Předseda ČNR Evžen Erban: Děkuji ministru školství soudruhu ing. Josefu Havlínovi za jeho závažný a obsažný projev. Dávám nyní slovo zpravodaji posl. dr. Jiřímu Hájkovi.

Zpravodaj poslanec dr. Jiří Hájek: Vážený soudruhu předsedo, soudružky a soudruzi, vážení hosté! Zpráva vlády o plnění závěrů pléna ÚV KSČ z července 1973 a o současném stavu školství v ČSR, kterou jsme právě vyslechli, svědčí o tom, že červencové plénum se stalo pro vládní orgány ČSR a zejména pro resortně příslušné ministerstvo školství ČSR východiskem k soustředěnému nástupu k řešení společensky nejnaléhavějších otázek rozvoje našeho školství. Je třeba ocenit, že vláda ČSR spolu s ministerstvem školství ČSR chápou řešení krátkodobých úkolů, vyplývajících z pléna, jako vytváření příznivého východiska pro perspektivní přestavbu našeho školství v souhlase s požadavky, které na náš školský systém klade období počínající vědeckotechnické revoluce. Je třeba zejména ocenit, že už v přítomném období ministerstvo si experimentálně ověřuje některé nové prvky připravované dlouhodobé koncepce našeho školství. To plně odpovídá duchu červencového pléna, které jsouc pamětlivo nedobrých zkušeností ne zcela s uváženými a nepříznivými zásahy do školského systému, jakých jsme byli svědky v minulosti, vytyčilo nejbližší úkoly našeho školství až do XV. sjezdu strany tak, abychom získali co nejvíce zkušeností a podkladů pro formování dlouhodobé koncepce naší školské politiky. Myslím, že můžeme už na počátku rozpravy pléna ČNR s uznáním konstatovat, jak nás o tom přesvědčil i projev soudruha ministra J. Havlína, že rok, který uplynul od zmíněného zasedání ÚV KSČ, byl vládními orgány účelně využit pro realizaci toho, co bylo třeba udělat v tomto období.

Předsednictvo ČNR zařadilo problematiku rozvoje našeho školství na pořad dnešního plenárního zasedání usnesením z 1. listopadu 1973. Toto usnesení, jehož návrh vypracoval kulturní a školský výbor ČNR spolu se stálou pracovní skupinou předsednictva ČNR pro otázky mládeže, rozdělilo úkoly, vyplývající pro Českou národní radu z červencového pléna na všechny výbory ČNR a stálé pracovní skupiny předsednictva ČNR.

Přitom hlavní zásadní úkol, který vytklo předsednictvo všem orgánům ČNR, spočívá v široké komplexní prověrce přítomného stavu našeho školství a v jeho konfrontaci se záměry červencového pléna ÚV KSČ. Naším úkolem je zároveň posoudit postup státních orgánů v uplynulém roce s výsledky, Jichž státní orgány dosáhly.

Předsednictvo ČNR uložilo výborům a stálým pracovním skupinám, aby se orientovaly při prověřování přítomného stavu našeho školství na otázky, které mají z hlediska celospolečenského zájmu rozhodující význam. Zkoumali jsme především působení školské soustavy ČSR v duchu zásad komunistické výchovy mladé generace. Věnovali jsme pozornost otázce zvýšení efektivnosti našeho školského systému, zároveň jsme sledovali problematiku jednotného působení školy, rodiny a společnosti i rozvoje mateřského školství. Zabývali jsme se přípravou mládeže na povolání ve vztahu k současnému a k předpokládanému vývoji požadavků na rozvoj vzdělanosti a kvalifikaci. Zvláštní pozornost jsme věnovali úloze učitele jako rozhodujícího činitele komunistické výchovy. S těmito otázkami jsme spojili problematiku materiálně technických podmínek rozvoje našeho školství, péče o zdravý fyzický rozvoj a zlepšování životního prostředí mladé generace, jakož i působení zákonů a právních norem ve vztahu k výchově mladé generace.

Chci konstatovat, že na splnění tohoto náročného úkolu, který nám dalo předsednictvo ČNR se podílely všechny výbory a stálé pracovní skupiny předsednictva v rámci svého obsahového zaměření se vší odpovědností a vážností a členové zpravodajských skupin i jednotliví poslanci provedli ke zkoumaným otázkám rozsáhlý a odpovědný průzkum na vybraných úsecích a institucích i ve svých volebních obvodech. Jednání všech výborů se proto opírala o prověřené konkrétní informace a fakta.

