Poslanec ing. Jaroslav Horák: Vážené soudružky, vážení soudruzi poslanci, vážení hosté! Rychlý rozvoj vědeckotechnické revoluce spolu se snahou o další intenzifikaci výroby a zvýšení její efektivnosti si vyžaduje mimo jiné uskutečňovat cílevědomé strukturální změny v rozvoji naší průmyslové výroby. Rozsah možností pro volbu vývoje struktury nelze chápat abstraktně, neboť je omezen existující strukturou a její setrvačností. Je to především vliv stávajících základních fondů, rozestavěné investiční výstavby, postupu při řešení etap výzkumných úkolů, stavu přípravy kvalifikovaných pracovních sil apod., a celá řada vnitřních a vnějších podmínek rozvoje.

Vývoj si také vynucuje potřebu plánovitého řízení struktury průmyslové výroby, založenou na mezinárodní integraci a dělbě práce členských zemí RVHP s důrazem na rozvoj těch oborů a programů, které novou strukturu průmyslu pozitivně ovlivní.

Na základě směrnic XIV. sjezdu KSČ k pětiletému plánu rozvoje národního hospodářství ČSSR na léta 1971 - 1975 byla proto propracována představa rozvojových nosných programů, které představují plánem řízený a preferovaný rozvoj těch oborů nebo výrobků, pro které má náš průmysl dobré technické, technologické a ekonomické předpoklady a jsou tak prvním krokem k řešení strukturální přestavby československé ekonomiky.

Průmyslový výbor ČNR, který se již na nedávných schůzích zabýval otázkami efektivnosti v průmyslu ave stavebnictví při plnění úkolů 5. pětiletky, projednal rovněž problematiku dalšího růstu materiálních zdrojů a efektivnosti výroby vlivem strukturálních změn v těchto resortech. Ze závěru jednání výbor a z dohledu listopadového pléna ÚV KSČ na otázky dalšího rozvoje ekonomiky, dovolte, abych uvedl několik poznatků k této problematice.

Je možno konstatovat, že za uplynulá léta 5. pětiletky bylo dosaženo značných úspěchů v rozvoji materiální výroby. Zvláštní pozornost si především zasluhuje rozvoj progresívních odvětví chemického průmyslu. Proces chemizace národního hospodářství započatý ve 4. pětiletce ještě dále zintenzívnil své tempo v 5. pětiletce. Důkazem toho je dosažená úroveň výroby i spotřeby chemických produktů v ostatních odvětvích průmyslu, stavebnictví a zemědělství. Pozitivních výsledků bylo dosaženo zejména v zajišťování výroby syntetických vláken, syntetické kůže a plastických hmot. Rozhodující pro zabezpečení tohoto úkolu zejména ve výrobě termoplastů podle směrnice XIV. sjezdu KSČ bude realizace a úspěšné uvedení do provozu petrochemického komplexu. Nepodařilo se však stejně rychle vytvořit předpoklady pro plnou aplikaci nových výrobků, a to zejména z důvodů, že zpracovatelské kapacity nebyly dostatečně zabezpečeny investičně nebo došlo ke skluzům.

Ve všech případech se však jedná o výrobky, jež aktivně ovlivňují proces chemizace národního hospodářství, přičemž úroveň výroby a spotřeba těchto výrobků dosud nedosáhla úrovně průmyslově vyspělých zemí. Proto zůstávají úkoly v rozvoji těchto oborů pro další pětiletku velmi naléhavé. Při našich poslaneckých průzkumech nás pracovníci podniků žádají, abychom při této příležitosti znovu na tuto skutečnost upozornili.

Další důležitou oblastí strukturálních změn v naší průmyslové výrobě je komplexní využití dřevní hmoty, založené na dostatečných zdrojích domácí suroviny. Rozvoj těchto odvětví, který v předcházejících letech značně zaostával, zaznamenává v letech 5. pětiletky určité zlepšení. Z hlediska současného vývoje a vytváření podmínek pro další období musíme však poukázat na situaci, která ztěžuje možnosti zhodnocení vlastní surovinové základny. Vedle zpoždění výstavby závodu Štětí II. se zpožďuje i rozvoj výroby velkoplošných materiálů, tj. dřevotřískových a dřevovláknitých desek, dýh a překližek. Na tento nepříznivý stav jsme již několikrát příslušné státní orgány ve výboru i na plenárních zasedáních ČNR upozornili. O potřebách technického rozvoje ve spotřebním průmyslu hovořil včera soudruh poslanec Barták při projednávání návrhu státního rozpočtu ČSR na rok 1975.

