úkolu působit k důslednému dodržování socialistické zákonnosti a státní disciplíny. Účelem této vzájemné spolupráce je především omezené odhalování případů porušování socialistického pořádku, účinné zjednávání nápravy, včasné vyvozování odpovídajících důsledků a účinná prevence a ochrana majetku v socialistickém vlastnictví a upevňování socialistické disciplíny.

Podobným způsobem chceme postupovat a upravovat součinnost i s jinými orgány. Máme například rozpracovánu dohodu s Českým báňským úřadem pokud jde o vzájemnou spolupráci při odhalování rozkrádání výbušnin a trhavin. Hlavní velitelství Veřejné bezpečnosti uzavřelo dohodu o součinnosti i se Socialistickým svazem mládeže a rýsují se další možnosti i v jiných oblastech. Chceme je podřídit jedinému cíli - ochraně ekonomiky a celé naší společnosti nejen formami represe, ale především formami prevence, předcházení delikvenci a jejímu omezování. Vedle těchto nových a nově navozovaných metod a forem práce pokračujeme ve formách již osvědčených.

Dobrých výsledků bylo dosaženo při realizaci závěrů vládní komise pro organizování boje proti korupci a šmelině. Na základě vládního usnesení z července roku 1971 proběhla kontrola u 24 generálních ředitelství, 71 podniků a téměř ve dva a půl tisících obchodních jednotkách. Kromě kladných výsledků ukázaly tyto akce zároveň, že na středních článcích řízení nebylo dostatečně zabezpečeno nařízené opatření, které téměř neproniklo na základní články.

K účinnější ochraně ekonomiky připravujeme i další opatření, zejména v souvislosti s usnesením vlády ČSR č. 1 z letošního roku. Půjde především o opatření k zajištění ostrahy důležitých hospodářských objektů, o zajištění ochrany přepravovaných hodnot po železnici a řadu dalších opatření k odstranění těch nedostatků, na které bylo ve zprávě vlády ukázáno.

Problémem, kterým jsme ve svých možnostech limitováni, jsou nedostatečné stavy příslušníků Veřejné bezpečnosti, především těch, kteří by mohli působit přímo v terénu, na ulicích, v hlídkové a strážní službě. Trvalý růst počtu trestných činů a přečinů, náročná administrativa spojená s jejich zpracováním ve vyšetřování a vyhledávání, vysoký počet přestupků a řada dalších úkolů, jejichž plnění je na Veřejné bezpečnosti právem požadováno, vytvářejí trvalé napětí mezi požadavky kladenými na útvary Veřejné bezpečnosti a jejich možnostmi. V posledních několika letech se tyto disproporce odrazily zejména v činnosti základních útvarů Veřejné bezpečnosti, kde poklesl přímý výkon obchůzkové a hlídkové služby k zajištění veřejného klidu a pořádku. Tento stav je oprávněně kritizován nejen občany, ale i národními výbory všech stupňů. Je bezesporu skutečností, že provádění vlastní výkonné obchůzkové a hlídkové služby dostatečnou živou silou má přímé důsledky na nápad trestné činnosti. Svědčí o tom řada vyhodnocení, která ukazují, že takto prováděná prevence, a jde o jednu z jejích nejúčinnějších forem, snižuje podstatně výskyt kriminality, zejména ve větších městských aglomeracích. A to především u tzv. uliční kriminality, která sama činí asi 40 % kriminality celkové. Například při mimořádných bezpečnostních opatřeních se pohybuje nápad kriminality ve větších městech od 17 do 40 % obvyklého nápadu.

Je skutečností, že stálým problémem, se kterým se potýkáme, je stav násilné trestné činnosti. Početně zůstává sice celkem na stejné úrovni, ale stoupá brutalita pachatelů, roste počet případů páchaných ve skupinách a zvyšuje se počet útoků spáchaných se zbraní. A právě v této oblasti víc než kde jinde pociťujeme nedostatek příslušníků, kteří by mohli těmto případům bezprostředně čelit nebo zadržet pachatele. Přesto výsledky práce bezpečnostních orgánů nejsou nejhorší. Například ze 110 vražd spáchaných v roce 1971 zůstaly zatím jen 2 neobjasněné, obě shodou okolnosti v Severočeském kraji. Všechny ostatní případy vražd byly objasněny a jejich pachatelé dopadeni.

