Pátek 28. června 1974

 

Pokračování 12. schůze ČNR

28. 6. 1974

/Schůze opět zahájena v 9.00 hodin./

Přítomni:

Předseda České národní rady Evžen Erban a místopředsedové České národní rady Oldřich Voleník, JUDr. Vladimír Ambruz, František Toman a Věroslav Jedlička

Členové vlády České socialistické republiky

předseda vlády Josef Korčák, místopředsedové vlády doc. RSDr. Ladislav Adamec, CSc., ing. Stanislav Rázl a Štěpán Horník, ministr financí ing. Jaroslav Tlapák, ministr zemědělství a výživy ing. Josef Nágr, ministr lesního a vodního hospodářství ing. Ladislav Hruzík, ministr obchodu Josef Trávníček, ministr spravedlnosti JUDr. Jan Němec, ministr školství ing. Josef Havlín, ministr zdravotnictví prof. MUDr. Jaroslav Prokopec, CSc.

165 poslanců České národní rady podle prezenční listiny

Z Kanceláře České národní rady vedoucí Kanceláře České národní rady JUDr. Zdeněk Vácha

Předseda ČNR Evžen Erban: Soudružky a soudruzi, pokračujeme v projednávání dalšího bodu pořadu naší schůze. Druhým bodem je

II

Zpráva výboru ČNR pro plán a rozpočet rozšířeného o předsedy a zpravodaje ke kapitolám státního rozpočtu z ostatních výborů ČNR k vládnímu návrhu usnesení ČNR o státním závěrečném účtu ČSR a o závěrečných účtech státních fondů ČSR za rok 1973

Zpravodajem je poslanec ing. Jaromír Horák. Dávám mu slovo.

Zpravodaj poslanec ing. Jaromír Horák: Vážená Česká národní rado, soudružky a soudruzi poslanci, projednávání státního závěrečného účtu ČSR za rok 1973 je pro nás, poslance ČNR, příležitostí, která nám dává možnost seznámit se nejen s celkovými výsledky hospodaření s rozpočtovými prostředky, ale i s řadou dokladů, které můžeme výhodně použít při naší práci ve volebních obvodech. Máme možnost rovněž posoudit, jakými tendencemi naše ekonomika žije, do jaké míry se nám daří plnit úkoly vytyčené usneseními nejvyšších stranických orgánů, nejvyšších odborových orgánů i zásadních rozhodnutí vlády.

Je potěšující, že můžeme konstatovat, že uplynulý rok prokazuje pozitivní vývoj hospodářství řízeného vládou České socialistické republiky. Ve své podstatě byly splněny rozhodující úkoly jak v oblasti rozvoje hospodářství, tak i v oblasti uspokojování potřeb společnosti a v růstu životní úrovně pracujících.

Průmyslová výroba vzrostla o 5,7 %, stavební výroba přeplnila stanovené úkoly. Zemědělská produkce ve srovnání s rokem 1972 vzrostla o 4,7 %. Podařilo se plně vykrýt přírůstek potřeby potravin vlastní produkcí.

Rostou peněžní příjmy obyvatelstva, a to rychleji než předpokládal plán. Relace mezi růstem produktivity práce a růstem výdělků je v podstatě dodržována.

Nesplnil se však předpoklad rychlejšího růstu výdajů před příjmy, což našlo odraz při vyšší realizaci peněžních vkladů, které vzrostly proti předpokladu rozpočtu o více než jednu miliardu korun.

Nejslabším místem naší ekonomiky zůstala i v roce 1973 investiční výstavba. Nebyl splněn plánovaný objem, základních prostředků předaných do užívání bylo zhruba o 6 miliard Kčs méně než prostředků, vložených do investičního procesu ve sledovaném roce.

Tento stav ukazuje, že i nadále narůstá rozestavěnost, že tedy narůstají zásoby v nejširším slova smyslu. Přitom jejich objem se rovná téměř celoročnímu rozpočtu České socialistické republiky.