Chtěl bych zde zvlášť zdůraznit modernizaci přádelen v bavlnářském průmyslu a automatizaci tkalcoven vlny, zvýšení výroby obuvi z poromerických usní a plnění dalších rozvojových programů, jako jsou skleněná vlákna a barevné nápojové lahve.

Vysokého růstu v 5. pětiletce bylo dosaženo ve výrobě stavebních hmot. Dosažení plánovaného přírůstku pětiletky limituje zejména zpožďování v uvádění nových kapacit do provozu, záběhové potíže, změny v požadavcích vnitřního trhu a nedostatek pracovníků v některých odvětvích výroby. Hlavním problémem je stále rozpor mezi výrobou a spotřebou cementu, ve výrobě keramických obkládaček a kameninových trub, technické pryže a u řady výrobků nedostatečné množství náhradních dílů. Mohl bych tu uvést příkladně Automobilové závody n. p. v Mladé Boleslavi.

Trvale se projevují rozpory při zajišťování technologických zařízení v potřebných lhůtách, dodavatelé neplní termín, vyskytují se nedostatky v projekční přípravě, především ve změnách koncepcí projektových řešení a existuje nesoulad záměrů s kapacitními možnostmi dodavatelů. Neplnění plánovaných záměrů v investiční výstavbě v objemu i ve struktuře vyúsťuje do prodlužování doby výstavby, zvyšování rozestavěnosti a opožděného uvádění výrobních kapacit do provozu. Od začátku pětiletky byla sice v průmyslu uvedena do provozu řada významných výrobních kapacit, ale zhruba jedna třetina byla uvedena do provozu se zpožděním přesahujícím rámec ročního plánu a jen málo staveb v plánovaném termínu nebo dokonce v předstihu. Jinak můžeme kladně hodnotit, že se celkově v průběhu 4. a 5. pětiletky v průmyslu řízeném vládou ČSR zvýšily stavy základních prostředků, především v plánovacích skupinách, v nichž jsou soustředěny důležité rozvojové nosné programy. Nedostatkem je, že s růstem těchto základních prostředků se vždy neprojevuje jejich úměrná účinnost.

Hovoříme-li o strukturálních změnách ve výrobě, je nutno znovu zdůraznit, že je nechápeme jen ve smyslu budování nových závodů. V procesu strukturálních přeměn nutno zároveň likvidovat staré neefektivní závody s roztříštěnou výrobou do drobných provozů a zužovat vyráběný sortiment výrobků využitím mezinárodní dělby práce. V tomto smyslu se však situace nezlepšuje. Likvidace zastaralých závodů se neprovádí, naopak dále se provádí jejich nákladná údržba, neuvolňují se pracovní síly pro nové efektivní provozy a tak dochází k napjaté situaci v bilanci pracovních sil, a to hlavně u rozvojových závodů. Tyto otázky nelze řešit z úzce místního pohledu, ale z celostátního hlediska. Jsme si vědomi toho, že jde o složitý problém a že v něm hrají důležitou roli mimo jiné i otázky sociální a další. S touto složitou problematikou už nás několikrát seznamoval místopředseda české vlády ing. Stanislav Rázl. Přesto však jsem přesvědčen, že je to proces zákonitý a jeho řešení vyžaduje odpovědného přístupu, nelze jej odkládat, ale založit nutnou výhledovou koncepci.

Jedině touto cestou se podaří postupně zlepšovat složitý a obtížný proces investiční výstavby nosných programů s maximálním kapacitním využitím a dosáhnout žádoucího zefektivnění naší výroby realizováním programů strukturálních změn.

Závěrem bych vás chtěl ujistit, že poslanci - členové průmyslového výboru ČNR jsou rozhodnuti plně podpořit naši vládu v odvážných koncepcích pro zefektivnění našeho průmyslového hospodářství, pro zvýšení dynamiky rozvoje s vytvořením předpokladů pro trvalý růst životní úrovně naší socialistické společnosti. /Potlesk./

Místopředseda ČNR JUDr. Vladimír Ambruz: Děkuji soudruhu poslanci Jaroslavu Horákovi za jeho vystoupení v rozpravě. Nyní vystoupí poslanec Balabán.

