Místopředseda ČNR František Toman: Děkuji poslanci Miloslavu Hvězdovi, uděluji slovo poslankyni Anně Kunstové.

Poslankyně Anna Kunstová: Vážená Česká národní rado, vážení hosté. Neoddělitelnou součástí problémů, které se vyskytují ve výchově, jsou i ty jevy, které negativně ovlivňují vývoj osobnosti, zejména mládeže.

V ústavně právním výboru ČNR se proto často zabýváme výchovnými problémy mládeže, která je mravně narušena a jejíž převýchova je podmínkou i prostředkem k tomu, aby se mladí opět stali prospěšnými členy naší společnosti. Abychom otázky mládeže mohli posuzovat šířeji, považovali jsme za nutné obrátit pozornost na obtížně vychovatelné děti. Měli jsme přitom na zřeteli děti s poruchami chování, neurotické a psychopatické děti, u nichž soud uložil ústavní výchovu pro méně závažné porušení kázně a děti, jimž soudem byla nařízena ochranná výchova pro činnost, která by za jiných okolností byla považována za trestnou.

Získali jsme mnoho zkušeností, z nichž na dvě otázky bych chtěla upozornit.

Z a prvé je to zásada diferenciace, jejíž uplatnění ve výchově je jedním z předpokladů úspěšného výchovného procesu. Podle organizační směrnice ministerstva školství ČSR, vycházející ze školského zákona, existuje pro obtížně vychovatelné děti a mládež několik typů zvláštních výchovných zařízení. K nim patří diagnostické ústavy, jejichž úkolem je odborné vyšetření dětí a mládeže po stránce zdravotní, psychologické, pedagogické a sociální. Pro děti, u nichž byla zjištěna přechodná nebo trvalá duševní porucha, která nevyžaduje léčebnou péči ve zdravotnickém zařízení, se předpokládá zřízení dětského léčebně výchovného ústavu. Ověřili jsme si, že praxe neodpovídá potřebám. Především proto, že dosud nedošlo k vybudování léčebně výchovného ústavu. Tento nedostatek se např. projevil v Dětském výchovném ústavu se zvýšenou péčí v Králíkách, kde je 10 % chovanců, kteří by měli být umístěni přímo ve zdravotnických zařízeních a v roce 1973 byly do ústavu dokonce umístěny čtyři psychicky vadné děti. Zvlášť negativně se projevuje soustředění žáků s normálním rozumovým vývojem s dětmi rozumově opožděnými v ústavě v Protivíně, kde pro opakované a nezvladatelné porušování kázně musí být psychicky vadné děti na čas přemísťovány do psychiatrické léčebny.

Uplatnění diferenciace ve výchově brání také to, že dosud nedošlo k plánované výstavbě nového ústředního dětského diagnostického ústavu pro chlapce v Praze, jehož výstavba je stále odkládána a s níž se nepočítá ani v šestém pětiletém plánu.

Druhým vážným problémem výchovných ústavů je nedostatečné využívání jejich kapacity. Pro ilustraci uvádím, že v ČSR máme celkem 181 dětských domovů, diagnostických a výchovných ústavů s kapacitou 7 971 dětí a mladistvých. Zjistili jsme, že na vytížení kapacity ústavů mají vliv nejen nedostatky ve včasném vyhledávání dětí, v jejichž výchově se projevují poruchy, ale i rychlost a včasnost soudního rozhodnutí o nařízení ústavní nebo ochranné výchovy. V ústavu v Dobřichovicích byla např. od srpna 1972 rezervována dvě místa pro děti odňaté péči rodičů, k jejich umístění však nedošlo ani do konce února 1973. Naproti tomu k 1.1.1974 činil počet dětí a mladistvých, u nichž nebylo provedeno rozhodnutí o ústavní výchově 423 a z toho u 241 dětí nebylo rozhodnutí vykonáno pro nedostatek míst ve výchovných zařízeních. Fakta, která dokumentují nedostačující účast národních výborů na vyhledávání dětí s poruchami chování, máme z Dětského výchovného ústavu v Moravském Krumlově.