Dynamický rozvoj naší ekonomiky v roce 1973 se ve svých důsledcích promítl samozřejmě i do praktické realizace finanční politiky i výsledků hospodaření se státním rozpočtem.

Státní závěrečný účet ČSR vykazuje aktivní saldo v hospodaření za rok 1973 ve výši 58 miliónů Kčs.

Chtěl bych právě v této době podtrhnout význam aktivního hospodaření, které prokazuje veliké přednosti socialistické ekonomiky v údobí, kdy kapitalistické ekonomiky se ocitají ve víru inflačních tendencí a kdy jejich hospodářství vesměs končí vysokými ročními deficity.

Proti minulým létům zaznamenává státní závěrečný účet ČSR jak přeplňování příjmů, tak i přeplňování výdajů. Jde o tendenci novou, pozitivní, která prokazuje stabilitu naší ekonomiky i pevnost jejího dynamického růstu.

Poněkud jiné tendence vyplývají z celkového efektu hospodaření naší ekonomiky. V loňském roce společenský produkt vzrostl o 5,2 %, zatímco vytvořený národní důchod pouze o 4,8 %. 1 když plán tvorby národního důchodu byl splněn, srovnání obou základních údajů ukazuje, že se nepodařilo plně prosadit všechny možnosti efektivního hospodaření a že stále zůstává nejvážnějším úkolem zajistit ve výrobním procesu vyšší úspornost, vyšší hospodárnost.

Z hlediska efektivnosti se rovněž nepříznivě vyvíjela i mezinárodní směna. Právě minulý rok nám potvrdil, jak výhodné pro naši ekonomiku bylo rozhodnutí ústředního výboru KSČ soustředit možnosti mezinárodní směny především na ekonomiku socialistických zemí. Necelých 30 % zahraničního obchodu, který je směrován na kapitalistické státy, negativně ovlivnil rok 1973 ve vnějších vztazích, zvláště prudkým nárůstem cen základních materiálů. Připomínám zde projednávání rozpočtu na letošní rok, kde tento dopad byl vyčíslen částkou zhruba 8 miliard Kčs. Jde tedy o prostředky, které výrazným způsobem ovlivňují možnost užití vytvořeného národního důchodu.

Přitom máme možnost zmírnit tyto dopady hluboké hospodářské krize kapitalistických ekonomik na naše hospodářství zvyšováním realizovaných cen našich výrobků, abychom jimi zajistili návratnost prostředků vynaložených na nákup drahých surovin. Nesmíme však zapomínat, že jistoty, které naše společnost dává pracujícím, musí být na druhé straně vyváženy zvýšeným úsilím zaměřeným především na růst kvality výrobků vyvážených, neboť jen tato rozhoduje o výši dosahovaných cen.

Hovoříme-li již o celkové efektivnosti našeho hospodaření, nesmíme ani zapomínat na faktory, které doposud hospodárnost výrobního procesu narušovaly a jejichž odstranění je nám uloženo usnesením ústředního výboru KSČ.

Jde o snižování nákladů, především pak nákladů materiálových. Na tomto úseku se záměry pětiletky neplní a manko vyvolané tímto neplněním, i když bylo nahraženo zvýšenými výkony, představuje od začátku pětiletého plánu již téměř 3,5 miliardy Kčs.

Pozitivní je, že se podařilo prakticky zastavit nárůst podílů materiálových nákladů na vyprodukovaných výkonem, který doposud naši ekonomiku provázel.

Veliké možnosti pro vytvoření předpokladů energického snížení materiálových nákladů nám dává rychlý rozvoj mezinárodní dělby práce tak, jak je formulován v posledním usnesení RVHP. Otevírá se nám jedinečná možnost rychlé specializace, možnost postupné rekonstrukce naší ekonomiky, prosazení nových vědeckých poznatků, uplatnění mechanizace a automatizace.

Dalším úzkým místem naší ekonomiky zůstává efektivnost základních výrobních prostředků.

