Předseda ČNR Evžen Erban: Děkuji poslanci Adamovi. Dávám slovo poslanci Zdenku Míkovi. Po něm vystoupí poslankyně Hana Růžičková.

Poslanec Zdeněk Míka: Soudružky a soudruzi, všestranná a hluboká demokratizace kultury patří k prokazatelným výsledkům socialistické kulturní revoluce v naší zemi. Podstatným rozšířením sítě divadel, orchestrů, galerií, ale také muzeí, vědeckých a lidových knihoven a specializovaných kulturních zařízení se profesionální umění i vědecké informace a poznatky staly dostupné všem našim občanům.

Vznikla nová zařízení jako osvětové besedy, kulturní domy, kluby SSM a JZD, klubová zařízení ROH a podobně, která obohatila tradiční síť kulturních institucí. Nové společenské podmínky, vytvořené socialistickým zřízením a růst životní úrovně většiny našich občanů umožnily, aby prostřednictvím filmu, rozhlasu a televize, gramofonových a magnetofonových nahrávek proniklo profesionální umění na vysoké úrovni a podle osobní volby ke komukoliv a kamkoliv. Tím bylo dosaženo podstatného pokroku ve vyrovnání kulturních rozdílů mezi metropolí i ostatními městy, mezi městem a vesnicí.  

Jako hlavní město našeho státu bude však Praha i v budoucnosti nejen politickým a správním, ale také kulturním centrem, a to nejen českého, ale také československého státu. Náročnost a rozsah kulturních potřeb občanů odpovídá způsobu života obyvatel Prahy jako výrazného politického, sociálního a kulturního centra státu.

V Praze žije a působí poměrně vysoké procento kvalifikovaných a vysoce kvalifikovaných příslušníků dělnické třídy, je tady vysoká koncentrace vědeckých pracovišť a pracovníků, tvůrčích umělců a studentů vysokých a odborných škol, kteří ke svému uplatnění a ke své práci nutně potřebují příslušné kulturní instituce, jejich fondy a služby.

Studenti po skončení studií v Praze navíc přenášejí kulturní návyky získané v Praze do míst svého pozdějšího působení v celém státě. Návštěvníci, kteří do Prahy přijíždějí jako turisté nebo jako účastníci mezinárodních kulturně politických setkání a manifestací, vědeckých a odborných konferencí a sympozií tráví v pražských kulturních a uměleckých zařízeních nejen svůj volný čas, ale čerpají zde často své jediné přímé poznatky o ideových a uměleckých kvalitách naší socialistické kultury.

Jako hlavní město federace i státu plní proto Praha zákonitě a objektivně v oblasti kultury funkci přirozeného ohniska vědeckých a uměleckých podnětů a inovací a tvůrčího uměleckého centra, místa neformálních konfrontací a tvůrce norem a kritérií vědecké a umělecké tvorby a činnosti, funkci nenahraditelného a tvůrčího zprostředkovatele mezinárodních vědeckých a kulturních, především uměleckých styků s možností ofenzívního působení české socialistické kultury do zahraničí, funkci přitažlivého místa kulturního využití volného času a kulturní rekreace nejen pro Pražany, ale také návštěvníky z ostatních míst republiky a ze zahraničí, a konečně funkci přirozené materiálně technické a především kádrové základny Československého filmu, rozhlasu a televize, ale také především kádrové základny pro výrobu gramofonových a magnetofonových nahrávek apod.

Ve smyslu ideových úkolů volebního programu zpracoval odbor kultury Národního výboru hl. m. Prahy v minulém období řadu základních koncepčních materiálů pro jednotlivé oblasti kultury, jako je např. koncepce činnosti Pražského kulturního střediska, koncepce činnosti a návrh rozvoje Parku kultury a oddechu Julia Fučíka, činnosti Státního židovského muzea, Muzea hl. m. Prahy, galerie hl. m. Prahy, střednědobý plán rozvoje knihoven jednotné soustavy do roku 1975 a koncepce dalšího rozvoje státní památkové péče v hlavním městě Praze.

Uzavírání a plnění různých závazků na počest významných výročí příznivě ovlivnila ideový obsah uměleckých a kulturně výchovných pořadů.

