Místopředseda ČNR dr. Vladimír Ambruz: Děkuji poslanci Liškovi, slovo má poslanec Vaculík, připraví se poslankyně Tomečková.

Poslanec ing. František Vaculík: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté, aplikací a uplatňováním zásad kulturní politiky ve specifických podmínkách Prahy - významného celostátního a mezinárodního kulturního centra - se zabývá Národní výbor hl. m. Prahy soustavně. VII. plenární zasedání NVP v květnu 1973 přijalo dokument "Základní úkoly kulturní politiky v hlavním městě Praze", který se postupně realizuje. Jeho uvádění v život rada a kulturní komise NVP průběžně kontrolují. Závěry schválené plénem NVP, které ministr kultury ČSR soudruh Klusák ve svém vystoupení na plénu NVP podpořil, se staly dlouhodobou směrnicí pro činnost kulturních institucí NVP, i pro veřejnou kulturně výchovnou práci společenských organizací, koordinovanou v obvodních jednotných plánech, zpracovávaných nyní vždy na jednotlivá léta ve všech pražských obvodech.

V době široce koncipované přípravy pléna NVP a ve smyslu jeho závěrů orgány NVP projednaly a schválily několik koncepčních dokumentů, které ovlivňují vývoj příslušných oblastí dlouhodobě a zásadně.

Uvedu například koncepci činnosti Národní galerie a koncepci činnosti Muzea hl. m. Prahy, Pražského kulturního střediska a Kulturního domu hl. m. Prahy, Parku kultury a oddechu Julia Fučíka a koncepci památkové péče v Praze. Snahu NVP koncepčně řešit problematiku rozhodujících oblastí pražské kultury plně podporují orgány MV KSČ. S podporou stranických orgánů se také podařilo podstatně prohloubit i vliv na život v hlavním městě Praze.

Pozitivní je, že byly nejen obnoveny, ale podstatně rozšířeny pravidelné pracovní kontakty pražských kulturních zařízení s obdobnými uměleckými a kulturně výchovnými institucemi v hlavních městech socialistických zemí. Veřejnou manifestací těchto internacionálních kulturních kontaktů jsou např. Dny družby Praha - Moskva; obdobné reciproční akce v Berlíně a v dalších hlavních městech spřátelených zemí mají kladnou odezvu u obyvatel Prahy i spřátelených socialistických metropolí.

Důsledná realizace závěrů pléna NVP přináší již prokazatelné pozitivní výsledky. Pozitivní je, že pražská divadla hrají v současné době více her našich současných autorů a uvádějí více dramatických děl ze socialistických zemí než kdykoliv dříve. Aktuálním se však stalo zvýšit uměleckou úroveň těchto inscenací a tak zintenzivnit jejich působení na diváky. To však předpokládá jednak dále prohloubit již poměrně širokou spolupráci pražských divadel s autory, ale současně to zvyšuje také nároky na práci dramaturgů a režisérů.

Intenzívní koncertní činnost se v Praze již neomezuje na období zimy a Pražského jara, ale je rovnoměrněji rozdělena v průběhu celého roku.

Před celostátními i pražskými orgány je však úkol vytvořit výstavbou a rekonstrukcemi koncertních prostor podmínky pro to, aby Praha neztratila své světové postavení v hudební kultuře. 

V pražských galeriích a výstavních síních Svazu výtvarných umělců a Fondu výtvarného umění se nyní naší, mimopražské i zahraniční veřejnosti zpřístupňují cílevědomě díla reprezentující realistické tradice a naši současnou angažovanou tvorbu. Národní galerie brzy zpřístupní sbírky svého starého českého umění v adaptovaných prostorách Jiřského kláštera v areálu Pražského hradu. Ze svých bohatých fondů umění 19. a 20. století může však vystavit jen zlomek. Ještě hůře je na tom Galerie hl. m. Prahy. Také většina pražských muzeí trpí nedostatkem expozičních prostorů a depozitářů.

Rovněž i pražská specializovaná zařízení, jako je Hvězdárna hl. m. Prahy, Planetárium, ale také Pražská zoologická zahrada a Pražská botanická zahrada věnují větší pozornost, vedle vědecké a odborné činnosti, také kulturně výchovnému působení a v jeho rámci světonázorové výchově.