Průměrná účinnost těchto prostředků poklesla proti roku 1970 o 1,5 %. Svědčí o tom, jak si četní výrobci stěžují, že dodávané stroje a zařízení nemají takový výkon, který by odpovídal růstu jejich ceny. Zvlášť výrazně se tato skutečnost projevuje na úseku zemědělství, kde tato účinnost poklesla ve srovnání s rokem 1970 o 6,4 %.  

Značné těžkosti již léta v naší ekonomice způsobuje nízká směnnost, která prakticky v poslední době stagnuje. Nejde jen o to, že v oborech, kde pracují ženy, tuto směnnost máme nejvyšší, a to v rozporu se základními směrnicemi politických orgánů, ale jde o to, že nízká směnnost přináší s sebou nevyužití zlepšených parametrů i vysoce výkonných strojů a zařízení.

Efektivní využití nového strojního zařízení, které ve velkém rozsahu do procesu výroby vkládáme, si nezbytně vyžádá omezení pracovních míst likvidací zastaralých výrobních prostředků a soustředění pracovní síly k vícesměnnému obsazení výkonnějších nových zařízení. Podíváme-li se na postup likvidace zastaralých základních prostředků, jsou plněny úkoly za tři roky pětiletky jen na 40 %. Zatímco průměrně v letech 1966 - 1970 se vylikvidovalo 1,34 % hodnoty základních prostředků, rovněž v roce 1973 je to již jen 0,9 %.

Zdálo by se, že je věcí organizace výrobního procesu zajistit využití nových strojů a zařízení. Ve skutečnosti tomu tak není a vedení podniku nemá prakticky sil, aby zajistilo odstavení neefektivních zařízení. Jedinou cestou je zde rázná likvidace zastaralých zařízení, která nejen omezí počet pracovních míst, ale která uvolní i potřebné výrobní plochy.

Pokud jde o opotřebení základních fondů, dochází k postupnému zlepšení. Od roku 1970 pokleslo opotřebení z 50,2 % na 47,7 %. Tuto skutečnost je třeba hodnotit pozitivně, i když likvidací neefektivních základních prostředků by bylo možno tento proces urychlit.

Výjimkou této pozitivní tendence je úsek automobilové dopravy, kde dochází k nárůstu opotřebení základních fondů.

Výrazným způsobem ovlivňuje tvorbu zdrojů i naše zemědělství. Projevuje se zde výrazně vliv realizace usnesení ústředního výboru KSČ, vedoucí zemědělské organizace ke kooperaci, specializaci a koncentraci. Plánované úkoly byly překročeny o 1,1 % především zásluhou živočišné výroby. Nesmíme však zapomínat, že rozhodující vliv na trvalý růst zemědělské produkce má především rostlinná výroba, jejíž podíl na celkové hrubé produkci poklesl na 44 %. O úspěchu v zemědělství v nejbližší budoucnosti bude rozhodovat nejen pokračující nárůst ve výrobě obilovin, ale do značné míry i hospodárné využití ostatních půdních ploch, ať již jde o výrobu krmných směsí, luštěnin, okopanin, vojtěško-jetelových porostů a luk. Veliký význam mají i první pokusy s pěstování soji, která by měla do určité míry nahradit potřebu nedostatkových živočišných bílkovin.

Nedávné usnesení ústředního výboru Komunistické strany Československa vyzvedlo veliký význam, který pro rozvoj ekonomiky má realizace vědeckých poznatků v praxi /prostředky rozpočtu na rozvoj vědy a techniky čerpány jen 93,2 %/.

V současné době probíhá řada jednání, která i v této oblasti přispějí ke specializaci, a to jak v rámci mezinárodní, tak i uvnitř státu. Nejužší místo podle našeho názoru spočívá však v rychlé realizaci vyřešení úkolů. Praxe potvrzuje, že se z vyřešených úkolů realizuje jen 60 - 70 %, ale s takovým zpožděním, že nám mnohdy ekonomický efekt zvláště v zahraničním obchodě uniká. Nalézt vhodnou cestu, jak plynule na řešení úkolů navázat přípravu a výstavbu potřebných úprav a zařízení, je jedním z nejobtížnějších úkolů.