Socialisticky angažovaná umělecká díla, uvedená u příležitosti významných výročí, zůstávají i nadále v repertoáru uměleckých zařízení a nadále příznivě ovlivňují ideový obsah pražské dramaturgie. Rovněž činnost kulturně výchovných organizací byla ovlivněna kulturními a politickými výročími uplynulého období. Zejména v celé soustavě mimoškolského vzdělávání došlo k prohloubení ideově výchovné a vzdělávací činnosti a k její orientaci na otázky socialistického vlastenectví a proletářského internacionalismu, na dějiny dělnického hnutí, na význam vedoucí úlohy KSČ, na význam mezinárodní spolupráce socialistických zemí na bázi RVHP apod.

Současně byla výchovná a vzdělávací činnost zaměřena na otázky branné výchovy, na boj proti delikvenci mládeže, na společenskou vážnost rodičovství, na výchovu k socialistickému životnímu stylu, na mezilidské vztahy, na ateistickou výchovu, k níž přispělo i prohloubení spolupráce kulturních zařízení se sbory pro občanské záležitosti. Významným dokumentem v oblasti mimoškolského vzdělávání se stala dohoda o vzájemné spolupráci odboru kultury Národního výboru hl. m. Prahy s městským výborem Socialistické akademie, která se oboustranně osvědčuje.

Zájmová umělecká činnost, kterou v Praze reprezentuje řada kolektivů i jednotlivců, zejména z řad mládeže, se ve sledovaném období organizačně upevnila; byly vytvořeny rady zájmové umělecké činnosti na pražských obvodech, poradní sbory, městská rada zájmové umělecké činnosti, zlepšila se organizace přehlídek, metodická pomoc Pražského kulturního střediska, spolupráce s orgány SSM apod. V této oblasti se podařilo právě v souvislosti s významnými výročími zvýšit politickou angažovanost souborů a jejich společenské uplatnění např. v soutěžích politických písní v Sokolově, Litomyšli, na berlínském Festivalu mládeže, při soutěžích organizovaných k výročím a v řadě dalších přehlídek a soutěží, v nichž pražští účastníci získali řadu ocenění.

Podobně jako v organizacích celopražského významu došlo i v zařízeních tzv. místní kultury, tj. v obvodních kulturních domech a v lidových knihovnách, k prohloubení ideového obsahu jejich činnosti.

Mimořádná pozornost byla v uplynulém období a v celém komplexu pražské kultury věnována mládeži. Podařilo se organizačně upevnit a rozšířit početní základnu hudební mládeže, Klubu mladého diváka, bylo zřízeno Kino mladých, upevněna ideová i organizační základna zájmové umělecké činnosti a podobně.

Společenská aktivizace pražských památek se již realizuje např. rehabilitací Martinického paláce na Hradčanském náměstí a jeho přidělením pro potřeby Útvaru hlavního architekta, ale také pro výstavní činnost spjatou s popularizací architektonických hodnot a plánované výstavby hlavního města Prahy, rehabilitací historicky cenných domů v Karlově ulici na Starém Městě a jejich využíváním pro výstavní činnost Středočeské galerie, či dokončení úprav Karlova mostu nejen jako jedné z národních kulturních památek, ale také jako frekventované pěší komunikace na hlavní trase mezinárodního cestovního ruchu v Praze. Realizovat koncepci památkové péče a jednotlivé programy, zejména program péče o ohrožené památky celostátního významu a péče o památky dělnického hnutí, které již spolu s ostatními programy orgány Národního výboru hl. m. Prahy schválily, je dlouhodobý úkol nejen pro orgány památkové péče, ale také pro s tavební organizace a uživatele památek v hlavním městě.

O socialistické životní prostředí Pražanů a návštěvníků Prahy se Praha stará jak péčí o plánovitou a postupnou rehabilitaci a opravu fasád a interiérů pražských paláců i obytných budov a bloků na území pražské památkové rezervace, tak postupným omezováním automobilové dopravy v této části Prahy a tím i rozšiřováním klidové zóny, ale také starostí o zachování a rozšiřování zeleně, o přírodní rezervace a historické pražské zahrady a využití těchto prostor pro kulturní činnost zejména pro pořádání koncertů, ale též výstav plastik apod., zejména v letním období.