Před Českou národní radou, která se vícekrát zabývala problematikou pražské kultury a památkové péče nemusíme zdůrazňovat, jak náročné a složité úkoly v Praze řešíme ve snaze realizovat usnesení vlády o prohlášení pražského historického jádra za památkovou rezervaci, a ve snaze společensky aktivizovat pražské památky. V této oblasti považujeme za pokrok zpracovávání koncepce Památkové péče a také dokončení evidence památek nemovitých i movitých, a dosažené výsledky realizovat v rehabilitaci nejen jednotlivých objektů, ale celých bloků a ulic. Víme však, že částka zhruba 200 miliónů Kčs vydávaná ročně na jejich obnovu ještě nestačí zastavit jejich další chátrání. Důležitý je iniciativní a koncepční přístup např. k řešení problematiky ochrany památek dělnického hnutí a protifašistického odboje, nové architektury a památek apod.

NVP si je vědom, že jsme teprve na počátku řešení složitých problémů pražské kultury, zejména v oblasti profesionálního umění. Naléhavost řešení tohoto okruhu otázek je již v tom, že v Praze jsou koncentrována jak celostátní umělecká zařízení, tak tvůrčí umělci. Proto považujeme za aktuální přizpůsobit organizační uspořádání tvůrčích svazů potřebě města, což umožní s nimi lépe a účinněji spolupracovat.

Řešení problematiky pražské kultury vyžaduje nejen koncepční, ale také komplexní přístup. Na podnět předsednictva MV KSČ v Praze zpracoval NVP koncepci dlouhodobého rozvoje pražské kultury. Zpracovaná koncepce rozvoje pražské kultury byla plně vtělena do generálního plánu rozvoje hl. m. Prahy do roku 1990, který byl již schválen předsednictvem ÚV KSČ. V souladu s cíli kulturní politiky a potřebami rozvoje Prahy vychází NVP ze zásad, že pro příští vývoj pražské kultury a kulturního života bude charakteristické především spojování koncepčních úvaho příštím vývoji pražské kultury a kulturního života s dlouhodobým programem stranické a státní kulturní politiky, dále spojování koncepcí a prognóz rozvoje pražské kultury s předpokládaným společenským a ekonomickým rozvojem města, využívání revolučních tradic a pokrokových vývojových tendencí pražské kultury při respektování specificky vývojových tendencí jednotlivých kulturních subsystémů v podmínkách Prahy. Zvýraznění místa a úlohy Prahy vyvstane v dalším rozvoji kultury, v procesu sbližování národních kultur socialistických zemí a v ofenzívními ideologickém působení české socialistické kultury v mezinárodním měřítku.

Hlavní předpoklad žádoucího rozvoje socialistického charakteru pražské kultury je v uplatňování vedoucí úlohy KSČ v této významné oblasti života našeho hlavního města.

Kultura v Praze je jednou ze základních funkcí celostátního významu. Většina pražských kulturních institucí přesahuje svým významem i hranice ČSSR. Na kulturním životě se podílí obyvatelstvo aglomerace a velké množství návštěvníků domácích i zahraničních. Přitom se pražský kulturní život odehrává z větší části v zaostalých a havarijních objektech a zařízeních. Proto je nezbytné rozvíjet a budovat sítě kulturních zařízení ve vazbě na výhledové přeměny rozložení jejího obyvatelstva. Důsledně přitom sledovat vytváření tvořivých a přitažlivých nových ohnisek kultury ve velkých obytných souborech na okraji města. Z rozhodujících zařízení, na které se NVP orientuje, je zejména vybudování Sjezdového paláce na předmostí mostu Klementa Gottwalda jako akci celostátního významu, rekonstruovat Obecní dům, řadu pražských divadel a provést rekonstrukci Národního divadla. Dále si klademe za cíl vybudovat nová kina a kulturní střediska v nových obytných obvodech, chceme doplnit sít kulturních zařízení vybudováním středisek volného času apod.

Závěrem chci říci, že NVP za účinné pomoci KSČ i české vlády vytváří podmínky k tomu, aby v budoucí Praze došlo k souladu mimořádných a jedinečných hodnot a dokladů historie s novými výsledky tvůrčího úsilí pracujícího lidu, aby vyspělá kultura a její uplatnění ve všech oborech lidské činnosti přinesla i pro výstavbu a architekturu města nové podněty i možnosti prostorového přetváření města a dalšího zvýraznění jeho osobitosti.

Soudružky a soudruzi, plněním cílů generálního plánu rozvoje hl. m. Prahy v oblasti kultury a umění přispějeme za účinné pomoci české vlády i federální vlády k tomu, aby se Praha stala vzorovým socialistickým městem i v oblasti kultury a umění. /Potlesk./

Místopředseda ČNR dr. Vladimír Ambruz: Děkuji poslanci Vaculíkovi, slovo má poslankyně Tomečková, připraví se poslanec Krátký.

Poslankyně dr. Milada Tomečková: Vážené soudružky a soudruzi, na problematiku kultury jsme se ve zdravotním a sociálním výboru ČNR podívali trochu z jiného úhlu, a to, jak je o kulturu pečováno pro obyvatele ústavů sociální péče a pro pacienty v nemocnicích, léčebných ústavech, lázních a jiných zdravotnických zařízeních. Dovolte mi k této problematice jen několik málo poznámek.

Ve zdravotnických zařízeních je kulturně výchovná činnost přizpůsobena podmínkám a účelu těchto zařízení s jejich hlavním cílem především vrátit uzdraveného občana co nejdříve do aktivního života. Závisí tedy na citlivém přístupu a iniciativě a dobrovolné práci zdravotnických pracovníků, jakým způsobem vytvoří prostředí, v němž pacient stůně a kde nalezl dočasně svůj domov. Víme, že se dá vytvořit velmi pěkné kulturní prostředí. Informovanost o současném dění v politickém i kulturním životě je zajištěna, protože rozhlas je dnes zaveden ve většině našich zdravotnických zařízení a ta modernější dovolují i sledování televizních programů, pokud to ovšem dovolí zdravotní stav pacienta. Pacientův zájem je však při krátkodobém pobytu především soustředěn na denní tisk, event. na zábavnou literaturu.

Zvláštní kapitolu tvoří obyvatelé ústavů sociální péče, ať již staří obyvatelé domovů důchodců, nebo mladí lidé, kteří ne vlastní vinou jsou vyřazeni z normálního života. Zejména v ústavech sociální péče pro mládež je zájmové činnosti věnována značná pozornost, protože je součástí moderního pojetí celkového denního režimu v těchto ústavech V ústavech sociální péče ale žije desetitisíce starých lidí, kteří celý svůj život zasvětili budování naší socialistické společnosti. Resort práce a sociálních věcí i národní výbory vyvíjejí v posledních letech velké úsilí, aby se zlepšila úroveň a kultura bydlení v ústavech sociální péče a aby se co nejvíce přiblížila individuálním potřebám. Není to úkol snadný, je i nákladný, neboť většina těchto ústavů je umístěna ve starých budovách. Nám jde o to, aby především bylo citlivě posuzováno prostředí, v němž tito staří lidé mají svůj domov. Říkám to na adresu těch, kteří zařizují interiéry těchto domovů, neboť staří lidé nebudou nikdy šťastni v supermoderním nábytku a mezi křišťálem, protože v takovém prostředí nevyrostli ani nežili. Mimo to jsou často vzdáleni od normálního života a nemají sami možnost ani za kulturou jít. Jsme jim v tomto směru mnoho dlužni, protože právě v přístupu k těmto lidem by se měl projevovat socialistický humanismus, kterým se tak diametrálně liší socialistická společnost od společnosti kapitalistické. Oni jsou těmi nejvděčnějšími posluchači, u nichž má hluboký kulturní zážitek nesmírnou cenu v jednotvárném běhu života. Často jsou opuštěni i svými nejbližšími, kteří na ně nemají nebo nechtějí mít čas. Jako lékař a poslanec bych mohla uvést desítky smutných případů, které svědčí o tom, jak daleko někdy zůstalo formování myšlení socialistického člověka za materiálním zabezpečením, které mu naše socialistická společnost zajišťuje. Apeluji proto na naše výkonné umělce všech směrů, na naše kulturní svazy, aby si našly čas pro tyto tisíce starých lidí, ale i mladých lidí, na národní výbory, aby svou organizátorskou činností zajistily kulturní vyžití i této části našeho obyvatelstva, která si naši pozornost plně zaslouží.

Jedním z bílých míst je rovněž kulturně výchovná činnost při podnikové a soukromé rekreaci, při trávení volného času v rekreačních oblastech, ať už jsou to přehrady, řeky, hory, kde se scházejí stovky i tisíce občanů. Zdůrazňuji, že ovšem nemám na mysli výběrovou rekreační péči ROH, o kterou je velmi dobře postaráno, jak o tom hovořila ve svém referátu poslankyně Růžičková. V podnikové a soukromé rekreaci jsou ohromné možnosti, jak se dostat s kulturou za lidmi. V naší překrásné vlasti máme hrady a zámky, které se přímo nabízejí pro divadelní představení a o které je velký zájem, jak o tom svědčí např. Křivoklátské léto, karlštejnská divadelní představení, hodnotné koncerty na hradních nádvořích atd. Nevyužitá možnost je i v jedinečném divadle v Českém Krumlově, které je v létě zavřeno a kterého by se mohlo daleko lépe využít v rekreační oblasti Lipna apod. Stačí k tomu jen větší pozornost národních výborů, na jejichž území tato rekreační místa jsou. Myslím, že by pak do značné míry odpadla mnohdy jediná "kulturní činnost" rekreantů, tj. požívání alkoholu se všemi jeho negativními důsledky. /Potlesk./

Místopředseda ČNR dr. Vladimír Ambruz: Děkuji. Jako další řečník vystoupí poslanec Krátký, připraví se poslanec akademik Rosický.

Poslanec ing. Jiří Krátký: Soudružky a soudruzi, vzájemný vztah mezi ekonomikou a kulturou je v naší socialistické společnosti s konečnou platností vyřešen. Je zásluhou socialistického zřízení, že naše kultura není ani podřízena, ani ovládána ekonomikou, což je jev, který je skutečností a dokonce zcela zákonným produktem kapitalistické společnosti.

Na druhé straně však z diskuse ve výboru ČNR pro plán a rozpočet vyplynul jednoznačný závěr, že ani kultura nemůže nedbat určitých ekonomických omezení, která dává v prvé řadě stav zdrojů, které je možno z národního důchodu věnovat na kulturní sféru, a to ať v oblasti investic, tak i na krytí potřeb provozu kulturních zařízení. Při používání vyčleněných prostředků pak není lhostejné, zda jsou vynakládány hospodárně a ve shodě se zájmy a potřebami socialistické společnosti.

Kulturu nelze pěstovat jen pro úzkou skupinu vyvolených, ale je třeba, aby do procesu kulturního života byly vtaženy nejširší masy občanů. Tato široká masa musí pak kulturu chápat, rozumět jí, a přijímat za vlastní. V této souvislosti se domnívám, že v řadě případů je třeba věnovat více úsilí i prostředků na výchovu občana, než je dávat třeba na natáčení či distribuci filmů, které jsou pak promítány před prázdným hledištěm. Sebelepší představení v kině či divadle, které nemá diváka, nemůže splnit své kulturní a politické poslání a pro společnost jsou takto vynaložené prostředky jen marnou ztrátou. Bylo by zřejmě účelnější vynaložit je na systematickou výchovu diváka, na zvýšení celkové úrovně jeho chápání a vnímání.

Finanční prostředky plynoucí do kulturní oblasti rok od roku rostou, hmotné zajištění umělců, ale i technického personálu v této oblasti dosahuje úrovně, o které se nikomu v době první republiky ani nesnilo. Jestliže vezmeme jen několik posledních let, konkrétní čísla tento progresívní vývoj plně potvrzují. Jen např. neinvestiční výdaje rozpočtových a příspěvkových organizací v oblasti kultury, spravovaných ministerstvem kultury ČSR a národními výbory, činily v roce 1968 necelých 1,3 miliard Kčs, v roce 1970 vzrostly na téměř 1,6 miliard Kčs a v loňském roce již dosáhly téměř 2,2 miliardy Kčs. Porovnáme-li plán na letošní rok s rokem 1970, tedy s výchozím rokem 5. pětiletky, činí tento růst výdajů plných 35 %. Nejrychleji rostou výdaje na památky a ochranu přírody, tj. o 70 % a nejpomaleji výdaje na divadla, asi 20 %.

Trvalý růst výdajů na kulturu je zřejmý rovněž ze zvyšujícího se podílu odvětví kultury na celkové společenské spotřebě. V roce 1968 činil tento podíl necelá 3 % a v letošním roce se blíží téměř ke 4 %. Při takovém vynakládání finančních prostředků by se nám ovšem nemělo stávat, aby třeba i jen ojediněle docházelo k vydávání tzv. havarijních výměrů na některé divadelní a jiné kulturní budovy, jako tomu bylo v Hradci Králové nebo v Plzni. Na takové případy by mělo být pamatováno v rezervách státního rozpočtu i v příslušných stavebních kapacitách.

Právě končící pětiletka dala vyrůst řadě nových kin se špičkovou technikou, narodily se nové divadelní scény, chystáme se na rekonstrukci pro nás stánku nejcennějšího - Národního divadla. Kulturní úroveň našeho života však neroste jen zásluhou celostátních zdrojů. V akci "Z" vznikají úsilím občanů nové výstavní síně, staví se kulturní domy, ve kterých jsou zřizovány nejen taneční parkety, ale i řada středisek, kde pracují kroužky umělecké fotografie, umělecké hudební soubory, loutkové scény. Je nutno doufat, že tomu tak bude i v 6. pětiletce.

Dalším krokem v individuálním hmotném zajištění umělců bude i připravovaný zákon o sociálním zabezpečení, který umožní umělcům odejít do důchodu nebo částečného důchodu za tzv. výsluhu let. Nový zákon by měl umožnit rychlejší obměnu i základních hereckých kádrů, kterým pochopitelně vedle důchodového zabezpečení umožňuje věnovat se dalšímu tvůrčímu uměleckému životu při volnějším vztahu ke své mateřské scéně. Tento zákon by měl alespoň částečně otevřít cestu vzhůru novým mladým talentům a umožnit jim rychlejší pronikání na přední naše scény.

Nakonec mi ještě dovolte jednu poznámku k uplatňování a působení honorářové vyhlášky. Jde jistě o záležitost nadmíru citlivou a hned úvodem chci říci, že za mimořádný talent a výkon uznávám a respektuji také mimořádnou odměnu. V tom myslím není problém této vyhlášky, spíše jde o skutečnost, že např. používaný princip téměř lineárního zdanění, hlavně u nejvyšších příjmů, neodpovídá zásadám obsaženým v důchodové politice státu ať naší, ale i většiny kapitalistických daňových soustav. Považuji proto za správné vložit do nynější soustavy honorářů rozumnou a přiměřenou výši daňové progrese.

Rovněž tak se domnívám, že používání vyhlášky by potřebovalo stejnou kontrolu, jaká dopadá na jiné oblasti našeho ekonomického života. Stejně jako existuje inspekce obchodní, měla by existovat i jakási kulturní inspekce, protože je opravdu s podivem, kolik vystoupení stihnou někteří umělci za jeden večer, nebo za sobotní a nedělní víkend. Co je naúčtováno kilometrů na cestovném, šatů a rekvizit a jak hubený odvar umění je veřejnosti nabízen; ale to není jen záležitostí kultury, to je i otázka celkové pracovní morálky v průmyslu i umění.

Jsem totiž toho názoru, že není možno stavět do protikladu "nicotné" záležitosti ekonomiky proti "vysokým" zájmům kultury, rovněž nelze odtrhovat člověka od morálky. Socialismus se snaží vychovat člověka se všemi atributy ekonomického rozumu, člověka prostoupeného aktivním humanismem a zušlechtěného působením kultury. Člověka vzácné jednoty ducha, těla i morálních názorů. Cílem našeho snažení musí být, aby člověk, který vyjde ze svého soukromého bytu a prostředí, které si vybudoval, z prostředí vkusného a vysoce kulturního do světa společenského majetku se náhle neproměnil v sobce, snažícího se ze společného vlastnictví získat co nejvíce pro své soukromí. /Potlesk./

Místopředseda ČNR dr. Vladimír Ambruz: Děkuji poslanci Krátkému. Slovo má poslanec akademik Rosický. Připraví se poslankyně Křenová.

Poslanec akademik Bohumír Rosický: Vážené soudružky a soudruzi, dovolte mi - i když čas náležitě pokročil - abych vaši pozornost obrátil k významným stránkám společenské funkce vědy, kterých si je třeba povšimnout ve vztahu ke kultuře.

Věda představuje nejen stále intenzivněji se prosazující společenskou výrobní sílu, ale také stále významnější kulturní hodnotu v životě socialistického národa. Na nedávném zasedání k 250. výročí založení Akademie věd SSSR ocenil soudruh L. I. Brežněv význam vědy slovy: "Věda je dnes pro nás životodárným zdrojem technickoekonomického a společenského rozvoje, růstu duchovní kultury lidu a jeho životní úrovně."

Po staletí - v průběhu vývoje kapitalismu - zůstávalo akumulované bohatství společnosti, ukryté v komplexu vědeckého poznání, záležitostí omezeného okruhu lidí zasvěcených, "volaných", proti nimž stála zdrcující většina lidu jako nezasvěcení, "nepovolaní", jimž je vstup zakázán. Prohlubující se vzdálenost těchto dvou světů dostala dnes v největších kapitalistických zemích tak povážlivé rozměry, že vznikly obavy, zda je vůbec možné dorozumění mezi odbornou elitou těch, kdo znají způsob fungování společností vytvořených, ale jen úzkému kruhu vládnoucích tříd sloužících technických systémů, a mezi obrovskou masou pracujících, jejichž denní život je stěsnán do obsluhy těchto systémů, aniž by mohli rozhodovat o tom, jakého druhu jsou mlýny, které svou prací pohánějí. Koneckonců jen obměnou tohoto rozporu bylo oddělení světa kultury od civilizace a vědy.

Socialismus strhl tyto hranice, v nichž se život pracujících dříve pohyboval. Postavil obrovské bohatství, ukryté v potenciálu lidského snažení, do služeb dělnické třídy, lidu. Spojil vědecké chápání přírody s vědeckým pojetím společnosti a člověka a udělal tak z vědy mocný nástroj přeměny životních podmínek a pak i vlastního života pracujících na základě cílevědomého společenského rozvoje všech jejich sila schopností.

V ruchu denních událostí často ani dostatečně neoceňujeme význam historické změny, záležející v tom, že spolu s vítězstvím socialismu byl celý fond vědomostí o vývoji společnosti i přírody svěřen do rukou dělnické třídy a všeho lidu vedeného komunistickou stranou, že se vědecké poznatky stávají majetkem stále širšího okruhu pracujících, kteří vstupují do procesu aktivního utváření vlastních dějin. Socialismus už dnes prakticky vyvrátil předsudek, že věda je jen záležitostí úzké skupiny odborníků.

Moderní věda v socialistické společnosti ovlivňuje prostřednictvím techniky špičkovou výrobu. A zase naopak nová technika vyžaduje růst obecného vzdělání lidu, jeho odborné, vědecké a technické úrovně. Aktivizace širokého okruhu pracujících umožňuje zvyšovat úroveň jejich znalostí a dovedností v průmyslu, zemědělství a ostatních odvětvích lidské činnosti a urychlovat tak další vývoj společnosti a každodenní život všech. Umožňuje rozsáhlý vývoj intelektuálního potenciálu člověka.

Socialismus tak postupně rozvinul hluboké kulturní významy, ukryté ve vědeckém poznání. Udělal z vědy - od základního výzkumu až po uplatnění výsledků vědy v praxi - pronikavou kultivující sílu celé společnosti, organickou součást kulturního dědictví, na jehož tvorbě se podílely celé generace pracujících a jehož výsledky předávají těm, kdo pokračují v jejich díle.

Socialistická kulturní revoluce, jejíž podstatou je spojení celého bohatství duchovní kultury - a v první řadě vědy - s životem a činností lidových mas, přeměna jejich vědomí na vědeckém základě marxismu-leninismu výrazně ztělesňuje nerozdělitelnou jednotu vědy, kultury a společnosti. Jen socialistická kultura účinně sjednocuje vědce, techniky a umělce ve společné práci pro blahobyt lidí a vytváří mezi nimi zcela reálné vzájemné porozumění. V této době tendence k užšímu sepětí vědeckého a uměleckého poznání pravdy a krásy nesmírně vzrostly. Marx nazýval vědu "nejsolidnější formou společenského bohatství". Na rozdíl od jiných forem bohatství se produkty vědeckého poznání použitím nespotřebovávají, nýbrž naopak zdokonalují; jejich osvojení jedním, nevylučuje jejich využití druhým - spíše naopak, jejich všeobecné osvojení se předpokládá a umožňuje. Jednáme-li dnes o české kultuře, nemůžeme tedy pominout ani naši vědu.

Děkuji za pozornost. /Potlesk./

Místopředseda ČNR dr. Vladimír Ambruz: Děkuji poslanci akademiku Rosickému. Jako poslední z přihlášených k rozpravě vystoupí poslankyně Křenová. Prosím, aby se ujala slova.