Současný stav v prodeji licencí nám ukazuje, jak se s touto problematikou vypořádávají cizí státy, které dovedou z vyřešeného úkolu vytěžit daleko více nežli naše ekonomika, která svými prostředky pomohla vědecký úkol vyřešit. Máme tedy i na tomto úseku mnoho pohotových rezerv a možností.

Tradičně slabým místem ekonomiky zůstává oblast investiční výstavby. Nechtěl bych zde opakovat běžné nedostatky, které tento úsek provázejí, jako je pozdní projekční příprava, neujasněnost základního řešení, veliká rozestavěnost, pomalý průběh celé výstavby, někdy i její nekomplexnost. Chtěl bych vaši pozornost soustředit jen na několik málo problémů, které by mohly postupně tyto těžkosti pomoci řešit.

Všichni jsme četli o hnutí jihočeských stavbařů, které si dalo za úkol zúžit frontu investiční výstavby, a místo systému provádění staveb "vedle sebe" provádět tuto výstavbu v celkovém stejném časovém údobí "po sobě". Nejde o myšlenku novou. Přesto se domnívám, že je to jedna z cest, o kterou bychom se měli pokusit v investiční výstavbě vůbec. Místo 4 - 10leté lhůty výstavby - průměrná doba výstavby se pohybovala v roce 1973 kolem 4,5 roku - a velikého rozptylu pracovníků na jednotlivá staveniště, bychom měli klást důraz a znovu se pokusit zrychlit vlastní výstavbu jednotlivých investic a jejich postupným předáváním do užívání. Vždyť z hlediska ekonomického je rozhodující, jak rychle dokážeme novou výrobní kapacitu dát do provozu. Tímto způsobem by došlo k rychlejšímu obratu stavebních kapacit na staveništích, k rychlejšímu předávání staveb i k celkovému snížení rozestavěnosti. Že to jde, to nám ukázali např. stavbaři z NDR, Polska apod. Přitom dodavatelsko-odběratelské vztahy v těchto zemích jsou stejně složité jako u nás.

Stále se setkáváme se skutečností, že bytová výstavba je dodavatelskými organizacemi nejen plněna, ale i mírně překračována co do počtu bytových jednotek, zatímco se výstavba občanského vybavení neplní. 1 když dochází v roce 1973 ke zlepšení, tato tendence setrvává. Řešení není jen v ekonomickém a morálním tlaku na stavební výrobu. Tato výstavba bude plněna jen tehdy, když bude mít stejné procento montovatelnosti jako bytová výstavba, když zkrátka bude mít stejně progresívní technologii. A zde jsme zatím ještě mnoho dlužni. Typovost se v této oblasti prosazuje těžce, skutečně účinné progresívní stavební technologie dořešeny nejsou. I zde nám musí pomoci technika a vědecké poznání!

Veliké možnosti, pokud jde o investiční prostředky jsou v rozhodovacím procesu, který doprovází investiční činnost. Nejde zde jen o to, zda se investice vůbec má realizovat, ale jde i o to, co všechno je nezbytné vytvořit, aby investice mohla spolehlivě plnit předpokládané poslání. Dnešní zkušenost ukazuje, jak nesmírně velké požadavky jsou kladeny na tzv. vyvolané investice při realizování staveb zásadního významu pro celou československou ekonomiku. Stačí si vzít projekty dříve realizovaných elektráren a nových elektráren, abychom pochopili, jak velké prostředky jsou požadovány na sice potřebné věci, které však s funkcí zařazené investice přímo nesouvisejí, ani ji přímo nepodmiňují.

A tak se nám pod prioritou základních ekonomických úkolů někdy i skrývají zařízení, která nejsou okamžitě potřebná, nebo jejichž rozměry jsou předimenzovány.

Větší pozornost je stále ještě třeba věnovat konečnému vyhodnocování investic, aby bylo nesporně prokázáno, zda předpoklady ekonomického přínosu byly splněny či nikoliv.

