Místopředseda ČNR dr. Vladimír Ambruz: Děkuji poslanci Hrdličkovi, slovo má poslankyně Jarošová.

Poslankyně Marie Jarošová: Vážené soudružky a soudruzi, dovolte mi, abych řekla několik slov o vztahu našich žen ke kultuře a kulturnímu dění. Naše ženy byly odjakživa nejen inspirátorkami umění a jeho vděčnými příjemkyněmi, ale zároveň spolutvůrkyněmi kulturních hodnot.

Náš národ má bohaté kulturní tradice a ženy na nich mají svůj nepopiratelný podíl. Avšak příležitost stát se rovnoprávnými také v oblasti rozvíjení uměleckého talentu a nadání, dává ženám teprve socialistická společnost. Jistě, že to nejde bez problémů, obtíží a překážek, které krok za krokem odstraňujeme. Souvisí to s řadou otázek, jako např. s rozvojem služeb všeho druhu, s růstem zařízení pro děti a mládež, s vybaveností domácností atd. Ale o tom nyní nechci hovořit. Věřím, že se postupně s rozvojem socialistické společnosti budou tyto potíže odstraňovat tak, aby ženy mohly plně rozvíjet své schopnosti, talent a nadání.

Letošní rok je Mezinárodním rokem ženy. U nás probíhá mimo jiné ve znamení hodnocení podílu žen na rozkvětu naší společnosti. Je pro nás povzbuzující, že práce žen je vysoce ceněna celou naší společností. Stejně tak jako v průmyslu i zemědělství, úspěšně pracují naše ženy v oblasti kultury. Samotný počet těchto žen je překvapivý. Tak např. ve školství a kultuře i v osvětě pracuje v českých zemích 67,5 % žen. V těchto odvětvích se nejvíce uplatňují ve školství jako učitelky, profesorky a vychovatelky mládeže. Avšak ani v kultuře není jejich počet malý. Divadelní a filmové herečky dnes doplňují režisérky, dramaturgyně i ředitelky divadel. Zeny jsou také členkami státních hudebních souborů, sólistkami ve hře na hudební nástroje, pěvkyněmi i zpěvačkami, výtvarnicemi, vědeckými pracovnicemi v muzeích, knihovnicemi, spisovatelkami a novinářkami. V lidových knihovnách a v jejich pobočkách, kterých je dohromady na území ČSR 9782 a v nichž se vypůjčuje ročně přes 28 miliónů svazků, převážně pracují také ženy.  

Mimo ženy, které se kulturní činností zabývají z profese, máme velké množství žen s opravdovým aktivním zájmem o kulturu. Mohu to dokumentovat např. velkým zájmem o národní amatérskou soutěž v uměleckém přednesu, kterou pořádal letos Český svaz žen na počest 30. výročí osvobození naší vlasti Sovětskou armádou, pod názvem "Vám poděkování a lásku vám". Soutěž probíhala poprvé, nikdy dříve se organizace žen o podobnou akci nepokusila. Český svaz žen je společenská organizace, která působí především v místě bydliště a snaží se získávat co nejvíce žen pro veřejně politickou práci, zejména ty ženy, které jsou dočasně nebo trvale bez pracovního poměru. Názory na úspěch soutěže byly různé, byly i pochybnosti, kde ženy získají potřebnou literaturu, budou-li mít čas a chuť se učit, zda budou mít odvahu veřejně před porotou vystoupit apod. Výsledek byl pro organizátorky soutěže více než překvapivý. V rámci ČSR soutěžilo na 1300 žen, mladých, středního věku, i těch, které již mají vnoučata. Velká odezva na tuto formu zájmové umělecké činnosti vedla Český svaz žen k vyhlášení II. ročníku soutěže, který je věnován XV. sjezdu a 55. výročí založení KSČ a byl nazván prostě, ale přesvědčivě "Rodné straně".

