Středa 19. prosince 1973

 

Pokračování 10. schůze

19. 12. 1973

/Schůze, jejíhož řízení se ujal předseda ČNR Evžen Erban, opět zahájena v 8.31 hodin./

Přítomni:

Předseda České národní rady Evžen Erban a místopředsedové České národní rady Oldřich Voleník, JUDr. Vladimír Ambruz, František Toman a Věroslav Jedlička

Členové vlády České socialistické republiky

předseda vlády Josef Korčák, místopředsedové vlády doc. RSDr. Ladislav Adamec, CSc. a ing. Stanislav Rázl, ministr financí ing. Jaroslav Tlapák, ministr práce a sociálních věcí RSDr. Emilián Hamerník, ministr výstavby a techniky prof. ing. Karel Löbl, DrSc., ministr průmyslu ing. Oldřich Svačina, ministr zemědělství a výživy ing. Josef Nágr, ministr lesního a vodního hospodářství ing. Ladislav Hruzík, ministr obchodu Josef Trávníček, ministr vnitra ing. Josef Jung, ministr školství ing. Josef Havlín

166 poslanců České národní rady podle prezenční listiny

Z Kanceláře České národní rady její vedoucí JUDr. Zdeněk Vácha

Předseda ČNR Evžen Erban: Soudružky a soudruzi, zahajuji přerušenou schůzi České národní rady. Budeme pokračovat v projednávání včera schváleného pořadu naší 10. schůze. Přikročíme nejdříve k projednání sedmého bodu, kterým je

VII

Zpráva o tvorbě a ochraně životního prostředí v ČSR

Předmětem našeho dnešního jednání je mimořádně důležitá problematika. Na podkladě zprávy vlády a souhrnu poznatků z výborů České národní rady máme posoudit, jak je zajišťována ochrana a tvorba životního prostředí v ČSR.

Rozvoj vědy a techniky otevírá nové zdroje pro uspokojování potřeb člověka a vytváří stále lepší podmínky pro jeho šťastný a bohatý život. Nástup vědeckotechnické revoluce vytváří však současně pro lidstvo dvě vážná nebezpečí: hrozbu nukleární války a nebezpečí postupného ničení životního prostředí.

Socialismus, jako historicky nejpokrokovější společenský řád je povolán k tomu, aby i v třídně rozděleném světě splnil na tomto poli své humánní poslání v zájmu všeho lidstva. Boj za mír a ochrana životního prostředí jsou proto předními všelidskými úkoly socialismu.

Ochrana životního prostředí má dnes v Sovětském svazu vysokou úroveň, je středem pozornosti celé společnosti a aktivity lidových mas. Sovětský svaz spolu s dalšími socialistickými zeměmi vystupuje aktivně a cílevědomě v boji za míří v otázkách životního prostředí na mezinárodním fóru, protože mnohé negativní důsledky rozvoje techniky působí bez ohledu na hranice států a ochrana před nimi je bez široké mezinárodní spolupráce nemožná.

Mějme proto, soudružky poslankyně a soudruzi poslanci, při našem jednání, při zvelebování naší socialistické země a při vytváření podmínek života jejích obyvatel na pamětí i tyto širší mezinárodní souvislosti. Buďme si vědomi nejen zodpovědnosti, kterou máme k budoucím generacím naší krásné vlasti, ale jako budovatelé nového společenského řádu i vůči celému lidstvu.

Soudružky a soudruzi, zprávu vlády ČSR k projednávanému bodu pořadu přednese místopředseda vlády a předseda Rady pro životní prostředí při vládě ČSR soudruh ing. Stanislav Rázl. Prosím, aby se ujal slova.  

Místopředseda vlády ČSR ing. Stanislav Rázl: Vážená Česká národní rado, vláda České socialistické republiky mě pověřila, abych vyložil její přístup a program v oblasti tvorby a ochrany životního prostředí, k němuž přistupujeme jako k té části světa, v níž člověk přichází do styku s přírodou, kterou přetváří a využívá pro uspokojování svých potřeb. Soustřeďujeme se především na hmotnou část prostředí, která je dána prostorem nebo v menším měřítku určitým územím, kde člověk bydlí, pracuje a odpočívá.

Cílem péče o životní prostředí je uchovat, zlepšovat a obnovovat vhodné životní podmínky pro nás i budoucí generace a tím vytvořit předpoklady pro další materiál a kulturní rozvoj. Vědeckovýzkumné poznatky i výsledky mezinárodní spolupráce nám postupně otevírají cesty ke zvládnutí složitých problémů a také vytvářejí základ pro spojení našich potřeb a zájmů s našimi možnostmi.

Vláda v souladu s rezolucí XIV. sjezdu KSČ a v souladu s péčí, kterou těmto otázkám věnuje Česká národní rada, její výbory i jednotliví poslanci, postupně řeší růst a vyváženost všech stránek životní úrovně, včetně celkového zlepšení životního prostředí pro práci, bydlení a rekreaci občanů. Zaměřuje se na upevňování sociálních jistot a rozvoj všech podnětů, které posilují socialistický způsob života, napomáhají rozvoji tvořivých schopností lidí, uvolňují jejich iniciativu a celkově prospívají hospodářskému a kulturnímu rozmachu naší socialistické společnosti. Z toho vyplývá, že kvalita životního prostředí se stává jedním z komponentů celkové životní úrovně.

Historický vývoj ukazuje, že lidé prostředí vytvářejí a proměňují, ale současně se mění i přizpůsobují sami. Tento proces probíhal ještě v nedávné minulosti většinou živelně, bez dostatečného zřetele k důsledkům, které změny v přírodním prostředí mohou mít na člověka a společnost.

Proč tomu tak bylo? Tehdejší dostatek přírodních zdrojů při daném stupni industrializace nevytvářel ještě nutnost zabývat se otázkami životního prostředí. Nebyl pociťován nedostatek kvalitní vody, ovzduší bylo jen nepatrně znečišťováno, poměrně snadno byly likvidovány odpady, hluk se vyskytoval jen v některých výrobních procesech, venkov nebyl zasažen druhotnými účinky industrializace ani velkovýrobních forem v zemědělství.

Technický rozvoj v průmyslu a postupující urbanizace kladly stále větší požadavky na přírodní zdroje. Při tom tento proces měl zrychlující tendenci a zejména v druhé polovině 20. století s rozvojem vědeckotechnického poznání zaznamenal nebývalé změny.

Na naši republiku doléhá řešení problémů životního prostředí bezprostředně, neboť dosahujeme jednoho z nejvyšších temp rozvoje výrobních sil. Pro názornost stačí uvést některá základní data, která nám přiblíží vztah rozvoje výrobních sil k problematice životního prostředí. Tak např. je známo, že proti roku 1939 jsme celkovou výrobu zvýšili osmkrát. Méně si však již uvědomujeme, že tehdejší roční produkci dokážeme dnes realizovat za necelé dva měsíce. To je jistě dobré, nese to však s sebou, i když přihlédneme ke změnám technologie, výrobního zařízení, sociálního vybavení apod., řádově stejné zvýšení nároků na přírodní zdroje a tudíž přímé i nepřímé důsledky pro obyvatelstvo. Elektrifikujeme výrobu, dopravu a osídlení. To přináší nesporné zlepšení životních podmínek všude tam, kde elektřinu využíváme. Musíme si však uvědomit, že všude tam, kde budujeme a soustřeďujeme nové energetické zdroje na bázi hnědého uhlí, to zatím však znamená určité zhoršení životního prostředí.

Jiný příklad: za posledních 20 let přesun obyvatelstva do měst a průmyslových center přesahuje statisíce lidí v naší republice. Současně zjišťujeme, že asi 5,4 % našeho území je zatíženo znečišťováním ovzduší nad stanovené normy. Avšak na této poměrně malé části našeho území bydlí zhruba 25 % obyvatelstva, neboť jde především o území větších měst a výrobních aglomerací. To napomáhá rozvoji výroby, ale současně vyvolává potřebu rekreace mimo města. Je tedy přirozené, že se dnes statisíce lidí ve volných dnech snaží dostat na venkov, a to v rostoucí míře motorovými vozidly. A důsledky znáte: hluk, výfukové plyny, přelidnění rekreačních oblastí se všemi negativními jevy, včetně oslabení rekreačních hodnot v těchto oblastech. A tak bych mohl pokračovat dále.

Jestliže XIV. sjezd naší strany klade životní úroveň, životní způsob a životní prostředí do vzájemné podmíněnosti a souvislosti, pak nemůžeme problematiku tvorby životního prostředí omezovat jen na otázky technické, technologické, nebo ekonomické, ale musíme je posuzovat v nejširším slova smyslu, včetně vlivu industrializace a urbanizace na psychickou i tělesnou přizpůsobivost člověka vůči zrychlujícímu se tempu změn ve všech oblastech života.

Na řešení těchto problémů se podílí mnoho vědních oborů ve světě i u nás. První kroky ke společnému řešení v celosvětovém měřítku byly již učiněny jak v programu mezinárodních organizací, tak v dvoustranných jednáních a dohodách.

Konkrétní přístup k řešení naléhavých otázek životního prostředí odpovídající socialistickému zřízení je vyjádřen zejména v prvním bodě usnesení Nejvyššího sovětu SSSR ze dne 20. září minulého roku, kde se praví: "Považovat za jeden z nejvážnějších státních úkolů neustálou péči o ochranu přírody a lepší využití přírodních zdrojů, přísné dodržování zákona o ochraně zeleně a jejího bohatství, lesů a vod, zvířectva, rostlinstva i ovzduší a stále mít na zřeteli, že vědeckotechnický pokrok je třeba spojovat se šetrným vztahem k přírodě a k jejím zdrojům, napomáhat vytváření co nejpříznivějších podmínek pro život a zdraví, pro práci a odpočinek pracujících."

Tento reálný, humanistický přístup k otázkám péče o životní prostředí vyvěrá z podstaty marxisticko-leninského světového názoru a má svůj zákonitý odraz i v mírové ofenzívě socialistického společenství. Vždyť pouze v podmínkách světového míru lze efektivně usilovat o tvorbu zdravého, účelného i krásného životního prostředí. Současně však úsilí o konkrétní řešení těchto problémů v mezinárodním měřítku napomáhá mírovému řešení mnoha dalších hospodářských a kulturních otázek rozvoje lidstva v třídně rozděleném světě.

Výsledkem těchto snah je mimo jiné i podepsání dohody mezi SSSR a USA o spolupráci v oblasti životního prostředí z května loňského roku. Péče o tvorbu životního prostředí našla svoje místo v programu OSN, na konferenci o evropské bezpečnosti a spolupráci v Helsinkách i na Světovém kongresu mírových sil v Moskvě jako jeden z nesporných bodů programu jednání.

Významné cíle v této oblasti stanovil komplexní program dalšího prohlubování a zdokonalování spolupráce a rozvoje socialistické ekonomické integrace členských států RVHP. Bylo dohodnuto zpracovat automatizovaný systém sběru a využití informací o stavu životního prostředí a založit mezinárodní informační službu RVHP v rámci vědeckých a technických informací.  

Ustavila se Rada pro ochranu a zlepšování životního prostředí při stálém výboru RVHP pro vědu a techniku. Posoudí se svodné programy členských zemí v oblasti výzkumu, konstrukčních a projektových prací, zaměřených na ochranu prostředí.

Tvorbu a ochranu jednotlivých prvků životního prostředí vidíme dnes mnohem ostřeji než kdykoliv předtím, neboť éra vědeckotechnické revoluce už není pouhým pojmem, ale realitou. Průvodní jevy vědeckotechnické revoluce se v různých sociálně ekonomických soustavách projevují odlišně. Například znečišťování ovzduší má na člověka a přírodu stejně škodlivý vliv v kterékoliv zemi světa, avšak možnosti ochrany prostředí se uskutečňují za socialismu a kapitalismu rozdílně.

Je to zejména v přístupech jednotlivých společenských soustav k řešení těchto otázek, neboť koneckonců o těchto cílech i prostředcích rozhodující vlastníci výrobních prostředků a přírodních zdrojů, a jejich zájmy. Proto také sebelépe míněné snahy o technické či ekonomické zvládnutí ochrany životního prostředí v kapitalistických zemích jsou zkreslovány a narážejí na meze dané objektivně soukromovlastnickými vztahy a zájmy, a to jak uvnitř těchto zemí, tak i v širších mezinárodních souvislostech.