Zásluhu na tom, že poslanci ČNR mohli své dílčí poznatky neustále konfrontovat s přehledem o celkovém stavu řešení zkoumané otázky, mají všechny příslušné orgány ministerstva školství ČSR, jejichž představitelé se zúčastnili i mnoha informativních porad s jednotlivými zpravodajskými skupinami a poskytovali spolu se zástupci dalších resortů našim výborům v přípravě tohoto pléna neocenitelnou pomoc. Za to jim patří náš dík, stejně jako funkcionářům národních výborů všech stupňů, pedagogickým pracovníkům na školách i představitelům řady závodů a podniků, od nichž jsme získali další závažné informace. Naše díky patří i ČSAV a jejím vědeckým ústavům, které nám poskytly pomoc při objasňování některých teoretických otázek.

Soudružky a soudruzi, můžeme říci, že orgány České národní rady vykonaly při přípravě tohoto pléna velkou a společensky významnou práci a nashromáždily množství poznatků, které mohou být zdrojem podnětů pro další práci ministerstva školství ČSR, národních výborů a všech příslušných orgánů. Můžeme říci, že závěry, které z těchto poznatků jednotlivé výbory a pracovní skupiny učinily, v jádře potvrzují vývody, které vyslovil ve zprávě vlády ministr ing. J. Havlín.

Moje zpravodajská zpráva si neklade přirozeně za cíl shrnout všechny konkrétní zkušenosti, podněty i závěry, k nimž dospěly jednotlivé výbory. To bude smyslem celého dalšího jednání našeho plenárního zasedání. Chci ve své zprávě shrnout alespoň v obecné rovině některé závažnější okruhy problémů, jimiž se výbory ČNR zabývaly, a zastavit se u nejdůležitějších závěrů našeho průzkumu, o nichž se domnívám, že by měly tvořit základ usnesení našeho plenárního zasedání.

Červencové plénum ÚV KSČ ukázalo, jaké rozhodující místo má naše socialistické školství v přípravě mládeže pro život a práci v naší společnosti. Toto plénum zdůraznilo, že škola je jednou z nejdůležitějších základen světonázorového formování naší mladé generace, její výchovy v duchu myšlenek komunismu. Jakkoliv zdůraznilo spoluodpovědnost celé společnosti a všech jejích orgánů a institucí za formování mladé generace, potvrdilo zároveň nezastupitelnou úlohu našeho školství v systému výchovných nástrojů působících na mládež.

Můžeme s uspokojením konstatovat, že ministerstvo školství ČSR svými ideově pedagogickými pokyny i organizačními opatřeními pro školy a výchovná zařízení I. a II. cyklu učinilo další důležitý krok k prohloubení účinnosti komunistické výchovy školní mládeže. Tyto politickovýchovné úkoly jsou na školách konkretizovány v pracovních plánech.

Průzkum poslanců ČNR ověřil, že jev současné době věnována zvýšená pozornost spolupráci učitelů s vychovateli v družinách i v domovech mládeže, s mistry odborného výcviku, se skupinovými vedoucími Pionýrské organizace SSM i s funkcionáři Socialistického svazu mládeže, se Sdruženími rodičů a přátel školy a s dalšími společenskými organizacemi. Právě jen v této komplexnosti působení všech složek, které ovlivňují světonázorovou výchovu naší mládeže, je možno spatřovat záruku, že naše mládež bude dobře politicky připravena na úkoly, které ji v naší společnosti očekávají. Zvlášť důležité je, aby učitelé více využívali rodičovských sdružení pro zajištění jednotného politickovýchovného působení školy a rodiny. V tomto směru zbývá ještě mnoho vykonat. Nové směrnice ministerstva školství ČSR pro práci Sdružení rodičů a přátel školy k tomuto cíli směřují. Z těchto směrnic vyplývá podle mého názoru především, že rodičovská sdružení je nutno aktivizovat především k účasti na řešení výchovných úkolů školy a na pomoc Pionýrské organizaci. Rozhodně už nestačí, aby tato sdružení fungovala jen jako organizace pro pořádání brigád na úpravu dětských hřišť či jako jakýsi sociálně podpůrný spolek pro různé potřeby školy.