Poslanec Oldřich Balabán: Soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, vážení hosté! Jak již bylo řečeno, ve vývoji investiční výstavby je možno zaznamenat určité pozitivní prvky: podařilo se lépe usměrňovat strukturu investic, poněkud snížit rozestavěnost, zvýšit celkové tempo bytové výstavby a účinněji regulovat zahajování nových staveb.

Přes tyto pozitivní výsledky však setrvávají některé negativní jevy, které mimo jiné se projevují též v dodavatelsko-odběratelských vztazích. Dovolte mi, abych k těmto vztahům, které pro investiční výstavbu mají mimořádný význam, řekl několik poznámek, a to především z pohledu jejich právní problematiky.

Ve vytváření a realizování dodavatelsko-odběratelských vztahů dochází k častým poruchám, a to nejen u běžných staveb, ale zejména u staveb preferovaných, u staveb rozsáhlých a technicky náročných. Příčiny spočívají především v tom, že ne vždy je věnována pozornost včasné a důsledné přípravě staveb, v důsledku toho je opomíjeno využívání smluv o přípravě dodávek, mnohdy dochází k zahájení stavebních prací na akci, která není projektově ani dodavatelsky náležitě zajištěna. Z toho pak v průběhu výstavby vznikají problémy, spočívající na změnách projektu, v nutnosti stanovit výjimky z předpisů o dokumentaci staveb, v růstu investičních nákladů a v neposlední řadě i v narušení plynulého postupu výstavby a v prodlužování lhůt.

Pro ilustraci uvedu některé příklady. V Praze stále trvá nedostatečný předstih územně plánovací, technické a projektové přípravy jednotlivých sídlišť. Jak v režimu, tak v plánech dodavatelů a následně v hospodářských smlouvách se promítá soustřeďování počtů dokončovaných bytů převážně do posledních měsíců roku, kdy plánovaný rozsah prací není možno zvládnout. Ve snaze vykázat splnění plánu dokončených bytů, postupují pak některé stavební a investorské organizace v rozporu s právními předpisy a nabízejí k převzetí - popřípadě přebírají - bytové objekty s takovým množstvím vad nebo nedodělků, které brání řádnému užívání stavby, jak se to například stalo na sídlištích Ďáblice, Kobylisy, Bohnice I. Jedna ze základních příčin uvedených nedostatků spočívá v pozdním řešením rozporů v rámci projednávání režimu staveb a v jejich schvalování před odstraněním rozporů. Skutečný průběh příprav a realizace komplexní bytové výstavby se pak někdy i odchyluje od předpokládaných režimů, které nejsou dostatečně stabilní, doznávají změn vlivem odsunů některých staveb a jejich nahrazování stavbami jinými, mnohdy nedostatečně připravenými.

Rovněž narůstající spory mezi účastníky výstavby Elektrárny Dětmarovice mají hlavní příčinu v opožděném a nedůsledném řešení rozporů v rámci projednávání a odsouhlasení režimu stavby.

V případě stavby Elektrárna Mělník III bylo vyjasnění smluvního vztahu mezi investorem a generálním dodavatelem technologické části narušeno neprovedením rozpisů úkolů státního plánu v náležitých termínech. Přestože projektový úkol této stavby byl schválen již v roce 1972, nebyl včasným rozpisem úkolu státního plánu vytvořen předpoklad pro uzavření přípravné smlouvy a tím pro potřebné zformování dodavatelsko-odběratelských vztahů.

Příklady, které jsem nadhodil, jakož i další poznatky Státní arbitráže, jak jsme je nedávno projednávali v ústavně právním výboru ČNR, jsou dostatečné k tomu, aby od nich bylo odvozeno zjištění, že řada nedostatků a poruch v dodavatelsko-odběratelských vztazích pramení - samozřejmě kromě dalších příčin - i z nedodržování stávajících hospodářsko-právních předpisů, z nevyužívání prostředků a možností, které tyto předpisy poskytují.

Tak např. se ukazuje, že režimy staveb, zpracovávané podle směrnice federálního ministerstva pro technický a investiční rozvoj, vydané v roce 1971, se dosud nestaly účinným nástrojem průběžného sledování a kontroly přípravy i průběhu stavby. V praxi se v plné šíři neuplatňuje také vyhláška o projednávání dodavatelsko-odběratelských vztahů v plánovaném procesu, tato vyhláška č. 33/1972 Sb. nesporně přispěla k upevňování autority plánu, měla by však ještě více prohlubovat vazbu hospodářských, zejména přípravných smluv, na jednání podniků v plánovacím procesu.

Přínos lze předpokládat uplatněním vyhlášky federálního ministerstva pro technický a investiční rozvoj č. 163/1973 Sb., o dokumentaci staveb, která určuje postupy nadřízených orgánů a stanoví lhůty k provedení opatření, jimiž se řeší rozpory mezi účastníky výstavby ve fázi projekce.

Uvedený právní předpis přesouvá těžiště rozporů do stadia před schválením úvodního projektu a klade proto zvýšené nároky na řídící činnost orgánů všech stupňů. Od platnosti tohoto předpisu ovšem uplynula příliš krátká doba, takže výrazněji se projeví zřejmě až v roce 1975.

Soudružky a soudruzi, dovolte mi na tomto místě malou poznámku. Je jistě nanejvýš důležité vypracovat včas a kvalitně zákon či jinou právní normu. Neméně důležité však je, a snad ještě náročnější, uvést tuto normu do života, aby se stala návodem k správné orientaci a pracovnímu zaměření lidí. Myslím si, že v tomto směru máme vážné rezervy a že zejména u řídících orgánů hospodářského života budeme muset důrazněji než dosud požadovat větší úctu k zákonům a dalším právním normám, vyžadovat státní disciplinu, potírat nezdravý resortismus a alibismus. Kolik lidí se nám, soudružky a soudruzi, zabývá ne tím, aby věci šly kupředu, ale hledáním důvodů a vysvětlováním, proč věci kupředu nejdou. Myslím, že doba, do níž vstupujeme, a úkoly s ní spojené, musí přinést žádoucí obrat.

Výsledky prověrky účinnosti hospodářsko-právních předpisů, provedené v období posledních dvou let ukázaly, že zákonné předpisy v této oblasti v podstatě odpovídají současnému stavu ekonomiky. Nicméně však, zejména se zřetelem na aspekty 6. pětiletého plánu, vyplývá z provedených analýz potřeba úpravy některých právních norem.

Jde např. o oblast hospodářských závazků ve výzkumu a vývoji, která až dosud není právně upravena. Ze specifických vztahů na tomto úseku vyplývají velké nároky na právní předpis, který by měl jako jeden z hlavních cílů si položit za úkol zvládnout a urychlit cyklus - výzkum - vývoj - konstrukce a výroba.

Další okruh otázek, které je nutno právně řešit, je stanovení základních podmínek dodávky souborů strojů a zařízení, smontovaných strojů a montážních prací. V praxi je na vydání tohoto předpisu naléháno, aby i na tomto úseku byly dodavatelsko-odběratelské vztahy stabilizovány. Uvedená úprava spolu s platnou úpravou o základních podmínkách stavebních prací bude doplňujícím článkem hospodářsko-právních předpisů v oblasti investiční výstavby.

Ke zlepšení stavu dodavatelsko-odběratelských vztahů v investiční výstavbě jsou zaměřována i opatření, jimiž se v intencích usnesení federální vlády č. 36/1974 zpřísňuje postup při povolávání výjimek z projektové připravenosti, řeší spolupráce vyšších dodavatelů na projektové a organizační přípravě i realizaci stavby, a sleduje dobudování funkcí finálních, zejména generálních dodavatelů.

Soudružky a soudruzi, poruchy v dodavatelsko-odběratelských vztazích způsobují nejen ekonomické, nýbrž i politické škody. Proto je namístě věnovat problematice těchto vztahů i nadále velkou pozornost a společným a koordinovaným úsilím všech ústředních orgánů, orgánů hospodářského řízení a organizací zlepšovat stav dodržování socialistické zákonnosti v této oblasti. V souvislosti s tím chci ocenit energii, kterou řešení těchto problémů věnuje a chce věnovat vláda ČSR, jak o tom dnes hovořil soudruh místopředseda Rázl. /Potlesk./

Místopředseda ČNR JUDr. Vladimír Ambruz: Děkuji poslanci Balabánovi. V rozpravě dále hovoří poslankyně Jarmila Kuchařová, připraví se poslanec Sláva Tešnar. Prosím poslankyni Kuchařovou, aby se ujala slova.

Poslankyně Jarmila Kuchařová: Vážená Česká národní rado, vážení hosté, chtěla bych se ve svém vystoupení zabývat otázkami rozvoje potravinářského průmyslu, zejména z hlediska zpracování zemědělské produkce, plnění plánovaných úkolů a zabezpečování jeho další výstavby.

Jeho významná společensko-ekonomická funkce vyplývá z toho, že potravinářský průmysl je druhým největším odvětvím v celé ČSSR, neboť jeho podíl na průmyslové výrobě činí 16 %. Jeho vývoj v období 5. pětiletého plánu vyplývá z usnesení XIV. sjezdu KSČ, který uložil, aby se do roku 1975 zvýšila výroba potravin o 15,5 %, aby pokračovala obnova, modernizace a rekonstrukce základních prostředků.

Podle odhadů vzroste hrubá výroba místo 15,5 %, zhruba o 23 %, a průměrné tempo ročních přírůstků výroby bude 4,5 %, oproti předpokládaným 2,9 %. Jen v loňském roce činily dodávky pro vnitřní trh 55,8 mld Kčs v maloobchodních cenách. To znamená, že proti roku 1970 se zvýšily o 11,1 %. Tato vysoká výroba a reagence trhu ukazuje, že jsme dosáhli určité nasycenosti spotřeby, zejména v másle, výrobcích n. p. Vitana, cukru, piva a některých výrobcích tukového průmyslu. Dosud se však nedaří plně uspokojovat požadavky v libovém mase, šunce a některých masných specialitách. Také není ještě dosaženo rovnoměrného zásobování nealkoholickými nápoji, zejména v letním období.

Některé problémy jsou s balením mléka, porcovaných sýrů, porcované drůbeže, výrobků tukového průmyslu, výsekového masa a dalších výrobků. Přitom jako pozitivní jev lze hodnotit, že na trh přichází ročně v ČSSR 150 - 200 nových výrobků.

Jaký kus práce udělali pracující potravinářského průmyslu, lze si představit, když vezmeme v úvahu, že před 26 lety začínali s více než 44 tisíci drobnými a povětšině živnostenskými provozy. Z této základny vybudovat socialistický potravinářský průmysl znamenalo od základu přebudovat část provozů a vybudovat nové provozy, ale také nové obory, jako mrazírenství, průmysl dětské výživy a drůbežnictví. Tato výstavba a přestavba prakticky probíhá i v současné době na základě koncepce zpracované v druhé polovině padesátých let.

Hovoříme-li o výsledcích potravinářského průmyslu, myslím, že je také nutno ocenit využívání jeho výrobně technické základny, neboť při stejném počtu pracovníků během let 1960 až 1973 vzrostly základní fondy o 35,8 %, ale za toto období se zvýšila výroba potravinářského průmyslu ve srovnatelných cenách o 56 %. Výroba se tedy proti přírůstku základních prostředků zvýšila o více než 20 %.

Z pohledu vývoje situace u nás můžeme říci, že zásobování našich pracujících je dobré. Již řadu let se spotřeba na jednoho obyvatele pohybuje kolem 3100 kalorií za den.

Při řešení situace v oblasti výživy však musíme vycházet i z toho, co nám ukázala listopadová konference v Římě. Zhruba jedné třetině lidstva hrozí hlad a v důsledku něho a podvýživy ročně umírá až 40 miliónů lidí. Přitom ve světovém měřítku je v současné době prodejné takové množství obilí, které spotřebují obyvatelé Země za necelý měsíc. Obilí, a to nehovořím o jiných potravinách, je v některých oblastech takový nedostatek, že pro desítky miliónů lidí je chleba doslova základní potravinou, v některých případech i pochoutkou.

Z tohoto hlediska tedy vývoj výroby potravin je nejen naší vnitřní záležitostí, ale také mezinárodním úkolem. O jeho vážnosti svědčí současný vývoj v Etiopii. Ukazuje, že výživa je vážnou politickou záležitostí řady rozvojových zemí, a proto je také závažným mezinárodním politickým problémem, který projednávalo loňské zasedání OSN a z jeho výsledků i z římské konference vyplývá, že také naše země se musí vážněji zamýšlet nad světovým vývojem ve výživě.