Více než 1/3 trestných činů představují delikty majetkové spáchané ke škodě majetku v osobním vlastnictví. Převažují krádeže vloupáním do bytů, chat, krádeže motorových vozidel apod. Bohužel smutnou skutečností je, že tyto krádeže jsou ve značné míře umožňovány samotnými majiteli, kteří tyto hodnoty nedostatečně zabezpečují, nebo je nezabezpečují vůbec. Smutnou skutečností také je, že právě pachateli těchto deliktů jsou převážně osoby ve věku do 24 let. Už zde bylo vzpomenuto problému kriminality mládeže. I když se v roce 1971 podstatně nezvýšila, nicméně představuje stále značný podíl na celkové kriminalitě, jak je ostatně ze zprávy Nejvyššího soudu ČSR patrné. Poněkud poklesl počet mladistvých, kteří se trestného činu dopustili poprvé, vzrostl však počet mladistvých recidivistů, a to je povážlivé. V této oblasti více než kde jinde pociťujeme nedostatek, kterým trpí činnost všech orgánů činných v trestním řízení už dlouhá léta a který ostatně vyplývá i z projednávané zprávy. Neexistuje totiž komplexní, dostatečně objektivní, hluboce založená a vědecky fundovaná analýza příčin kriminality. Znát příčiny znamená správně a vhodně volit prostředky. To, co máme k dispozici, jsou začasté jen statistická vyjádření, konstatování faktů, určité dedukce nebo rozbory zachycující jen určité dílčí problémy bez vzájemných vnitřních souvislostí, bez aplikace solidních poznatků kriminalistických, sociologických a poznatků jiných vědních oborů.

Stav a vývoj kriminality, jak nám jej ukazuje projednávaná zpráva a jak vyplývá i z našich poznatků, není potěšující. Stojí otázka, jakým způsobem, směrem a jakými prostředky proti ní účinně bojovat. Závěry ve zprávě obsažené jsou nepochybně správné. Ukazují, jakým způsobem je třeba přistupovat k plnění úkolů uložených XIV. sjezdem v těchto oblastech. Nepochybně je nezbytné, aby se boj s příčinami protispolečenské činnosti a s ostatními negativními jevy, které jsou brzdou dalšího rozvoje socialistické společnosti, stal záležitostí všech jejich orgánů a organizací a každého občana. Je bezesporu nutno zajistit včasný a účinný postih všech těch, kteří porušují naše zákony, své základní občanské povinnosti a narušují pracovní kázeň. Vedle správně volené represe je třeba zvýraznit a do popředí posunout prevenci, předcházení trestné činnosti. Formy, metody a prostředky v této činnosti jsou a mohou být velmi pestré. Již jsem uváděl, že jedním z nejúčinnějších prostředků je dostatek příslušníků Veřejné bezpečnosti na ulicích a v místech, kde je vlastní půda pro výskyt a zrod kriminality. Je nutno počítat s tím, že v dohledné době nelze rozšiřovat početní stavy příslušníků Veřejné bezpečnosti a je třeba hledat všechny jiné možnosti. Máme na mysli nejen zlepšení organizace a výkonu služby samotné Veřejné bezpečnosti, ale také maximální využití pomocných stráží Veřejné bezpečnosti, které, musím říci i z tohoto místa, se v naší práci velmi osvědčují.

Určitým momentem, který brání nasazení příslušníků do vlastní bezpečnostní práce, je nepochybně určité zformalizované a složité přípravné řízení trestní, které odvádí lidi od plnění přímých bezpečnostních úkolů a nutně je přivádí k administrativní práci. Tyto otázky jsou řešeny v připravované novelizaci trestního řádu, od které si právem slibujeme odformalizování přípravného řízení všude tam, kde to povaha věci dovolí.

Takové řešení napomůže účinněji vést boj proti kriminalitě a pachatelům protispolečenského jednání všeho druhu.

Významné místo ve společném úsilí v boji proti kriminalitě připadá všem orgánům činným v trestním řízení, orgánům bezpečnosti, prokuratury a justice. Mohu konstatovat, že vzájemné vztahy v zákonem vymezených a stanovených relacích se v minulém období upravují v zájmu společných úkolů. Obnovili jsme meziresortní porady na všech článcích řízení. Na nich jsou projednávány nejzákladnější problémy praxe a zásady společného postupu. Jsou sledovány zejména takové úkoly, jako vazebnost v trestním řízení, trestná činnost mládeže, problémy recidivy, zainteresování ostatních orgánů a organizací do společných úkolů, otázky právní propagandy, výslednost práce jednotlivých složek apod. Jde nám o to, aby se meziresortní porady a vzájemné vztahy staly aktivním prostředkem prověrky práce jednotlivých orgánů činných v trestním řízení, prostředkem vzájemné koordinace společných úkolů a prostředkem k odstraňování vad, chyb a vyskytujících se nedostatků v trestním řízení. Jinými slovy - jde nám o to, aby do všech důsledků a ve všech směrech bylo zajištěno dodržování a prohlubování socialistické zákonnosti tak, jak má na mysli projednávaná zpráva Nejvyššího soudu ČSR.

Vážené soudružky a soudruzi, hodnotíme-li dnes stav zákonnosti, dovolte mi, abych se zmínil o této otázce i ve vztahu k orgánům bezpečnosti. Nechci připomínat, že v minulosti bylo o dodržování zákonů a zákonných předpisů orgány Veřejné bezpečnosti mnoho dohadů a vyslovováno mnoho nepěkných podezření a obvinění. Mnohé je překonáno, mnohé však je třeba překonat zejména v očích veřejnosti.