Jednání kulturního a školského výboru ČNR právem zdůraznilo, že přes všechny pozitivní výsledky, jichž bylo dosazeno v letech, které nás dělí od krizových let 1968-1969 v boji za prohloubení socialistického charakteru školy, zůstává před námi v této oblasti mnoho velkých úkolů, které nelze splnit ze dne na den. Naše škola zatím ještě plně neuskutečnila zásadu o jednotě výchovy a výuky.

Světový názor mladé generace musí být ovlivňován ve všech předmětech, nikoliv pouze ve zvláštních hodinách občanské výchovy či na vysokých školách v přednáškách vědeckého socialismu. To hlavní je asi v tom, že škola nemá úkol politice učit, jako učí jiným předmětům, nýbrž má získávat mladé lidi pro věc socialismu, vést je všemi prostředky výchovného působení k vytváření vlastního přesvědčení k schopnosti samostatného třídního přístupu ke všem otázkám společenského života. V rámci svých kontrolních i iniciativních pravomocí bude muset věnovat realizaci tohoto úkolu i Česká národní rada a všechny její orgány trvalou a soustavnou pozornost.

Nadcházející rok 30. výročí osvobození naší země Sovětskou armádou dává všem stupňům našeho školského systému zvlášť dobrou příležitost, jak zintenzívnit a prohloubit výchovu k proletářskému internacionalismu a socialistickému vlastenectví, jak vést naši mládež k úctě k revolučním tradicím našich národů. Velký význam přisuzujeme ve směru prohloubení výchovného působení naší školy i práci výzkumných pedagogických ústavů, které pracují na uceleném systému socialistické výchovy pro jednotlivé stupně a typy škol. V tomto směru je dále třeba pracovat na přípravě učebnic, metodických textů a učebních pomůcek zejména pro oblast občanské výchovy. V této oblasti máme ještě více než dost naléhavých úkolů.

Výbory ČNR se zabývaly dále otázkou zvýšení pedagogické efektivnosti našeho školského systému, obsahem i metodami vzdělávací práce naší školy. Červencové plénum ÚV KSČ ukázalo, že v podmínkách počínající vědeckotechnické revoluce, kdy věda a technika se stávají bezprostředně výrobní silou, úloha školy neobyčejně vzrůstá. ÚV KSČ poukázal na to, že je nezbytné, aby naše školství bylo včas připraveno na změny, které vyplynou z urychleného vědeckotechnického rozvoje socialistické společnosti. Červencové plénum ÚV KSČ právem zdůraznilo, že obsah výuky našich škol těmto požadavkům ještě neodpovídá. Učební osnovy a učebnice jsou stále ještě přeplněny množstvím poznatků, které mají encyklopedický charakter, přičemž to nejpodstatnější není odděleno od vedlejšího a méně důležitého, což vede k přetěžování žáků i k celkové povrchnosti jejich vědomostí. Přetíženost osnov a učebnic nedává učitelům možnost, aby se mohli náležitě věnovat výchovnému působení na žáky, aby je vedli k samostatnému úsudku a logickému myšlení, v čemž spočívá hlavní funkce školy. S tím souvisela i do poslední doby značná propadovost žáků zejména na základních devítiletých školách. V tomto směru bylo teprve v letošním roce dosaženo pozoruhodného obratu, jak jsme se dověděli ze zprávy vlády.

Nemohu zde ovšem tuto problematiku ani zdaleka vyčerpat, chci jen do ní uvést. I zde můžeme na základě průzkumu výborů konstatovat konkrétní kroky, které učinilo ministerstvo školství ČSR k jejímu postupnému řešení. Už v tomto školním roce do práce škol účinně zasáhly nové metodické pokyny ministerstva školství ČSR, zlepšila se individuální práce s žáky, zvýšená pozornost se nyní věnuje dětem z dělnických a rolnických rodin. Zlepšily se výsledky práce doučovacích skupin na základních devítiletých školách zvláště v českém a ruském jazyce a v matematice.

