Předseda ČNR Evžen Erban: Nyní vystoupí poslankyně Marie Šantorová.

Poslankyně Marie Šantorová: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, výbor pro národní výbory a národnosti projednal na své schůzi teze zprávy Nejvyššího soudu ČSR. V bohaté a plodné diskusi poslanců bylo konstatováno, že únorové zasedání ústředního výboru KSČ bylo věnováno ekonomickým otázkám. O stavu našeho národního bohatství nerozhoduje jenom úroveň budování, ale i úroveň jeho ochrany před těmi, kteří výsledky snaživé a obětavé práce miliónů lidí narušují. Vedle kriminality je to i řada jiných rušivých jevů způsobených nedbalostí a neopatrností jako jsou různé nehody, havarie a požáry, jejichž následkem jsou značné škody na socialistickém i soukromém majetku a co je nejbolestivější - ztráty lidských životů a škody na zdraví našich pracujících. Je potěšitelné, že se celková politická i hospodářská konsolidace příznivě projevila v roce 1971 i v činnosti soudů a že dochází k výraznějšímu prosazování podílu soudů na upevňování socialistického společenského pořádku.

Postupně se dostáváme ke stavu, že naši občané se na trestné činy, provinění a přestupky dívají jako na závažnou protispolečenskou činnost, která je proti jejich zájmům, na rozdíl od let 1968 - 1969, kdy u některých lidí byly tendence i konkrétní projevy považovat tuto činnost za nějaké hrdinství. Názory a postoje těchto lidí však ještě nebyly překonány a každý z nás má o tom své poznatky.

Poslanci výboru pro národní výbory a národnosti projednali teze zprávy Nejvyššího soudu ČSR s pracovníky okresních soudů, okresních prokuratur, Veřejné bezpečnosti a okresních národních výborů. Shodují se v tom, že vcelku správně vystihuje situaci na jednotlivých úsecích socialistické zákonnosti a že je třeba, aby soudy a ostatní orgány, jejichž úkolem je postihovat protispolečenskou činnosti, pracovaly tak, aby poctiví občané, kteří svědomitě plní své povinnosti v zaměstnání, ve výchově členů svých rodin i v působení ve svém okolí, měli v těchto orgánech záruku klidného a bezpečného života a práce. Naproti tomu, aby se těchto orgánů obávali příživníci, lajdáci, násilníci a další rušitelé společenského pořádku, Dobrá práce těchto orgánů přispěje k posílení autority socialistického státu a získá jim podporu a pomoc všech poctivých občanů.

Ze zprávy předsedy Nejvyššího soudu ČSR poslance nejvíce znepokojily ty údaje, které ukazují na vysoký podíl mladistvých osob na trestných činech, vysoký podíl těch, kteří páchají trestné činy pod vlivem alkoholu a vysoký podíl recidivistů. To pochopitelně velmi znepokojuje nejen naše voliče, ale i naše soudce, prokurátory, pracovníky bezpečnosti i funkcionáře národních výborů a společenských organizací.

Pozoruhodné je i číslo 23 616 rozvodů manželství v minulém roce a přitom tvrdíme, že rodina má pro společnost základní význam. Počet dětí, které jsou později vychovávány jen jedním z rodičů zde není uveden, ale každý si dovedeme představit, že je nemalý. Budeme-li dále sledovat vývoj těchto dětí, tak značná část pak končí v pomocných školách, jejichž počet neustále stoupá nebo v dětských domovech a v nemálo případech před soudem jako mladiství recidivisté. Domníváme se, že by soudy i přes obtíže, které jsou, měly při rozvodu věnovat více pozornosti otázkám subjektivním. Je trochu zarážející, že manželství se dvěmi nebo třemi dětmi je rozvedeno za jedno stání. Rovněž tak při vypořádávání bezpodílového spoluvlastnictví manželů by zákonně nadpoloviční část bezpodílového vlastnictví měla být přidělena tomu, komu jsou svěřeny do péče děti.

Výbor pro národní výbory a národnosti se rovněž vážně zabývá otázkami požárovosti. Chtěla bych se zmínit o některých problémech oboru mého působení, který je rovněž svěřen péči národních výborů. Některé závažné nedostatky v této oblasti je třeba také podtrhnout a zdůraznit i vazbu požární ochrany k ekonomice. V roce 1971 bilo na území České socialistické republiky registrováno 7309 požárů, při nichž vznikly přímé škody ve výši zhruba 209 miliónů Kčs. Při těchto požárech bylo 84 osob usmrceno a 615 zraněno. O mnoho lepší situace není ani v roce 1972. V lednu a únoru bylo na území České socialistické republiky registrováno 964 požárů, při nichž vznikly přímé škody ve výši zhruba 20 miliónů Kčs. Při těchto požárech bylo 19 osob usmrceno a 95 zraněno. Ještě závažnější jsou však škody následné, které vyplývají ze zastavení výroby, z nutnosti vázat stavební a výrobní kapacity na provedení rekonstrukcí staveb, nutných k zabezpečení obnovy výroby ve vyhořelých objektech a z řady dalších nesrovnalostí, jež požár důležité stavby způsobí. Vyčíslit následné škody finanční částkou je velmi obtížné, zvláště v plnění zakázek do zahraničí, neboť některé následné škody vznikají ještě několik roků po požáru.

Zásluhou zásahové činnosti požárních jednotek při zdolování požárů byly v roce 1971 uchráněny hodnoty ve výši 1 miliardy 253 miliónů Kčs. I když náklady na činnost orgánů požární ochrany a na jejich technické vybavení jsou rovněž nemalé, činí však jen zlomek hodnoty, které jimi byly uchráněny před zničením. Do uchráněných hodnot nejsou ovšem zahrnuty ty, které byly zachráněny preventivní činnosti orgánů požární ochrany, dá se však předpokládat, že tyto jsou ještě větší. Se současným stavem zabezpečování požární ochrany v naší republice přesto nemůžeme být spokojeni, zejména proto, že požárnost má stále vzestupnou tendenci jak v počtu požárů, tak ve výši způsobených škod. Po stránce lidského faktoru její příčinnost nedoznává velkých změn, jejím společným jmenovatelem je převážně stále nedbalost a neopatrnost. Při tom jsme si vědomi, že mezi nedbalostí a zlým úmyslem je mnohdy obtížné nalézt hranici. Po stránce technické však vlivem probíhající vědeckotechnické revoluce ke změnám příčinnosti vzniku požárů dochází. Předně vlivem používání nových hmot ve výrobě a ve stavebnictví, zaváděním nových technologických postupů a nárůstu výškové zástavby vznikají nová potenciální nebezpečí požárů, jimž není v dostatečné míře přizpůsobena úroveň požární ochrany.

Ze 7309 požárů, registrovaných v roce 1971, jich bylo 311 označeno za trestný čin, 118 za přečin a 1113 za přestupek. Těžiště boje proti požárovosti nemůžeme vidět pochopitelně v postihové činnosti, když ani tato dosud nedosahuje patřičné úrovně. Za hlavní musíme považovat preventivní činnost, kterou nemůžeme zúžovat na činnost orgánů požární ochrany. Musí být promítnuta do všech oblastí našeho života, počínaje výchovou dětí v rodinách a na školách a do činnosti všech občanů pomocí hromadných sdělovacích prostředků. Požární ochrana se musí stát nedělitelnou činností všech hospodářských pracovníků na všech stupních řízení, počínaje mistrem přes ředitele a projektanty a konče generálním ředitelem a někdy i ministrem. Zkušenosti z velkých požárů se mnoha miliónovými škodami ukazují, že podstata jejich vzniku spočívá v předvýrobních etapách, například v projekci, v nekvalifikovaném mechanickém přebírání technologií a výrobních zařízení ze zahraničí a ve výstavbě. Problematika požární bezpečnosti není v potřebném rozsahu zahrnuta do technologických předpisů, do výroby jsou zaváděny nové látky, u nichž nebyla řádně stanovena požárně technická charakteristika, ve stavebnictví jsou používány nové hmoty, aniž by se přihlíželo k jejich hořlavosti. Tyto skutečnosti jsou dosti známé, ale dosud jsme se nesetkali s případem, že by byl povolán k odpovědnosti projektant, který zanedbá při projektování požární předpisy a normy, ředitel, který nekvalifikovaně nakupuje v kapitalistických státech z hlediska požární bezpečnosti neprověřené technologické zařízení a technolog, který při zpracování technologických předpisů opomenul požární bezpečnost.