Další skupinou problémů, o které se velmi často hovoří, je hospodaření s pracovními silami, jejich účelné využití.  

Zvýšená populace, ze které máme všichni radost, se nám v této oblasti projeví až kolem devadesátých let. Znamená to, že v současné době můžeme pracovní síly pouze přerozdělovat a že aktivní přírůstek pracovních sil je nadále minimální /18 000 pracovníků pro rok 1974/.

Proto není jiné cesty, než hledat řešení v racionalizaci výroby, a to v racionalizaci, která by byla perspektivně zaměřená. Místo lidí musí pracovat stroje, a lidi můžeme dát jen tam, kde je v žádném případě prací strojů nemůžeme nahradit. Hospodařit s pracovní silou je tedy jediná možná cesta.

Přesto jsme svědky, že se zastaralé neefektivní výroby nelikvidují. Jejich pracovníci místo, aby pracovali v nových vysoce organizovaných výrobách, intervenují, snaží se udržet to, co musí odumřít. I v této otázce budeme muset energičtěji postupovat.

Veliké rezervy máme také v organizaci práce. Zvláště pak v oblasti vnitropodnikové dopravy, manipulace materiálem apod. Není snad podniku, kde bychom na tyto rezervy nenarazili.

V efektivním využití pracovní síly rozhodující slovo má pracující sám. Na něm záleží, zda pomáhá odhalovat rezervy, či zda se staví k nedostatkům pasívně. I když podle statistiky využití pracovní doby má přijatelnou úroveň, jde přeci jen o statistické hlášení. Při namátkové kontrole i v podnicích, kde byla předpokládaná vysoká pracovní disciplína, se zjistilo, že nám narůstá rok od roku procento vnitřní absence, tedy absence, kdy pracující si vyřizují své potřeby v pracovní době, ať již jde o soukromé záležitosti nebo o zdravotní ošetření.

Tyto ztráty, které jsou neevidovány, se pohybují od 3 % do 5 % a proti roku 1972 narostly téměř o 18 %. Těžce prosazované prodloužení pracovní doby u národních výborů a zdravotních zařízení není využíváno a čekárny v odpoledních hodinách jsou prázdné.

Jde zde o rezervu, kterou máme k dispozici kdykoliv a bez jakýchkoliv investičních prostředků.

Stejně tak stále ještě máme velké rezervy ve fluktuaci, která v roce 1973 výrazným způsobem nepoklesla a která stále zůstává na úrovni, kdy se nám prakticky za dobu 3 - 5 let vymění osazenstvo podniku. A tak zaškolujeme a zapracováváme lidi, aniž by z toho společnost měla potřebný užitek.

Konečně hospodařit s pracovními silami, znamená mít vnitřní kázeň ve výrobním procesu na potřebné výši. I zde máme ještě mnoho co dohánět.

Zvláštní pozornost ve volebních obvodech se soustřeďuje na úsek osobní spotřeby. Na tomto úseku se plní usnesení ÚV KSČ více než uspokojivě. Příjmy obyvatelstva vzrostly o 10,7 mld Kčs a vklady o více než 9 mld Kčs. Výdaje však rostly stále ještě o něco pomaleji než příjmy. Opět se potvrdilo, že rozhodující při vytvoření rovnováhy mezi příjmy a výdaji obyvatel je inovační proces ve výrobě spotřebního zboží.

Zatímco u některých druhů výrobků jsme na světové špičce, jako například v textilu a výrobě bot, ve strojírenské výrobě inovační proces probíhá pomalu a úroveň strojírenského spotřebního zboží je nižší. Je nezbytné vytvořit dostatečný ekonomický tlak na výrobní podniky, který by je do inovačního procesu nutil, a to prostřednictvím cenové politiky, postihující zastaralé výrobky a výrobky s nízkými parametry.

Rok 1973 byl, a to můžeme vzít s uspokojením na vědomí, charakterizován zlepšeným krytím potřeb pracujících spotřebitelským zbožím.

Snížil se počet nedostatkových druhů zboží. Skutečně nedostatkové zboží je zhruba asi kolem 2 % sortimentu. Je třeba založit opatření k likvidaci nedostatků těch druhů, které již několik let chybí v dostatečné míře na našem trhu. Praxe ale také ukazuje, že značná část těžkostí se koncentruje do sféry oběhu zboží, že chybí evidence pohotových zásob, chybí rychlé vybavování z centrálních skladů, že úroveň těchto skladů je velmi špatná a koneckonců, že i mnoho nespokojenosti vyplývá z nedostatečné úrovně objednávkové činnosti distribuční sítě.

Řešení této problematiky přímo volá po využití nové početní techniky. I na tomto úseku dojde nesporně ke zlepšení s ohledem na poslední dohodu v RVHP.

Podobně složitou je i situace v zajištění služeb. Tržby od obyvatel sice rostou, ale vnitřní kapacity se nevyvíjejí v souladu. Prudce narůstají objemy oprav motorových vozidel, ostatní služby však stagnují. I zde čeká, zvláště národní výbory, ještě veliký kus práce.

Nezastupitelné poslání v uspokojování potřeb obyvatel i v celé naší ekonomice mají národní výbory. I když i zde byly překročeny příjmy a hospodaření skončilo přebytkem asi 1,5 miliardy Kčs, nevyčerpaly se účelové dotace celkovou částkou 1,8 mld Kčs. Je pochopitelné, že se nepodaří nikdy prostředky určené na účelové dotace zcela vyčerpat. Manko roku 1973 je však příliš vysoké.

Na druhé straně národní výbory vykazují řadu úspěchů nejen ve výrobě, která jim byla svěřena, ale zvláště při zajišťování realizace volebních programů.

V roce 1973 se podařilo národním výborům, kromě rozsáhlé akce "Z" soustředit 2 miliardy Kčs prostředků od výrobních podniků a jiných institucí na výstavbu občany požadovaných zařízení.

Přitom možnosti, které výrobní sféra má pro poskytování příspěvků národním výborům na výstavbu těchto zařízení, jsou daleko vyšší, zvláště pak odvětví zemědělství má široké možnosti národním výborům k této činnosti přispět.

Kromě výchovného výsledku, který dobrovolná práce občanů přináší, mohou národní výbory účinněji se zaměřovat na krytí celospolečensky žádoucích potřeb, jako jsou např. mateřské školy, opravy škol a jiných zařízení sloužících lidem.

Zde bych chtěl upozornit, že využívání prostředků, které společnost národním výborům dává, není rovnoměrná. Ne všude je stejná iniciativa. Hodnota díla investiční části akce "Z" jednoho obyvatele se v různých krajích pohybuje zhruba od 60 do 500 Kčs.

Přitom si musíme uvědomit, že rozsah potřeb je zhruba všude stejný, že je v současné době nerovnoměrně uspokojován. Vznikající disproporce, pokud se nám nepodaří zvýšit iniciativu zaostávajících, budou pak čím dále tím více hledat své řešení ve vyrovnání v oblasti normálního investičního plánu. Je tedy odpovědným úkolem národních výborů, aby při současném podněcování iniciativy přispívala tato významná akce, bez které si činnost národních výborů neumíme představit, k rovnoměrnému rozvoji životního prostředí všech oblastí i míst.

Chtěl bych ještě upozornit na dobrý příklad iniciativy národních výborů i výrobních podniků. Je obecně známo, že dochází k přesunu mladého obyvatelstva do měst, že některé školní budovy na vesnicích nemají dostatek žáků, výuka se koncentruje do střediskových obcí. Setkali jsme se již s případy, že národní podniky tyto uvolněné školy, pokud se nalézají v jejich přijatelné blízkosti, využívají pro zřizování mateřských škol s tím, že děti do těchto zařízení vozí vlastními dopravními prostředky. Tak se dostávají děti do míst s menším hlukem, s lepším životním prostředím, naučí se poznávat život na vesnici, vážit si práce našich zemědělců, stejně tak jako práce našich dělníků. Je samozřejmě možnost využití takovýchto objektů různá, ale je zde příklad dobré iniciativy a spolupráce jak národních výborů, tak i výrobní sféry.

Tři roky uplynuly z naší páté pětiletky. Co nevidět budeme muset hodnotit, jak byly splněny volební programy. Státní rozpočet ČSR pro jejich plnění vytváří dobré předpoklady. Soustřeďuje na jejich splnění velké prostředky, jen na akci "Z" to bylo přes 3 miliardy korun pro její investiční i neinvestiční část atd.

Již dnes je třeba však vést přesnou evidenci vnitřní náplně volebních programů. Jsme totiž svědky, že se do volebních programů zahrnují akce i dodatečně zařazované v průběhu pětiletky, že nám tento program doslova rok od roku roste. Je třeba i zde si včas udělat pořádek.

Nemalý kus práce vykonaly národní výbory i při rozvoji našeho pohraničí. Musíme si být vědomi, že stále ještě se nevyrovnaly podmínky života lidí v pohraničí s podmínkami, které mají ve vnitrozemí, že teprve nová generace, která se zde narodila, bude pokládat i tyto oblasti za svůj skutečný domov.

Proto státní rozpočet ČSR uvolnil pro tuto potřebu přes 840 miliónů Kčs, které národní výbory v plné míře hospodárně využily.

S činností národních výborů do značné míry souvisí rozvoj odvětví, uspokojující základní potřeby obyvatel, ať již jde o školství, kulturu, zdravotnictví nebo sociální pojištění. Do této oblasti se soustřeďuje přes 60 % celého rozpočtu. Státní závěrečný účet je důkazem, jak velké péče se dostává našim občanům v jejich dětství, v jejich věku činorodé práce i v jejich stáří.

Přes 10 miliard Kčs se vložilo do úseku školství, téměř 11 miliard Kčs do úseku zdravotnictví, na důchodovém zabezpečení se vyplatilo spolu s nemocenským pojištěním přes 36 miliard Kčs. Všechny tyto výdaje rok od roku rostou.

Tak například převážná část našich studentů, zvláště na vysokých školách je hmotně dobře zajištěna stipendii, dvě třetiny jich bydlí v kolejích. Děti dostávají učebnice zdarma, stále větší počet dětí se zúčastňuje společného stravování /63,5 % všech dětí/, do mateřských škol nám chodí přes 60 % všech dětí. To jsou fakta, která musí vzbudit úctu u nepřátel našeho zřízení.

Největší bolestí však zůstává stále ještě vysoká směnnost vyučování v některých oblastech, jako například na Ostravsku nebo ve větších městech, kde dochází k prudkému nárůstu obyvatel. Je naší velkou obžalobou, že musí malé děti chodit na druhé směny, zatímco jejich rodiče druhé směny odmítají.

Vysokou úroveň má rovněž zdravotní péče. Výdaje na léky dosáhly v průměru 150,- Kčs na jednoho obyvatele. Počet ošetření na jednoho obyvatele přesáhl 13,1. Že jde o nesmírně nákladné služby, svědčí i skutečnost, že provozní náklady na jednoho lékaře v ambulantní péči dosahují 265 000 Kčs za rok.

V rámci našich možností se naše společnost stará i o staré občany. Zde však stále ještě zůstává obtížná situace, kterou cítíme všichni z nás jako dluh těm, kteří dříve pomáhali naši společnost i naši ekonomiku budovat.

Velkorysý byl státní rozpočet ČSR v roce 1973 na úseku kultury. Náklady na kulturu byly překročeny o 5,2 % a dosáhly 2,3 miliardy Kčs.

Máme řadu profesionálních divadel a profesionálních orchestrů, vydáváme překrásné knihy, vytvořili jsme podmínky, aby se každý z našich občanů mohl seznámit se vším nejlepším, co v minulosti náš lid vytvořil.  

Nesporně i v roce 1973 bylo dosaženo výrazných úspěchů na tomto poli. Zůstává však skutečností, že vývoj v přístupu ke kultuře neprobíhá uspokojivě, že se v širokém měřítku občané soustřeďují na přijímání kulturních zážitků, ale že jen ve velmi omezené míře se kulturní činnosti aktivně zúčastňují.