Další etapu tohoto vývoje zakládá usnesení vlády ČSR z ledna letošního roku ke komplexnímu řešení efektivnosti výchovně vzdělávacího procesu. Ocenění zasluhuje i nový klasifikační řád, platný už v tomto školním roce, stejně jako chystaná úprava sítě základních devítiletých škol i opatření, směřující k posílení pedagogické funkce předškolní výchovy, jak o tom hovořil soudruh ministr.

Jako progesívní snahu, směřující k výraznému prohloubení demokratického charakteru našeho školství, je třeba ocenit záměr, aby mládež po ukončení základní školy měla ve všech třech typech škol II. cyklu /tj. gymnasia, střední odborné školy i učňovská učiliště/ v zásadě stejné možnosti získat úplné středoškolské vzdělání a buď se uplatnit v praxi, nebo pokračovat ve studiu na vysoké škole. K tomu směřuje usnesení vlády ČSR č. 55/1972 o experimentálním zavádění čtyřletých učebních oborů s maturitou, které na vybraných učňovských školách a učilištích už bylo ověřováno ve školním roce 1973/1974.

V této souvislosti stojí za připomenutí, že kulturní a školský výbor už před dvěma léty iniciativně poukázal na prvořadou společenskou závažnost problematiky učňovského školství a rozhodně podpořil první opatření vlády ČSR a ministerstva školství ČSR k pronikavému zvýšení jeho úrovně. Jednání výborů jen potvrzují, že optimálním východiskem dalšího rozvoje učňovského školství, od něhož závisí připravenost budoucích pokolení naší dělnické třídy na její vedoucí společenskou roli, je zřizování nadpodnikových učňovských středisek, která by sice zůstala těsně spjata s výrobou, avšak dala by učňům z menších závodů stejné možnosti dobré přípravy jako jejich kolegům z velkých průmyslových podniků.

Poslanci ČNR měli možnost seznámit se s prací všech typů škol II. cyklu, posoudit ověřované experimenty, hovořit s pedagogy, studenty i učni a s rodiči a přesvědčili se, že navrhovaná opatření jsou vesměs přijímaná a hodnocena pozitivně.

Z komplexu dalších otázek, které jsou spjaty s přípravou našeho školství na změny, které vyplývají z urychleného vědeckotechnického rozvoje naší společnosti, bych chtěl upozornit jen na některá nejdůležitější fakta, s nimiž se výbory při přípravě tohoto zasedání seznámily.

Urychlení vědeckotechnického rozvoje vyžaduje, aby mu odpovídala kvalifikační struktura pracovníků v národním hospodářství. Počet odborníků se středoškolským a vysokoškolským vzděláním v ČSR sice stoupá, avšak - a to je důležité - ve srovnání s ostatními státy RVHP neodpovídá technické úrovni naší země mezi ostatními státy socialistického společenství. Zvlášť výrazné to je především u vysokoškoláků. Přitom se pro absolventy středních a vysokých škol zužují možnosti pracovního využití, které by odpovídalo jejich kvalifikaci. Poslanecké průzkumy ukázaly, že absolventi středních a vysokých škol vyvozují z těchto skutečností obavy o své uplatnění, což může mít nepříznivý vliv i na jejich vztah k zájmům socialistické společnosti. Tyto otázky je však možno vyřešit až v připravované dlouhodobé koncepci rozvoje našeho školství.

Řada naléhavých problémů je před námi v otázce přípravy mládeže na volbu povolání. Východiskem musí být dlouhodobá prognóza vývoje potřeby pracovních sil určité kvalifikace.

Přitom ovšem vstupuje víc než kdy jindy do popředí nejen prosté zbilancování potřeby pracovních sil a její krytí, nýbrž cílevědomé rozmísťování mladých lidí do perspektivních oborů. Disproporce vznikají v kvalifikační struktuře, jež působí nežádoucí konflikty mezi potřebami společnosti a zájmy jednotlivých mladých lidí, které je třeba v nejvyšší možné míře zmenšovat systematickou výchovou k volbě povolání. Ta by měla zahrnout nejen mládež, ale zvláště rodiče, kteří především určují volbu povolání svých dětí. S výchovou by se mělo započít u dětí už od počátku školní docházky. Pokud jde o rodiče, měly by při jejich informování a orientaci vedle systému poraden sehrát významnou roli i masové sdělovací prostředky. Důležitou úlohu může mít i zlepšení spolupráce hospodářských organizací se školami.