Děvčata, která jsou zde ústavně vychovávána, jsou značně opožděna ve školské výuce. Zjistili jsme, že příčinou není opožděný intelekt, ale předcházející sociální poměry, v nichž děvčata žila. U mnoha byla ústavní výchova nařízena pozdě. Národní výbory ani školy zde zavčas neupozornily na závadné rodinné poměry a na mravní narušení dětí.

Ústavně právní výbor ČNR má za to, že k účinnější převýchově obtížně vychovatelných dětí a mládeže by bylo třeba, aby ministerstvo školství ČSR ve spolupráci s krajskými národními výbory vytvářelo optimální podmínky k důslednému uplatnění diferenciace v péči o obtížně vychovatelné děti a mládež a k rovnoměrnému vytížení kapacit výchovných ústavů. Přitom mimořádná pozornost musí být věnována dětem s přechodnou nebo trvalou duševní poruchou, pro něž se doporučuje urychleně zřídit speciální léčebný ústav. Jeví se účelné přistoupit k vybudování centrální evidence dětí a mládeže, u nichž soud nařídil ústavní nebo ochrannou výchovu.

Ministerstvu spravedlnosti ČSR a Nejvyššímu soudu ČSR se doporučuje vést soudy k tomu, aby při nařízení ústavní nebo ochranné výchovy jednaly urychleně a soustavně sledovaly, jak nařízená opatření působí. Bylo by též žádoucí, aby i národní výbory zlepšily svou práci, zejména ve vztahu k rodičům a občanům, kteří zanedbávají výchovu svěřených dětí.

Sledovali jsme dodržování předpisů platných pro výkon ústavní a ochranné výchovy a ze získaných zkušeností lze konstatovat, že výchovná práce má vzestupnou tendenci, i když její úroveň není všude stejná. Příčiny spočívají v nedostatku pracovníků pro jednotlivé ústavy a často i v malé kvalifikaci pedagogů. Rovněž materiální vybavení ústavů není vždy dostačující, není vybudován dětský diagnostický ústav pro chlapce, jehož působnost by byla pro celou ČSR. Všechny tyto okolnosti by mělo mít na zřeteli ministerstvo školství ČSR, další příslušné ústřední orgány i národní výbory a postupně nedostatky odstraňovat. /Potlesk./

Místopředseda ČNR František Toman: Děkuji poslankyni Anně Kunstové, slovo má poslanec dr. Josef Macura.

Poslanec dr. Josef Macura: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté. Zabýváme se dnes otázkami dalšího rozvoje našeho školství. Při této příležitosti mně dovolte, abych se alespoň stručně zmínil o národnostním školství. Někdo bude namítat, že z celostátního pohledu je to otázka jen nepatrného významu, že je to záležitost čistě okrajová. K tomu bych chtěl předeslat, že podle mého názoru politickovýchovný dosah národnostního školství, praktický dopad jeho řešení, je zvláště na území národnostně smíšeném pořád ještě velký. Národnostní stránku společenské skutečnosti nelze mechanicky ani podřizovat, ani nadřazovat jiným stránkám, nelze ji přeceňovat ani podceňovat, ale je nezbytné tuto specifiku znát, respektovat a na její potřeby reagovat.

Československý stát zaručuje rovnoprávnost svých občanů bez rozdílu národností. Je to zakotveno v ústavě, byly k tomu vydány stranické dokumenty, mluví o tom ústavní zákon č. 144/1968 Sb. o postavení národností v Československu. Tímto zákonem se sleduje vůči národnostem politika rovnoprávnosti a vzájemného sbližování v nových podmínkách federace. Mezi jiným je to postavení školství s jiným vyučovacím jazykem, je to svobodné uplatňování materského jazyka v oblastech národnostně smíšených a je to optimální rozvoj kultury jednotlivých národnostních skupin. Tyto skupiny se mezi sebou liší ekonomickou skladbou, sociální strukturou, kulturním vývojem, stupněm národního uvědomění, četností osídlení atd. Odtud pramení a tomu odpovídá také různorodost a pestrost forem národnostního vzdělávání. Tak v naší ČSR máme kromě českých školy slovenské, v mém volebním obvodě v Karviné je jedna mateřská škola a dvě základní devítileté školy slovenské. Na některých pražských školách jsou kroužky pro děti slovenské národnosti. V Severočeském a Západočeském kraji najdeme kroužky pro děti německé národnosti, po celé republice jsou roztroušeny kroužky pro mladé Reky. V Severomoravském kraji v okrese Karviná nacházíme celou sít, tj. několik desítek mateřských a základních devítiletých škol, jedno gymnasium a několik tříd na středních odborných školách s polským jazykem vyučovacím. Koncepce národnostního školství předpokládá zabezpečit právo dětí na vzdělání v mateřském jazyce, ponechává rodičům naprostou dobrovolnost v rozhodování, kam chtějí posílat své děti. Nutno říci, že národnostní školství je organickou součástí československého školství nejen v ideovém uplatnění zásad školské soustavy, nejen z hlediska struktury a organizační stavby, ale hlavně v jednotě výchovně vzdělávacích cílů a pedagogickovýchovných úkolů škol všech stupňů a typů. Národnostní školství má za cíl, aby obsah výchovy a vzdělání vytvořil dobré předpoklady nejen pro optimální národnostní uvědomění, ale především pro vzájemné sblížení všech občanů našeho státu.

Školská správa se snaží, aby v národnostních školách se dostalo ve všech vyučovacích předmětech žákům takových vědomostí a znalostí, aby se bez obtíží mohli zapojit do praktického života na kterémkoliv úseku budovatelské práce, nebo aby mohli úspěšně pokračovat v dalším studiu. Školská správa se přitom snaží celostátně zachovat jednotu obsahu a forem výchovně vzdělávací práce se zřetelem na požadavky moderní komunistické výchovy. I když respektuje specifické požadavky národností, totiž, aby žáci se mohli zdokonalovat v mateřském jazyku a seznamovat s pokrokovými tradicemi a kulturním dědictvím svého národa, své národnostní skupiny. 

Hlavním cílem československé školy je vychovávat žáky, a to bez ohledu na národní příslušnost, ve vzdělané, pracovité, politicky uvědomělé, věci socialismu oddané a plně angažované občany našeho státu.

Dosavadní zkušenosti ukazují, že národnostní školy pracují v tomto směru cílevědomě a správně. Absolventi těchto škol s úspěchem se uplatňují v našem hospodářství a rovněž iniciativně se zapojují do veřejného života. Výchova k československé státnosti, socialistickému vlastenectví, je úzce spjata s výchovou k proletářskému internacionalismu, vede ke vzájemné úctě, snášenlivosti, ke spolupráci pro pokrok a blaho nás všech. Je nutno konstatovat, že na tomto úseku ministerstvo školství a jemu podřízené školské orgány udělaly již obrovský kus práce. Síť těchto kroužků, tříd a škol, jejich vybavení učebnicemi a pomůckami, příprava učitelů, řízení a dozor, rovněž i metodická pomoc a péče o další vzdělávání výchovných pracovníků, to všechno mluví samo za sebe. Tato obrovská práce je rovněž dobře zabezpečena institucionálně, a to v rámci ministerstva školství ČSR, Výzkumného ústavu pedagogického, Státního pedagogického nakladatelství a školských orgánů všech okresů a krajů. Byla vytvořena komise ministerstva školství ČSR pro jinonárodní školy, která iniciativně zasahuje všude tam, kde je třeba něco řešit, vylepšit nebo upravit.

Jako pracovník národnostního školství musím s uznáním a povděkem konstatovat, že spolupráce s ministerstvem školství ČSR a školskými odbory národních výborů na krajích a okresech je velmi dobrá. Setkáváme se s pochopením a nedochází k žádným rozporům.

Soudružky a soudruzi, jen stručně jsem se dotkl problematiky, jež kdysi byla žhavá, pálila nepřátele dělnické třídy, byla uměle rozdmýchávána. Dnes však díky prozíravé, moudré politice naší strany tato otázka je každodenně citlivě, zásadově řešena, a to bez velkých gest, frází a slov. Proto také příslušníci národností důvěřují naší straně, proto také národnostní školství je plně zapojeno do realizace závěrů a myšlenek XIV. sjezdu KSČ a červencového pléna ÚV KSČ.

Jestliže dnes můžeme konstatovat s uspokojením, že rozhodujícím a určujícím rysem ve vztazích mezi pracujícími různých národností je pevná morálně politická jednota posilovaná třídním vědomím, marxisticko-leninskou světonázorovu a politickou orientací, pochopením zásad socialistického vlastenectví a proletářského internacionalismu, pak je v tom zásluha a kus dobré práce našeho československého školství a v jeho rámci i národnostního školství.

Ujišťuji, že ve své činnosti budeme nadále v tomto duchu a směru pokračovat. /Potlesk./

Místopředseda ČNR František Toman: Děkuji poslanci dr. Josefu Macurovi. Diskutovat bude poslankyně Marta Hausnerová. Jako poslední do diskuse se připraví poslankyně Zdena Žáková.

Poslankyně Marta Hausnerová: Vážené soudružky a soudruzi poslanci. Přestože každá jednotlivá oblast obchodu, družstev nebo dopravy má ve výchově učňovského dorostu své specifikum, pak společného jmenovatele tyto resorty mají v politickoodborné výchově, která má mimořádnou důležitost vzhledem k tomu, že mladí lidé jsou často v učební době a zejména po vyučení v denním úzkém a stálém styku s veřejností. Spotřebitelé jednak úroveň služeb povazují za přímý projev úspěšnosti společenského zřízení, jednak pozorně hodnotí politickou uvědomělost projevující se ve vystupování a v jednání pracovníků obchodu, zejména v situacích neobjektivních a zaujatých kritik některých zákazníků.

V současné době je v organizacích resortu obchodu ČSR v učebním poměru soustavně okolo 25 tisíc mladých lidí, v Českém svazu spotřebních družstev kolem 10 tisíc.

Ve všech případech se potvrzuje, že kolektivní výuka je vhodnější a pokrokovější než individuální, prováděná dosud u převážné většiny učňů a která by měla být postupně snižována. Nejúčinnější forma výchovy probíhá v odborných učilištích. Ukázalo se, ze dobré vybavené prostředí se odráží i v chování učňů, a zejména snadno se organizuje mimoškolní výchova.

Na materiální vybavenosti odborných učilišť, učňovských středisek je závislá i mimoučební výchova učňů /jde o studovny, klubovny, tělocvičny atp./. Současný stav v tomto směru je ještě všeobecně neuspokojivý. Vybavenost prostorů pro zájmovou činnost učňů je záležitost dlouhodobá a je nutné s ní počítat při výstavbě a budování nových učňovských zařízení.

Poznatky z náboru učňů na obor prodavač, kuchař a číšník ukazují na malý zájem o tyto obory. Přijímány jsou převážně dívky s horším prospěchovým průměrem, příp. žáci, kteří se nemohli dostat na střední školu.

Při projednávání náboru učňů do těchto profesí je žádoucí, aby plánem přidělované procento chlapců bylo vyšší, protože jedině zvyšováním podílu chlapců se zabrání vysoké fluktuaci, ke které dochází zejména po provdání dívek.

K zlepšení náboru popř. výběru by měli více napomáhat vedle rodičů a žáků i učitelé určení k rozmisťování mládeže na základních devítiletých školách. Tito by měli být více instruováni v tom směru, že se zvyšují nároky na služby jako celek a tedy i nároky na ty, kteří služby poskytují. Je nutné respektovat při náboru dorostu specifické požadavky služeb jako jsou např. vztah k lidem, vlohy, zájem apod.

Průzkumy poslanců ČNR rovněž ukázaly, že převážná část učňovské mládeže podceňuje teoretickou přípravu, což se projevuje v slabším prospěchu, zejména ve všeobecně vzdělávacích předmětech. Částečně je to ovlivňováno i nižší pedagogickou úrovní, kde se nedaří přitažlivou formou získávat zájem učňů o tyto předměty a tím zlepšovat i jejich prospěch.

Z pohovorů, které byly uskutečněny se zástupci učňů, vyplynulo, ze nemají mnozí učňové zájem po vyučení dělat nějakou vedoucí funkci, politicky se angažovat, chybí jim třídní uvědomělost. Tíhnou často ke konzumnímu způsobu života. V tomto směru by se měla zintenzivnit zejména občanská výuka, práce svazácké organizace a dalších činitelů, kteří mohou učně ideologicky ovlivňovat.

Vážný problém byl zjištěn například v odborném učilišti Dopravních podniků a do určité míry v potravinářském obchodě, kde využívají učně k pracím nesouvisejícím přímo s učebním plánem, s učebními osnovami. Projevuje se to pak v samotné kvalifikaci učňovského dorostu, který přichází do praxe nepřipraven rychle se přizpůsobit měnícím se podmínkám a charakteru práce. Je nutné překonat tento úzký prakticismus, který staví na první místo využití učňů při realizaci výrobních plánů - a jejich výuku, výchovu a systematický výcvik až na druhé místo. 

Dobrý poznatek, který jsme získali např. při průzkumu v Odborném učilišti ČSSD a který vede k prohloubení a pěstování internacionálního cítění mladých lidí, spočívá v bezdevizové výměně učňů mezi zeměmi socialistického tábora. V letošním roce se již počtvrté uskuteční výměnný zájezd učňů oboru kuchař - číšník Odborného učiliště v Klánovicích s učni stejného oboru v Moskvě. Některým mladým pracovníkům po vyučení umožňuje Český svaz spotřebních družstev půlroční zahraniční praxi, která nejenom zkvalitňuje jejich odbornou a jazykovou úroveň, ale zároveň sbližuje mladé lidi zemí socialistického tábora.

Významnou úlohu mají pro internacionální cítění mladých lidí i mezinárodní přehlídky odborných dovedností učňů spotřebních družstev oboru kuchař - číšník, které se uskutečnily v minulých letech v NDR, MLR a v ČSSR. Domníváme se, že i takovéto formy lze organizovat a zabezpečovat i v ostatních oborech obchodu a dopravy.

Zajímavé poznatky jsme získali v Odborném učilišti Dopravních podniků hl. m. Prahy ze sociologického průzkumu. Např. se ukazuje, že počet učňů kuřáků vzrostl na dvojnásobek, ve volném čase se sportuje méně než před 3 lety, ale více než loňského roku. Zarážející je, že 66 % učňů III. ročníku vůbec nechodí do divadla. Otázky politického charakteru jsou všeobecně mnohem příznivější než u předešlého ročníku a poprvé v historii vesměs příznivější než u téhož ročníku v době nástupu.

K obdobným sociologickým a psychologickým průzkumům dává podněty i ministerstvo obchodu ČSR. Volnému času mládeže je věnována také pozornost z hlediska dokonalého poznání jeho struktury, jeho rozsahu a zájmům mládeže.

Nakonec bych chtěla ještě konstatovat, že naše učňovská mládež v obchodě a dopravě není špatná, potřebuje jen dobré vedení dospělých, rodičů a zejména pak vysokou ideově politickou úroveň všech výchovných pracovníků a celé naší společnosti.

Nezapomínejme také, že vedle usnesení ÚV KSČ ke komplexní výchově mladé generace je dosud také v plné platnosti i usnesení předsednictva ÚV KSČ ke kádrové a personální práci z 6. listopadu 1970, kde mimo jiné je uložena odpovědnost všech vedoucích a řídících pracovníků za výchovu pracovníků. Jejich ideově politická a odborná úroveň nesporně ovlivňuje zejména ten mládežnický dorost, který po vyučení nebo po vychození školy přichází do praktického života. Zde má být totiž mládež po vyučení dotvářena a dále sledována.

Musíme mít také stále na paměti, ze tam, kde není naše mládež pod vlivem komunistické ideologie, tam ji zastupuje a nahrazuje ideologie našemu socialistickému zřízení nepřátelská. Musí se nám proto podařit zlepšit ideové politickou výchovu učňovské mládeže, třídně ji uvědomovat, vést ji k socialistickému vlastenectví, k socialistickému vztahu k práci a k proletářskému internacionalismu.

Jsme si vědomi toho, že zejména učňovský dorost v obchodě, družstevních podnicích, dopravě a ostatních službách vzhledem k tomu, že po příchodu do praxe je denně ve styku s lidmi, musí být ještě náročněji připraven na propagaci našeho socialistického zřízení a musí umět reagovat na vnitrní i zahraniční politické problémy.

A k tomu také naše usnesení výboru pro obchod a dopravu ČNR je směrováno. Děkuji za pozornost. /Potlesk./

Místopředseda ČNR František Toman: Děkuji poslankyni Martě Hausnerové. Slovo má poslankyně Zdena Žáková.

Poslankyně Zdena Žáková: Soudružky a soudruzi, při projednávání celého komplexu školské problematiky se zabýval kulturní a školský výbor ČNR také otázkou učitele jako rozhodujícího činitele komunistické výchovy. Učitel má nesporně v procesu výchovy a vzdělávání nezastupitelnou roli. V souladu s cíli, stanovenými červencovým plénem ÚV KSČ jsme zaměřili pozornost při projednávání této problematiky na výběr, přípravu a další vzdělávání učitele.

Dovolte několik slov k výběru budoucích učitelů. Výběr na učitelské studium je základním předpokladem k tomu, aby budoucí učitel po absolvování kvalitní přípravy úspěšně splnil svou politickospolečenskou funkci. Při dnešním závratném tempu vědeckotechnické revoluce potřebujeme pro všechny obory zabezpečit kvalitní přípravu pedagogických kádrů na všech typech a stupních škol. Představa o tom, jaký má být socialistický učitel je jasná. Na učitelské studium se dnes již hlásí dostatečný počet uchazečů. V čem jsou tedy příčiny a dosavadní nedostatky?

Především je nutné začít s výběrem včas, to znamená už na základní devítileté škole. Vždyť výchovnému poradenství věnujeme v posledních létech značnou péči. Do škol mezi žáky přicházejí náboroví pracovníci z různých resortů. V tom škola účinně pomáhá, ale již méně při výběru žáků a studentů na školy připravující učitele.

Při průzkumech, které náš výbor k této problematice provedl, nás zaujala iniciativní činnost některých navštívených fakult, kde hledají nové formy, jak výběr uchazečů zkvalitnit. Učitelé fakult v roli patronů navštěvují pravidelně gymnasia a ověřují si způsobilost studentů pro učitelství. Uskutečňují se setkání vedení fakult s inspektory, fakulty upozorňují na nedostatky v přípravě na gymnasiích. Např. pedagogická fakulta v Brandýse n. L. pořádá "Den otevřených dveří", kdy umožní studentům III. a IV. ročníků gymnasií seznámit se s fakultou. Letos se přijelo podívat 650 zájemců!

I když se sociálně třídní složení studentů v posledních letech zlepšilo, ukazuje se jako nezbytnost vyhledávat studijní typy na venkově a v dělnických rodinách, vštěpovat studentům na fakultách představu, že budou pracovat na vesnicích. S výběrem totiž velmi úzce souvisí otázka rozmísťování absolventů a otázka kvalifikovanosti na některých školách. Zdá se, že je to začarovaný kruh.

Protože rozmísťování je prováděno na základě dobrovolné pracovní smlouvy se zaměstnavatelem, nerozmísťuje se podle aprobace, ale podle ochoty nastoupit. Nedaří se dosud sladit individuální zájmy a celospolečenskou potřebu. Okrajové okresy nemohou počítat ani s těmi, kteří bydlí na jeho území. Je nevyhnutelné, aby vedení fakult, Socialistický svaz mládeže, školské odbory a národní výbory zintenzívnily politickovýchovnou přesvědčovací práci, aby se zvýšila přitažlivost učitelské práce, zejména na odlehlých školách formou stipendií, stabilizačních příspěvků, preferencí malých míst, kvalitním zabezpečováním ubytovacích možností apod.

Pravomoc stranických orgánů a národních výborů není v dostatečné míře uplatňována. Právě z obcí, kde je potřeba největší, se nehlásí dosti uchazečů. Tak např. v okrese Bruntál v Severomoravském kraji se hlásilo na pedagogickou fakultu v minulém roce šest uchazečů, přijati mohli být jen tři. Přitom ONV Bruntál potřebuje letos 40 absolventů. Naproti tomu na okrese Olomouc nastoupilo loni 28 absolventů s kvalifikací pro 6. až 9. postupný ročník, z toho 14 šlo pracovat do školní družiny. Jejich příprava byla pro společnost zbytečným přepychem a práci vychovatelek dělat neumějí.

Pokud jsou uchazeči vybráni a přijati, je nutno jim věnovat soustavnou pozornost po celou dobu studia a připravit jim v obci dobré sociální podmínky. Dosud totiž děti z pohraničních okresů a okrajových škol přicházejí už k přijímacím zkouškám na školy II. cyklu handicapovány. Nemají zajištěnu kvalifikovanou výuku, nemohly navštěvovat lidové školy umění a rozvíjet se esteticky, neučily se nepovinným předmětům, zejména jazykům, nenaučily se plavat, neměly podmínky pro speciální tělesnou výchovu atd. Je logické, že městské děti jsou ve výhodě.

/Řízení schůze převzal předseda ČNR Evžen Erban./

Pokud nenajdeme řešení, budou na okrajových školách působit stále nekvalifikovaní učitelé. Nemáme na mysli snižování nároků, ale způsob, jak dát šance těm dětem, které předpoklady mají a jsou ochotny nastoupit na místa, kde je potřebujeme.

S otázkou výběru uchazečů o učitelství velmi úzce souvisí i neúnosná feminizace. Společenské možnosti v malých obcích většinou vylučují možnost volby partnera pro svobodné učitelky a vdané se zase většinou podřizují umístění manžela. Souvisí s tím opět i otázky kvalifikovanosti, protože při současných sociálních propopulačních opatřeních je stále vysoký počet učitelek na mateřských dovolených a zástupy se většinou nepodaří vyřešit aprobovaně.

Chápeme, ze požadavky některých resortů na kvóty chlapců jsou nutné. Ale i ve školství jde o zásadní přístup. Kdyby se zvýšily kvóty chlapců na gymnasiích, zvýšil by se počet chlapců při studiu učitelství, lépe by se obsazovaly odlehlé školy, učitelské kádry by se v obcích stabilizovaly, učitel by lépe sehrával svou politickovýchovnou roli v obci, pravděpodobně by vznikala i učitelská manželství, nebyl by tak vysoký počet dojíždějících učitelů a nebylo by důvodů k nekonečným dislokačním změnám. Vždyť i při projednávání kádrových záležitostí škol ve vesnických organizacích a městských výborech KSČ stále slyšíme požadavek: "Dejte nám muže!" Ale kde je vzít? Staří učitelé odcházejí a už dnes je celá řada škol, kde v třicetipětičlenném sboru muže nenajdete.  

Příprava převážné většiny učitelů v ČSR je dnes zabezpečována vysokými školami. Náš výbor se podrobně zabýval i přípravou učitele, dalším vzděláváním i situací na vysokých školách. Seznámili jsme se s opatřením a záměry ministerstva školství ČSR. Je potěšitelné, že řešení nedostatků a problémů je ministerstvem školství ČSR rozpracováno do konkrétních opatření.

Naplňování učitelského poslání podmiňuje i sociální péče o učitele a celková společenská autorita. I když v poslední době bylo postavení učitele upraveno, stále nedosahuje úrovně, která by byla plně uspokojující. Například usnesení ÚV KSSS k pedagogickým fakultám v SSSR velmi jednoznačně řeší sociální politiku kolem učitele. I v tomto směru je třeba jít dále.

Chtěla bych ukončit své diskusní vystoupení charakteristikou učitelského poslání, jak je citováno ve zprávě předsednictva ÚV KSČ, přednesené na zasedání ÚV KSČ v červenci minulého roku: "Učitelům a vychovatelům je svěřeno to nejcennější, co naše společnost má - děti, mladí lidé, budoucnost této země. Víme současně, že značná část učitelů a vychovatelů si uvědomuje své společenské poslání. Vyznačují se lidským a optimistickým přístupem k dítěti, jsou nároční a citliví, snaží se ukázat každému žákovi a studentovi, v čem má možnost se úspěšně uplatnit, dávají mu potřebné sebevědomí, příklad, získávají jej svou autoritou založenou i na přísnosti k sobě samým, na důslednosti vlastního jednání. Jsou to ti učitelé, kteří si také dovedou najít čas k veřejné činnosti, obětavé práci pro stranu a společnost, mezi pionýry a v mimoškolní a zájmové činnosti." /Potlesk./