Je však nemyslitelné, aby se kulturní a zájmová umělecká činnost zdárně rozvíjela bez podpory institucí, které se kulturou zabývají. Chtěla bych při této příležitosti poděkovat ministerstvu kultury ČSR a jeho zařízením, Ústavu pro kulturně výchovnou činnost a krajským a okresním kulturním střediskům, za velké pochopení, podporu a pomoc při rozvíjení zájmové umělecké činnosti našich žen. Přimlouvám se za další prohlubování podobné spolupráce, vždyť když sjednotíme úsilí, dosáhneme snadněji společného cíle.

Souvisí to totiž ještě s jednou věcí. Já nesouhlasím, a věřím, že mi dáte za pravdu, s názorem, že většina lidí u nás nemá vkus. Dokládá se to často různými přehledy o oblibě nebo neoblibě různých kulturních pořadů, nebo děl. Závěr spočívá obyčejně v konstatování, že u lidí převažuje zájem o nenáročné formy umění a zájem o hodnotné umění je nízký. Myslím si, že podobně jako se nerodí děti dobré a děti zlé, stejně tak se nerodí jedinci obdaření dobrým vkusem nebo neobdaření dobrým vkusem. A zrovna tak, jak je nutné učit děti odmala, co je dobré, co je zlé a proč, zrovna tak je potřeba vychovávat a pěstovat vkus a umělecké cítění již odmala. Na tom se musí podílet celá společnost, vychovatelé a pedagogové, a že zde sehrávají velkou úlohu také ženy - matky, to je jistě nesporné. Proto si myslím, že je potřeba věnovat velkou pozornost rozvíjení kulturně výchovné činnosti žen. Náš společný cíl, jak bylo řečeno, je jeden - uvědomělý, vnitřně bohatý, opravdový socialistický člověk. Děkuji. /Potlesk./

Místopředseda ČNR dr. Vladimír Ambruz: Děkuji poslankyni Jarošové. Slovo má poslanec Novák, připraví se poslanec Kuklínek.

Poslanec Josef Novák: Vážený soudruhu předsedo, soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté! Závěry. XIV. sjezdu KSČ určují v současné etapě poslání, funkce a úkoly jednotné soustavy knihoven, další její rozvoj a výstavbu i místo a podíl knihovnických služeb při budování rozvinuté socialistické společnosti.

Nastupující vědeckotechnická revoluce vyžaduje od knihoven, aby poskytovaly včasné a pohotové služby vědě, technice a národnímu hospodářství, aby umožňovaly na základě svých fondů rozvíjet tradiční i moderní formy informačních služeb, napomáhaly při zvyšování vzdělání a kvalifikace našim pracujícím v zájmu uváděním nových vědeckých a technických poznatků do praxe.

Tyto mnohostranné úkoly, které mají knihovny plnit, vyžadují, aby knihovnické služby byly organizovány na kvalitativně vyšší úrovni, aby všechny stávající kapacity byly využívány co nejefektivněji a nejracionálněji, a to při rozšíření služeb veřejnosti a při úzké spolupráci se stranickými orgány i organizacemi Národní fronty, zejména s ROH, SSM, SČSP, se školami, vědeckými a kulturními institucemi, závody, podniky a družstvy a se všemi zařízeními, jimž knihovny poskytují služby. Především je třeba, aby sít veřejných knihoven, patřící do resortu ministerstva kultury ČSR a základní sítě knihoven ústředních orgánů rozvíjely svou činnost v maximální koordinaci a spolupráci.

K uskutečnění těchto záměrů velmi dobře poslouží "Zásady rozvoje jednotné soustavy knihoven ČSR", vypracované ministerstvem kultury ČSR a doporučené k realizaci usnesením vlády ČSR č. 215/1974 V této souvislosti je třeba upozornit též na usnesení federální vlády č. 174/1974 k systému vědeckých, technických a ekonomických informací, neboť knihovny současnosti jsou nezastupitelné kulturní instituce nejen s výchovně vzdělávacím, ale i s vědecko informačním posláním.  