Pouze konsumní přístup ke kultuře je výrazným rysem přístupu kapitalistické společnosti. Nám jde o to, aby se kultura stala životní potřebou nejen v pasivním slova smyslu, ale i v aktivním pojetí.

Státní závěrečný účet ČSR jako každý rok obsahuje i letos informativně výsledky hospodaření v územním průřezu České socialistické republiky. Z tohoto přehledu vyplývá, že celkové hospodaření bylo aktivní a skončilo přebytkem ve prospěch federace částkou 24 miliardy 723 tisíc Kčs, tj. zhruba o 4 miliardy Kčs více než předpokládal plán.

Tento výsledek prokazuje dobrou účinnost ekonomiky na území České socialistické republiky i odpovědný přístup jak ministerstva financí ČSR, tak i ostatních centrálních orgánů k hospodaření se státními prostředky schváleného státního rozpočtu ČSR.

Konečně státní závěrečný účet ČSR za rok 1973 se zabývá i stavem správy a ochrany národního majetku. Hodnota základních prostředků v národním majetku dosahuje částky 1 286 miliard Kčs. Zpráva konstatuje, ve shodě se skutečností, že dochází k postupnému upevňování hospodaření s národním majetkem, že se zvyšuje kontrola a zlepšuje evidence.

Státní závěrečný účet ČSR za rok 1973 dokládá, že s finančními prostředky státního rozpočtu bylo v roce 1973 hospodařeno odpovědně, že ministr financí ČSR uvážlivě využíval pravomocí, kterých se mu od České národní rady dostalo, že se podařilo v průběhu roku vykrýt některé naléhavé potřeby, ať už vyplývaly ze zvýšené zemědělské produkce, nebo z některých mimořádných úkolů národních výborů.

Zpracování státního závěrečného účtu ČSR za rok 1973 je pečlivé, v elaborátu je uvedena i řada syntetických ukazatelů, které nám umožňují lépe pochopit účinnost finanční politiky i ekonomiky ve vztahu k ní.  

Státní závěrečný účet ČSR za rok 1973 ukazuje na slabá místa naší ekonomiky, kde máme ještě dostatek rezerv a možností, jak výsledky nadále zlepšovat, ale i dokládá veliké úspěchy naší ekonomiky, které rozhodným způsobem nedostatky převyšují, které nám umožňují, aby naši pracující lidé žili i tvořili v ovzduší klidu a míru, v ovzduší velkých sociálních jistot.

Státní závěrečný účet ČSR za rok 1973 nade vší pochybnost ukazuje velikou péči, kterou naše společnost pod vedením Komunistické strany Československa pracujícímu člověku věnuje. Ukazuje také na velké možnosti, které doposud máme skryté v zájmu lidí o řešení problémů v jejich iniciativě, nápaditosti i smyslu pro povinnost.

Na nás záleží, do jaké míry se nám podaří této iniciativy využít ve prospěch rozvoje celé naší společnosti.

Na závěr své zpravodajské zprávy doporučuji proto z pověření výboru ČNR pro plán a rozpočet, rozšířeného o předsedy a zpravodaje ke kapitolám státního rozpočtu z ostatních výborů ČNR, aby ČNR v souladu s článkem 107 ústavního zákona o čs. federaci a § 10 zák. ČNR o jednacím řádu ČNR schválila vládní návrh usnesení ČNR o státním závěrečném účtu ČSR a o závěrečném účtu státních fondů ČSR za rok 1973 tak, jak je uveden v tisku č. 75 ve znění předloženém vládou ČSR a jak je doporučen ve zprávě výboru ČNR pro plán a rozpočet, rozšířeného o předsedy a zpravodaje ke kapitolám státního rozpočtu z ostatních výborů ČNR z 20. června 1974, jak je uvedeno v tisku č. 76. Děkuji za pozornost. /Potlesk./


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP