Poslankyně Marie Jarošová: Doporučila bych do této komise poslankyni Hanu Růžičkovou.

Předseda ČNR Evžen Erban: Kdo souhlasí, aby poslanci, které jsem uvedl, doplněni o návrh poslankyně M. Jarošové, byli zvoleni do návrhové komise, nechť zvedne ruku. /Hlasuje se./ Děkuji. Tím byla zvolena návrhová komise.

Přerušuji nyní na 15. minut schůzi.

/Schůze byla přerušena v 11.25 hod. a opět zahájena v 11.45 hod./

Předseda ČNR Evžen Erban: Soudružky a soudruzi, zahajuji přerušenou schůzi. Do rozpravy je přihlášeno 20 poslankyň a poslanců. Dávám slovo poslanci Ladislavu Doležalovi. Připraví se poslanec Jindřich Houska.

Poslanec Ladislav Doležal: Vážení soudruzi poslanci, vážené soudružky poslankyně, vážení hosté! Dovolte, abych ve svém diskusním příspěvku vás seznámil se závěry, ke kterým dospěla naše stálá pracovní skupina předsednictva ČNR pro otázky mládeže, když se zabývala v souvislosti s přípravou tohoto pléna problémem vývoje kvalifikační struktury v průmyslu, stavebnictví a v zemědělství České socialistické republiky. Zabývali jsme se touto otázkou proto, že z ní se odvíjí řada problémů, které bezprostředně souvisejí s naším školstvím, zejména s volbou povolání a se strukturou školského systému.

Zdůrazním jen základní zjištění, přičemž výchozí materiály, obsahující bohatou číselnou dokumentaci, jsou k dispozici.  

Převážně intenzívní rozvoj našeho hospodářství v minulých obdobích, doprovázený růstem potřeby pracovních sil, vtahoval do pracovního procesu stále více pracovníků v produktivním věku. Hospodářská aktivita našeho obyvatelstva v produktivním věku stoupla ze 73,2 % v roce 1948 na 88,6 % v roce 1970. Tento vývoj lze dokumentovat těmito několika čísly. V roce 1948 žilo na území dnešní ČSR 8 miliónů 893 tisíc obyvatel. V roce 1973 to bylo 9 miliónů 948 tisíc. Za 25 let stoupl tedy celkový počet obyvatel v dnešní České socialistické republice zhruba o 1 milion 055 tisíc osob, což představuje v procentech vzestup asi o 12 %.

Naproti tomu od roku 1948 do roku 1973 se zvýšil počet ekonomicky činných osob na území dnešní České socialistické republiky o více než 28 %. Rozdíl mezi zvýšením počtu obyvatel a zvýšením ekonomicky činných obyvatel představuje zvýšení ekonomického využití naší populace. Hned při této příležitosti bych chtěl konstatovat, že jsme prakticky na konci našich možností v tomto směru a dosáhli jsme, dá se říci, hranice ekonomického využití našeho obyvatelstva.

Současně s celkovým růstem zaměstnanosti se měnila i kvalifikační struktura pracujících. Pozitivním jevem je, ze počet odborníků, tj. vyučených dělníků, středoškoláků a vysokoškoláků, rostl a roste rychleji než počet všech pracujících.

Zatímco v roce 1955 připadalo na 1 000 pracujících asi 126 odborníků se středoškolským a vysokoškolským vzděláním, v roce 1970 to bylo přes 293 těchto odborníků. Pokud se týče vysokoškoláků, v roce 1955 připadalo na 1 000 pracujících téměř 25 vysokoškoláků, v roce 1970 to bylo více než 43 vysokoškoláků. Vzrůstal i počet kvalifikovaných dělníků. Za 10 let od roku 1962 do roku 1971 stoupl jejich počet o 29 %, což představuje v absolutních číslech vzrůst o více než 300 000 osob.

Do počtů středoškoláků a vysokoškoláků zahrnuje ovsem Český statistický úřad mimo průmyslu, stavebnictví, zemědělství, obchodu a veřejného stravování, též zdravotnictví a školství, což zkresluje příznivě počet odborníků v hlavních národohospodářských odvětvích, tj. v průmyslu, stavebnictví a v zemědělství. Přesto i vývoj v průmyslu, stavebnictví a zemědělství je dobrý; a vycházíme-li ze stavu v roce 1960 zaznamenáváme v roce 1970 vzrůst počtu odborníků v průmysl o téměř 74 %, ve stavebnictví o 97 % a v zemědělství dokonce o 103 %. 

Z hlediska absolutního počtu odborníků, zůstává ovšem rozhodující pro posouzení pracovních příležitostí zejména pro technicky orientované středoškoláky a vysokoškoláky odvětví průmyslu a stavebnictví, kde v roce 1970 jich pracovalo 428 500, kdežto v zemědělství to bylo jen 61 000.

Podle předběžných zpráv, které jsme obdrželi z Českého statistického úřadu, tento vývoj pokračoval i v letech 1971, 1972 a 1973.

Je to příznivá stránka věci. Je nutné věnovat pozornost však i některým méně příznivým příznakům.

Tak především je faktem, že podle odvětví jedině v zemědělství počet pracovníků významně poklesl. Zemědělství opustilo do roku 1973 téměř 50 % původního počtu pracovníků z roku 1948; a dále, že všechna ostatní odvětví podstatně, i když ne rovnoměrně, zvyšovala počet pracovníků. Tento vývoj se nezastavil.

Zejména průmyslové podniky stále uplatňují tendence řešit zvýšené úkoly a svůj rozvoj na stávající úrovni technologie a techniky dalším rozšiřováním počtu manuálních pracovníků, což na druhé straně vyvolává tlak na omezování počtu odborníků se středoškolským nebo vysokoškolským vzděláním /a to nejen techniků, ale i lékařů, právníků, středních zdravotních kádrů atd./, aby bylo více mladých lidí k dispozici ve výrobě. Přitom současně se zvyšuje zvolna procento absolventů středních a vysokých škol, kteří nejsou na místech vyžadujících jejich kvalifikaci. Zatím chybí objektivní měřítko k posouzení, zda-li vývoj kvalifikační struktury pracovníků podniků a organizací je optimální, vzhledem k jejich příští technické, technologické i organizační úrovni, kterou musí dosáhnout, aby byly realizovány ekonomické úkoly dané XIV. sjezdem KSČ.

Lze se pokusit jen o nepřímá srovnání s vývojem v jiných socialistických státech. Srovnání vývoje počtu studentů a absolventů středních i vysokých škol v členských zemích RVHP svědčí o tom, že ČSSR a zvláště ČSR není ve všech ukazatelích vývoje počtu studentů na takovém místě, které by odpovídalo jejímu průmyslovému potenciálu a úloze, kterou by měla zastávat ve společenství socialistických států.  

V počtech středoškolsky vzdělaných pracovníků jsme jak v přepočtu na 1 000 pracovníků, tak i v počtu studentů na 1 000 obyvatel na předním místě. To ovšem s ohledem na naši průmyslovou tradici - již před válkou jsme patřili mezi prvních 10 průmyslových států na světě - a na obrovský technický rozvoj v zemědělství, kde se řadíme mezi nejvyspělejší státy celého světa a kde soutěžíme s takovými státy, jako jsou Holandsko, NSR atd., nemůže znamenat, že máme středoškolsky vzdělaných kádrů přebytek.

Pokud se týče počtu vysokoškolsky vzdělaných kádrů, jsme však ze sedmi států RVHP na šestém, tedy předposledním místě. Přitom úroveň vysokých škol v ostatních státech RVHP je srovnatelná s naším vysokým školstvím, takže stojíme tváří v tvář nebezpečné možnosti zaostávání proti jiným státům RVHP především v našem průmyslu, přesně řečeno v jeho technické a technologické úrovni.

Dalším nepřímým ukazatelem našich možností v tomto směru je stav obsazení funkčních míst v ČSR, kde pouze 3/5 pracovníků pracují na místech, jež svými kvalifikačními požadavky odpovídají jejich školnímu vzdělání. I když samozřejmě kvalifikace je pojem širší než školní vzdělání, přesto v obecné rovině je kvalifikace získaná při vyučení se některému učebnímu oboru nebo při studiu v řadě případů těžko zastupitelná praxí.

Je proto třeba této problematice nadále věnovat soustavnou pozornost, poněvadž ji nelze řešit žádným jednorázovým opatřením, ale jen v rámci souhrnu politického, ekonomického i administrativního tlaku na socialistické organizace československého národního hospodářství, aby hledaly a realizovaly cesty svého rozvoje na vědeckotechnickém základě s plným zapojením kvalifikovaných kádrů. /Potlesk./

Předseda ČNR Evžen Erban: Děkuji poslanci Ladislavu Doležalovi. Dávám nyní slovo poslanci Jindřichu Houskovi.

Poslanec Jindřich Houska: Vážené soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, chtěl bych se ve svém vystoupení zabývat některými otázkami, které se dotýkají plnění úkolů národních výborů ve školství a ve výchově mladé generace. Úloha národních výborů při zabezpečování rozvoje školství a výchovy mladé generace je nemalá, neboť národní výbory zajišťují s výjimkou oblasti vysokých škol veškeré materiální prostředky pro rozvoj školství; mají velkou odpovědnost za plnění ideově výchovné funkce škol a školských zařízení i za poskytování celé řady sociálních opatření, jako je školní stravování, budování a provozování škol v přírodě apod. V roce 1973 vynaložily národní výbory na rozvoj školství ze svých rozpočtů 9 161 miliónů Kčs. Porovnáme-li tyto výdaje s celkovým objemem rozpočtu národních výborů, činí více než 1/6. V současné době vypracovávají okresní a krajské národní výbory v souladu s metodickými pokyny ministerstva školství dlouhodobý program úpravy sítě ZDŠ, jehož cílem je postupně a plánovitě v souladu s realizací dlouhodobé koncepce osídlení převést žáky z dosavadních malotřídních vesnických škol do škol vícetřídních. Jednotřídní a z velké části i dvoutřídní školy jen s velikými obtížemi zvládají zvýšené požadavky na žáky a děti z těchto škol se dostávají pak do značné nevýhody proti dětem, které navštěvují vícetřídní školy. V ČSR máme ještě dnes 1800 jednotřídních škol s téměř 30 000 žáky. Přesvědčil jsem se ve svém volebním obvodě i při průzkumu, který jsme prováděli ve výboru ČNR pro národní výbory a národnosti, že to zdaleka není jednoduchý problém. Ministerstvo školství ČSR i národní výbory přistupují však velmi pozorně a citlivě k vypracování tohoto programu, který umožní v příštích letech plánovitě usměrňovat výstavbu nových a rekonstrukce dosavadních budov ZDŠ a řešit celou řadu problémů souvisejících s rozvojem základního školství. Například v našem strakonickém okrese byl takovýto dlouhodobý program vypracován již v roce 1960 a při jeho postupném uskutečňování v průběhu 14 let došlo ke zrušení 30 převážně jednotřídních škol. Je zajímavé, že všechny prováděné změny proběhly bez zvláštních obtíží.

Národní výbory mají velkou odpovědnost za výstavbu školských zařízení. Je však nutné se pozastavit nad tím, že výstavba škol v uplynulém období značně zaostala a nebyly plněny plány ani na těch stavbách škol, které byly součástí komplexní bytové výstavby, ani na výstavbě škol v rámci účelové výstavby. A nemůžeme mít žádnou radost z toho, že v každém kraji máme ještě určitý počet škol, které jsou tak zvaně v havarijním stavu. Seznámili jsme se s tím, že vláda ČSR přijala mimořádná opatření k zabezpečení výstavby škol náhradou za tyto havarijní objekty, ukazuje se však, že jmenovité úkoly na výstavbě těchto škol nejsou plněny především proto, že není dostatek stavebních kapacit. Ověřili jsme si např. v Severočeském kraji, že z jedenácti škol, které mají být postaveny v rámci těchto opatření v této pětiletce, staví se pouze jedna v Lounech, a to ještě jenom proto, že tuto výstavbu provádí s velkými obtížemi okresní stavební podnik. Ne o mnoho lepší je situace v ostatních krajích republiky. Celkový program výstavby škol v této pětiletce je zcela vážně ohrožen.

U národních výborů, zejména okresních, městských a místních, je v současné době v souvislosti s růstem populace i se zabezpečením direktivy XIV. sjezdu KSČ zaměřena hlavní pozornost na budování a rozšiřování kapacity mateřských škol. Je možno z každého kraje i okresu uvést celou řadu závodů a JZD s kladným, aktivním přístupem k této věci. Ověřili jsme si tuto okolnost na příkladech v okrese Ústí nad Orlicí, kde se v současné době staví 6 mateřských škol. Na financování této výstavby i na provádění odborných prací se ve všech případech podílejí ve větší či menší míře místní závody a také JZD. Využívá se zde všech možností adaptací a přístaveb i výstavby nových objektů. Viděli jsme např. v Jabloném pěknou mateřskou školu vybudovanou závodem Isolet ze zemědělské usedlosti.

Jsem přesvědčen, že národní výbory ve spolupráci se závody a družstvy jsou schopny tento závažný úkol ve výstavbě mateřských škol zvládnout a že zejména v rámci akce "Z" vyvinou k tomu veškeré úsilí. Mám však obavu především o to, jak bude zabezpečena kapacita ZDŠ v budoucích letech, až nám budou přicházet děti z populačně silnějších ročníků do ZDŠ, když nyní výstavba těchto škol tak vážně zaostává.

/Řízení schůze převzal místopředseda ČNR Oldřich Voleník./

A právě proto, si nemohu odpustit jeden jediný dotaz. Jaké závěry z toho vyvozuje vláda ČSR při přípravě prováděcího plánu na rok 1975 a při přípravě 6. pětiletky? /Potlesk./

Místopředseda ČNR Oldřich Voleník: Děkuji poslanci Jindřichu Houskovi, slovo má poslankyně Marie Pundová.

Poslankyně Marie Pundová: Soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté! Ve výboru pro zemědělství a výživu jsme se několikrát zabývali otázkami zemědělského školství. Když shrnu výsledky jednání, mohu říci, že v dosavadním vývoji zemědělství sehrálo školství významnou úlohu. Jen za léta 1960 - 1970 se v tomto odvětví zvýšil počet odborníků s vysokoškolským a středoškolským vzděláním téměř dvojnásobně.

Dnes však nastupuje zemědělství do nové úrovně koncentrace a specializace, což klade zvýšené nároky na připravenost pracovníků. Mimo prohlubování specializace je nutné zvýšit úroveň řídících schopností pracovníků a počítat i se změnami v pracovním zařazení. Této skutečnosti si je vědomo ministerstvo školství ČSR i ministerstvo zemědělství a výživy ČSR a obě v úzké spolupráci řeší přestavbu výuky zejména posilováním její teoretické části.

Prohlubování potřebné specializace však bude nutné řešit ve větším rozsahu v postgraduálním a pomaturitním studiu. Proto myslím, že zde musí obě ministerstva zesílit spolupráci, konkrétně mezi odbornými školami a Institutem pro vzdělávání pracovníků. V této souvislosti bych chtěla upozornit na to, že již několik školních zařízení je využíváno v jiné oblasti. Střední školy řídí KNV a tak se stává, že je adaptují a použijí pro jiné účely. Doporučuji, aby školy byly především využity pro účely výuky v rámci školství nebo předány Institutu pro vzdělávání pracovníků v zemědělství a výživě.

Další otázku, kterou je třeba řešit, je prohloubení spojení výuky s praxí, zejména s novými velkovýrobními technologiemi. V současné době je výcvik prováděn především na školních statcích, které mají výměru 105 - 350 ha. Přitom koncem roku 1973 je v České socialistické republice průměrná výměra státního statku 4 918 ha a jednotného zemědělského družstva 786 ha zemědělské půdy. Školní statky není možno plně vybavovat moderními zařízeními, neboť by byly nevyužity. Proto by se měla posoudit funkce školních statků a prohlubovat spojení škol se zemědělskými podniky.

Soudružky a soudruzi, lesní porosty zaujímají téměř 4,5 miliónů hektarů půdy, což je více než třetina území naší republiky. Mimo hospodářské hodnoty se v současné době zvyšuje jejich zdravotní a rekreační funkce. Proto by je měli obhospodařovat vysoce vzdělaní pracovníci.

Pro lesnické školství byl charakteristický široký rozsah výuky. Učilo se zde některým disciplínám ze stavitelství, dřevařství, zemědělství. Od roku 1967 se postupně rozsah výuky zužuje a zaměřuje na přípravu absolventů tak, aby byli připraveni ovládat složitou techniku, která v těžbě dřeva a pěstování lesních porostů nastupuje.

Dochází také ke snižování počtu posluchačů v souladu s potřebami lesních závodů. Existuje vsak vysoká fluktuace absolventů učňovských škol. Proto je nutné, aby se tímto problémem zabývala obě ministerstva. Ukazuje se za potřebné prohlubování sepětí lesnických učňovských škol s lesními závody ve výuce s programem zvyšování kvalifikace.

Vážné problémy jsou v rozmisťování absolventů lesnické fakulty Vysoké školy zemědělské v Brně. Zatímco Jihomoravský kraj je absolventy lesnické fakulty přesycen, je v jiných krajích na lesních závodech jen několik vysokoškoláků. To vyžaduje hlubší rozbor a řešení příčin, aby řízení lesního hospodářství se zlepšovalo rovnoměrně v celé republice.

Soudružky a soudruzi, těmito několika poznámkami k zemědělskému a lesnickému školství jsem chtěla ukázat na část jejich současné problematiky a přispět k jejich rychlejšímu řešení. Děkuji za pozornost. /Potlesk./

Místopředseda ČNR Oldřich Voleník: Děkuji poslankyni Marii Pundové, slovo má poslankyně Jana Židlická.

Poslankyně Jana Židlická: Vážené soudružky a soudruzi. Stálá pracovní skupina předsednictva České národní rady pro otázky mládeže a kulturní a školský výbor ČNR mne pověřily, abych na dnešní plenární schůzi ČNR promluvila o jednotném výchovném působení školy a rodiny. Dovolte mi krátkou rekapitulaci závěrů, ke kterým jsme došli.

Jednotné výchovné působení rodiny a školy předpokládá v prvé řadě určení obsahu společného výchovného cíle, k němuž výchova v rodině a ve škole má směřovat. Tímto cílem podle schválených dokumentů XIV. sjezdu KSČ je člověk - občan, žijící socialistickým způsobem života. Je tedy nezbytné věnovat pozornost náplni způsobu života socialistického člověka. Zformovat jeho profil je nás dlouhodobý úkol.

Chování každého jedince ve společnosti je determinováno nejen jeho osobními vlastnostmi, ale stavem celé společnosti. Marxisticky chápat tento proces znamená především rozpoznat, k jakým objektivním změnám dochází ve výrobní základně a jaké to umožňuje změny v myšlení lidí, v jejich chování, přístupech, tedy vůbec ve sféře nadstavby.

Základním problémem je, jak chceme definovat chování socialistického člověka: Buď jako souhrn pozitivních znaků, nebo jako prostor určitým způsobem vymezený. Obvykle šlo o prostor, který je vymezen v prvé řadě různými druhy právních norem, jejichž překročení je stíháno. Tím je vynucováno jejich dodržování. To platí i pro socialistický způsob života. Jsou určité hranice, které nemůžeme překročit, protože bychom porušili právní normy. To je a vždy byl ovšem velmi široký rámec, zajišťující vlastně jen základní principy vzájemného soužití lidí. I v tomto širokém rámci se odráží celý společenský řád, pro který systém právních norem platí. Není však pravda, že ten, kdo jen dodržuje právní normy, je vzorným občanem a člověkem ve smyslu ideálních představ platného společenského řádu.

Vedle právních norem platí vždy soustava morálních norem, které chování jedince ohraničují daleko neprodyšněji než právní normy. Etické normy - obrazně řečeno - zužují prostor pro jednání a chování jedince. Vzájemný vztah právních a etických norem je dán v podstatě tím, že všechny základní právní normy by měly být opřeny o etický kodex většiny lidí. To znamená, že chování, právními normami označené jako škodlivé, by měli všichni považovat i morálně za odsouzení hodné.

Z toho tedy vyplývá závěr, že i my se musíme koncentrovat především na udržení těchto etických norem v mysli občanů a snažit se paralyzovat z myslí lidí ty, které mají svůj základ v kapitalistické společnosti. Překonat je těmi, jež by odpovídaly rozvoji socialistické společnosti, je naším cílem.

Hlavními nosnými pilíři výchovy naší mládeže zůstávají rodina a škola. Stále více se však objevuje třetí faktor, a to je způsob trávení volného času mimo rodinu a mimo školu. Výchovné působení rodiny neztrácí nic ze svého specifického a nenahraditelného vlivu v oblasti výchovy dětí, avšak podmínky působení v tomto směru se změnily vlivem našich společenských přeměn i některých aspektů celkového postupu technické civilizace.

Velkou roli hraje sociálně ekonomická úroveň rodiny. U některých rodin se projevují zřetelně prvky spotřebitelské společnosti, například "ideál tří klíčů", tj. byt - chata - auto apod. V rozporu s těmito tendencemi stojí u nás současná úroveň služeb a zařízení, ulehčujících péči o rodinu a domácnost. Hospodářská funkce rodiny se projevuje i ve vztahu k dětem. Ačkoliv v moderní společenosti nutně roste podíl státu při zabezpečování potřeb dětí, mají prvotní odpovědnost za hmotnou péči o dítě rodiče. V posledních letech byla realizována významná opatření ve prospěch rodin s dětmi. Dosud se však nezvýšilo vědomí odpovědnosti rodičů za výchovu dětí v uvědomělé členy naší socialistické společnosti. Je proto nutno všemi prostředky působit na rodiče i celou veřejnost, aby pochopili a uvědomili si svou odpovědnost za výchovu nastupující generace. Je třeba pěstovat jak v dětech, tak v dospělých hrdost nad tím, ze jsou občany socialistického státu. Z výsledků výchovy je nutno učinit společenskou hodnotu. Stojí za zvážení, zda by součástí komplexního hodnocení nemělo být - kromě pracovních výsledků - i jak jako občan uplatňuje tyto zřetele při výchově mladé generace i při výchově vlastních dětí v rodině. Na práci dospělých mezi mládeží by se měla naše společnost dívat jako na významnou politickou práci a tato práce by měla být hodnocena jako vysoce angažované zapojení do veřejně prospěšné práce. Snaha těchto lidí by měla být více oceňována.

Hlavní současný význam výchovné funkce spočívá převážně na vytváření charakterových a emociálních předpokladů pro rozvoj osobnosti. Dobrých výchovných výsledků lze docílit jedině za předpokladu, že výchova bude jednotná jak v rodině, tak ve škole. V této souvislosti je třeba podtrhnout význam Sdružení rodičů a přátel školy. Instituce, která má široké možnosti systematicky ovlivňovat rodiče. Velká záplava informací o změnách, které stále rychleji probíhají zejména v oblasti přírodních věd, znesnadňuje splnit oba úkoly vyhovujícím způsobem. Proto škola musí dát žákům podle jejich mentální vyspělosti určité množství obecných znalostí a musí je naučit orientovat se rychle v různých specifických problémech. Základním úkolem školy je obnovit rovnováhu mezi výchovou a výukou při vyučovacím procesu na všech stupních skol. Kromě toho je posláním školy poznat rodinné prostředí, objektivně analyzovat a aktivně působit všemi vlivy v každodenní výchovně vzdělávací práci na děti a mládež, otevřeně a jasně vyjadřovat své stanovisko i vůči rodičům. V tom spočívá prvořadá úloha učitele a projevuje se jeho angažovanost v ideově politické práci.

Velice důležitým předpokladem správné výchovy naší mladé generace je připravenost mladých lidí na rodičovství. Výchovu k rodičovství je třeba zkvalitnit.

Táži se proto ministra školství ČSR, zda můžeme v dohledné době očekávat výrazné zkvalitnění výchovy k rodičovství na našich školách.

Ministra kultury ČSR se pak táži, zda osvětová zařízení a masové sdělovací prostředky pomohou daleko výrazněji než dosud při výchově těch, kteří se již rodiči stali, avšak dostatečně připraveni nejsou. Děkuji za pozornost. /Potlesk./