Jedním ze základních opatření je i racionálnější uspořádání územní sítě knihoven, tj. dosavadních lidových knihoven, které působí ve všech obcích, a univerzálních státních vědeckých knihoven v krajích. Nejde zde o pouhou reorganizaci, ale o zásadní, společensky nezbytnou funkční přestavbu a integraci těchto knihoven do jedné sítě veřejných knihoven.

V současné době je spolu s dokončením výstavby střediskových systémů knihoven ve všech krajích zároveň žádoucí přebudovat okresní knihovny na moderní centra knihovnických a informačních služeb.

Vytváření sítě veřejných knihoven je jedním z hlavních opatření, s jejichž zabezpečením se počítá v pětiletých plánech rozvoje knihovnictví v krajích a okresech na léta 1976 - 1980. Těmto plánům, které přes některé nedostatky přinesly řadu pozitivních výsledků již v předchozích dvou pětiletkách, by měla být ze strany KNV a ONV věnována maximální pozornost a péče.

Vybudování účinně fungujícího systému knihovnických služeb závisí nejen na celkové ideově odborné úrovni knihovnické práce, racionálním uspořádání knihovnických kapacit, koordinaci a integraci knihoven, ale i na kvalitě knihovnických služeb a odpovídající materiálně technické základně knihovnictví.

Tíživý a ve srovnání s knihovnictvím v jiných socialistických zemích je nepříznivý stav našeho knihovnictví, pokud jde o prostory knihoven a výstavbu nových budov. Jde o disproporci již mnohaletou. S touto situací se členové zpravodajské skupiny setkali téměř ve všech krajských, okresních, městských i místních knihovnách. Zvlášť naléhavá a neodkladná je i výstavba nové budovy pro Státní knihovnu České socialistické republiky, která je ústřední knihovnou soustavy knihoven. To je předpoklad k tomu, aby mohla být přebudována na opravdu moderní ideologickou, kulturní a informační instituci, jak již o tom hovořil poslanec Brůžek. Neméně tíživá je i situace Státní vědecké knihovny v Brně.

Současně je nezbytné zlepšovat existující kvalifikační strukturu pracovníků knihoven, která je podle uskutečněných průzkumů málo uspokojivá. Nedostatek kvalifikovaných pracovníků nepříznivě ovlivňuje rozvoj knihovnictví. Právě kádrové a prostorové potíže brzdí rozvoj budování samostatných odborů a oddělení politické literatury v krajských a okresních knihovnách, jakož i budování odborů a oddělení pro děti a mládež.  

Chtěl bych zde upozornit ještě na jeden závažný problém. Ve Státní knihovně České socialistické republiky jsme byli upozornění na obtíže s výrobou knižní, časopisecké i článkové bibliografie, kterou není schopna naše polygrafie včas zajistit. Četné urgence snahy o zlepšení situace byly neúspěšné, a tak vydání některých bibliografií má až čtyřleté zpoždění, což se odráží negativně v informační činnosti, zvláště při spolupráci se socialistickými státy.

Ministerstvo kultury ČSR nám poskytlo pracovní verzi návrhů "Program komplexní socialistické racionalizace knihovnictví" a "Komplexní dlouhodobá koncepce výstavby, technizace, modernizace, mechanizace a automatizace knihoven". Realizace navrhovaných opatření by účinně pomohla v rozvoji materiálně technické základny českého knihovnictví při zkvalitnění i zrychlení služeb knihoven pro všechny úseky politického, ekonomického i společenského života. V neposlední řadě by využití nové techniky významně přispělo při realizaci komplexní socialistické racionalizace, zvláště v rámci RVHP. Bylo by v zájmu dobré věci, kdyby vrcholné správní orgány podpořily realizaci navrhovaných opatření ministerstvem kultury ČSR v zájmu dalšího rozvoje našeho knihovnictví.

Děkuji za pozornost. /Potlesk./

Místopředseda ČNR dr. Vladimír Ambruz: Děkuji poslanci Novákovi. Slovo má poslanec Kuklínek.