Ke kulturnímu využiti pražských památek přispěla výstava a konference o památkách dělnického hnutí s mezinárodní účastí, dále každoročně vyhlašovaná soutěž pro žáky pražských škol, nazvaná Poznej a chraň památky Prahy, publikační činnost Pražského střediska státní památkové péče a ochrany přírody, akce u příležitosti 90. výročí založení muzea hl. m. Prahy, okružní jízdy a vycházky Prahou aj. V letech 1971 - 1974 byla esteticky dotvářena veřejná prostranství umístěním monumentálních děl.

Významnou skutečností při zabezpečování tohoto úkolu volebního programu Národní fronty bylo vytvoření výtvarné rady Národního výboru hl. m. Prahy, která zabezpečuje umělecké dotváření veřejných prostranství a významných technických děl. V průběhu hodnoceného období lze považovat za nejvýznamnější přínos odhalení pomníků V. I. Lenina, Klementa Gottwalda a Milicionáře.

Internacionální kontakty pražských uměleckých a kulturních zařízení s jejich partnery v socialistických zemích přerostly v trvalou spolupráci.

Divadlo na Vinohradech již delší dobu spolupracuje s Malým divadlem v Moskvě a Madáchovým divadlem v Budapešti, Divadlo S. K. Neumanna s Teatrem Powszechnym v Lodži, Hudební divadlo v Karlíně a Nuslích s příbuznými scénami v Moskvě, Sofii a Budapešti atd.

Uplatnění uměleckých hodnot a umělců ze socialistických zemí na pražských jevištích a koncertních podiích, ve výstavních síních a přednáškových sálech se v plném rozsahu uskutečnilo u příležitosti oslav 55. výročí VŘSR v roce 1972 a Dnů družby Praha - Moskva na jaře roku 1974.

Výsledky a úspěchy konsolidace pražské kultury můžeme v současné době měřit zejména tím, že např. v minulých dvou divadelních sezónách se na pražských jevištích hrálo více her sovětských a našich současných autorů než kdykoliv dříve, že dobře inscenované hry sovětských autorů dosahují nejvyšší návštěvnosti, že v minulém roce vzrostla i návštěvnost na sovětské filmy, že koncerty děl ruských a sovětských hudebních skladatelů a sovětských interpretů jsou úspěšné. V pražských výstavních síních již zdomácněla sdělná výtvarná díla nejen pražských, ale stále více i mimopražských výtvarníků.

Pro uspokojení kulturních potřeb Pražanů a návštěvníků Prahy a k výkonu dříve uvedených funkcí má Praha k dispozici sice bohatou, ale v řadě směrů již nevyhovující síť uměleckých a kulturních zařízení. Tato sít vznikla historicky a neodpovídá již ekonomickým, sociálním, věkovým a urbanistickým změnám, ke kterým došlo v souvislosti s rozvojem města v minulých desetiletích. Stavem budov, jejich technickým vybavením i kulturností prostředí tato síť zaostává, i když zřizovatelé a provozovatelé pražských uměleckých a kulturně výchovných zařízení věnují nemalé prostředky jak na činnost, tak na údržbu a modernizaci materiálně technické základny pražské kultury.

V minulých letech byly realizovány v Praze nejen nákladné a obecně známé velké rekonstrukce např. Smetanova a Tylova divadla, pláště budovy Národního muzea a areálu Klementina, kde sídlí Státní, Národní a Technická knihovna, ale byly také značným nákladem upraveny např. interiéry Divadla na Vinohradech, Divadla Spejbla a Hurvínka, kin Lucerna a Flora, alespoň vnější pláště budov provozoven Kulturního domu hl. m. Prahy, Malostranská beseda atd. Efektivnost prostředků vkládaných do úprav kulturních zařízení přirozeně snižuje okolnost, že se neúměrně prodlužují lhůty jejich odevzdání do provozu, jako tomu bylo v případě výstavby pavilónu tlustokožců v Zoo, nebo je v případě stavebních úprav provozovny Ústředního loutkového divadla, či Divadla Jiřího Wolkera, nebo Hvězdárny hl. m. Prahy.

Síť pražských kulturně výchovných zařízení se rozšířila v posledních letech výstavbou několika kulturních domů, např. na sídlišti Krč a Novodvorská, knihoven v Praze 10 na Skalce, na sídlišti Spořilov II a Novodvorská, či nových prodejen knih na sídlištích Petřiny, Hloubětín apod. Důkladnou modernizací se zlepšilo prostředí a kulturnost prodejen n. p. Kniha na Václavském náměstí, v Jugoslávské ulici, ve Vodičkově ulici, či na třídě S. M. Kirova atd.

Výše uvedený přehled hlavních stavebních akcí je jen malou splátkou na dluh hlavního města Prahy, který spočívá v pomalém vybavování nových, často několikatisícových sídlišť kiny, prodejnami knih, knihovnami a zejména knihovními zařízeními. Kulturní zařízení ve středu Prahy zaostala za světovým průměrem, někdy i za našimi krajskými městy v úrovni svého technického vybavení.

Umělecká zařízení, ale i kina, knihovny a prodejny knih jsou v Praze koncentrovány v historickém jádru města, kde počet bydlících obyvatel klesá, zatímco na nových sídlištích, kde bydlí převážně mladé rodiny, je kulturní vybavenost nedostatečná. Má to nepříznivé důsledky nejen na úroveň a rozsah kulturního života na sídlištích, ale také nepříznivé důsledky politické a společenské.

Vybavenost kulturních zařízení ve středu města zaostala za úrovní vybavenosti pražských domácností, ale v mnohém i za úrovní a vybavenosti kulturních zařízení v našich krajských a okresních městech. Citelně Praha zaostala za ostatními hlavními městy socialistických zemí. Plánované rekonstrukce pražských kulturních zařízení, např. divadel, se nežádoucím způsobem odkládají a lhůty se neúměrně prodlužují, plány investiční výstavby se často redukují a investiční akce se přesouvají nejen z roku na rok, ale též z jedné pětiletky do druhé.

K plnění základních celostátních funkcí Prahy jako hlavního města je nezbytné, aby pražská síť kulturních zařízení zahrnovala soustavu vědeckých a výzkumných ústavů a zařízení, potřebných ke zvědečtění a tím ke zvýšení úrovně a účinnosti stranického a státního řízení v kulturní oblasti; k těmto ústavům patří zejména Ústav pro výzkum kultury, Ústav pro kulturně výchovnou činnost, Divadelní ústav, Filmový ústav a vědecko-metodické kabinety, pracoviště knihovnictví, muzejní a vlastivědné práce apod. Tyto ústavy jsou pro stranické a státní řídící orgány, ministerstva a ústřední řídící úřady nepostradatelné. Nejsou však většinou vhodně umístěny, např. Ustav pro výzkum kultury nemá definitivní umístění vůbec.

Praha, podle své základní celostátní funkce, jako hlavní město, musí mít takovou síť kulturních zařízení, která bude zahrnovat soubor uměleckých a kulturních institucí, reprezentujících českou kulturu celostátně a mezinárodně. Kulturní reprezentaci však oslabuje skutečnost, že např. pro tradiční mezinárodní hudební slavnosti jako je Pražské jaro, je nyní nutno s ohledem na probíhající rekonstrukci Obecního domu a připravovanou rekonstrukci Rudolfina, hledat náhradní prostory, Národní galerie nemá dostatek vhodných ploch pro své stálé expozice a nebude je mít ani po dokončení právě probíhajících rekonstrukcí Anežského a Jiřského kláštera, Galerie hl. m. Prahy nemá prostory pro své stálé expozice vůbec, pro nedostatek expozičních prostorů vystavuje Muzeum hl. m. Prahy pouze necelá 2 % svých sbírek, prekérní je také nedostatek depositářů a skladišť muzeí. Např. nejmladší pražská divadelní budova Divadla na Vinohradech byla postavena v roce 1907.

Praha potřebuje soustavu uměleckých a kulturních institucí, které by vytvářely přirozenou materiální a především kádrovou základnu pro celostátní potřebu Československého rozhlasu, televize a filmu. Potřebuje také soustavu uměleckých a kulturních institucí, které jsou svou úrovní a kapacitou schopny reprezentovat československou kulturu v zahraničí a naopak soustavu pražských kulturních institucí, které svou úrovní a vybavením umožní pravidelné hostování zahraničních umělců a uměleckých těles v Praze.

I za předpokladu, že v Praze bude vybudován Sjezdový palác na Vítězné pláni a že bude využíván jako komplexně vybavené kulturní zařízení, bude Praha k výkonu svých funkcí do budoucna nezbytně potřebovat vybudovat Státní knihovnu, koncertní síň, divadlo pro mládež, školu pro dospělé, galerii současného výtvarného umění, depositní prostory pro muzea, pražskou botanickou zahradu, kina, knihovny a klubová zařízení na sídlištích, prodejny knih na sídlištích, zařízení pro rekreačně kulturní činnost v chráněných přírodních územích, informační zařízení a zařízení pro kulturní služby, včetně zařízení pro konání občanských obřadů, zóny kultury a oddechu na obvodech, bude potřeba televizní a rozhlasové studio atd.

Praha bude potřebovat modernizovat Národní divadlo, Park kultury a oddechu Julia Fučíka, provozovny prakticky všech pražských divadel, většiny kin, knihoven a knižních prodejen ve středu města, bude potřebovat modernizovat zoologickou zahradu podle generálního plánu výstavby, obvodní kulturní domy s ohledem na nové funkce, které se jim svěřují, zařízení k zajištění bezpečnosti v muzeích, galeriích a knihovnách.

Požadavkům a potřebám dalšího rozvoje a trvalého zvyšování ideové a umělecké úrovně pražské kulturní činnosti bude nutno neustále přizpůsobovat její kádrovou základnu. Ideologická exponovanost pražské kulturní sféry si vynucuje, aby nejen ve vedení kulturních institucí, ale také v řadách uměleckých kádrů, programových pracovníků kulturně výchovných zařízení národních výborů a ROH, stejně jako mezi odbornými pracovníky v muzeích, galeriích a dalších specializovaných zařízeních, mezi metodiky na nejrůznějších úsecích zájmové umělecké i mimoumělecké kulturní činnosti bylo stále více politicky vzdělaných a uvědomělých pracovníků. A jestliže právem hovoříme o potřebě pro Prahu získat mladé kádry, pak by totéž mělo platit i pro oblast kultury a zvláště umění.

Úkoly příštího období a povinnosti Prahy v rozvoji české a československé socialistické kultury jsou stále náročnější, než byly dosud. Kulturní a školský výbor ČNR, jehož jménem mluvím, je toho názoru, že bychom v dané etapě neměli zanedbat postupné vytváření materiální základny pro co nejkvalitnější jejich splnění. /Potlesk./

Předseda ČNR Evžen Erban: Děkuji poslanci Míkovi, uděluji slovo poslankyni Haně Růžičkové.

Poslankyně Hana Růžičková: Vážená Česká národní rado, kulturní a školský výbor ČNR projednal velmi podrobně kontrolu svého usnesení č. 17 z roku 1972 k rozvoj i školství na území hlavního města Prahy a přihlédl při tom k některým novým skutečnostem, které lze dnes v pražském školství konstatovat i k jeho výhledu na 6. pětiletku.

Kulturní a školský výbor ČNR oceňuje dosavadní úsilí stranických i vládních orgánů i Národního výboru hl. m. Prahy na řešení naléhavých problémů města v rámci plnění úkolů stanovených 5. pětiletým plánem i dlouhodobým výhledem rozvoje Prahy. Rád zjišťuje, že při realizaci hlavních úkolů 5. pětiletky a volebních programů Národní fronty v Praze bylo dosaženo významných úspěchů i na úseku školství, které odpovídají závěrům XIV. sjezdu KSČ i červencového pléna ÚV KSČ z roku 1973. Z nich vyzdvihuje fakt, že byla vypracována analýza pražského školství I. a II. cyklu, která se po připomínkách politických a státních orgánů upřesňuje a je podkladem pro zpracování koncepce školství do roku 1990. Přesvědčili jsme se, že politická situace v pedagogických kolektivech pražských škol se postupně zlepšuje, ideově výchovné působení škol je výraznější. K zvýšení politické angažovanosti učitelů velmi účinně přispělo důsledné provádění kádrové politiky, zejména výběr vedoucích kádrů, komplexní hodnocení učitelů, soustavná péče o jejich další politické vzdělávání.

Dosažení konkrétních pozitivních výsledků v oblasti ideově politické výchovy se projevilo zejména v přípravě a realizaci ideologických konferencí ve všech pražských obvodech i celopražské konference k 30. výročí Slovenského národního povstání a osvobození ČSSR Sovětskou armádou - konferencí zaměřených k třídní výchově, k uplatnění výchovy k socialistickému vlastenectví a proletářskému internacionalismu ve vyučovacím procesu.  

Rozvoj pracovní iniciativy učitelů a školských pracovníků organizované ROH přispívá k plnění základních úkolů výchovně vzdělávací práce škol.