Loňské červencové plénum ÚV KSČ poukázalo na centrální význam učitelů jako rozhodujících garantů realizace společenského poslání naší školy. Kulturní a školský výbor ČNR proto věnoval zvláštní pozornost otázkám výběru, přípravy a dalšího vzdělávání učitelů. Věřím, že plénum ČNR bude souhlasit s tím, že kulturní a školský výbor ČNR při té příležitosti vysoce ocenil obětavou práci desetitisíců našich učitelů, kteří pomohli vyvést naše školství z rozkladu let 1968 - 1969, v nichž se naše školství dostalo pod vlivem pravicově oportunistických tendencí do zásadního rozporu s hlubokými pokrokovými a demokratickými tradicemi české školy i českého učitele. Jednání výboru zároveň také upozornilo na některé naléhavé problémy. Výbor především musel konstatovat, že dosavadní formy výběru na učitelské studium neodpovídají společenskému významu tohoto povolání. Dosud převažující živelnost a nahodilost je třeba nahradit cílevědomým výběrem, který by měl začít už v době základního a středoškolského studia. Je třeba dosáhnout toho, aby na učitelské studium přicházelo víc mladých lidí z dělnických a rolnických rodin, aby to byli lidé, kteří mají jednoznačný aktivní vztah k cílům socialistické společnosti. V pevné jednotě s těmito hledisky je třeba přirozeně vidět i základní otázku pedagogického talentu. V přípravě učitelů je nutno prohloubit její ideově politické zaměření a zkvalitnit pedagogicko-metodickou přípravu. Je třeba víc pamatovati na přípravu učitelů pro mimoškolní práci s žáky. Je nutno vnést systém do postgraduálního studia učitelů. Zároveň však pro zkvalitnění učitelských sborů i jejich stabilizaci musí vytvářet národní výbory příznivé materiální podmínky. To se týká zvlášť okrajových oblastí, vzdálených od větších kulturních center a především vesnických škol. Jde zde i o bytovou otázku. To se však týká spravedlivého materiálního odměňování učitelů vůbec, jak se o tom mluví v podkladech, které jsme dostali ke zprávě vlády ČSR.

Věcně příslušné výbory České národní rady se zabývaly při přípravě dnešního plenárního zasedání také otázkami ekonomických podmínek rozvoje našeho školství. Jistě mezi námi není nikdo, koho bychom museli teprve přesvědčovat o tom, jak veliké materiální prostředky věnuje náš stát na školství, osvětu a kulturu. Proporce, které tyto položky představují v našem státním rozpočtu, jsou zcela nesrovnatelné s tím, jak odbývají základní potřeby školství ve vyspělých kapitalistických státech. Jsme si zároveň vědomi toho, že v páté i v připravované šesté pětiletce máme v rámci nezbytných změn struktury našeho průmyslu i modernizace dopravy v rámci našeho hlavního města, atd. před sebou velké investiční úkoly, na něž je třeba soustředit rozhodující prostředky. Proto nelze naléhat na zvýšení investic pro oblast školství. Česká národní rada by však měla rozhodně podpořit úsilí ministerstva školství o rekonstrukci a o náhradu za školní budovy, které jsou v havarijním stavu. Chtěl bych připomenout jen jediný údaj z podkladů, které jsme dostali od ministerstva školství, že v České socialistické republice je 20 000 učeben starších 70 let, neboli 40 % z celkového počtu. Sám tento údaj mluví o vážnosti situace. Na druhé straně však nelze přenášet odpovědnost za řešení těchto nejnaléhavějších úkolů jen výhradně na orgány státu. Není například správné, že tak zvaná akce "Z", která tak významně přispívá k zlepšování životního prostředí našich měst a vesnic, se zatím ne zcela dostatečně zaměřuje k potřebám našeho školství. Jestliže chceme například zajistit splnění jednoho z důležitých úkolů, který nám ukládá XIV. sjezd KSČ, umístit 65 % dětí předškolního věku v mateřských školách, bude nutno, aby se na plnění tohoto úkolu podílely daleko výrazněji než dosud nejen národní výbory, ale i odbory, velké závody a JZD. Průzkum, provedený jednotlivými výbory, jen potvrzuje, že bez rozvinutí této celospolečenské iniciativy by splnění tohoto úkolu do konce páté pětiletky bylo ohroženo zejména vzhledem k mimořádnému populačnímu nárůstu posledních let.