Poslanec Cyril Kuklínek: Vážený soudruhu předsedo, soudružky poslankyně, soudruzi poslanci! V procesu socialistické revoluce a výstavby nového společenského zřízení se věda a technika, kultura a umění staly aktivním činitelem budování společnosti.

Stále více bude platit požadavek vysoké výkonnosti opírající se o vědecké poznání, technický rozvoj a všestranné znalosti i vysokou politickou a kulturní vyspělost. Jedním z činitelů, který může působit při vytváření socialistického způsobu života je správně orientovaná propagace, která musí odpovídat socialistické ideologii.

Otázka forem socialistické propagace je dnes vysoce aktuální, protože tempo růstu životní úrovně je vysoké a tím i strukturální změny ve spotřebě. Význam propagace ve vnitřním obchodě vyplývá přímo ze zvláštního postavení, které má obchod v ekonomice státu. Není nám přece neznámé, že podle práce obchodu, podle úrovně nabídky zboží vzhledu našich prodejen a chování pracovníků obchodu se také posuzují úspěchy, či neúspěchy celého našeho společenského zřízení.

Význam socialistické propagace a reklamy v obchodě vyzvedl i mezinárodní kongres konaný loňského listopadu v Praze v rámci porad ministrů vnitřního obchodu RVHP, který doporučil, aby byla zpracována koncepce o socialistické propagaci, zejména na zboží a služby, které podporují zásady správné výživy, účelné a moderní odívání, vyšší kulturu bydlení a využívání volného času. Úkolem propagace je, jak se zaměřit v těchto strukturálních změnách a jak spotřebitelům radit.

Na prvním místě by to měla být nabídka spotřebních výrobků, které vedou k usnadnění denních prací zaměstnaných žen.

Další otázkou je moderní, účelné a hygienické odívání. Zvlášť citlivá je otázka odívání dětí. Někdy čtrnáctileté i mladší školačky nerozeznáme od dospělých žen - a zase naopak - protože potřebný sortiment v číslech v dětském oblečení není.

Důležitou skupinou jsou výrobky, které souvisejí s kulturou bydlení, počínaje nábytkem přes bytový textil, osvětlovací sklo a jiné. Díky novomanželským půjčkám je a bude stále mnoho mladých lidí, kteří potřebují poradit, jak si zařídit byt účelně a přitom kulturně.

Vážnou otázkou, kterou propagace plní, je otázka výchovy k efektivní a racionální spotřebě. Právě v oblasti spotřeby, která není stále stejná a má velmi rozdílná tempa, musí propagace obchodu sehrát svou roli. Důležité jsou otázky správné výživy, i když spotřeba samozřejmě není výsledkem propagace.

V rámci koordinace pětiletých plánů socialistických zemí sehrává svou roli i Mezinárodní potravinářský salón SALIMA, který se bude opět konat v příštím roce v Brně. Hlavní důraz zde bude kladen na mléko a mléčné výrobky, uchování potravin a jejich konzervování mražením, ale také otázka kooperace v oblasti potravinářské výroby a krmivové základny.  

Vážným problémem pro socialistickou propagaci je využívání volného času. Jde o vytváření podmínek v našem obchodě pro rozvoj zálib obyvatelstva. Je to pestrá škála zboží, po němž je na trhu poptávka, protože lidé mají stále více času na své záliby. Nelze ale připustit, aby propagace byla ve službách "konzumního způsobu života, hromadění zásob a jiných projevů maloměšťáctví".

Jedním z důležitých prostředků propagace jsou výkladní skříně. Metodické ztvárnění ve výloze se podílí nejen na formálním vkusu spotřebitele, ale plní i důležitá kulturně společenská poslání. O tom, jak významný nástroj působení má vnitřní obchod ve výkladních skříních je skutečnost, že jejich celková plocha 116 tisíc m² představuje při dvanácti obměnách za rok plochu 34 prodejních výstav spotřebního zboží v Brně.

Musíme mít stále na zřeteli, že podmínkou a předpokladem účinnosti a racionálního efektu propagace je profesionálnost přístupu, ideologická a odborná kvalifikovanost pracovníků.

Při této příležitosti chci připomenout, že zde, v hlavním městě Praze, chybí propagační středisko, kde by bylo možno poskytnout informace o kulturních památkách, o kultuře, dopravní síti, nákupních zdrojích, sportu atp.

Důležitým činitelem pro plnění kulturně politických úkolů je i socialistické soutěžení. V oblasti vnitřního obchodu je 5610 kolektivů soutěžících o titul brigáda socialistické práce.

Soudružky a soudruzi, pod pojmem kultura nelze zahrnout jen uměleckou tvorbu, jak se to často mylně chápe, ale je to i velký soubor otázek z oblasti dopravy, služeb, cestovního ruchu a dalších odvětví spojených se způsobem života v socialistické společnosti. Proto systematicky a při každé příležitosti musíme zkoumat, jak naše budovatelská práce ovlivňuje charakter a kulturnost člověka a také, jak současný stav kulturnosti naší společnosti může napomáhat výstavbě socialismu v naší vlasti.

Soudružky a soudruzi, v další části svého příspěvku mi dovolte ještě několik slov k rozvoji knižního obchodu. Dnes, v době soustavné péče o informování člověka v duchu socialistických idejí, uprostřed velkého rozmachu vědeckotechnické revoluce, tak překvapivě zasahující do našeho života, v době vesmírných letů otevírající člověku bránu k novým netušeným fantastickým poznatkům, má kniha své nezastupitelné poslání.

V uplynulých letech nebyla sít prodejen knižního obchodu nijak podstatně rozšířena, je však formou úprav, především interiéru zčásti zmodernizována. Daří se získat někdy i nové prodejní prostory - i na sídlištích - obyčejně však provázené ztrátou nebo zmenšením prodejní plochy ve středu města nebo ve staré zástavbě.

Společenské poslání knižních prodejen je zajišťováno kulturně politickými akcemi k významným výročím a kulturním událostem jako bylo 30. výročí osvobození naší vlasti Sovětskou armádou, akcemi k Měsíci knihy, k Mezinárodnímu dni žen, Dni učitelů, výstavkami v závodech, na školách a vesnicích, soutěžemi o úpravu výkladní skříně, besedami spisovatelů se čtenáři, autogramiádami a dalšími akcemi.

Knižní obchod ve své propagaci využívá speciálního časopisu Nové knihy, kulturně politických informací v tisku, rozhlasu i televizi; přesto však knihy nemají dosud své přiměřené místo; např. televize takové knižní informace považuje za reklamu, kterou je třeba patřičně zaplatit.

Naproti tomu některá města a okresní i krajské sdělovací prostředky mají k podnikům knižního obchodu velmi dobrý poměr.

Akce "Výherní knižní poukázky", které se dostávají čtenářům do rukou dvakrát během roku vždy v počtu 1 milion kusů, je jedna z vyšších forem knižní propagace. Je to loterie, kde nikdo neprohraje. Naproti tomu nepovažuji za příklad propagace kultury prodávání knih na pražských chodnících a v průjezdech nekvalifikovanými lidmi, kteří obvykle mají dostatek úzkoprofilové literatury, kterou často v prodejně už nenajdete.

Pracovníci knižního obchodu jsou zapojeni do socialistických soutěží a uzavírají závazky, které jsou zaměřeny na počest XV. sjezdu KSČ a na podporu usnesení ÚV KSČ a provolání ústředního výboru Národní fronty. V oblasti knižní kultury je současně 111 kolektivů, které soutěží o titul brigáda socialistické práce. V Jihomoravském kraji je do socialistické soutěže zapojeno na 90 % pracovníků prodejen knižního obchodu.  

Pres tři tisíce knižních titulů a milióny knih u nás každoročně vydaných svědčí nejenom o velké kulturnosti našeho lidu, ale jsou i přesvědčivým dokladem mimořádné péče státu o duchovní růst a všestrannou vyspělost jeho občanů. Pracovníci knižního obchodu v roce 1974 prodali za 1 miliardu 110 miliónů Kčs knih, gramodesek a učebnic.

Uvedené výsledky v prodeji angažované literatury jsou potěšitelné. Méně příjemné jsou připomínky krajských knižních podniků a zaměstnanců n. p. Kniha na zastaralý mzdový systém v knižním obchodě. Příprava na novou mzdovou úpravu je zdlouhavá a ztěžuje situaci v zajišťování kvalifikovaných pracovníků, kteří nakonec hledají zaměstnání v jiných oborech, lépe odměňovaných - a domnívám se, že je to škoda.

V příštím roce, v roce konání XV. sjezdu KSČ a voleb do zákonodárných sborů ČSSR, půjde v kulturně výchovné činnosti o důslednější sepětí s volebními programy. I zde čeká naši literaturu kus práce.

Končím a přál bych si, aby kultura u nás v tom nejširším slova smyslu byla na pořadu každého dne, aby lidé žili stále lépe, aby je obklopovaly předměty vysoké kulturní úrovně a nákup zboží se stal příjemnou záležitostí. /Potlesk./

Místopředseda ČNR dr. Vladimír Ambruz: Děkuji poslanci Kuklínkovi. Bude hovořit poslanec Liška, připraví se poslanec Vaculík.

Poslanec plk. dr. Emil Liška: Soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté, posuzujeme-li na dnešním jednání pléna České národní rady otázky dalšího rozvoje kultury v České socialistické republice, dovolte mi zmínit se několika poznámkami o jejím rozvoji v naší ČSLA.

Kultura a umění se ve společnosti realizuje nejrůznějšími výrazovými prostředky, mnohostranností forem a jednotlivých žánrů. Funkce kultury a umění, i prostředky a formy, kterých používá a kterými se realizuje, představují proto v celospolečenském měřítku nesmírné množství činností, tématických oblastí a oborů. V podmínkách armády však vycházíme především z místa a úlohy, kterou armáda plní. Vycházíme rovněž z možností a podmínek, které pro rozvíjení kulturně výchovné činnosti máme, zejména pak z toho, že působíme na mladého člověka, který se po dobu dvou let připravuje především k obraně své socialistické vlasti. Těmito a celou řadou dalších aspektů je v armádě limitován jak rozsah kulturně výchovné činnosti, tak i její obsahové zaměření.

Proto se orientuje v podstatě na plnění dvou základních funkcí. Jednak je nástrojem ovlivňování myšlení, postojů a jednání, prosazování socialistických idejí do společenského vědomí našich vojáků. Zároveň je však formou péče o člověka, formou jeho seberealizace ve volném čase, to znamená, že zabezpečuje uspokojování individuálních a skupinových zájmů, odpočinek i zábavu.

Pozitivním výsledkem uplynulých let je, že se nám podařilo dosáhnout, aby se kulturně výchovná činnost stala nedílnou součástí celé ideologické práce strany. Trvale působí na vědomí a city vojáků, pomáhá je vychovávat druhu socialistického vlastenectví, proletářského internacionalismu a nenávisti k imperialistickým agresorům, v duchu přísného dodržování zásad komunistické morálky, požadavků vojenské přísahy a řádů. Dosáhli jsme zejména jejího užšího sepětí s potřebami politické přípravy vojáků, kdy kulturně výchovná zařízení organizují souběžně s probíranou tematikou řadu akcí, aby bylo dosaženo potřebné jednoty ideového působení v racionální a emocionální sféře. Mezi tyto akce patří např. "Kompas", vysílaný pravidelně v sobotu Čs. televizí, různé besedy, soutěže, přednášky apod., prováděné v době volna v klubovnách a v politicko-výchovných místnostech jednotek. Významně například pomáhá kulturně výchovná činnost k plnění ideových cílů různých kampaní, jako byla nedávná kampaň 30. výročí osvobození, nynější období předsjezdové kampaně k XV. sjezdu KSČ apod.

Kulturně výchovná činnost se také stala významným nástrojem při plnění úkolů bojové a politické přípravy. Je to např. její aktivní podíl při zabezpečování různých cvičení a výcviku. Jednou z forem je také rozšiřování všeobecných, přírodovědeckých a vědeckotechnických znalostí, propagace úspěchů v oblasti fyziky, chemie, matematiky, kybernetiky a vojenství. Za tímto účelem se pravidelně uskutečňují nejen přednášky různých odborníků, ale především organizujeme různé kursy, jako např. radiotechnické, elektrotechnické, matematické a další, které pomáhají nejen rozšiřovat teoretické znalosti vojáků, ale především zvládnout složitou soudobou bojovou techniku. Vzhledem k tomu, že stále přichází do armády někteří jednotlivci s nedokončeným základním vzděláním, případně i neovládající služební jazyk, mají v této souvislosti značný význam i různé kursy, v nichž je možné si toto vzdělání doplnit.  

Jestliže rozvíjíme kulturně výchovnou činnost jako nedílnou součást ideologické práce a usilujeme o její sepětí s úkoly bojové a politické přípravy, pak to neznamená, že bychom odmítali takovouto činnost a formy práce, které sledují kupříkladu možnost seberealizace jednotlivců, možnost vhodné zábavy, či aktivního odpočinku. Proto plně podporujeme činnost různých uměleckých souborů a technických kroužků, jakož i rozvoj talentu jednotlivců. V tomto směru zaujímají významné místo soutěže uměleckých a technických talentů, které jsou každým rokem organizovány od stupně jednotky až po celoarmádní kola. Činnost těchto souborů je také významným nástrojem pro upevňování jednoty naší armády a lidu. Svědčí o tom tisíce vystoupení, které různé vojenské umělecké kolektivy uskutečňují na vesnicích a ve městech při různých příležitostech.

Rozvojem této zájmové činnosti, která je prováděna převážně po večerech, o sobotách a nedělích - tedy v době osobního volna vojáka sledujeme především boj proti pasívnímu vztahu ke kultuře. Nezavíráme oči před tím, že pro mnohé vojáky je prostředkem kulturního vyžití jen televize, film, potloukání se po městě, návštěvy restaurací a hospod. Proto se snažíme zapojit většinu vojáků do práce různých kroužků, vyplnit jejich volný čas sportem, návštěvou kulturních akcí, muzeí, divadel apod. Snažíme se, aby volný čas byl naplněn účelně, bohatě a zajímavě, aby vojáci načerpali síly, které jsou nezbytné pro intenzívní bojový výcvik a vojenskou službu.

Kulturně výchovná činnost v naší armádě zaujímá řadu dalších oblastí, jako je práce s knihou, tiskem, hromadnými sdělovacími prostředky, s vojáky z povolání a jejich rodinnými příslušníky. Pro krátkost času je však nemohu všechny podrobně rozebrat.

Ve druhé části svého diskusního příspěvku bych chtěl obrátit pozornost pléna na některé problémy právní úpravy v oblasti kultury. Jak bylo dnes již několikrát zdůrazněno, je kultura oblastí velmi rozsáhlou a členitou, zahrnující různé obsahově diferencované úseky. Není proto možné provést jejich úpravu jednotnými právními předpisy, i když jsou mezi jednotlivými úseky některé vzájemné vazby.

V období let 1956 - 1959, která jsou nejvýznamnější pro právní úpravy uvedené oblasti, byla vydána série zákonů, jež s výjimkou výtvarného umění, kde úprava nutných opatření byla provedena vyhláškami ministerstva školství a kultury, se poprvé u nás právně upravily všechny úseky kultury. Zákony vytvořily právní podmínky pro realizování koncepce socialistické kultury, vytyčené IX. sjezdem KSČ a obohatily socialistický právní řád.

Je samozřejmé, že působení těchto právních norem je ovlivňováno pozdějším vývojem naší socialistické společnosti i organizačními změnami v uspořádání státní správy. Také později vydané předpisy obecné povahy, jako hospodářský zákoník, zákoník práce a nový občanský zákon nezůstaly bez vlivu na řadu těchto dříve vydaných speciálních norem. To se také ukázalo při prověrce právních předpisů, týkajících se činnosti národních výborů, kdy vyšlo najevo, že některé základní zákony nevyhovují současným potřebám řízení a dosaženému stupni rozvoje na příslušném úseku kultury.

V České socialistické republice máme například jednu z nejrozsáhlejších sítí divadel. Za tímto stavem však zaostává právní úprava divadelnictví, a to jak pokud jde o stanovení poslání divadla, tak o řízení a kontrolu divadelnictví, především národními výbory. Také zákon o kulturních památkách neodpovídá koncepci rozvoje státní památkové péče. Dosavadní zákony upravující koncertní činnost a lidovou zábavu nevystihují nové formy hudební činnosti, ani kategorie uměleckých pracovníků, kteří se těchto činností zúčastňují. Třeba proto jenom vyslovit souhlas s tím, že tyto zákony budou nahrazeny novými. Rovněž třeba uvítat, že ministerstvo kultury ČSR přitom sleduje zjednodušení a přehlednost právní úpravy, a na úseku hudební činnosti a lidové zábavy uvažuje o jednom zákonu.

Výlučnou kompetenci republik v oblasti kultury upravují ještě další zákony, například osvětový, knihovnický, zákon o muzeích a galeriích. I tyto zákony byly podrobeny prověrce. Při jejich aplikaci je třeba si uvědomit významnou úlohu národních výborů při řízení a koordinaci kulturně výchovné práce. Působnost národních výborů, zejména okresních národních výborů, kde je těžiště působnosti národních výborů v oblasti kultury, musí být důsledně uplatňována a zabezpečována. Jsou zde ještě další neméně důležité zákony, například autorský zákon a zejména k němu vydané honorářové vyhlášky ministerstva kultury ČSR. Prověrka honorářových předpisů, zvláště zda plně respektují kulturně politická hlediska, by jistě byla také účelná.  

Nadále zůstává problémem dosud nevyjasněná působnost mezi orgány federace a republik na úsecích, které v zájmu celostátní kulturní politiky je třeba řídit jednotně. Zde poukazuji na článek 28 ústavního zákona o československé federaci, podle jehož ustanovení stanoví zákon Federálního shromáždění rozdělení působnosti mezi Československou socialistickou republikou a oběma republikami ve věcech tisku a jiných informačních prostředků. Jde zejména o rozhlas, televizi a film, kde tato odpovědnost a vztahy nejsou ujasněny. Za dané situace nemá např. ministerstvo kultury ČSR ingerenci na programovou a výrobní činnost českého filmu. Také převážná část vysílací doby rozhlasu a televize je věnována uměleckým a kulturním pořadům, přičemž o rozsahu pravomoci a odpovědnosti republikových ministerstev kultury vůči kulturní složce rozhlasového a televizního vysílání není stále ještě rozhodnuto.

Poukázal jsem na několik problémů, jak vyplývají ze současného stavu právních předpisů v odvětví kultury. Po jejich posouzení v ústavně právním výboru ČNR jsme dospěli k názoru, že právní úpravu v oblasti kultury by bylo třeba podrobit rozboru po právní i obsahové stránce. Rozbor předpisů by měl ovšem zahrnout vedle zákonů, vládních nařízení a vyhlášek též směrnice a ostatní normativní opatření ministerstva kultury ČSR. Výsledků prověrky je pak nutno průběžně využívat při vypracování plánu normativních úprav, které v souladu s československým právním řádem musí právně zabezpečit realizaci záměrů, vytyčených v kulturní politice. /Potlesk./