K hodnocení této problematiky bych mohl uvést celou řadu kritérií. Domnívám se však, že postačí některá, ta nejrozhodnější.

Základním hlediskem pro hodnocení dodržování socialistické zákonnosti orgány Veřejné bezpečnosti je bezesporu reagence těch, kteří se domnívají, ať právem či neprávem, že porušením zákona nebo jiného předpisu byli poškozeni. Máme-li na mysli ohromné množství případů, kdy příslušníci musí zakročovat, množství trestných činů, přečinů nebo přestupků, které musí ročně zpracovat a kolika lidí se tato jejich činnost bezprostředně dotýká, není špatnou vizitkou jejich práce, že na orgány Veřejné bezpečnosti došlo v roce 1971 jen 806 stížností, z nich jen 202 bylo po přešetření shledáno oprávněných.

Vedení ministerstva vnitra a všechny ostatní řídící složky trvají nekompromisně na stálém upevňování kázně a disciplíny uvnitř sboru. Chtěl bych vás ujistit, že z každého porušení zákonnosti, kázeňského poklesku se vyvozují odpovídající důsledky, včetně kázeňského potrestání, propuštění ze služeb ve sboru a v neposlední řadě i soudního postihu. V roce 1971 bylo několik desítek příslušníků odsouzeno vojenskými soudy. V naprosto převážné míře zde šlo o případy zaviněných autonehod a jen výjimečně o případy neoprávněného zákroku nebo jiného porušení zákonných nebo služebních předpisů. Přitom nelze přehlížet, jakým útokům, urážkám a jinému jednání jsou denně vystavováni; svědčí o tom i počet trestných činů, útoků na veřejného činitele, které v minulém období začaly narůstat do té míry, že bylo nutno zvlášť se touto otázkou na vzpomenutých koordinačních poradách zabývat. I když se v důsledku přijatých a realizovaných opatření v této problematice mnoho zlepšilo a vůči pachatelům této činnosti došlo k účinnějšímu postupu, pokládám za nutné poznamenat, že útoky nejen proti orgánům bezpečnosti, ale i dalším veřejným činitelům v podstatě nepoklesly, dochází k jejich opožděnému projednávání před soudy, čímž ztrácejí na aktuálnosti a významu jejich protispolečenského charakteru. Namnoze stále v těchto případech nejsou ukládány podle našeho názoru odpovídající tresty. Důsledky se promítají nejen do neklesajícího počtu těchto činů, ale i do jejich nebezpečnostního charakteru. Vyústily tragicky shodou okolností právě dnešní noci, kdy došlo k vraždě jednoho a těžkému zranění druhého příslušníka Veřejné bezpečnosti ve Dvoře Králové při prováděné kontrole neznámého muže, který byl potom za účinné pomoci civilních osob zadržen.

Pozitivní vývoj z hlediska upevňování socialistické zákonnosti se nám projevuje i v jiných oblastech, například ve vyšetřování, kde přímo zákonem jsou stimulována hlediska mající vztah k dodržování zákonnosti. Přestože oproti roku 1967 se nápad věcí na vyšetřovací součásti v roce 1971 zdvojnásobil, přičemž byl zvládán stejným počtem vyšetřovatelů - značně omlazeným stavem po roce 1968, podařilo se vyšetřování do určité míry zrychlit. Ve dvouměsíční zákonné lhůtě bylo prokurátorovi předáno 63 % věcí a jen výjimečně musela být vyšetřovací lhůta prodloužena přes 4 měsíce. Přednostně jsou zpracovávány především vazební a hospodářské věci. Jedním z důležitých hledisek dodržování zákonnosti ve vyšetřování je například vracení věcí soudem nebo prokuraturou k došetření. Dochází k tomu proto, že vyšetřování je neúplné, že nebyl důsledně dodržen zákon. V minulém roce bylo z celkového počtu 40 000 věcí vráceno k došetření necelých 5 %. Chtěl bych podotknout, že v procesu vyšetřování je důsledně dbáno všech práv obhajoby vyšetřovaných.

Stejně jako ve zprávě Nejvyššího soudu ČSR bych mohl hodnotit z hlediska stavu zákonnosti jeden úsek Veřejné bezpečnosti za druhým. Musel bych dokumentovat, že dodržování zákonnosti orgány Veřejné bezpečnosti je samozřejmým požadavkem nejen zákonným, ale stalo se i samozřejmým politickým požadavkem, na jehož plnění je důsledně trváno. Případy různých excesů nelze nikdy vyloučit. Mohu vás ubezpečit, že z těchto případů vyvozujeme a do budoucna vždycky budeme vyvozovat ty nejpřísnější důsledky.

Dovolte mi závěrem, abych znovu opakoval, že zpráva Nejvyššího soudu ČSR o stavu socialistické zákonnosti a její závěry obrážejí objektivní situaci tak, jak ji známe i z vlastních pohledů a podkladů. Uceleným způsobem hodnotí stav i vývoj kriminality a navrhuje řešení, s nimiž plně souhlasíme. /Potlesk./