Rozšířily se formy spolupráce škol s veřejností, prohloubila se spolupráce s patronátními závody a s členy brigád socialistické práce, dobré výsledky se projevují ve spolupráci s Pionýrskou organizací, SSM, se společenskými organizacemi, občanskými výbory aj., které se odrážejí i v ideově výchovné a obsahové stránce vzdělávací práce.

Přes dosažené úspěchy však dosud trvá řada závažných problémů, které spočívají zejména v tom, že politická angažovanost pedagogických pracovníků není stejně intenzívní; dosud trvá nerovnoměrné pověření funkcemi uvnitř i vně školy, přežívají elitářské tendence zejména u učitelů škol II. cyklu, neuspokojivá je i individuální péče o žáky.

Zcela odlišná je situace v počtu pedagogických sil od roku 1972, kdy kulturní a školský výbor ČNR konstatoval několik set přihlášených na učitelská místa. Nyní chybí na území hl. m. Prahy asi 600 učitelů a rovněž struktura aprobací je nevyhovující. Kritická situace na mateřských školách, kde učí 111 nekvalifikovaných učitelek a další potřeba 262 učitelek mateřských škol pro nové kapacity není plánem pracovních sil zabezpečena. Také chybí 202 vychovatelek školních družin a školních klubů. Stejně vážný je i nedostatek pracovnic ve školním stravování.

Výstavba nových škol na sídlištích se v důsledku neplnění investičního plánu opožďuje za dokončováním bytové výstavby a je objektivní příčinou ztížené práce škol.

Závažná skutečnost je, že předepsané ukazatele pro Národní výbor hl. m. Prahy pro období 6. pětiletky na počty míst v mateřských školách a ZDŠ jsou nižší než pro období 5. pětiletky a nezabezpečují potřeby příznivého populačního nárůstku počtu dětí v posledních letech.

Dále je třeba vzít v úvahu skutečnost, že v Praze od roku 1970 dochází k výraznému vzestupu v počtu živě narozených dětí. Až do roku 1970 byla Praha vlastně umírajícím městem. Před rokem 1970 se po řadu let počet živě narozených dětí v Praze pohyboval mezi 10 000 až 11 500 ročně.  

Od roku 1970 roční přírůstek živě narozených dětí stále výrazně stoupá, takže zatímco v roce 1970, tj. na počátku vzestupu populační vlny, se v Praze narodilo 12 611 dětí, v roce 1973 již 16 394 dětí a v roce 1974 již více jak 18 400 dětí.

Tento výrazný vzestup populační vlny vyžaduje, aby při komplexní bytové výstavbě bylo - v zájmu zabezpečení potřebného počtu míst pro umístění příslušného procenta dětí v mateřských školách - budováno asi 42 míst na 1000 obyvatel a ne 37 jak stanoví ukazatel pro 6. pětiletku.

Ani rozsah oprav a rekonstrukcí školských objektů není dostatečný a je nekvalitní. Zásadním problémem je především nedostatek výrobních kapacit pro rekonstrukce.

V Praze se dosud - na rozdíl od jiných krajů - nedaří úspěšně rozvinout akci výstavby závodních mateřských škol, ač úspěch v této akci by velmi citelně pomohl v tíživé potřebě zvýšení počtu míst na těchto školách.

Pokud jde o rozvoj výstavby mateřských škol za pomoci, resp. investorství závodů, považuje kulturní a školský výbor ČNR za nutné:

1. Rozšířit platnost usnesení vlády ČSR č. 234/74 i na organizace v působnosti federálních orgánů /resortů/.

2. Zajistit potřebu zvýšení projekční kapacity.

3. Zajistit iniciativní přístup pražských závodů /zejména v oblasti dodavatelské a investorské/, aby bylo dosaženo realizace v předpokládaných termínech.

Kulturní a školský výbor ČNR je přesvědčen, že plénum České národní rady zváží, k jak obtížné situaci by mohlo dojít v hlavním městě Praze, kdyby nebylo přikročeno k odstranění těch nedostatků, na něž naléhavě upozorňuje. Bude-li jejich řešení pojato do usnesení 15. schůze České národní rady zabezpečíme jejich úspěšné vyřešení, které je v zájmu společensky nejzávažnější - v zájmu zajištění socialistické výchovy a všestranné přípravy mladé delegace pro život v rozvinuté socialistické společnosti.