Péče o zdravý fyzický rozvoj žáků, učňů a studentů, kterou se zabýval zdravotní a sociální výbor ČNR, se stala významnou součástí celkové zdravotní a sociální péče socialistického státu o všechny pracující. Výbor mohl konstatovat, že zatímco úroveň zdravotní péče o předškolní děti, žáky a učně je na dobré úrovni, zůstává řada otevřených problémů, pokud jde o zdravotní péči o vysokoškoláky. Výbor poukazuje i na některé hygienické nedostatky ve většině škol staršího typu. Definitivně je třeba ukončit zbytečně dlouhodobá jednání kolem otázky školního stravování dětí a mládeže, aby splňovalo všechny požadavky racionální výživy a odpovídalo svou biologickou hodnotou optimálním normám.  

Soudružky a soudruzi, okruh otázek, jejichž ověření uložilo předsednictvo ČNR při přípravě dnešního plenárního zasedání příslušným výborům, záměrně nezahrnuje některé velmi významné úseky a problémy našeho školského systému.

Je to zejména vysoké školství, jsou to i další oblasti, oblasti třeba uměleckého směru, které zasahují do problematiky středního i vysokého školství anebo i oblasti, jejichž řešení bude zahrnuto až do připravované dlouhodobé koncepce rozvoje našeho školství, i když už dnes, jak jsme slyšeli, ministerstvo školství ČSR i v těchto oblastech si ověřuje řadu konkrétních návrhů a řešení experimentálně. Je přirozené, že tato koncepce nemůže být dopracována bez dlouhodobé koncepce, především ekonomického rozvoje naší společnosti, ke které řekne rozhodující slovo XV. sjezd KSČ. Mluvíme-li o tom, že celé naše školství je třeba přizpůsobit potřebám dalšího rozvoje naší socialistické společnosti ve znamení počínající vědeckotechnické revoluce, je jasné, že to bude vyžadovat mimořádně hluboké zásahy především do struktury našeho vysokého školství. Tyto zásahy však musí vycházet nikoliv jenom z okamžitých potřeb společnosti, ani jen z úkolů příštích pěti let. Zde potřebujeme předstih nejméně dvaceti let, máme-li postupovat odpovědně vůči budoucnosti naší země i budoucnosti mladých pokolení. Po improvizaci a chronické bezkoncepčnosti 60. let můžeme dnes s oprávněnou hrdostí říci, že naše společnost a její vedoucí síla KSČ je zcela reálně schopna řešit tyto existenční perspektivní otázky naší budoucnosti. Proto i práce na dlouhodobé koncepci rozvoje školství může přinést reálné výsledky, hodné velkých tradic naší pedagogiky, odpovídající novým, v pravém slova smyslu revolucionizujícím požadavkům vědeckotechnické revoluce v podmínkách socialismu.

Jménem zpravodajské skupiny k otázkám rozvoje školství v ČSR doporučuji proto plénu ČNR, aby vyslovilo souhlas se zprávou vlády, přednesenou ministrem školství ČSR ing. Josefem Havlínem.

Jsem přesvědčen, ze diskuse pléna ČNR i závěrečného usnesení, které bude plénem schváleno, budou pro vládu ČSR i pro ministerstvo školství ČSR platnou pomocí v jejich vážném úsilí o realizaci závěrů XIV. sjezdu KSČ i loňského červencového pléna ÚV KSČ. /Potlesk./ 

Předseda ČNR Evžen Erban: Děkuji poslanci dr. J. Hájkovi za jeho zprávu.

Soudružky a soudruzi poslanci, dříve než přistoupíme k rozpravě o tomto bodu pořadu, je třeba zvolit komisi poslanců, která by připravila návrh usnesení ČNR. Navrhuji, aby komise pracovala v tomto složení: Předseda komise poslanec dr. J. Hájek a členové komise poslanci: J. Poledník, S. Chytráček, ing. J. Krátký a ing. J. Uřičář. Jsou nějaké připomínky ke složení této komise?