Myslím, že na tuto skutečnost jasně ukázalo listopadové zasedání ÚV KSČ. Generální tajemník ÚV KSČ soudruh Husák ve svém referátě tuto situaci zobecnil takto:

"Nová situace spočívá v tom, že se prohloubila obtížnost při zabezpečování rostoucích surovinových potřeb pro hospodářství. Surovinový, energetický a potravinářský problém existuje v celosvětovém měřítku a představuje jednu z charakteristických zvláštností vývojové etapy sedmdesátých let."

Z těchto hledisek proto budeme ve výboru ČNR pro zemědělství a výživu sledovat využívání základních fondů potravinářského průmyslu i využívání investičních prostředků. Myslím, že půjde především o to vytvořit předstih v jejich přípravě a důsledněji sledovat jejich realizaci. Podle poznatků výboru největší napjatost trvá v mrazírenském, masném a mlékárenském průmyslu a proto bude nutné podpořit a rozvíjet především tyto obory, zejména z hlediska rostoucí a potřebné spotřeby sýrů, trvanlivého mléka, drůbeže, ovocných a zeleninových výrobků.

Za nedílnou součást rozvoje potravinářského průmyslu a celé oblasti výživy musíme také považovat zvýšené využívání jeho odpadů v zemědělství, a to především mlékárenských, masných a škrobárenských. Jako velmi účelné se ukázalo v tomto směru opatření vlády k výstavbě sušících zařízení na mléko. Dosud však v tomto směru nejsou využity všechny možnosti a značná množství živočišných bílkovin dosud dovážíme a to i těch druhů, které bychom si mohli vyrobit doma. Z tohoto hlediska pokládám sladování zemědělské výroby s rozvojem potravinářského průmyslu za jednu ze základních podmínek dalšího zvyšování efektivnosti a hospodárnosti ve výrobě potravin. /Potlesk./

Místopředseda ČNR JUDr. Vladimír Ambruz: Děkuji poslankyni Kuchařové. Slovo má poslanec Tešnar.

Poslanec Sláva Tešnar: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté, stálá pracovní skupina předsednictva ČNR pro otázky mládeže se v souvislosti s naším dnešním jednáním, kdy posuzujeme plnění národohospodářského plánu ČSR, zabývala otázkou bytové výstavby, a to z hlediska kvantitativního vývoje, kvality bytů, z hlediska používané technologie a konečně z hlediska ekonomiky bytové výstavby. Zabývala se jí proto, že bytová výstavba je jedním z limitujících faktorů rozvoje životní úrovně mladé generace.

Ve vztahu k celému národohospodářskému plánu a dalšímu rozvoji ekonomiky je důležité si především uvědomit, jaký je podíl komplexní bytové výstavby na celkových investicích České socialistické republiky.

Podíl v prvých 3 letech 5. pětiletky, tj. v letech 1971 - 1973 činil téměř 18 %. Nejmenší byl tento podíl ve 3. pětiletce, v letech 1961 - 1965, kdy činil jen zhruba 12 % celkových investic v ČSR. To znamená vzestup podílu komplexní bytové výstavby téměř o jednu třetinu. Přepočteno na hodnotu postavených bytů to znamená přes 5 mld Kčs finančních prostředků ročně v šedesátých letech, a přes 12 mld Kčs finančních prostředků v roce 1973. Při srovnání těchto parametrů jsme na předním místě mezi socialistickými státy a zároveň tímto byly vytvořeny podmínky pro úspěšné realizování závěrů XIV. sjezdu KSČ v oblasti výstavby bytů.

Průběh dosavadní výstavby je příznivý. Za prvá tři léta pětiletky jsme dokončili téměř 64 % z celkového úkolu pětiletého plánu. Podle stavu rozestavěnosti se dá předpokládat, že i plnění plánu dokončovaných bytů ve zbývajících letech 5. pětiletky bude příznivě pokračovat. Dle údajů České plánovací komise i ministerstva stavebnictví ČSR se dá předpokládat, že plán výstavby bytů bude celkově překročen o několik desítek tisíc bytů.

Je nutné však konstatovat, že průběh bytové výstavby není zatím stejně úspěšný ve všech krajích ČSR. Zejména v hlavním městě Praze a v Severočeském kraji je třeba trvale uplatňovat přijatá opatření k zajištění úkolů 5. pětiletého plánu. Na druhé straně jsou kraje, kde plnění probíhá velmi úspěšně.

Krajové přesuny stavebních kapacit jsou organizačně a ekonomicky velmi náročné. Přesto však ve smyslu usnesení listopadového pléna ÚV KSČ musíme trvat na tom, a my poslanci České národní rady se musíme o to zasazovat, aby všechny kraje plnily důsledně svěřené úkoly při výstavbě našeho hlavního města. Přes úspěchy nelze polevit v dosavadním tempu výstavby bytů ani v příštích 10 až 15 letech. Jedině to umožní reálně řešit bytový problém v České socialistické republice.

Zatímco vývoj výstavby bytů po kvantitativní stránce je celostátně dobrý, nelze už stejně jednoznačně hodnotit kvalitu stavěných bytů. Z hlediska technického vybavení jsou nové byty vybaveny velmi dobře a dosáhli jsme evropské špičky. Naproti tomu zůstáváme pozadu ve velikosti, rozmanitosti a účelnosti bytů. Máme menší počet místností na 1 byt, máme menší rozsah obytné plochy.

Zde se nám nepříznivě odrazilo, že vlastně teprve v této pětiletce v důsledku energického a zcela reálného postoje vedení naší komunistické strany výrazně překročila nová bytová výstavba přirozený úbytek bytů. Výsledek ovšem je, že nyní, máme-li zvyšovat životní úroveň našeho lidu, musíme stavět mnoho a v krátké době. Přesto však nesmíme na kvalitu stavěných bytů zapomínat.  

Podobně je tomu i se zaostáváním výstavby občanské vybavenosti.

Z hlediska rozvoje mladé generace tyto otázky mají citlivé politické stránky. Mladá rodina je sice s malým bytem v počátcích, dokud je bezdětná, nebo má jedno dítě spokojena, avšak s postupem let přicházejí stále vážnější potíže a znovu se tato rodina začíná ohlížet po novém bytě. Souvisí to s tím, že při téměř stereotypní výstavbě bytů se společnost v nově postavených sídlištích stává věkově monolitní, což v sobě zakotvuje řadu dalších nesnází. Právě podstatná zlepšení pestrosti bytů, jak pokud se týče velikosti, tak pokud se týče jejich vnitřní struktury, by se velmi příznivě promítlo do celkové životní atmosféry lidí, zejména ve velkých městech.

Chci k tomu dodat, že také celková architektonická úroveň sídlišť doznala sice v posledních letech zlepšení, avšak v průměru stále nemůžeme být spokojeni.

Naše nová sídliště jsou kritizována jako monotonní, s nevýraznou architekturou opakujících se bytových objektů, bez pozitivního úsilí přispět k řešení uspokojivého životního prostředí i po stránce estetické. Architekti pokládají tuto kritiku za oprávněnou.

Otázka zvýšení architektonické kvality a její variability se stává závažnější s ohledem na blížící se přechod k výstavbě na asanovaných plochách dožilého městského bytového fondu. Kvalita ovšem souvisí s technologií používanou při bytové výstavbě.

V naší veřejnosti bez rozdílu věku je zakořeněn názor, že naše panelová technologie produkuje domy podstatně horší kvality než jsou domy cihlové. Tento názor se opírá - zhruba - o tyto zkušenosti, které mnozí z vás osobně znají:

- malá zvuková a tepelná izolace ve srovnání se zděnými stavbami,

- uniformita bytů, podmíněná jednotným typem užívaných panelů,

- obtížnost, příp. zákaz drobných individuálních zásahů uvnitř bytového prostoru do elektroinstalace, vodovodního zařízení, topení apod.,

- řada závažných závad ve spojení panelů, které byly časté, zejména v počátcích této výstavby.  

V této souvislosti je zajímavé porovnání podílu různých technologií používaných při bytové výstavbě v jiných zemích. Tak např. ve Francii je 46 % obytných domů stavěno z cihel. Z prefabrikátů podobných jako u nás zhruba jen 7 %. Finové staví ze 75 % z cihel a z 25 % ze dřeva. Rovněž v Jugoslávii je stavěno přes 75 % obytných domů z cihel, dále je tam používán beton a jen necelá 3 % jsou z panelů jako u nás. V Bulharské lidové republice se staví 63 % bytů z cihel a asi 12 % z panelových prefabrikátů, v NDR asi ze 46 %. U nás stavíme z cihel především rodinné domky. Činžovní domy stavíme z více než 70 % z panelů.

Tato srovnání už sama o sobě ukazují, že používání panelů pro stavbu činžovních domů nepředstavuje samo o sobě objektivní a obecně platný pokrok v technologii stavební výroby. V našich podmínkách, kdy jedním z limitujících faktorů veškeré naší hospodářské činnosti je nedostatek pracovních sil, nemáme ovšem mnoho na vybranou. Nezbytnost postavit mnoho bytů v krátké době nás nutně vede k používání této panelové technologie. Tím usilovněji musíme v celém systému výstavby bytů hledat cesty, jak nedostatky v kvalitě odstranit. Je proto nutno přivítat, že v průběhu 5. pětiletky byla zahájena přestavba materiálně technické základny pro bytovou výstavbu a pro přechod na nové konstrukčně technologické řešení bytových staveb.

V roce 1980 by podíl nových konstrukcí měl dosáhnout zhruba 93 %. Bylo by to plně v souladu s linií vytvořenou na plénu ÚV KSČ ze 17. května 1974 k posílení úlohy vědeckotechnického rozvoje a listopadového pléna ÚV KSČ z letošního roku, kde se zdůrazňuje význam řešení bytového problému z hlediska plnění závěrů XIV. sjezdu KSČ o uspokojování hmotných potřeb obyvatelstva.

S užívanou technologií výstavby bytů souvisí bezprostředně i ekonomická stránka jejich výstavby. Ani v tomto směru nevykazuje panelová technologie po započítání nákladů na výstavbu a provoz paneláren a ostatních nákladů - např. dopravních - jednoznačný finanční efekt ve srovnání s klasickou cihlovou výstavbou, přesto, že snižuje oproti cihlové výstavbě podstatně pracnost a tím i náročnost na pracovní síly.

Pokud se týče vývoje cen za 1 m² obytné plochy v ČSR, bez ohledu na užívanou technologii, je nutno konstatovat, že zatímco v roce 1965 to bylo 1538 Kčs, je to v roce 1973 3410 Kčs.

Zhruba 60 % tohoto zvýšení jde na vrub přestavby velkoobchodních cen v roce 1967 a na další cenová opatření v roce 1969 a zbývajících 40 % na vrub různých jiných příčin, vyplývajících ze stavebního procesu. Na tuto skupinu různorodých příčin stálého růstu cen v oblasti bytové výstavby doporučuje pracovní skupina předsednictva ČNR pro otázky mládeže zaměřit intenzívní pozornost, neboť na ni plně dopadá ta část projevu soudruha dr. Husáka na letošním listopadovém plénu ÚV KSČ, kde hovoří o tom, že ve všech oblastech bude třeba hospodárněji a úsporněji vynakládat prostředky, prosadit větší hospodárnost, zlepšit organizaci práce, využití mechanismů i pracovní doby, prostě mobilizovat vnitřní rezervy.

Stálá pracovní skupina předsednictva ČNR pro otázky mládeže vyvodila ze všech předchozích zjištění tyto tři závěry:

1. Máme-li udržet zvyšování životní úrovně lidu, což jasně vyplývá i z posledního zasedání pléna ÚV KSČ, nezbývá než i v další pětiletce zabezpečit v náležitých proporcích komplexní bytovou výstavbu.

2. Nutnost stavět i nadále relativně mnoho bytů bude omezovat i v budoucích nejméně dvou pětiletkách naší možnost volby takových materiálů a technologií, které by byly z hlediska kvality bytů a snížení cen bytů nejvýhodnější.

3. Postupně však, jak se budeme blížit k vyrovnané bilanci potřeby bytů v jednotlivých oblastech, měla by se tato dvě hlediska dostávat do popředí.

Byli bychom rádi, kdyby Česká plánovací komise tato naše stanoviska využila v přípravných plánovacích pracích. /Potlesk./