Předseda ČNR Evžen Erban: Děkuji poslanci Rungemu, hovořit bude poslanec Vaňátko.

Poslanec Josef Vaňátko: Vážený soudruhu předsedo, vážená Česká národní rado, podle prognózy rozvoje automobilové dopravy v naší republice do roku 1990 se počítá s tím, že počet automobilů a autobusů vzroste proti roku 1971 téměř na čtyřnásobek. To již samo o sobě vyvolává otázku, jakým způsobem čelit rostoucímu nebezpečí zhoršování životního prostředí, které rozvoj motorismu s sebou přináší.

Proto Rada pro životní prostředí při vládě ČSR projednávala v červnu letošního roku návrh na institucionální a legislativní řešení problematiky škodlivých důsledků motorizace, s jehož obsahem jsme se měli možnost seznámit i ve výboru ČNR pro obchod a dopravu. Návrh bude po svém dopracování a zpřesnění předložen do vlády ČSR i ČSSR. Chtěl bych v této souvislosti uvést několik poznatků a námětů.

Nejčastější stížnosti veřejnosti se hromadí k výfukovým plynům, především z naftových motorů. Kontrolní orgány jsou přitom kritizovány, že málo důrazně postupují proti majitelům těch motorových vozidel, ze kterých se kouří, jak se říká, jako z komína. Jaká je skutečnost? Kontrola nadměrné kouřivosti se provádí, ovšem víceméně látkově během provozu. I když podle výsledků hromadné kontrolní akce v letošním roce se proti dřívějším letům situace u vozidel s naftovými motory zlepšila, domnívám se, že účinnějších výsledků a zároveň i větší prevence by bylo dosaženo prováděním častější kontroly orgány Veřejné bezpečnosti přímo na podnicích, odkud tyto vozy vyjíždějí.

Jsem přesvědčen, že v mnohých případech je nadměrná kouřivost i záležitostí kázně řidičů a majitelů motorových vozidel. Často stačí totiž jen nechat seřídit vstřikovací zařízení u naftových motorů a kouřová oblaka zmizí.

Nejlepší cestou ke kontrole a odstraňování nadměrné kouřivosti a obsahu škodlivin v exhalátech ovšem zůstává plánované zavedení povinných pravidelných kontrol technického stavu všech motorových vozidel na stanicích technické kontroly a zajištění dostatečného počtu příslušných náhradních dílů. Za tím účelem již v usnesení vlády ČSR č. 238 z roku 1971 se stanovila opatření k postupné výstavbě sítě stanic technické kontroly. Budování těchto stanic se však proti původnímu předpokladu značně opožďuje a rovněž náhradní díly zůstávají často ještě úzkým profilem.

Dalším problémem a to hlavně ve městech je plynulost dopravy. V našem výboru jsme měli možnost shlédnout dokumentární film o provozu v Praze např. v Žitné ulici. Na této ukázce bylo jasně vidět, že provoz v Praze je nejvíce bržděn těžkými nákladními vozy, které projíždějí i centrem města. Divili jsme se přitom, co mají dělat v centru Prahy tato těžká a pomalá vozidla, mezi kterými nechyběly ani autojeřáby a dokonce i trailery plně naložené stavebními panely a to i s vlekem. Zůstala v nás proto otázka - je to skutečně tak nezbytně nutné připouštět tuto těžkou dopravu až do centra Prahy?

Docílit lepší plynulost provozu ve městech není jistě snadná záležitost. Ale nelze přitom opomíjet ani řešení tak důležité otázky, jako je otázka stání a garážování. Je nám všem jasné, že volných ploch ve městech není nazbyt. Proč tedy připouštět výstavbu přízemních garáží, které problematiku odstavování motorových vozidel neřeší a místo toho nestavět jednoduché vícepodlažní garáže třeba i bez obvodového pláště? Stejně tak lze lépe využívat plochu zastavěnou obytnými domy a dalšími objekty. Ve volných prostorách by bylo potřeba budovat podzemní garáže apod.

Chtěl bych při té příležitosti upozornit ještě ale na dvě věci, jejichž řešení nemusí být tak složité a náročné. Zaprvé je nutno zamezit parkování služebních a nákladních vozidel mimo prostory vyhrazené zvlášť pro tyto účely a za druhé nepřipouštět zbytečné zabírání komunikací a ostatních veřejných prostranství např. pro stavební účely apod. Nejen že to snižuje průjezdnost komunikací, ale v prvém případě se tak ponechává řidičům možnost, aby používali služební auta a někdy i těžká vozidla k cestám do svého bydliště a tato vozidla zároveň unikají pravidelným denním kontrolám jejich technického stavu.

Vážené soudružky a soudruzi, rozvoj motorismu vyvolává v souvislosti se životním prostředím i další problémy, kterými se bude třeba zabývat. V prvé řadě je to znečišťování vod saponáty používanými při mytí motorových vozidel a motorovými oleji, které se vsakují do země při jejich výměně v terénu. Nebezpečí z toho vznikající spočívá v tom, že 1 litr oleje dokáže znehodnotit až 1 milión litrů vody a některé užívané saponáty se dají velmi těžko z vody odstranit. Proto bude třeba uvažovat nejen o tom, jak zabránit provádění běžné údržby mimo vyhrazená místa, ale současně i nepřipouštět výrobu takových saponátů.

Neméně závažným problémem je údržba vozovek a jejich okolí. Při provádění zimní údržby vozovek, a to hlavně ve městech, by měl být čerstvě napadlý sníh co nejrychleji odklizen, což při nedostatku pracovních sil se může dít jedině použitím moderní techniky, Místo toho se ale používá ve značné míře soli. Ovšem nejen, že se s touto solí často plýtvá vinou špatně použité technologie, ale dochází k situaci, že se tato sůl dostává do země a do vodních toků a to dokonce i přímým shazováním sněhu smíšeného se solí do toků a ohrožuje tak biologický život. Proto bych se chtěl otázat, zda se se zamezením tohoto nebezpečí počítá a jak?

Větší pozornost by měla být věnována údržbě vozovek i v období sucha. Nemyslím tím jen liknavé odstraňování děr a výmolů, ale i znečišťování vozovek příjezdy z polí, nebo odpadáváním různých sypkých hmot při jejich převozu plně naloženými auty,

Vážené soudružky a soudruzi, chtěl jsem vám jen na několika příkladech ukázat, že problematika vlivu motorismu na životní prostředí je značně široká. Přesto ji lze úspěšně řešit, a to ne vždy s pomocí nákladných investic. Základním předpokladem k tomu je však vychovávat občany naší republiky a odpovědné organizace k větší kázni a důsledně realizovat i všechna přijatá opatření. /Potlesk./

Předseda ČNR Evžen Erban: Děkuji poslanci Vaňátkovi, hovořit bude poslankyně Číhalová.

Poslankyně Božena Číhalová: Vážené soudružky a soudruzi, dovolte mi, abych k dnešnímu jednání o tvorbě a ochraně životního prostředí řekla několik poznámek. Vycházím přitom z poznatků, které získávám při jednání se svými voliči a s národními výbory ve volebním obvodě i ze zkušeností, které jsem získala v práci výboru ČNR pro národní výbory a národnosti.

Ta první poznámka se týká životního prostředí na vesnici.

Máme všichni radost z toho, že se život na vesnici, zejména v posledních letech výrazně mění k lepšímu. Roste životní úroveň vesnického obyvatelstva a s tím i zájem o lepší bydlení, o různé úpravy rodinných domků a jejich okolí a také zájem o výstavbu nových rodinných domků a samozřejmě i garáží.

Velkou práci na zkrášlení a zvelebení našich obcí organizují národní výbory v rámci akce "Z". Budují se vodovody, kanalizace, veřejné osvětlení, prodejny, hřiště, koupaliště a jiná zařízení, pěkně se upravují veřejná prostranství. To všechno významně přispívá ke zlepšování životního prostředí na vesnici.

Často se však setkávám s tím, že otázkám životního prostředí není věnována dostatečná péče ze strany zemědělských závodů. V některých družstvech a státních statcích ještě nedokázali účelně a vkusně upravit okolí zemědělských objektů, vysázet tam stromy, upravit cesty tak, aby tyto objekty vhodně zapadly do celkového prostředí vesnice. S tím bezprostředně souvisí další poznámka.

V současné době družstva i státní statky spojují pozemky do velkých honů. Při nových hospodářsko-technických úpravách půdy se ztrácejí staré polní sady, různé remízky i jednotlivě rostoucí staré stromy, zakládají se nové cesty. To všechno bude působit na změnu rázu krajiny. Zatím se však velmi málo setkáváme s tím, že by bylo pamatováno například na zakládání nových stromořadí, na výsadbu stromů a keřů na vhodných plochách a na další úpravy.

Mluvím o tom proto, že se v současné době s těmito půdními úpravami začíná a jestliže nebude těmto otázkám věnována dostatečná pozornost hned od začátku, bude se to v pozdějších letech těžko dohánět.

Myslím, že národní výbory, vedení zemědělských závodů a další odborné orgány by měly těmto otázkám věnovat daleko větší pozornost.

Chci se ještě vrátit k bytové výstavbě na vesnici.

Když jsem začínala pracovat jako poslankyně, tak se na mě obracela celá řada funkcionářů národních výborů a občanů, abych prosadila zrušení omezení, které se vztahuje na výstavbu nových rodinných domků v některých malých obcích a aby zvýhodnění bytové výstavby platné pro střediskové obce bylo rozšířeno na všechny.

Zpočátku jsem jim dávala za pravdu. Potom jsem se ale přesvědčila, že opatření vlády k realizaci dlouhodobé koncepce osídlení jsou správná. Kdybychom připustili, aby každý stavěl rodinný domek kde chce, tak bychom asi za několik let zastavěli zemědělskou půdu, protože chce každý stavět na té nejlepší, chce mít dostatečně velkou zahradu a na ní dobrou úrodu. Žádný by ale nebyl schopen zajistit pro tuto novou výstavbu cesty, vodu, kanalizaci a další veřejné investice.

Orientace výstavby do střediskových a spádových obcí umožňuje daleko lepší využití stavebních prostor a zařízení, která již jsou vybudována, i účelnější budování nových zařízení. Kromě toho ve střediskových obcích a menších městech jsou příznivé podmínky pro svépomocnou družstevní výstavbu, na které se občané bezprostředně podílejí svou prací. Máme pro to velmi dobrý příklad v Kojetíně na přerovském okrese, kde bylo v rámci svépomocné družstevní výstavby postaveno v posledních letech přes 400 bytových jednotek.

Myslím si ale, že by pro bytovou výstavbu i pro budování občanských a technických zařízení ve střediskových obcích a menších městech měly být vytvářeny ještě příznivější podmínky. Tato místa mají zpravidla velmi dobré dopravní spojení s okresními městy a průmyslovými středisky a doprava do zaměstnání je z nich daleko jednodušší a také příjemnější než v Praze a v dalších velkých městech.

Myslím si, že kdybychom věnovali větší pozornost vhodnému rozmístění bytové výstavby, ale i výstavby průmyslové, neměli bychom tolik starostí se znečišťováním ovzduší, vody, s řešením složité dopravní situace ve velkých městech, se zabezpečováním rekreace a s řadou dalších obtíží, které s sebou nese život ve velkoměstech. /Potlesk./

Předseda ČNR Evžen Erban: Soudružky a soudruzi, počet přihlášených řečníků je vyčerpán. Hlásí se ještě někdo do rozpravy? Nehlásí.

O slovo požádal místopředseda vlády soudruh Rázl. Prosím, aby se ujal slova.

Místopředseda vlády ČSR ing. Stanislav Rázl: Vážené soudružky, vážení soudruzi poslanci, děkuji vám jménem vlády za aktivní přístup i náměty, které jste vyslovili v diskusi.

Počet diskutérů i šíře diskutovaných problémů ukazuje na celkovou náročnost projednávané problematiky a současně potvrdila, že na jedné schůzi České národní rady nelze vyřešit všechny tyto složité problémy. Jsme však přesvědčeni, že právě dnešní jednání vytvořilo základ, v němž jsou sjednoceny síly, jak vlády ČSR, tak také ČNR k řešení tohoto problému, neboť jsme mohli vyložit stanovisko vlády, slyšet názory ČNR a jednotlivých poslanců. Dovolte mi tedy říci, že nyní všichni víme, oč jde, jak složitý komplex otázek musíme společně v budoucnu řešit.

Náměty, které zde byly předneseny, ve vládě rozpracujeme, stanovíme jednotlivé nositele úkolů a budeme tak, jak bude dosaženo dohody v pracovním pořádku, jednotlivé výbory, event. předsednictvo ČNR o našich poznatcích a opatřeních v této oblasti informovat.

Dovolte mi však, soudružky a soudruzi poslanci, říci, že právě diskuse, která proběhla, ukazuje, jak nesmírně důležité bude stanovit pro naši společnou práci to, čemu říkáme politickoekonomické priority v řešení tohoto problému.

Oprávněných požadavků je velmi mnoho. Řešení podmínek života v jednotlivých oblastech nás rovněž mnohdy tlačí k řešení dalších a dalších problémů, které se většinou neobejdou bez materiálních a finančních prostředků. Máme-li však postupovat správně z hlediska celospolečenských kritérií, musíme považovat proporcionální rozvoj naší ekonomiky za hlavní, co musíme všichni hlídat.

Musíme si uvědomit, že právě jednotlivé priority v řešení daných otázek rozvoje společnosti, dosažení souladu v řešení růstu životní úrovně, životního prostředí a v tom zabezpečování zlepšení celkových přístupů k otázkám socialistického životního stylu, jsou neoddělitelné a jakékoliv porušení těchto proporcí vede k disharmoniím větším než v současné době máme řešit.

Dovolte mi současně říci, že sebevětší potřeby a požadavky by nebylo možno řešit, jestliže všichni nebudeme řešit základní problém, tj. dostatečnou tvorbu zdrojů, jestliže nezabezpečíme dostatečný růst produktivity práce, abychom mohli právě tyto potřeby krýt. Domníváme se, že musíme postupovat velmi systematicky, že si úkoly musíme rozdělit i z hlediska časového na to, co dnes, co zítra, že musíme provést velmi přísnou klasifikaci, co umíme řešit z hlediska technického, co můžeme řešit z hlediska našeho ekonomického potenciálu, kolik co stojí a co můžeme udělat bez nároků na dodatečné zdroje, zejména celospolečenské.

A nyní mi dovolte k některým předneseným námětům, alespoň k těm hlavním, říci naše stanovisko.

Je zde skupina otázek, která souvisí s problematikou školy. Ve spolupráci se soudruhem ministrem Havlínem a s celým aparátem ministerstva školství ČSR připravuje Rada pro životní prostředí při vládě ČSR určitá opatření v oblasti výuky životního prostředí. Počítáme dokonce s tím, že by bylo možno vydat i učebnici pro střední školy.

Soudruh ministr Havlín má připraven materiál a jeho názor, i názor ministerstva školství ČSR je celkem jasný. Je pro to, aby se zvýšily na školách prvního a druhého cyklu hodiny tělesné výchovy minimálně v první fázi o 1 hodinu. Problém však je v tom, že zařazení takové hodiny, ale i větší péče o děti v době mimoškolní nese s sebou v současné době nároky na další zdroje pracovních sil, tedy učitele, kteří buď budou muset zvýšit počet přesčasových hodin, zvýšit úvazky, anebo tam dát větší počet lidí. Jak víte, v pracovních silách je situace velmi napjatá. Proto tento problém ještě není dořešen, i když je do vlády materiál připraven.

Stejně tak je to v oblasti vytvoření podmínek pro využití tělovýchovných zařízení pro veřejnost a mimoškolskou činnost. I zde je názor soudruha ministra jednoznačný. Využít je, vytvořit k tomu příznivé podmínky, to je uskutečnitelné a jak zkušenosti z jiných zemí ukazují, jinde ve světě se už k tomu přistoupilo. My, zde v této oblasti budeme muset zejména dořešit určitou materiální odpovědnost. I odpovědnost při využívání těchto zařízení tak, aby bylo přesně definováno, kdo za které věci zodpovídá v době, kdy jsou školské budovy, zařízení a technika využívány pro tuto činnost. Doufáme, že tyto věci budou včas dořešeny a vláda je bude moci jednoznačně rozhodnout.

Bylo zde několik námětů z oblasti výstavby čistíren. Soudružky a soudruzi, stav je takový, že v současné době máme rozestavěno asi 280 čistíren městských a společných, tzn. město plus závod. Čísla, kolik budeme investovat, jsem řekl v úvodu svého výkladu. Připravujeme, jak víte, 6. pětiletku. V první etapě se domníváme, že právě v rámci zvýšení prostředků, které bychom chtěli věnovat do oblasti vodohospodářských investic, včetně takových opatření, jako je dopracování organizace stavební výroby tak, aby v každém kraji byl organizován jeden samostatný vodohospodářský podnik pro řešení těchto otázek, představuje 20 miliard a v nich přibližně bychom chtěli realizovat asi 400 čistírenských akcí, z toho asi 80 velkých nebo větších městských nebo městských plus průmyslových čistíren odpadních vod. O jak velké akce jde, chtěl bych uvést zde na zmíněném příkladu závodu Sythesia Semtín. Odhadujeme, že řešení čištění odpadních vod v Semtíně spole čně s městskou čistírnou si vyžádá nákladů 600 - 800 mil. Kčs. A v tom nepočítáme první dvě akce, které jsme zahájili v minulém roce, kdy byl vysloven vládou souhlas s řešením úpravy nádrže, která by mohla provést zrovnoměrnění vypouštění odpadních vod z n. p. Synthesia; to představuje 50 mil. Kčs a jedna část čistírny půjde do rozsahu 150 mil. Kčs. Proto počty čistíren odvisí od toho, jak se nám podaří zvládnout podmínky pro rychlou výstavbu, techniku a technologii výstavby čistírenských zařízení. Tento problém technického zvládnutí rozhodne o velikosti a realizaci našich záměrů.

Celá skupina otázek se týkala kysličníku siřičitého. Dovolte mi, soudružky a soudruzi, říci, že je to problém, který jsme v nedávné době jako komplexní ve spolupráci s ČSAV a dalšími ústředními orgány české vlády zpracovali právě v souvislosti s rozhodováním o velikosti těžby a využití našeho hnědého uhlí v příštích 10 letech v našich tepelných elektrárnách. I když jsme počítali s velkými dovozy ropy a zemního plynu ze SSSR, i když jsme počítali a vzali do návrhu možné dovozy ropy z kapitalistických států - včera jste slyšeli, o jak obrovské náklady na dovozy ropy z kapitalistických států v budoucnu půjde - nemohli jsme předložit návrh, který by znamenal, že nebudeme využívat našeho hnědého uhlí pro zabezpečení elektrické energie. Musíme v podmínkách československé ekonomiky s využitím hnědého uhlí počítat. Naše záměry tedy jdou tak, abychom minimalizovali důsledky spalování hnědého uhlí v našich tepelných elektrárnách. Přibližnou koncepci jsem vyložil v úvodním slově.

Současně se domníváme, že musíme věnovat velmi mnoho pozornosti řešení akcí, které mají vytvořit lepší podmínky řešením tzv. pozadí, to znamená odstranit v nejexponovanějších oblastech přízemní zdroje exhalací kysličníku siřičitého. Tento program ve spolupráci s ČSAV, s federálním ministerstvem paliv a energetiky a s dalšími ústředními orgány budeme dále propracovávat a v souvislosti s rozhodnutím o 6. pětiletce a dlouhodobém rozvoji naší energetiky zabezpečovat, aby byl i dořešen.

Velmi mnoho pozornosti věnovali poslanci problematice hluku. My s těmito připomínkami a návrhy souhlasíme, domníváme se však, že je bude nutno rozdělit na otázky, které souvisí s technickým řešením a na problematiku, kterou budeme muset řešit organizačně. Otázka hluku bude vládě předložena. V současné době diskutujeme a připravujeme návrhy na určitá opatření, kde právě ta organizační opatření, která nestojí nic, která by byla nejrychleji realizovatelná, narážejí na určitý sociální konflikt, mnohdy na sobectví lidí. Soudruzi spočítali, že jeden neukázněný motocyklista, projíždějící v noci Prahou, může vzbudit 20 - 40 000 obyvatel. Vezměte si ty neukázněné řidiče, kteří jako veliký projev svého uvědomění si rekonstruují tlumiče výfukových plynů a jezdí tzv. na "plné pecky". Co kraválu takový jeden člověk způsobí. Co způsobují hluku ve městech automobilisté v nočních jízdách, kdy nedodržují rychlost - 80 - 100 km se přitom považuje za normální - protože v té době existuje průjezdnost. Jaký to dělá hluk!

Stejně tyto otázky souvisejí s otázkou hustoty autobusových linek. Jestliže se obyvatelé rozhodnou, že musí být průměrná docházka 6 - 7 minut k zastávce, musí být hustota autobusových linek v Praze taková, že musí být zastávka i v úzké ulici. Při dnešní konstrukci a technickém zvládnutí autobusu je přirozené, že se od rána, od půl páté do půl noci, otřásají domy. Takovéto problémy budeme muset řešit. Včetně takových, které souvisí s tím, že automobilka dá předpis, že každý musí, než může vyjet, auto dobře nahřát. Tím, že máme tolik automobilů, které stojí před domy, tak každé ráno k nim přijde řidič, zapne startér automobilu a čeká, až mu to dobře naskočí. A to přirozeně vyvolává konflikty. Přitom nařízení o tom, že takové věci se nebudou smět konat, je konflikt společnosti a majitele osobního vozu. Domníváme se, že k této věci budeme muset přistupovat ne z hlediska individuálních zájmů, nýbrž že je jim nadřazen zájem společenský, zájem ochrany obyvatelstva. Právě v těch organizačních opatřeních budeme muset provést zásahy, které by aspoň tyto prvky eliminovaly.

Velmi mnoho diskuse bylo k prašnosti. Domníváme se, že se nemýlíme v tom, co bylo řečeno v úvodním slově. Technická otázka zvládnutí prašnosti je vyřešena. Jsem také přesvědčen, že prašnost se bude dále zmenšovat. Kunčičky - to je příklad velmi zajímavý, protože abychom mohli uspokojit požadavek, který na nás vznesl KNV právě na základě diskuse s obyvateli, musel být dopracován projekt a musely být uvolněny značné devizové prostředky na nákup zařízení z kapitalistických států. Totéž děláme pro Králův Dvůr atd. Uvědomme si přitom, že např. Kunčičky představují jen zlomek pevných exhalací, které i dnes, po všech opatřeních na Ostravsku, způsobují ještě hutnické závody. A jen přikrytí jedné aglomerace v NHKG představuje investici za 260 mil. Kčs.

Řešení takových otázek jde při technických zásazích do stamiliónových částek. Další skupinou, kterou se poslanci zabývali, byly zmínky o zemědělství. Domníváme se, že zemědělství a ochrana zdraví a životního prostředí nám způsobuje mnoho starostí, a v souvislosti s rozvojem kooperace a specializace se musíme těmito otázkami zabývat. Jde o to, abychom při veliké spotřebě hnojiv provádět taková agrotechnická opatření, že vyplavování hnojiv bude co nejmenší. Naši vodaři spočítali, že kdybychom postupovali při stejném procentu - jako se to děje vyplavováním v současné době - pak by všechny naše řeky byly stoky. Zemědělství stojí před problémem zabránit vyplavování nebo zvýšit absorpční účinnost půdy. S tím souvisí i problematika užití herbicidů. Zde se domníváme, že přísnost a neplýtvání herbicidy je základní podmínkou pro to, abychom je mohli používat a aby herbicidy sloužily, aby se neotočily proti nám.

Problematika vody byla dostatečně objasněna v našem úvodu. Chtěl bych vás ubezpečit, že této problematice vláda věnuje velkou pozornost a že se domníváme právě v souvislosti s dořešením kapacit, že budeme moci už do 6. pětiletky jít s určitým pevným programem.

V oblasti legislativy připravujeme celou řadu návrhů, ať už jde o novelizaci pětatřicítky nebo určité náměty jsou i v oblasti odpadu. Provádím ověřování novelizace pětatřicítky v Severočeském a v Severomoravském kraji, abychom neopakovali některé chyby. Tak, jak naše poznatky ukáží, budeme postupně připravovat návrhy v celé oblasti tak, abychom pokryli všechny věci, které v současné době nemají zákonnou normu.

Z věcných problémů zde ještě byly nadhozeny otázky občanské vybavenosti. Dovolte mi říci, že problém je velmi vážný, proto myslím, že se budeme muset rozhodnout s jakým tempem budeme řešit počet bytů, nebo zda máme snížit tempo ve výstavbě bytů a větší podíly věnovat na doplnění občanské a technické vybavenosti našich sídlišť. Až doposud, i při přípravě 5. pětiletky, jsme se rozhodli, že řešení bytové problematiky je prioritní, i když se to někde formuluje tak, že lidé sice mají radost, že dostanou byt, ale za 14 dní nám nadávají. Protože nemáme na všechno síly, rozhodli jsme se pro tuto pětiletku, že budeme preferovat byty, i když jsme nestačili tempu v občanské výstavbě včetně toho, že jsme museli několik tisíc bytů postavit bez čistírenských zařízení. V příští pětiletce musíme tuto proporci dopracovat. Současně s tím musí však naše ministerstvo výstavby a techniky ČSR a ministerstvo stavebnictví ČSR propracovat otázky, jak snížit pracnost občanské výstavby. Uvědomme si, že za stejný počet hodin stavbařů se udělá polovina hodnoty ve srovnání s byty. Jinými slovy: tak, jak stavbaři zprůmyslnili a zhromadnili výstavbu bytů, musí nyní za účasti projektantů zprůmyslnit tempo, dát do určitého proudu také výstavbu občanské vybavenosti. Růst produktivity práce v občanské vybavenosti rozhodne o jejím řešení. Ukazuje se, že základem vyřešení všech problémů, které zde byly předneseny, je společný postup. Musíme správně skloubit velké i malé akce, musíme jednotně postupovat z hlediska centrální i místní péče o životní prostředí. Jednota musí být v postupu mezi vědou a technikou na jedné straně a na druhé straně každodenní péčí občana o to, co ho pálí a co mu dobré životní prostředí vytváří. Právě životní prostředí je dokladem, že jenom komplexní přístup, plánovitě řízený, jednotně organizovaný a usměrňovaný může přinést výsledky.

Z hlediska vlády jsme rozhodli, že právě základní, velká a rozhodující opatření se stanou součástí národohospodářských plánů, a to jak na úrovni vlády, tak také na úrovni národních výborů, podniků a závodů.

Jsme přesvědčeni, že společným postupem a za vaší podpory dosáhneme dobrých výsledků.

Soudružky a soudruzi poslanci! Končíme rok 1973. Vláda se domnívá, že to byl dobrý rok, že nám přinesl dobré výsledky a úspěchy a že naše obyvatelstvo se přesvědčilo, že slova se nerozcházejí s činy, že realizace závěrů XIV. sjezdu KSČ je pevně řízena naším ústředním výborem strany.

Dovolte, abych z pověření předsedy naší vlády soudruha Korčáka i z pověření ostatních členů vlády vám poděkoval za náměty, za pochopení a pomoc, kterou jste vládě věnovali během celého roku, abych vám poděkoval za ocenění naší práce, abych poděkoval soudruhu předsedovi, České národní radě a jejímu předsednictvu za péči a starostlivost, kterou věnuje spolupráci s vládou ČSR, za práci, která nám pomáhá i v práci naší.

Všeho toho si, soudružky a soudruzi, vážíme. Přejeme vám příjemné vánoce, mnoho zdraví a úspěchů v roce 1974. /Potlesk./