Příčiny velkých škod způsobených požáry nemůžeme klást na vrub pouze příčině vzniku požáru. Mnohdy z malého požáru, který by bylo možno snadno uhasit bez velkých škod, kdyby příslušní pracovníci znali požární řád svého pracoviště, vzniká velká škoda. Rychlé rozšíření požáru a vznik velkých škod způsobují často dělníci, kteří opožděně hlásí požár ohlašovně požárů, že se buď mylně domnívají, že požár sami uhasí, nebo proto, že nevědí, jak si při vzniku požáru mají počínat. Takové nevědomosti bývají zjišťovány i u závodních stráží. Ani tato trestuhodná neodpovědnost nebývá ze strany vedení závodu postihována.

Soudružky a soudruzi, v poslední době věnuje značnou pozornost požární ochraně vláda ČSR. Dne 19. 1. 1972 ve svém usnesení č. 12 učinila řadu opatření na zabezpečování požární ochrany jednotlivými resorty. Zde si přijdou na své zřejmě vedoucí a odpovědní pracovníci.

Uvedla jsem pouze některé hlavní problémy a potřeby požární ochrany naší republiky v souvislosti se zprávou Nejvyššího soudu ČSR. Myslím, že stejně jako jiní již zde podotkli, že požární ochrana není jen náplní práce pracovníků, kteří v této oblasti pracují, ale nedílnou součástí práce všech našich pracujících.

Předseda ČNR Evžen Erban: Do diskuse je ještě přihlášeno 7 soudruhů. Doporučuji udělit slovo poslanci Bartákovi, potom přerušit jednání na 15 minut a po přestávce přikročit k ukončení rozpravy.

Poslanec ing. Radko Barták: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, průmyslový výbor České národní rady se zabýval stavem socialistické zákonnosti zejména z hlediska ochrany socialistické ekonomiky. O této věci bylo již dnes v diskusi hodně řečeno, ale přesto mi dovolte, abych vás seznámil s dílčími poznatky, jak vyplynuly z rozpravy průmyslového výboru. Z poznatků vlastního průzkumu poslanců výboru i ze zprávy Nejvyššího soudu ČSR o stavu socialistické zákonnosti vyplývá, že v uplynulém období konsolidace národního hospodářství bylo vyvinuto značné úsilí státních orgánů a společenských organizací pro dodržování socialistické zákonnosti i v průmyslových podnicích. Byla provedena řada opatření k odstranění různých negativních jevů, zpřísněna kontrola a zvýšena účinnost opatření na předcházení trestné činnosti. Přesto jsou případy rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví, finančních prostředků a jiné delikty stále rozšířenou trestnou činností. Je to možno dokumentovat na mnohých případech z podniku chemického a spotřebního průmyslu. Vedoucí pracovníci na všech stupních řízení ve výrobní sféře jsou vede i k provádění vlastní kontroly, přesto dochází k řadě případů porušování socialistické zákonnosti při uzavírání a plnění různých dohod, bylo odhaleno rozkrádání materiálů ze skladů na soukromé stavby, různé rozkrádání zařízení fingovaným nákupem v maloobchodě apod.

K rozkrádání finančních prostředků dochází různými zpronevěrami a zadržením tržeb i zpronevěřením pokladní hotovosti. Byly zjištěny případy proplacení faktur, aniž by fakturované zboží do závodu došlo. V závodních jeslích, školkách, internátech a podobných zařízeních, kde pracovníci přicházejí do styku s lůžkovinami, různým zařízením apod. svádí je k rozkrádání nedostatečná evidence a kontrola. Byly zjištěny případy rozkrádání nebo rozdávání hotových výrobků bez jakéhokoliv proúčtování a evidence a případy zneužívání motorových vozidel.

Základní příčiny této trestné činnosti, které spočívají v individualistické soukromovlastnické psychologii i v nedostatečném ideovém a výchovném působení jsou zesilovány namnoze podmínkami a okolnostmi, které tuto činnost umožňují. Mám na mysli zmíněné nepořádky v evidenci majetkových fondů, jejich správě a zabezpečování nebo ochraně, nedůslednost při inventarizaci, trpění různých nedostatků a porušování kázně na pracovišti i v občanském životě. Úroveň vnitřní kontrolní činnosti stále neodpovídá požadavkům doby. Nezapomínejme, že právě nedostatek vnitřní kontroly se v nedávném období projevil jako faktor umožňující vznik různé trestné činnosti hospodářského charakteru.

Vedoucí hospodářští pracovníci zatím málo pomáhají při odhalování trestné činnosti a mnohdy dělají vše pro to, aby se případy nedostaly na denní světlo a vyřídily se v podniku. Tím se snadno stane, že pachatelé mohou trestní činnost provádět někdy velmi dlouho než dojde k odhalení, neuniknou-li vůbec trestní odpovědnosti.

Vedoucí organizací a pracovníci na všech stupních řízení neučinili také všechno pro posílení pracovní kázně. Nevyvozují důsledné zákonné závěry podle zákoníku práce proti pracovníkům, kteří soustavně a bez závažného důvodu zameškávají pracovní směny. Mnohdy teprve po dlouhé době přistupují k oznamování absentérů orgánům Veřejné bezpečnosti pro přečin proti pracovní kázni, aniž dokázali včas tuto činnost v zárodku postihnout.

Stejně důležité je, aby organizace daleko rozhodněji uplatňovaly nároky na náhradu za škody způsobené zaviněním pracovníků bez ohledu na to, zda škoda byla zaviněna jednáním úmyslně trestným či nikoliv.

Dílčí výčet trestné činnosti ukazuje na nutnost zintenzívnit v hospodářských resortech činnost pro odstraňování závad při dodržování socialistické zákonnosti. Nás poslance by měl vést při politické práci mezi voliči k posilování a rozvoji socialistického právního vědomí v jednání občanů a vytvoření podmínek pro snižování kriminality namířené proti socialistické ekonomice. /Potlesk./

Předseda ČNR Evžen Erban: Děkuji poslanci Bartákovi za přednesený diskusní příspěvek, po přestávce vystoupí poslanec Žalman. Nyní přerušuji jednání na 15 minut.

Místopředseda ČNR Věroslav Jedlička: Soudružky a soudruzi poslanci, dovolte, abych zahájil přerušené jednání České národní rady. Sděluji, že od diskuse ustoupili poslanci Zbyněk Žalman a Milan Kučera, takže zbývají tři poslanci, kteří trvají na svém vystoupení v diskusi. Jako první vystoupí poslankyně Jana Židlická, které dávám slovo.

Poslankyně Jana Židlická: Vážené soudružky a soudruzi, byla jsem pověřena školským a kulturním výborem, abych vás seznámila s výsledky průzkumu, který náš výbor prováděl v souvislosti s projednáváním tezí Nejvyššího soudu ČSR o stavu socialistické zákonnosti. Průzkum byl veden ve dvou směrech. Jednak si všímal stavu socialistické zákonnosti, ochrany a evidence kulturních památek a dále pak výchovy pracujících k dodržování socialistické zákonnosti a zaměření propagandistické činnosti osvětových zařízení ve směru k upevňování právního vědomí obyvatelstva.

Průzkumem bylo zjištěno, že mnohá kulturní zařízení jsou v nevyhovujících objektech, kde se špatným uskladněním ničí hodnoty a je více příležitosti ke zcizování předmětů. O svěřené objekty se lépe starají národní výbory, než jiní uživatelé, hlavně ČSSS. Zjišťuje se, že není respektován zákon č. 22/58 Sb. Pokud nebude novelizován, především v pasážích o trestních opatřeních, nemohou národní výbory svěřené kulturní bohatství zachránit. Vyhláška č. 140 umožňuje hradit i velké opravy chráněných objektů. Skutečnost však ukazuje, že tato opatření neřeší problém úplně. Památkářským skupinám v resortu kultury působí potíže hlavně nákup materiálu za maloobchodní ceny. Většina správců kulturních památek naráží na nedostatek odborníků pro údržbu. Stav pracovníků lidové umělecké výroby stále klesá. Od ministerstva kultury se očekává směrnice pro zřizování a činnost specializovaných útvarů pro údržbu a obnovu kulturních památek. O kulturní památky se na mnoha místech starají někteří nadšenci, kteří z lásky k umění a z úcty ke kulturním hodnotám tuto práci vykonávají často bez nároků na finanční odměnu. Smutné je, že se jim často nedostane ani slov uznání, ani pochvaly.

V oblasti památkové péče se nejeví jen nedostatek zručných řemeslníků, ale nedostatek pracovních sil vůbec, hlavně v době turistické sezóny. V tomto období je možno přechodně zaměstnat studenty nebo důchodce a využít jich jako průvodců. Dostatečný počet průvodců zaručuje, že skupiny turistů, které provází jeden průvodce, nebudou příliš početné a průvodce bude tak mít lepší přehled a možnost zabránit případným pokusům o zcizení předmětů.

V této souvislosti je třeba zmínit se i o evidenci památek. Vhodná a moderní je fotografická dokumentace. Umělecké předměty, větší historické ceny by měly být přesně evidovány i označeny, aby hlavně při provážení přes hranice státu bylo možno posoudit, zda účet souhlasí s prováženou nemovitostí. Zatím stačí prokázat se dokladem o koupi a nikdo neověřuje pravost předmětu.

Průzkum si všímal dále popularizace právních otázek mezi lidmi, která je velmi důležitá. Nevědomost a neinformovanost mnohdy zapříčiní i vážné přestupky proti zákonům. Upevňování právního vědomí obyvatelstva je v zájmu celé společnosti. Cílem nás všech - občanů tohoto státu by měla být výchova člověka, skutečně socialistického člověka, hrdého na to, že je občanem socialistického státu, aby se slova "československý občan" stala pojmem.

A s touto výchovou je třeba začít už od dětského věku, zavést právní výchovu na školách. K právní výchově na školách musí naše společnost mít stejný přístup, jako má k dopravní výchově mládeže - BESIP - má-li se dostavit žádoucí výsledek. Dopravní výchova už se zdárně rozvíjí a přináší první úspěchy. Nebyla by dost účinná, kdyby nebylo úzké spolupráce s pracovníky v dopravě, s veřejností i se sdělovacími prostředky. Této výchově vyšel vstříc i průmysl, který vyrábí školní aktovky s odrazovými skly, pestrou konfekci, názorné pomůcky pro školní i předškolní výchovu apod. Právní výchova mládeže musí mít ucelený systém. Škola bude muset účinněji využívat aktivu SRPŠ i spolupracovat s prokuraturou. Výchovou se budou jistě zabývat i dětské zájmové organizace. Právní výchově je třeba vyučovat i na školách II. cyklu.

Protože rozhodující podíl na výchově vůbec má rodina, je nutná i právní výchova rodičů. Na ní by se měly podílet společenské organizace. Škola bude pomáhat v rámci právní výchovy připravovat mladé lidi pro manželství a rodinný život, aby rodina skutečně plnila svou funkci. V současné době se stále ještě objevuje snaha vyhýbat se řešení nepopulárních věcí, strach z případných konfliktů, nevšímavost lidí, která je v rozporu s dobrým vztahem k socialistickému vlastnictví.

Povinností rodičů je posílat děti do školy. Ale podíváme-li se hlouběji na školní docházku, zjistíme časté případy záškoláctví. Převažují tendence záškoláctví považovat za pouhý kázeňský přestupek a trestat je snížením známky z chování - tedy trestat dítě. Přitom se zapomíná, že záškoláctví a kriminalita jdou často ruku v ruce. Rodiče záškoláků na schůzky SRPŠ nedocházejí a tak se vymykají působení školy. Národní výbory sice mohou použít vůči těmto občanům výchovných opatření, jako je napomenutí nebo peněžitá pokuta, ale tato opatření se nezdají dost účinná. Faktem zůstává, že z těchto rodin je nejvíce mladistvých provinilců a je-li později nařízena soudem ústavní nebo ochranná výchova, bývá už zpravidla pozdě.

Spolupráce orgánů činných v trestním řízení se školou, národními výbory a společenskými organizacemi by měla být pružnější.

Nezastupitelnou úlohu v popularizování právních otázek mezi občany mají sdělovací prostředky. Jejich prostřednictvím lze jak dětem, tak dospělým ukazovat dobré příklady mravních hodnot, poukazovat na špatné, odsuzovat je a seznamovat i s případným postihem. Měly by být využívány i pro informování občanů o působnosti zákonů. Zvýšenou pozornost je třeba věnovat ideovosti a výchovnému působení našich divadel, kin a ostatních kulturních zařízení.

Mezi dospělými pak v upevňování právního vědomí obyvatelstva mohou pomoci společenské organizace. Chtěla bych zvlášť zdůraznit práci Socialistické společnosti pro vědu, kulturu a politiku, kde pracuje řada schopných a nadšených lektorů, kteří mají své přednášky zaměřeny k problematice kriminality mládeže, rozvodovosti, k ochraně socialistického vlastnictví, bezpečnosti práce, funkci socialistické rodiny, socialistického státu apod.

Společenské organizace by měly úzce spolupracovat se Socialistickou společností pro vědu, kulturu a politiku a přednášek více využívat. Socialistická společnost pro vědu, kulturu a politiku v Teplicích například uskutečnila v roce 1971 celkem 73 přednášek s touto tematikou.

Každé zařízení, každá instituce a každá organizace, která se zabývá výchovnou a vzdělávací činností, by měla mít tuto oblast výchovy zakotvenu v plánu a jednotně na mládež a pracující působit. Je nutné hledat stále nové formy práce, aby se akcí zúčastnilo co nejvíce posluchačů a hlavně pak je nutná jednotná koncepce.

Děkuji. /potlesk./

Místopředseda ČNR Věroslav Jedlička: Děkuji poslankyni Janě Židlické. Hovořit bude dále poslankyně Milada Tomečková.

Poslankyně Milada dr. Tomečková: Vážené soudružky a soudruzi, členové zdravotního a sociálního výboru České národní rady provedli řadu průzkumů ve svých volebních obvodech i skupinové průzkumy, v nichž se soustředili na zjištění, jak je dodržována socialistická zákonnost, jakož i právní normy, které svým obsahem patří do působnosti zdravotního a sociálního výboru.

Dovolte mi, abych vás z pověření výboru seznámila s hlavními poznatky z tohoto průzkumu a se závěry, k nimž výbor došel, pokud se týká některých ustanovení zákona o rodině a zákona o sociálním zabezpečení a boje proti alkoholismu. V zákoně o rodině jsme se zabývali ustanovením o osvojení dětí. Osvojení dětí je jednou z nejvhodnějších forem náhrady rodinné péče pro určitou skupinu sociálně osiřelých dětí, i když si musíme být vědomi, že nikdy nepůjde o masovou záležitost, protože počet dětí, které se pro osvojení hodí, je omezen, stejně tak jako je omezen počet vhodných osvojitelů. Provedli jsme průzkumy na některých krajských a okresních soudech, na odborech péče pro dítě a na národních výborech, v několika kojeneckých ústavech, konzultovali jsme tuto otázku s odborníky na ministerstvu spravedlnosti, na generální prokuratuře, u Nejvyššího soudu a v dětských pedopsychiatrických poradnách. Na základě těchto průzkumů lze odpovědně konstatovat, že praxe při osvojení dětí, v níž bylo ještě před 5 - 7 lety mnoho problémů pro naprostou nejednotnost názorů na osvojení mezi lékaři, soudci a pedagogy se v poslední době značně zlepšila, což se odrazilo i ve stoupajícím počtu dětí, které jsou dávány včas do osvojování. Včasnost je totiž velmi důležitá z hlediska zájmu dítěte a proto lékaři mají tendenci naléhat na brzké osvojení, které z hlediska dítěte je nejvhodnější mezi 5 - 18 měsícem věku dítěte. Na druhé straně je však správné, že soudci dbají na to, aby byly dodrženy zákonné normy při tak vážném rozhodnutí, jako je svěření dítěte osvojitelům, tj. mimo vlastní rodinu. Zásluhu na zlepšení osvojovacího řízení mají národní výbory v prohloubení péče o děti, jakož i péče, kterou věnoval této otázce Nejvyšší soud a krajské soudy v letech 1966 - 1967 v tom směru, aby byla soudy uplatňována jednotná praxe při výkladu pojmu projevení opravdového zájmu o dítě, což hraje důležitou úlohu v osvojovacím řízení. Výbor doporučil ve svém usnesení Nejvyššímu soudu ČSR prověřit v nových podmínkách čs. federace uplatňování jednotného výkladu tohoto pojmu soudy; ministerstvu zdravotnictví ČSR a ministerstvu spravedlnosti pak doporučil působit na to, aby byla ještě účinnější spolupráce mezi zdravotníky a soudy zejména v předadopční péči; resortu zdravotnictví ČSR doporučil výbor působit na prohloubení sociálně právní činnosti pracovníků ve zdravotnických zařízeních při řízení o osvojování na základě nových směrnic pro tuto činnost vydaných v nedávné době.

Někteří členové našeho výboru dále zkoumali průběh dávkového řízení podle platných zákonů o sociálním zabezpečení. Víme, že doba trvání od podání návrhu na důchod - ať již starobní anebo vdovský - a jeho vyměření a skutečná výplata byly v minulosti častým předmětem oprávněných stížností našich občanů. Je to otázka citlivá s dalekosáhlým politickým dopadem. Poslanci si provedli průzkumy na závodech, kde pracují, v některých organizacích, na národních výborech a v Úřadu důchodového zabezpečení, aby se přesvědčili, jak vypadá skutečný stav nyní. Vycházeli přitom také ze závěrů jednoho z výborů České národní rady v I. volebním období, který před 2 lety prováděl dlouhodobý průzkum dávkového řízení. Zdravotní a sociální výbor došel k závěru na základě zjištěných skutečností, že se v poslední době podstatně zlepšilo a z rychlilo dávkové řízení důchodového zabezpečení jako výsledek soustavné snahy ministerstva práce a sociálních věcí ČSR a Úřadu důchodového zabezpečení o zkvalitnění práce v této agendě, která se dotýká doslova miliónů našich občanů. Na zlepšení této činnosti má zajisté i vliv postupné zjednodušení této agendy v důsledku přestavby důchodů, započaté na základě usnesení XIV. sjezdu KSČ, a zavádění nejmodernější výpočtové techniky v Úřadu důchodového zabezpečení. I. etapu přestavby důchodů v říjnu minulého roku zvládl Úřad důchodového zabezpečení v rekordně krátkém čase, i když jistě s velkou obětavostí všech pracovníků tohoto úřadu. Kladný politický ohlas máme ještě všichni v živé paměti.

Současně jsme se při průzkumech přesvědčili, že to není vždy vina Úřadu důchodového zabezpečení, nedostane-li pracovník, který odchází do důchodu, včas vyměřený důchod a ve správné výši. Je to často způsobeno nedostatky ve vyplňování evidenčních listů již na závodech, které pak způsobují zbytečné průtahy dávkového řízení, nesprávně vyměřené důchody na základě neúplných údajů apod.

Nejméně potěšující byly výsledky průzkumu poslanců, pokud se týká ustanovení zákona o boji proti alkoholismu, zejména o zákazu podávání alkoholu mladistvým. Poslanci z našeho výboru průzkumy u soudů a na národních výborech ve svých volebních obvodech zjistili, že postih občanů, kteří podávají alkohol mladistvým a tím porušují ustanovení zákona o boji proti alkoholismu, je nepřiměřeně nízký ve srovnání s trestnou činností, páchanou pod vlivem alkoholu mladistvými. Z toho lze soudit, že se zákona o boji proti alkoholismu dostatečně v praxi nevyužívá a že se neprovádí prevence. Je to bohužel totéž konstatování jako loňského roku při projednávání zprávy Generální prokuratury ve schůzi České národní rady. Proto se výbor rozhodl, vyžádat si od příslušných orgánů informativní zprávu o současném stavu boje proti alkoholismu a po jejím projednání doporučit konkrétní opatření k zesílení boje proti alkoholismu, tohoto negativního společenského jevu.

Závěrem lze říci, že pokud se týká sociální sféry je možno právem hovořit o snaze i o kladných výsledcích v dodržování socialistické zákonnosti a pokud tomu tak není, jako například v boji proti alkoholismu je třeba se v příštích letech na tyto otázky soustředit, a to jak ze strany zastupitelských, tak i výkonných orgánů České socialistické republiky.