Socialistická společnost jde cestou koordinace a plánovitého řízení ekonomických i společenských procesů a tím vytváří také předpoklady ke komplexní ochraně a tvorbě všestranně příznivého životního prostředí v souladu s rozvojem socialistického způsobu života a stoupající životní i kulturní úrovní.

Proč tomu tak je? Socialismus zakládá cílevědomou a plánovitou organizaci reprodukčního procesu v celospolečenském měřítku. Aktivně přetváří materiální svět, tedy životní prostředí tak, aby uspokojovalo potřeby a požadavky naší společnosti. Historickým posláním socialistické společnosti je dosáhnout kvalitativní přeměny života člověka, a to na bázi nového vývojového stupně celého komplexu výrobních sil.

Předpokladem pro dosažení těchto cílů je kvalifikované řízení, jež nedílně zahrnuje i péči o kvalitu životního prostředí. Přitom stupeň poznání silně ovlivňuje účinnost našeho rozhodování. Umožňuje odkrýt objektivní rozpory, vyplývající z propojenosti životní úrovně, životního způsobu a prostředí a stanovit cíle a priority rozvoje naší společnosti, rozhodnout, co, kdy a jak řešit v daných ekonomických podmínkách. Dosavadní zkušenosti totiž ukazují, že v plánovitém řízení socialistického hospodářství se potřeby zdravého životního prostředí setkávají s četnými problémy jak technického, tak ekonomického rázu, mnohdy s nepochopením lidí, jejich nedostatečnou odpovědností a malou vzájemnou ohleduplností.

Soudružky a soudruzi, stav životního prostředí u nás nevybočuje z rámce vývoje v hospodářsky rozvinutých zemí ve světě. Přitom souhrnné hodnocení současného stavu přírodního a civilizačního charakteru prostředí nás plně opravňuje k pozitivnímu hodnocení péče, kterou naše socialistická společnost životnímu prostředí věnovala, i když v některých směrech nebylo dosaženo takových výsledků, jaké jsme si přáli a k nimž máme též předpoklady.

Naše přírodní podmínky charakterizuje vnitrozemská poloha, omezené vodní zdroje, značná geologická a geografická rozmanitost území. Máme vyšší hustotu zalidnění než je evropský průměr a obyvatelstvo na našem území je nerovnoměrně rozloženo. Vždyť téměř tři čtvrtiny našeho obyvatelstva žijí asi na 42 % rozlohy našeho státu, v nížinách a pahorkatinách do 400 m nadmořské výšky. Máme velký počet malých sídel do velikosti 1 000 obyvatel. Ta tvoří na 80 % z asi 15 000 místně oddělených sídlišť s poměrně malou vzájemnou vzdáleností. Ve 14 městských aglomeracích je vyšší počet obyvatel než 100 000. Současně je málo zalidněno pohraničí i některé menší vnitrostátní oblasti.

Současná civilizační úroveň našeho prostředí se vyznačuje vysoce rozvinutou ekonomikou, hustou sítí silničních i železničních spojů, úplnou elektrifikací našich měst a obcí, rychlým růstem automobilismu i tempem výstavby objektů individuální a kolektivní rekreace, pokrytí celého našeho území televizním signálem a dalšími znaky.

Kulturnost našeho života, určovaná vysokou pracovní vzdělaností všeho lidu, národním uměleckým bohatstvím, historií a pokrokovými tradicemi má v oblasti životního prostředí svůj odraz nejen v kulturních památkách, uměleckých i architektonických dílech minulosti, ale také v dobré úrovni současné bytové kultury, výstavby a vybavenosti sídel.

Prakticky rozhodovat a řešit ve vládě mnohostrannou problematiku životního prostředí, vyžadovalo utřídit celý komplex do soustavy tak, aby byla přehledná a dala se pracovně zvládnout. Dospěli jsme k poznatku, že tvorba a ochrana kvalitního životního prostředí musí být neoddělitelnou součástí cílových funkcí plánování a řízení. Proto jsme ve vládě při rozpracování závěrů XIV. sjezdu strany přijali pro tuto oblast řadu opatření k řízení a organizačnímu uspořádání. Rozdělili jsme pravomoc nad jednotlivými složkami na ústřední orgány a to i za ty složky, které nebyly dosud centrálně řízeny, jako je boj proti hluku, odstranění škodlivých důsledků motorizace a likvidace pevných odpadů.

Vláda ČSR, aby zajistila koncepční přístup k ochraně a tvorbě životního prostředí, sdružila na doporučení předsednictva České národní rady všechny zainteresované ústřední orgány, ministerstva a KNV, do Rady pro životní prostředí, kterou počátkem roku 1971 ustavila jako svůj poradní, iniciativní a koordinační orgán. Tímto rozhodnutím se podařilo dát základ přímé spolupráci všech orgánů, v jejichž pravomoci je dbát o ochranu zdravého života obyvatel.

Uložili jsme vypracovat koncepční záměry jednotlivých složek životního prostředí do roku 1980 s výhledem do roku 1990, a to za ovzduší, vodu, půdní fond a pracovní prostředí. Dále jsme uložili rozpracovat opatření proti hluku, proti škodlivým důsledkům motorizace a likvidace pevných odpadů. Tedy za ty složky životního prostředí, kterým dosud chybělo komplexní řízení z hlediska státní správy. Zpracování těchto koncepcí je prováděno v úzké spolupráci ústředních orgánů s národními výbory tak, aby byly stanoveny priority i realizační programy jednotlivých konkrétních záměrů a také, aby tyto záměry byly promítnuty do národohospodářských plánů všech stupňů. Koordinujeme a kontrolujeme zpracování koncepcí. Stupeň rozpracování umožní projednat je v průběhu příštího roku ve vládě a využít jich i při formulování směrnic k 6. pětiletému plánu. K této práci vytváří podmínky i vláda ČSSR, která zavázala centrální orgány federace, aby podle požadavků národních ministerstev - tedy gestorů za životní prostředí - poskytovaly potřebnou pomoc i podklady k tomuto svodnému zpracování perspektivního výhledu životního prostředí.

Vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, dovolte, abych nyní přešel k některým rozhodujícím složkám životního prostředí u nás, a to podle stupně poznání a zvládnutí problémů. Nechceme nic zakrývat, ale nechceme také nic zveličovat. Složitost problematiky životního prostředí nelze vyřešit ze dne na den, ani ji nelze obsáhnout v jedné zprávě. V souladu s dispozicí vlády se nebudu zabývat otázkami pracovního prostředí a úkoly vědeckovýzkumné základny. I když i těmto problémům vláda věnuje pozornost. Jde však o velmi specifické kruhy, u nich by výklad přesáhl rámec dnešního jednání České národní rady.

Důležitou složkou životního prostředí je prostředí obytné. Naše vláda uskutečňuje základní linii Komunistické strany Československa, která od konce II. světové války považuje řešení bytového problému za součást a nezbytnou podmínku růstu životní úrovně lidu. Můžeme proto na tomto poli hrdě bilancovat dosažené výsledky. Od roku 1946 se dodnes na území ČSR postavilo zhruba 1 milión 100 tisíc nových bytů. Tempo výstavby se od roku 1970 zrychluje, takže jen za tuto pětiletku postavíme více než 350 tisíc bytů. Poprvé od doby, kdy jsme přešli na hromadnou bytovou výstavbu průmyslovými formami a zainteresovali občany na individuální i svépomocné družstevní výstavbě, jsme v loňském roce dosáhli na území ČSR 76 tisíc bytů.

Víme však, že kvalitu bydlení a obytného prostředí našich měst a vesnic dosud snižuje opožďující se, velmi pracná výstavba občanské vybavenosti, zejména kulturních, školských a zdravotních zařízení a ve větších městech též prodejních ploch, sportovních hřišť a vzrostlé zeleně. V posledním desetiletí, v souladu s vytvářenými materiálními a finančními zdroji, se zvyšuje tempo i této výstavby a nedostatky se postupně odstraňují. Tak např. bylo vystavěno 736 mateřských škol, 230 jeslí, asi 7 000 prodejen. Byla vybudována sportovní zařízení, takže dnes disponujeme 66 krytými bazény, 35 zimními stadióny a 5 800 tělocvičnami. Na poslední dva roky 5. pětiletého plánu se počítá s výstavbou 8 větších obchodních domů a v rámci státního plánu a iniciativy měst i obcí s výstavbou 300 mateřských škol.

Mnoho starostí dělá vládě i národním výborům výstavba a přestavba našich měst. Dochovalý, ale dnes již zastaralý bytový fond s sebou nese pozůstatky třídní struktury minulosti, kdy vedle měšťanských bytů existují i typické byty nouzové.

Přestavbu měst, zejména těch, která mají historické jádro, ztěžuje půdorys řešení uličních tras, jejich rozměry, které odpovídají středověkému urbanismu. Současně je tu i potřeba chránit jen skutečně historické a umělecké hodnoty minulosti, využívat jich účelně pro současné potřeby života a oprostit se od jednostranného staromilství. 

Tyto problémy měst jsou dále násobeny stoupajícími požadavky na úroveň a funkčnost center, na standard bydlení a funkčnost dopravy jak nákladní, tak i hromadné. Nejde jen o malé kapacity dopravní sítě, ale i o hladinu hluku, i množství výfukových zplodin v ovzduší. Při rekonstrukci a dotváření silniční sítě počítáme v příštích obdobích se zlepšením průjezdnosti dopravní sítě, výstavbou silničních tangent, objezdových okruhů, nebo regulací dopravy i účelnými signalizačními systémy. Náročnost na kvalitu městského prostředí je v tom, že se zde koncentrují hospodářské i jiné společenské činnosti.

Akumulace společenského a materiálního bohatství spolu s četností sociálních komunikací, bohatě rozvinutou dělbou práce a snadno dostupnými informacemi, činí zejména větší města a městské aglomerace vhodným prostředím pro všestranný rozvoj člověka.

Proto vláda při rozhodování o výstavbě a přestavbě měst požaduje na národních výborech, projektových organizacích i na ministerstvu výstavby a techniky ČSR, aby vypracovaly promyšlené koncepce dostavby našich sídel podle jejich specifických podmínek, aby předcházely možnostem recidivy živelné urbanizace a využívaly důsledněji naši sídlištní strukturu pro lidi i budoucí potřeby společnosti.

Současně vláda vyžaduje, aby naše projektové ústavy a ministerstvo stavebnictví ČSR a ministerstvo výstavby a techniky ČSR včas vytvářely podmínky pro účelnou, hospodárnou a postupnou rekonstrukci přestárlých částí měst při respektování charakteristických rysů, které jsou typické pro naše architektonické dědictví. Vláda je přesvědčena, že máme dostatek poznatků, máme talentované architekty, i zdatné kvalifikované stavbaře, hygieniky a památkáře. Jde nyní o to, abychom vše důsledně promýšleli a bez zbytečných chyb a ukvapeností realizovali.

Soudružky a soudruzi, vláda ve své činnosti věnuje pozornost životnímu prostředí venkova. Je známou skutečností, kterou potvrzuje i řada zahraničních návštěvníků, že naše vesnice patří pro svou malebnost, výstavnost i citlivé začlenění do krajinného reliéfu k nejhezčím na světě. Současně nemůžeme přehlížet skutečnost, že je to právě naše zemědělství, náš venkov, který od počátku socialistické výstavby prošel nejpřevratnějšími, vpravdě revolučními změnami.  

Připomeňme si myšlenku Bedřicha Engelse, který zdůrazňoval, že skutečné osvobození člověka od okovů minulosti bude možné dovršit, až bude v souvislosti s odstraněním kapitalistického způsobu výroby odstraněn i základní rozpor mezi městem a vesnicí v ekonomickém i kulturním smyslu.

Měnící se charakter zemědělství, koncentrace a specializace, přechod k velkovýrobním formám, stejně jako změny ve způsobu života vesnického obyvatelstva však vyžadují postupnou přestavbu vesnice, funkční diferenciaci sídel a změny ve struktuře venkovského osídlení. To povede k růstu některých obcí a naopak k částečnému vylidňování jiných.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP